1.

Přebytek dlouhých (krátkých) pozic instituce nad jejími krátkými (dlouhými) pozicemi ve stejných akciích, dluhopisech a konvertibilních cenných papírech a totožných finančních termínových obchodech (futures), opcích, opčních listech a krytých opčních listech je její čistá pozice v každém z těchto rozdílných nástrojů. Při výpočtu čisté pozice povolí příslušné orgány, aby se pozice v derivátových nástrojích posuzovaly jako pozice v podkladovém (neboli pomyslném) cenném papíru či podkladových (neboli pomyslných) cenných papírech, jak je uvedeno v bodech 4 až 7. Při výpočtu specifického rizika podle bodu 14 se nebere v úvahu skutečnost, zda instituce drží vlastní dluhové nástroje.

2.

Není povoleno započtení pozice v konvertibilním cenném papíru proti kompenzující pozici v podkladových nástrojích, pokud příslušné orgány nepřijmou postup, podle něhož se bere v úvahu pravděpodobnost toho, že určitý konvertibilní cenný papír bude konvertován, nebo pokud vyžadují kapitál ke krytí možných ztrát při konverzi.

3.

Veškeré čisté pozice, bez ohledu na jejich znaménka, je nutno denně konvertovat do zúčtovací měny instituce v převládajícím okamžitém směnném kurzu před jejich celkovým součtem.

4.

Termínové úrokové smlouvy (futures), dohody o budoucích úrokových sazbách (FRA) a forwardové závazky k nákupu či prodeji dluhových nástrojů se posuzují jako kombinace dlouhých a krátkých pozic. Tak například dlouhá pozice u termínových úrokových obchodů se posuzuje jako kombinace výpůjčky splatné v den dodání termínové smlouvy a držení aktiva se splatností v den splatnosti podkladového nástroje nebo podkladové pomyslné pozice dotyčné termínové smlouvy. Podobně se prodaná dohoda o budoucích úrokových sazbách (FRA) posuzuje jako dlouhá pozice se splatností v den vypořádání plus doba smlouvy a jako krátká pozice se splatností v den vypořádání. Výpůjčka i držení aktiva se pro výpočet kapitálového požadavku ke krytí specifického rizika u termínových úrokových obchodů a dohod o budoucích úrokových sazbách zahrne do první kategorie stanovené v bodě 14 tabulce 1. Forwardový závazek k nákupu dluhového nástroje se posuzuje jako kombinace výpůjčky s dnem splatnosti v den dodání a dlouhé (okamžité) pozice u dluhového nástroje samého. Výpůjčka se pro účely specifického rizika zahrne do první kategorie stanovené v bodě 14 tabulce 1 a dluhový nástroj do odpovídající kolonky v téže tabulce.

Příslušné orgány mohou povolit, aby se kapitálový požadavek pro termínovou smlouvu obchodovanou na burze rovnal marži požadované burzou, jestliže jsou zcela přesvědčeny, že přesně odpovídá míře rizika spojeného s termínovou smlouvou a že dosahuje minimálně výše kapitálového požadavku pro termínovou smlouvu, který by vyplýval z výpočtu provedeného metodou popsanou níže v této příloze nebo použitím metody interních modelů popsané v příloze V. Příslušné orgány mohou také povolovat, aby kapitálový požadavek pro smlouvu OTC derivátů ve smyslu tohoto bodu zúčtovanou jimi uznávaným clearingovým střediskem byl roven marži požadované tímto střediskem, jestliže jsou zcela přesvědčeny, že přesně odpovídá míře rizika spojeného s touto smlouvou a že dosahuje minimálně výše kapitálového požadavku pro dotyčnou smlouvu, který by vyplýval z výpočtu provedeného metodou popsanou níže v této příloze nebo použitím metody interních modelů popsané v příloze V.

Pro účely tohoto bodu se „dlouhou pozicí“ rozumí pozice, v níž instituce stanovila úrokovou sazbu, kterou dostane v určitou dobu v budoucnosti, a „krátkou pozicí“ se rozumí pozice, v níž stanovila úrokovou sazbu, kterou zaplatí v určitou dobu v budoucnosti.

5.

Opce na úrokové sazby, dluhové nástroje, akcie, indexy akcií, termínové finanční smlouvy, swapy a cizí měny se posuzují, jako by to byly pozice v hodnotě částky podkladového nástroje opce vynásobené jejich deltou pro účely této přílohy. Tyto pozice lze odčítat proti kompenzujícím pozicím v identických podkladových cenných papírech nebo derivátech. Použitá delta je delta příslušné burzy, delta vypočtená příslušnými orgány nebo tam, kde není k dispozici, nebo pro OTC opce faktor vypočtený samotnou institucí, přičemž model použitý touto institucí musí odpovídat nárokům ze strany příslušných orgánů.

Příslušné orgány však mohou stanovit, aby instituce vypočítávaly delty za použití metodiky stanovené těmito příslušnými orgány.

Ostatní rizika spojená s opcemi, kromě rizika delty, musí být zajištěna. Příslušné orgány mohou povolovat, aby se kapitálový požadavek pro prodanou opci obchodovanou na burze rovnal marži požadované burzou, jestliže jsou zcela přesvědčeny, že přesně odpovídá riziku spojenému s opcí a že dosahuje minimálně výše kapitálového požadavku pro opci, který by vyplýval z výpočtu provedeného metodou uvedenou níže v této příloze nebo metodou interních modelů popsanou v příloze V. Příslušné orgány mohou také povolovat, aby se kapitálový požadavek pro OTC opci zúčtovanou jimi uznávaným clearingovým střediskem rovnal marži požadované tímto střediskem, jestliže jsou zcela přesvědčeny, že přesně odpovídá riziku spojenému s opcí a že dosahuje minimálně výše kapitálového požadavku pro OTC opci, který by vyplýval z výpočtu provedeného metodou uvedenou níže v této příloze nebo metodou interních modelů popsanou v příloze V. Kromě toho mohou povolovat, aby se kapitálový požadavek pro koupenou opci obchodovanou na burze nebo OTC trzích rovnal požadavku pro její podkladový nástroj, pokud výsledný požadavek nepřesahuje tržní hodnotu opce. Kapitálový požadavek pro prodanou OTC opci se stanovuje v poměru k jejímu podkladovému nástroji.

6.

Opční listy vztahující se k dluhovým nástrojům a akciím se posuzují jako opce uvedené v bodě 5.

7.

Swapy se pro účely úrokového rizika posuzují jako rozvahové nástroje. Tak se úrokový swap, podle kterého instituce obdrží úrok s pohyblivou sazbou a zaplatí úrok s pevnou sazbou, posuzuje jako ekvivalent dlouhé pozice u nástroje s pohyblivou úrokovou sazbou se splatností rovnající se období do příštího stanovení úroku a krátké pozice u nástroje s pevnou úrokovou sazbou se stejnou splatností, jako je splatnost swapu.

8.

Při výpočtu kapitálového požadavku k tržnímu riziku strany, která úvěrové riziko podstupuje („prodávající zajištění“), se musí použít pomyslná částka smlouvy o úvěrovém derivátu, není-li stanoveno jinak. Pro účely výpočtu specifických rizikových nákladů, jiných než swap veškerých výnosů, splatnost smlouvy o úvěrových derivátech se použije místo splatnosti závazku. Pozice se stanovují takto:

9.

Pro stranu, která úvěrové riziko převádí („kupující zajištění“), jsou pozice stanoveny jako zrcadlový obraz prodávajícího zajištění, s výjimkou úvěrového dluhopisu (kde vůči emitentovi nevzniká žádná krátká pozice). Jestliže v určitém okamžiku existuje kupní opce v kombinaci s navýšením úrokové sazby, je na tento okamžik nahlíženo jako na splatnost zajištění. V případě úvěrových derivátů n-tého selhání (n th to default) se kupujícím zajištění povoluje, aby kompenzovali specifické riziko pro n-1 podkladových aktiv (tj. n-1 aktiv s nejnižším požadavkem pro specifické riziko).

10.

Instituce, které nepoužívají modely podle bodu 9, mohou se souhlasem příslušných orgánů posuzovat jakékoli pozice v derivátových nástrojích uvedených v bodech 4 až 7 jako plně kompenzující, pokud splňují alespoň tyto podmínky:

11.

Převodce cenných papírů nebo zaručených práv vztahujících se na cenné papíry v rámci dohod o zpětném odkupu a půjčovatel cenných papírů v případě půjček cenných papírů zahrnou tyto cenné papíry do výpočtu svého kapitálového požadavku podle této přílohy, pokud tyto cenné papíry splňují kritéria stanovená v článku 11.

12.

Poziční riziko u obchodovaného dluhového nástroje nebo akcií (nebo úrokového nebo akciového derivátu) se pro výpočet kapitálu potřebného k jeho krytí rozdělí na dvě složky. První je složka specifického rizika – je to riziko změny v ceně příslušného nástroje v důsledku faktorů ve vztahu k jeho emitentovi nebo v případě derivátů k emitentovi podkladového nástroje. Druhá složka kryje obecné riziko – to je riziko změny v ceně příslušného nástroje (v případě obchodovaného dluhového nástroje nebo dluhového derivátu) v důsledku změny v úrovni úrokových sazeb nebo (v případě akcií nebo akciových derivátů) rozsáhlého pohybu na trhu akcií nespojeného se specifickými atributy jednotlivých cenných papírů.

13.

Čisté pozice se klasifikují podle měny, v níž jsou denominovány, a kapitálový požadavek se vypočte pro obecné a specifické riziko v každé jednotlivé měně odděleně.

14.

Tabulka 1

Aby se instituce, které uplatňují pravidla pro stanovení rizikových vah expozic podle článků 84 až 89 směrnice 2006/48/ES, mohly kvalifikovat na úroveň hodnocení úvěrové kvality, musí mít dlužník expozice interní rating s pravděpodobností selhání (PD) stejnou nebo nižší, než je PD spojená s příslušnou úrovní hodnocení úvěrové kvality podle pravidel pro stanovení rizikových vah expozic vůči podnikům podle článků 78 až 83 uvedené směrnice.

Nástroje emitované nekvalifikovaným emitentem obdrží kapitálový požadavek pro specifické riziko 8 % nebo 12 % podle tabulky 1. Příslušné orgány mohou od institucí požadovat, aby uplatnily vyšší kapitálový požadavek pro specifické riziko na tyto nástroje nebo aby zamítly kompenzaci za účelem vymezení rozsahu obecného tržního rizika mezi takovými nástroji a jakýmikoli jinými dluhovými nástroji.

Na sekuritizační expozice, na které by se vztahoval postup odečtu, jak je stanoven v čl. 66 odst. 2 směrnice 2006/48/ES nebo riziková váha ve výši 1 250 %, jak je stanoveno v části 4 přílohy VI uvedené směrnice, se vztahuje riziková váha, jež není menší než váha stanovená podle uvedených postupů. Na likviditní facility bez ratingu se vztahuje kapitálový požadavek, jež není nižší než požadavek stanovený v části 4 přílohy IX směrnice 2006/48/ES.

15.

Pro účely bodu 14 se kvalifikujícími položkami rozumějí:

Způsob, jakým jsou dluhové nástroje posuzovány, je podroben přezkoumání příslušných orgánů, které zvrátí rozhodnutí instituce, pokud jsou podle jejich názoru příslušné nástroje vystaveny příliš vysokému specifickému riziku na to, aby byly kvalifikujícími položkami.

16.

Příslušné orgány od instituce vyžadují, aby použila maximální váhy uvedené v tabulce 1 k bodu 14 na nástroje, které vykazují zvláštní riziko z důvodu nedostatečné platební schopnosti emitenta.

17.

Postup pro výpočet kapitálových požadavků ke krytí obecného rizika zahrnuje dva základní kroky. Za prvé, všechny pozice se váží podle doby splatnosti (jak je vysvětleno v bodě 18), aby se vypočetla částka kapitálu potřebného na jejich krytí. Za druhé, tento požadavek může být snížen, když je držena vážená pozice současně s opačnou váženou pozicí ve stejném pásmu splatnosti. Kapitálový požadavek se může také snížit v případě, že opačné vážené pozice spadají do různých pásem splatnosti, přičemž velikost snížení závisí jak na tom, zda obě pozice spadají nebo nespadají do stejné zóny, tak na tom, do které zóny spadají. Celkem existují tři zóny (skupiny pásem splatnosti).

18.

Instituce přiřadí své čisté pozice do příslušných pásem splatnosti v bodě 20 tabulce 2 sloupci 2 nebo 3. Přiřazení provede na základě zbytkové splatnosti u nástrojů s pevnou úrokovou sazbou a na základě období zbývajícího do dalšího stanovení úrokové sazby v případě nástrojů, u nichž je úroková sazba pohyblivá až do konečné splatnosti. Také rozlišuje mezi dluhovými nástroji s kuponem 3 % nebo vyšším a dluhovými nástroji s kuponem pod 3 % a zařadí je podle toho do sloupce 2 nebo sloupce 3 v tabulce 2. Pak každý vynásobí vahou pro příslušné pásmo splatnosti ve sloupci 4 v tabulce 2.

19.

Poté vypočítá součet vážených dlouhých pozic a součet vážených krátkých pozic v každém pásmu splatnosti. Částka součtu vážených dlouhých pozic, které jsou porovnány se součtem vážených krátkých pozic v daném pásmu splatnosti, je porovnaná vážená pozice v daném pásmu a zbývající dlouhá nebo krátká pozice je neporovnaná vážená pozice v témže pásmu. Poté se vypočtou celkové porovnané vážené pozice ve všech pásmech.

20.

Tabulka 2

21.

Poté se vypočítá částka neporovnané vážené dlouhé (krátké) pozice v zóně 1, která je porovnána s neporovnanou váženou krátkou (dlouhou) pozicí v zóně 2. To se v bodě 25 označuje jako vážená pozice mezi zónami 1 a 2. Stejný výpočet se pak provede u té části neporovnané vážené pozice v zóně 2, která zbývá, a neporovnané vážené pozice v zóně 3, aby se vypočítala porovnaná vážená pozice mezi zónami 2 a 3.

22.

Instituce může případně změnit sled v bodě 21, takže vypočítá porovnanou váženou pozici mezi zónami 2 a 3 před výpočtem uvedené pozice mezi zónami 1 a 2.

23.

Zbytek neporovnané vážené pozice v zóně 1 se pak porovná s tím, co zbývá v zóně 3 po porovnání se zónou 2, aby se odvodila porovnaná vážená pozice mezi zónami 1 a 3.

24.

Po provedení tří oddělených porovnávacích výpočtů v bodech 21, 22 a 23 se zbývající pozice sečtou.

25.

Kapitálový požadavek instituce se pak vypočítá jako součet

26.

Příslušné orgány mohou institucím obecně nebo individuálně povolit používání systému pro výpočet kapitálového požadavku pro obecné riziko u obchodovaných dluhových nástrojů, který odráží trvání, místo systému uvedeného v bodech 17 až 25, a to za předpokladu, že jej instituce používá soustavně.

27.

V systému uvedeném v bodě 26 instituce vypočítá z tržní hodnoty každého dluhového nástroje s pevnou úrokovou sazbou jeho výnos do doby splatnosti, což je implicitní diskontní sazba pro tento nástroj. V případě nástrojů s pohyblivou úrokovou sazbou instituce vypočítá z tržní hodnoty každého nástroje jeho výnos za předpokladu, že jistina je splatná v době, kdy může dojít k příští změně úrokové sazby.

28.

Instituce poté vypočítá modifikovanou dobu trvání každého dluhového nástroje podle následujícího vzorce: modifikovaná doba trvání = ((doba trvání(D))/(1 + r)), kde:

kde:

r = výnos do doby splatnosti (viz bod 25),

Ct = platba v hotovosti v době t,

m = celková doba splatnosti (viz bod 25).

29.

Tabulka 3

30.

Instituce pak vypočítá pozici váženou dobou trvání pro každý nástroj tak, že vynásobí jeho tržní cenu jeho modifikovanou dobou trvání a předpokládanou změnou úrokové sazby pro nástroj s příslušnou modifikovanou dobou trvání (viz sloupec 3 v tabulce 3).

31.

Instituce vypočítá své dlouhé pozice vážené dobou trvání a krátké pozice vážené dobou trvání v každé zóně. Částka jejích dlouhých pozic vážených dobou trvání porovnaná s částkou krátkých pozic vážených dobou trvání v každé zóně pak bude porovnaná pozice vážená dobou trvání pro tuto zónu.

Instituce pak vypočítá neporovnané pozice vážené dobou trvání pro každou zónu. Poté použije postup pro neporovnané vážené pozice uvedený v bodech 21 až 24.

32.

Kapitálový požadavek instituce se pak vypočítá jako součet

33.

Instituce sečte veškeré své čisté dlouhé pozice a veškeré své čisté krátké pozice podle bodu 1. Součet těchto dvou čísel je její celková hrubá pozice. Rozdíl mezi nimi je její celková čistá pozice.

34.

Instituce sečte veškeré své čisté dlouhé pozice a veškeré své čisté krátké pozice podle bodu 1. Vynásobí svou celkovou hrubou pozici čtyřmi procenty, aby vypočítala svůj kapitálový požadavek na krytí specifického rizika.

35.

Odchylně od bodu 34 mohou příslušné orgány povolit kapitálový požadavek na krytí specifického rizika ve výši 2 % místo 4 % u těch portfolií akcií, které instituce drží a které splňují tyto podmínky:

Pro účely písmene c) příslušné orgány mohou povolit jednotlivé pozice až do výše 10 %, pokud celkový součet těchto pozic nepřesahuje 50 % portfolia.

36.

Její kapitálový požadavek na krytí obecného rizika je její celková čistá pozice násobená osmi procenty.

37.

Termínové smlouvy (futures) na akciové indexy, delta ekvivalenty opcí na termínové smlouvy na akciové indexy a opce na akciové indexy, dále souhrnně jen „termínové smlouvy na akciové indexy“, lze rozložit na pozice v jednotlivých akciích, které je tvoří. Tyto pozice lze posuzovat jako podkladové pozice v příslušných akciích a pod podmínkou schválení příslušnými orgány je lze odečíst od opačných pozic přímo v podkladových akciích.

38.

Příslušné orgány zajistí, aby každá instituce, která odečetla své pozice u jedné nebo více akcií, které vytvářejí termínovou smlouvu na akciové indexy, od jedné nebo více pozic přímo v termínové smlouvě na akciové indexy, měla přiměřený kapitál ke krytí rizika ztráty způsobené tím, že hodnoty termínové smlouvy nesledují přesně hodnotu akcií, které smlouvu tvoří; zajistí to i tehdy, pokud je instituce držitelem opačných pozic v termínových smlouvách na akciové indexy, které nejsou totožné, pokud jde o jejich splatnost nebo jejich složení nebo obojí.

39.

Odchylně od bodů 37 a 38 termínové smlouvy na akciové indexy, které jsou obchodovány na burze a podle názoru příslušných orgánů představují široce diverzifikované indexy, vyžadují kapitál ve výši 8 % na krytí obecného rizika, na krytí specifického rizika však žádný kapitál nevyžadují. Takové termínové smlouvy na akciové indexy se zahrnují do výpočtu celkové čisté pozice v bodě 33, ale nepřihlíží se k nim při výpočtu celkové hrubé pozice ve stejném bodě.

40.

Jestliže se termínová smlouva na akciové indexy nerozloží na své podkladové pozice, posuzuje se tak, jako by to byla jednotlivá akcie. Specifické riziko u této individuální akcie lze však pominout, pokud je dotyčná termínová smlouva na akciové indexy obchodována na burze a pokud podle názoru příslušných orgánů představuje široce diverzifikovaný index.

41.

Tabulka 4

„Pracovní den 0“ je pracovní den, kdy se instituce bezpodmínečně zaváže přijmout známé množství cenných papírů za dohodnutou cenu.

Za třetí vypočte své kapitálové požadavky za použití snížených pozic v převzatých nových emisích.

Příslušné orgány zajistí, aby instituce měla dostatečný kapitál na krytí rizika ztráty, které existuje mezi dobou počátečního závazku a pracovním dnem 1.

42.

V souladu se zásadami uvedenými v bodech 43 až 46 se povolí zajištění poskytované úvěrovými deriváty.

43.

Povolí se v plném rozsahu, pokud se hodnota obou stran vždy pohybuje v opačném směru a zhruba ve stejné míře. Toto se týká těchto situací:

V těchto situacích by na žádnou stranu pozice neměl být použit kapitálový požadavek ke specifickému riziku.

44.

Kompenzace ve výši 80 % se použije, pokud se hodnota obou stran vždy pohybuje v opačném směru a pokud existuje přesný soulad mezi referenčním závazkem, splatností referenčního závazku i úvěrového derivátu a měnou podkladové expozice. Kromě toho by klíčové prvky smlouvy o úvěrovém derivátu neměly způsobit, aby se cenový pohyb úvěrového derivátu podstatně lišil od cenových pohybů hotovostní pozice. V míře, ve které transakce uskutečňuje přenos rizika, se kompenzace ve výši 80 % pro účely specifického rizika použije na tu stranu transakce, která má vyšší kapitálový požadavek, zatímco kapitálový požadavek ke specifickému riziku druhé strany transakce je nulový.

45.

Částečná kompenzace se povolí, pokud se hodnota obou stran obvykle pohybuje v opačném směru. Toto by se týkalo těchto situací:

V každé z těchto situací se namísto sčítání kapitálových požadavků ke specifickému riziku za každou stranu transakce spíše použije pouze vyšší z obou kapitálových požadavků.

46.

Ve všech situacích, které nesplňují podmínky bodů 43 až 45, je kapitálový požadavek ke specifickému riziku posuzován vzhledem k oběma stranám pozic.

47.

Kapitálové požadavky k pozicím v podnicích kolektivního investování (CIU), které splňují podmínky vymezené v článku 11 pro zacházení s kapitálem obchodního portfolia, budou vypočítány v souladu s metodami vymezenými v bodech 48 až 56.

48.

Aniž jsou dotčena ostatní ustanovení tohoto oddílu, podléhají pozice v podnicích kolektivního investování kapitálovému požadavku k pozičnímu riziku (specifickému a obecnému) ve výši 32 %. Aniž jsou dotčeny ustanovení bod 2.1 čtvrtý odstavec přílohy III nebo bod 12 šestý odstavec (komoditní riziko) přílohy V společně s bodem 2.1 čtvrtým odstavcem přílohy III, ve kterých se používá modifikovaná metoda zacházení se zlatem vymezená v uvedených bodech, podléhají pozice v podnicích kolektivního investování kapitálovému požadavku k pozičnímu riziku (specifickému a obecnému) a devizovému riziku ve výši ne více než 40 %.

49.

Instituce mohou určit kapitálový požadavek k pozicím v podnicích kolektivního investování, které splňují kritéria stanovená v bodě 51, s použitím metod stanovených v bodech 53 až 56.

50.

Pokud není uvedeno jinak, není povoleno započtení mezi podkladovými investicemi podniku kolektivního investování a ostatními pozicemi drženými institucí.

51.

Obecná kritéria, která je nutno splnit, aby bylo možné použít metody vymezené v bodech 53 až 56 na podniky kolektivního investování emitované společnostmi, nad kterými je vykonáván dohled nebo které mají sídlo ve Společenství, jsou tato:

52.

Podniky kolektivního investování třetí země mohou být způsobilé, pokud jsou splněny požadavky uvedené v bodě 51 písm. a) až e) a příslušný orgán udělil instituci schválení.

53.

Tam, kde jsou na denní bázi instituci známy podkladové investice podniku kolektivního investování, může instituce tyto podkladové investice přezkoumat, aby vypočítala kapitálové požadavky k pozičnímu riziku (obecnému a specifickému) pro tyto pozice v souladu s metodami vymezenými v této příloze nebo, byl-li udělen souhlas, v souladu s metodami vymezenými v příloze V. V tomto případě se s pozicemi v podnicích kolektivního investování zachází jako s pozicemi v podkladových investicích podniku kolektivního investování. Započtení je povoleno mezi pozicemi v podkladových investicích podniku kolektivního investování a ostatními pozicemi drženými institucí za podmínky, že instituce drží dostatečné množství podílů k tomu, aby bylo možné uskutečnit splacení/vytvoření výměnou za podkladové investice.

54.

Instituce mohou vypočítat kapitálové požadavky k pozičnímu riziku (obecnému a specifickému) pro pozice v podnicích kolektivního investování v souladu s metodami vymezenými v této příloze nebo, byl-li udělen souhlas, v souladu s metodami vymezenými v příloze V, a sice pro předpokládané pozice, které představují pozice nezbytné k reprodukování složení a výkonu externě generovaného indexu nebo pevného koše akcií či dluhových cenných papírů uvedených v písmenu a), při splnění těchto podmínek:

55.

Tam, kde na denní bázi nejsou instituci známy podkladové investice podniku kolektivního investování, může instituce vypočítat kapitálové požadavky k pozičnímu riziku (obecnému a specifickému) v souladu s metodami vymezenými v této příloze, při splnění těchto podmínek:

56.

Při výpočtu a vykazování kapitálových požadavků k pozičnímu riziku (obecnému a specifickému) pro pozice v podnicích kolektivního investování splňujících podmínky bodů 53 a 55 v souladu s metodami stanovenými v této příloze se instituce mohou spolehnout na třetí stranu za předpokladu, že je adekvátním způsobem zajištěna správnost výpočtu a vykazování.

1.

TABULKA 1

2.

Od instituce se požaduje, aby držela kapitál, jak je stanoveno v tabulce 2, pokud:

3.

Při uplatňování rizikové váhy na expozice volných dodávek, s nimiž se nakládá podle tabulky 2 sloupce 3, mohou instituce využívající přístup stanovený v článcích 84 až 89 směrnice 2006/48/ES přiřadit PD protistranám, pro které nemají jinou expozici neobchodního portfolia, na základě externího ratingu protistrany. Instituce, které využívají vlastních odhadů ztrát ze selhání (dále jen „LGD“), mohou uplatnit LGD stanovené v části 2 bodě 8 přílohy IX směrnice 2006/48/ES na expozice volných dodávek, s nimiž se nakládá podle tabulky 2 sloupce 3, za předpokladu, že jej uplatní na všechny takové expozice. Alternativně mohou instituce využívající přístup stanovený v článcích 84 až 89 směrnice 2006/48/ES uplatnit rizikové váhy stanovené v článcích 78 až 83 uvedené směrnice za předpokladu, že jej uplatní na všechny takového expozice nebo mohou uplatnit 100 % rizikovou váhu na všechny takové expozice.

Pokud výše kladné expozice z transakcí volných dodávek není významná, mohou instituce uplatnit na tyto expozice rizikovou váhu 100 %.

4.

V případech celosystémového selhání vypořádacího nebo clearingového systému mohou příslušné orgány upustit od kapitálových požadavků vypočtených podle bodů 1 a 2 dokud nedojde k nápravě situace. V tomto případě nebude selhání protistrany při vypořádání obchodu považováno za selhání pro účely úvěrového rizika.

5.

Požaduje se, aby instituce držela kapitál ke krytí CCR vznikajícího v důsledku těchto skutečností:

6.

S výhradou bodů 7 až 10 se hodnoty expozice a hodnoty rizikově vážené expozice pro tyto expozice vypočítají v souladu s hlavou V kapitolou 2 oddílem 3 směrnice 2006/48/ES; v uvedeném oddíle se odkazy na „úvěrové instituce“ vykládají jako odkazy na „instituce“, odkazy na „mateřské úvěrové instituce“ se vykládají jako odkazy na „mateřské instituce“ a průvodní pojmy se vykládají odpovídajícím způsobem.

7.

Pro účely bodu 6:

se příloha IV směrnice 2006/48/ES považuje za změněnou v tom smyslu, že zahrnuje oddíl C bod 8 přílohy I směrnice 2004/39/ES;

se příloha III směrnice 2006/48/ES považuje za změněnou v tom smyslu, že se za poznámky pod čarou u tabulky 1 doplňuje text, který zní:

V případě swapu úvěrového selhání však platí, že instituce, jejíž expozice vznikající ze swapu představuje dlouhou pozici v podkladovém nástroji, může použít číselnou hodnotu 0 % na možnou budoucí úvěrovou expozici za předpokladu, že swap úvěrového selhání nepodléhá uzavření v případě platební neschopnosti subjektu, jehož expozice vznikající ze swapu představuje krátkou pozici v podkladovém nástroji, ačkoliv u podkladového nástroje selhání nenastalo.“

Tam, kde úvěrový derivát poskytuje zajištění ve vztahu k „n-tému případu selhání“ z určitého počtu podkladových závazků, je ukazatelem pro to, který z výše předepsaných procentních údajů se použije, závazek n-té nejnižší úvěrové kvality, přičemž je nutno určit, zda by se v případě, že instituci závazek vznikne, jednalo či nejednalo o kvalifikující položku pro účely přílohy I.

8.

Pro účely bodu 6 se institucím k výpočtu hodnot rizikově vážených expozic nedovolí používat jednoduchou metodu finančního kolaterálu uvedenou v části 3 bodech 24 až 29 přílohy VIII směrnice 2006/48/ES pro uznání účinků finančního kolaterálu.

9.

Pro účely bodu 6 v případě repo obchodů a půjček či výpůjček cenných papírů nebo komodit zahrnutých do obchodního portfolia, mohou být jako uznatelný kolaterál uznány veškeré finanční nástroje a komodity, které jsou způsobilé k zahrnutí do obchodního portfolia. Pro expozice z titulu mimoburzovních (OTC) derivátových nástrojů zahrnutých do obchodního portfolia lze komodity, které jsou způsobilé k zahrnutí do obchodního portfolia, též uznat jako uznatelný kolaterál. Pro účely výpočtu koeficientu volatility se tam, kde jsou takové finanční nástroje nebo komodity, které nejsou uznány podle přílohy VIII směrnice 2006/48/ES, půjčovány, prodávány nebo poskytovány, nebo vypůjčovány, nakupovány nebo obdrženy jako kolaterál či jiným způsobem v rámci takové transakce a instituce používá regulatorní koeficient volatility podle části 3 přílohy VIII uvedené směrnice, zachází s takovými nástroji a komoditami stejným způsobem jako s akciemi nezahrnutými do hlavního indexu a kotovanými na uznávané burze.

Pokud instituce používají vlastní odhady koeficientu volatility podle části 3 přílohy VIII směrnice 2006/48/ES, s ohledem na finanční nástroje nebo komodity, které nejsou uznány podle přílohy VIII uvedené směrnice, musí se koeficient volatility vypočítat pro každou individuální položku. Pokud instituce používají přístup interních modelů stanovených v části 3 přílohy III směrnice 2006/48/ES, mohou také použít tento přístup v obchodním portfoliu.

10.

Pro účely bodu 6 ve vztahu k uznávání rámcových dohod o započtení, jež se týkají repo obchodů nebo půjček či výpůjček cenných papírů nebo komodit nebo ostatních transakcí na kapitálovém trhu, bude započtení mezi pozicemi v obchodním portfoliu a pozicemi v neobchodním portfoliu uznané pouze, pokud započtené transakce splňují tyto podmínky:

11.

Tam, kde úvěrový derivát zahrnutý do obchodního portfolia tvoří součást interního zajištění a zajištění úvěrového rizika je uznané podle směrnice 2006/48/ES, se pozice v úvěrovém derivátu nepovažuje za riziko protistrany vyplývající z pozice v úvěrovém derivátu.

12.

Kapitálový požadavek je roven 8 % úhrnu hodnot rizikově vážených expozic.

1.

Jestliže suma celkové čisté devizové pozice instituce a její čisté pozice ve zlatě vypočítaná postupem podle bodu 2 přesahuje 2 % jejího celkového kapitálu, je při výpočtu kapitálových požadavků na krytí devizového rizika vynásobena suma její čisté devizové pozice a čisté pozice ve zlatě osmi procenty.

2.

Pro kapitálové požadavky na krytí devizového rizika se použije dvoustupňový výpočet.

2.1.

Za prvé se vypočítá čistá otevřená pozice instituce v každé měně (včetně zúčtovací měny) a ve zlatě.

Z výpočtu čistých otevřených měnových pozic lze vyloučit veškeré pozice, které instituce vědomě převzala, aby se zajistila vůči nepříznivému působení změn směnného kurzu na svůj kapitálový ukazatel. Takové pozice by měly být neobchodní nebo strukturální povahy a jejich vyloučení a jakákoli změna podmínek jejich vyloučení vyžaduje souhlas příslušných orgánů. Stejným způsobem za stejných, výše uvedených podmínek se posuzují pozice, které instituce má a které se vztahují k položkám, jež jsou už odečteny při výpočtu kapitálu.

Pro účely výpočtu uvedeného v prvním pododstavci se u podniků kolektivního investování zohlední skutečné devizové pozice podniku kolektivního investování. Instituce se mohou spolehnout na hlášení třetí strany o devizových pozicích v podniku kolektivního investování, je-li správnost tohoto hlášení náležitým způsobem zajištěna. Jestliže si instituce není vědoma devizových pozic v podniku kolektivního investování, předpokládá se, že podnik kolektivního investování v maximální možné míře povolené v rámci svého pověření investoval do devizových nástrojů, a instituce v případě pozic obchodního portfolia zohlední při výpočtu kapitálového požadavku k devizovému riziku maximální nepřímou expozici, které by mohly dosáhnout zaujmutím pozic s využitím pákového efektu prostřednictvím podniku kolektivního investování. Toto se uskuteční proporcionálním navýšením pozice v podniku kolektivního investování do úrovně maximální expozice vůči položkám podkladových investic plynoucím z investičního pověření. S předpokládanou pozicí podniku kolektivního investování v cizí měně se zachází jako se samostatnou měnou způsobem, jakým se zachází s investicemi ve zlatě, s výhradou úpravy, že pokud je směr investic podniku kolektivního investování znám, celkovou dlouhou pozici lze přičíst k celkové dlouhé otevřené devizové pozici a celkovou krátkou pozici lze přičíst k celkové krátké otevřené devizové pozici. Započtení mezi takovými pozicemi před výpočtem není přípustné.

Příslušné orgány mohou uvážit, zda při výpočtu čisté otevřené pozice v každé měně a ve zlatě povolí institucím použít čistou současnou hodnotu.

2.2.

Za druhé budou čisté krátké a dlouhé pozice v každé měně s výjimkou zúčtovací měny a čistá dlouhá nebo krátká pozice ve zlatě převedeny v okamžitých směnných kurzech do zúčtovací měny. Pak se odděleně sečtou, aby se získal celkový objem čistých krátkých pozic a celkový objem čistých dlouhých pozic. Vyšší z těchto dvou celkových objemů pak bude celková čistá devizová pozice instituce.

3.

Odchylně od bodů 1 a 2 a až do doby další koordinace mohou příslušné orgány nařídit nebo dovolit institucím, aby pro účely této přílohy použily následující postupy.

3.1.

Příslušné orgány mohou povolit institucím, aby na krytí pozic v měnách, které jsou v úzkém vzájemném vztahu, použily nižší kapitálové požadavky, než jsou požadavky, které by vyplývaly z použití bodů 1 a 2. Příslušné orgány mohou pokládat dvě měny za měny v úzkém vzájemném vztahu pouze v případě, jestliže pravděpodobnost ztráty, která se vypočítává na základě denních směnných kurzů za předcházející období tří nebo pěti let, týká se stejných a opačných pozic v těchto měnách v následujících deseti pracovních dnech a činí 4 % nebo méně z hodnoty příslušné porovnané pozice (hodnocené v zúčtovací měně), je alespoň 99 %, když se použije tříleté období sledování, nebo 95 %, když se použije pětileté období sledování. Kapitálový požadavek u porovnané pozice ve dvou měnách, které jsou v úzkém vzájemném vztahu, se násobí 4 % hodnoty porovnané pozice. Kapitálový požadavek u neporovnaných pozic v měnách, které jsou v úzkém vzájemném vztahu, a u všech pozic v ostatních měnách činí 8 %, což se vynásobí vyšším ze součtů čistých krátkých nebo čistých dlouhých pozic v těchto měnách po odstranění porovnané pozice v měnách, které jsou v úzkém vzájemném vztahu.

3.2.

Příslušné orgány mohou institucím povolit, aby odstranily pozice v kterékoliv měně, která je předmětem právně závazné mezivládní dohody o omezení jejích výkyvů vůči jiným měnám zahrnutým ve stejné dohodě, z výpočtu podle kterékoliv z metod popsaných v bodech 1, 2 a 3.1. Instituce vypočítají své porovnané pozice v takových měnách a podřídí je kapitálovému požadavku, který není nižší než polovina maximální povolené odchylky stanovené v dotyčné mezivládní dohodě ohledně příslušných měn. Neporovnané pozice v těchto měnách se posuzují stejným způsobem jako jiné měny.

Odchylně od prvního pododstavce mohou příslušné orgány povolit, aby kapitálové požadavky na porovnané pozice v měnách členských států účastnících se druhého stadia hospodářské a měnové unie činily 1,6 %, vynásobeno hodnotou těchto porovnaných pozic.

4.

Čisté pozice u složených měn lze rozložit na jednotlivé měny podle platného poměru složení.

1.

Každá pozice v komoditách nebo komoditních derivátech se vyjadřuje prostřednictvím standardní jednotky měření. Okamžitá cena jednotlivých komodit se vyjadřuje v zúčtovací měně.

2.

Pozice ve zlatě nebo derivátech zlata jsou považovány za pozice vystavené devizovému riziku a pro účely výpočtu tržního rizika se s nimi zachází podle přílohy III, popřípadě podle přílohy V.

3.

Pro účely této přílohy mohou být pozice, které slouží výhradně financování zásob, vyloučeny pouze z výpočtu komoditního rizika.

4.

Úroková a devizová rizika, na která se nevztahují jiná ustanovení této přílohy, jsou zahrnuta do výpočtu obecného rizika pro obchodované dluhové nástroje a do výpočtu devizového rizika.

5.

Nastane-li splatnost krátké pozice dříve než dlouhé pozice, přijmou instituce také opatření na ochranu proti riziku nedostatku likvidity, které může existovat na některých trzích.

6.

Pro účely bodu 19, přebytek dlouhých (krátkých) pozic instituce ve srovnání s jejími krátkými (dlouhými) pozicemi ve stejné komoditě a komoditními termínovými smlouvami, opcemi a opčními listy k této komoditě je její čistá pozice v dané komoditě.

Příslušné orgány povolují, aby se s pozicemi v derivátových nástrojích, jak jsou uvedeny v bodech 8, 9 a 10, zacházelo jako s pozicemi v podkladové komoditě.

7.

Příslušné orgány mohou následující pozice posuzovat jako pozice ve stejné komoditě:

8.

Komoditní termínové smlouvy a forwardové závazky k nákupu či prodeji jednotlivých komodit se zahrnují do systému měření rizika jako pomyslné částky vyjádřené ve standardní jednotce měření a ve vztahu ke dni uplynutí platnosti se stanovuje jejich splatnost.

Příslušné orgány mohou povolit, aby se kapitálový požadavek pro termínovou smlouvu obchodovanou na burze rovnal marži požadované burzou, jestliže jsou plně přesvědčeny, že přesně odpovídá riziku spojenému s termínovou smlouvou a že dosahuje minimálně výše kapitálového požadavku pro termínovou smlouvu, který by vyplýval z výpočtu provedeného metodou uvedenou níže v této příloze nebo metodou interních modelů popsanou v příloze V.

Příslušné orgány mohou také povolovat, aby se kapitálový požadavek pro mimoburzovní (OTC) smlouvu komoditních derivátů ve smyslu tohoto bodu zúčtovaný jimi uznávaným clearingovým střediskem rovnal marži požadované tímto střediskem, jestliže jsou zcela přesvědčeny, že přesně odpovídá riziku spojenému s touto smlouvou s deriváty a že dosahuje minimálně výše kapitálového požadavku na dotyčnou smlouvu, který by vyplýval z výpočtu provedeného metodou uvedenou níže v této příloze nebo metodou interních modelů popsanou v příloze V.

9.

Komoditní swapy, při nichž je jednou stranou transakce pevná cena a druhou stranou současná tržní cena, se při metodě časových pásem, jak je uvedena v bodech 13 až 18, posuzují jako řada pozic odpovídajících pomyslné částce smlouvy, přičemž jedna pozice vždy odpovídá jedné platbě swapu a zahrnuje se do odpovídajícího časového pásma v tabulce 1 v bodě 13. Platí-li instituce pevnou cenu a obdrží cenu plovoucí, jde o dlouhé pozice, obdrží-li instituce pevnou cenu a platí plovoucí, jde o krátké pozice.

Komoditní swapy, při nichž se obě strany transakce týkají různých komodit, se zanesou odděleně pro obě komodity do příslušné kolonky v metodě časových pásem.

10.

S opcemi na komodity nebo na komoditní deriváty se pro účely této přílohy zachází jako s pozicemi, jejichž hodnota odpovídá podkladovému nástroji opce vynásobenému deltou. Takové pozice mohou být kompenzovány proti vyrovnávacím pozicím identické podkladové komodity nebo komoditního derivátu. Při tom by mělo být použito delty dotyčné burzy nebo vypočítané příslušnými orgány; nebo pro OTC opce nebo pokud taková delta není k dispozici, by měla být vypočítána institucí samotnou s podmínkou, že model použitý institucí odpovídá požadavkům příslušných orgánů.

Nicméně příslušné orgány mohou také předepsat, aby instituce vypočítaly deltu pomocí metodiky těmito orgány specifikované.

Ostatní rizika spojená s komoditními opcemi, kromě rizika delty, musí být zajištěna.

Příslušné orgány mohou povolit, aby se kapitálový požadavek pro prodanou komoditní opci obchodovanou na burze rovnal marži požadované burzou, jestliže jsou zcela přesvědčeny, že přesně odpovídá riziku spojenému s touto opcí a že dosahuje minimálně výše kapitálového požadavku pro opci, který by vyplýval z výpočtu provedeného metodou popsanou níže v této příloze nebo metodou interních modelů popsanou v příloze V.

Příslušné orgány mohou také povolit, aby se kapitálový požadavek pro OTC komoditní opci zúčtovanou jimi uznávaným clearingovým střediskem rovnal marži požadované tímto střediskem, jestliže jsou zcela přesvědčeny, že přesně odpovídá riziku spojenému s opcí a že dosahuje minimálně výše kapitálového požadavku pro OTC opci, který by vyplýval z výpočtu provedeného metodou popsanou níže v této příloze nebo metodou interních modelů popsanou v příloze V.

Kromě toho mohou povolit, aby se kapitálový požadavek pro koupenou komoditní opci obchodovanou na burze nebo na OTC trzích rovnal požadavku pro její podkladovou komoditu, pokud výsledný požadavek nepřesahuje tržní hodnotu opce. Kapitálový požadavek pro prodanou OTC opci se stanovuje v poměru k její podkladové komoditě.

11.

S opčními listy vztahujícími se ke komoditám se zachází stejným způsobem jako s komoditními opcemi uvedenými v bodě 10.

12.

Převodce komodit nebo ručených práv vztahujících se na vlastnictví komodit v rámci dohod o zpětném odkupu a půjčovatel komodit v případě půjček komodit zahrnou takovéto komodity do výpočtu kapitálového požadavku podle této přílohy.

13.

Instituce použije pro každou komoditu samostatnou tabulku odpovídající tabulce 1, která se týká časových pásem. Všechny pozice v dotyčné komoditě a všechny pozice, které jsou podle bodu 7 považovány za pozice ve stejné komoditě, se zařazují do odpovídajících časových pásem. Fyzickým zásobám je přiděleno první časové pásmo.

Tabulka 1

14.

Příslušné orgány mohou povolit, aby pozice v téže komoditě nebo ty, které jsou za pozice v téže komoditě považovány podle bodu 7, byly navzájem kompenzovány a byly přiřazeny coby čisté pozice do odpovídajících časových pásem, pokud

15.

Instituce pak v každém časovém pásmu vypočítají sumu dlouhých pozic a sumu krátkých pozic. Částka dlouhých (krátkých) pozic, která se porovná s krátkými (dlouhými) pozicemi uvnitř daného časového pásma, představuje porovnanou pozici v tomto pásmu, zatímco zbytková dlouhá nebo krátká pozice je neporovnanou pozicí v tomto pásmu.

16.

Část neporovnané dlouhé (krátké) pozice pro dané časové pásmo, která je porovnána s neporovnanou krátkou (dlouhou) pozicí pro časové pásmo s delší splatností, představuje porovnanou pozici mezi dvěma časovými pásmy. Část neporovnané dlouhé nebo neporovnané krátké pozice, která nemůže být takto porovnána, představuje neporovnanou pozici.

17.

Kapitálový požadavek instituce pro každou komoditu se vypočítá na základě odpovídající tabulky časových pásem jako součet:

18.

Celkový kapitálový požadavek instituce pro komoditní rizika se vypočítá jako součet kapitálových požadavků pro každou komoditu vypočítaných podle bodu 17.

19.

Kapitálový požadavek instituce se vypočítává pro každou komoditu jako součet:

20.

Celkový kapitálový požadavek instituce pro komoditní rizika se vypočítá jako součet kapitálových požadavků pro každou komoditu vypočítaných podle bodu 19.

21.

Příslušné orgány mohou institucím povolovat použití minimálních sazeb rozdílových (spread-rate), držení (carry-rate) a přímých (outright-rate), jak jsou stanoveny v následující tabulce (tabulka 2), namísto sazeb uvedených v bodech 13, 14, 17 a 18, pokud podle názoru příslušných orgánů tyto instituce:

Tabulka 2

1.

Jsou-li splněny podmínky této přílohy, mohou příslušné orgány institucím povolit, aby k výpočtu svého kapitálového požadavku pro poziční riziko, devizové riziko nebo komoditní riziko používaly místo metod uvedených v přílohách I, III a IV nebo v kombinaci s nimi interní modely. V každém jednotlivém případě je za účelem dohledu nad kapitálovými požadavky potřeba pro použití takových modelů výslovného schválení ze strany příslušných orgánů.

2.

Toto schválení obdrží instituce pouze tehdy, jsou-li příslušné orgány přesvědčeny o tom, že interní model instituce je koncepčně správný a celistvě používaný, a obzvláště, že jsou splněny tyto kvalitativní standardy:

Revize uvedená v prvním pododstavci písm. h) se vztahuje jak na činnosti obchodních útvarů, tak i na činnosti nezávislého útvaru kontroly a řízení rizika. Nejméně jednou ročně musí instituce provést revizi svého celkového systému řízení rizika.

Tato revize se vztahuje na tyto prvky:

3.

Instituce musí zavést postupy, kterými zajistí, aby jejich interní modely byly adekvátně validovány přiměřeně kvalifikovanými stranami nezávislými na vývojovém procesu, aby bylo zaručeno, že jsou koncepčně správné a odpovídajícím způsobem zahrnují všechna zásadní rizika. Validace se provádí, když je interní model vypracován, a vždy, když jsou v něm provedeny významné změny. Validace se provádí také v pravidelných intervalech, ale zejména když dojde k významných strukturálním změnám na trhu nebo ke změnám ve složení portfolia, které by mohly vést k tomu, že interní model již není adekvátní. S vývojem nových metod a osvědčených postupů budou instituce těchto zlepšení využívat. Validace interního modelu se neomezuje na zpětné testování, ale zahrnuje přinejmenším také:

4.

Instituce dohlíží na přesnost a výkonnost svého interního modelu pomocí programu zpětného testování. Tímto zpětným testováním se každý obchodní den srovnávají hodnoty rizikového potenciálu pozic portfolií na konci dne, které se pro daný den vypočítávají na základě interního modelu, a jednodenní změna v hodnotě portfolia následujícího obchodního dne na jeho konci.

Příslušné orgány přezkoumají, zda je instituce schopná provádět zpětné testování jak pro skutečné, tak pro hypotetické změny hodnoty portfolia. Zpětné testování pro hypotetické změny v hodnotě portfolia je založeno na srovnání mezi hodnotou portfolia ke konci dne a za předpokladu nezměněných pozic jeho hodnotou na konci následujícího dne. Příslušné orgány budou vyžadovat, aby instituce přijala vhodná opatření pro zlepšení svého programu zpětného testování, jestliže jej považují za nedostatečný. Příslušné orgány mohou od institucí požadovat, aby prováděly zpětné testování buď na hypotetických výsledcích (využívajíce změn v hodnotě portfolia, ke kterým by došlo, kdyby se koncové pozice po dni obchodování nezměnily), nebo na skutečných výsledcích obchodování (bez poplatků, provizí a čistého příjmu z úroků), nebo na obou.

5.

Za účelem výpočtu kapitálových požadavků pro specifické riziko spojené s obchodovanými dluhovými nástroji a akciemi mohou příslušné orgány schválit použití interního modelu instituce, pokud tento interní model kromě předpokladů níže uvedených v této příloze splňuje tyto podmínky:

Instituce musí splňovat také tyto podmínky:

Dále, jak se objeví odpovídající techniky a osvědčená praxe, instituce tyto pokroky využijí.

Kromě toho musí instituce mít takový přístup, aby se ve výpočtu jejích kapitálových požadavků zachytilo riziko selhání jejích pozic obchodního portfolia, které zvyšuje riziko selhání zachycené v hodnotě rizikového potenciálu, jak je specifikováno v předchozích požadavcích tohoto bodu. Aby se předešlo dvojímu výpočtu může instituce při výpočtu sazby přírůstkového rizika selhání vzít v úvahu míru, ve které již bylo riziko selhání začleněno do hodnoty rizikového potenciálu, zejména pro rizikové pozice, které by mohly být a také byly uzavřeny během deseti dnů v případě nepříznivých podmínek na trhu nebo jiného zhoršení úvěrového prostředí. Tam, kde instituce zachytí své přírůstkové riziko selhání pomocí doplatku musí použít metody pro ověřování měření.

Instituce musí prokázat, že její přístup splňuje přiměřené standardy srovnatelné s přístupem stanoveným v článcích 84 až 89 směrnice 2006/48/ES, za předpokladu konstantní úrovně rizika a případně upravené tak, aby odrážely dopad likvidity, koncentrací, zajišťování a volby.

Instituce, která nezachycuje přírůstkové riziko selhání prostřednictvím interně vyvinutého přístupu musí vypočítat navýšení pomocí přístupu, který je v souladu buď s přístupem stanoveným v článcích 78 až 83 směrnice 2006/48/ES, nebo s přístupem stanoveným v článcích 84 až 89 uvedené směrnice.

Vzhledem k expozicím hotovostní nebo syntetické sekuritizace, která by podléhala odečtu podle zacházení stanoveného v čl. 66 odst. 2 směrnice 2006/48/ES nebo rizikové váze ve výši 1 250 %, jak je stanoveno v části 4 přílohy IX uvedené směrnice, tyto pozice podléhají kapitálovému požadavku, který je nejméně tak vysoký, jak je stanoveno podle tohoto zacházení. Instituce, které obchodují s těmito expozicemi mohou použít jiné zacházení, pokud mohou příslušným orgánům prokázat, že, kromě záměru obchodovat, existuje likvidní oboustranný trh pro sekuritizační expozice, nebo, v případě syntetické sekuritizace, která spočívá výhradně na úvěrových derivátech, pro sekuritizační expozice samotné nebo všechny prvky tvořící riziko. Pro účely tohoto oddílu se předpokládá, že oboustranný trh existuje tam, kde jsou nezávislé nabídky v dobré víře na nákup a prodej, takže se cena přiměřeně vztažená k poslední prodejní ceně nebo současné konkurenceschopné nabídky v dobré víře a cenové nabídky dají určit během jednoho dne a lze stanovit cenu během relativně krátké doby, která odpovídá obchodním zvyklostem. Aby mohla instituce uplatnit jiné zacházení, musí mít dostatek tržních údajů, aby mohla zajistit, ze plně zachycuje koncentrované riziko selhání těchto expozic v interním přístupu pro měření přírůstkového rizika selhání v souladu s výše stanovenými standardy.

6.

Instituce používající interní modely, které nejsou schváleny v souladu s bodem 4, podléhají zvláštnímu kapitálovému požadavku pro specifické riziko vypočítanému podle přílohy I.

7.

Pro účely bodu 9 písm. b) se výsledky interního modelu instituce násobí koeficientem v hodnotě nejméně 3.

8.

Tabulka 1

Příslušné orgány smějí v jednotlivých případech a za výjimečných okolností prominout požadavek zvýšit násobící koeficient přídavným faktorem podle tabulky 1, jestliže instituce k jejich spokojenosti prokázala, že takové zvýšení by bylo neoprávněné a že interní model je v podstatě správný.

Jestliže velký počet překročení naznačuje, že interní model není dostatečně přesný, revokují příslušné orgány schválení interního modelu nebo uloží vhodná opatření k zajištění okamžitého zlepšení interního modelu.

Instituce neprodleně oznámí příslušným orgánům, v každém případě nejpozději do pěti obchodních dnů, překročení, které vychází z programu zpětného testování a které by podle výše uvedené tabulky vyžadovalo zvýšení přídavného faktoru, z toho důvodu, aby umožnily příslušným orgánům průběžně dohlížet na přiměřenost tohoto přídavného faktoru.

9.

Každá instituce musí splnit kapitálový požadavek, který odpovídá vyšší z těchto hodnot:

10.

Pro výpočet hodnoty rizikového potenciálu platí tyto minimální požadavky:

11.

Příslušné orgány vyžadují, aby interní model přesně zachycoval všechna podstatná cenová rizika opcí nebo pozic podobných opcím a aby jakákoliv jiná rizika nezachycená modelem byla přiměřeně kryta kapitálem.

12.

Interní model zachycuje v závislosti na úrovni činností instituce na příslušných trzích dostatečný počet rizikových faktorů, zejména následující faktory.

13.

Příslušné orgány mohou institucím povolit, aby používaly empirické korelace v rámci jednotlivých kategorií rizika a mezi nimi, jestliže jsou přesvědčeny, že systém instituce pro měření korelací je správný a správně používaný.

1.

Převýšení uvedené v čl. 31 písm. b) se vypočítá tak, že se vyberou ty složky celkové míry angažovanosti obchodního portfolia vůči danému klientovi nebo skupině klientů, které mají nejvyšší požadavky na krytí specifického rizika v příloze I nebo požadavky v příloze II, jejichž součet se rovná částce převýšení uvedené v čl. 31 písm. a).

2.

Tam, kde převýšení netrvá déle než deset dnů, bude dodatečný kapitálový požadavek u těchto složek činit 200 % požadavků uvedených v bodě 1.

3.

Od deseti dnů po vzniku převýšení se složky převýšení vybrané podle bodu 1 zanesou na příslušnou řádku v sloupci 1 tabulky I ve stoupajícím pořadí podle požadavků na krytí specifického rizika v příloze I nebo požadavků v příloze II. Dodatečný kapitálový požadavek se rovná součtu požadavků na krytí specifického rizika v příloze I nebo v příloze II pro tyto složky násobené odpovídajícím faktorem ve sloupci 2 tabulky I.

Tabulka 1

1.

Pozice nebo portfolia držená se záměrem obchodovat musí splňovat tyto požadavky:

1.

Instituce musí zavést a udržovat systémy a kontroly dostatečné k poskytování obezřetných a spolehlivých odhadů ocenění.

2.

Systémy a kontroly zahrnují alespoň tyto prvky:

Linie podávání hlášení musí dosahovat až k úrovni výkonného člena představenstva.

3.

Oceňování podle tržní hodnoty je ocenění pozic uskutečňované s minimálně denní periodicitou pomocí uzavíracích cen, které jsou snadno k dispozici a které jsou získávány z nezávislých zdrojů. Příkladem jsou burzovní ceny, ceny z obrazovek, či kotace od několika renomovaných nezávislých brokerů.

4.

Při oceňování podle tržní hodnoty se použije obezřetnější z cen nákup/prodej (bid/offer), ledaže je instituce významným tvůrcem trhu v konkrétním typu daného finančního nástroje či komodity a je schopna uzavírat za cenu střed.

5.

Tam, kde není ocenění podle tržní hodnoty možné, musí instituce pro svoje pozice nebo portfolia používat ocenění pomocí modelu, než uplatní kapitálové požadavky podle zásad pro obchodní portfolio. Ocenění pomocí modelu je definováno jako jakékoli ocenění, které musí být stanoveno prostřednictvím srovnávacího standardu, extrapolováno či jinak vypočítáno z tržního vstupu.

6.

Při ocenění pomocí modelu musí být splněny tyto požadavky:

Pro účely písmene d) musí být model vyvinut nebo schválen nezávisle na útvaru sjednávání obchodů (front office). Je třeba, aby byl nezávisle testován. To zahrnuje validaci matematické stránky, předpokladů a softwarového provedení.

7.

Nezávislé ověřování cen by mělo být prováděno navíc k dennímu ocenění podle tržní hodnoty nebo ocenění pomocí modelu. Spočívá v pravidelném ověřování přesnosti a nezávislosti tržních cen či vstupů modelu. Zatímco denní oceňování podle tržní hodnoty může být uskutečňováno obchodníky, ověřování tržních cen a vstupů modelu by mělo být uskutečňováno jednotkou nezávislou na útvaru obchodování minimálně každý měsíc (nebo častěji, v závislosti na povaze tržní nebo obchodní činnosti). Obezřetná opatření, jako jsou úpravy ocenění, mohou být na místě v situaci, kdy nejsou k dispozici nezávislé zdroje ocenění nebo zdroje ocenění jsou spíše subjektivní.

8.

Instituce musí zavést a udržovat postupy pro zvažování tvorby úprav ocenění nebo rezerv ocenění.

9.

Příslušné orgány vyžadují, aby byly formálně brány v úvahu tyt úpravy ocenění nebo rezervy ocenění: nepodchycená úvěrová rozpětí, náklady na uzavření pozice, operační rizika, předčasné ukončení, investiční náklady a náklady financování, budoucí administrativní náklady a tam, kde je to relevantní, riziko modelu.

10.

Méně likvidní pozice by mohly vznikat z příčin na trhu i uvnitř instituce, např. koncentrované pozice nebo nehybné pozice.

11.

Instituce musí zvážit několik faktorů při rozhodování, zda je pro méně likvidní pozice nezbytná rezerva ocenění. Mezi tyto faktory patří čas, který by byl zapotřebí k zajištění pozice nebo rizik v rámci pozice, volatilita a průměr rozpětí nákup/prodej, dostupnost tržních kotací (počet a identita tvůrců trhu) a volatilita a průměrné obchodované objemy, tržní koncentrace, stárnutí pozic, stupeň, v němž se oceňování opírá o ocenění podle modelu a dopad dalších rizik modelu.

12.

Při použití ocenění třetí stranou nebo ocenění pomocí modelu instituce zvažují, zda použijí úpravu ocenění. Kromě toho instituce zvažují potřebu tvorby rezerv pro méně likvidní pozice a průběžně přezkoumávají jejich trvající adekvátnost.

13.

Pokud v běžném finančním roce dojde k výrazným ztrátám v důsledku úprav ocenění nebo rezerv ocenění, odečtou se tyto ztráty od původního kapitálu instituce v souladu s čl. 57 písm. k) směrnice 2006/48/ES.

14.

Ostatní zisky nebo ztráty plynoucí z úprav ocenění nebo rezerv ocenění se promítnou do propočtu „čistého zisku z obchodního portfolia“ zmíněného v čl. 13 odst. 2 písm. b) a přičítají se k dodatkovému kapitálu způsobilému k pokrytí tržního rizika nebo se od něj odečítají v souladu s příslušnými ustanoveními.

15.

Úpravy ocenění nebo rezervy ocenění, které přesáhnou úpravy nebo rezervy provedené podle účetního rámce, kterému instituce podléhá, se posuzují v souladu s bodem 13, pokud způsobí hmotné ztráty, jinak se posuzují podle bodu 14.

1.

Interní zajištění je pozice, která podstatně nebo úplně kompenzuje složky rizika pozice nebo skupiny pozic v neobchodním portfoliu. Pozice, které vznikly v důsledku interního zajištění, jsou způsobilé pro stanovení kapitálových požadavků podle zásad pro obchodní portfolio, jestliže jsou drženy se záměrem obchodovat a jsou splněna obecná kritéria týkající se záměru obchodovat a obezřetného oceňování, která jsou vymezena v částech A a B. Zejména platí, že:

Sledování musí být zajištěno náležitými postupy.

2.

Zacházením uvedeným v bodě 1 nejsou dotčeny kapitálové požadavky použitelné na tu složku interního zajištění, která náleží do neobchodního portfolia.

3.

Bez ohledu na body 1 a 2, když instituce zajišťuje expozici úvěrového rizika neobchodního portfolia s použitím úvěrových derivátů vedených v jejím obchodním portfoliu (s použitím interního zajištění), nepovažuje se expozice neobchodního portfolia za zajištěnou pro účely výpočtu kapitálových požadavků, pokud instituce nekoupí od způsobilé třetí strany poskytující ochranu úvěrový derivát splňující požadavky stanovené v části 2 bodě 19 přílohy VIII směrnice 2006/48/ES z hlediska expozice neobchodního portfolia. V případech, že je zakoupena ochrana třetí strany a je uznána jako zajištění neobchodního portfolia pro účely výpočtu kapitálových požadavků, nezahrne se do obchodního portfolia pro účely výpočtu kapitálových požadavků ani interní ani externí zajištění úvěrového derivátu.

1.

Instituce musí mít jasně definované zásady a postupy pro určování toho, které pozice se zařazují do obchodního portfolia pro účely výpočtu jejich kapitálových požadavků v souladu s kritérii stanovenými v článku 11 a s ohledem na schopnosti a praxi řízení rizik dané instituce. Dodržování těchto zásad a postupů se plně zaznamenává a podléhá pravidelnému vnitřnímu auditu.

2.

Instituce musí mít jasně definované zásady a postupy pro celkovou správu obchodního portfolia. Tyto zásady a postupy se musí zabývat alespoň:

3.

Příslušné orgány mohou umožnit institucím, aby zacházely s pozicemi, které jsou majetkovými podíly, jak je stanoveno v čl. 57 písm. l), m) a n) směrnice 2006/48/ES, v obchodním portfoliu jako akcie nebo dluhové nástroje, pokud instituce prokáže, že to je v těchto pozicích aktivním tvůrcem trhu. V takovém případě musí mít instituce odpovídající systémy a kontroly týkající se obchodování způsobilých kapitálových nástrojů.

4.

Termínové transakce podobné repo obchodům, které se týkají obchodního portfolia a které instituce zařazuje do svého neobchodního portfolia, lze zařadit do obchodního portfolia pro účely kapitálových požadavků, pokud tam budou zařazeny všechny takové transakce podobné repo obchodům. Pro tento účel se definují transakce podobné repo obchodům, které se týkají obchodního portfolia, jako transakce, které splňují požadavky čl. 11 odst. 2 a části A přílohy VII a obě strany jsou buď v hotovosti, nebo ve formě cenných papírů, jež lze zahrnout do obchodního portfolia. Bez ohledu na to, kde jsou vedeny, všechny transakce podobné repo obchodům podléhají sazbě úvěrového rizika neobchodního portfolia protistrany.