This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 62021TN0244
Case T-244/21: Action brought on 4 May 2021 — Luossavaara-Kiirunavaara v Commission
Věc T-244/21: Žaloba podaná dne 4. května 2021 – Luossavaara Kiirunavaara v. Komise
Věc T-244/21: Žaloba podaná dne 4. května 2021 – Luossavaara Kiirunavaara v. Komise
Úř. věst. C 289, 19.7.2021, p. 37–39
(BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)
19.7.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 289/37 |
Žaloba podaná dne 4. května 2021 – Luossavaara Kiirunavaara v. Komise
(Věc T-244/21)
(2021/C 289/54)
Jednací jazyk: angličtina
Účastnice řízení
Žalobkyně: Luossavaara Kiirunavaara AB (Luleå, Švédsko) (zástupci: A. Bryngelsson, F. Sjövall a A. Johansson, advokáti)
Žalovaná: Evropská komise
Návrhová žádání
Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
— |
zrušil čl. 1 odst. 3 rozhodnutí Evropské komise ze dne 25. února 2021 o vnitrostátních prováděcích opatřeních pro přechodné přidělování bezplatných povolenek na emise skleníkových plynů v souladu s čl. 11 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 (1); |
— |
uložil Komisi náhradu nákladů řízení. |
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Na podporu žaloby předkládá žalobkyně šest žalobních důvodů.
1. |
První žalobní důvod vychází z toho, že napadené rozhodnutí je v rozporu s předpisy, které upravují systém pro obchodování s emisemi (ETS), zejména s přílohou 1 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/331 ze dne 19. prosince 2018 (2) a s čl. 10a odst. 1 směrnice 2003/87/ES (3).
|
2. |
Druhý žalobní důvod vychází z toho, že napadené rozhodnutí je v rozporu se zásadami rovného zacházení a zákazu diskriminace.
|
3. |
Třetí žalobní důvod vychází z toho, že napadené rozhodnutí je v rozporu se závazky Evropské unie plynoucími z mezinárodního práva životního prostředí.
|
4. |
Čtvrtý žalobní důvod vychází z toho, že napadené rozhodnutí je v rozporu s povinností příslušného orgánu zkoumat pečlivě a nestranně všechny relevantní okolnosti projednávaného případu.
|
5. |
Pátý žalobní důvod vychází z toho, že napadené rozhodnutí je v rozporu s povinností uvést odůvodnění, která je stanovena v článku 296 SFEU.
|
6. |
Šestý žalobní důvod, uplatněný podpůrně, vychází z toho, že nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2019/331 musí být prohlášeno za neplatné podle článku 277 SFEU v rozsahu, v němž se vztahuje na napadené rozhodnutí od data vydání rozsudku.
|
(1) Rozhodnutí Komise (EU) 2021/355 ze dne 25. února 2021 o vnitrostátních prováděcích opatřeních pro přechodné přidělování bezplatných povolenek na emise skleníkových plynů v souladu s čl. 11 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES (Úř. věst. 2021, L 68, s. 221).
(2) Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/331 ze dne 19. prosince 2018, kterým se stanoví přechodná pravidla harmonizovaného přidělování bezplatných povolenek na emise platná v celé Unii podle článku 10a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES (Úř. věst. 2019, L 59, s. 8).
(3) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství a o změně směrnice Rady 96/61/ES (Úř. věst. 2003, L 275, s. 32).
(4) Redakční poznámka: jméno výrobce bylo vynecháno.