8.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 48/22

1)

Je v souladu se svobodou usazování, volným pohybem kapitálu nebo volným pohybem služeb, aby členský stát přijal a ponechal si takovou právní úpravu, jakou je článek 80 zákona z roku 1992 o zdanitelných příjmech (Taxation of Chargeable Gains Act 1992), podle něhož vzniká daňová povinnost z latentního kapitálového zisku z hodnoty aktiv svěřenského fondu, jakmile správci svěřenského fondu přestanou mít trvalé bydliště nebo obvyklý pobyt na území členského státu?

2)

Za předpokladu, že uvedená daňová povinnost omezuje příslušnou svobodu, je takováto daň ospravedlnitelná podle zásady vyváženého rozdělení daňových povinností a je takováto daň přiměřená, pokud právní úprava neumožňuje svěřenským správcům ani odložení placení daně či její zaplacení ve splátkách, ani nezohledňuje následný pokles hodnoty aktiv svěřenského fondu?

Zejména jsou vzneseny následující otázky:

3)

Dotýká se některé ze základních svobod skutečnost, že členský stát uložil daňovou povinnost z latentního kapitálového zisku na zvýšení hodnoty aktiv svěřenských fondů v době, kdy většina svěřenských správců přestala mít trvalé bydliště nebo obvyklý pobyt na území členského státu?

4)

Je omezení svobody způsobené tímto zdaněním při opuštění daňového režimu ospravedlnitelné zásadou vyváženého rozdělení daňových povinností za okolností, kdy mohla být daň z kapitálových výnosů vyměřena z realizovaného zisku, avšak pouze za situace, že by v budoucnosti nastaly určité okolnosti?

5)

Může být přiměřenost dovozena na základě skutkových okolností konkrétního případu? Je konkrétně omezení způsobené takovou daňovou povinností přiměřené, pokud: