19.8.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 211/17

1.1

Otázka zásobování energií, diversifikace energetických zdrojů a rozvoj obnovitelných zdrojů energie bude jednou ze zásadních otázek pro budoucnost Evropy, světovou rovnováhu a úsilí o omezení změny klimatu.

1.2

EHSV je toho názoru, že rámec, který nabízí Evropská unie, je přiměřený k tomu, aby měl dostatečnou váhu v konfrontaci ve světovém měřítku, jež vznikla při honbě za energetickými zdroji a z důvodu řešení změny klimatu, neboť umožňuje dosáhnout nezbytné velikosti potřebné k získání skutečného politického vlivu během mezinárodních jednání.

1.3

Vítá zapracování hlavy XX o energetice do návrhu Lisabonské smlouvy, neboť se tím posílí právní základ působení Evropské unie v této oblasti.

1.4

EHSV zdůrazňuje zásadní význam výzkumu a vývoje v oblasti udržitelné energie a životního prostředí a zdůrazňuje, jak důležité je kvalitní přidělování zdrojů. Podporu zdrojů energie, technologií pro snížení jejich spotřeby a technologií na snížení emisí, o nichž se lze celkem rozumně domnívat, že nedosáhnou hospodářské rovnováhy, je třeba sledovat s náležitou soudností, aby se neplýtvalo veřejnými prostředky na dotování technologií, které nemají budoucnost. Naopak je lepší přidělit zdroje na výzkum technologií, kterým vědecká komunita předpovídá slibnou budoucnost. Například na technologie umožňující minimalizování, resp. skladování emisí plynů způsobujících skleníkový efekt, dále na energetickou účinnost, čisté uhlí, vozidla na elektrický, příp. jiný alternativní pohon,palivové články, sluneční energii, energetickou účinnost při zhodnocování odpadů, jadernou fúzi, neutralizaci jaderného odpadu atd.

1.5

Dále zdůrazňuje význam energetické účinnosti zařízení a budov.

1.6

Považuje za nezbytné vypracovat na evropské úrovni skutečnou nákupní politiku, jež by umožnila čelit tlakům producentů, kteří jsou v některých případech velmi organizováni, a doporučuje na evropské úrovni koordinovat energetickou politiku a postoje v mezinárodních institucích jako WTO, OSN, NATO, OECD.

1.7

Zdůrazňuje význam diversifikace zdrojů zásobování, doporučuje postupovat konstruktivně, avšak opatrně, pokud jde o možnosti pro navázání partnerství s Ruskem a kavkazskými a středoasijskými republikami.

1.8

Trvá na tom, že by bylo vhodné prozkoumat možnost obnovy programů jaderné energetiky v zemích, kde v této otázce panuje všeobecná shoda, a posílit výzkum v oblasti jaderné fúze a recyklace odpadu. Podporuje rovněž rozvoj znalostí ve věci jaderné fúze v 7. rámcovém výzkumném programu Euratomu a prostřednictvím iniciativy ITER.

1.9

Je toho názoru, že je nezbytné posílit spolupráci a koordinaci v oblastech energetické politiky, zastupování a působení v mezinárodních institucích, rozvíjet politiku sousedství v oblasti energetiky a časem zvážit vypracování společné energetické politiky, jež by se případně opírala o vlastní instituce. Je toho názoru, že rozkvět obchodu s energií z obnovitelných zdrojů ve všech členských státech dokládá zájem občanů o tuto otázku. Tento stav spolu s novinkou, jakou představuje společná energetická politika vymezená v Lisabonské smlouvě, může být strategickou příležitostí pro její přijetí a rozvoj.

2.1.1

Mezinárodní energetická agentura počítá se zvýšením světové energetické poptávky o 55 procent do roku 2030.

2.1.2

Sama Evropská unie je silně závislá v oblasti pevných fosilních paliv, ropných produktů a zemního plynu a tato závislost by měla v příštích letech ještě vzrůst. Při 80 % závislosti na fosilních palivech by měl dovoz energií do Unie vzrůst do roku 2030 z 50 na 70 %.

2.1.3

Prokázané zásoby ropy by měly začít ubývat počínaje rokem 2050, avšak další zdroje, které se dnes nevyužívají, budou hospodářsky využitelné v budoucnosti z důvodu rostoucí poptávky a díky technologickému pokroku.

2.1.4

Přechod k jiným druhům energie je nevyhnutelný, ale bude obtížný. Avšak svět již jednou zažil podobné změny, zejména v 19. století, když se přešlo od paliva pocházejícího z biomasy (především dřeva) na uhlí a pak na ropu. Jenže dnes ještě nemáme k dispozici prostředky k využití obnovitelné zdroje energie v takovém objemu, který by byl dostatečný pro změnu srovnatelnou s tou, k níž došlo v 19. století.

2.1.5

Obtíže souvisejí s mnoha faktory, jako jsou energetická hustota, plochy nezbytné pro výrobu biopaliv (na úkor jiných aktivit, zejména zemědělských), nepravidelné a obtížně předvídatelné proudění (vítr, sluneční energie, příliv/odliv) vyžadující důkladné plánování skladovacích kapacit, zeměpisné rozložení obnovitelných zdrojů energie. Pokud jde o jadernou energii, ani za předpokladu, že se dáme na velmi ambiciózní politiku obnovy a budování elektráren, světový jaderný průmysl by poptávku nedokázal pokrýt.

2.1.6

Evropa sama se vyznačuje silnou energetickou závislostí. V současnosti pokrývá 50 % svých energetických potřeb dovozem a tato závislost by do roku 2030 měla dosáhnout 70 %. Evropa by tak byla z 90 % závislá na dovozu ropy a ze 70 % v případě zemního plynu!

2.1.7

V březnu roku 2006 popsala Evropská rada současnou alarmující situaci, jež se vyznačuje těmito prvky:

Tento seznam vzbuzující obavy vedl k vypracování návrhů, jež obsahuje nový energetický balíček, který svým způsobem představuje odpověď na uvedené výzvy.

2.1.8

Vedoucí evropští představitelé tedy musí čelit dvojímu problému: na jedné straně úbytku tradičních primární zdrojů energie, na druhé straně problematickému zeměpisnému rozmístění zdrojů, neboť většina z nich se nachází v politicky nestabilních zemích, které by mohly své zdroje použít jako nátlakový prostředek vůči nezávislým zemím, jak se již v minulosti stalo.

2.2.1

Tato otázka se týká všech členských států Evropské unie, avšak je zjevné, že jednotlivé roztříštěné zásahy jsou oslabujícím faktorem při jednání s producenty, kteří jsou často organizováni.

2.2.2

Je tedy v zájmu členských států, aby se spojily a využily Evropské unie jakožto účinného nástroje pro vypracování společné energetické politiky, jejímž základem a cílem bude lépe řízená spotřeba a diversifikace zdrojů zásobování.

2.2.3

Evropská unie představuje náležitý rozměr a disponuje institucionálními nástroji. Může vypracovávat nadnárodní politiky, koordinovat vnitrostátní politiky, dosáhnout větší evropské soudržnosti v oblasti energetiky a vypracovat energetickou politiku vůči třetím zemím.

2.2.4

Dodejme, že po odmítnutí návrhu Smlouvy o Ústavě pro Evropu a v souladu s dynamikou Lisabonské smlouvy by evropská energetická politika mohla vytvořit novou sjednocující dynamiku a současně prokázat na konkrétním případě užitečnost Evropské unie.

2.3.1

K dnešnímu dni nemá Evropská unie vlastní pravomoc v oblasti energetiky. Její vytvoření je jednou z důležitých inovací návrhu Lisabonské smlouvy.

2.3.2

Je pravda, že v době, kdy vznikalo Evropské hospodářské společenství, se tehdejšími energetickými otázkami zabývaly na jedné straně Euratom a na straně druhé ESUO.

2.3.3

Znamená to, že Evropská unie v otázce energetiky nic nepodnikla?

2.3.4

To jistě ne. Jednak vypracovala skutečnou energetickou politiku založenou na článku 308 ES, jednak na základě článku 154 Smlouvy o ES vypracovala politiku pro transevropské energetické sítě (viz rozhodnutí č. 1364/2006/ES). Pravidla pro vnitřní trh a hospodářskou soutěž byla samozřejmě uplatněna na trh s energiemi (směrnice 2003/55//ES o otevření trhu se zemním plynem, směrnice 2003/54/ES o elektřině, směrnice 90/377/EHS ve znění směrnice 93/87/EHS o transparentnosti cen plynu a elektřiny). První účinky tohoto otevření trhů a konce veřejných monopolů někdy vyvolaly obavy týkající se cen energie, ale nárůst cen, k němuž někdy došlo, je ve skutečnosti především výsledkem nárůstu světové poptávky po omezených zdrojích, které jsou v některých případech již téměř vyčerpány.

2.3.5

K tomu je třeba přičíst texty Komise, které nejsou legislativními návrhy ve vlastním slova smyslu, ale spíš právně nevynutitelnými předpisy: zelená kniha pro evropskou strategii bezpečnosti zásobování (28. listopadu 2000), sdělení s názvem K evropské strategii bezpečnosti zásobování energií (26. června 2002), zelená kniha o energetické účinnosti aneb Méně znamená více, akční plán pro období let 2007–2012 (19. října 2006), sdělení o Globálním fondu pro energetickou účinnost a obnovitelnou energii (6. října 2006).

2.3.6

Evropská unie se tedy velmi zabývala energetickými otázkami, avšak její činnost spočívala na poněkud nejistém právním základě – článku 308 ES řečeném doložka flexibility, který stanoví, že „ukáže-li se, že k dosažení některého z cílů Společenství v rámci společného trhu je nezbytná určitá činnost Společenství, a tato smlouva mu k tomu neposkytuje nezbytné pravomoci, přijme Rada na návrh Komise a po konzultaci s Evropským parlamentem jednomyslně vhodná opatření“. Taktéž se touto otázkou nepřímo zabývala při uplatnění pravidel zvláště pro vnitřní trh, hospodářskou soutěž a životní prostředí. Přinejmenším na pohled byl tento postup spíše technické a právní než politické povahy.

2.3.7

Právě proto vzhledem k prvořadému významu energetické otázky jak pro každodenní život Evropanů, tak pro hospodářský život či světovou stabilitu obsahuje Lisabonská smlouva článek 176 věnovaný energii, která stanovuje cíle Unie v energetické oblasti „s přihlédnutím k potřebě chránit a zlepšovat životní prostředí“ a „v duchu solidarity mezi členskými státy“.

2.3.8

Evropská energetická politika se bude slovy budoucí smlouvy snažit:

2.3.9

Tato politika bude spadat do pole sdílené pravomoci, kde by se mělo rozhodovat kvalifikovanou většinou – s výjimkou daňových otázek, o nichž je třeba rozhodovat jednomyslně. Nicméně čl. 176 A odst. 2 druhá odrážka uvádí, že opatření stanovená pro dosažení cílů v prvním odstavci tohoto nového článku se nedotýkají „práva členského státu stanovit podmínky pro využívání svých energetických zdrojů, jeho volby mezi různými energetickými zdroji a základní skladby jeho zásobování energií“.

2.3.10

Evropská unie tedy bude mít svou pravomoc, první nástroj, jenž je nezbytný pro silnější a konkrétnější působení. Bude tento nástroj dostačující, nebo je třeba jít na institucionální úrovni dál? Ale dříve, než bude tento nástroj hotov, je třeba vypracovat politiku a ta se v dané oblasti může vyvíjet pod vlivem vnějších podmínek a zároveň rozvoje služeb a technologií.

3.1

Evropské politiky týkající se energie dosud podléhaly hospodářským požadavkům a/nebo požadavkům ohledně udržitelného rozvoje: odhodlání liberalizovat energetický trh pomocí směrnic a politika pro síťová odvětví, politika pro upřednostnění energetické účinnosti, politika na podporu a rozvoj obnovitelné energie, boj proti emisím CO2.

3.2

Protože Evropská unie dosud neměla vlastní pravomoci v oblasti energetiky, jistým způsobem se věnovala této otázce poněkud nepřímo, zejména používáním pravidel pro vnitřní trh, hospodářskou soutěž a životní prostředí. Tento postup byl – přinejmenším na pohled – spíše technického a právního než politického rázu.

3.3

Jak jsme však viděli, nezabránilo jí to silně působit v oblasti legislativy a při vytváření doktríny na poli energetiky. Nedávno (19.9.2007) vydala řadu legislativních návrhů, jimiž se upravují stávající texty (změna nařízení o podmínkách přístupu do sítě pro přeshraniční obchod s elektřinou, nařízení, kterým se zřizuje Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů, úprava nařízení o podmínkách přístupu k plynárenským přepravním soustavám, úprava směrnic o společných pravidlech pro vnitřní trh s plynem a elektřinou).

3.4

Pokud by byla Lisabonská smlouva ratifikována v současné podobě, Evropská unie by se mohla k této důležité politické otázce postavit jasněji a příměji. Avšak právní způsobilost sama o sobě ještě neznamená odstranění všech politických, hospodářských a sociálních obtíží. Je známo, že existují velmi různé opce jednotlivých zemí, zejména pokud jde o atomovou energii. Po neformální vrcholné schůzce v Hampton Court vymezila Evropská rada základy skutečné evropské energetické politiky, kterou shrnuje nový energetický balíček, jejž společně vypracovaly GŘ pro energetiku a GŘ pro životní prostředí.

3.5

Již jsme viděli, že Evropská unie chtěla nejprve použít tržní mechanismy, neboť si přála vytvořit konkurenční prostředí, které by mělo být účinnější, a dosáhnout tak díky transevropským energetickým sítím vytvoření propojeného trhu.

3.6

Chtěla rovněž podpořit energetickou účinnost, zejména v nejvíce spotřebitelských odvětvích: vytápění a klimatizace budov, zpracovatelských průmyslových odvětvích, v dopravě.

3.7

Víme, že ambiciózním cílem akčního plánu na období let 2007–2012 (říjen 2006) je dosáhnout 20 % úspor z roční energetické spotřeby do roku 2020, což představuje úspory ve výši 1,5 % energetické náročnosti ročně až do roku 2020.

3.8

Rovněž silně naléhala na to, že je nutný další rozvoj energie z obnovitelných zdrojů. I v této oblasti je cíl, který si stanovila Evropská unie, velmi ambiciózní, neboť jde o dosažení 20 % podílu na celkově spotřebované energii do roku 2020 a měl by být stanoven závazný cíl dosáhnout přinejmenším 10 % objemu biopaliv (pracovní plán pro obnovitelné zdroje energie ze dne 10. ledna 2007).

3.9

Jenže tyto zdroje energie jsou oproti energii z fosilních zdrojů dosud znevýhodněny následujícími faktory: menší energetická hustota, prostorová náročnost (například pole fotovoltaických článků), nepravidelnost výroby a samozřejmě náklady na dotyčné technologie. Ačkoli znevýhodnění souvisejících s relativními náklady neustále ubývá, znamená to, že přechod na tyto technologie bude pravděpodobně postupný a bude trvat dlouho, nedojde-li k výraznější politické a finanční podpoře, a že pro nové zdroje energie je třeba disponovat seriózními studiemi dopadu (viz OECD Observer z prosince 2006 č. 58/259; „Vaclav Smil: 21st century energy – some sobering thoughts“).

3.10

V oblasti energie použitelné pro dopravu se Komise zvláště zabývala podporou biopaliv a palivovými a vodíkovými články. Nicméně s plánovanou mírou rozvoje biopaliv jsou spojeny jisté problémy. Palivové články jsou totiž velmi výkonnými převodníky energie, které umožňují značnou měrou snížit produkci skleníkových plynů a znečišťujících látek. Je však málo pravděpodobné, že by tyto technologie v brzké době byly komerčně životaschopné.

3.11

Z tohoto důvodu a také proto, že jsou součástí 7. rámcového programu pro výzkum a společných technologických iniciativ za účelem zakládání partnerství veřejného a soukromého sektoru, Komise navrhla nařízení o založení společného podniku pro palivové články a vodík (KOM(2007) 571 v konečném znění), jehož cílem je realizovat program výzkumu, technologického rozvoje a demonstrací v oblasti palivových článků a vodíku.

3.12

S cílem umožnit rozvoj trhu s vozidly na vodíkový pohon rovněž navrhla nařízení o schvalování typu vodíkových vozidel (KOM(2007) 593 v konečném znění), aby se normy v jednotlivých členských státech nelišily, což by bylo pouze překážkou pro šíření této technologie.

4.1

Poptávka po energii z fosilních zdrojů bude i nadále silná a životně nezbytná. Již nyní je tedy třeba se touto skutečností, kterou nelze obejít, zabývat, avšak v oblasti energie z obnovitelných zdrojů musíme zůstat realističtí.

4.2

V této souvislosti je nezbytné, aby členské státy Evropské unie zavedly politiku fosilních paliv „v duchu solidarity“, jak se uvádí v Lisabonské smlouvě, který by byla vůči producentskými zemím jednotná. Nákupní politika by rovněž byla velmi užitečná, avšak závisí převážně na multinacionálních podnicích ropného odvětví.

4.3

Trh s ropou je oficiálně organizován dohodou OPEC. Za těchto podmínek by seskupení 27 členských států mělo větší váhu, než má každý zvlášť, a to tím spíš, že patří mezi nejrozvinutější průmyslové země, a tedy silné spotřebitele energie. Je třeba připomenout, že Evropská unie představuje integrovaný trh téměř o půl miliardě spotřebitelů.

4.4

Nákupní blok tohoto druhu může disponovat skutečnou politickou silou vůči kartelu producentů ropy; situace je odlišná, pokud jde o plyn, protože v této oblasti kartelizace neexistuje.

4.5

Pokud se týká zabezpečení zásobování, zde je nezbytná diversifikace. V tomto ohledu je třeba jednat s Ruskem, velkým evropským národem, přinejmenším stejně dobře jako s OPEC. Stejným způsobem by bylo třeba uvažovat o vypracování politiky zásobování s kavkazskými a středoasijskými republikami.

4.6

Dále by bylo v oblasti energie z fosilních paliv velmi vhodné vytvořit alternativní odvětví, zejména na bázi uhlí. Výzkum „čistého uhlí“ činí značný pokrok, který bude třeba ještě urychlit, pokud chceme zabránit tomu, aby nový rozmach používání uhlí ještě zhoršil globální oteplování. V této oblasti by bylo třeba vypracovat velký evropský plán výzkumu a vývoje, a to tím spíše, že Evropa zůstává světadílem, jenž je bohatý na uhlí, a že tento zdroj je výrazně levnější než ropa na světovém trhu. Způsoby těžby uhlí zůstávají nadále velmi citlivou otázkou. Každý zná obtížné a někdy nebezpečné podmínky hornického povolání. Je tedy třeba věnovat obzvláště vysokou pozornost pracovním podmínkám, bezpečnosti práce a zdraví v tomto odvětví.

4.7

Použité automobilové pneumatiky by rovněž mohly být využity jako obnovitelný zdroj, pokud by byly úspěšně zachyceny emise vznikající při jejich spalování. Elektrárny zásobované pneumatikami pracují v různých zemích již několik desítek let.

4.8

Technologie skladování CO2 se vyvíjejí, ale jsou nadále příliš drahé a složité a hrozí při nich rizika úniku, například pokud ve skále vzniknou praskliny či při otřesech půdy, a znečištění hlubinných podzemních vod. Těmito otázkami se budou zabývat právě připravovaná stanoviska EHSV.

4.9

Vedle fosilních paliv existuje bohatý, ba až příliš bohatý místní zdroj: odpad. Jde o miliardy tun vyprodukované v Evropské unii. Recyklace a opětovné vyžití odpadu se obyčejně považují za nejlepší možné využití odpadu, neboť snižují poptávku po nerecyklovaných surovinách všeho druhu a zabraňují produkci skleníkových plynů, k níž dochází během většiny forem likvidace odpadu. Pokud však zde tato možnost není, je jistě třeba uvažovat o využití odpadu jakožto zdroji energie. I v této oblasti by bylo třeba podpořit výzkum a vývoj, abychom dosáhli lepší energetické účinnosti a současně co nejvíce snížili emise skleníkových plynů a dalších znečišťujících látek.

4.10

Bylo by třeba posunout legislativu a judikaturu v tomto bodě vpřed, protože energetická valorizace jako taková se neuznává. V revidovaném návrhu rámcové směrnice o odpadech, kterou projednává Evropský parlament, však byl nastoupen příznivý směr vývoje.

4.11

Nevyhnutelně bude třeba položit otázku jaderné energie. Bude nesnadné dosáhnout 20 % snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020 bez toho, abychom se zabývali obnovou programů jaderných elektráren nové generace v členských státech, které se rozhodly pro využívání této energie. Ostatní státy by měly zlepšit své politiky v oblasti obnovitelných zdrojů.

4.12

Jistě, víme o velkých problémech, jakými jsou bezpečnost, spolehlivost a nakládání s odpady, související s rozvojem tohoto odvětví. Ale vážně se bez něj můžeme obejít?

4.13

Volba zdrojů energie vyvolává řadu polemik, avšak žádná z nich nedosahuje úrovně polemiky zvažující pro a proti jaderné energie. Existuje zde hluboký evropský nesoulad v pohledu na jadernou energii, kvůli němuž by bylo velmi žádoucí ponechat zcela na členských státech, zda budou tento zdroj energie využívat.

4.14

Evropa má k dispozici účinný nástroj, jakým je Euratom. Jeho smyslem je sloužit k zachování technologického pokroku, zabezpečit Evropě konkurenceschopnost, snížit energetickou závislost a zvýšit úsilí a posílit mezinárodní spolupráci za účelem bezpečnosti, spolehlivosti a nešíření. Bylo by rovněž možné uvažovat o tom, že by byl nově orientován i jinak.

4.15

Jedním z hlavních úkolů je výzkum věnovaný syntéze. Sedmý rámcový výzkumný program pro Euratom je dotován částkou přibližně 2,75 miliardy eur, z nichž jsou téměř dvě třetiny věnovány na výzkum energie získávané syntézou. Tuto prioritu je třeba posílit a zachovat, neboť zvládnutí této technologie by výrazně pomohlo usnadnit nakládání s odpadem za současného výrazného zkrácení jeho životního cyklu. Spuštění Mezinárodního termonukleárního experimentálního reaktoru (ITER) na území Evropské unie představuje přínosnou událost.

4.16

V oblasti pohonu vozidel by se měla Evropská unie zajímat o vozidla s hybridním pohonem, na sluneční energii, vozidla na palivové články a o pohon stlačeným vzduchem. I zde jde věda a výzkum kupředu; jeden francouzský inženýr vyvinul velmi úsporné vozidlo, které může při pohonu stlačeným vzduchem dosáhnout rychlosti 150 km/h, jeho výroba by měla být zahájena v příštích měsících. Slavná indická firma Tata na něj zakoupila práva pro Indii.

4.17

V této souvislosti Výbor také připomíná svá předchozí doporučení k problematice energetických zdrojů Evropské unie, která v tomto stanovisku uvádí a podporuje.

5.1

Vypracování politik a volba priorit jsou nezbytnými prvky, avšak je též třeba politických a právních nástrojů pro jejich realizaci. Pokud bude Lisabonská smlouva ratifikována, budou v tomto ohledu její ustanovení dostatečná, nebo bude třeba jít dále?

5.2

Hlásat nezbytnost ducha solidarity mezi členskými státy v oblasti energetiky je jistě vynikající věc a stanovení čtyř os pro tuto politiku je novum, k němuž si můžeme poblahopřát, i když tyto osy nejsou příliš inovující.

5.3

Ale jsme oprávněni se domnívat, že závažnost světových energetických otázek by si zasloužila víc.

5.4

Nebyla Lisabonská smlouva příliš nesmělá, ač je pravděpodobné, že společná energetická politika podpořená specifickým institucionálním rámcem po vzoru ESUO a Euratomu dnes ještě není možná?

5.5

Ve světové honbě za energií mají konkurující si subjekty kontinentální rozměry. Rámec Společenství dodává jeho členům více váhy, ale zřízení specifického orgánu pověřeného zejména energetickou „diplomacií“, nákupní politikou, definováním a financováním rámcových programů výzkumu a vývoje by pravděpodobně vedlo k tomu, že by se z Evropy stal významný hráč, který by měl ve velké světové energetické hře větší váhu, čehož členské státy každý zvlášť nemohou dosáhnout.

5.6

Dnes se situace vyznačuje velkou rozmanitostí národních přístupů, která bezpochyby vyplývá ze skutečnosti, že po první ropné krizi v roce 1973 si chtěl každý zajistit své vlastní zásobování energií. Příkladů tohoto rozptýlení úsilí a odlišnosti přístupů je mnoho.

5.7

Aby případná kakofonie nevedla ke ztrátě postavení Evropy, je třeba vypracovat silnou evropskou energetickou politiku úzce integrovanou s politikou ve věci změny klimatu, v kteréžto oblasti si Evropa snaží v mezinárodních jednáních upevnit své vedoucí postavení. Ta by měla začít výraznou souhrou v mezinárodních institucích, jako jsou WTO, OSN, NATO, OECD, jakmile dojde na energetické otázky. Měla by ji provázet koordinace energetických politik, a zejména zavedení skutečné nákupní politiky a voluntaristické, a už ne pouze empirické politiky propojování sítí. Konečně až přijde vhodná chvíle, tato politika koordinace, jednání a společných návrhů by se mohla opřít o specifické instituce, aby Evropa dokázala najít odpověď na energetickou otázku. Troufneme si však na to?