EVROPSKÁ KOMISE

V Bruselu dne 12.5.2021

COM(2021) 236 final

SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ EMPTY

Strategické zásady pro udržitelnější a konkurenceschopnější akvakulturu v EU na období 2021–2030

{SWD(2021) 102 final}

1.JE POTŘEBA VYTVOŘIT NOVOU STRATEGII EU PRO AKVAKULTURU

Zelená dohoda pro Evropu a strategie „od zemědělce ke spotřebiteli“ zdůrazňují potenciál mořských plodů z farmového chovu jako zdroje bílkovin pro potraviny a krmiva, který má malou uhlíkovou stopu a který může významně pomoci při budování udržitelného potravinového systému. Ve strategii „od zemědělce ke spotřebiteli“ jsou rovněž stanoveny konkrétní cíle pro oblast akvakultury, k nimž patří zejména snížení prodeje antimikrobiálních látek 1 a významné rozšíření ekologické akvakultury 2 .

Akvakultura vytváří pracovní místa a příležitosti k hospodářskému rozvoji v pobřežních a venkovských komunitách v EU. Toto odvětví kromě toho může pomoci: dekarbonizovat hospodářství; bojovat proti změně klimatu a zmírňovat její dopady; snížit znečištění; podílet se na lepší ochraně ekosystémů (v souladu s cíli strategie v oblasti biologické rozmanitosti a strategie nulového znečištění, jež mají vést k životnímu prostředí bez toxických látek) a být součástí řízení zdrojů zajišťujícího větší oběhovost. Strategický a dlouhodobý přístup k udržitelnému rozvoji akvakultury v EU je proto v současnosti důležitější než kdy jindy. Díky tomuto přístupu by také měl být nalezen způsob, jak odvětví akvakultury v EU oživit v situaci způsobené koronavirovou krizí, a měla by být zajištěna dlouhodobější udržitelnost a odolnost tohoto odvětví.

V nařízení o společné rybářské politice 3 již byla vyslovena potřeba zavést koordinovaný strategický přístup na úrovni EU za účelem podpory rozvoje odvětví akvakultury v EU a zároveň zajištění jeho hospodářské, environmentální a sociální udržitelnosti. Navzdory pokroku, jehož bylo dosaženo díky „otevřené metodě koordinace“ stanovené v tomto nařízení a díky financování z EU, odvětví akvakultury stále ani zdaleka nevyužívá svůj plný potenciál, pokud jde o růst a uspokojení rostoucí poptávky po mořských plodech z udržitelnějších zdrojů 4 . EU dováží více než 70 % z celkové spotřeby mořských plodů 5 . Produkty akvakultury (včetně dovozu) představují v EU pouze 25 % celkové spotřeby mořských plodů, zatímco na spotřebě EU se produkty akvakultury EU podílí pouze z 10 %. Podíl EU na celosvětové produkci akvakultury činí méně než 2 %. Stále přetrvává úzké zaměření produkce akvakultury v EU, ať už jde o členské státy EU, v nichž se akvakultura provozuje, nebo o chované druhy, a proto existují značné možnosti diverzifikace. Ve srovnání s jinými zeměmi platí pro akvakulturu v EU jedny z nejpřísnějších regulatorních požadavků v oblasti kvality, zdraví a životního prostředí. Přesto však lze environmentální výkonnost akvakultury v EU stále zlepšovat, a tím přispívat k plnění cílů Zelené dohody pro Evropu a souvisejících strategií.

V tomto sdělení jsou přezkoumány strategické zásady udržitelného rozvoje akvakultury v EU přijaté Komisí v roce 2013 6 . Tyto zásady byly hlavním pilířem strategické koordinace politiky v oblasti akvakultury v EU. Na základě těchto zásad členské státy EU do roku 2015 přijaly víceleté vnitrostátní strategické plány pro akvakulturu. Provádění těchto plánů bylo podpořeno výměnou osvědčených postupů mezi členskými státy EU za pomoci Komise a finančními prostředky z Evropského námořního a rybářského fondu (dále jen „ENRF“) a dalších fondů EU.

Komise vyzvala členské státy EU, aby přezkoumaly své víceleté vnitrostátní strategické plány a zohlednily přitom konzultace k novým zásadám uvedeným v tomto sdělení. Členským státům EU bude z budoucího Evropského námořního, rybářského a akvakulturního fondu 7 (dále jen „ENRAF“) i nadále poskytována podpora na realizaci strategické vize pro toto odvětví, která je promítnuta do uvedených víceletých vnitrostátních strategických plánů a příslušných operačních programů, například prostřednictvím místních opatření 8 . 

2.NOVÉ STRATEGICKÉ ZÁSADY

Zelená dohoda pro Evropu je nová strategie růstu EU, jejímž cílem je stimulovat ekonomiku a vytvářet pracovní místa a zároveň urychlit ekologickou transformaci nákladově účinným způsobem. Smyslem strategických zásad stanovených v tomto sdělení je poskytnout členským státům EU a všem příslušným zainteresovaným stranám společnou vizi dalšího rozvoje akvakultury v EU, který přispěje ke zmíněné strategii růstu. Tyto zásady mají především pomoci vybudovat v EU odvětví akvakultury, které: i) bude konkurenceschopné a odolné; ii) zajistí poskytování výživných a zdravých potravin; iii) sníží závislost EU na dovozu mořských plodů; iv) bude vytvářet ekonomické příležitosti a pracovní místa a v) stane se celosvětovým vzorem udržitelnosti. Dále by měly přispět k tomu, aby se spotřebitelé v EU informovaně rozhodovali pro udržitelné produkty akvakultury a aby byly zajištěny rovné podmínky pro produkty akvakultury uváděné na trh v EU. Tyto zásady by rovněž měly podpořit správné využívání řady nástrojů a fondů, které jsou k dispozici na podporu akvakultury v EU, a uplatňování příslušných právních předpisů EU.

Aby uvedená vize mohla být naplněna, bude zapotřebí zabývat se různými problémy a příležitostmi v odvětví akvakultury v EU s cílem splnit tyto navzájem propojené cíle:

1)posílit odolnost a konkurenceschopnost;

2)zapojit odvětví akvakultury do ekologické transformace;

3)zajistit společenské přijetí a informovanost spotřebitelů a

4)rozšířit znalosti a inovace.

V tomto sdělení jsou stanoveny obecné zásady, jak na zmíněné problémy a příležitosti reagovat. V příloze tohoto sdělení jsou kromě toho navržena konkrétní opatření, která by měla přijmout Komise, členské státy EU a poradní sbor pro akvakulturu, aby byl ve všech uvedených oblastech dosažen pokrok.

Dle potřeby se v tomto sdělení zvlášť poukazuje na specifické problémy a příležitosti v chovu korýšů a měkkýšů 9 a ve vnitrozemské akvakultuře 10 , neboť tato odvětví mají své zvláštní vlastnosti. V návaznosti na strategii „od zemědělce ke spotřebiteli“ Komise také připravuje samostatnou a speciálně zaměřenou iniciativu na podporu produkce, bezpečné spotřeby a inovativního využívání řas. Tato iniciativa se bude zabývat problémy a příležitostmi v oblasti pěstování řas a navrhne konkrétní opatření 11 .

Toto sdělení bylo vypracováno po pečlivé konzultaci s členskými státy EU a zainteresovanými stranami, především s těmi, které jsou zastoupeny v poradním sboru pro akvakulturu. Rovněž byl brán zřetel na výsledky veřejné konzultace 12 . Vedle toho jsou v tomto sdělení zohledněna stanoviska, jež ohledně rozvoje akvakultury v EU vyjádřil Evropský parlament 13 .

2.1.Posílení odolnosti a konkurenceschopnosti

Existují dvě klíčové podmínky, které umožní, aby odvětví akvakultury v EU rostlo a bylo odolné a konkurenceschopné: přístup k prostoru a vodě a transparentní a účinný regulační a správní rámec. Z průběžného hodnocení otevřené metody koordinace 14 vyplývá, že navzdory pokroku dosaženému v některých členských státech od přijetí strategických zásad v roce 2013 je třeba v obou uvedených oblastech vyvinout další úsilí. Co se týče odolnosti, představují v odvětví akvakultury velkou výzvu dvě otázky: řízení rizik týkajících se zdraví zvířat i zdraví lidí (zejména, nikoli však výlučně v chovu měkkýšů) a dopady změny klimatu. Obzvláště v případě sladkovodní akvakultury představují predátoři a sucha 15 problém také z hlediska ziskovosti 16 . Dalšími důležitými nástroji k zajištění odolnosti a konkurenceschopnosti odvětví akvakultury v EU jsou organizace producentů a organizace trhu, jakož i kontrola a boj proti podvodům. A konečně, toto odvětví může být konkurenceschopnější také tehdy, pokud se produkce akvakultury v EU více diverzifikuje a pokud produkty akvakultury budou mít přidanou hodnotu.

2.1.1.Přístup k prostoru a vodě

V důsledku změny klimatu se začíná nedostávat vody. Vedle toho mezi sebou jak o prostor, tak o přístup k vodě stále více soutěží různé hospodářské činnosti, k nimž patří i akvakultura. Proto je velice důležité koordinované územní plánování, do něhož jsou v rané fázi zapojeny příslušné zainteresované strany. Prostřednictvím takového územního plánování lze zajistit rozdělení prostoru a vody mezi různé činnosti a současně chránit ekosystémy. Členské státy EU již v souladu se směrnicí o územním plánování námořních prostor 17 učinily určitý pokrok, pokud jde o začleňování akvakulturních činností do svých územních plánů námořních prostor. Mnoho z těchto plánů však teprve vstoupí v platnost a ve většině případů se teprve uvidí, jaké výsledky pro akvakulturu přinesou. Navíc je zapotřebí učinit pokrok v dalších aspektech plánování prostoru a přístupu k vodě pro akvakulturní činnosti.

Koordinované územní plánování by mělo zahrnovat nejen mořskou akvakulturu, včetně akvakultury v přechodných (brakických) vodách, ale také sladkovodní a suchozemskou akvakulturu (recirkulační akvakulturní systémy – RAS). Tam, kde to umožňují přírodní podmínky, by rovněž mělo počítat s rozvojem akvakultury na volném moři 18 . Zvláštní pozornost by měla být věnována rozvoji akvakultury s menším dopadem na životní prostředí (například kombinaci určitých druhů chovu a pěstování, která by vedla k dalšímu snížení emisí živin a organických látek do prostředí) a integraci vhodných akvakulturních činností (zejména činností poskytujících ekosystémové služby) do chráněných území, jako jsou oblasti sítě Natura 2000. V rámci územního plánování by se vždy mělo zajistit provádění příslušných právních předpisů EU a měly by se vyhradit zvláštní oblasti pro ekologickou akvakulturu a produkci měkkýšů 19 . Plánování by také mělo zohledňovat to, jak se akvakultura přizpůsobuje změně klimatu, i potenciál některých druhů akvakultury zmírňovat dopady změny klimatu (např. zachycovat CO2 nebo chránit ekosystémy, jež poskytují ochranu před povětrnostními extrémy).

Územní plánování by mělo být založeno na označování oblastí vhodných pro akvakulturu pomocí postupu, který zahrnuje koordinaci různých příslušných orgánů na různých úrovních. Na začátku tohoto postupu by se v souladu se stávajícím plánováním v oblasti životního prostředí (včetně plánů povodí) měly zmapovat stávající a potenciální akvakulturní oblasti. Součástí tohoto mapování by měl být postup k určení potenciálu obnovy opuštěných akvakulturních zařízení či přeměny stávajících průmyslových zařízení na zařízení akvakulturní. Cílem mapování by dále mělo být podpořit synergie mezi různými činnostmi a víceúčelovým využitím prostoru, například prosazovat rozvoj akvakultury v kombinaci s rozvojem větrné energie na moři.

Označování oblastí vhodných pro akvakulturu by mělo být založeno na jasných a transparentních kritériích a nástrojích vymezování nových oblastí. Tyto nástroje zahrnují: i) hodnocení dopadů na ekosystém pomocí strategického posouzení dopadů; ii) stanovení požadavků na kvalitu vody (zejména pro chov měkkýšů); iii) hodnocení možných synergií a střetů s jinými činnostmi; iv) určení „únosné kapacity“ oblasti 20 a v) stanovení nezbytné vzdálenosti zařízení pro akvakulturu od zdrojů znečištění. Spolu s označením oblasti by měl být vytvořen vhodný mechanismus těchto činností: i) sledování dopadů akvakulturních činností na životní prostředí a shromažďování údajů o těchto dopadech a ii) sledování kvality vody (zejména v oblastech využívaných k chovu měkkýšů).

2.1.2.Regulační a správní rámec

Odvětví akvakultury v EU stále označuje za velké překážky růstu složitost systémů udělování licencí v jednotlivých státech a nedostatečnou předvídatelnost lhůt a výsledků licenčních řízení. Licenční řízení mohou představovat zvlášť velkou zátěž pro malé a střední podniky. Problémy působí jak složitý regulační rámec pro toto odvětví, tak nutnost obrátit se při vyřizování licence na více orgánů. Obavy z dopadu akvakulturních činností na životní prostředí nebo na jiné hospodářské činnosti navíc často vedou k odvolacím řízením, která způsobují další zpoždění získání či obnovení licence.

Nejdůležitějšími stavebními kameny řešení těchto problémů tak, aby bylo současně v licenčních řízeních zajištěno řádné zohlednění environmentálních aspektů, jsou:

-zefektivnění – a tam, kde je to možné, také harmonizace – právních předpisů a správních pokynů v oblasti akvakultury. Zefektivnění by ideálně mělo spočívat v přijetí jediného vnitrostátního právního předpisu, v němž by byly obsaženy veškeré relevantní aspekty. V tomto právním předpisu by měly být stanoveny jasné postupy a lhůty pro vyřizování žádostí o nové licence nebo o prodloužení licence,

-tam, kde je to možné, zřízení jednoho vnitrostátního subjektu pro oblast akvakultury, který by sdružoval veškeré příslušné orgány s pravomocemi v oblasti akvakultury. Cílem subjektu by bylo usnadnit a koordinovat činnost těchto orgánů, pokud jde o plánování, udělování licencí a sledování akvakulturních činností. Měl by s příslušnými zainteresovanými stranami zavčas projednávat jejich stanoviska a tato stanoviska zohledňovat. V případech, kdy jsou pravomoci v oblasti akvakultury vykonávány také na nižší než celostátní úrovni, je na místě podpořit vytvoření vnitrostátní struktury, jež bude sdružovat regionální, případně místní orgány a subjekty,

-zřízení systému jednotných kontaktních míst týkajících se licencí pro akvakulturu, díky němuž se zlepší jak transparentnost procesu udělování licencí, tak kontakt mezi žadatelem a orgány s rozhodovací pravomocí,

-označování oblastí vhodných pro akvakulturu podle zásad uvedených výše v oddíle 2.1.1,

-udělování licencí s delší platností a související pravidelné sledování a ukládání sankcí za neplnění podmínek (například odnětím licence). Podmínky udělení licence by měly zahrnovat povinnost provádět sledování a předkládat údaje, a to zejména údaje požadované podle příslušných vnitrostátních a unijních právních předpisů.

Pokud by členské státy EU pokročily v řešení těchto otázek, zmírnily by tím také obavy producentů působících v odvětví akvakultury v EU ohledně toho, že v EU neexistují rovné podmínky pro akvakulturní činnosti, neboť mezi členskými státy EU panují rozdíly ve složitosti získávání licencí pro nová hospodářství.

2.1.3.Zdraví zvířat a veřejné zdraví

Navzdory tomu, že EU má právní předpisy týkající se zdraví vodních živočichů 21 a financuje výzkum v této oblasti, infekční nákazy stále představují velmi závažné omezení produktivity akvakultury 22 . Tyto choroby rovněž představují problém z hlediska životních podmínek zvířat. V této oblasti je stále třeba vyřešit tyto problémy:

-chybějící správnou chovatelskou praxi a nedostatek technologií uzpůsobených pro jednotlivé druhy chované v akvakultuře,

-potřebu živočichy lépe chránit před chorobami a parazity a tím snížit potřebu používat veterinární léčivé přípravky,

-potřebu omezit používání léčivých přípravků, včetně antimikrobiálních látek a látek proti parazitům, které mohou poškozovat životní prostředí či přispívat k antimikrobiální rezistenci,

-nedostatek výzkumné činnosti (mimo jiné v oblasti mikrobiomu ryb, možného dopadu změny klimatu na zdraví ryb a vlivu stresu na imunitní systém ryb),

-malou dostupnost specifických veterinárních léčivých přípravků (včetně vakcín) pro vodní živočichy 23 ,

-nedostatečné zásady správné praxe pro včasné zjišťování, prevenci a tlumení nákaz vodních živočichů, které nejsou uvedeny na seznamu v příslušných právních předpisech EU,

-potřebu ucelenějšího a podrobnějšího zkoumání nákaz vodních živočichů v některých členských státech EU a v určitých odvětvích a

-kontrolu norovirů v chovu měkkýšů – tyto viry mohou představovat nejen ohrožení veřejného zdraví, ale také ohrožovat ekonomickou životaschopnost hospodářství s chovem měkkýšů 24 .

2.1.4.Přizpůsobení se změně klimatu a její zmírňování

Odvětví akvakultury se bude muset přizpůsobit řadě rušivých dopadů změny klimatu a bude muset posílit svou odolnost. Strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu a vnitrostátní strategie/plány poskytují rámec, díky němuž mohou tvůrci politik zajistit, že provádějí komplexní a účinná opatření pro přizpůsobování se změně klimatu 25 . Konkrétně na odvětví akvakultury by měly být cíleny zvláštní strategie pro přizpůsobení tohoto odvětví změně klimatu 26 . Současně se musí minimalizovat jakýkoli možný negativní efekt, kterým by akvakultura ke změně klimatu přispívala. Co nejvíce musí být snížena spotřeba energie a emise CO2 pocházející z produkce, přepravy a zpracování.

Akvakultura má však také velký potenciál změnu klimatu zmírňovat. Pokud se použije vhodný rámec, mohou některé druhy akvakultury, jako je například pěstování mořských řas a chov měkkýšů, poskytovat služby spojené se zmírňováním změny klimatu (například ukládání uhlíku 27 ) či služby spojené s přizpůsobováním se změně klimatu (například přírodní ochranu pobřeží). Jiné druhy akvakultury mohou při správném řízení napomáhat ochraně ekosystémů, jako jsou rybníky nebo mokřady. Tyto ekosystémy zajišťují ochranu před dopady změny klimatu, k nimž patří stoupání mořské hladiny a povodně. Takové druhy akvakultury by se měly podporovat.

2.1.5.Organizace producentů a organizace trhu 

Situace, v níž se odvětví akvakultury nachází kvůli rozšíření onemocnění COVID-19, dokládá význam organizací producentů (dále jen „OP“) pro kolektivní akce, a to zejména v případě malých producentů. OP zajišťují větší vyjednávací sílu při jednání se zpracovateli i maloobchodníky. Rovněž umožňují sdílet zdroje a využívat společné služby (např. poradenství, propagační kampaně), které by jinak pro jednotlivé producenty byly příliš nákladné. Vedle toho OP usnadňují kolektivní řízení a/nebo samoregulační iniciativy producentů. A zatímco OP producentům mohou pomoci se zorganizovat, meziodvětvové organizace umožňují lepší integraci subjektů v celém hodnotovém řetězci. Kromě toho usnadňují samoregulační iniciativy producentů, zpracovatelů a maloobchodníků. Meziodvětvové organizace také pomáhají realizovat požadavky týkající se označování a kontrolovat jejich dodržování.

Přestože mají uznané organizace producentů a meziodvětvové organizace k dispozici podporu z Evropského námořního a rybářského fondu (ENRF) (zejména podporu poskytovanou na jejich plány produkce a uvádění produktů na trh 28 ), bylo založeno jen malé množství OP 29 . Zakládání OP by bylo přínosné především v tom, že by se zvětšila vyjednávací síla akvakulturních producentů měkkýšů a sladkovodních druhů v rámci potravinového řetězce. Těmito producenty jsou obvykle menší společnosti, které své produkty prodávají celé a nevyužívají výhody vertikální integrace zahrnující zpracovatele a maloobchodníky.

Producenti v odvětví akvakultury vyjádřili znepokojení ohledně toho, že zejména pro malé producenty je obtížné založit organizaci producentů a nechat ji uznat podle nařízení (EU) č. 1379/2013 o společné organizaci trhů s produkty rybolovu a akvakultury (dále jen „nařízení o společné organizaci trhů“). Příčinou obtížnosti jsou ve většině případů potřebné finanční prostředky a administrativní překážky. S cílem usnadnit uznávání OP a jiných profesních organizací a rozšířit působnost jejich pravidel na nečleny Komise vypracovala nezávazné pokyny 30 . Komise rovněž odvětví akvakultury soustavně poskytuje podporu formou metodické podpory a účasti a výměny informací na technických zasedáních.

2.1.6.Kontrola

Dalším důležitým aspektem zajištění udržitelnosti a ziskovosti akvakultury v EU je odpovídající kontrola produktů akvakultury v celém dodavatelském řetězci (od výlovu/sklizně až po maloobchodní prodej, včetně přepravy), již provádějí jednotlivé členské státy v souladu s nařízením o kontrole rybolovu v EU 31 . Díky povinnostem týkajícím se sledovatelnosti lze určit původ produktů akvakultury a bojovat proti podvodům. V návrhu nového nařízení o kontrole rybolovu 32 předloženém Komisí jsou povinnosti týkající se sledovatelnosti rozšířeny na všechny produkty akvakultury, včetně zpracovaných produktů a produktů dovážených ze zemí mimo EU. Sledovatelnost je proto rovněž cenným nástrojem k zajištění rovných podmínek na trhu v EU.

2.1.7.Diverzifikace a přidaná hodnota

V odvětví akvakultury v EU je stále velký prostor pro další diverzifikaci, a to nejen co se týče chovu či pěstování nových slibných druhů (zejména diverzifikace, která by přinesla druhy nevyžadující podávání potravy či živin a nacházející se na nízké trofické úrovni, jež mají menší environmentální stopu), ale také co se týče metod produkce (např. polykultura v rybniční akvakultuře, integrovaná multitrofická akvakultura). Také je důležité zlepšovat zpracování a balení produktů akvakultury, aby vznikaly nové produkty s přidanou hodnotou (např. filety a produkty určené k přímé spotřebě), které jsou atraktivní pro mladší spotřebitele. To má mimořádný význam pro tradičnější formy akvakultury produkující korýše a měkkýše a sladkovodní akvakultury. Dalším důležitým nástrojem propagace hodnoty produktů akvakultury pocházejících z EU je používání režimů a značek jakosti (podléhajících odpovídající kontrole, aby byla zachována jejich důvěryhodnost), včetně zeměpisných označení 33 . Významnou úlohu v diverzifikaci produkce akvakultury v EU a tvorbě její přidané hodnoty hraje rovněž propagace udržitelné akvakultury v EU jako příkladu místní produkce navázané na krátké potravinové řetězce.

Rovněž by se měla prosazovat zeměpisná diverzifikace. Členské státy, kde je akvakultura stále jen okrajovým odvětvím, by měly prozkoumat a rozvinout potenciál, který akvakultura skýtá z hlediska udržitelného poskytování potravin a krmiv a z hlediska vzniku dalšího udržitelného podnikání a dalších udržitelných pracovních míst, a to zejména v odlehlých oblastech, kde jsou omezené pracovní příležitosti.

2.2.Zapojení do ekologické transformace

Odvětví akvakultury EU se stejně jako další odvětví ekonomiky v EU musí zapojit do ekologické transformace, jak ji nastavila Zelená dohoda pro Evropu. Toto odvětví může mimořádně přispět k přechodu na udržitelné potravinové systémy, ale také k rozvoji bioekonomiky a oběhového hospodářství (využíváním obnovitelných vodních zdrojů) a ke zvrácení úbytku biologické rozmanitosti například tím, že se sníží znečištění. Další transformace směrem ke „konkurenceschopné udržitelnosti“ (pojem použitý ve strategii „od zemědělce ke spotřebiteli“), což znamená, že z udržitelnosti se stane obchodní značka EU, navíc odvětví nabídne podstatnou ekonomickou příležitost především vzhledem k tomu, že veřejnost věnuje stále větší pozornost environmentální stopě produktů na trhu i dobrým životním podmínkám zvířat.

2.2.1.Environmentální výkonnost

Akvakultura vyžaduje dobré environmentální podmínky, jako je například dobrá kvalita vody. Proto je z pohledu akvakultury nesmírně důležité, aby členské státy EU v souladu s cílem nulového znečištění stanoveným v Zelené dohodě pro Evropu bojovaly proti znečištění vody 34 . Při správném řízení může být akvakultura rovněž metodou produkce bílkovin, která má menší uhlíkovou a environmentální stopu než jiné druhy chovu či pěstování. Některé formy akvakultury (např. chov měkkýšů, akvakultura provozovaná v rybnících a mokřadech, pěstování řas a chov dalších bezobratlých živočichů) kromě toho při správném řízení mohou poskytovat mnoho ekosystémových služeb. Mezi tyto služby patří například absorpce přebytečných živin a organických látek z prostředí nebo ochrana a obnova ekosystémů a biologické rozmanitosti.

Právní předpisy EU v oblasti životního prostředí a vnitrostátní prováděcí právní předpisy stanovují pro akvakulturu v EU regulační rámec. Tento rámec zajišťuje, aby se zmírňovaly možné dopady akvakulturních činností na životní prostředí (ať už se jedná o uhlíkovou stopu, odpadní vody nebo odpad nebo jiné dopady na mořské a sladkovodní ekosystémy) a aby akvakulturní činnosti významně nepoškozovaly ekosystémy ani biologickou rozmanitost 35 . Použití těchto právních předpisů na odvětví akvakultury vysvětlují pokyny Komise 36 a judikatura Evropského soudního dvora 37 . Požadavky stanovené podle právních předpisů EU však nejsou vždy jasné všem subjektům 38 . A členské státy EU zjevně nevykládají právní předpisy EU jednotně, což v EU narušuje rovné podmínky producentů v odvětví akvakultury. Provádění příslušných právních předpisů EU je navíc často rozděleno mezi různé správní subjekty nebo úrovně řízení, které vždy nemusí být schopny zaručit dostatečnou spolupráci nebo vždy nemusí mít ve vztahu k tomuto odvětví potřebnou odbornost. Proto je třeba vyvinout další úsilí s cílem zajistit jednotnější a ucelenější provádění regulačního rámce pro oblast životního prostředí.

Nejasnosti působí především složitost právních předpisů EU, které mají zaručit dobrou kvalitu vody pro mlže. Těmto předpisům by prospělo upřesnění a lepší návaznost na ostatní příslušné právní předpisy EU. Srozumitelnější by měly být zejména rozdíly v požadavcích (v souvislosti s klasifikací oblastí sběru, sanitárním průzkumem, registry chráněných oblastí apod.) 39 .

Environmentální výkonnost odvětví akvakultury v EU lze dále zlepšovat. Lze toho dosáhnout: i) zajištěním toho, aby byly uplatňovány právní předpisy v oblasti životního prostředí a aby se plnily v nich stanovené cíle; ii) dalším zmírňováním dopadů akvakultury a iii) podporou akvakultury s menším dopadem na životní prostředí a akvakultury poskytující ekosystémové služby. V zájmu splnění uvedených bodů by se měly řešit následující otázky:

-uplatňování přístupů založených na životním cyklu při posuzování dopadu odvětví akvakultury na životní prostředí v EU,

-zajištění udržitelných krmivových systémů. Tím se rozumí používání složek krmiv pocházejících ze zdrojů, jež jsou nejšetrnější k ekosystémům a biologické rozmanitosti a které jsou současně vhodné z hlediska zajištění zdraví zvířat a jejich dobrých životních podmínek. Rovněž to znamená omezit závislost výrobců krmiv na rybí moučce a rybím oleji, jež se získávají z populací žijících ve volné přírodě (například se mohou používat alternativní bílkovinné složky, jako jsou řasy, hmyz nebo odpadní produkty z jiných odvětví). Zahrnuje to také používání doplňkových krmiv a účinných systémů řízení krmení,

-navrhování řešení, jak omezit používání veterinárních přípravků a jiných látek (např. prostředků proti usazeninám), například prostřednictvím vhodných chovatelských postupů,

-tam, kde je zapotřebí používat veterinární přípravky a jiné látky, prosazování používání přípravků a látek s malou environmentální stopou,

-zajištění sledování životního prostředí v zařízeních pro akvakulturu zaměřeného mimo jiné na kvalitu vody, úniky a emise (organických látek, živin, plastů, veterinárních léčivých přípravků, dalších znečišťujících látek či jakékoli formy odpadu),

-zavedení řídicích postupů včetně strategie v oblasti rizik pro zmírňování dopadů (například dopadů spojených s úniky a emisemi), ochrany před predátory a zamezení úniku živočichů, a to zejména s ohledem na jejich potenciální nepříznivý dopad na místní druhy a biologickou rozmanitost, neboť se například může stát, že se z nich stanou invazní druhy,

-omezení množství odpadu pocházejícího z akvakulturních činností, který se dostane do moře,

-prosazování využívání obnovitelných zdrojů energie a větší energetické účinnosti,

-zavádění systémů nakládání s odpady, které minimalizují environmentální stopu akvakulturních činností,

-uplatňování přístupu založeného na oběhovém hospodářství, včetně využívání odpadu,

-prosazování rozvoje ekologické akvakultury 40 a dalších akvakulturních systémů s menším dopadem na životní prostředí, jako jsou energeticky účinné recirkulační akvakulturní systémy 41 či integrované multitrofické akvakulturní systémy (IMTA) a prosazování diverzifikace zaměřené na druhy nižších trofických úrovní (měkkýše 42 a další bezobratlé živočichy, řasy a býložravé ryby),

-podpora forem akvakultury, které poskytují ekosystémové služby, například akvakultury provozované v rybnících, mokřadech a brakických vodách, a zvyšování hodnoty těchto forem akvakultury 43 ,

-podpora zachování a zlepšování genetických zdrojů vodních živočichů a podpora aplikace selektivního šlechtění u populací chovaných v akvakultuře 44 .

2.2.2.Dobré životní podmínky zvířat

Větší pozornost by měla být věnována dobrým životním podmínkám ryb, a to nejen proto, že veřejnost má stále větší zájem o produkty z ryb chovaných ve výborných podmínkách a že je po těchto produktech stále větší poptávka. Chov ryb v dobrých životních podmínkách má také ekonomický přínos pro odvětví, neboť snižuje náklady a produkty jsou kvalitnější. Právní předpisy EU v oblasti dobrých životních podmínek zvířat 45 obsahují obecné požadavky na chov, přepravu a zabíjení farmových ryb. Nařízení EU o ekologické produkci 46 potom stanoví konkrétnější požadavky, jako je maximální úroveň intenzity chovu, omezení týkající se používání umělého světla a kyslíku apod. Je třeba přijmout další opatření ke zlepšení životních podmínek ryb, která budou zaměřena na:

-vytvoření osvědčených postupů k zajištění dobrých podmínek ryb během jejich chovu, přepravy a usmrcování,

-stanovení společných, validovaných, druhově specifických a kontrolovatelných ukazatelů dobrých životních podmínek ryb pro celý produkční řetězec (včetně podmínek při přepravě a zabíjení),

-další výzkum a inovace zejména v oblasti parametrů dobrých životních podmínek jednotlivých druhů, včetně výživových požadavků v různých systémech chovu a

-zprostředkování znalostí a dovedností týkajících se dobrých životních podmínek ryb producentům v odvětví akvakultury a dalším hospodářským subjektům, které manipulují s živými rybami ve farmovém chovu.

2.3.Zajištění společenského přijetí a informovanosti spotřebitelů

Růst akvakultury a její konkurenceschopnost v EU do značné míry závisejí na společenském přijetí a na uznání přínosu a hodnoty akvakulturních činností a produktů akvakultury EU. Pro dosažení zmíněného přijetí jsou zvlášť důležité tři faktory: sdělování informací o akvakultuře v EU, integrace akvakultury do místních komunit v EU a shromažďování údajů a sledování.

2.3.1.Sdělování informací o akvakultuře v EU

Je nanejvýš důležité zajistit přesnější informace a transparentnost, pokud jde o to, jak se akvakulturní činnosti provádějí. Negativní vnímání akvakulturních činností, a především jejich dopadu na životní prostředí a na jiné hospodářské činnosti, místními zainteresovanými stranami je často překážkou zřízení nových akvakulturních zařízení. Na druhé straně přínosy akvakultury (jako poskytování pracovních míst v odlehlých oblastech, zajišťování potravin ze zdroje s malými emisemi uhlíku nebo poskytování ekosystémových služeb) veřejnost zná jen velmi málo.

Informovanost je rovněž zásadní pro uspokojení rostoucí poptávky spotřebitelů po udržitelných produktech 47 . Zvýšení povědomí spotřebitelů o úsilí, jež producenti z EU vynakládají, je důležité pro to, aby produkce v EU mohla sklízet ovoce vysokého standardu udržitelnosti a kvality. Díky tomu budou produkty akvakultury z EU konkurenceschopnější a také se tím zajistí rovné podmínky ve vztahu k jiným produktům akvakultury, které někdy nenabízejí obdobnou udržitelnost a kvalitu. A konečně informovanost bude nezbytná pro využití potenciálu diverzifikovanější akvakultury k tomu, abychom se vypořádali s výzvami uvedenými v Zelené dohodě pro Evropu. K těmto výzvám patří rozšíření znalostí o produktech akvakultury s menší environmentální stopou, zejména o málo využívaných druzích nízkých trofických úrovní, jako jsou řasy, korýši, měkkýši a další bezobratlí živočichové a býložravé ryby, a zvýšení spotřeby těchto produktů.

Zlepšení kvality informací o produkci akvakultury v EU, které jsou dostupné spotřebitelům a veřejnosti, vyžaduje kombinaci různých nástrojů, zejména:

-norem pro označování 48 a obchodních norem 49 (Komise se zabývá přezkumem stávajících obchodních norem pro produkty rybolovu a posuzuje možnost definovat normy pro produkty akvakultury),

-informačních kampaní k odvětví a produkci akvakultury v EU, do nichž se zapojí maloobchodníci,

-vysvětlování vědeckých faktů, na nichž je založena debata o dopadech akvakulturních činností v EU,

-většího otevření odvětví veřejnosti (zpřístupnění farem návštěvníkům včetně škol a dalších poskytovatelů vzdělávání, aby získali více informací o chovných a pěstitelských podmínkách),

-zajištění intenzivního a včasného zapojení orgánů a odvětví do skupin zainteresovaných stran, k nimž patří mimo jiné i nevládní organizace,

-prosazování používání štítků se značkou a značek jakosti (podléhajících odpovídající kontrole, aby byla zachována jejich důvěryhodnost), včetně zeměpisných označení, které zároveň obsahují informace o udržitelnosti, a

-propagace hodnoty akvakultury v EU, která spočívá v produkci místních a čerstvých produktů s krátkými potravinovými řetězci.

2.3.2.Integrace do místních komunit 

Stejně jako kterákoli jiná aktivita i rozšiřování akvakultury vyžaduje společenské přijetí (tzv. „sociální oprávnění k činnosti“). Jak je uvedeno výše, některé zainteresované strany stále akvakulturní činnosti vnímají negativně. Důvodem jsou hlavně obavy z toho, jaký bude mít akvakultura dopad na životní prostředí nebo jak bude zasahovat do jiných hospodářských činností, jako je rybolov nebo cestovní ruch. Je důležité tyto obavy rozptýlit: i) zajištěním transparentnosti a včasného zapojení místních zainteresovaných stran do plánování akvakulturní činnosti a ii) hledáním synergií se stávajícími činnostmi (např. s rybolovem, cestovním ruchem, zpracovatelským průmyslem) a chráněnými oblastmi. Kromě toho velký potenciál nabízí tvorba místních hodnotových řetězců a krátkých dodavatelských řetězců, které by měly přispět k environmentálně, hospodářsky a sociálně udržitelné produkci potravin. Ze zkušeností nasbíraných při činnosti místních akčních skupin v oblasti rybolovu 50 a při projektech financovaných z ENRF v některých členských státech vzešlo několik osvědčených postupů pro tuto oblast.

2.3.3.Údaje a sledování

Shromažďování přesných údajů je nezbytné pro zajištění vhodného plánování akvakulturních činností. Přesné údaje jsou také třeba k posuzování a sledování sociální, hospodářské a environmentální výkonnosti, jíž odvětví akvakultury v EU dosahuje. Transparentnost a předkládání údajů jsou rovněž důležité pro udržení důvěry spotřebitelů a dalších stran zainteresovaných v odvětví. Podle různých unijních i vnitrostátních právních předpisů je uložena řada povinností týkajících se předkládání údajů o odvětví. Shromažďují se však hlavně socioekonomické údaje o mořské akvakultuře či o zdraví zvířat a předkládá se jen omezené množství údajů o ukazatelích kvality životního prostředí stanovených konkrétně pro akvakulturu 51 . Proto bude nutné lépe zkoordinovat povinnosti týkající se předkládání údajů a zefektivnit postupy předkládání údajů ve vztahu k různým útvarům. Dále bude třeba poskytnout členským státům EU přehlednější pokyny, jak údaje získávat a předkládat. Předkládání údajů by se mělo vztahovat i na ukazatele kvality životního prostředí a mělo by zahrnovat kromě mořské akvakultury i jinou akvakulturní produkci 52 .

2.4.Rozšíření znalostí a inovací

Znalosti a inovace (včetně používání digitálních technologií) jsou klíčové pro dosažení ostatních cílů, jež jsou v tomto sdělení pro odvětví akvakultury v EU stanoveny. Jsou obzvláště důležité pro posílení odolnosti a konkurenceschopnosti akvakultury a pro zajištění její ekologické transformace.

Horizont Evropa, nadcházející rámcový program EU pro výzkum a inovace, nabízí významnou příležitost učinit v této oblasti další krok. Výzkum a inovace v oblasti udržitelné akvakultury jsou důležitou prioritou programu Horizont Evropa. V oblasti akvakultury je nutné rozhodné jednání, aby se zajistilo: i) že výzkum a inovace budou rychleji reagovat na současné a budoucí problémy a příležitosti v odvětví; ii) že v nich nebude docházet ke zdvojování úsilí a iii) že se v nich budou vytvářet synergie. Zejména je potřeba vyvinout další úsilí v následujících oblastech:

-vytvoření rámce pro spolupráci orgánů veřejné správy, odvětví, výzkumných pracovníků a vzdělávacích institucí jak na celostátní, tak na regionální/místní úrovni. Tento rámec by měl zahrnovat rozvoj inovačních klastrů pro udržitelnou akvakulturu 53 ,

-podpora rozvoje a propojování silných stránek výzkumu a inovací napříč členskými státy a regiony. To by mělo zahrnovat strategie pro inteligentní specializaci zaměřené na budování celých hodnotových řetězců v celé EU,

-podpora efektivního předávání výsledků dosažených v oblasti výzkumu a inovací konečným uživatelům v odvětví a široké veřejnosti, jakož i podpora jejich využívání, a to například pomocí pečlivého sledování zavádění a provádění pevných plánů šíření a využívání výsledků projektů, jež jsou financovány Evropskou unií,

-podpora doplňkovosti a synergií mezi výzkumnými projekty,

-usnadnění přístupu k fondům EU pro účely výzkumu a inovací v odvětví akvakultury poskytnutím srozumitelného přehledu dostupného financování EU.

Zavádění inovací v odvětví akvakultury vyžaduje podporu investic do inovativních řešení. Investoři, kteří investují do inovací, často vstupují na neznámou půdu. Investory a podnikatele bude i nadále svádět dohromady iniciativa EU BlueInvest (jež také podporuje inovace v akvakultuře). Z příspěvků z fondů ENRAF a InvestEU bude vytvořen finanční nástroj, který bude rovněž sloužit k podpoře investic do udržitelných akvakulturních činností a technologií. Členské státy EU také mohou na podporu investic evropského odvětví akvakultury do inovativních řešení využít finanční prostředky z budoucího fondu ENRAF.

Inovativní odvětví akvakultury rovněž vyžaduje rozvoj potřebných dovedností. Toho lze dosáhnout podporou specializovaných vzdělávacích programů a znalostí v oblasti akvakultury (např. specializace na ryby v rámci studia veterinárního lékařství a odborné přípravy zaměřené na zdraví ryb pro hospodářské subjekty působící v odvětví akvakultury), jakož i celoživotního vzdělávání provozovatelů farem v oblasti inovativních přístupů v odvětví akvakultury.

3.ZÁVĚR

Udržitelná akvakultura v EU může hrát významnou roli v poskytování veřejných statků. K těmto veřejným statkům patří: i) výživné a zdravé potraviny s omezenou environmentální stopou; ii) hospodářský rozvoj a pracovní příležitosti v pobřežních a venkovských komunitách; iii) snižování znečištění; iv) ochrana ekosystémů a biologické rozmanitosti a v) přispění k boji proti změně klimatu. V tomto sdělení je předložen způsob, jak se akvakultura v EU může stát vzorem odvětví, které je odolné a konkurenceschopné a které je celosvětovým měřítkem udržitelnosti a kvality. K dosažení tohoto cíle je nezbytné mít při uplatňování předložených zásad a doporučených opatření uvedených v příloze tohoto sdělení podporu všech příslušných subjektů (včetně členských států EU, odvětví akvakultury v EU a dalších zainteresovaných stran, jako jsou nevládní organizace). Komise vyzývá členské státy EU, aby zajistily vhodné prostředky k realizaci těchto zásad a opatření.

V zájmu uplatňování těchto zásad je rovněž třeba podporovat udržitelnou transformaci odvětví akvakultury zajištěním účelného a účinného využívání veřejného financování a získáváním soukromých investic. V příloze tohoto sdělení jsou poskytnuta doporučení ohledně opatření, jimiž toho lze docílit. Komise zejména vyzývá členské státy EU, aby přihlédly k prioritám stanoveným v těchto zásadách při přidělování podpory odvětví akvakultury z unijních a vnitrostátních fondů.

Aby Komise podpořila při uplatňování těchto zásad všechny zainteresované strany, zřídí tzv. mechanismus pomoci pro akvakulturu v EU. Tento mechanismus by měl sloužit jako nástroj, který Komisi, členským státům EU, odvětví a dalším zainteresovaným stranám pomůže vypracovat další pokyny a vytvořit konsolidované osvědčené postupy pro oblasti zahrnuté v tomto sdělení. Mechanismus pomoci rovněž usnadní provádění těchto pokynů a osvědčených postupů. Součástí tohoto mechanismu by měla být online platforma, jež by všem zainteresovaným stranám sloužila jako přístupný zdroj informací (obsahovala by například příručku k financování z EU a databázi projektů financovaných v tomto odvětví Evropskou unií).

Komise vyzývá členské státy EU, aby aktivně prosazovaly cíle a zásady uvedené v tomto sdělení, a zejména to, že se akvakultura musí rozvíjet udržitelným způsobem a s respektem k životnímu prostředí, v souvislosti se: i) strategiemi pro přímořské oblasti; ii) dvoustrannými dohodami a iii) účastí na mezinárodních fórech (např. v organizaci FAO).

Komise nejpozději čtyři roky po zveřejnění tohoto sdělení provede posouzení: i) pokroku dosaženého při rozvoji doporučených opatření uvedených v příloze a ii) účinnosti těchto opatření při plnění cílů stanovených v těchto nových strategických zásadách a případně dle potřeby opatření upraví. Do roku 2029 bude provedeno hodnocení těchto nových strategických zásad, v jehož rámci bude posouzena účinnost, účelnost, soudržnost, relevance a přidaná hodnota EU, s cílem získat podklady na podporu rozhodnutí o dalších krocích pro období po roce 2030.

(1)

Podle strategie „od zemědělce ke spotřebiteli“ Komise „přijme opatření ke snížení prodeje antimikrobiálních látek pro hospodářská zvířata a akvakulturu v celé EU o 50 % do roku 2030“.

(2)

Ve strategii „od zemědělce ke spotřebiteli“ je stanoven cíl „začít do roku 2030 využívat nejméně 25 % zemědělské půdy v EU k ekologickému zemědělství a významně rozšířit ekologickou akvakulturu“.

(3)

Nařízení (EU) č. 1380/2013.

(4)

 Podrobná analýza hospodářské výkonnosti odvětví akvakultury v EU vypracovaná Vědeckotechnickým a hospodářským výborem pro rybářství (VTHVR) je k dispozici na adrese https://stecf.jrc.ec.europa.eu/reports/economic .

(5)

Pokud započteme vývoz produktů rybolovu a akvakultury z EU, dosahovala podle zprávy o trhu s rybami v EU, kterou v roce 2020 vypracovalo Evropské středisko pro sledování trhu s produkty rybolovu a akvakultury (dále jen „středisko EUMOFA“), míra soběstačnosti u produktů rybolovu a akvakultury v roce 2018 zhruba 42 %. Soběstačnost je definována jako schopnost členských států EU uspokojit poptávku z vlastní produkce a lze ji vypočítat jako poměr domácí produkce k domácí spotřebě.

(6)

COM(2013) 229 final ze dne 29.4.2013.

(7)

 Znění politické dohody o návrhu nařízení o ENRAF je k dispozici na této internetové stránce: https://www.europarl.europa.eu/meetdocs/2014_2019/plmrep/COMMITTEES/PECH/DV/2021/02-22/EMFAF_consolidated_clean_EN.pdf . Toto znění čeká na právní revizi a konečné přijetí Radou a Evropským parlamentem.

(8)

Podle článku 23 nařízení o ENRAF (znění politické dohody, viz poznámka pod čarou č. 7) musí být podpora akvakultury v rámci ENRAF v souladu s víceletými vnitrostátními strategickými plány pro rozvoj akvakultury.

 

(9)

Produkce těchto živočichů se v EU z velké části zaměřuje na měkkýše a konkrétně pak na slávkovité, ústřice a mlže. V případě chovu měkkýšů se v EU většinou jedná o tradiční, rodinnou akvakulturní činnost náročnou na pracovní sílu, která je zcela začleněna do místní krajiny.

(10)

 Vnitrozemská akvakultura je obzvláště vhodným nástrojem udržitelné produkce potravin ve vnitrozemských oblastech a rovněž poskytuje tolik potřebná pracovní místa. K nejvíce zastoupeným sladkovodním druhům v EU patří kapr obecný, pstruh duhový a nové druhy jako vlkouš obecný a candát obecný. Nejběžněji používanými produkčními zařízeními zůstávají zemní rybníky, avšak ve velké míře se používají také náhony a jiné průtočné systémy, klece, oplůtky a nádrže. Některé druhy sladkovodní akvakultury (zejména rybniční akvakultura) mohou při správném řízení poskytovat ekosystémové služby a často jsou spojeny s kulturou a tradicí. Kvůli nutnosti velkých investic se méně často používají systémy, v nichž je voda opětovně využívána (recirkulační akvakulturní systémy), avšak je pravděpodobné, že se na základě svých jednoznačných výhod v budoucnu rozšíří.

(11)

Podle strategie „od zemědělce ke spotřebiteli“ Komise stanoví „správně cílenou podporu pro odvětví řas, neboť řasy by se měly stát důležitým zdrojem alternativních bílkovin pro udržitelný potravinový systém a potravinové zabezpečení na celém světě“.

(12)

Veřejná konzultace se konala od července do října 2020. V těchto nových strategických zásadách jsou rovněž zohledněny výsledky průběžného hodnocení otevřené metody koordinace (viz pracovní dokument útvarů Komise, který je k dispozici na adrese https://ec.europa.eu/fisheries/sites/fisheries/files/docs/swd-2020-6_en.pdf ), zkušenosti sdílené v rámci otevřené metody koordinace a výsledky projektů financovaných Evropskou unií.

(13)

 Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. června 2018 „Na cestě k udržitelnému a konkurenceschopnému evropskému odvětví akvakultury: současný stav a budoucí výzvy“ (2017/2118(INI)).

(14)

Viz poznámka pod čarou č. 11.

(15)

 Sucha mohou ohrozit životaschopnost farem provozujících sladkovodní akvakulturu, které na rozdíl od zemědělských podniků nemohou vždy spoléhat na kompenzace poskytované v těchto situacích.

(16)

Další podrobnosti o sladkovodní akvakultuře v EU lze nalézt ve studii střediska EUMOFA ( https://www.eumofa.eu/documents/20178/442176/Freshwater+aquaculture+in+the+EU.pdf ) a v profilech jednotlivých zemí ( https://www.eumofa.eu/documents/20178/442176/Country+profiles.pdf ).

(17)

Směrnice 2014/89/EU, kterou se stanoví rámec pro územní plánování námořních prostor.

(18)

Pro účely těchto zásad se „akvakulturou na volném moři“ rozumí akvakultura, „která se nachází v hloubce více než 50 m na místě ležícím více než 2 km od pobřeží či mimo dohled z pobřeží, kde vlny dosahují výšky nejméně 5 m, kde se vyskytuje oceánský příboj, proměnlivý vítr a silné mořské proudy, kde akvakultura není chráněná (moře otevřené např. z více než 180°) a kde je vyžadováno zajištění provozu na dálku, automatizované krmení a případně dálkové sledování provozních systémů“ (definice použitá na pracovním setkání, které v roce 2010 pod názvem „Expanding mariculture further offshore – Technical, environmental, spatial and governance challenges“ (Rozvoj mořské akvakultury dále od pobřeží – technické, environmentální, prostorové a správní problémy) uspořádala Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO)).

(19)

V případě měkkýšů je zásadní dostupnost kvalitní vody, neboť ve vodě se mohou hromadit škodlivé látky, které mohou ohrozit životaschopnost a hygienickou kvalitu měkkýšů. EU má právní předpisy, které zajišťují dobrou kvalitu vody pro mlže.

(20)

 Únosná kapacita je v akvakultuře definována jako maximální biomasa chovaného druhu, již lze udržet, aniž by byla překročena hranice maximálních přijatelných dopadů na chovanou populaci a její životní prostředí.

(21)

 Mezi příslušné právní předpisy v oblasti zdraví zvířat patří: nařízení (EU) 2016/429 o nákazách zvířat („právní rámec pro zdraví zvířat“), použitelné od 21. dubna 2021, a stávající právní rámec pro veterinární léčivé přípravky a medikovaná krmiva ( směrnice 2001/82/ES , nařízení (ES) č. 726/2004  a  směrnice 90/167/EHS ), který bude nahrazen nařízením (EU) 2019/6  o veterinárních léčivých přípravcích a  nařízením (EU) 2019/4  o medikovaných krmivech, jež se použijí od 28. ledna 2022.

(22)

To se týká především chovu měkkýšů. V posledních letech byla zaznamenána rostoucí úmrtnost související s patogenními mikroorganismy, což má závažný negativní dopad na udržitelnost hospodářství s chovem měkkýšů. Chov měkkýšů se rovněž potýká se škodlivým vodním květem, znečištěním moří a dopady změny klimatu.

(23)

Nové nařízení (EU) 2019/6 o veterinárních léčivých přípravcích pomůže zvýšit dostupnost veterinárních léčivých přípravků pro akvakulturu a poskytne pobídky na podporu inovací.

(24)

K lepšímu zvládání chorob postihujících mlže, jako jsou onemocnění způsobená noroviry, jsou zapotřebí nové poznatky a inovativní techniky.

(25)

Dne 24. února 2021 byla přijata nová strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu.

(26)

Projekty financované Evropskou unií rozšířily znalostní základnu pro tvorbu účinných opatření, jejichž cílem je přizpůsobit se změně klimatu, v různých odvětvích politik, včetně akvakultury. Řada zjištění pocházejících z těchto projektů a další užitečné informace jsou veřejnosti k dispozici na internetové platformě Climate-ADAPT. Climate-ADAPT je platforma, kterou společně zřídily Evropská komise a Evropská agentura pro životní prostředí (EEA) a která je „jednotným kontaktním místem“, na němž lze nalézt všechny informace ohledně přizpůsobování se změně klimatu. Informace týkající se odvětví námořních činností a rybolovu jsou k dispozici na internetové stránce https://climate-adapt.eea.europa.eu/eu-adaptation-policy/sector-policies/marine-and-fisheries .

(27)

Ve strategii „od zemědělce ke spotřebiteli“ je uvedena nová iniciativa EU týkající se nízkouhlíkového zemědělství podle klimatického paktu, jakož i regulační rámec pro certifikaci odstraňování uhlíku, který vypracuje Komise. V této souvislosti by se mělo zvážit začlenění akvakultury poskytující služby zachycování CO2 s cílem vytvořit nezbytné pobídky k rozvoji tohoto druhu akvakultury. Podpora akvakultury poskytující služby spojené se zmírňováním změny klimatu by připadala v úvahu také v souvislosti s vnitrostátně stanovenými příspěvky podle Pařížské dohody o změně klimatu.

(28)

Podpora na plány produkce a uvádění produktů na trh je organizacím producentů z ENRF poskytována povinně. Plány produkce a uvádění produktů na trh budou i nadále způsobilé pro podporu v rámci nového ENRAF, avšak na dobrovolném základě.

(29)

V současnosti v odvětví akvakultury existuje 32 uznaných organizací producentů a není v něm žádná nadnárodní organizace. Viz https://ec.europa.eu/fisheries/sites/fisheries/files/list-of-recognised-producer-organisations-and-associations-of-producer-organisations.pdf . Producenti se mohou organizovat i jinými způsoby, které však nejsou uznány podle nařízení o společné organizaci trhů (např. sdružení producentů s určitou značkou jakosti).

(30)

Viz  https://ec.europa.eu/fisheries/sites/fisheries/files/docs/body/guidance-document-on-implementation-of-professional-organisations_cs.pdf .

(31)

Viz nařízení Rady (ES) č. 1224/2009.

(32)

COM(2018) 368 final.

(33)

Viz nařízení (EU) č. 1151/2012 o režimech jakosti zemědělských produktů a potravin. Ve strategii „od zemědělce ke spotřebiteli“ je uvedeno, že Komise „posílí legislativní rámec pro zeměpisná označení a případně do něj začlení specifická kritéria udržitelnosti“.

(34)

Opatření proti znečišťování vody budou posílena připravovaným akčním plánem pro nulové znečištění.

(35)

Na akvakulturu se vedle dalších činností vztahují zejména tyto právní předpisy: rámcová směrnice o vodě (směrnice 2000/60/ES); rámcová směrnice o strategii pro mořské prostředí (směrnice 2008/56/ES); rozhodnutí o dobrém stavu prostředí (rozhodnutí 2017/848/ES); plány povodí; směrnice o ochraně ptáků a směrnice o ochraně přírodních stanovišť (směrnice 2009/147/ES a směrnice 92/43/EHS); směrnice o průmyslových emisích (směrnice 2010/75/EU); nařízení o používání cizích a místně se nevyskytujících druhů v akvakultuře (nařízení (ES) č. 708/2007); nařízení o invazních nepůvodních druzích (nařízení (EU) č. 1143/2014); směrnice o posuzování vlivů na životní prostředí (směrnice 2011/92/EU) a směrnice o strategickém posuzování vlivů na životní prostředí (směrnice 2001/42/ES). Zvláštní právní předpisy pro ekologickou produkci kromě toho prostřednictvím certifikace a označování podporují akvakulturu, jež splňuje přísnější požadavky na produkci, co se týče dopadu na životní prostředí, dobrých životních podmínek zvířat i omezeného a regulovaného používání vnějších vstupů.

(36)

Viz pracovní dokument útvarů Komise o provádění rámcové směrnice o vodě a rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí v souvislosti s akvakulturou ( https://ec.europa.eu/fisheries/sites/fisheries/files/docs/body/swd-2016-178_cs.pdf ) a pokyny k akvakultuře a síti Natura 2000 ( https://ec.europa.eu/environment/nature/natura2000/management/docs/Aqua-N2000%20guide.pdf ).

(37)

Například rozsudek Soudního dvora z roku 2015, Bund v. Německo, C-461/13, Sb. rozh. s. I-433, o výkladu rámcové směrnice o vodě ve věci týkající se řeky Vezery.

(38)

Jak vyplývá z průběžného hodnocení otevřené metody koordinace, nejsou všechny příslušné subjekty dostatečně obeznámeny s pokyny Komise týkajícími se používání právních předpisů EU na odvětví akvakultury. Zejména producenti působící v odvětví sladkovodní akvakultury tvrdí, že ne vždy lze dobře pochopit, jak se mají uplatňovat požadavky na produkci v lokalitách sítě Natura 2000, a považují za složité plnit požadavky stanovené v rámcové směrnici o vodě.

(39)

 Příslušnými právními předpisy jsou nařízení (EU) 2017/625 o úředních kontrolách a rámcová směrnice o vodě. Nařízení o úředních kontrolách požaduje, aby příslušné orgány členských států prováděly rozsáhlý program úředních kontrol za účelem monitorování živých mlžů ve vodách, kde se provádí jejich sběr. Na základě výsledků tohoto programu, konkrétně podle obsahu mikrobiologických a chemických kontaminujících látek včetně mořských biotoxinů, se určuje, zda má být sběr mlžů v určité oblasti povolen, či zakázán. Rámcová směrnice o vodě na druhé straně po příslušných orgánech členských států požaduje, aby pro vody, kde probíhá produkce měkkýšů, zajistily zvláštní ochranu. Chovatelé měkkýšů z EU si stěžují, že členské státy rámcovou směrnici o vodě neprovádějí ve vztahu k chovu měkkýšů správně.

(40)

Viz poznámka pod čarou č. 2. Dne 25. března 2021 přijala Komise nový akční plán pro podporu ekologické produkce, který rovněž stanoví opatření na podporu ekologické akvakultury EU (COM(2021) 141 final).

(41)

Recirkulační akvakulturní systémy (RAS) jsou produkční systémy, které nabízejí: plně kontrolované prostředí pro ryby, nízkou spotřebu vody, úplné tlumení nákaz, účinné využívání půdy, optimální krmné strategie a snadnou dostupnost trhů. I přes významný potenciál recirkulačních akvakulturních systémů se zatím zdá, že tato technologie přináší zisk pouze v případě „nikových trhů“ s produkty s vysokou hodnotou (to je případ např. lososa obecného, leskyně skvrnité a úhoře říčního). U recirkulačních akvakulturních systémů stále vyvstává řada problémů: nutnost velké investice, zapojení velkého množství technologií, obsluhou musí být pracovníci s technickou kvalifikací, vysoká spotřeba energie či problémy s chutí výsledného produktu. Současné problémy by se však brzy mohly vyřešit za pomoci nových technologií. Viz zpráva střediska EUMOFA o „recirkulačních akvakulturních systémech“, která je k dispozici na internetové stránce  https://www.eumofa.eu/documents/20178/84590/RAS+in+the+EU.pdf .

(42)

Měkkýši jsou živočichové získávající potravu filtrací vody a nevyžadují krmení. Mnoho dalších výhod přinášejí i životnímu prostředí například tím, že zlepšují kvalitu a čistotu vody odstraňováním pevných částic, přebytečných živin, organického materiálu, virů a bakterií z vodního sloupce. Kolonie měkkýšů zajišťují kritické ekosystémové funkce tím, že vytvářejí prostředí a stanoviště pro jiné druhy, jako jsou krabi, mnohoštětinatci a nedospělé ryby, které tvoří zdroj potravy ryb a dalších mořských druhů. Měkkýši také prostředí zbavují dusíku, který se z něj odstraňuje při sběru těchto živočichů. Iniciativa Blue Growth, věnující se oblasti Baltského moře a financovaná programem Interreg, prokázala schopnost odstraňovat dusík u slávkovitých chovaných na závěsných šňůrách. Viz https://www.interreg-baltic.eu/news-detail/news/new-blue-growth-initiatives-for-the-baltic-sae-region.html .

(43)

Rybníky a mokřady hrají důležitou roli v zadržování vody v krajině a zachovávání biologické rozmanitosti.

(44)

Selektivní šlechtění je založeno na používání přirozené (genetické) variace požadovaných znaků a vlastností, která se získává cílenou selekcí populací, kmenů, čeledí nebo jedinců.

(45)

Viz směrnice Rady 98/58/ES o ochraně zvířat chovaných pro hospodářské účely a nařízení Rady (ES) č. 1099/2009 o ochraně zvířat při usmrcování. V rámci strategie „od zemědělce ke spotřebiteli“ má být v roce 2023 provedeno hodnocení a revize stávajících právních předpisů v oblasti dobrých životních podmínek zvířat, včetně předpisů týkajících se přepravy zvířat a porážení zvířat.

(46)

Nařízení Komise (ES) č. 889/2008, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 834/2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů, pokud jde o ekologickou produkci, označování a kontrolu. Bylo přijato nové nařízení (EU) 2018/848 o ekologické produkci a označování ekologických produktů, které bude použitelné od 1. ledna 2022.

(47)

Objem této poptávky je dnes z velké části naplňován buď prostřednictvím ekologické produkce, nebo prostřednictvím několika (často nákladných) soukromých systémů norem a certifikace. Podle zprávy střediska EUMOFA o ekologické akvakultuře v EU je však stále nutné poskytovat více informací o udržitelnosti ekologické akvakultury v EU (viz https://www.eumofa.eu/documents/20178/84590/Study+report_organic+aquaculture.pdf ).

(48)

V nařízení o společné organizaci trhů jsou stanoveny určité požadavky na informace, jež musí být povinně poskytovány spotřebiteli. Toto nařízení nicméně nepožaduje, aby na konečném výrobku byla uvedena metoda produkce použitá u produktů akvakultury. Je v něm pouze stanovena povinnost uvádět, že daný produkt pochází z „chovu“. Příslušné konkrétní metody produkce se uvádějí pouze u produktů ekologické akvakultury. Nařízení o společné organizaci trhů kromě toho nepožaduje, aby se uváděly informace o původu zpracovaných produktů akvakultury.

(49)

Nařízení o společné organizaci trhů stanovilo společné obchodní normy, které produkty rybolovu a akvakultury musí splňovat, aby v EU mohly být uvedeny na trh k lidské spotřebě. Současné normy však produkty akvakultury nezahrnují. V rámci strategie „od zemědělce ke spotřebiteli“ má být proveden přezkum obchodních norem, a to včetně norem pro produkty rybolovu a akvakultury.

(50)

Síť evropských rybářských oblastí (FARNET) již vypracovala příručku k integraci akvakultury do místních komunit ( https://webgate.ec.europa.eu/fpfis/cms/farnet2/library/guide/integrating-aquaculture-within-local-communities_it ) i příručku k oběhovému hospodářství v rybářských akvakulturních oblastech ( https://webgate.ec.europa.eu/fpfis/cms/farnet2/library/farnet-guide-17-circular-economy-fisheries-and-aquaculture-areas_en ).

(51)

Podle právních předpisů EU v oblasti životního prostředí jsou požadovány informace o stavu vodních ekosystémů a o kvalitě vody, ale nejsou v nich obsaženy žádné povinnosti předkládat údaje konkrétně o akvakulturních činnostech.

(52)

Podle návrhu Komise na nový víceletý program EU pro shromažďování údajů podle rámce pro shromažďování údajů (který se použije od roku 2022) budou členské státy shromažďovat socioekonomické údaje o sladkých vodách, pokud vnitrostátní produkce sladkovodní akvakultury překročí určité prahové hodnoty (1 % produkce EU, 10 % vnitrostátní produkce).

(53)

Klastry sdružují subjekty působící v oboru inovací, jako jsou univerzity, a malé a střední podniky. To podporuje vytváření většího množství pracovních míst a může napomoci k zápisu většího počtu mezinárodních ochranných známek a patentů.

EVROPSKÁ KOMISE

V Bruselu dne 12.5.2021

COM(2021) 236 final

PŘÍLOHY

SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ

Strategické zásady pro udržitelnější a konkurenceschopnější akvakulturu v EU na období 2021–2030

{SWD(2021) 102 final}

(1)

Tyto pokyny by měly zohlednit: i) zkušenosti sdílené členskými státy EU v rámci otevřené metody koordinace; ii) výsledky výzkumu financovaného Evropskou unií a iii) činnost vykonanou v rámci Generální komise pro rybolov ve Středozemním a Černém moři (GFCM) organizace FAO. Viz dokument „A guide for the establishment of coastal zones dedicated to aquaculture in the Mediterranean and the Black Sea“ (Příručka ke zřizování pobřežních zón vyhrazených pro akvakulturu ve Středozemním a Černém moři), dostupný na adrese www.fao.org/3/ca7041en/CA7041EN.pdf . V rámci projektů financovaných Evropskou unií, jako je AquaSpace ( http://www.aquaspace-h2020.eu/ ) a TAPAS ( http://tapas-h2020.eu/ ), byly vytvořeny nástroje k vymezování konkrétních lokalit pro akvakulturní činnosti. Mezi projekty, které jsou financovány Evropskou unií a zabývají se plánováním prostoru pro akvakulturu, patří také projekt MUSES, v jehož rámci byla provedena řada případových studií, mimo jiné i případová studie zaměřená na kombinaci „výroby větrné energie na moři a mořské akvakultury“ v oblasti Baltského moře (v dánských vodách) ( https://muses-project.com/wp-content/uploads/sites/70/2018/02/ANNEX-8-CASE-STUDY-5.pdf ).

(2)

Stálý výbor pro zemědělský výzkum (pracovní skupina SCAR-Fish) určil priority výzkumu v oblasti „prevence a zvládání chorob v akvakultuře“ ( https://scar-europe.org/index.php/fish-documents ) . Ve strategii „od zemědělce ke spotřebiteli“ je jako zásadní oblast výzkumu uveden výzkum týkající se mikrobiomu, který má být podpořen prostřednictvím programu Horizont Evropa.

(3)

Tyto pokyny by měly zohlednit zjištění z příslušných projektů financovaných Evropskou unií, jako je SOCLIMPACT ( https://soclimpact.net ), CERES ( https://ceresproject.eu ) a ClimeFish ( https://climefish.eu/ ). Doporučení, jež byla sestavena v projektu ClimeFish, jsou zacílena především na mořskou akvakulturu, ale do jisté míry také na sladkovodní produkci v jezerech a rybnících. V rámci tohoto projektu byl vytvořen rámec na podporu rozhodování sestávající z elektronického nástroje pro podporu plánovacích procesů, který obsahuje údaje a osvědčené postupy. Dále byla v tomto projektu navržena evropská norma pro odvětvové plány přizpůsobení se klimatu.

(4)

Vedle toho by bylo vhodné více šířit pokyny Komise, jako je například dokument Guidance on Aquaculture and Natura 2000 (Pokyny k akvakultuře a síti Natura 2000).

(5)

 Například by měla být šířena sada nástrojů pro ochranu před kormorány, která byla vypracována v rámci projektu INTERCAFE a která obsahuje řešení, jak zmenšit problémy s kormorány v evropských rybářských oblastech. Viz https://ec.europa.eu/environment/nature/cormorants/files/Cormorant_Toolbox_web_version.pdf .

(6)

V těchto zásadách by měly být zohledněny výsledky činnosti z vlastního podnětu zřízené podskupiny Platformy pro dobré životní podmínky zvířat Generálního ředitelství pro zdraví a bezpečnost potravin (DG SANTE) i příslušná stanoviska Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA).

(7)

 Projekt PerformFish ( http://performfish.eu/ ), financovaný z programu Horizont 2020, se mimo jiné zabývá validací operativních ukazatelů dobrých životních podmínek, které jsou přímo určené pro chovatele mořčákovitých a mořanovitých ve Středozemním moři.

(8)

Pracovní skupina výboru SCAR-Fish určila priority výzkumu v oblasti dobrých životních podmínek ryb ( https://scar-europe.org/index.php/fish-documents ).

(9)

Při tvorbě těchto nástrojů by měly být využity zkušenosti získané během kampaně s názvem „Vyprodukováno v EU“.

(10)

Evropskou unií financovaný projekt Integrovaný rozvoj středomořské akvakultury (MedAID) zkoumá způsoby, jak zapojit místní zainteresované strany do rozvoje akvakultury (viz http://www.medaid-h2020.eu/index.php/wp7-social-acceptability-and-governance/ ).

(11)

K povinně předkládaným údajům patří: i) údaje shromažďované Eurostatem podle nařízení (ES) č. 762/2008 o předkládání statistik týkajících se akvakultury členskými státy; ii) údaje shromažďované podle nařízení o rámci pro shromažďování údajů (nařízení (EU) 2017/1004) a iii) údaje shromažďované podle právních předpisů v oblasti zdraví zvířat či podle právních předpisů týkajících se ekologické produkce.

(12)

Komise financovala projekty rozvoje dovedností v odvětví akvakultury v EU v rámci akce Blue Careers, financované z ENRF (např. projekt Entrefish ( http://www.entrefish.eu/?page_id=3554&lang=en ). Dále více než 100 projektů týkajících se akvakultury financovala prostřednictvím programu Erasmus+ (viz https://ec.europa.eu/programmes/erasmus-plus/projects_cs ) . Přesto je v budoucnu třeba podniknout více.

(13)

Dobrým příkladem pokroku v této oblasti jsou iniciativy EU pro klastry zahájené v rámci programu COSME na podporu inovací a růstu malých a středních podniků, např. francouzský klastr pro akvakulturu a mořské zdroje, který má více než 170 členů (více než 60 z nich jsou malé a střední podniky).

(14)

K těmto programům patří například: Evropský námořní a rybářský fond (ENRF), budoucí fond ENRAF, Horizont 2020 a Horizont Evropa, program pro životní prostředí a oblast klimatu (LIFE+), Evropský fond pro regionální rozvoj (EFRR), Program pro konkurenceschopnost podniků a malé a střední podniky (COSME) a Evropský program monitorování Země (Copernicus).