27.4.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 93/45

1.1

V červnu 2006 zdůraznila Rada význam přiblížení sociálního rozměru občanům a uvítala záměr Evropské komise zhodnotit sociální realitu v EU. Rada vyzvala Komisi, aby před jarním zasedáním Rady v roce 2007 vydala předběžnou zprávu (1).

1.2

Na základě těchto skutečností požádala Evropská komise, EHSV o vypracování průzkumného stanoviska o způsobu jakým „posoudit realitu evropské společnosti a zároveň s revizí jednotného trhu a koordinovaným způsobem vypracovat agendu zaměřenou na přístup k právům a solidaritu a sociální rozměr (2)“. Toto stanovisko se zabývá prvně uvedeným aspektem. Pokroky na jednotném trhu zkoumá jiné stanovisko EHSV.

1.3

Komise se domnívá, že „Evropské politiky a programy solidarity musí podporovat vyšší kvalitu života, sociální soudržnost a větší možnosti pro občany Unie, a to tím, že budou spolupracovat s vnitrostátními, regionálními a dalšími orgány stejně jako se sociálními partnery a budou podporovat sociální dialog a zapojení občanské společnosti“ (3). Posouzení prošetří hlavní faktory ovlivňující sociální transformaci a bude zároveň sloužit jako základ pro vytváření evropských politik nadcházejícího desetiletí s cílem dosáhnout konsensu při řešení sociálních problémů v Evropě (4).

1.4

Tato iniciativa odráží obnovený zájem o sociální otázky na nejvyšší úrovni po zamítnutí ústavní smlouvy ve Francii a Nizozemsku. Britské předsednictví pozvalo členské státy na zvláštní zasedání Rady věnované evropskému sociálnímu modelu, které se konalo v Hampton Court v říjnu 2005. Německý a rakouský kancléř navrhli zahrnout do přepracované ústavní smlouvy kapitolu věnovanou sociálním otázkám.

1.5

EHSV oceňuje záměry Komise. Poukazuje na to, že posouzení stavu evropské společnosti představuje širší přístup a není pouhým přezkumem sociálních otázek v klasickém slova smyslu. Toto posouzení může být důležitým nástrojem na přiblížení EU občanům a na naplnění jejich očekávání toho, co by evropské politiky měly zajistit. Iniciativu lze také považovat za snahu o nastolení rovnováhy mezi sociálním a ekonomickým rozměrem EU.

1.6

EHSV zdůrazňuje, že představa o procesu posouzení musí být konkrétní co se týče cílů procesu a způsobů, jakými bude prováděn v budoucnosti. Aby byl tento proces užitečný a nezůstal pouhým teoretickým cvičením, musí přinést přidanou hodnotu dalším politikám, činnostem a diskusím EU, které se zabývají sociální realitou, a být s nimi v souladu. Posouzení proto musí mít jasnou návaznost na Lisabonskou strategii a sociální agendu a musí zhodnotit nástroje sociální politiky EU a jejich provádění. Na posouzení musí být rovněž vyčleněn dostatečný čas, aby do něj mohla být skutečně zapojena organizovaná občanská společnost na všech úrovních.

1.7

Toto stanovisko je prvním příspěvkem Výboru a bude následováno dalšími činnostmi v průběhu vlastního procesu posouzení.

2.1

Realitu evropské společnosti již dobře mapují odborníci, instituce a různé organizace (5). Byla také posouzena v různých stanoviscích EHSV, kde slouží jako základ pro závěry a doporučení.

Je třeba zdůraznit kladné aspekty ekonomického a sociálního vývoje, které jsou hlavními faktory utvářejícími současnou sociální realitu: celosvětově uznávaná kvalita života, prodlužující se délka života, nové hospodářské příležitosti, sociální mobilita, lepší pracovní podmínky a vysoká úroveň vzdělávání a sociální péče. Během Trente Glorieuses („třicet slavných let“) bylo v kontextu úplné zaměstnanosti a komplexní sociální ochrany podporováno vytváření relativně homogenního sociálního státu v Evropě, který byl oporou hospodářského růstu.

2.2

EHSV silně věří tomu, že tyto kladné aspekty jsou úzce spjaty s vzájemně se posilujícím spojením hospodářské politiky, zaměstnanosti a sociální politiky. EHSV zdůrazňuje, že sociální politika by měla být považována za produktivní faktor.

2.3

Během posledních desetiletí však evropská společnost prodělává hluboké sociální změny. Zaměstnanost a trh práce se zásadně transformují, což povede k rychlým změnám v sociální realitě pracujících. Evropa dnes čelí nebývalým demografickým změnám. Je třeba věnovat pozornost důvodům pro klesající míru porodnosti a analyzovat je. Příklady z některých členských států ukazují, že vhodně navržená rodinná politika, která umožňuje sloučit rodinný a profesní život pomocí všeobecné a dobře fungující péče o děti, a opatření podporující vyšší zaměstnanost žen, by mohly zvýšit míru porodnosti. Také přistěhovalectví bude stále důležitější složkou na zastavení klesajícího trendu, který vykazuje populace. Integrace přistěhovalců a etnických menšin představuje důležitý úkol.

2.4

Socio-ekonomické změny, které se odrážejí v přeměně na globální, post-industriální a stárnoucí společnost, vytvořily nové příležitosti, ale přinesly s sebou také nová rizika. Budou jimi zasaženy širší vrstvy obyvatelstva než dříve. Schopnost sociálního státu zaručit blahobyt všech svých obyvatel prostřednictvím odpovídající udržitelné zaměstnanosti a odpovídajících udržitelných politik sociální ochrany je podkopávána. Přetrvává chudoba spojená především s riziky sociálního vyloučení a trvalých nejistot, která postihují především ženy, přistěhovalce, mladistvé a osoby bez kvalifikace. Tato chudoba roste v těch oblastech, ve kterých je stále vysoká míra nezaměstnanosti. Rychlý přechod na znalostní ekonomiku činí schopnosti zastaralými a profesní kariéru méně stabilní. Flexibilitu je třeba doplnit novými formami sociální ochrany a aktivními politikami zaměstnanosti a celoživotního učení, aby bylo možné čelit riziku nejistoty, které může vyvolat.

2.5

Faktory transformujícími společnost jsou také nová struktura rodiny, nový životní styl, demografická změna, koncentrace do měst, zvyšující se mobilita, snazší přístup k informacím, spotřebitelské vzorce a nové kulturní vzorce. Environmentální a klimatická změna brzy do velké míry ovlivní občany a společnost. Je třeba vzít v úvahu také názory a postoje veřejnosti.

2.6

Celkový ekonomický a sociální pokrok v Evropě často zakrývá různé a nerovné obrazy současné sociální reality na všech úrovních. Nicméně skutečná sociální realita a kvalita života každého jednotlivce jsou v základě tím, co je důležité. Posouzení sociální reality musí tedy začít na základní úrovni společnosti.

2.7

Po posledních dvou rozšířeních výrazně vzrostla diverzita. Každé předchozí rozšíření přimělo EU, aby se zabývala sociální realitou, a připravila tak půdu pro hladší proces přistoupení. Na mnoho prioritních politik EU lze nahlížet v tomto kontextu, např. sociální zabezpečení pro migrující pracovníky, sociální soudržnost, politika zaměstnanosti a rovné postavení mužů a žen.

Rozšíření je spojeno s velkými výzvami pro soudržnost EU i pro realizaci některých lisabonských cílů zejména v oblasti sociální politiky a politiky zaměstnanosti. Kokova zpráva o hodnocení Lisabonské strategie v polovině období varuje, že rozšíření vede v EU k napětí a „bez vyhlídky na sbližování se tyto neshody vyostří“. V rámci integrační politiky se v příštích letech musí klást znovu větší důraz na sociální prohloubení Unie. K tomu EU potřebuje mj. makroekonomické rámcové podmínky, jež jsou zaměřeny na podporu růstu a zaměstnanosti

EHSV konstatuje, že mezi členskými státy přetrvávají značné ekonomické a sociální rozdíly. Domnívá se, že rozšíření nesmí být považováno za riziko zhoršení sociálního rozměru, ale spíše za příležitost ke zlepšení životních a pracovních podmínek, a to nejen v nových členských státech, ale v celé Evropě. Tuto příležitost musí podpořit cílenější evropská politika.

2.8

Jak uvádí nedávné stanovisko EHSV (6), lze posouzení považovat za důležitý krok pro naplnění obsahu evropského sociálního modelu v budoucnosti. Měl by to být dynamický model, který bude reagovat na nové výzvy a prezentovat myšlenku demokratické, ekologické, konkurenceschopné a solidární oblasti blahobytu a zdroje sociálního začlenění pro všechny občany.

3.1

Jak bylo uvedeno výše, Výbor již posoudil stav evropské společnosti v téměř všech sociálních oblastech, a to nejen v odpovědi na žádost Komise o vypracování stanoviska, ale také ve stanoviscích z vlastní iniciativy a v průzkumných stanoviscích.

3.2

Nedávná stanoviska EHSV se zabývají např. občanstvím, zaměstnaností, pracovními podmínkami, celoživotním učením, sociální a územní soudržností, sociální ochranou, sociálním vyloučením, zdravotně postiženými osobami, otázkami rovného postavení žen a mužů, mládeží, právy dítěte, stárnutím, přistěhovalectvím a začleněním, životním prostředím a udržitelným rozvojem, bezpečností potravin a ochranou spotřebitele, komunikacemi a dopravou, cestovním ruchem, službami obecného zájmu, veřejným zdravím, obezitou a sociálními dopady klimatické změny a také komplexnější Lisabonskou strategií.

Některá průzkumná stanoviska a stanoviska z vlastní iniciativy, která byla vypracována v posledním období, významným způsobem souvisejí s posouzením stavu společnosti (7). Probíhá také práce na stanoviscích, která budou předložena v průběhu procesu posouzení.

3.3

K posouzení konkrétních případů sociální reality a jejího celkového stavu a pro měření účinnosti politických opatření musí mít EU k dispozici ukazatele, které poskytnou dostatečně podrobný a přesný obraz skutečnosti. K rozvoji výkonného sociálního systému navrhl EHSV (8) měřítka a spolehlivější kvalitativní ukazatele, které by měly být součástí procesu posouzení. EHSV znovu opakuje svoji výzvu, aby se zainteresované strany podílely na vytváření a hodnocení ukazatelů (9).

3.4

EHSV poukazuje na nedostatek statistik týkajících se trhu práce a migrace a na potřebu komplexnějšího souboru dat z hlediska pohlaví a chudoby. EHSV proto navrhuje, aby byl tento úkol svěřen Eurostatu a aby mu byly přiděleny zdroje na vypracování takových statistik, které přesně odrážejí sociální trendy ve společnosti. Zdroje na kvalitativnější analýzu by byly doplněny z Dublinské nadace.

4.1

EHSV zdůrazňuje, že posouzení sociální reality s cílem dosáhnout nového konsensu musí být založeno na procesu, do kterého bude způsobem zdola nahoru zapojena organizovaná občanská společnost na všech úrovních. Na proces posouzení musí být vyčleněn dostatečný čas, aby skutečně zasáhl občany a jejich organizace. Jinak hrozí riziko, že bude pouhou povrchní konzultací na vysoké úrovni, která proběhne mezi experty.

4.2

Jelikož posouzení sociální reality musí být provedeno na nejnižší úrovni, mají sociální partneři, další zainteresovaní aktéři a místní orgány úlohu při zjišťování a formulování vznikajících sociálních potřeb a problémů. Sdílené zkušenosti mohou být využity k mobilizaci podniků a občanů k činnostem na místní úrovni a budou také sloužit k systematičtějšímu posouzení, které bude provedeno na vnitrostátní a evropské úrovni.

4.3

EHSV se domnívá, že na podporu přístupu zdola nahoru a vhodných „metod “by Komise měla finančně podporovat organizace provádějící posouzení na vnitrostátní a regionální úrovni a poskytnout logistickou pomoc na odstartování procesu posouzení. Je také důležité vyvinout nové metody zapojení všech zainteresovaných stran a předávat osvědčené postupy v této oblasti.

4.4

Způsob posouzení sociální reality probíhající zdola nahoru musí definovat samotní účastníci. Diskuse nesmí být nijak omezena. EHSV však v souladu s Komisí doporučuje, aby byla zvážena některá průřezová témata, jako rovné příležitosti a nediskriminace, sociální práva a přístup ke službám obecného zájmu a také vazby mezi ekonomickým a sociálním rozměrem (10).

4.5

Vlády členských států musí brát tento proces vážně a umožnit, aby posouzení a jeho výsledky byly začleněny do národních programů reforem Lisabonské strategie a do dalších politik.

4.6

EHSV může prostřednictvím svých členů a organizací, které zastupuje, hrát aktivní úlohu jak na vnitrostátní, tak na evropské úrovni. Měly by být zapojeny hospodářské a sociální rady v zemích, ve kterých existují, nebo jiné podobné orgány.

4.7

EHSV může ve spolupráci s Komisí uspořádat fórum zainteresovaných stran na evropské úrovni, a to jak na počátku procesu s cílem stanovit plán činností, tak jako následnou akci, až se bude proces chýlit ke konci. Výbor navrhuje zapojit styčnou skupinu (11) do svých činností v této oblasti.

5.1

Posouzení nelze provést bez současného zhodnocení různých metod a nástrojů sociální politiky EU a jejich účinnosti v řešení nových sociálních problémů. Je třeba nalézt ideální rovnováhu mezi vymezením a komplementaritou pravomocí EU a členských států a mezi použitím legislativních kroků na evropské úrovni a použitím otevřené metody koordinace. Zároveň je nutné provádět stávající aquis communautaire.

5.2

Měly by být analyzovány nástroje EU s cílem stanovit jejich účinnost. To je třeba provést také na základě scénáře narušování sociální politiky EU a sociálního aquis. Finské předsednictví uspořádalo v listopadu 2006 konferenci na téma Poevropšťování sociální ochrany. Jedním ze závěrů bylo, že je třeba dále rozvíjet evropský rozměr sociální ochrany, včetně lepšího využití otevřené metody koordinace.

5.3

Existují pochyby o účinnosti otevřené metody koordinace, jelikož mnoho vlád nepřijalo skutečné závazky. Způsoby posílení otevřené metody koordinace je nutné analyzovat v průběhu procesu posouzení, aby tato metoda mohla hrát rozhodující úlohu při dosahování cílů Lisabonské strategie.

5.4

Diverzita a priority jednotlivých států omezují prostor pro legislativu v sociální oblasti na úrovni EU. Výsledky posouzení však musejí být porovnány s potřebou iniciovat, změnit nebo zjednodušit legislativu. Budou možná zapotřebí relevantní klíčové legislativní kroky, v případě, že nadměrné rozdíly brání hospodářské výkonnosti a jsou původem napjatých vztahů mezi členskými státy.

5.5

EHSV zdůrazňuje specifickou a důležitou úlohu sociálního dialogu na všech úrovních, a to jak při posuzování sociální reality, tak v zahajování iniciativ na nalezení společných řešení zjištěných problémů. Na evropské úrovni by měl být plně využit sociální dialog zakládající se na Smlouvě. Výbor podporuje tříletý program evropských sociálních partnerů a s uspokojením zaznamenává, že EU podporuje sociální dialog v nových členských státech.

5.6

Měla by být posílena účast dalších zástupců občanské společnosti v utváření politik. Tyto organizace jsou aktivní ve všech sociálních oblastech a na všech úrovních, aby umožnily zapojení občanů a mobilizovaly je ke kolektivní akci na zlepšení životních podmínek. Je třeba uznat jejich úlohu jak v posouzení sociálních politik, tak v jejich řízení. Dále je nutné lépe podpořit úlohu sociální ekonomiky v uspořádání výroby a služeb tak, aby odpovídaly potřebám občanů a zlepšovaly jejich životní podmínky.

5.7

EHSV navrhuje, aby při shrnutí procesu posouzení Evropská komise uspořádala „summit občanů “o sociální realitě, na kterém budou přítomni zástupci všech zainteresovaných stran. Komise má rozhodující úlohu v určení těch aspektů sociální reality, které lze nejlépe řešit na úrovni EU. Organizované občanská společnost, národní parlamenty a regionální orgány by měly být vyzvány, aby předložily své vlastní návrhy. Jako doplňující činnost EHSV navrhuje uspořádat druhé zvláštní zasedání Evropské rady věnované evropskému sociálnímu modelu (Hampton Court 2).

5.8

Nový sociální akční program, který bude brát v úvahu jak ekonomickou realitu, tak sociální očekávání, by mohl být načrtnut s cílem poskytnout základ pro nový konsensus ohledně sociálních problémů, se kterými se Evropa setkává. Výbor by upozornil na to, že zavedení strategie jednotného trhu „1992 “v 80. letech minulého století bylo doprovázeno takovým programem a že Komise nyní žádá o „sociální rozměr zároveň s revizí jednotného trhu a v blízké koordinaci s ní“.

5.9

Program by byl nutně založen na sdílených hodnotách, na důrazném potvrzení vazby mezi sociálním a ekonomickým pokrokem a na (novém) definování společného pouta evropské společnosti, které spolu spojuje občany i členské státy a vytváří tak vysoký stupeň sociálního kapitálu. Byl by doprovázen přesnou a konkrétní agendou, která by v kontextu globalizace a v širším rámci evropského sociálního acquis spojovala různé aktéry, uvažovala o účinném využití stávajících nástrojů EU, byla schopná řešit sociální potřeby a očekávání jak úrovni EU, tak na úrovni členských států.

—

Chudoba žen v Evropě, 29.9.2005, zpravodajka: paní King, Úř. věst. C 24, 31.1.2006

—

Mezigenerační vztahy, 16.12.2004, zpravodaj: pan Bloch-Lainé, Úř. věst. C 157, 28.6..2006

—

Imigrace v rámci EU a integrační politika – spolupráce místních a regionálních zastupitelstev s organizacemi občanské společnosti, 13.9.2006, zpravodaj: pan Pariza Castaños, Úř. věst. C 318, 23.12.2006.

—

Účast občanské společnosti v boji proti organizované trestné činnosti a terorismu, 13.9.2006, zpravodajové: pan Rodríguez García Caro, pan Pariza Castaños a pan Cabra de Luna, Úř. věst. C 318, 23.12.2006.

—

Evropské občanství a prostředky ke zvýšení jeho viditelnosti a účinnosti, 14.9.2006, zpravodaj: pan Vever, Úř. věst. C 318, 23.12.2006.

—

Politika zaměstnanosti: role EHSV po rozšíření a v perspektivě lisabonského procesu, 9.2.2005, zpravodaj: pan Greif, Úř. věst. C 221, 8.9.2005

—

Průmyslové změny a hospodářská, sociální a územní soudržnost, 7.6.2004, zpravodaj: pan Leirião, spoluzpravodaj: pan Cué.

—

Rozsah a účinky relokace společností, 14.7.2005, zpravodaj: pan Rodríguez García-Caro, spoluzpravodaj: pan Nusser, Úř. věst. C 294, 25.11.2005

—

Flexicurity: případ Dánska, 17.5.2006, zpravodajka: paní Vium, Úř. věst. C, 195, 18.8.2006

—

Sociální rozměr kultury, 31.3.2004, zpravodaj: pan Le Scornet, Úř. věst. C 112, 30.4.2004

—

Domácí násilí na ženách, 16.3.2006, zpravodajka: paní Heinisch, Úř. věst. C 110, 9.5.2006

—

Čelíme klimatické změně – úloha občanské společnosti, 14.9.2006, zpravodaj: pan Ehnmark, Úř. věst. C 318, 23.12.2006.