—

za Greencarrier Freight Services Latvia SIA A. Brunavsem, ve spolupráci s B. Cerou, advokāte,

—

za lotyšskou vládu I. Kucina, jakož i K. Freimanisem a I. Kalninšem, jako zmocněnci,

—

za českou vládu M. Smolkem a J. Vláčilem, jako zmocněnci,

—

za španělskou vládu M. J. García-Valdecasas Dorrego, jako zmocněnkyní,

—

za Evropskou komisi L. Keppenne, jakož i A. Saukem a B.‑R. Killmannem, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 70 odst. 1 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. L 302, s. 1; Zvl. vyd. 02/04, s. 307, dále jen „celní kodex“).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Greencarrier Freight Services Latvia SIA (dále jen „GFSL“), společností s ručením omezeným založenou dle lotyšského práva, a Valsts ieņēmumu dienests (lotyšskými daňovými orgány, dále jen „VID“) ve věci výběru dovozního cla a uložení pokuty při zpětné kontrole několika celních prohlášení.

3

Body 5 a 6 odůvodnění celního kodexu znějí:

„vzhledem k tomu, že za účelem zajištění rovnováhy mezi potřebami celní správy zajistit řádné provádění celních předpisů na jedné straně a uplatňování práva hospodářských subjektů na spravedlivé zacházení na straně druhé, musí být celní správě mimo jiné přiznány rozsáhlé kontrolní pravomoci a uvedeným hospodářským subjektům právo na podání opravných prostředků; že zavedení systému celního odvolání vyžaduje, aby Spojené království zavedlo nové správní postupy, které nemohou zavedeny dříve než 1. ledna 1995;

vzhledem k tomu, že s ohledem na prvořadou důležitost zahraničního obchodu pro Společenství by celní formality a kontroly měly být zrušeny nebo alespoň udržovány na co nejnižší úrovni.“

4

Článek 68 tohoto kodexu stanoví:

„Za účelem ověření přijatých celních prohlášení mohou celní orgány

5

Článek 70 uvedeného kodexu uvádí:

„1.   Je-li kontrolována pouze část zboží, na které se vztahuje celní prohlášení, platí výsledek této částečné kontroly pro veškeré zboží, na které se vztahuje celní prohlášení.

Domnívá-li se však deklarant, že výsledek částečné kontroly neplatí pro ostatní zboží, na které se vztahuje celní prohlášení, může požadovat provedení dodatečné kontroly.

2.   Obsahuje-li celní prohlášení dvě a více položek, pokládají se pro účely odstavce 1 údaje ke každé položce za samostatné celní prohlášení.“

6

Článek 71 tohoto kodexu zní:

„1.   Výsledek ověření celního prohlášení je podkladem pro použití celních předpisů upravujících celní režim, do kterého je zboží propuštěno.

2.   Není-li celní prohlášení ověřováno, opírá se použití předpisů uvedených v odstavci 1 o údaje uvedené v celním prohlášení.“

7

Článek 78 celního kodexu stanoví:

„1.   Po propuštění zboží mohou celní orgány z úřední povinnosti nebo na žádost deklaranta celní prohlášení přezkoumat.

2.   Po propuštění zboží mohou celní orgány kontrolovat obchodní doklady a jiné údaje vztahující se k dovozním nebo vývozním operacím se zbožím nebo k následným obchodním operacím s týmž zbožím s cílem ujistit se o správnosti údajů obsažených v celním prohlášení. Kontrolu lze provést u deklaranta nebo jiné osoby, která se přímo nebo nepřímo obchodně podílí na uvedených operacích, nebo jiné osoby, která má v držení zmíněné doklady a údaje pro obchodní účely. Celní orgány mohou rovněž kontrolovat zboží, pokud ještě může být předloženo.

3.   Nasvědčují-li výsledky kontroly celního prohlášení nebo kontroly po propuštění zboží, že předpisy upravující daný celní režim byly použity na základě nesprávných nebo neúplných údajů, přijmou celní orgány v souladu s případnými právními předpisy opatření nezbytná k nápravě, přičemž vezmou v úvahu nové skutečnosti, které mají k dispozici.“

8

Podle čl. 221 odst. 1 a 3 tohoto kodexu:

„1.   Jakmile je částka cla zaúčtována, musí být odpovídajícím postupem sdělena dlužníkovi.

[…]

3.   Sdělení dlužníkovi nelze provést po uplynutí lhůty tří let ode dne vzniku celního dluhu. […]“

9

GFSL dováží z Ruska na účet společnosti Hantas SIA sušenky a čokoládové tyčinky za účelem jejich propuštění do volného oběhu v Evropské unii.

10

V dubnu a květnu 2007 provedly VID inspekci cla uhrazeného společností SIA Hantas mezi 1. květnem 2004 a 31. prosincem 2006 na základě 35 celních prohlášení vyplněných společností GFSL, která měla být v případě vzniku celního dluhu považována za povinnou k jeho uhrazení.

11

Tato kontrola následovala po odběru vzorků zboží, jichž se týkalo šest celních prohlášení odevzdaných v říjnu a listopadu 2005, a jejich analýze orgány VID (dále jen „sporná celní prohlášení“). Na základě výsledků této kontroly orgány VID uvedly, že ve 29 celních prohlášeních předložených mezi 4. červnem 2004 a 29. listopadem 2005, zahrnujících i všech šest sporných celních prohlášení, deklarovala GFSL zboží dovážené do Unie za účelem propuštění do volného oběhu pod chybnými kódy kombinované nomenklatury pro jeho zařazení do integrovaného sazebníku Evropských společenství (TARIC) zavedeného článkem 2 nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. července 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku (Úř. věst. L 256, s. 1; Zvl. vyd. 02/02, s. 382), ve znění pozdějších předpisů.

12

Rozhodnutím ze dne 31. května 2007 informovaly orgány VID společnost GFSL o vzniku celního dluhu, stanovily výši dovozního cla a daně z přidané hodnoty navýšené o úroky z prodlení a uložily jí pokutu za nesprávné použití kódů kombinované nomenklatury.

13

Stížnost společnosti GFSL podaná proti tomuto rozhodnutí byla zamítnuta rozhodnutím VID ze dne 14. září 2007.

14

Toto zamítavé rozhodnutí bylo předmětem žaloby na neplatnost podané k administratīvā rajona tiesa (obvodnímu správnímu soudu), který jí částečně vyhověl rozsudkem ze dne 29. června 2009, potvrzeným Administratīvā apgabaltiesa (regionálním odvolacím správním soudem). Tento soud rozsudkem ze dne 8. prosince 2011 rozhodl, že dovozní clo, daň z přidané hodnoty a pokuta týkající se zboží uvedeného ve sporných celních prohlášeních byly sice stanoveny oprávněně, ale rozhodnutí ze dne 14. září 2007 musí být ve zbývající části zrušeno z důvodu, že orgány VID v rozporu s čl. 70 odst. 1 celního kodexu nesprávně vztáhly výsledky kontroly zboží uvedeného ve sporných celních prohlášeních i na zboží, kterého se týkalo dalších 23 prohlášení předložených mezi 4. červnem 2004 a 6. zářím 2005 (dále jen „dřívější celní prohlášení“), tzn. na zboží dovozené o více než rok dříve nežli zboží kontrolované. Orgány VID proto nemohly prokázat, že u dotčeného zboží byly použity nesprávné kódy, takže GFSL nebyla v žádném případě povinna předkládat důkazy týkající se objektivních vlastností tohoto zboží tím spíše, že již neměla možnost nechat toto zboží zkontrolovat.

15

Orgány VID i GFSL podaly proti tomuto rozsudku kasační opravný prostředek k Augstākās tiesas Senāts (senátu lotyšského nejvyššího soudu).

16

Na podporu svého kasačního opravného prostředku orgány VID tvrdí, že zboží uvedené v dřívějších celních prohlášeních je totožné se zbožím uvedeným ve sporných celních prohlášeních, jelikož má stejné složení, označení a vzhled a bylo vyrobeno stejným výrobcem, což dosvědčují informace uvedené v jím poskytnutých osvědčeních. Orgány VID jsou tedy v zájmu hospodárnosti řízení oprávněny vztáhnout výsledky identifikace na ostatní totožné zboží, aniž ho musí kontrolovat, přičemž GSL je případně povinna předložit důkazy prokazující odlišnost zboží.

17

Předkládající soud nicméně podotýká, že dřívější celní prohlášení byla předložena o více než rok dříve nežli prohlášení, jichž se týkaly odebrané vzorky. Jakmile bylo zboží procleno, není podle GFSL objektivně možné zboží uvedené v dřívějších celních prohlášeních podrobit kontrole ani uplatnit právo na dodatečný přezkum.

18

Za těchto podmínek se Augstākās tiesas Senāts rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

19

Podstatou otázek předkládajícího soudu, které je třeba přezkoumat společně, je, zda čl. 70 odst. 1 celního kodexu má být vykládán v tom smyslu, že umožňuje celním orgánům vztáhnout výsledky kontroly části zboží uvedeného v celním prohlášení provedené na z něho odebraném vzorku na zboží uvedené v dřívějších celních prohlášeních předložených týmž celním deklarantem, u kterého nebyla a již nemůže být taková kontrola provedena, jelikož již bylo propuštěno, pokud z písemných informací poskytnutých tímto deklarantem plyne, že všechno toto zboží spadá pod tentýž kód kombinované nomenklatury, pochází od téhož výrobce a jeho označení a složení je totožné.

20

Je třeba připomenout, že podle článku 68 celního kodexu mohou celní orgány za účelem ověření celních prohlášení kontrolovat celní prohlášení a doklady k němu přiložené nebo kontrolovat zboží a případně za účelem hloubkové kontroly nebo analýzy odebírat jeho vzorky.

21

Ohledně posledně uvedeného případu čl. 70 odst. 1 tohoto kodexu stanoví, že je-li kontrolována pouze část zboží, na které se vztahuje totéž celní prohlášení, platí výsledek této kontroly pro veškeré zboží, na které se toto prohlášení vztahuje, s výhradou toho, že celní deklarant může požadovat provedení dodatečné kontroly, domnívá-li se, že výsledek částečné kontroly pro ostatní zboží, na které se prohlášení vztahuje, neplatí.

22

Toto obecné ustanovení tak zavádí fikci stejnosti, která umožňuje celním orgánům vztáhnout výsledky kontroly části zboží uvedeného v celním prohlášení na veškeré zboží uvedené v tomto prohlášení (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 7. září 2006, Nowaco Germany, C-353/04, Sb. rozh. s. I-7357, body 54 a 55, jakož i ze dne 24. listopadu 2011, Gebr. Stolle, C-323/10 až C-326/10, Sb. rozh. s. I-12177, body 100 a 101).

23

Uvedené ustanovení má v tomto ohledu zajistit rychlé a efektivní propuštění do volného oběhu tím, že neukládá celním orgánům povinnost provést důkladnou kontrolu veškerého zboží uvedeného v celním prohlášení, což by šlo proti zájmu hospodářských subjektů, které obvykle požadují rychlé propuštění, aby mohly deklarované zboží uvést na trh, i proti zájmu uvedených orgánů, pro něž by systematická kontrola deklarovaného zboží znamenala značný nárůst práce (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 4. března 2004, Derudder, C-290/01, Recueil, s. I-2041, bod 45).

24

Je nutno konstatovat, že ze znění čl. 70 odst. 1 celního kodexu i ze systematiky článků 68 až 74 tohoto kodexu plyne, že tato možnost vztažení výsledků částečné kontroly se týká pouze zboží, na které se vztahuje „[totéž] celní prohlášení“, je-li toto zboží kontrolováno celními orgány v období předcházejícím propuštění uvedeného zboží (v tomto smyslu viz výše uvedený rozsudek Derudder, bod 43).

25

Totéž ustanovení v důsledku toho neumožňuje celním orgánům v takové věci, o jakou se jedná v původním řízení, vztáhnout výsledky kontroly části zboží uvedeného v celním prohlášení na zboží uvedené v dřívějších celních prohlášeních, které již bylo těmito orgány propuštěno.

26

Nicméně z toho neplyne, že taková dřívější celní prohlášení již nemohou být celními orgány zpochybněna.

27

V tomto ohledu je třeba připomenout, že v rámci postupu spolupráce mezi vnitrostátními soudy a Soudním dvorem zavedeného článkem 267 ES přísluší Soudnímu dvoru poskytnout vnitrostátnímu soudu užitečnou odpověď, která mu umožní rozhodnout spor, který mu byl předložen (viz zejména rozsudky ze dne 8. března 2007, Campina, C-45/06, Sb. rozh. s. I-2089, bod 30, a ze dne 14. října 2010, Fuß, C-243/09, Sb. rozh. s. I-9849, bod 39).

28

Přitom jak uvedly česká a španělská vláda ve svých písemných vyjádřeních, celní orgány mohou po propuštění zboží uvedeného v celním prohlášení provést, a to i z úřední povinnosti, přezkum takového prohlášení podle článku 78 celního kodexu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 20. října 2005, Overland Footwear, C-468/03, Sb. rozh. s. I-8937, body 62, 64 a 66).

29

Podle čl. 78 odst. 2 tohoto kodexu mohou totiž celní orgány po propuštění zboží kontrolovat obchodní doklady a jiné údaje vztahující se k dovozním nebo vývozním operacím se zbožím nebo k následným obchodním operacím s týmž zbožím a mohou rovněž kontrolovat zboží, pokud ještě může být předloženo.

30

Toto ustanovení tak celním orgánům umožňuje zpochybnit dřívější celní prohlášení, která nebyla předmětem ověření podle článku 68 celního kodexu, a s nimiž tudíž bylo na základě čl. 71 odst. 2 tohoto kodexu zacházeno podle v nich uvedených údajů (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. září 2011, DP grup, C-138/10, Sb. rozh. s. I-8369, bod 37).

31

Nic nebrání tomu, aby celní orgány za tímto účelem vztáhly výsledky kontroly části zboží uvedeného v celním prohlášení na zboží uvedené v dřívějších celních prohlášeních, které již bylo těmito orgány propuštěno, pokud je toto zboží totožné, což může ověřit pouze předkládající soud. Prokázání totožnosti zboží může vycházet zejména z kontroly obchodních dokladů a jiných údajů vztahující se k dovozním nebo vývozním operacím se zbožím nebo k následným obchodním operacím s týmž zbožím, a zejména z údajů poskytnutých celním deklarantem, podle nichž toto zboží pochází od stejného výrobce a má označení, vzhled a složení totožné se zbožím uvedeným v těchto dřívějších celních prohlášeních.

32

Taková možnost vztažení je odůvodněna samotným účelem celního kodexu, kterým je podle bodu 5 odůvodnění tohoto kodexu zajištění správného uplatňování jím stanovených poplatků při současném zaručení, jak je uvedeno v bodě 23 tohoto rozsudku, rychlých a efektivních postupů v zájmu hospodářských subjektů i celních orgánů tím, že těmto orgánům není uložena povinnost provádět systematickou kontrolu veškerého zboží uvedeného v celním prohlášení, čímž jsou celní formality a kontroly udržovány na co nejnižší úrovni, v souladu s bodem 6 odůvodnění téhož kodexu (v tomto smyslu viz výše uvedený rozsudek Derudder, body 42 a 45).

33

Tato možnost rovněž odpovídá zvláštní logice článku 78 celního kodexu, která spočívá v přizpůsobení celního řízení skutečné situaci opravou věcných chyb a opomenutí, jakož i pochybení ve výkladu použitelného práva (v tomto smyslu viz výše uvedený rozsudek Overland Footwear, bod 63, a rozsudky ze dne 14. ledna 2010, Terex Equipment a další, C-430/08 a C-431/08, Sb. rozh. s. I-321, bod 56, jakož i ze dne 12. července 2012, Südzucker a další, C‑608/10, C‑10/11 a C‑23/11, bod 47).

34

V tomto ohledu není podstatné, že ve věci, o jakou se jedná v původním řízení, již celní deklarant nemůže požádat o dodatečnou kontrolu dotyčného zboží, případně o doplňující odebrání vzorků.

35

Článek 78 celního kodexu se totiž z podstaty věci použije po propuštění zboží v okamžiku, kdy předložení zboží může být nemožné (viz výše uvedený rozsudek Overland Footwear, bod 66).

36

Každopádně, jak podotkla většina zúčastněných, kteří předložili písemná vyjádření, ze samotného znění čl. 78 odst. 2 celního kodexu plyne, že zpětná kontrola celních prohlášení může být provedena na základě písemných dokumentů, aniž celní orgány musí zboží fyzicky kontrolovat, jelikož taková kontrola se předpokládá, pouze pokud zboží „ještě může být předloženo“ (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 22. listopadu 2012, Digitalnet a další, C‑320/11, C‑330/11, C‑382/11 a C‑383/11, body 66 a 67).

37

Za těchto okolností, kdy zboží, které bylo předmětem částečné kontroly, je totožné se zbožím uvedeným v dřívějších celních prohlášeních, zejména vzhledem ke skutečnostem vyplývajícím z kontroly obchodních dokladů a jiných údajů vztahujících se k dovozním nebo vývozním operacím se zbožím nebo k následným obchodním operacím s týmž zbožím a především k tomu, že podle údajů poskytnutých celním deklarantem toto zboží pochází od stejného výrobce a má totožné označení, vzhled a složení, což může ověřit pouze předkládající soud, mohou celní orgány vztáhnout výsledky této částečné kontroly i na posledně uvedené zboží.

38

Celní deklarant však musí mít právo toto vztažení zpochybnit, zejména pokud se tak jako ve věci v původním řízení domnívá, že navzdory vlastním informacím uvedeným ve svých celních prohlášeních nelze výsledek kontroly části zboží uvedeného v prohlášení vztáhnout na zboží uvedené v dřívějších prohlášeních, přičemž musí předložit veškeré důkazy, které by mohly toto tvrzení o odlišnosti sporného zboží podepřít (obdobně viz výše uvedený rozsudek Derudder, bod 42).

39

V tomto ohledu je však třeba zdůraznit, že takové obecné a abstraktní tvrzení, které uvádí GFSL ve svém písemném vyjádření předloženém Soudnímu dvoru a podle něhož mohou u takových potravin, jaké jsou dotčeny ve sporu v původním řízení, různé faktory změnit jejich chemické složení, zejména obsah škrobu, není nikterak relevantní, jelikož i kdyby se je podařilo prokázat, nevedly by tyto okolnosti celního deklaranta k tomu, aby u zboží uvedeného v dřívějších celních prohlášeních uvedl jiné informace, než které uvedl u zboží, které bylo předmětem částečné kontroly, nebo případně požádal o přezkum těchto prohlášení, takže tato společnost neprokázala, a ostatně to ani netvrdí, že by takové faktory mohly mít vliv na zařazení těchto výrobků do kombinované nomenklatury. Provedení všech posouzení v tomto ohledu však přísluší předkládajícímu soudu.

40

A konečně, je třeba podotknout, že článek 78 celního kodexu sice nezavádí žádnou konkrétní lhůtu pro přezkum celních prohlášení, celní orgány však mohou v souladu s čl. 221 odst. 3 tohoto kodexu provést sdělení o novém celním dluhu ve lhůtě tří let ode dne jeho vzniku.

41

V projednávaném případě přitom s výhradou ověření, jež musí provést předkládající soud, z informací poskytnutých Soudnímu dvoru plyne, že tato lhůta byla dodržena, jak na jednání v odpovědi na otázku položenou Soudním dvorem potvrdila GFSL, jelikož jak vyplývá z bodů 11 a 12 tohoto rozsudku, první z přezkoumávaných celních prohlášení pochází ze 4. června 2004, kdežto sdělení nového celního dluhu proběhlo 31. května 2007.

42

Vzhledem ke všem výše uvedeným úvahám je na položenou otázku třeba odpovědět tak, že čl. 70 odst. 1 celního kodexu musí být vykládán v tom smyslu, že jelikož je použitelný pouze na zboží, na které se vztahuje „[totéž] prohlášení“, je-li toto zboží kontrolováno celními orgány v období předcházejícím propuštění uvedeného zboží, neumožňuje toto ustanovení v takové věci, o jakou se jedná v původním řízení, těmto orgánům vztáhnout výsledky kontroly části zboží uvedeného v celním prohlášení na zboží uvedené v dřívějších celních prohlášeních, které již tytéž orgány propustily.

43

Naproti tomu článek 78 uvedeného kodexu musí být vykládán v tom smyslu, že umožňuje celním orgánům výsledky kontroly části zboží uvedeného v celním prohlášení provedené na vzorku z něho odebraném vztáhnout na zboží uvedené v dřívějších celních prohlášeních předložených týmž celním deklarantem, u kterého nebyla a již nemůže být taková kontrola provedena, jelikož již bylo propuštěno, pokud je toto zboží totožné, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

44

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto:

Článek 70 odst. 1 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství, musí být vykládán v tom smyslu, že jelikož je použitelný pouze na zboží, na které se vztahuje „[totéž] prohlášení“, je-li toto zboží kontrolováno celními orgány v období předcházejícím propuštění uvedeného zboží, neumožňuje toto ustanovení v takové věci, o jakou se jedná v původním řízení, těmto orgánům vztáhnout výsledky kontroly části zboží uvedeného v celním prohlášení na zboží uvedené v dřívějších celních prohlášeních, které již tytéž orgány propustily.

Naproti tomu článek 78 uvedeného nařízení musí být vykládán v tom smyslu, že umožňuje celním orgánům výsledky kontroly části zboží uvedeného v celním prohlášení provedené na vzorku z něho odebraném vztáhnout na zboží uvedené v dřívějších celních prohlášeních předložených týmž celním deklarantem, u kterého nebyla a již nemůže být taková kontrola provedena, jelikož již bylo propuštěno, pokud je toto zboží totožné, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.