Mezinárodní dohody a vnější pravomoci EU

KLÍČOVÉ BODY

Mezinárodní dohody (úmluvy, smlouvy)

• Mezinárodní dohody se zeměmi mimo EU nebo s mezinárodními organizacemi jsou nedílnou součástí práva EU. Tyto dohody jsou oddělené od primárního práva a sekundárního práva a tvoří kategorii zvláštního práva. Podle některých rozsudků SDEU mohou mít přímý účinek a mají větší právní sílu než sekundární právní předpisy, které s nimi proto musejí být v souladu.
• Jsou to smlouvy uzavřené v rámci mezinárodního práva veřejného a zakládají práva a povinnosti smluvních stran.
• Na rozdíl od jednostranných aktů nejsou výsledkem legislativního postupu nebo samostatného rozhodnutí nějakého orgánu.
• Článek 216 SFEU uvádí výčet případů, v kterých je EU oprávněná tyto dohody uzavírat.
• Poté, co jsou vyjednány a podepsány, mohou v závislosti na předmětu dohody vyžadovat ratifikaci aktem sekundárního práva.
• Mezinárodní dohody se musí uplatňovat v celé EU. Jsou nadřazeny jednostranným aktům sekundárního práva, které se jim tedy musejí podřídit.
• Kromě toho článek 207 SFEU upravuje obchodní politiku EU – klíčovou vnější pravomoc EU a ústřední prvek jejích vztahů se zbytkem světa.

Vnější pravomoci EU

• EU má právní subjektivitu, a stala se tedy subjektem mezinárodního práva, který může vlastním jménem vést vyjednávání a uzavírat mezinárodní dohody, tj. má pravomoci (nebo práva) v této oblasti, které ji udělily Smlouvy.
• Pokud záležitost dohody nespadá do výhradní pravomoci EU, musí dohodu podepsat i země EU. Takovým dohodám se říká „smíšená smlouva“.

Výlučná pravomoc a sdílená pravomoc

• Rozdělení pravomocí mezi EU a země EU se uplatňuje i na mezinárodní úrovni. Když EU dojednává a uzavírá mezinárodní dohodu, disponuje buď výlučnou pravomocí, nebo pravomocí sdílenou se zeměmi EU.
• V případě, kdy je její pravomoc výlučná, má EU pravomoc vyjednat a uzavřít dohodu sama. Článek 3 SFEU vymezuje oblasti, ve kterých EU disponuje výlučnou pravomocí k uzavírání mezinárodních dohod včetně obchodních dohod.
• Pokud má EU sdílenou pravomoc se zeměmi EU, uzavírá dohodu jak EU, tak i země EU. Jedná se tedy o smíšenou smlouvu, s níž musí země EU souhlasit. Smíšené smlouvy mohou též požadovat, aby byl přijat vnitřní akt EU o rozdělení povinností mezi země EU a EU. Článek 4 SFEU stanoví, které pravomoci jsou sdílené.