1.

Vztahuje se pravidlo obsažené v článku 25 nařízení 1215/2012 (1), které stanoví, že neplatnost dohody o příslušnosti musí být posuzována podle práva členského státu, na který strany přenesly příslušnost – v takové situaci, jako je situace v původním řízení – také na otázku platnosti rozšíření doložky na třetí osobu, která není stranou smlouvy, v níž je doložka obsažena?

2.

Je v případě převodu konosamentu na třetí osobu, která je příjemcem zboží a která se nepodílela na uzavření smlouvy mezi zasílatelem a námořním dopravcem, takové pravidlo, jako je pravidlo obsažené v článku 251 zákona o námořní plavbě, které pro účely vymahatelnosti doložky vůči třetí osobě vyžaduje, aby doložka o příslušnosti byla s touto třetí osobou sjednána „individuálně a samostatně“, slučitelné s článkem 25 nařízení 1215/2012 a s judikaturou Soudního dvora, která jej vykládá?

3.

Je podle unijního práva možné, aby právní předpisy členských států stanovily další požadavky na platnost doložek o příslušnosti vložených do konosamentů, aby byly účinné vůči třetím osobám?

4.

Představuje takové pravidlo, jako je pravidlo obsažené v článku 251 španělského zákona o námořní plavbě – které stanoví, že k subrogaci třetí osoby, která je držitelem, dochází pouze částečně, s výjimkou doložek o příslušnosti – zavedení dalšího požadavku na platnost těchto doložek v rozporu s článkem 25 nařízení 1215/2012?