Vzájemné uznávání zboží

KLÍČOVÉ BODY

Zásada vzájemného uznávání zajišťuje přístup na trh v případě zboží, na které se (alespoň částečně) nevztahují harmonizační právní předpisy EU.

Nařízení se vztahuje na:

• všechny druhy zboží, které se v souladu s právními předpisy uvádějí na trh v jiné zemi EU, včetně zemědělských produktů a produktů rybolovu, a to bez ohledu na způsob výroby nebo zpracování,
• vnitrostátní správní rozhodnutí, která omezují nebo odpírají přístup daného zboží na trh dané země.

Pokud příslušný orgán v zemi dovozu hodlá posuzovat dané zboží, mohou podniky použít dobrovolné prohlášení pro vzájemné uznávání, a prokázat tak, že zboží je v souladu s právními předpisy uváděno na trh v jiné zemi EU.

Vnitrostátní orgány posuzující dovážené zboží, na které se vztahuje zásada vzájemného uznávání, musejí:

• neprodleně kontaktovat dotčený podnik s vysvětlením plánovaného posuzování,
• umožnit distribuci a prodej zboží, zatímco provádějí posuzování (ledaže pro dané zboží v jejich zemi existuje postup předchozího schvalování nebo pokud dočasně pozastaví přístup na trh),
• přijmout prohlášení pro vzájemné uznávání spolu s podpůrnými důkazy nezbytnými k ověření informací v nich uvedených jako dostatečné k prokázání, že zboží je v souladu s právními předpisy uváděno na trh v jiné zemi EU. Pokud není prohlášení předloženo, může příslušný orgán požádat dotčený podnik o poskytnutí dokumentace a informací, jež se týkají jak vlastností daného zboží nebo druhu zboží, tak uvedení zboží v souladu s právními předpisy na trh v jiné zemi EU,
• vzít v úvahu obsah protokolů o zkouškách nebo osvědčení vydaných subjektem posuzování shody, které předložil jakýkoli podnik v rámci posouzení,
• neprodleně oznámit své správní rozhodnutí danému podniku – a do 20 pracovních dnů Evropské komisi a ostatním členským státům –, pokud se rozhodne odepřít nebo omezit přístup daného zboží na trh,
• v případě negativního správního rozhodnutí dostatečně podrobně odůvodnit, proč omezuje nebo odpírá přístup na trh, včetně:
  • vnitrostátního technického pravidla, ze kterého rozhodnutí vychází,
  • důvodů legitimního veřejného zájmu, jež opodstatňují uplatňování vnitrostátního technického pravidla,
  • vědeckých a technických důkazů, ke kterým bylo přihlédnuto,
  • shrnutí případných argumentů předložených dotčeným podnikem,
  • důkazů toho, že rozhodnutí je přiměřené,
  • různých vnitrostátních právních prostředků ochrany, které má podnik k dispozici, a lhůt pro učinění podání, včetně možnosti využít bezplatně síť SOLVIT (což může vést k tomu, že Komise vydá stanovisko).

Vnitrostátní orgány provádějící posuzování zboží mohou dočasně pozastavit jeho prodej a distribuci, o čemž neprodleně informují daný podnik, Komisi a země EU, pokud:

• za obvyklých nebo rozumně předvídatelných podmínek použití představuje toto zboží vážné riziko pro bezpečnost nebo zdraví osob nebo pro životní prostředí, a to i v případech, kdy účinky nejsou okamžité, a toto riziko vyžaduje rychlý zásah příslušného orgánu, nebo
• dodávání daného zboží, nebo zboží daného druhu, na trh této země EU je v tomto členském státě obecně zakázáno z důvodu veřejné mravnosti nebo veřejné bezpečnosti.

Pokud centra sítě SOLVIT nejsou schopna nalézt vhodné řešení v dané věci prostřednictvím postupu v rámci sítě SOLVIT, může pomoci při řešení dané věci Komise prostřednictvím vydání stanoviska, a to na žádost kteréhokoliv dotčeného centra sítě SOLVIT. Za tímto účelem Komise:

• musí posoudit, zda je rozhodnutí vnitrostátního orgánu slučitelné se zásadou vzájemného uznávání a s požadavky tohoto nařízení,
• jsou-li nezbytné dodatečné informace nebo dokumenty, musí požádat příslušné centrum sítě SOLVIT, aby se obrátilo na dotčený podnik nebo příslušný orgán za účelem obdržení těchto dodatečných informací nebo dokumentů,
• musí do 45 dnů vydat stanovisko,
• stanovisko se sděluje prostřednictvím příslušného centra sítě SOLVIT dotčenému podniku a vnitrostátním orgánům. Komise musí stanovisko oznámit zemím EU,
• je-li to vhodné, musí Komise ve svém stanovisku upozornit na jakékoliv skutečnosti, které by měly být řešeny v rámci případu sítě SOLVIT, nebo musí vydat doporučení, které by mohlo pomoci k vyřešení případu.

Každá země EU musí na svém území zřídit a provozovat kontaktní místa pro výrobky a zajistit, aby tato místa měla dostatečné pravomoci a odpovídající zdroje. Kontaktní místa pro výrobky musejí:

• poskytovat on-line informace o
  • zásadě vzájemného uznávání a uplatňování tohoto nařízení na území své země,
  • kontaktních údajích příslušných vnitrostátních orgánů, včetně podrobností o orgánech zodpovědných za dohled nad prováděním vnitrostátních technických pravidel použitelných v jejich zemi,
  • právních prostředcích a postupech ochrany na území své země v případě sporu, včetně postupu v rámci sítě SOLVIT stanoveného v nařízení,
• odpovědět bezplatně na žádosti o další informace od podniků nebo vnitrostátních orgánů do 15 pracovních dnů,
• v případě potřeba pomoci navázat kontakt mezi vnitrostátními orgány v souvislosti s postupem posuzování podle tohoto nařízení.

Na podporu tohoto nařízení může EU financovat tyto činnosti:

• kampaně ke zvyšování povědomí,
• vzdělávání a odbornou přípravu,
• spolupráci mezi kontaktními místy pro výrobky a příslušnými orgány a technickou a logistickou podporu této spolupráce,
• shromažďování údajů v souvislosti s fungováním zásady vzájemného uznávání a jejími dopady na jednotný trh EU se zbožím,
• výměnu úředníků a osvědčených postupů.

Komise musí provést hodnocení nařízení do 20. dubna 2025 a následně každé čtyři roky a musí předložit zprávu Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru.

Prováděcí akt

Prováděcí nařízení Komise (EU) 2020/1668 stanovuje podrobnosti nezbytné k přijetí informačního a komunikačního systému pro dozor nad trhem (ICSMS) pro účely vzájemného uznávání.

Prováděcí nařízení zavádí použití ICSMS pro:

• oznamování správních rozhodnutí (článek 5),
• oznamování dočasných pozastavení (článek 6),
• oznamování stanovisek Komise všem zemím EU (článek 8),
• výměnu informací mezi příslušnými orgány zemí EU majících na starost ověřování údajů a dokumentů poskytovaných podniky k posouzení (článek 10).