Rozdělení pravomocí

V Lisabonské smlouvě se vyjasňuje rozdělení pravomocí (kompetencí) mezi Evropskou unií (EU) a jejími členskými státy.

Spolu se zásadou subsidiarity (podle které smí EU přijmout opatření pouze tehdy – a v takovém rozsahu –, pokud cíle navrhovaného opatření nemohou uspokojivě dosáhnout členské státy, ale lze ho lépe dosáhnout na úrovni EU) a zásadou proporcionality (podle které obsah a rozsah činnosti EU nesmí jít nad rámec toho, co je nezbytné k dosažení cílů Smluv) se uplatňuje zásada svěření pravomocí (článek 5 Smlouvy o Evropské unii). Zásadou svěření pravomocí se rozumí, že EU může jednat pouze v mezích pravomocí svěřených jí ve Smlouvách EU.

Dělba pravomocí je stanovena v článku 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) a dále upřesněna v článcích 3–6. Existují tři typy pravomocí.

• Výlučná (článek 3 SFEU). V těchto oblastech může jednat pouze EU, například celní unie a obchodní politika.
• Sdílená mezi EU a členskými státy EU (článek 4 SFEU). Členské státy mohou přijmout opatření, pouze pokud se EU rozhodne, že opatření nepřijme, například v dopravě, politice soudržnosti, energetice a v oblasti životního prostředí. Členské státy mohou požádat Evropskou komisi, aby zrušila přijatý legislativní akt týkající se jedné z oblastí, v níž vykonávají sdílenou pravomoc, aby se zajistil lepší soulad se zásadami subsidiarity a proporcionality (prohlášení č. 18 připojené k Lisabonské smlouvě).
• EU může podporovat, koordinovat nebo doplňovat činnosti členských států (článek 6 SFEU), například v oblasti kultury a cestovního ruchu. V těchto oblastech EU nesmí přijímat právně závazné akty, které ukládají členským státům povinnost harmonizovat své právní a správní předpisy.

EU může přijímat opatření s cílem zajistit, aby členské státy koordinovaly své hospodářské a sociální politiky a politiky zaměstnanosti na úrovni EU (článek 5 SFEU).

Společná zahraniční a bezpečnostní politika EU se vyznačuje zvláštními institucionálními rysy. Tuto politiku definuje a provádí Evropská rada a Rada Evropské unie, přičemž úloha Evropského parlamentu a Komise je pouze omezená. V záležitostech týkajících se společné zahraniční a bezpečnostní politiky zastupují EU předseda Evropské rady a vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku.