PŘÍLOHA I

Zemědělské produkty určené k lidské spotřebě, uvedené v příloze I Smlouvy:

Třída 1.4

Ostatní produkty živočišného původu: med

ŠPANĚLSKO

Miel de Galicia nebo Mel de Galicia (CHZO)

PŘÍLOHA II

PŘEHLED

Nařízení Rady (ES) č. 510/2006 o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin

„Miel de Galicia“ nebo „Mel de Galicia“

č. ES: ES/PGI/005/0278/19.02.2003

CHOP ( ) CHZO ( X )

Tento přehled obsahuje hlavní body specifikace produktu pro informační účely.

1.

   Příslušný orgán členského státu:

Název	:	Subdirección General de Denominaciones de Calidad, Dirección General de Alimentación, Secretaria General de Alimentación del Ministerio de Agricultura, Pesca y Alimentación, España
Adresa	:	Paseo Infanta Isabel 1, E-28071-Madrid
Tel.	:	(34) 913 47 53 94
Fax	:	(34) 913 47 54 10
E-mail	:	sgcaproagro@mapya.es

2.

   Skupina:

Název	:	Mieles Anta, SL
Adresa	:	C/Ermita, 34 Polígono de A Grela-Bens. A Coruña
Tel.	:	–
Fax	:	–
E-mail	:

Název	:	Sociedad Cooperativa „A Quiroga“
Adresa	:	Avenida Doctor Sixto Mauriz, no 43, Fene. A Coruña
Tel.	:	–
Fax	:	–
E-mail	:	–
Složení	:	Producenti/zpracovatelé ( X ) ostatní ( )

3.

   Druh produktu:

Třída 1.4 Ostatní produkty živočišného původu

:

med

4.

   Specifikace (přehled požadavků podle čl. 4 odst. 2 nařízení (ES) č. 510/2006)

4.1   Název produktu „Miel de Galicia“ nebo „Mel de Galicia“

4.2   Popis Produkt s chráněným zeměpisným označením (CHZO) „Miel de Galicia“ nebo „Mel de Galicia“ se definuje jako med, který má veškeré vlastnosti stanovené ve specifikaci a splňuje požadavky pro produkci, zpracování a balení medu také stanovené v této specifikaci, příručce o jakosti a platných právních předpisech. Tento med se produkuje v úlech s odnímatelnými rámy a získává se cezením nebo odstřeďováním. Konzistence medu může být tekutá, krystalizovaná nebo kašovitá. Může se vyskytovat i ve formě plástů.

Podle svého botanického původu je med zařazen do následujících kategorií:

smíšený květový med,

jednodruhový eukalyptový med,

jednodruhový kaštanový med,

jednodruhový ostružinový med,

jednodruhový vřesový med.

Med, na který se vztahuje CHZO, musí splňovat kromě požadavků stanovených pro jakost medu určeného pro vnitřní trh i následující požadavky:

fyzikálně-chemické vlastnosti:

—	obsah vody: nejvýše 18,5 %,

—	diastasová aktivita: nejméně 9 Schadeovy stupnice. Med s nízkým obsahem enzymů, nejméně stupeň 4 uvedené stupnice, přičemž obsah hydroxymethylfurfuralu nesmí být vyšší než 10 mg/kg,

—	hydroxymethylfurfural: nejvýše 28 mg/kg.

pylové vlastnosti:

Všeobecně musí celkové pylové spektrum odpovídat spektru typickému pro galicijský med.

V každém případě pylová kombinace Helianthus annuus-Olea europaea-Cistus ladanifer nesmí převýšit 5 % celkového pylového spektra.

Podle květového původu různých druhů zmiňovaného medu musí pylové spektrum splňovat následující požadavky:

—	smíšený květový med: pyl pochází převážně z těchto druhů: Castanea sativa, Eucalyptus sp., Ericaceae, Rubus sp., Rosaceae, Cytisus sp-Ulex sp., Trifolium sp., Lotus sp., Campanula, Centaurea, Quercus sp., Echium sp., Taraxacum sp. a Brassica sp.

—

jednodruhové květové medy: — „eukalyptový med“: minimální procento eukalyptového pylu (Eucaliptus sp.) je 70 %, — „kaštanový med“: minimální procento kaštanového pylu (Castanea sp.) je 70 %, — „ostružinový med“: minimální procento ostružinového pylu (Rubus sp.) je 45 %, — „vřesový med“: minimální procento vřesového pylu (Erica sp.) je 45 %.

organoleptické vlastnosti:

Všeobecně musí mít med organoleptické vlastnosti typické pro příslušný květový původ, co se týče barvy, vůně a chuti. Podle květového původu se mezi nejdůležitější řadí tyto organoleptické vlastnosti:

—	smíšený květový med: jantarová až tmavě jantarová barva. Má květinovou či rostlinnou vůni proměnlivé intenzity a stálosti. Může být mírně kyselé až svíravé chuti.

—	jednodruhový eukalyptový med: jantarová barva, vůně květinová s náznakem vosku. Intenzita vůně je střední a stálost nízká. Chuť sladká a mírně nakyslá.

—	jednodruhový kaštanový med: tmavě jantarová barva, někdy zbarvený dočervena. Vůně dosahuje především střední až nízké intenzity a nízké stálosti. Mírně nakyslý a hořký, občas trochu ostrý. Obvykle lehce svíravý.

—	jednodruhový ostružinový med: jantarová až tmavě jantarová barva. Aromatický med s pronikavou květinovou vůní. Výrazně sladká ovocná chuť, střední až vyšší intenzity a stálosti.

—	jednodruhový vřesový med: tmavě jantarová nebo tmavá barva s načervenalým odstínem, mírně natrpklá trvalá chuť a trvalá květinová vůně. Intenzita vůně je obvykle střední až nízká, nízké stálosti.

4.3   Zeměpisná oblast Oblast produkce, zpracování a balení medů chráněných zeměpisným označením „Miel de Galicia“ zahrnuje celé území autonomní oblasti Galície.

4.4   Důkaz původu Označení CHZO „Miel de Galicia“ může používat jen med pocházející ze zařízení zapsaných v rejstřících regulativního výboru (consejo regulador) a vyrobený v souladu s normami uvedenými ve specifikaci a stanovenými v příručce o jakosti a splňující požadavky na charakteristické vlastnosti.

Regulativní výbor má k dispozici tyto rejstříky:

rejstřík hospodářství, do kterého se zapisují hospodářství, která se nacházejí v autonomní oblasti Galície a zaměřují se na výrobu medu s chráněným zeměpisným označením „Miel de Galicia“,

rejstřík zařízení určených pro získávání, skladování anebo balení medu, do kterého se zapisují zařízení, která se nacházejí v autonomní oblasti Galície a jejichž některé činnosti spočívají ve výrobě medu, který může být označen chráněným zeměpisným označením.

Všechny fyzické nebo právnické osoby držící majetek zapsaný v rejstřících, jakož i hospodářství, zařízení a produkty podléhají inspekcím a kontrolám vykonávaným regulativním výborem, které mají za cíl ověřit, zda produkty označené chráněným zeměpisným označením „Miel de Galicia“ splňují požadavky specifikace a dalších platných zvláštních ustanovení.

Regulativní výbor během každého hospodářského roku kontroluje množství medu s chráněným zeměpisným označením, které bylo dodáno na trh podniky zapsanými v rejstříku zařízení na extrakci, skladování anebo balení s cílem prověřit, zda odpovídá množství medu vyprodukovaného či odkoupeného od včelařů nebo jiných podniků zapsaných v rejstříku producentů.

Kontroly se budou vykonávat formou inspekcí hospodářství a zařízení, kontrolou dokumentů, analýzou prvotních surovin a hotového produktu.

Jak již bylo uvedeno, musí se jak produkce tak následné operace extrakce, skladování a balení uskutečňovat ve vymezené zeměpisné oblasti.

Skutečnost, že se balení rovněž provádí v oblasti tradiční produkce, je podmíněna potřebou zachování specifických vlastností a jakosti galicijského medu. Kontrola vykonávaná příslušným regulativním výborem ohledně podmínek přepravy, skladování a balení tak umožní tuto jakost produktu zachovat.

Kromě toho se med musí balit do nádob, které splňují požadavky stanovené ve specifikaci; balení musí být prováděno v zařízeních určených výhradně pro balení medu pocházejícího z hospodářství zapsaných v rejstřících chráněného zeměpisného označení, ve kterých se pod dohledem regulativního výboru vykoná i označení etiketami a kontrolními nálepkami. Cílem těchto opatření je uchovat jakost medu a zajistit sledovatelnost produktu.

Certifikační řízení se vztahuje na stejné šarže a vychází z inspekcí a náležitých analytických a organoleptických rozborů stanovených regulativním výborem. Na základě předložených odborných zpráv rozhodne regulativní výbor a certifikační orgán o schválení, odmítnutí nebo pozastavení kontrolované šarže medu.

Jakmile se zjistí jakákoli změna škodící jakosti medu anebo že nejsou dodržována ustanovení nařízení o chráněném zeměpisném označení a další s tím související právní předpisy týkající se produkce, zpracování a balení, nebude med regulativním výborem certifikován, a ztrácí tudíž právo na používání chráněného zeměpisného označení.

4.5   Způsob produkce Pracovní postupy používané ve včelíně jsou zaměřené na dosáhnutí nejvyšší jakosti medu s chráněným zeměpisným označením. V období sběru medu nesmí být úly chemicky ošetřovány a včely nesmí být žádným způsobem přikrmovány.

Odvčelení plástů se provádí tradičními postupy, přičemž se upřednostňuje vyfoukání včel vzduchem nebo zadýmování bez nadměrného použití vykuřovadla a proti včelám se nikdy nesmí použít chemické repelentní látky.

Med se získává odstřeďováním nebo cezením, ale nikdy ne lisováním.

Med se vždy co nejpečlivěji stáčí v uzavřené, čisté místnosti, přizpůsobené tomuto účelu za dodržování hygienických pravidel. Místnost musí být týden před samotným úkonem vysušena pomocí odvlhčovačů nebo větrání, aby vnitřní relativní vlhkost nepřesahovala 60 %.

Odvíčkování plástů nesmí v žádném případě ovlivnit jakost medu. Odvíčkovací nože musí být čisté, suché a jejich teplota nesmí přesáhnout 40 °C.

Po stočení a přefiltrování přes dvojitý filtr se med scedí a po odstranění pěny se uskladní a zabalí.

Při sběru a přepravě medu se dodržují hygienické podmínky, používané nádoby musí být určeny na použití v potravinářském průmyslu a schváleny příručkou o jakosti a platnými právními předpisy, aby se zaručila jakost produktu.

Med se balí v zařízeních zapsaných v příslušném rejstříku regulativního výboru. Obsah nádob určených k přímé spotřebě medu se obecně stanoví na 500 g a 1 000 g.

Nádoby musí být hermeticky uzavřené, aby se zamezilo ztrátě přirozené vůně, nasávání pachů a vlhkosti z okolí, což by mohlo výrobek znehodnotit.

4.6   Souvislost

Historická souvislost

Největšího rozmachu zažilo včelařství v Galícii před začátkem používání cukru, kdy byl med vyhledávanou potravinou nejen jako sladidlo, ale i pro svoje ověřené léčivé účinky. Podle spisu Catastro de Ensenada bylo v letech 1752–1753 v oblasti Galície celkem 366 339 úlů, známých jako trobos nebo cortizos, které se na mnohých místech dochovaly dodnes. Tento údaj jasně hovoří o důležitosti galicijského včelařství ve starověku, což se odrazilo i v galicijské toponymii.

Cortín, albar, abellariza, albiza nebo albariza jsou specifické venkovské stavby s otevřenou střechou oválného, okrouhlého a někdy i čtvercového tvaru, obehnané vysokými zdmi, jejichž úlohou bylo chránit úly a zamezovat vniknutí zvířat (zejména medvědů). Tyto stavby jsou odrazem doby a v mnohých horských oblastech, především ve východních pohořích Ancares a Caurel a v pohoří Suido se zachovaly dodnes a některé z nich jsou dokonce i funkční.

Prvním dílem o včelařství publikovaným v Galícii je pravděpodobně Příručka o včelařství určená galicijským včelařům, jejíž autorem je D. Ramón Pimentel Méndez (1893).

V roce 1880 farář z Argozónu Don Benigno Ledo (Chantada, Lugo) postavil první přenosný úl a o několik roků později vyrobil první úl určený pro rozmnožování včel a chov včelích matek, který pojmenoval úl-školka. Jeho velký přínos pro včelařství ho proslavil nejen v Galícii, nýbrž v celém Španělsku. V knize o včelařství od Roma Fábrega je uvedeno, že prvním Španělem známým díky přenosným úlům byl „včelí kněz“ z Galície Don Benigno Ledo.

Galicijský med je popsán ve španělském inventárním soupisu tradičních produktů, zveřejněném španělským ministerstvem pro zemědělství, rybolov a potraviny z roku 1996 (str. 174 a 175). Produkt představuje jedno z nejdůležitějších obchodních lákadel při podzimních slavnostech.

V roce 1988 vyhotovilo ministerstvo pro zemědělství a rybolov studii o obchodování s medem ve Španělsku. Studie uvádí, že na severozápadě země (Galície) je spotřeba medu vyšší než v ostatních španělských společenstvích, a kromě toho je zde i nejvyšší cena medu. Již od starověku si galicijský spotřebitel váží medu produkovaného v naší autonomní oblasti, což mu dodává vyšší tržní hodnotu, přičemž s podobným jevem se v sousedních společenstvích nesetkáme.

Zeměpisná souvislost

Galície, která leží na severovýchodě Iberského poloostrova, je jednou z nejstarších územních jednotek Španělska, která si od římské nadvlády zachovala svůj název v prakticky nezměněné podobě (Římané nazývali tento region „Gallaecia“) a která má prakticky stejné hranice již víc jak osm století. Správní hranice tohoto regionu se kryjí se zeměpisnými hranicemi, které ho od severu na jih a od východu na západ tradičně udržovaly v izolaci od sousedních regionů, čímž se vysvětluje, že se zde rovněž udržel vlastní jazyk.

Tato zeměpisná odlišnost má vliv na podnebí Galície. Přítomnost širokých ústí řek a říčních údolí, které přenášejí do vnitrozemí oceánský vliv díky jiho-západo-severo-východní orientaci (fenomén, který nikde jinde na španělském pobřeží nenajdeme), a pohoří omezující přechod různých front dodávají podnebí v tomto regionu specifické vlastnosti, pokud jde o teploty a dešťové srážky.

Stejně tak se většina galicijského území z hlediska geomorfologie, petrografie a pedologie liší od středomořských regionů s tradiční včelařskou produkcí. Převládají zde kyselé půdy, které mají rozhodující vliv na místní vegetaci, a tudíž i produkci nektaru a charakteristické vlastnosti medů.

Jde proto o přírodní region naprosto odlišný od zbytku Iberijského poloostrova. Tato odlišnost vyplývá z geomorfologických, klimatických, biologických a půdních aspektů, které podmiňují existenci flóry přizpůsobené zdejším přírodním podmínkám, které jsou všemi těmito faktory ovlivněné.

Galicijské území je značně homogenní, pokud jde o rostliny přinášející nektar určený pro produkci medu. Největší rozdíly ve vlastnostech produkce medu v Galícii vyplývají z hojnosti hlavních medonosných rostlin. Na přípravě většiny medu produkovaného v Galícii se podílí pět hlavních taxonů: Castanea sativa, Rubus, t. Cytisus, Erica a Eucalyptus. Pobřežní oblast se totiž vyznačuje velkým množstvím eukalyptu. Ve vnitrozemských oblastech je produkce medu podmíněna vysokým výskytem třech druhů rostlin: Castanea Sativa, Erica a Rubus.

Zeměpisná poloha Galície a její zvláštnosti dodává v konečném součtu medům jejich vlastní charakteristiky, čímž se tedy liší od medů produkovaných na jiných územích.

Jednou z nejúčelnějších analytických metod pro stanovení zeměpisné zvláštnosti medů je pylová analýza. Podle této analýzy vyplývají specifické vlastnosti galicijských medů v porovnání s medy jiného původu:

—	z přítomnosti typických a výjimečných pylových kombinací, kterými se tyto medy odlišují, včetně medů vyprodukovaných v sousedních regionech. Tyto kombinace jsou uvedeny v příloze 1,

—	z nepřítomnosti či slabého výskytu (nižší než 1 %) pylů čeledi hluchavkovitých, ale rovněž z rostlin jako Lavandula, Rosmarinus, Thymus, Mentha atd.,

—	z nepřítomnosti či jen slabého výskytu (nižší než 0,1 %) pylů z Helianthus annuus, Citrus či Olea europaea,

—	z nepřítomnosti či jen slabého výskytu (nižší než 1 %) pylů z Cistus ladanifer,

—	z nepřítomnosti Hedysarum coronarium, Hypecoum procumbens a Diplotaxis erucoides.

Galicijský med má několik specifických vlastností, které lze přisoudit přírodnímu prostředí. Další podrobnosti k těmto specifickým vlastnostem uvádíme v příslušných článcích specifikace produktu a v doprovodných přílohách.

4.7   Kontrolní subjekt

Název	:	Consejo regulador de la Indicación Geográfica Protegida „Miel de Galicia“
Adresa	:	Pazo de Quián s/n, Sergude. E-15881-Boqueixón, A Coruña.
Tel.	:	(34) 981 51 19 13
Fax	:	(34) 981 51 19 13
E-mail	:	info@mieldegalicia.org

Regulativní výbor se řídí evropskou normou EN 45011, v souladu s ustanoveními článku 11 nařízení (ES) č. 510/2006.

4.8   Označování Med uváděný na trh pod chráněným zeměpisným označením „Miel de Galicia“ musí být po certifikaci opatřen etiketou s příslušnou značkou příslušející každému balírenskému subjektu používanou pouze pro chráněný med, jakož i zadní etiketou s alfanumerickým kódem odpovídajícím číselné posloupnosti, který schválil a vydal regulativní výbor spolu s oficiálním logotypem zeměpisného označení. Poznámka o chráněném zeměpisném označení „Miel de Galicia“ či „Mel de Galicia“ musí být povinně umístěna na přední i zadní etiketě.