–

za EPIC Financial Consulting Ges.m.b.H. K. Hornbanger, Rechtsanwältin,

–

za rakouskou vládu A. Poschem a J. Schmoll, jako zmocněnci,

–

za maďarskou vládu M. Z. Fehérem a R. Kissné Berta, jako zmocněnci,

–

za Evropskou komisi P. Ondrůškem, P. J. O. Van Nuffelem a G. Wilsem, jako zmocněnci,

1

Žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce se týkají výkladu čl. 1 odst. 2, čl. 2 odst. 1 písm. a) a čl. 2a odst. 2 směrnice Rady 89/665/EHS ze dne 21. prosince 1989 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přezkumného řízení při zadávání veřejných zakázek na dodávky a stavební práce (Úř. věst. 1989, L 395, s. 33; Zvl. vyd. 06/01, s. 246), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/23/EU ze dne 26. února 2014 (Úř. věst. 2014, L 94, s. 1) (dále jen „směrnice 89/665“), čl. 1 odst. 1 a článku 35 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Úř. věst. 2012, L 351, s. 1), čl. 81 odst. 1 SFEU, zásady rovnocennosti, článku 4, čl. 5 odst. 5 a čl. 33 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES (Úř. věst. 2014, L 94, s. 65), jakož i článku 47 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“).

2

Tyto žádosti byly předloženy v rámci sporu mezi společností EPIC Financial Consulting Ges.m.b.H. (dále jen „EPIC“) na jedné straně a Rakouskou republikou a společností Bundesbeschaffung GmbH (dále jen „spolková nákupní společnost“) na straně druhé ohledně zadání veřejných zakázek na dodávky testů na detekci antigenu viru SARS-CoV-2 (COVID-19) (dále jen „antigenní testy“).

3

Pátý bod odůvodnění směrnice 89/665 zní:

„[…] postup při zadávání veřejných zakázek je krátký, a orgány příslušné k přezkumu proto musí být oprávněny mimo jiné k přijímání předběžných rozhodnutí pozastavujících řízení a výkon rozhodnutí přijatého zadavatelem; […] vzhledem ke krátkému trvání zadávacího řízení je nezbytné výše uvedená protiprávní jednání okamžitě řešit“.

4

Článek 1 této směrnice, nadepsaný „Oblast působnosti a dostupnost přezkumných řízení“, v odstavcích 1 a 3 stanoví:

„1.   Tato směrnice se vztahuje na zakázky podle směrnice [2014/24], nejsou-li v souladu s články 7, 8, 9, 10, 11, 12, 15, 16, 17 a 37 uvedené směrnice z její působnosti vyjmuty.

[…]

Zakázky ve smyslu této směrnice zahrnují veřejné zakázky, rámcové dohody, koncese na stavební práce, koncese na služby a dynamické nákupní systémy.

Pokud jde o zakázky nebo koncese, které spadají do oblasti působnosti směrnice [2014/24] […], přijmou členské státy opatření nezbytná k zajištění možnosti účinného, a zejména co nejrychlejšího přezkumu rozhodnutí veřejných zadavatelů v souladu s podmínkami stanovenými v článcích 2 až 2f této směrnice z důvodu, že těmito rozhodnutími bylo porušeno právo [Unie] v oblasti zadávání veřejných zakázek nebo vnitrostátní předpisy je provádějící.

[…]

3.   Členské státy zajistí, aby bylo přezkumné řízení podle prováděcích pravidel, která mohou členské státy samy stanovit, dostupné alespoň každé osobě, která má nebo měla zájem na získání určité zakázky a které v důsledku domnělého protiprávního jednání vznikla nebo hrozí škoda.“

5

Článek 2 směrnice 89/665, nadepsaný „Náležitosti přezkumného řízení“, stanoví:

„1.   Členské státy zajistí, aby opatření přijímaná v souvislosti s přezkumným řízením uvedeným v článku 1 stanovila pravomoci

[…]

3.   Jestliže orgán prvního stupně, který je nezávislý na veřejném zadavateli, přezkoumává rozhodnutí o zadání zakázky, zajistí členské státy, aby veřejný zadavatel nemohl uzavřít smlouvu dříve, než orgán příslušný k přezkumu rozhodne o návrhu na předběžné opatření nebo na přezkum. Pozastavení končí nejdříve uplynutím odkladné lhůty podle čl. 2a odst. 2 a čl. 2d odst. 4 a 5.

4.   S výjimkou případů uvedených v odstavci 3 a v čl. 1 odst. 5 nepozastavují přezkumná řízení nutně automaticky zadávací řízení, kterých se týkají.

5.   Členské státy mohou stanovit, že orgán příslušný k přezkumnému řízení bere v úvahu pravděpodobné důsledky předběžných opatření pro všechny zájmy, které jím mohou být poškozeny, a veřejný zájem a může rozhodnout, že nepřijme toto opatření, pokud by jeho nevýhody převážily nad výhodami.

Rozhodnutím nevydat předběžné opatření nejsou dotčena jiná práva žadatele.

[…]“

6

Článek 2a této směrnice, nadepsaný „Odkladná lhůta“, stanoví:

„1.   Členské státy zajistí, aby osoby uvedené v čl. 1 odst. 3 měly dostatek času na účinný přezkum rozhodnutí o zadání zakázky přijatých veřejnými zadavateli, a to přijetím nezbytných předpisů, které budou v souladu s minimálními podmínkami stanovenými v odstavci 2 tohoto článku a v článku 2c.

2.   K uzavření smlouvy v návaznosti na rozhodnutí o zadání zakázky či udělení koncese spadající do oblasti působnosti směrnice [2014/24] nebo směrnice [Evropského parlamentu a Rady 2014/23/EU ze dne 26. února 2014 o udělování koncesí (Úř. věst. 2014, L 94, s. 1)] nesmí dojít před uplynutím lhůty alespoň deseti kalendářních dnů ode dne následujícího po dni, kdy bylo rozhodnutí o zadání zakázky či udělení koncese zasláno dotčeným uchazečům a zájemcům, v případě použití faxu nebo elektronických prostředků nebo před uplynutím lhůty alespoň patnácti kalendářních dnů ode dne následujícího po dni, kdy bylo rozhodnutí o zadání zakázky či udělení koncese zasláno dotčeným uchazečům a zájemcům, v případě použití jiných komunikačních prostředků anebo před uplynutím lhůty alespoň deseti kalendářních dnů ode dne následujícího po dni doručení rozhodnutí o zadání zakázky či udělení koncese.

Dotčenými uchazeči se rozumějí uchazeči, kteří nebyli s konečnou platností vyloučeni. Vyloučení má konečnou platnost, pokud jim bylo oznámeno a nezávislý orgán příslušný k přezkumu je považoval za oprávněné, nebo pokud již nemůže být předmětem přezkumného řízení.

Dotčenými zájemci se rozumějí zájemci, kterým veřejný zadavatel neposkytl informace o zamítnutí jejich žádosti před oznámením o rozhodnutí o zadání zakázky dotčeným uchazečům.

K rozhodnutí o zadání zakázky zaslanému každému dotčenému uchazeči a zájemci se připojí

7

Článek 2b uvedené směrnice, nadepsaný „Výjimky z odkladné lhůty“, stanoví:

„Členské státy mohou stanovit, že lhůty uvedené v čl. 2a odst. 2 této směrnice se nepoužijí,

[…]

Uplatní-li se tato výjimka, zajistí členské státy, že zakázka bude neúčinná v souladu s články 2d a 2f této směrnice, pokud

8

Body 3, 4 a 36 odůvodnění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/66/ES ze dne 11. prosince 2007, kterou se mění směrnice Rady 89/665/EHS a 92/13/EHS, pokud jde o zvýšení účinnosti přezkumného řízení při zadávání veřejných zakázek (Úř. věst. 2007, L 335, s. 31), uvádějí:

[…]

9

Finanční limity pro použitelnost směrnice 2014/24 vztahující se na odhadovanou hodnotu veřejných zakázek jsou specifikovány v jejím článku 4.

10

Článek 5 této směrnice, nadepsaný „Metody výpočtu odhadované hodnoty veřejných zakázek“, v odstavci 5 stanoví:

„U rámcových dohod a dynamických nákupních systémů se v úvahu vezme nejvyšší odhadovaná hodnota bez DPH všech veřejných zakázek zamýšlených pro celou dobu platnosti rámcové dohody nebo použitelnosti dynamického nákupního systému.“

11

Článek 18 uvedené směrnice, nadepsaný „Zásady zadávání veřejných zakázek“, v odst. 1 prvním pododstavci stanoví:

„Veřejní zadavatelé jednají s hospodářskými subjekty na základě zásady rovného zacházení a nediskriminace a postupují transparentním a přiměřeným způsobem.“

12

Článek 32 směrnice 2014/24, nadepsaný „Použití jednacího řízení bez předchozího zveřejnění“, v odstavci 2 stanoví:

„Jednací řízení bez uveřejnění může být použito pro veřejné zakázky na stavební práce, dodávky a služby v následujících případech:

[…]

13

Článek 33 této směrnice, nadepsaný „Rámcové dohody“, v odstavcích 2 a 3 stanoví:

„2.   Veřejné zakázky zadávané na základě rámcové dohody musí být zadávány v souladu s postupy stanovenými v tomto odstavci a v odstavcích 3 a 4.

Tyto postupy lze použít pouze mezi veřejnými zadavateli, kteří jsou k tomuto účelu jasně označeni ve výzvě k účasti v soutěži nebo výzvě k potvrzení zájmu, a těmi hospodářskými subjekty, které jsou smluvními stranami rámcové dohody.

Veřejné zakázky zadávané na základě rámcové dohody nesmějí za žádných okolností podstatně měnit podmínky stanovené v rámcové dohodě, zejména v případě uvedeném v odstavci 3.

3.   Je-li rámcová dohoda uzavřena pouze s jedním hospodářským subjektem, jsou veřejné zakázky založené na této rámcové dohodě zadávány v rámci podmínek stanovených v rámcové dohodě.

Při zadávání těchto veřejných zakázek se veřejní zadavatelé mohou písemně obrátit na hospodářský subjekt, který je stranou rámcové dohody, se žádostí o případné doplnění jeho nabídky, je-li nutné.“

14

Článek 49 uvedené směrnice, nadepsaný „Oznámení o zahájení zadávacího řízení“, stanoví:

„Oznámení o zahájení zadávacího řízení se užívají jako prostředek výzvy k účasti v soutěži u všech zadávacích řízení, aniž je dotčen čl. 26 odst. 5 druhý pododstavec a článek 32. Oznámení o zahájení zadávacího řízení musí obsahovat informace uvedené v příloze V části C a musí být uveřejněno v souladu s článkem 51.“

15

Článek 50 téže směrnice, nadepsaný „Oznámení o výsledku zadávacího řízení“, v odstavcích 1 a 2 stanoví:

„1.   Do 30 dnů od uzavření smlouvy nebo rámcové dohody navazující na rozhodnutí o zadání veřejné zakázky nebo o uzavření dohody zašlou veřejní zadavatelé oznámení o výsledku zadávacího řízení, jež obsahuje výsledky zadávacího řízení.

Toto oznámení musí obsahovat informace uvedené v části D přílohy V a musí být uveřejněno v souladu s článkem 51.

2.   Pokud byla výzva k účasti v soutěži učiněna formou předběžného oznámení a veřejný zadavatel rozhodl, že v průběhu období, na které se vztahuje předběžné oznámení, nezadá žádné další veřejné zakázky, musí být tato skutečnost konkrétně uvedena v oznámení o výsledku zadávacího řízení.

V případě rámcových dohod uzavřených v souladu s článkem 33 nejsou veřejní zadavatelé povinni zasílat oznámení o výsledcích zadávacího řízení pro každou veřejnou zakázku založenou na této dohodě. Členské státy mohou stanovit, že veřejní zadavatelé budou oznámení o výsledcích zadávacího řízení pro veřejné zakázky založené na rámcové dohodě čtvrtletně sdružovat. V takovém případě veřejní zadavatelé odesílají sdružená oznámení do 30 dnů od konce každého čtvrtletí.“

16

Článek 72 směrnice 2014/24, nadepsaný „Změny smluv na veřejné zakázky v době jejich trvání“, stanoví:

„1.   Smlouvy na veřejné zakázky a rámcové dohody mohou být změněny bez nového zadávacího řízení v souladu s touto směrnicí v těchto případech:

[…]

[…]“

17

Bod 10 odůvodnění nařízení č. 1215/2012 stanoví:

„Oblast působnosti tohoto nařízení by měla zahrnovat všechny hlavní věci spadající do oblasti občanského a obchodního práva kromě určitých přesně stanovených záležitostí, zejména vyživovacích povinností, které by měly být vyloučeny z působnosti tohoto nařízení vzhledem k přijetí nařízení Rady (ES) č. 4/2009 ze dne 18. prosince 2008 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností [Úř. věst. 2009, L 7, s. 1]“.

18

Článek 1 tohoto nařízení v odstavci 1 stanoví:

„Toto nařízení se vztahuje na věci občanské a obchodní bez ohledu na druh soudu. Nevztahuje se zejména na daňové, celní či správní věci ani na odpovědnost státu za jednání a opominutí při výkonu státní moci (acta iure imperii).“

19

Článek 35 uvedeného nařízení stanoví:

„Předběžná nebo zajišťovací opatření, která jsou upravena právem jednoho členského státu, je možné u soudů tohoto členského státu navrhnout i tehdy, kdy je pro rozhodnutí ve věci samé příslušný soud jiného členského státu.“

20

Ustanovení § 144 Bundesvergabegesetz 2018 (spolkový zákon o zadávání veřejných zakázek z roku 2018) (BGBl. I, 65/2018, dále jen „zákon o veřejných zakázkách“) v odstavci 1 stanoví:

„Veřejný zadavatel nesmí zadat zakázku před uplynutím odkladné lhůty, jinak je absolutně neplatná. Odkladná lhůta počíná běžet doručením nebo zpřístupněním oznámení o rozhodnutí o zadání zakázky. Činí 10 dnů v případě doručení nebo zpřístupnění elektronicky a 15 dnů v případě doručení poštou nebo jiným vhodným způsobem.“

21

Podle § 334 tohoto zákona:

„(1)   Bundesverwaltungsgericht [(spolkový správní soud, Rakousko)] rozhoduje v souladu s ustanoveními tohoto oddílu o návrzích na zahájení přezkumného řízení (druhý oddíl), na přijetí předběžných opatření (třetí oddíl) a na zahájení určovacího řízení (čtvrtý oddíl). Takové návrhy se podávají přímo k Bundesverwaltungsgericht [(spolkový správní soud)].

(2)   Až do zadání zakázky nebo zrušení zadávacího řízení má Bundesverwaltungsgericht [(spolkový správní soud)] za účelem nápravy porušení tohoto spolkového zákona a s ním souvisejících prováděcích předpisů nebo porušení přímo použitelného práva Unie pravomoc

(3)   Po zadání zakázky má Bundesverwaltungsgericht [(spolkový správní soud)] pravomoc

[…]

[…]

[…]“

22

Podle § 336 uvedeného zákona:

„(1)   Veřejní zadavatelé a zadavatelé, kteří spadají do působnosti tohoto spolkového zákona, musí poskytnout Bundesverwaltungsgericht [(spolkový správní soud)] veškeré informace nezbytné k plnění jeho úkolů a předložit mu řádně veškeré dokumenty požadované za tím účelem. Totéž platí pro dodavatele účastnící se zadávacího řízení.

(2)   Pokud veřejný zadavatel, zadavatel nebo dodavatel nepředložil určité dokumenty, neposkytl určité informace nebo sice poskytl informace, ale neposkytl dokumenty ze zadávacího řízení, může Bundesverwaltungsgericht [(spolkový správní soud)], pokud byl zadavatel nebo dodavatel předem na důsledky tohoto opomenutí výslovně upozorněn, rozhodnout na základě tvrzení účastníka, který svou povinnost splnil.“

23

Ustanovení § 340 téhož zákona stanoví:

„(1)   Za návrhy podle § 342 odst. 1, § 350 odst. 1 a § 353 odst. 1 a 2 musí navrhovatel zaplatit paušální poplatek v souladu s těmito ustanoveními:

[…]

[…]

24

Ustanovení § 342 zákona o veřejných zakázkách stanoví:

„(1)   Až do zadání zakázky nebo do prohlášení o zrušení zadávacího řízení může dodavatel podat návrh na přezkum jakéhokoliv samostatně napadnutelného rozhodnutí zadavatele v zadávacím řízení, pokud

[…]

(3)   Návrh na přezkum nemá odkladný účinek na probíhající zadávací řízení.

[…]“

25

Ustanovení § 344 tohoto zákona stanoví:

„(1)   Návrh podle § 342 odst. 1 musí v každém případě obsahovat:

(2)   Návrh je každopádně nepřípustný, pokud

(3)   Je-li návrh podle § 342 odst. 1 podán po zadání zakázky nebo zrušení zadávacího řízení, naloží s ním Bundesverwaltungsgericht [(spolkový správní soud)] jako s návrhem na určení podle § 353 odst. 1, pokud navrhovatel nemohl o zadání zakázky nebo o zrušení vědět a návrh byl podán ve lhůtě stanovené v § 354 odst. 2. Na výzvu Bundesverwaltungsgericht [(spolkový správní soud)] musí navrhovatel v přiměřené lhůtě stanovené uvedeným soudem blíže upřesnit, jakého konstatování podle § 353 odst. 1 se domáhá. Není-li v této lhůtě požadováno žádné konstatování podle § 353 odst. 1, návrh se zamítne.“

26

Ustanovení § 350 uvedeného zákona zní:

„(1)   Bundesverwaltungsgericht [(spolkový správní soud)] musí na návrh dodavatele, který zjevně splňuje podmínky použití § 342 odst. 1, bezodkladně nařídit prostřednictvím předběžných postupů předběžná opatření, která se jeví být nezbytná a vhodná k nápravě jakéhokoliv poškození nebo zabránění jakémukoliv poškození zájmů navrhovatele, které způsobila nebo hrozí bezprostředně způsobit protiprávnost samostatně napadnutelného rozhodnutí.

(2)   Návrh na předběžné opatření musí obsahovat:

[…]

(5)   Bundesverwaltungsgericht [(spolkový správní soud)] neprodleně oznámí veřejnému zadavateli, a případně zadavateli, podání návrhu nařízení předběžného opatření, kterým je požadován zákaz zadání zakázky, zákaz uzavření rámcové dohody, zákaz prohlášení o zrušení zadávacího řízení nebo zákaz otevření nabídek. Návrhy na nařízení předběžného opatření požadující zákaz zadání zakázky, zákaz uzavření rámcové dohody, zákaz prohlášení o zrušení zadávacího řízení nebo zákaz otevření nabídek mají odkladný účinek od obdržení oznámení o podání návrhu do rozhodnutí o návrhu. Veřejný zadavatel nebo zadavatel nesmí, dokud není rozhodnuto o návrhu,

[…]

(7)   Návrh na nařízení předběžného opatření je nepřípustný, pokud navzdory výzvě k nápravě nebyl řádně uhrazen příslušný poplatek.“

27

Ustanovení § 382 téhož zákona stanoví:

„Tento spolkový zákon provádí, případně zohledňuje následující právní akty Unie:

[…]

2. směrnici [89/665].

[…]

16. směrnici [2014/24].“

28

Podle § 49 odst. 1 Allgemeine Verwaltungsverfahrensgesetz (obecný zákon o správním řízení):

„Svědek má právo odepřít výpověď:

[…]“

29

Verordnung der Bundesregierung betreffend die Pauschalgebühr für die Inanspruchnahme des Bundesverwaltungsgerichtes in den Angelegenheiten des öffentlichen Auftragswesens (BVwG-Pauschalgebührenverordnung Vergabe 2018 – BVwG-PauschGebV Vergabe 2018) [nařízení spolkové vlády o paušálních poplatcích za podání návrhu ke Spolkovému správnímu soudu ve věcech veřejných zakázek (nařízení o paušálních poplatcích z roku 2018 – BVwG-PauschGebV 2018)] stanoví:

„Na základě

1. ustanovení § 340 odst. 1 bodu 1 [zákona o veřejných zakázkách],

[…]

se nařizuje:

Sazby poplatků

§ 1. Za návrhy podané na základě § 342 odst. 1 a § 353 odst. 1 a 2 [zákona o veřejných zakázkách], návrhy podané na základě § 135 (Bundesgesetz über die Vergabe von Aufträgen im Verteidigungs- und Sicherheitsbereich [Bundesvergabegesetz Verteidigung und Sicherheit 2012 – BVergGVS 2012] [spolkový zákon o zadávání zakázek v oblasti obrany a bezpečnosti z roku 2012 – BVergGVS 2012) (BGBl I, 10/2012)]) ve spojení s § 342 odst. 1 a § 353 odst. 1 a 2 [zákona o veřejných zakázkách] a návrhy na základě § 86 odst. 1 a § 97 odst. 1 a 2 (Bundesgesetz über die Vergabe von Konzessionsverträgen [Bundesvergabegesetz Konzessionen 2018 – BVergGKonz 2018] [spolkový zákon o udělování koncesí z roku 2018 – BVergGKonz 2018 (BGBl. I, 65/2018)]) musí navrhovatel zaplatit v každém jednotlivém případě paušální poplatek podle následujících ustanovení:

Přímé zadání 324 [eur]

[…]“

30

Podle § 5 Bundesverfassungsgesetz betreffend Begleitmaßnahmen zu COVID-19 in Angelegenheiten des öffentlichen Auftragswesens (COVID-19 Begleitgesetz Vergabe) [spolkový ústavní zákon o doprovodných opatřeních v souvislosti s pandemií covidu 19 v oblasti zadávání veřejných zakázek (doprovodný zákon covid 19)] (BGBl. I, 24/2020), jehož platnost byla prodloužena do 30. června 2021 (BGBl. I, 5/2021):

„Pokud se na základě informací obsažených v návrhu na nařízení předběžného opatření v oblasti přezkumu v rámci zadání veřejné zakázky podle [zákona o veřejných zakázkách] nebo BVergGVS 2012 jeví, nebo pokud veřejný zadavatel věrohodně tvrdí, že zadávací řízení slouží k naléhavému zabránění a potírání šíření nemoci covidu 19 nebo k zajištění veřejného pořádku v souvislosti se zabráněním a potíráním šíření nemoci covidu 19, nemá návrh na nařízení předběžného opatření spočívajícího v zákazu otevření nabídek, zákazu uzavření rámcové dohody nebo zákazu zadání zakázky odkladný účinek. V tomto případě může veřejný zadavatel zadat zakázku, uzavřít rámcovou dohodu nebo otevřít nabídky před tím, než bude o návrhu rozhodnuto.“

31

Na konci roku 2020 uzavřely Rakouská republika a spolková nákupní společnost (dále společně jen „veřejný zadavatel“ nebo „žalované v původním řízení“) 21 rámcových dohod v hodnotě tři miliony eur za účelem nákupu antigenních testů.

32

Dne 1. prosince 2020 podala EPIC k Bundesverwaltungsgericht (spolkový správní soud) návrh na přezkum, kterým v podstatě napadla uzavření těchto rámcových dohod z důvodu, že nebylo transparentní a bylo jím porušeno právo veřejných zakázek. Tento návrh na přezkum doprovázel návrh na předběžné opatření směřující v podstatě k tomu, aby bylo veřejnému zadavateli dočasně zakázáno pokračovat v zadávacím řízení nebo zadávacích řízeních na dodávky antigenních testů, jejichž legalitu společnost EPIC zpochybňuje.

33

Téhož dne Bundesverwaltungsgericht (spolkový správní soud) zaslal společnosti EPIC první výzvu k odstranění vad z důvodu, že její návrh na zahájení řízení neumožňuje jasně určit samostatně napadnutelná rozhodnutí ve smyslu směrnice 89/665, jejichž zrušení se EPIC domáhá, ani zadávací řízení, kterých se týká její návrh na předběžné opatření.

34

Vyjádřením ze dne 7. prosince 2020 zpochybnila EPIC nezbytnost odstranit vadu svého návrhu a uvedla, že se týká pouze rozhodnutí veřejného zadavatele, o němž se dozvěděla z médií, a sice rozhodnutí o přímém zadání veřejné zakázky pro objednávku několika milionů dodatečných antigenních testů za účelem hromadného testování v Rakousku. Ve zjevném rozporu se zásadou transparentnosti neměla společnost EPIC přístup k žádnému dokumentu týkajícímu se dotčené zakázky, takže po ní nelze požadovat, aby určila konkrétně dotčené zadávací řízení, jinak by bylo porušeno její právo na účinnou soudní ochranu.

35

V doplňujícím vyjádření ze dne 9. prosince 2020 upřesnila společnost EPIC, že nemá v úmyslu napadnout samotné uzavření 21 rámcových dohod veřejným zadavatelem, ale výlučně nákupy dodatečných přibližně dvou milionů antigenních testů od společnosti R v období od 29. října do 24. listopadu 2020 za více než tři miliony eur. Tyto nákupy je podle ní třeba považovat za výsledek protiprávního přímého zadání zakázky, jelikož značně překračují objem stanovený dotčenou rámcovou dohodou.

36

Dne 14. prosince 2020 uvedla EPIC, že její návrh na předběžné opatření se omezuje na zabránění případným novým objednávkám uskutečněným od 20. listopadu 2020 u tří jmenovitě určených dodavatelů, které překračují maximální nákupní hodnotu tří milionů eur stanovenou v dotyčných rámcových dohodách.

37

EPIC konečně ve vyjádření ze dne 5. ledna 2021 uvedla, že nadále zpochybňuje výlučně nákupy uskutečněné od 20. listopadu 2020 na základě rámcových dohod uzavřených se společnostmi I a S dne 13. a 18. listopadu 2020. Tyto nákupy překračují maximální nákupní hodnotu tří milionů eur stanovenou v těchto rámcových dohodách.

38

EPIC nakonec uvedla, že při podání návrhu na přezkum nemohla znát výši paušálních soudních poplatků, které měla zaplatit, jelikož tyto poplatky jsou počítány podle počtu napadených aktů. Tento počet přitom nebylo možné určit s ohledem na neprůhlednost zadávacích řízení dotčených v původním řízení.

39

Žalované v původním řízení zpochybňují aktivní legitimaci společnosti EPIC, jelikož až do 10. prosince 2020 neměla odbornou kvalifikaci požadovanou k uvádění antigenních testů na trh. Kromě toho tvrdí, že návrh společnosti EPIC na přezkum je nepřípustný, jelikož tato společnost neuvedla konkrétně napadené rozhodnutí, ani zadávací řízení, ke kterému se toto rozhodnutí váže. Žalované v původním řízení dále uvádějí, že dne 1. prosince 2020 zveřejnily v Úředním věstníku Evropské unie oznámení o otevřeném řízení za účelem uzavření rámcové dohody o dodávkách antigenních testů. Nepřípustnost návrhu na přezkum podaného k Bundesverwaltungsgericht (spolkový správní soud) má navíc za následek nepřípustnost návrhu na předběžné opatření. Každopádně podle § 5 doprovodného zákona COVID-19, citovaného v bodě 30 tohoto rozsudku, by tento návrh nemohl mít odkladný účinek, jelikož napadený nákup antigenních testů měl sloužit k zabránění a potlačení šíření nemoci covidu 19. Žalované v původním řízení dále uvádějí, že každá z 21 rámcových dohod napadených společností EPIC byla uzavřena pouze s jedním smluvním partnerem, což mohla společnost EPIC nepochybně zjistit na internetové stránce spolkové nákupní společnosti. Konečně, od oznámení návrhu na přezkum podaného společností EPIC nedošlo k žádnému nákupu antigenních testů na základě rámcových dohod uzavřených se společnostmi S a I. Neexistuje tedy již žádné samostatně napadnutelné rozhodnutí.

40

Bundesverwaltungsgericht (spolkový správní soud) zaprvé poukazuje na to, že v Rakousku jednotlivci, kteří k němu podají návrh na přezkum v oblasti veřejných zakázek, musí za každý ze svých návrhů zaplatit paušální poplatek. Tyto poplatky se vypočítávají zejména podle počtu napadených rozhodnutí v rámci konkrétního zadávacího řízení. Podle judikatury Verfassungsgerichtshof (Ústavní soud, Rakousko) vzniká poplatková povinnost podáním návrhu a od tohoto okamžiku musí být poplatek zaplacen Bundesverwaltungsgericht (spolkový správní soud). Návrh na přezkum nebo návrh na předběžné opatření jsou tudíž nepřípustné, pokud s nimi spojený poplatek nebyl řádně uhrazen navzdory výzvě k nápravě. Stejně tak nemůže uvedený soud vzít na vědomí zpětvzetí návrhu, dokud mu nebyly zaplaceny dlužné paušální poplatky. Členové uvedeného soudu by mohli být případně považováni za osoby, které způsobily svým zaviněním finanční újmu státní pokladně, za kterou by museli nést odpovědnost z vlastních prostředků. Z toho plyne, že v případě neprůhledného zadávacího řízení může navrhovatel zjistit výši paušálních poplatků spojených s jeho návrhem na přezkum až poté, co Bundesverwaltungsgericht (spolkový soudní dvůr) provede důkladné šetření za účelem identifikace zadávacího řízení, jakož i jednotlivých rozhodnutí uvedených navrhovatelem.

41

Předkládající soud v tomto ohledu upřesňuje, že v případě návrhů na přezkum týkajících se přímého zadání zakázky musí být uhrazen paušální poplatek ve výši 324 eur za každé zadávací řízení a každé samostatně napadnutelné rozhodnutí. Tato částka se zvyšuje o 50 %, a činí tedy 486 eur, doprovází-li návrh na přezkum návrh na vydání předběžného opatření. Pokud však odhadovaná hodnota zakázky překročí dvacetkrát prahovou hodnotu stanovenou na 750000 eur pro veřejné zakázky na služby v oblasti veřejného zdraví, je třeba za každé zadávací řízení a každé napadené rozhodnutí zadavatele zaplatit poplatek ve výši 19440 eur.

42

Na základě těchto pravidel předkládající soud společnost EPIC informoval, že pokud by za okolností sporu v původním řízení měla v úmyslu napadnout u každé z 21 rámcových dohod tři rozhodnutí a požadovat u nich předběžná opatření, činily by paušální poplatky 1061424 eur. Vzhledem k tomu, že EPIC dosud zaplatila z titulu paušálního poplatku pouze 486 eur, mohla by tedy obdržet výzvu k nápravě situace spočívající v zaplacení dodatečného paušálního poplatku v řádu milionu eur, což nemohla při podání svého návrhu na přezkum nutně očekávat.

43

Zadruhé předkládající soud poukazuje na to, že EPIC neprokázala, že v období před 10. prosincem 2020 měla ona sama nebo její dodavatel odbornou kvalifikaci požadovanou v Rakousku k uvádění antigenních testů na trh.

44

Zatřetí předkládající soud považuje za pravděpodobné, že EPIC při podání návrhu na přezkum neznala počet a typ zadávacích řízení vedených veřejným zadavatelem, ani počet samostatně napadnutelných rozhodnutí, která již byla v zadávacích řízeních dotčených v původním řízení přijata. Podle předkládajícího soudu tedy mohla společnost EPIC uvést pouze nepřesná tvrzení, ačkoliv rakouská procesní pravidla v zásadě od každého žalobce vyžadují, aby uvedl skutečnosti, o které opírá svou žalobu.

45

Začtvrté předkládající soud uvádí, že ve stávající fázi svého šetření byl schopen prokázat existenci patnácti rámcových dohod uzavřených veřejným zadavatelem na podzim roku 2020 za účelem dodání antigenních testů. Každá z těchto rámcových dohod byla uzavřena pouze s jedním hospodářským subjektem a na základě jednacího řízení bez předchozího zveřejnění oznámení o zadávacím řízení v souladu s čl. 32 odst. 2 písm. c) a čl. 33 odst. 3 směrnice 2014/24.

46

Zapáté společnost EPIC se nyní omezuje na konkrétní zpochybnění veřejných zakázek na dodávky antigenních testů zadaných přímo společnostem S a I, které překračují odhadovanou hodnotu rámcové dohody uzavřené s každou z nich. Podle rakouského práva je tedy třeba mít za to, že svůj návrh na přezkum směřující proti rozhodnutím přijatým v rámci 19 dalších rámcových dohod, které původně uvedla, vzala zpět.

47

S ohledem na výše uvedené úvahy má Bundesverwaltungsgericht (spolkový správní soud) za to, že spor v původním řízení vyvolává z hlediska unijního práva čtyři okruhy otázek.

48

Na prvním místě je uvedený soud toho názoru, že návrhy na přezkum směřující proti aktům souvisejícím se zadávacím řízením patří pod občanské věci ve smyslu nařízení č. 1215/2012. Pravidla pro zadávání veřejných zakázek obsažená ve směrnici 2014/24 totiž upravují povinnosti v rámci předsmluvního jednání veřejných zadavatelů a dodavatelů, kteří s nimi chtějí uzavřít smlouvu. Pravidla pro zadávání veřejných zakázek tedy spadají, v rozsahu, v němž se týkají uzavírání smluv, do zvláštního občanského práva, a tedy do působnosti nařízení č. 1215/2012.

49

Na základě zásady rovnocennosti by proto měla být použita pružnější pravidla občanského práva procesního, než jakými se musí řídit sám uvedený soud. Zmíněný soud zejména poukazuje na to, že v občanských věcech rozhoduje soud o žalobě a návrhu na vydání předběžného opatření, i pokud žalobce nezaplatil rovnou paušální poplatek, aniž to zpochybňuje právo členského státu na výběr těchto poplatků. Kromě toho se u občanskoprávních soudů neplatí žádný zvláštní paušální poplatek za návrhy na předběžné opatření související s žalobou, která sama podléhá povinnosti zaplatit poplatek.

50

Pokud by byl zvláštní systém poplatků, který platí v oblasti veřejných zakázek, prohlášen za neslučitelný s unijním právem, předkládající soud by považoval vyšetřovací úkony nezbytné ke stanovení poplatku za vedlejší, a mohl by tak v souladu se zásadou hospodárnosti řízení rozhodnout o návrhu na předběžné opatření velmi rychle, aniž by musel předtím provést rozsáhlá šetření za účelem určení počtu zadávacích řízení a původně napadených rozhodnutí.

51

Na druhém místě si předkládající soud klade otázku, zda zvláštní systém poplatků platný v oblasti veřejných zakázek je v souladu s právem, aby návrhy na přezkum a návrhy na vydání předběžného opatření byly vyřízeny co možná nejrychleji a nezávisle na otázkách souvisejících s paušálními soudními poplatky, zaručeným směrnicí 89/665. V tomto ohledu vyvolává obtíže zejména povinnost závazně identifikovat napadená rozhodnutí a řízení před meritorním posouzením žaloby, jakož i nemožnost jednotlivce vědět předem výši paušálních soudních poplatků, které má zaplatit, zejména je-li dotčené řízení neprůhledné. Tento soud si rovněž klade otázku, zda v případě zadání zakázky v návaznosti na neprůhledné řízení brání právo na účinnou soudní ochranu zaručené v článku 47 Listiny použití systému soudních poplatků, podle kterého výše poplatků, které mají být zaplaceny, závisí na odhadované hodnotě zakázky, počtu dotčených zadávacích řízení a počtu napadených samostatně napadnutelných rozhodnutí.

52

Na třetím místě má uvedený soud za to, že čl. 1 odst. 1 směrnice 89/665 může být vykládán v tom smyslu, že uzavření rámcové dohody pouze s jedním hospodářským subjektem odpovídá z hlediska veřejného zadavatele uzavření smlouvy a rovná se zadání dotčené zakázky. V projednávaném případě tedy musí být návrh na předběžné opatření zamítnut, jelikož dotyčná zakázka již byla zadána. Je třeba rovněž upřesnit právní kvalifikaci veřejných zakázek zadávaných na základě rámcové dohody, jejíž maximální hodnota již byla překročena, jakož i způsoby výpočtu odhadované hodnoty takové zakázky.

53

Na čtvrtém místě Bundesverwaltungsgericht (spolkový správní soud) zdůrazňuje, že § 336 zákona o veřejných zakázkách mu umožňuje vydat rozhodnutí pro zmeškání na základě informací jednoho účastníka řízení, pokud jiný účastník řízení neposkytne požadované údaje nebo dokumenty. Povinnost statutárních zástupců nebo zaměstnanců veřejného zadavatele poskytnout údaje nebo informace za účelem vyloučení rizika, že takové rozhodnutí pro zmeškání bude vydáno na úkor posledně uvedeného, by přitom mohla být v rozporu se zákazem povinnosti vypovídat ve svůj neprospěch, který vyplývá z článku 48 Listiny. Na rozdíl od toho, co stanoví § 49 odst. 1 bod 1 obecného zákona o správním řízení, § 336 zákona o veřejných zakázkách neobsahuje právo odmítnout poskytnutí informací. Takto poskytnuté informace by přitom mohly odhalit skutečnosti, které by mohly být použity proti statutárním zástupcům a zaměstnancům veřejného zadavatele v rámci trestních řízení nebo k žalobě na náhradu škody. Předkládající soud ostatně uvádí, že podle novinového článku byli členové rakouské spolkové vlády trestně stíháni. Tento soud má tedy za to, že případná relevance odpovědi Soudního dvora na otázku, zda je § 336 zákona o veřejných zakázkách slučitelný se zákazem povinnosti vypovídat ve svůj neprospěch, se v projednávaném případě prokáže budoucími šetřeními provedenými v rámci trestních stíhání, o kterých informovala média a která se týkají některých členů vedení a nákupů antigenních testů dotčených v původním řízení.

54

Za těchto podmínek se Bundesverwaltungsgericht (spolkový správní soud) ve věci C‑274/21 rozhodl přerušit řízení o návrhu na předběžné opatření podaném společností EPIC a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

55

V rámci věci C‑275/21 se za podmínek popsaných v bodech 40 až 53 tohoto rozsudku Bundesverwaltungsgericht (spolkový správní soud) rozhodl přerušit řízení o návrhu na přezkum podaném společností EPIC a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

56

Podstatou prvních otázek předkládajícího soudu ve věcech C‑274/21 a C‑275/21 je, zda pojem „občanské a obchodní věci“ ve smyslu čl. 1 odst. 1 nařízení č. 1215/2012 musí být vykládán v tom smyslu, že zahrnuje řízení o předběžných opatřeních a přezkumná řízení podle čl. 2 odst. 1 písm. a) a b) směrnice 89/665.

57

V tomto ohledu stačí připomenout, že nařízení č. 1215/2012 se použije pouze tehdy, pokud se spor týká buď několika členských států, nebo pouze jednoho členského státu, přičemž v tomto případě za podmínky, že je z důvodu zapojení třetího státu dán cizí prvek. Tato situace totiž může vyvolávat otázky ohledně určení mezinárodní příslušnosti soudů (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 1. března 2005, Owusu, C‑281/02, EU:C:2005:120, body 25 a 26, a ze dne 7. května 2020, Rina, C‑641/18, EU:C:2020:349, bod 25).

58

V projednávaném případě však tento cizí prvek chybí.

59

Z toho vyplývá, že toto nařízení není ve sporu v původních řízeních použitelné a na první otázky ve věcech C‑274/21 a C‑275/21 tudíž není namístě odpovídat.

60

Podstatou šestých otázek předkládajícího soudu ve věcech C‑274/21 a C‑275/21 je, zda čl. 1 odst. 1 směrnice 89/665 musí být vykládán v tom smyslu, že uzavření rámcové dohody pouze s jedním hospodářským subjektem podle čl. 33 odst. 3 směrnice 2014/24 odpovídá uzavření smlouvy podle čl. 2a odst. 2 směrnice 89/665.

61

Úvodem je třeba konstatovat, že čl. 1 odst. 1 třetí pododstavec směrnice 89/665 výslovně stanoví, že pojem „zakázky“ ve smyslu této směrnice zahrnuje rámcové dohody.

62

Článek 2a odst. 2 první pododstavec směrnice 89/665 se tedy vztahuje na rámcové dohody. Podle tohoto ustanovení přitom k uzavření smlouvy v návaznosti na rozhodnutí uzavřít rámcovou dohodu pouze s jedním hospodářským subjektem podle čl. 33 odst. 3 směrnice 2014/24 nesmí dojít před uplynutím odkladné lhůty alespoň deseti nebo patnácti kalendářních dnů, podle použitého komunikačního prostředku, ode dne následujícího po dni, kdy bylo rozhodnutí uzavřít tuto rámcovou dohodu zasláno dotčeným uchazečům a zájemcům.

63

Kromě toho, jak uvedla Evropská komise ve svém písemném vyjádření, tento výklad je způsobilý zajistit užitečný účinek směrnice 89/665. Jak zdůrazňuje bod 4 odůvodnění směrnice 2007/66, která změnila a doplnila směrnici 89/665, chybějící lhůta mezi rozhodnutím o zadání zakázky a uzavřením příslušné smlouvy, která by umožnila její účinné přezkoumání, může mít případně za následek, že veřejní zadavatelé a zadavatelé usilují o velmi rychlé podepsání smlouvy, aby byly účinky napadeného rozhodnutí o zadání zakázky nezvratné. Právě k nápravě tohoto nedostatku v přezkumných mechanismech existujících v členských státech, jenž představoval závažnou překážku účinné soudní ochrany dotčených uchazečů, tj. těch, kteří ještě nebyli s konečnou platností vyloučeni, byla zavedena minimální odkladná lhůta, během níž je uzavření příslušné smlouvy pozastaveno, a to nezávisle na tom, zda k uzavření smlouvy dochází v době podpisu dané smlouvy či jindy.

64

S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba na šesté otázky ve věcech C‑274/21 a C‑275/21 odpovědět tak, že čl. 1 odst. 1 směrnice 89/665 musí být vykládán v tom smyslu, že uzavření rámcové dohody pouze s jedním hospodářským subjektem podle čl. 33 odst. 3 směrnice 2014/24 odpovídá uzavření smlouvy podle čl. 2a odst. 2 směrnice 89/665.

65

Podstatou šestých otázek bodu 1 předkládajícího soudu ve věcech C‑274/21 a C‑275/21 je, zda čl. 33 odst. 3 směrnice 2014/24 musí být vykládán v tom smyslu, že veřejný zadavatel může při zadání nové zakázky vycházet z rámcové dohody, u níž již bylo dosaženo maximálního množství nebo hodnoty dotyčných stavebních prací, dodávek nebo služeb, které stanoví.

66

V tomto ohledu z judikatury Soudního dvora jasně vyplývá, že uzavřením rámcové dohody se veřejný zadavatel může zavázat pouze v rozsahu maximálního množství nebo maximální hodnoty dotyčných stavebních prací, dodávek nebo služeb, takže jakmile bude této hranice dosaženo, bude tato rámcová dohoda neúčinná (rozsudek ze dne 17. června 2021, Simonsen & Weel, C‑23/20, EU:C:2021:490, bod 68).

67

Jak zdůraznily rakouská vláda a Komise v písemných vyjádřeních, na základě rámcové dohody, u níž byla uvedená hranice překročena, a která je tudíž neúčinná, nelze tedy již legálně zadat žádnou zakázku podle čl. 33 odst. 2 směrnice 2014/24, ledaže toto zadání nemění podstatně tuto dohodu ve smyslu čl. 72 odst. 1 písm. e) směrnice 2014/24 (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 17. června 2021, Simonsen & Weel, C‑23/20, EU:C:2021:490, bod 70).

68

Na šesté otázky bod 1 je tedy třeba odpovědět tak, že čl. 33 odst. 3 směrnice 2014/24 musí být vykládán v tom smyslu, že veřejný zadavatel již nemůže při zadání nové zakázky vycházet z rámcové dohody, u níž bylo dosaženo maximálního množství nebo hodnoty dotyčných stavebních prací, dodávek nebo služeb, které stanoví, ledaže zadání této zakázky nevede k podstatné změně této rámcové dohody, jak stanoví čl. 72 odst. 1 písm. e) této směrnice.

69

S ohledem na odpověď na šestou otázku bod 1 ve věci C‑275/21 není namístě odpovídat na šestou otázku bod 2 v téže věci.

70

Podstatou druhých otázek, druhých otázek bodu 1 a pátých otázek předkládajícího soudu ve věcech C‑274/21 a C‑275/21 je, zda zásada rovnocennosti musí být vykládána v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která stanoví pro návrhy na předběžná opatření a návrhy na přezkum týkající se zadávacího řízení jiná procesní pravidla, než jaká platí mimo jiné pro občanskoprávní řízení.

71

Tyto otázka předkládajícího soudu míří konkrétně na tři vnitrostátní pravidla, která platí speciálně pro návrhy na předběžná opatření a na přezkum podávané v oblasti veřejných zakázek: zaprvé pravidlo, že přípustnost návrhu na předběžné opatření nebo na přezkum v této oblasti je podmíněna tím, že jednotlivec zaplatí paušální soudní poplatek, takže k meritornímu posouzení těchto návrhů může dojít, jen je-li tento poplatek předem zaplacen; zadruhé pravidlo, že návrh na předběžné opatření podaný současně s návrhem na přezkum vede v uvedené oblasti k výběru zvláštního paušálního soudního poplatku, a zatřetí pravidlo, že v této oblasti se soudní poplatky neukládají správním rozhodnutím, takže je nelze napadnout u soudu, který provádí soudní přezkum v plné jurisdikci.

72

Je třeba připomenout, že čl. 1 odst. 1 a 3 směrnice 89/665 ukládá členským státům v souvislosti se zadáváním veřejných zakázek povinnost přijmout opatření nezbytná k zajištění možnosti účinného a co nejrychlejšího přezkumu rozhodnutí veřejných zadavatelů neslučitelných s unijním právem a k zajištění, aby bylo přezkumné řízení dostupné každé osobě, která má nebo měla zájem na získání určité zakázky, a v důsledku domnělého protiprávního jednání vznikla nebo hrozí škoda. Tato směrnice tak ponechává členským státům diskreční pravomoc při výběru procesních záruk, jež předvídá, a s nimi souvisejících formálních náležitostí. Uvedená směrnice zejména neobsahuje žádné ustanovení, které by se konkrétně týkalo soudních poplatků, které musí uhradit jednotlivci, pokud v souladu s čl. 2 odst. 1 písm. a) a b) této směrnice podávají návrh na předběžné opatření nebo návrh na přezkum údajně protiprávního rozhodnutí týkajícího se postupu při zadávání veřejných zakázek (rozsudek ze dne 6. října 2015, Orizzonte Salute, C‑61/14, EU:C:2015:655, body 43 až 45).

73

Při neexistenci unijní právní úpravy v dané oblasti tedy přísluší každému členskému státu, aby na základě zásady procesní autonomie členských států upravil podmínky správních a soudních řízení určených k zajištění ochrany práv, která jednotlivcům vyplývají z unijního práva. Tyto procesní podmínky nicméně nesmějí být méně příznivé než ty, které se týkají obdobných řízení stanovených pro ochranu práv vyplývajících z vnitrostátního právního řádu (zásada rovnocennosti), a nesmějí v praxi znemožňovat nebo nadměrně ztěžovat výkon práv přiznaných unijním právním řádem (zásada efektivity) (rozsudky ze dne 6. října 2015, Orizzonte Salute, C‑61/14, EU:C:2015:655, bod 46, jakož i ze dne 21. prosince 2021, Randstad Italia, C‑497/20, EU:C:2021:1037, bod 58).

74

Skutečnost, že paušální soudní poplatky, které musí jednotlivec zaplatit v oblasti zadávání veřejných zakázek, jsou vyšší než poplatky v rámci občanskoprávních řízení, nemůže sama o sobě prokazovat porušení zásady rovnocennosti (obdobně viz rozsudek ze dne 6. října 2015, Orizzonte Salute, C‑61/14, EU:C:2015:655, bod 66).

75

Tato zásada totiž implikuje rovné zacházení se žalobami založenými na porušení vnitrostátního práva a s podobnými žalobami založenými na porušení unijního práva, a nikoli rovnocennost vnitrostátních procesních pravidel použitelných na spory různé povahy, jako jsou občanskoprávní spory na jedné straně a spory v oblasti správního práva na straně druhé nebo spory spadající do dvou různých oblastí práva (rozsudek ze dne 6. října 2015, Orizzonte Salute, C‑61/14, EU:C:2015:655, bod 67).

76

Kromě toho uvedená zásada není relevantní, pokud jde o dva druhy žalob, jež jsou obě založeny na porušení unijního práva (v tomto smyslu viz rozsudek 6. října 2015, Târşia, C‑69/14, EU:C:2015:662, bod 34).

77

Zásadu rovnocennosti tedy není možné vykládat tak, že ukládá členskému státu povinnost rozšířit svůj nejvýhodnější vnitrostátní režim na všechny žaloby podané v určité oblasti práva (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 15. září 1998, Edis, C‑231/96, EU:C:1998:401, bod 36, jakož i ze dne 26. ledna 2010, Transportes Urbanos y Servicios Generales, C‑118/08, EU:C:2010:39, bod 34).

78

S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba na druhé otázky, na druhé otázky bod 1 a na páté otázky ve věcech C‑274/21 a C‑275/21 odpovědět tak, že zásada rovnocennosti musí být vykládána v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, která stanoví pro návrhy na předběžná opatření a návrhy na přezkum týkající se zadávacího řízení jiná procesní pravidla, než jaká platí mimo jiné pro občanskoprávní řízení.

79

Podstatou osmých a devátých otázek předkládajícího soudu ve věcech C‑274/21 a C‑275/21 je, zda čl. 1 odst. 1 směrnice 89/665 musí být ve světle článku 47 Listiny vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která ukládá jednotlivci, aby v návrhu na předběžné opatření a v návrhu na přezkum identifikoval dotčené zadávací řízení a samostatně napadnutelné rozhodnutí, které napadá, i když veřejný zadavatel zvolil zadávací řízení bez předchozího zveřejnění oznámení o jeho zahájení.

80

Nejprve je třeba uvést, že v projednávaných věcech není Soudní dvůr tázán na výklad čl. 32 odst. 2 písm. c) směrnice 2014/24 za účelem určení, zda to, že veřejný zadavatel použil jednací řízení bez předchozího zveřejnění oznámení o zahájení zadávacího řízení, je slučitelné s touto směrnicí. Předkládající soud se totiž podle všeho ztotožňuje s rozhodnutím veřejného zadavatele použít ve věci v původním řízení takové řízení za účelem naléhavého zajištění dodávek antigenních testů. Rakouská vláda a Komise ostatně zdůrazňují, že z bodu 2.3.4. pokynů Evropské komise k používání rámce pro zadávání veřejných zakázek v mimořádné situaci související s krizí covidu 19 (Úř. věst. 2020, C 108I, s. 1) vyplývá, že „[j]ednací řízení bez uveřejnění mohou představovat možnost uspokojit nejnaléhavější potřeby“ a že tato řízení „lze […] využívat do doby, než budou nalezena trvalejší řešení, jako jsou rámcové smlouvy na dodávky a služby zadávané v rámci řádných řízení (včetně zkrácených)“.

81

V každém případě nelze zpochybňovat, že v případě nezveřejnění předchozího oznámení o zahájení zadávacího řízení podle článku 49 této směrnice nebo oznámení o výsledku zadávacího řízení podle článku 50 této směrnice není jednotlivec schopen určit druh dotčeného zadávacího řízení ani počet napadnutelných rozhodnutí.

82

Z toho plyne, že vnitrostátní právní úprava ukládající v takové situaci jednotlivci, aby uvedl v návrhu na předběžné opatření a na přezkum tento druh informací, v praxi znemožňuje výkon práv přiznaných unijním právním řádem, a ohrožuje tedy užitečný účinek směrnice 89/665 [obdobně viz rozsudky ze dne 28. ledna 2010, Uniplex (UK), C‑406/08, EU:C:2010:45, bod 40, jakož i ze dne 12. března 2015, eVigilo, C‑538/13, EU:C:2015:166, body 39 a 40], jejímž cílem je zajistit, aby protiprávní rozhodnutí veřejných zadavatelů mohla být účinně a co nejrychleji přezkoumána (rozsudek ze dne 6. října 2015, Orizzonte Salute, C‑61/14, EU:C:2015:655, bod 43).

83

Taková právní úprava je rovněž v rozporu s právem na účinnou právní ochranu zaručeným článkem 47 Listiny, který je sám o sobě dostačující a nemusí být upřesněn ustanoveními unijního práva nebo vnitrostátním právem k tomu, aby bylo jednotlivcům přiznáno právo uplatnitelné jako takové (rozsudek ze dne 17. dubna 2018, Egenberger, C‑414/16, EU:C:2018:257, bod 78).

84

Za těchto podmínek je třeba na osmé a deváté otázky ve věcech C‑274/21 a C‑275/21 odpovědět tak, že čl. 1 odst. 1 směrnice 89/665 musí být ve světle článku 47 Listiny vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která ukládá jednotlivci, aby v návrhu na předběžné opatření nebo na přezkum identifikoval dotčené zadávací řízení a samostatně napadnutelné rozhodnutí, které napadá, pokud veřejný zadavatel zvolil zadávací řízení bez předchozího zveřejnění oznámení o jeho zahájení a oznámení o výsledku zadávacího řízení dosud nebylo zveřejněno.

85

Podstatou třetí a čtvrté otázky předkládajícího soudu ve věcech C‑274/21 a C‑275/21 je, zda čl. 2 odst. 1 směrnice 89/665 musí být ve světle článku 47 Listiny vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která – výhradně za účelem výpočtu paušálních soudních poplatků, které musí jednotlivec povinně zaplatit, jinak bude jeho návrh na předběžné opatření nebo na přezkum jen z tohoto důvodu zamítnut – vyžaduje, aby soud před rozhodnutím o takovém návrhu určil druh dotčeného zadávacího řízení, (odhadovanou) hodnotu dotčené zakázky a celkový počet samostatně napadnutelných rozhodnutí, a případně položky v rámci dotčeného zadávacího řízení, pokud veřejný zadavatel zvolil zadávací řízení bez předchozího zveřejnění oznámení o zahájení zadávacího řízení a v době podání žaloby nebylo ještě zveřejněno oznámení o výsledku zadávacího řízení.

86

V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle čl. 1 odst. 1 čtvrtého pododstavce směrnice 89/665 musí členské státy, pokud jde o zakázky nebo koncese, které spadají mimo jiné do oblasti působnosti směrnice 2014/24, přijmout opatření nezbytná k zajištění možnosti účinného, a zejména co nejrychlejšího přezkumu rozhodnutí veřejných zadavatelů v souladu s podmínkami stanovenými v článcích 2 až 2f této směrnice z důvodu, že těmito rozhodnutími bylo porušeno unijní právo v oblasti zadávání veřejných zakázek nebo vnitrostátní předpisy je provádějící.

87

Jak bylo připomenuto v bodě 72 tohoto rozsudku, směrnice 89/665 však neobsahuje žádné ustanovení, které by se konkrétně týkalo soudních poplatků, které musí uhradit jednotlivci, pokud v souladu s čl. 2 odst. 1 písm. a) a b) této směrnice podávají návrh na předběžné opatření nebo návrh na přezkum údajně protiprávního rozhodnutí týkajícího se postupu při zadávání veřejných zakázek.

88

Je tedy na členských státech, aby při vymezování procesních podmínek soudních řízení určených k ochraně práv přiznaných unijním právním řádem zájemcům a uchazečům poškozeným rozhodnutími veřejných zadavatelů zajistily, že nebude ohrožen užitečný účinek směrnice 89/665, jejímž cílem je zajistit, aby protiprávní rozhodnutí veřejných zadavatelů mohla být předmětem účinného a co nejrychlejšího přezkumu, ani práva přiznaná jednotlivcům unijním právem. Kromě toho, jak plyne z bodu 36 odůvodnění směrnice 2007/66, cílem této směrnice i směrnice 89/665, kterou směrnice 2007/66 pozměnila a doplnila, je zajistit plné dodržování práva na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces v souladu s čl. 47 prvním a druhým pododstavcem Listiny (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 12. prosince 2002, Universale-Bau a další, C‑470/99, EU:C:2002:746, body 72 a 73; ze dne 15. září 2016, Star Storage a další, C‑439/14 a C‑488/14, EU:C:2016:688, body 42 až 46; ze dne 7. srpna 2018, Hochtief, C‑300/17, EU:C:2018:635, bod 38, jakož i ze dne 7. září 2021, Klaipėdos regiono atliekų tvarkymo centras, C‑927/19, EU:C:2021:700, bod 128).

89

Z tohoto hlediska mají ustanovení směrnice 89/665, která jsou určena k ochraně uchazečů před svévolí veřejného zadavatele, posílit stávající mechanismy, aby bylo zajištěno účinné použití unijních pravidel v oblasti zadávání veřejných zakázek, a to zejména ve stadiu, kdy může být protiprávní jednání ještě napraveno (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 11. srpna 1995, Komise v. Německo, C‑433/93, EU:C:1995:263, bod 23, jakož i ze dne 15. září 2016, Star Storage a další, C‑439/14 a C‑488/14, EU:C:2016:688, bod 41).

90

V rámci netransparentního zadávacího řízení se totiž právo požádat o předběžnou ochranu jeví jako klíčové. Bod 5 odůvodnění směrnice 89/665 ostatně uvádí, že jelikož postup při zadávání veřejných zakázek je krátký, musí být orgány příslušné k přezkumu oprávněny mimo jiné k přijímání předběžných rozhodnutí pozastavujících řízení a výkon rozhodnutí přijatého zadavatelem, a vzhledem ke krátkému trvání zadávacího řízení je nezbytné protiprávní jednání v oblasti zadávání veřejných zakázek okamžitě řešit.

91

Za účelem dosažení tohoto cíle stanoví čl. 1 odst. 1 směrnice 89/665, že v členských státech má být zaveden účinný, a zejména co nejrychlejší přezkum rozhodnutí, kterými mohlo být porušeno unijní právo v oblasti zadávání veřejných zakázek nebo vnitrostátní předpisy je provádějící. Konkrétně čl. 2 odst. 1 písm. a) této směrnice členským státům ukládá, aby stanovily pravomoci „přijímat co nejrychleji prostřednictvím předběžných postupů předběžná opatření směřující k nápravě domnělého protiprávního jednání nebo k zabránění dalšímu poškozování dotčených zájmů“ (rozsudek ze dne 9. prosince 2010, Combinatie Spijker Infrabouw-De Jonge Konstruktie a další, C‑568/08, EU:C:2010:751, body 52 a 53).

92

Pokud veřejný zadavatel zvolil zadávací řízení bez předchozího zveřejnění oznámení o zahájení zadávacího řízení a v době podání žaloby na zrušení rozhodnutí v souvislosti s tímto řízením ještě nebylo zveřejněno oznámení o zadání veřejné zakázky, existuje vážné nebezpečí, že toto právo na předběžnou ochranu ztratí smysl, jestliže soud, který má rozhodnout na návrhu na předběžné opatření, musí před tím, než může nařídit předběžné opatření a výhradně za účelem výpočtu výše soudních poplatků, které musí jednotlivec zaplatit, identifikovat druh použitého zadávacího řízení, zjistit odhadovanou hodnotu dotčené zakázky a spočítat všechna rozhodnutí, která přijal veřejný zadavatel v rámci tohoto řízení. Toto nebezpečí je ještě větší v případě řízení prováděného v rozporu se zásadou transparentnosti zaručenou v čl. 18 odst. 1 prvním pododstavci směrnice 2014/24. V takové situaci je totiž velmi pravděpodobné, že uvedený soud bude nucen provádět dlouhé a složité šetření. Dokud přitom bude jeho šetření trvat, nebude uvedený soud schopen pozastavit nákupy veřejného zadavatele zpochybněné žalobcem.

93

Takové omezení uložené soudu, který má rozhodnout v rámci naléhavého řízení, je natolik zjevně nepřiměřené, že porušuje právo na účinnou právní ochranu zaručené článkem 47 Listiny.

94

Kromě toho je třeba zdůraznit, jak již konstatoval Soudní dvůr, že užitečný účinek směrnice 89/665 je zpochybněn, pokud je jediným možným prostředkem nápravy opravný prostředek k soudu rozhodujícímu ve věci samé. Možnost podat žalobu na neplatnost samotné smlouvy totiž nemůže kompenzovat nemožnost napadnout akt zadání zakázky před uzavřením smlouvy. V případě, že již byla smlouva podepsána, znamená skutečnost, že jedinou soudní kontrolou je následná kontrola, vyloučení možnosti podat opravný prostředek ve fázi, kdy porušení ještě lze napravit, a neumožňuje tedy zajistit žalobci úplnou soudní ochranu před uzavřením smlouvy (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 3. dubna 2008, Komise v. Španělsko, C‑444/06, EU:C:2008:190, bod 38; ze dne 11. června 2009, Komise v. Francie, C‑327/08, nezveřejněný, EU:C:2009:371, bod 58, jakož i ze dne 23. prosince 2009, Komise v. Irsko, C‑455/08, nezveřejněný, EU:C:2009:809, bod 28).

95

Za těchto podmínek porušuje vnitrostátní právní úprava, která brání soudu, jemuž byl předložen návrh na předběžné opatření, aby o něm rozhodl, dokud nejsou získány informace uvedené v bodě 92 tohoto rozsudku, a v návaznosti na to dokud navrhovatel nezaplatil paušální soudní poplatky, jak čl. 2 odst. 1 písm. a) směrnice 89/665, tak článek 47 Listiny.

96

Požadavek rychlosti naproti tomu není stejně intenzivní v případě, kdy jednotlivec podá k vnitrostátnímu soudu návrh na zrušení samostatně napadnutelného rozhodnutí veřejného zadavatele, jako v případě, kdy jednotlivec preventivně podá návrh na předběžné opatření. Vnitrostátní právní úprava, jako je rakouská právní úprava, která vyžaduje v rámci řízení o zrušení samostatně napadnutelného rozhodnutí veřejného zadavatele sdělení informací uvedených v bodě 92 tohoto rozsudku, tedy neodporuje unijnímu právu.

97

Na třetí a čtvrté otázky položené ve věcech C‑274/21 a C‑275/21 je proto třeba odpovědět tak, že čl. 2 odst. 1 směrnice 89/665 musí být ve světle článku 47 Listiny vykládán v tom smyslu, že:

98

Podstatou desátých otázek předkládajícího soudu ve věcech C‑274/21 a C‑275/21 je, zda článek 47 Listiny musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která ukládá jednotlivci, jenž podá návrh na předběžné opatření nebo na přezkum, aby zaplatil paušální soudní poplatky ve výši, kterou není možné předvídat, pokud veřejný zadavatel zvolil zadávací řízení bez předchozího zveřejnění oznámení o zahájení zadávacího řízení, nebo případně bez následného zveřejnění oznámení o výsledku zadávacího řízení, takže jednotlivec nemůže znát odhadovanou hodnotu zakázky ani počet samostatně napadnutelných rozhodnutí přijatých veřejným zadavatelem, na jejichž základě se tyto poplatky vypočítávají.

99

Nejprve je třeba zdůraznit, jak činí rakouská vláda, že způsob výpočtu paušálních soudních poplatků, které musí v oblasti veřejných zakázek zaplatit navrhovatel předběžného opatření nebo žalobce, může dotčený zjistit předem, jelikož jasně vyplývá z § 340 zákona o veřejných zakázkách ve spojení s nařízením o paušálních poplatcích z roku 2018 uvedeným v bodě 29 tohoto rozsudku.

100

Pokud však veřejný zadavatel použije zadávací řízení bez předchozího zveřejnění oznámení o zahájení zadávacího řízení, nemusí jednotlivec, který podal návrh na předběžné opatření nebo na přezkum, znát odhadovanou hodnotu dotyčné zakázky ani počet individuálně napadnutelných rozhodnutí již přijatých zadavatelem, na jejichž základě se uvedené paušální poplatky vypočítávají.

101

Tento jednotlivec se tedy může nacházet v situaci, kdy nemůže stanovit výši paušálních soudních poplatků, které musí uhradit.

102

Podle předkládajícího soudu za okolností sporu v původním řízení musela společnost EPIC právě proto, že pro ni bylo nemožné určit druh zadávacího řízení použitého zadavatelem a zjistit počet napadnutelných rozhodnutí přijatých zadavatelem, napadnout v první fázi 21 rámcových dohod uzavřených veřejným zadavatelem, jakož i tři rozhodnutí přijatá na základě každé z těchto rámcových dohod. Vzhledem k tomu, že EPIC se rozhodla podat návrh na předběžné opatření, jakož i návrh na přezkum proti všem těmto rozhodnutím, znamenalo by to pro ni podle předkládajícího soudu zaplacení paušálních soudních poplatků ve výši přesahující milion eur.

103

Vnitrostátní právní úprava, která ukládá jednotlivci zaplacení paušálních soudních poplatků ve výši, kterou nelze stanovit před podáním návrhu na předběžné opatření nebo na přezkum, tak v praxi znemožňuje nebo nadměrně ztěžuje výkon jeho práva na účinnou právní ochranu, a porušuje tedy článek 47 Listiny, a to i tehdy, pokud tato částka představuje pouze nepatrnou část hodnoty dotyčné zakázky nebo dotyčných zakázek.

104

Na desáté otázky ve věcech C‑274/21 a C‑275/21 je tedy třeba odpovědět tak, že článek 47 Listiny musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která ukládá jednotlivci, jenž podá návrh na předběžné opatření nebo na přezkum, aby zaplatil paušální soudní poplatky ve výši, kterou není možné předvídat, pokud veřejný zadavatel zvolil zadávací řízení bez předchozího zveřejnění oznámení o zahájení zadávacího řízení, nebo případně bez následného zveřejnění oznámení o výsledku zadávacího řízení, takže jednotlivec nemůže znát odhadovanou hodnotu zakázky ani počet samostatně napadnutelných rozhodnutí přijatých veřejným zadavatelem, na jejichž základě se tyto poplatky vypočítávají.

105

Podstatou sedmých otázek předkládajícího soudu ve věcech C‑274/21 a C‑275/21 je, zda články 47 a 48 Listiny brání vnitrostátní právní úpravě, podle které veřejný zadavatel, který je žalovaným ve sporu týkajícím se zadání veřejné zakázky, musí předložit v rámci jak návrhu na předběžné opatření, tak návrhu na přezkum, všechny informace a dokumenty, které jsou od něj požadovány, pokud na jedné straně může být vůči němu vydáno rozhodnutí pro zmeškání a na druhé straně sdělení těchto informací a dokumentů může vést k tomu, že se jeho statutární zástupci a zaměstnanci vystaví trestnímu stíhání.

106

V tomto ohledu je třeba uvést, jak činí rakouská vláda a jak bylo zdůrazněno v bodě 53 tohoto rozsudku, že ze žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce vyplývá, že v projednávaném případě bude případná relevance odpovědi na tyto otázky prokázána případnými budoucími šetřeními v rámci trestních stíhání, o kterých informovala média, týkajících se některých statutárních zástupců a nákupů antigenních testů dotčených v původním řízení.

107

Předkládající soud tím sám odhaluje hypotetickou povahu sedmých otázek v projednávaných věcech. Uvedený soud se kromě toho omezuje na zmínění trestních stíhání vedených proti členům rakouské spolkové vlády, avšak neprokazuje souvislost mezi těmito stíháními a projednávanými věcmi.

108

Nadto jak zdůraznila Komise v písemném vyjádření, uvedené otázky nejsou relevantní, jelikož předkládající soud nevysvětlil, jak se může zákaz povinnosti vypovídat ve svůj neprospěch uplatnit v situaci, kdy statutární zástupci nebo zaměstnanci veřejného zadavatele předají vnitrostátnímu soudu informace týkající se jednání veřejného zadavatele, aniž jim samotným a priori hrozí trestní sankce.

109

Předkládající soud se konečně omezuje na obecný odkaz na články 47 a 48 Listiny, jakož i na tvrzení, že rakouská právní úprava značně omezuje účinnost soudní ochrany zaručené směrnicí 89/665, avšak neoznačuje ustanovení unijního práva, která lze použít na situaci dotčenou v původním řízení, a v důsledku nichž se tedy tyto dva články Listiny použijí na spor v původním řízení.

110

Z toho vyplývá, že sedmé otázky jsou hypotetické, a tudíž nepřípustné.

111

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (osmý senát) rozhodl takto: