Choose the experimental features you want to try

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 62021TN0244

    Věc T-244/21: Žaloba podaná dne 4. května 2021 – Luossavaara Kiirunavaara v. Komise

    Úř. věst. C 289, 19.7.2021, p. 37–39 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

    19.7.2021   

    CS

    Úřední věstník Evropské unie

    C 289/37


    Žaloba podaná dne 4. května 2021 – Luossavaara Kiirunavaara v. Komise

    (Věc T-244/21)

    (2021/C 289/54)

    Jednací jazyk: angličtina

    Účastnice řízení

    Žalobkyně: Luossavaara Kiirunavaara AB (Luleå, Švédsko) (zástupci: A. Bryngelsson, F. Sjövall a A. Johansson, advokáti)

    Žalovaná: Evropská komise

    Návrhová žádání

    Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

    zrušil čl. 1 odst. 3 rozhodnutí Evropské komise ze dne 25. února 2021 o vnitrostátních prováděcích opatřeních pro přechodné přidělování bezplatných povolenek na emise skleníkových plynů v souladu s čl. 11 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 (1);

    uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

    Žalobní důvody a hlavní argumenty

    Na podporu žaloby předkládá žalobkyně šest žalobních důvodů.

    1.

    První žalobní důvod vychází z toho, že napadené rozhodnutí je v rozporu s předpisy, které upravují systém pro obchodování s emisemi (ETS), zejména s přílohou 1 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/331 ze dne 19. prosince 2018 (2) a s čl. 10a odst. 1 směrnice 2003/87/ES (3).

    žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí, a zejména jeho bod 13 odůvodnění, čl. 1 odst. 3 a příloha III, je v rozporu s čl. 10a odst. 1 směrnice 2003/87/ES a přílohou 1 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/331. Referenční úroveň pro aglomerovanou rudu stanovená v nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/331 musí být vykládána v souladu se směrnicí 2003/87/ES, Smlouvami a obecnými zásadami unijního práva. Podle uvedené směrnice a judikatury musí být náhradní produkty a alternativní výrobní metody zahrnuty pod stejnou referenční úroveň produktu za účelem podpory technologií, které jsou z hlediska klimatu nejúčinnější. Jak bylo prokázáno předloženými důkazy, pelety z aglomerované železné rudy a jemná aglomerovaná železná ruda jsou navzájem přímo nahraditelné. Komise tím, že odmítla zahrnout zařízení žalobkyně na výrobu slinutých pelet do referenční úrovně, nesprávně použila směrnici 2003/87/ES a nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2019/331 a dopustila se zjevně nesprávného posouzení.

    2.

    Druhý žalobní důvod vychází z toho, že napadené rozhodnutí je v rozporu se zásadami rovného zacházení a zákazu diskriminace.

    Napadené rozhodnutí je podle žalobkyně v rozporu s uvedenými zásadami, jelikož zavádí diskriminaci mezi společnostmi a odvětvími tím, že neoprávněně upřednostňuje některé podniky. To se týká jak zacházení s jemnou aglomerovanou železnou rudou ve srovnání s výrobou slinutých pelet, tak zacházení s výrobou pelet žalobkyně ve srovnání s jinou výrobou pelet.

    3.

    Třetí žalobní důvod vychází z toho, že napadené rozhodnutí je v rozporu se závazky Evropské unie plynoucími z mezinárodního práva životního prostředí.

    V rámci tohoto třetího žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí je v rozporu s explicitními závazky přijatými Evropskou unií v jejím vnitrostátně stanovém příspěvku podle Pařížské dohody z roku 2015.

    4.

    Čtvrtý žalobní důvod vychází z toho, že napadené rozhodnutí je v rozporu s povinností příslušného orgánu zkoumat pečlivě a nestranně všechny relevantní okolnosti projednávaného případu.

    Napadené rozhodnutí odráží politické stanovisko Evropské komise, které podle tvrzení žalobkyně není založeno na objektivním a podrobném technickém posouzení nahraditelnosti dotčených produktů a technik, ale které je namísto toho založeno pouze na tvrzení jedné ze stran, na které se stanovení vztahuje, tedy organizace ocelářského průmyslu, aniž byly posouzeny technické námitky vznesené mimo jiné žalobkyní a švédskou agenturou pro ochranu životního prostředí nebo byla konzultována nestranná třetí strana.

    5.

    Pátý žalobní důvod vychází z toho, že napadené rozhodnutí je v rozporu s povinností uvést odůvodnění, která je stanovena v článku 296 SFEU.

    Napadené rozhodnutí podle žalobkyně neposkytlo sebemenší vysvětlení ohledně technické nahraditelnosti mezi slinutými peletami a jemnou aglomerovanou železnou rudou nebo uplatnění zásady rovného zacházení, ale namísto toho pouze odkazuje na referenční úroveň produktu, která je „přizpůsobena“ tak, aby byla vyloučena výroba slinutých pelet (prováděná žalobkyní). V důsledku toho je pro dotyčné osoby nemožné zjistit v samotném rozhodnutí důvody pro dané stanovení.

    6.

    Šestý žalobní důvod, uplatněný podpůrně, vychází z toho, že nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2019/331 musí být prohlášeno za neplatné podle článku 277 SFEU v rozsahu, v němž se vztahuje na napadené rozhodnutí od data vydání rozsudku.

    V šestém žalobním důvodu, který je uplatněn podpůrně, žalobkyně tvrdí, že pokud musí být nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2019/331 vykládáno tak, že vylučuje slinuté pelety žalobkyně (avšak nikoli slinuté pelety jmenovaného konkurenčního výrobce) (4), musí být prohlášeno za neplatné, jelikož je v rozporu se směrnicí 2003/87/ES a obecnými zásadami unijního práva.


    (1)  Rozhodnutí Komise (EU) 2021/355 ze dne 25. února 2021 o vnitrostátních prováděcích opatřeních pro přechodné přidělování bezplatných povolenek na emise skleníkových plynů v souladu s čl. 11 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES (Úř. věst. 2021, L 68, s. 221).

    (2)  Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/331 ze dne 19. prosince 2018, kterým se stanoví přechodná pravidla harmonizovaného přidělování bezplatných povolenek na emise platná v celé Unii podle článku 10a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES (Úř. věst. 2019, L 59, s. 8).

    (3)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství a o změně směrnice Rady 96/61/ES (Úř. věst. 2003, L 275, s. 32).

    (4)  Redakční poznámka: jméno výrobce bylo vynecháno.


    Top