Úprava pracovní doby

KLÍČOVÉ BODY

Členské státy EU:

• Členské státy musí zajistit, aby všichni pracovníci měli nárok na:
  • minimální denní odpočinek po dobu 11 po sobě jdoucích hodin během 24 hodin,
  • přestávku na odpočinek při pracovní době delší než šest hodin,
  • nepřetržitý odpočinek v délce 24 hodin za každé období sedmi dnů navíc k jedenáctihodinovému dennímu odpočinku,
  • placenou dovolenou za kalendářní rok v trvání nejméně čtyř týdnů,
  • průměrnou maximální délku pracovní doby 48 hodin pro každé období sedmi dnů včetně přesčasů.
• Běžná pracovní doba v noci by neměla přesahovat v průměru osm hodin za 24 hodin.
• Noční pracovníci mají nárok na bezplatné posouzení svého zdravotního stavu v pravidelných odstupech.

Vnitrostátní orgány

• Vnitrostátní orgány mohou:
  • pro výpočet týdenní doby odpočinku používat referenční období nepřesahující 14 dnů a pro výpočet průměrné maximální týdenní pracovní doby referenční období nepřesahující čtyři měsíce,
  • odchýlit se od částí právních předpisů v případě vrcholových řídících pracovníků, jiných vedoucích pracovníků majících pravomoc rozhodovat, pracovníků, kteří jsou rodinnými příslušníky, a náboženských pracovníků.
• Odchylky od některých ustanovení mohou být uplatněny i v případě:
  • činností souvisejících se zajištěním ostrahy nebo dozoru vyžadujících neustálou přítomnost za účelem ochrany majetku a osob,
  • činností zahrnujících nutnost nepřetržité služby nebo výroby, jako jsou zejména nemocnice, přístavy, letiště, sdělovací prostředky a zemědělství,
  • předvídatelného nárůstu činností (zejména v zemědělství, cestovním ruchu, poštovních službách, železniční dopravě a v případě nehod),
  • odchylek dohodnutých v kolektivních smlouvách mezi zaměstnavateli a zaměstnanci.
• Právní předpis se neuplatňuje na námořníky ani na pracovníky, na něž se vztahují specifičtější pravidla (například na mobilní pracovníky v odvětví silniční dopravy, civilního letectví, přeshraniční železniční dopravy nebo dopravy po vnitrozemských vodních cestách).
• Členské státy mohou, chtějí-li, uplatňovat příznivější ustanovení pro ochranu zdraví a bezpečnost.

Interpretační sdělení

Právo na spravedlivé pracovní podmínky je zdůrazněno v zásadě 10 (potřeba zajistit zdravé a bezpečné pracovní prostředí) evropského pilíře sociálních práv a v článku 31 Listiny základních práv Evropské unie (pracovní podmínky respektující zdraví, bezpečnost a důstojnost pracovníků a stanovující maximální pracovní dobu, denní a týdenní odpočinek a každoroční placenou dovolenou).

Vzhledem ke zvýšení povědomí pracovníků o jejich sociálních právech přijala Evropská komise na začátku roku 2023 interpretační sdělení, které má zvýšit právní jistotu a jasnost ohledně výkladu směrnice 2003/88/ES. Sdělení se zabývá jednotlivými články směrnice a příslušnou judikaturou Soudního dvora EU (až do 22. září 2022) s cílem pomáhat orgánům členských států, právníkům a sociálním partnerům při jejím výkladu. Aktualizuje podobné sdělení z roku 2017.

Nejnovější zpráva Komise o provádění směrnice 2003/88/ES byla také zveřejněna v březnu 2023.