–

za Achmea Schadeverzekeringen NV a Stichting Achmea Rechtsbijstand F. E. Vermeulenem, P. R. van der Vorstem a A. I. M. van Mierloem, advocaten,

–

za rakouskou vládu G. Eberhardem, jako zmocněncem,

–

za Evropskou komisi F. Wilmanem a K.-P. Wojcikem, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 4 odst. 1 směrnice Rady 87/344/EHS ze dne 22. června 1987 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se pojištění právní ochrany (Úř. věst. L 185, s. 77; Zvl. vyd. 06/01, s. 187).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi AK na straně jedné a společnostmi Achmea Schadeverzekeringen NV a Stichting Achmea Rechtsbijstand (dále jen společně jako „společnosti Achmea“) na straně druhé týkajícího se odmítnutí uhradit výlohy na advokáta vynaložené v rámci řízení o stížnosti u veřejného orgánu týkajícího se žádosti o povolení poskytnutí zvláštní lékařské péče.

3

Jedenáctý bod odůvodnění směrnice 87/344 uvádí:

„vzhledem k tomu, že zájmy osob pojištěných na krytí výloh právní ochrany předpokládají, že pojištěný musí mít možnost výběru advokáta nebo jiné osoby náležitě kvalifikované podle vnitrostátního práva k zastupování při jakémkoli soudním nebo správním řízení a kdykoli dojde ke střetu zájmů.“

4

Článek 2 odst. 1 této směrnice stanoví:

„Tato směrnice se vztahuje na pojištění právní ochrany. Toto pojištění spočívá v závazku nést oproti zaplacení pojistného výlohy spojené s právním řízením a poskytovat další služby přímo spojené s tímto pojištěním, zejména s ohledem na

5

Článek 3 odst. 2 uvedené směrnice zní následovně:

„Každý členský stát učiní nezbytná opatření, aby zajistil, že pojišťovny usazené na jeho území podle volby učiněné členským státem nebo, pokud s tím členský stát souhlasí, podle vlastní volby přijmou alespoň jedno z těchto alternativních řešení:

6

Článek 4 odst. 1 téže směrnice stanoví:

„Každá smlouva na pojištění právní ochrany musí výslovně uznávat, že

7

Článek 4:67 odst. 1 zákona o finančním dohledu (Wet op het financieel toezicht) zní takto:

„Pojistitel právní ochrany zajistí, aby bylo ve smlouvě o pojištění právní ochrany výslovně stanoveno, že pojistník si může svobodně vybrat advokáta nebo jiného odborníka oprávněného ze zákona:

8

Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že AK uzavřel pojištění právní ochrany u společnosti Achmea Schadeverzekeringen NV, která vyřizování nároků na úhradu výloh vztahujících se k tomuto pojištění svěřila společnosti Stichting Achmea Rechtsbijstand.

9

AK, který trpěl různými psychickými a fyzickými poruchami, požádal v průběhu měsíce listopadu 2013 Středisko pro určení péče, která má být poskytnuta (Centrum Indicatiestelling Zorg, dále jen „CIZ“), o povolení péče na základě obecného zákona o zvláštních léčebných výdajích („Algemene wet bijzondere ziektekosten“).

10

CIZ rozhodnutím ze dne 12. prosince 2013 žádost o povolení péče AK zamítlo. Posledně uvedený se rozhodl proti tomuto zamítavému rozhodnutí podat stížnost u CIZ a obrátil se na společnosti Achmea se žádostí o uhrazení výloh souvisejících se službami advokáta, jehož si vybral, specializovaného ve věcech povolení poskytnutí péče na základě uvedeného zákona.

11

Vzhledem k tomu, že společnosti Achmea zamítly žádost o uhrazení výloh předloženou AK, podal posledně uvedený proti tomuto zamítavému rozhodnutí opravný prostředek u soudu.

12

Věc projednával Gerechtshof Amsterdam (odvolací soud v Amsterodamu), který měl rozhodnout o otázce, zda stížnost proti rozhodnutí CIZ o zamítnutí povolit poskytnutí péče CIZ je třeba kvalifikovat jako soudní nebo správní řízení ve smyslu čl. 4:67 odst. 1 zákona o finančním dohledu, který provádí čl. 4 odst. 1 směrnice 87/344, a zda si tedy AK může svobodně vybrat advokáta, jehož výlohy musí společnosti Achmea uhradit.

13

V tomto ohledu předkládající soud upřesňuje, že proti rozhodnutí CIZ o zamítnutí žádosti o povolení péče lze podat stížnost u téhož orgánu a rozhodnutí přijaté ve věci takové stížnosti může být předmětem žaloby u příslušného soudu, jakož i odvolání u Centrale Raad van Beroep (odvolací soud v oblasti sociálního zabezpečení a veřejné služby).

14

Za těchto podmínek se Gerechtshof Amsterdam (odvolací soud v Amsterodamu) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Je pojem ‚správní řízení‘ uvedený v čl. 4 odst. 1 návětí a písm. a) směrnice 87/334 třeba vykládat v tom smyslu, že zahrnuje fázi stížnosti u CIZ, v průběhu níž osoba, která na základě příslušné žádosti obdržela zamítavé rozhodnutí CIZ, podá u CIZ stížnost se žádostí o změnu jeho rozhodnutí?“

15

Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 4 odst. 1 písm. a) směrnice 87/344 musí být vykládán v tom smyslu, že pojem „správní řízení“ uvedený v tomto ustanovení zahrnuje fázi stížnosti u veřejného orgánu, v průběhu níž tento orgán vydá rozhodnutí, proti kterému lze podat opravné prostředky k soudu.

16

V tomto ohledu je třeba zaprvé uvést, že podle čl. 4 dost. 1 písm. a) směrnice 87/344 musí každá smlouva na pojištění právní ochrany výslovně uznávat, že je-li třeba se v soudním nebo správním řízení obrátit na právního zástupce k obhajování a zastupování pojištěného nebo k hájení jeho zájmů, pojištěný si může takového zástupce svobodně vybrat.

17

Ze samotného znění uvedeného ustanovení tedy vyplývá, že pojem „správní řízení“ je třeba vykládat jako protiklad pojmu „soudní řízení“.

18

Takový výklad pojmu „správní řízení“ ve smyslu čl. 4 odst. 1 písm. a) směrnice 87/344, který navrhují žalované ve věci v původním řízení, jenž zamýšlí dosah tohoto pojmu omezit pouze na soudní řízení ve správní oblasti, a sice na řízení, která probíhají u soudu ve vlastním slova smyslu, jejichž cílem je přezkum legality napadeného rozhodnutí a která konečným způsobem určí právní postavení dotyčné osoby, by tudíž výraz „správní řízení“, který výslovně používá normotvůrce Evropské unie, zbavil smyslu.

19

Kromě toho je nutno konstatovat, že i když rozdíl mezi přípravnou fází a rozhodovací fází soudního nebo správního řízení mohl být v rámci vývoje směrnice 87/344 předmětem diskuzí, znění čl. 4 odst. 1 v tomto ohledu neobsahuje žádnou odlišnost, takže výklad pojmu „správní řízení“ nemůže být v tomto smyslu omezen.

20

Zadruhé je v souladu s ustálenou judikaturou pro výklad ustanovení unijního práva třeba vzít do úvahy nejen jeho znění, ale i jeho kontext a cíle sledované právní úpravou, jejíž je součástí (v tomto smyslu viz rozsudky St. Nikolaus Brennerei und Likörfabrik, 337/82, EU:C:1984:69, bod 10; VEMW a další, C‑17/03, EU:C:2005:362, bod 41, jakož i Eschig, C‑199/08, EU:C:2009:538, bod 38).

21

V tomto ohledu je nutno připomenout, že cílem sledovaným směrnicí 87/344, a zvláště článkem 4 týkajícím se svobodného výběru advokáta nebo zástupce je široká ochrana zájmů pojištěného. Obecný dosah a závazná hodnota, které jsou přiznány právu na výběr advokáta nebo zástupce, brání restriktivnímu výkladu čl. 4 odst. 1 písm. a) této směrnice (v tomto smyslu viz rozsudky Eschig, C‑199/08, EU:C:2009:538, body 45 a 47, jakož i Sneller, C‑442/12, EU:C:2013:717, bod 24).

22

Ze skutečností ve spise předloženém Soudnímu dvoru v projednávané věci vyplývá, že práva pojištěného jsou dotčena jak počátečním rozhodnutím CIZ, tak rozhodnutím přijatým ve věci stížnosti, jelikož k přezkumu skutkových okolností dochází v této správní fázi a tento přezkum představuje základ pro rozhodnutí v rámci následného soudního řízení správního.

23

Za těchto podmínek nelze zpochybnit, že pojištěný potřebuje v rámci řízení, které představuje nezbytný předpoklad pro podání žaloby u správního soudu, právní ochranu.

24

Argument žalovaných ve věci v původním řízení, podle něhož by široký výklad práva na svobodný výběr advokáta nebo zástupce vedl k tomu, že by se každé pojištění právní ochrany přeměnilo na pojištění založené na zásadě „pokrytí nákladů“ ve smyslu čl. 3 odst. 2 písm. c) směrnice 87/344, takový výklad zpochybnit nemůže. Soudní dvůr totiž již rozhodl, že vlastní oblast působnosti opatření stanovených v čl. 3 odst. 2 písm. a) a b) směrnice 87/344 zůstane zachována i v tom případě, že z čl. 4 odst. 1 písm. a) této směrnice bude vyvozeno samostatné právo osoby pojištěné na krytí výloh právní ochrany na svobodný výběr zástupce (v tomto smyslu viz rozsudek Eschig, C‑199/08, EU:C:2009:538, bod 49).

25

Kromě toho, pokud jde o případné finanční důsledky na systémy pojištění právní ochrany, je třeba připomenout, že i za předpokladu, že by takové finanční důsledky mohly vzniknout, nemohly by vést k restriktivnímu výkladu čl. 4 odst. 1 písm. a) směrnice 87/344. Směrnice 87/344 totiž neusiluje o úplnou harmonizaci pravidel použitelných na smlouvy na pojištění právní ochrany a za současného stavu unijního práva mají členské státy nadále možnost určit režim použitelný na uvedené smlouvy, avšak za podmínky, že zásady stanovené v této směrnici nejsou zbaveny své podstaty (v tomto smyslu viz rozsudek Stark, C‑293/10, EU:C:2011:355, bod 31). Výkon práva pojištěného svobodně si vybrat svého zástupce nevylučuje, že v určitých případech mohou být omezeny náklady, které mají nést pojistitelé (viz rozsudek Sneller, C‑442/12, EU:C:2013:717, bod 26).

26

S ohledem na předcházející úvahy je třeba na položenou otázku odpovědět tak, že čl. 4 odst. 1 písm. a) směrnice 87/344 musí být vykládán v tom smyslu, že pojem „správní řízení“ uvedený v tomto ustanovení zahrnuje fázi stížnosti u veřejného orgánu, v průběhu níž tento orgán vydá rozhodnutí, proti kterému lze podat opravné prostředky k soudu.

27

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (desátý senát) rozhodl takto:

Článek 4 odst. 1 písm. a) směrnice Rady 87/344/EHS ze dne 22. června 1987 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se pojištění právní ochrany musí být vykládán v tom smyslu, že pojem „správní řízení“ uvedený v tomto ustanovení zahrnuje fázi stížnosti u veřejného orgánu, v průběhu níž tento orgán vydá rozhodnutí, proti kterému lze podat opravné prostředky k soudu.