PŘÍLOHA I

Pokyny pro provádění programů dozoru nad influenzou ptáků u drůbeže

1.   Cíle programů dozoru

Cílem programů dozoru nad influenzou ptáků u drůbeže je informovat příslušný orgán o výskytu viru influenzy ptáků za účelem tlumení nákazy v souladu se směrnicí 2005/94/ES jejím celoročním odhalováním za pomoci aktivního dozoru nad:

a)	nízkopatogenní influenzou ptáků (LPAI) podtypů H5 a H7 u hrabavých ptáků (a to kuřat, krocanů, perliček, bažantů, koroptví a křepelek) a u ptáků nadřádu běžci, čímž se doplní jiné existující systémy včasného odhalení;

b)	nízkopatogenní influenzou ptáků (LPAI) podtypu H5 a H7 a vysoce patogenní influenzou ptáků (HPAI) u domácích vodních ptáků (a to kachen, hus a divokých kachen pro získání zvěře na zazvěření).

2.   Plánování dozoru

Odběr vzorků a sérologické testy v hospodářstvích s chovem drůbeže se provádějí s cílem odhalit výskyt protilátek influenzy ptáků ve smyslu směrnice 2005/94/ES.

Tento aktivní dozor doplňuje systémy včasného odhalení už zavedené v členských státech podle ustanovení rozhodnutí 2005/734/ES a kapitoly II Diagnostické příručky pro influenzu ptáků schválené rozhodnutím Komise 2006/437/ES (dále jen „diagnostická příručka“); zejména ty, které se používají v hospodářstvích s chovem drůbeže, u nichž se má za to, že jsou vystavena vyššímu riziku zavlečení influenzy ptáků.

Pro nákazy zvířat existují dvě mezinárodně uznávané metody dozoru: a) dozor založený na míře rizika a b) dozor založený na odběru reprezentativních vzorků.

2.1   Dozor založený na míře rizika (RBS)

Dozor založený na míře rizika (RBS) je preferovaná metoda pro provádění cíleného a z hlediska zdrojů účinného dozoru nad influenzou ptáků.

Členské státy, které zvolí tuto metodu, musí určit příslušné rizikové cesty pro nákazu hejna drůbeže a rámec odběru vzorků pro hospodářství s chovem drůbeže, u nichž se zjistilo, že jsou vystavena vyššímu riziku nákazy influenzou ptáků.

Kritéria a rizikové faktory uvedené v oddíle 4.1 nejsou vyčerpávající, ale naznačují, jak zaměřit odběr vzorků a testování druhů drůbeže a kategorií produkce drůbeže v různých chovných systémech. V závislosti na veterinární situaci v jednotlivých členských státech je nutné posuzovat je rozdílně.

2.2   Dozor založený na odběru reprezentativních vzorků

Nemůže-li členský stát uskutečnit posouzení rizikových cest pro nákazu hejn drůbeže na svém území na základě dostatečných důkazů, musí provádět dozor založený na systému odběru reprezentativních vzorků. Počet hospodářství s chovem drůbeže, v nichž je třeba odebrat vzorky, musí být v souladu s počtem v tabulkách 1 a 2 v závislosti na druzích drůbeže.

Odběr vzorků pro sérologické testy influenzy ptáků je třeba rozložit po celém území členského státu tak, aby vzorky bylo možné považovat za reprezentativní pro celý členský stát.

3.   Cílové populace

Do programu dozoru se začlení odběr vzorků těchto druhů drůbeže a kategorií produkce drůbeže:

a)

nosnice;

b)	volně chované nosnice;

c)	plemenná kuřata;

d)	plemenné krůty;

e)	plemenné kachny;

f)	plemenné husy;

g)	výkrm krůt;

h)	výkrm kachen;

i)	výkrm hus;

j)	pernatá zvěř z farmového chovu (hrabavá) se zaměřením na dospělé ptáky, jako je plemenná drůbež;

k)	pernatá zvěř z farmového chovu (vodní);

l)	ptáci nadřádu běžci.

Za následujících výjimečných okolností však lze zahrnout také tyto kategorie drůbeže:

m)	brojlery, ale pouze: i) pokud se ve značných počtech chovají ve volném výběhu a ii) pokud se u nich má za to, že představují vysoké riziko nákazy influenzou ptáků;

n)

drobnochovy: obecně hrají malou roli ve výskytu a šíření viru a odběr vzorků z nich je náročný na zdroje; v některých členských státech však mohou drobnochovy představovat vysoké riziko influenzy ptáků, neboť se vyskytují ve značných počtech; a také z důvodu jejich blízkosti ke komerčním hospodářstvím s chovem drůbeže, zapojení do místního/regionálního obchodu a dalších kritérií a rizikových faktorů uvedených v oddíle 4.1, zejména pokud jde o složení druhů.

Avšak v případě, že je předloženo logické odůvodnění úrovně rizika pro kategorii produkce drůbeže (jako plemenná kuřata chovaná za podmínek vysoké biologické bezpečnosti), lze je z odběru vzorků vypustit.

4.   Metoda dozoru založeného na míře rizika

Výběr dozoru založeného na míře rizika musí být stanoven na základě posouzení na úrovni členského státu, který musí zvážit nejméně tato kritéria a rizikové faktory:

4.1   Kritéria a rizikové faktory

4.1.1   Kritéria a rizikové faktory pro zavlečení viru do hospodářství s chovem drůbeže z důvodu přímého nebo nepřímého styku s volně žijícími ptáky, zejména těmi patřícími mezi „cílovými druhy“

a)	Poloha hospodářství s chovem drůbeže v blízkosti mokrých oblastí, rybníků, bažin, jezer, řek nebo mořských břehů, kde se mohou shromažďovat stěhovaví volně žijící vodní ptáci.

b)	Poloha hospodářství s chovem drůbeže v oblastech s vysokou hustotou stěhovavých volně žijících ptáků, zejména těch, kteří se považují za „cílové druhy“ pro odhalování H5N1 HPAI a jsou uvedení v části 2 přílohy II.

c)

Poloha hospodářství s chovem drůbeže v blízkosti míst využívaných k odpočinku a rozmnožování stěhovavých volně žijících vodních ptáků, zejména když jsou tyto oblasti prostřednictvím přesunů stěhovavých ptáků napojeny na místa, o nichž je známo, že se na nich u volně žijících ptáků nebo u drůbeže vyskytuje H5N1 HPAI.

d)	Hospodářství s chovem drůbeže ve volném výběhu nebo hospodářství, kde se drůbež nebo jiní ptáci chovají v zajetí pod širým nebem v jakémkoli areálu, kde nelze dostatečně zamezit styku s volně žijícími ptáky.

e)	Nízká úroveň biologické bezpečnosti v hospodářstvích s chovem drůbeže, včetně metod uskladnění krmiva a používání povrchové vody.

4.1.2   Kritéria a rizikové faktory šíření viru v rámci hospodářství s chovem drůbeže a mezi hospodářstvími s chovem drůbeže a také důsledky (dopad) šíření influenzy ptáků z drůbeže na drůbež a mezi hospodářstvími s chovem drůbeže

a)	Přítomnost více než jednoho druhu drůbeže v tomtéž hospodářství s chovem drůbeže, zejména přítomnost kachen a hus domácích spolu s ostatními druhy drůbeže.

b)	Typ produkce drůbeže a druhy drůbeže v hospodářství, u nichž údaje z provádění dozoru ukázaly zvýšenou míru odhalování nákazy influenzou ptáků v členském státě, jako jsou hospodářství chovající kachny a drůbež určené pro získání zvěře na zazvěření (zejména chovající divoké kachny).

c)	Umístění hospodářství s chovem drůbeže v oblastech s vysokou hustotou hospodářství s chovem drůbeže.

d)	Struktura obchodu včetně dovozů a s tím související intenzita jak přímých, tak i nepřímých přesunů drůbeže a jiné faktory, včetně vozidel, zařízení a osob.

e)	Přítomnost kategorií dlouho žijící drůbeže a rozmanitých věkových skupin drůbeže v hospodářství (například nosnic).

4.2   Zaměření na ohrožené populace

Úroveň zaměření musí odrážet počet a místní zvažování rizikových faktorů vyskytujících se v hospodářství s chovem drůbeže.

Příslušný orgán může zvážit ostatní rizikové faktory při vytváření plánu dozoru, které musí být v programu dozoru náležitě uvedeny a zdůvodněny.

4.3   Zaměření na hospodářství s chovem drůbeže, v nichž je třeba odebrat vzorky

Tabulky 1 a 2 lze použít jako základ s cílem určit počet hospodářství s chovem drůbeže, v nichž je třeba odebrat vzorky od každé rizikové populace.

5.   Metoda odběru reprezentativních vzorků

V případě, že se provádí odběr reprezentativních vzorků uvedených v oddíle 2.2, se počet hospodářství s chovem drůbeže, v nichž je třeba odebrat vzorky, vypočítává na základě čísel uvedených v tabulkách 1 a 2 podle druhů drůbeže nacházející se v hospodářství s chovem drůbeže.

5.1   Počet hospodářství s chovem drůbeže, v nichž je třeba odebrat vzorky pro sérologické testy influenzy ptáků

5.1.1   Počet hospodářství s chovem drůbeže (kromě hospodářství s chovem kachen, hus a divokých kachen), v nichž je třeba odebrat vzorky

Pro každou kategorii drůbeže, kromě kachen, hus a divokých kachen, musí být počet hospodářství s chovem drůbeže, v nichž je třeba odebrat vzorky, stanoven tak, aby byla zaručena identifikace alespoň jednoho infikovaného hospodářství při míře výskytu infikovaných hospodářství nejméně 5 % a intervalu spolehlivosti 95 %.

Odběr vzorků se provádí podle tabulky 1:

Tabulka 1

Počet hospodářství s chovem drůbeže (kromě hospodářství s chovem kachen, hus a divokých kachen), v nichž je třeba odebrat vzorky od každé kategorie produkce drůbeže

Počet hospodářství na každou kategorii produkce drůbeže v členském státě	Počet hospodářství s chovem drůbeže, v nichž je třeba odebrat vzorky
Nejvýše 34	Všechna
35–50	35
51–80	42
81–250	53
> 250	60

5.1.2   Počet hospodářství chovajících kachny, husy a divoké kachny, v nichž je třeba odebrat vzorky  (1)

Počet hospodářství chovajících kachny, husy a divoké kachny, v nichž je třeba odebrat vzorky, musí být stanoven tak, aby byla zaručena identifikace alespoň jednoho infikovaného hospodářství při míře výskytu infikovaných hospodářství nejméně 5 % a intervalu spolehlivosti 99 %.

Odběr vzorků se provádí podle tabulky 2:

Tabulka 2

Počet hospodářství chovajících kachny, husy a divoké kachny, v nichž je třeba odebrat vzorky

Počet hospodářství chovajících kachny, husy a divoké kachny v členském státě	Počet hospodářství chovajících kachny, husy a divoké kachny, v nichž je třeba odebrat vzorky
Nejvýše 46	Všechna
47–60	47
61–100	59
101–350	80
> 350	90

5.2   Počet drůbeže (ptáků), od nichž je třeba odebrat vzorky v hospodářstvích s chovem drůbeže

Čísla uvedená v bodech 5.2.1 a 5.2.2 se vztahují na hospodářství s chovem drůbeže, v nichž se odebírají vzorky jak na základě dozoru založeného na míře rizika, tak i na základě odběru reprezentativních vzorků.

5.2.1   Počet ptáků (kromě kachen, hus a divokých kachen), z nichž je třeba odebrat vzorky v hospodářství s chovem drůbeže

Počet ptáků, z nichž se odebírají vzorky v hospodářství s chovem drůbeže, musí být stanoven tak, aby se zajistila 95% pravděpodobnost identifikace nejméně jednoho ptáka séropozitivního na influenzu ptáků, je-li míra výskytu séropozitivních ptáků ≥ 30 %.

Krevní vzorky na sérologické vyšetření se odebírají ode všech kategorií produkce drůbeže a druhů drůbeže, a to nejméně od pěti až deseti ptáků (s výjimkou kachen, hus a divokých kachen) z každého hospodářství s chovem drůbeže a z různých kurníků, pokud je v hospodářství více než jeden.

Je-li kurníků více, musí se vzorky odebrat nejméně od pěti ptáků z každého kurníku.

5.2.2   Počet kachen, hus a divokých kachen, z nichž je třeba odebrat vzorky v hospodářství

Počet kachen, hus a divokých kachen, z nichž se odebírají vzorky v hospodářství s chovem drůbeže, musí být stanoven tak, aby se zajistila 95% pravděpodobnost identifikace nejméně jednoho ptáka séropozitivního na influenzu ptáků, je-li míra výskytu séropozitivních ptáků ≥ 30 %.

Z každého vybraného hospodářství s chovem drůbeže se pro účely sérologických testů odebere dvacet krevních vzorků (2).

6.   Postupy odběru vzorků pro účely sérologických testů

Doba odběru vzorků v hospodářství s chovem drůbeže se u každé kategorie produkce drůbeže shoduje se sezónní produkcí a vzorky lze odebírat také na jatkách. Postup odběru vzorků nesmí bránit přístupu zaměřenému na riziko podle kritérií a rizikových faktorů uvedených v oddíle 4.1.

Aby se optimalizovala efektivnost a také zamezilo zbytečnému vstupu osob do hospodářství s chovem drůbeže, odběr vzorků se vždy, když je to možné, spojí s odběrem vzorků pro jiné účely, například v rámci tlumení salmonel a mykoplasmat. Tímto spojením se však nesmí slevit z požadavků na dozor založený na míře rizika.

7.   Odběr vzorků pro virologické testy

Odběr vzorků pro virologické testy na influenzu ptáků nesmí být použit jako alternativa sérologických testů a musí se provádět výlučně v rámci šetření za účelem následného sledování pozitivních výsledků sérologických testů na influenzu ptáků.

8.   Četnost a doba testování

Odběr vzorků v hospodářstvích s chovem drůbeže se provádí každý rok. Členské státy se však mohou na základě posouzení rizika rozhodnout, že budou odběr vzorků a testování provádět častěji. V programu dozoru musí být tento postup podrobně zdůvodněn.

Odběr vzorků se uskutečňuje v souladu se schváleným programem dozoru od 1. ledna do 31. prosince roku provádění tohoto programu.

9.   Laboratorní testování

Testování vzorků provádějí národní referenční laboratoře pro influenzu ptáků v členských státech nebo jiné laboratoře schválené příslušnými orgány a pracující pod dohledem národní referenční laboratoře.

Laboratorní testy se provádějí v souladu s diagnostickou příručkou, v níž se stanoví postupy pro potvrzení a diferenciální diagnostiku influenzy ptáků.

Pokud však členský stát chce použít laboratorní testy, které nejsou stanoveny v diagnostické příručce ani uvedeny v Příručce diagnostických testů a očkovacích látek pro suchozemská zvířata Světové organizace pro zdraví zvířat (OIE), referenční laboratoř Evropské unie musí tyto testy před jejich použitím nejdřív uznat za vhodné pro tento účel na základě validovaných údajů.

Všechny pozitivní sérologické nálezy musí potvrdit národní referenční laboratoř na základě hemaglutinačně inhibičního testu se stanovenými kmeny dodanými referenční laboratoří Evropské unie:

a)	pro podtyp H5: i) zahajovací test s kmenem teal/England/7894/06 (H5N3), ii) test všech pozitivních výsledků s kmenem chicken/Scotland/59 (H5N1) pro vyloučení protilátek N3 se zkříženou reakcí;

b)	pro podtyp H7: i) zahajovací test s kmenem turkey/England/647/77 (H7N7), ii) test všech pozitivních výsledků s kmenem African starling/983/79 (H7N1) pro vyloučení protilátek N7 se zkříženou reakcí.

Na všechny pozitivní sérologické nálezy musí v hospodářství s chovem drůbeže navazovat epizootologická šetření a další odběr vzorků pro testování za pomoci virologických metod, aby se stanovilo, zda se v hospodářství s chovem drůbeže vyskytuje aktivní nákaza virem influenzy ptáků. Závěry všech těchto šetření se oznamují Komisi.

Všechny izoláty viru influenzy ptáků se předloží referenční laboratoři Evropské unie v souladu s právními předpisy Unie a funkcemi a povinnostmi národních referenčních laboratoří stanovenými v příloze VIII směrnice 2005/94/ES, pokud nebyla přiznána odchylka podle bodu 4 písm. d) kapitoly V diagnostické příručky. Viry podtypů H5/H7 se neprodleně zasílají referenční laboratoři Evropské unie a provádí se u nich běžné charakterizační testy (sekvencování nukleotidů/IVPI) podle diagnostické příručky.

Použijí se zvláštní protokoly, které poskytne referenční laboratoř Evropské unie pro předávání vzorků a diagnostického materiálu. Příslušné orgány zajistí důkladnou výměnu informací mezi referenční laboratoří Evropské unie a národní referenční laboratoří.

---

(1)  Vyšší úroveň spolehlivosti při zjišťování pozitivních hospodářství chovajících kachny a husy se používá na základě prokazatelně nižší pravděpodobnosti, že pasivním dozorem nebo systémy včasného odhalení budou zjištěna nakažená hospodářství chovající kachny a husy, než je tomu u hospodářství chovajících hrabavou drůbež.

(2)  Zvýšení velikosti vzorku ve srovnání s bodem 5.2.1 je nutné z důvodu nižší citlivosti diagnostického testu při použití u vodních ptáků.

PŘÍLOHA II

ČÁST 1

Pokyny pro provádění programů dozoru nad influenzou ptáků u volně žijících ptáků

1.   Cíle dozoru

Cílem programu dozoru nad influenzou ptáků u volně žijících ptáků je včasné odhalení HPAI podtypu H5N1 u volně žijících ptáků, aby se ochránila drůbež v hospodářství s chovem drůbeže a zabezpečily veterinární aspekty veřejného zdraví.

2.   Plánování dozoru

a)	Dozor založený na míře rizika se provádí jako systém „pasivního“ dozoru laboratorním šetřením umírajících volně žijících ptáků nebo nalezených uhynulých ptáků a zaměřuje se výslovně na druhy vodních ptáků.

b)	Zaměřuje se především na „cílové druhy“, což jsou volně žijící ptáci a zejména stěhovaví vodní ptáci, u nichž se ukázalo, že jsou vystaveni vysokému riziku nákazy a přenosu viru H5N1 HPAI.

c)	Zaměřuje se na oblasti blízko moře, jezer a vodních cest, kde byli nalezeni uhynulí ptáci; zejména když se tyto oblasti nacházejí v bezprostřední blízkosti hospodářství s chovem drůbeže, hlavně v oblastech, kde je vysoká hustota hospodářství s chovem drůbeže.

d)	Při přípravě programu dozoru, pomoci při identifikaci druhů a optimalizaci odběru vzorků přizpůsobených vnitrostátní situaci musí být zajištěna úzká spolupráce s epizootology, ornitology a příslušným orgánem ochrany přírody.

e)

Vyžaduje-li si to epizootologická situace viru H5N1 HPAI, činnosti dozoru se posílí zvýšením informovanosti a aktivním vyhledáváním a sledováním uhynulých nebo umírajících volně žijících ptáků, zejména těch, kteří patří mezi cílové druhy. Podnět k tomu by mohlo dát odhalení viru H5N1 HPAI u drůbeže a/nebo u volně žijících ptáků v sousedních členských státech a ve třetích zemích nebo v zemích, které jsou přesunem stěhovavých volně žijících ptáků, zejména těch, kteří patří mezi cílové druhy, spojeny s dotčeným členským státem. V tomto případě je nutné brát ohled na specifické tažné modely a druhy volně žijících ptáků, které se mohou v různých členských státech lišit.

3.   Postupy odběru vzorků

a)	Postupy odběru vzorků jsou prováděny v souladu s diagnostickou příručkou.

b)	Pro účely molekulární detekce (PCR) a/nebo izolace viru se odeberou kloakální a tracheální/orofaryngeální výtěry a/nebo tkáně z nalezených uhynulých nebo umírajících volně žijících ptáků.

c)

Zvláštní pozornost je třeba věnovat skladování a přepravě vzorků v souladu s body 5 a 6 kapitoly IV diagnostické příručky. Všechny izoláty viru influenzy ptáků u volně žijících ptáků se předkládají referenční laboratoři Evropské unie, pokud není přiznána odchylka podle bodu 4 písm. d) kapitoly V diagnostické příručky. Viry podtypů H5/H7 se neprodleně zasílají referenční laboratoři Evropské unie a provádějí se u nich běžné charakterizační testy (sekvencování nukleotidů/IVPI) podle diagnostické příručky.

d)	Vzorky se nesmějí odebírat po 31. prosinci toho roku, kdy se provádí program dozoru.

4.   Laboratorní testování

Laboratorní testy jsou prováděny v souladu s diagnostickou příručkou.

Testování vzorků provádí národní referenční laboratoř v členských státech nebo jiné laboratoře schválené příslušnými orgány a pracující pod dohledem národní referenční laboratoře.

Pokud však členský stát chce použít laboratorní testy, které nejsou stanoveny v diagnostické příručce ani uvedeny v Příručce diagnostických testů a očkovacích látek pro suchozemská zvířata Světové organizace pro zdraví zvířat (OIE), referenční laboratoř Evropské unie musí tyto testy před jejich použitím nejdřív uznat za vhodné pro tento účel na základě validovaných údajů.

Nejpozději do dvou týdnů se provede vstupní screening pomocí PCR genu M, následovaný rychlým vyšetřením pozitivních výsledků na H5. V případě pozitivního nálezu H5 se co nejdříve provede analýza v restrikčním místě, aby se stanovilo, je-li důvodem vysoce patogenní influenza ptáků (HPAI) nebo nízkopatogenní influenza ptáků (LPAI). Je-li potvrzena vysoce patogenní influenza ptáků H5, musí být rychle provedena další analýza, aby se stanovil typ N, přestože to může pouze poskytnout důkazy pro vyloučení N1.

5.   Průběžné sledování

—

Pokud se potvrdí pozitivní případy HPAI H5 (N1) (1), použijí se opatření pro tlumení nákazy stanovená v rozhodnutí Komise 2006/563/ES o některých ochranných opatřeních týkajících se vysoce patogenní influenzy ptáků podtypu H5N1 u volně žijícího ptactva ve Společenství a o zrušení rozhodnutí 2006/115/ES (2).

—	Jako součást epizootologických šetření je důležité identifikovat oblasti spojené s těmito případy za účelem případné prognózy dalšího pronikání viru influenzy ptáků zejména v oblastech důležitých pro produkci drůbeže, jako jsou oblasti s vysokou hustotou hospodářství s chovem drůbeže.

ČÁST 2

Seznam druhů volně žijících ptáků, na které je třeba zaměřit odběr vzorků a testování na influenzu ptáků – „cílové druhy“

Č.	Vědecký název	Obecný název
1.	Accipiter gentilis	Jestřáb lesní
2.	Accipiter nisus	Krahujec obecný
3.	Anas acuta	Ostralka štíhlá
4.	Anas clypeata	Lžičák pestrý
5.	Anas crecca	Čírka obecná
6.	Anas penelope	Hvízdák eurasijský
7.	Anas platyrhynchos	Kachna divoká
8.	Anas querquedula	Čírka modrá
9.	Anas strepera	Kopřivka obecná
10.	Anser albifrons albifrons	Husa běločelá (evropská)
11.	Anser anser	Husa velká
12.	Anser brachyrhynchus	Husa krátkozobá
13.	Anser erythropus	Husa malá
14.	Anser fabalis	Husa polní
15.	Ardea cinerea	Volavka popelavá
16.	Aythya ferina	Polák velký
17.	Aythya fuligula	Polák chocholačka
18.	Branta bernicla	Berneška tmavá
19.	Branta canadensis	Berneška velká
20.	Branta leucopsis	Berneška bělolící
21.	Branta ruficollis	Berneška rudokrká
22.	Bubo bubo	Výr velký
23.	Buteo buteo	Káně lesní
24.	Buteo lagopus	Káně rousná
25.	Cairina moschata	Pižmovka velká
26.	Ciconia ciconia	Čáp bílý
27.	Circus aeruginosus	Moták pochop
28.	Cygnus columbianus	Labuť malá
29.	Cygnus cygnus	Labuť zpěvná
30.	Cygnus olor	Labuť velká
31.	Falco peregrinus	Sokol stěhovavý
32.	Falco tinnunculus	Poštolka obecná
33.	Fulica atra	Lyska černá
34.	Larus canus	Racek bouřní
35.	Larus ridibundus	Racek chechtavý
36.	Limosa limosa	Břehouš černoocasý
37.	Marmaronetta angustirostris	Čírka úzkozobá
38.	Mergus albellus	Morčák bílý
39.	Milvus migrans	Luňák hnědý
40.	Milvus milvus	Luňák červený
41.	Netta rufina	Zrzohlávka rudozobá
42.	Phalacrocorax carbo	Kormorán velký
43.	Philomachus pugnax	Jespák bojovný
44.	Pica pica	Straka obecná
45.	Pluvialis apricaria	Kulík zlatý
46.	Podiceps cristatus	Potápka roháč
47.	Podiceps nigricollis	Potápka černokrká
48.	Porphyrio porphyrio	Slípka modrá
49.	Tachybaptus ruficollis	Potápka malá
50.	Vanellus vanellus	Čejka chocholatá

---

(1)  Opatření pro tlumení nákazy je třeba učinit na základě potvrzení H5 HPAI a podezření na N1.

(2)  Úř. věst. L 222, 15.8.2006, s. 11.