Článek 5 Smlouvy o Evropské unii (SEU) stanovuje, že pravomoci (kompetence) Evropské unie (EU) se řídí zásadou svěření pravomocí, podle níž „EU jedná pouze v mezích pravomocí svěřených jí členskými státy EU ve Smlouvách k dosažení cílů v nich stanovených“.
Implicitní pravomoci jsou pravomoci, jejichž svěření EU není výslovně uvedeno ve smlouvách, ale vyplývají buď z výslovně svěřených pravomocí, nebo z cílů EU.
Doktrínu implicitních pravomocí několikrát uznal Soudní dvůr Evropské unie, například ve věci Evropské dohody o silniční dopravě (věc 22-70), kdy rozhodl, že EU má právo sjednávat mezinárodní dohody v záležitostech, v nichž má pravomoc přijímat vnitřní předpisy. Kromě pravomocí, které EU výslovně svěřily členské státy, tak tato doktrína dává EU pravomoci nezbytné k dosažení určitých cílů smluv, i když smlouvy za tímto účelem nestanovily žádné pravomoci.
Základ pro použití implicitních pravomocí stanovuje článek 352 odst. 1) Smlouvy o fungování Evropské unie. Umožňuje EU za určitých okolností přijmout opatření týkající se politiky nebo cíle definovaného ve Smlouvách, k nimž jí však nebyly výslovně svěřeny pravomoci. Podmínkou je, že Rada Evropské unie po obdržení souhlasu Evropského parlamentu jednomyslně odhlasuje příslušná opatření na základě návrhu Evropské komise.
V případě, že taková opatření přijímá Rada zvláštním legislativním postupem, musí rovněž rozhodnout jednomyslně na návrh Komise a poté, co již získala souhlas Evropského parlamentu. Komise je povinna upozornit parlamenty členských států na všechny návrhy, které vydává na základě článku 352 SFEU.
Článek 352 SFEU nelze použít jako základ pro opatření, která vedou k harmonizaci vnitrostátních právních předpisů, nebo pro nařízení, pokud smlouvy EU takovou harmonizaci vylučují, ani jako základ pro dosažení cílů týkajících se společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Všechny akty přijaté na základě článku 352 SFEU musí respektovat omezení stanovená v čl. 40 odst. 2 Smlouvy o EU.