(1)

Podle článku 2 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „smlouva o EU“) je Unie založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin, zakotvených v Listině základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“). Na těchto základních hodnotách, které se uplatnily při jejím založení, stejně jako na univerzálnosti a nedělitelnosti lidských práv a na dodržování zásad Charty Organizace spojených národů (OSN) a mezinárodního práva by měla spočívat činnost Unie na mezinárodní scéně. Tato činnost zahrnuje podporu udržitelného rozvoje v hospodářské a sociální oblasti a v oblasti životního prostředí v rozvojových zemích.

(2)

V souladu s článkem 191 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) patří mezi priority Unie vysoká úroveň ochrany a zlepšování kvality životního prostředí a podpora základních evropských hodnot, jak je stanoveno ve sdělení Komise ze dne 11. prosince 2019 o Zelené dohodě pro Evropu. K dosažení těchto cílů se vyžaduje zapojení nejen orgánů veřejné správy, ale i soukromých subjektů, zejména společností.

(3)

Ve svém sdělení Silná sociální Evropa pro spravedlivou transformaci ze dne 14. ledna 2020 se Komise zavázala modernizovat evropské sociálně tržní hospodářství s cílem zajistit spravedlivou transformaci k udržitelnosti, přičemž nikdo nesmí zůstat opomenut. Tato směrnice rovněž přispěje k evropskému pilíři sociálních práv, který prosazuje práva zajišťující spravedlivé pracovní podmínky. Je součástí politik a strategií Unie týkajících se podpory důstojné práce na celém světě, včetně globálních hodnotových řetězců, jak je uvedeno ve sdělení Komise ze dne 23. února 2022 o důstojné práci na celém světě.

(4)

Chování společností ve všech odvětvích hospodářství je klíčem k úspěšnému splnění cílů Unie v oblasti udržitelnosti, neboť společnosti v Unii, zejména ty velké, závisejí na globálních hodnotových řetězcích. Je rovněž v zájmu společností chránit lidská práva a životní prostředí, zejména s ohledem na rostoucí zájem spotřebitelů a investorů o tato témata. Na úrovni Unie i na vnitrostátní úrovni již existuje několik iniciativ na podporu podniků, které přispívají k hodnotově zaměřené transformaci.

(5)

Stávající mezinárodní normy pro odpovědné chování podniků stanoví, že společnosti by měly chránit lidská práva, a vymezují, jak by měly společnosti přistupovat k ochraně životního prostředí v rámci veškerého svého provozu a hodnotových řetězců. Obecné zásady OSN v oblasti podnikání a lidských práv (dále jen „obecné zásady OSN“) uznávají odpovědnost společností za uplatňování náležité péče v oblasti lidských práv tím, že identifikují nepříznivé dopady svého provozu na lidská práva, snaží se jim předcházet, usilují o jejich zmírnění a objasňují, jak tyto dopady řeší. Obecné zásady OSN stanoví, že podniky by se měly vyvarovat porušování lidských práv a měly by se zabývat nepříznivými dopady v oblasti lidských práv, které způsobily, k nimž přispěly nebo s nimiž jsou spojeny prostřednictvím svého vlastního provozu, provozu svých dceřiných společností nebo přímých či nepřímých obchodních vztahů.

(6)

Koncepce náležité péče v oblasti lidských práv byla upřesněna a dále rozvinuta v pokynech Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) pro nadnárodní společnosti (dále jen „pokyny pro nadnárodní společnosti“), které rozšířily uplatňování náležité péče i na oblasti životního prostředí a správy a řízení. Pokyny OECD pro náležitou péči na podporu odpovědného chování podniků (dále jen „pokyny pro odpovědné chování podniků“) a odvětvové pokyny představují mezinárodně uznávané rámce, které stanoví praktické kroky náležité péče s cílem pomoci společnostem identifikovat skutečné i potenciální dopady jejich provozu, dodavatelských řetězců a dalších obchodních vztahů, předcházet těmto dopadům, zmírňovat je a objasňovat jejich řešení. Koncepce náležité péče je rovněž zakotvena v doporučeních Tripartitní deklarace Mezinárodní organizace práce (MOP) o principech týkajících se nadnárodních společností a sociální politiky.

(7)

Všechny podniky nesou odpovědnost za dodržování lidských práv, která jsou univerzální, nedělitelná, vzájemně provázaná a na sobě závislá.

(8)

Cíle udržitelného rozvoje OSN přijaté všemi členskými státy OSN v roce 2015 zahrnují cíle podpory trvalého, inkluzivního a udržitelného hospodářského růstu. Unie si stanovila za cíl tyto cíle OSN v oblasti udržitelného rozvoje splnit. Soukromý sektor ke splnění těchto cílů přispívá.

(9)

Negativní vliv přírodních a člověkem vyvolaných rizik má dopad na globální hodnotové řetězce, a to zejména v případě hodnotových řetězců kritických surovin. Četnost a dopad šoků zahrnujících rizika pro kritické hodnotové řetězce se v budoucnu pravděpodobně zvýší. Soukromý sektor by mohl hrát důležitou úlohu při podpoře trvalého, inkluzivního a udržitelného hospodářského růstu a zároveň bránit vzniku nerovnováhy na vnitřním trhu. To podtrhuje význam posílení odolnosti společností vůči nepříznivým scénářům souvisejícím s jejich hodnotovými řetězci, s přihlédnutím k externalitám, jakož i sociálním, environmentálním a správním rizikům.

(10)

Mezinárodní dohody v rámci Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu, jejímiž smluvními stranami jsou Unie a její členské státy, jako je Pařížská dohoda v rámci Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu přijatá dne 12. prosince 2015 (dále jen „Pařížská dohoda“) (3) a nedávný Klimatický pakt z Glasgow, stanoví přesné způsoby řešení změny klimatu a udržení globálního oteplování pod 1,5 oC. Kromě konkrétních opatření, která se očekávají od všech smluvních stran, je pro dosažení těchto cílů za klíčovou rovněž považována role soukromého sektoru, zejména jeho investiční strategie.

(11)

Prostřednictvím nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1119 (4) se Unie rovněž právně zavázala, že se do roku 2050 stane klimaticky neutrální a do roku 2030 sníží emise alespoň o 55 %. Oba tyto závazky vyžadují, aby společnosti změnily způsob, jakým vyrábějí a nakupují. Pracovní dokument útvarů Komise připojený ke sdělení Komise ze dne 17. září 2020 s názvem „Zvýšení cílů Evropy v oblasti klimatu do roku 2030 – Investice do klimaticky neutrální budoucnosti ve prospěch našich občanů“ (dále jen „plán pro dosažení cíle v oblasti klimatu do roku 2030“) modeluje různé stupně snížení emisí vyžadované v různých hospodářských odvětvích, avšak podle všech scénářů je vždy třeba vykázat značné snížení, aby Unie své cíle v oblasti klimatu splnila. Uvedený plán rovněž zdůrazňuje, že „změny pravidel a postupů správy a řízení společností, včetně udržitelného financování, přimějí vlastníky a vedoucí pracovníky společností k upřednostňování cílů v oblasti udržitelnosti v jejich opatřeních a strategiích“. Ve sdělení Komise o Zelené dohodě pro Evropu je uvedeno, že všechny činnosti a politiky Unie by měly vést k tomu, aby Unie pomohla dosáhnout úspěšného a spravedlivého přechodu k udržitelné budoucnosti. Rovněž se v něm uvádí, že by udržitelnost měla být dále začleněna do rámce správy a řízení společností. Rámec pro opatření Unie v oblasti životního prostředí a klimatu stanovený v rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/591 (5) se zaměřuje na urychlení ekologické transformace na klimaticky neutrální, udržitelné, odolné a konkurenceschopné oběhové hospodářství bez toxických látek, efektivně využívající zdroje a založené na obnovitelných zdrojích energie, a to spravedlivým, rovným a inkluzivním způsobem, a na ochranu, obnovu a zlepšení stavu životního prostředí, mimo jiné zastavením a zvrácením úbytku biologické rozmanitosti.

(12)

Podle sdělení Komise ze dne 24. února 2021 o vytvoření Unie odolné vůči změně klimatu, které představuje strategii Unie pro přizpůsobení se změně klimatu, by nová investiční a politická rozhodnutí měla vycházet z informací o klimatu a měla by obstát i v budoucnu, a to i v případě větších podniků, které řídí hodnotové řetězce. Tato směrnice by měla být v souladu s uvedenou strategií. Podobně by měl být zajištěn soulad se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1619 (6), která stanoví jasné požadavky na pravidla správy a řízení bank, včetně povědomí o environmentálních, sociálních a správních rizicích na úrovni členů orgánů společnosti.

(13)

Sdělení Komise ze dne 11. března 2020 o novém akčním plánu EU pro oběhové hospodářství pro čistou a konkurenceschopnou Evropu (akční plán pro oběhové hospodářství), sdělení Komise ze dne 20. března 2020 o strategii EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030: Navrácení přírody do našeho života (strategie v oblasti biologické rozmanitosti), sdělení Komise ze dne 20. března 2020 o strategii „od zemědělce ke spotřebiteli“ pro spravedlivé, zdravé a ekologické potravinové systémy (strategie „od zemědělce ke spotřebiteli“) a sdělení Komise ze dne 14. října 2020 o strategii pro udržitelnost v oblasti chemických látek – K životnímu prostředí bez toxických látek (strategie pro chemické látky), sdělení Komise ze dne 12. května 2021 o akčním plánu EU pro nulové znečištění ovzduší, vod a půdy, sdělení Komise ze dne 5. května 2021 s názvem „Aktualizace nové průmyslové strategie 2020: budování silnějšího jednotného trhu pro oživení Evropy, přístup Komise označovaný jako průmysl 5.0, sdělení Komise ze dne 4. března 2021 o akčním plánu pro evropský pilíř sociálních práv a sdělení Komise ze dne 18. února 2021 nazvané „Přezkum obchodní politiky: Otevřená, udržitelná a sebevědomá obchodní politika“ uvádějí mezi svými prvky iniciativu týkající se udržitelné správy a řízení společností. Požadavky náležité péče podle této směrnice by měly přispět k dosažení cílů akčního plánu EU „Vstříc nulovému znečištění ovzduší, vod a půdy“, jímž je vytvoření prostředí bez toxických látek a ochrana zdraví a pohody lidí, zvířat a ekosystémů před riziky a negativními dopady souvisejícími s životním prostředím.

(14)

Tato směrnice je v souladu se společným prohlášením Komise o akčním plánu EU pro lidská práva a demokracii na období 2020–2024. Uvedený akční plán stanovuje jako prioritu větší zapojení Unie do aktivní podpory celosvětového provádění obecných zásad OSN a dalších příslušných mezinárodních pokynů, jako jsou pokyny pro nadnárodní společnosti, mimo jiné prostřednictvím prosazování příslušných standardů náležité péče.

(15)

Evropský parlament ve svém usnesení ze dne 10. března 2021 obsahujícím doporučení Komisi k náležité péči a odpovědnosti podniků vyzývá Komisi, aby navrhla pravidla na úrovni Unie pro povinnosti komplexní náležité péče podniků s důsledky až do výše občanskoprávní odpovědnosti pro ty společnosti, které způsobily nebo spoluzpůsobily škodu tím, že nevykonaly náležitou péči. V závěrech Rady ze dne 1. prosince 2020 o lidských právech a důstojné práci v globálních dodavatelských řetězcích byla Komise vyzvána, aby předložila návrh právního rámce Unie pro udržitelnou správu a řízení podniků, včetně meziodvětvových povinností náležité péče podniků v rámci globálních dodavatelských řetězců. Evropský parlament rovněž vyzývá ve své zprávě z vlastní iniciativy ze dne 2. prosince 2020 o udržitelné správě a řízení společností k vyjasnění povinností členů orgánů společností. Ve společném prohlášení o legislativních prioritách EU na rok 2022 ze dne 21. prosince 2021 se Evropský parlament, Rada Evropské unie a Komise zavázaly, že vytvoří ekonomiku ve prospěch lidí a zlepší regulační rámec pro udržitelnou správu a řízení společností.

(16)

Cílem této směrnice je zajistit, aby společnosti působící na vnitřním trhu přispívaly k udržitelnému rozvoji a přechodu ekonomik a společností k udržitelnosti prostřednictvím identifikace, a případně seřazení dle priority, prevence, zmírňování, zastavování, minimalizace a nápravy skutečných nebo potenciálních nepříznivých dopadů v oblasti lidských práv a životního prostředí spojených s jejich provozem, provozem jejich dceřiných společností a jejich obchodních partnerů v řetězcích činností společností a aby ti, kdo jsou nedodržením této povinnosti postiženi, měli přístup ke spravedlnosti a prostředkům právní ochrany. Touto směrnicí není dotčena odpovědnost členských států za dodržování a ochranu lidských práv a životního prostředí podle mezinárodního práva.

(17)

Touto směrnicí nejsou dotčeny povinnosti v oblasti lidských, zaměstnaneckých a sociálních práv, ochrany životního prostředí a změny klimatu vyplývající z jiných legislativních aktů Unie. Jsou-li ustanovení této směrnice v rozporu s ustanoveními jiného legislativního aktu Unie, který sleduje stejné cíle a stanoví širší nebo konkrétnější povinnosti, ustanovení tohoto jiného legislativního aktu Unie by měla mít v rozsahu příslušného rozporu přednost a měla by se na uvedené konkrétní povinnosti použít. Příklady takových povinností v legislativních aktech Unie zahrnují povinnosti stanovené v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/821 (7), nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/1542 (8) nebo nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/1115 (9).

(18)

Tato směrnice se nevztahuje na instituce penzijního pojištění spravující systémy sociálního zabezpečení podle práva Unie. Pokud se členský stát rozhodl neuplatňovat směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/2341 (10) zcela nebo zčásti na instituci zaměstnaneckého penzijního pojištění v souladu s článkem 5 uvedené směrnice, tato směrnice se na tyto instituce zaměstnaneckého penzijního pojištění nevztahuje.

(19)

Společnosti by měly podniknout vhodné kroky k zavedení a provádění opatření náležité péče v souladu s touto směrnicí, pokud jde o jejich vlastní provoz, provoz jejich dceřiných společností a jejich přímých a nepřímých obchodních partnerů v rámci jejich řetězců činností. Tato směrnice by neměla od společností vyžadovat, aby zaručovaly, že k nepříznivým dopadům za žádných okolností nikdy nedojde nebo že vždy dojde k jejich zastavení. Pokud jde například o obchodní partnery, u nichž nepříznivý dopad vznikne v důsledku zásahu státu, nemusí být společnost schopna takových výsledků dosáhnout. Hlavními povinnostmi vyplývajícími z této směrnice by proto měly být povinnosti konat. Společnost by měla přijmout vhodná opatření, jejichž prostřednictvím lze dosáhnout cílů náležité péče účinným řešením nepříznivých dopadů způsobem přiměřeným stupni závažnosti a pravděpodobnosti nepříznivého dopadu. Je třeba vzít v úvahu okolnosti konkrétního případu, povahu a rozsah nepříznivého vlivu a relevantní rizikové faktory, a to i při prevenci a minimalizaci nepříznivých dopadů, specifika obchodních operací společnosti a jejího řetězce činností, odvětví nebo zeměpisné oblasti, v nichž působí její obchodní partneři, schopnost společnosti ovlivňovat své přímé a nepřímé obchodní partnery a to, zda by společnost mohla svůj vliv zvýšit.

(20)

Proces náležité péče stanovený v této směrnici by měl zahrnovat šest kroků definovaných v pokynech pro odpovědné chování podniků, které zahrnují opatření týkající se náležité péče společností s cílem identifikovat a řešit nepříznivé dopady v oblasti lidských práv a životního prostředí. Tento proces sestává z následujících kroků: (1) začlenění náležité péče do politik a systémů řízení; (2) identifikace a posuzování nepříznivých dopadů v oblasti lidských práv a životního prostředí; (3) prevence, zastavení nebo minimalizace skutečných a potenciálních nepříznivých dopadů v oblasti lidských práv a životního prostředí; (4) monitorování a posuzování účinnosti opatření; (5) komunikace a (6) zajišťování nápravy.

(21)

Aby byla náležitá péče účinnější a snížila se zátěž pro společnosti, měly by mít společnosti možnost sdílet zdroje a informace v rámci svých příslušných skupin společností a s dalšími právními subjekty. Mateřské společnosti spadající do působnosti této směrnice by měly mít možnost plnit některé povinnosti náležité péče rovněž jménem svých dceřiných společností spadajících do působnosti této směrnice, pokud se tím zajistí účinné dodržování. Tím by neměla být dotčena skutečnost, že dceřiné společnosti podléhají výkonu pravomocí orgánu dohledu a občanskoprávní odpovědnosti podle této směrnice. Pokud mateřská společnost plní jménem dceřiné společnosti povinnosti týkající se boje proti změně klimatu, měla by dceřiná společnost tyto povinnosti plnit v souladu s plánem mateřské společnosti pro zmírňování změny klimatu, který je náležitě přizpůsoben obchodnímu modelu a strategii dceřiné společnosti. Pokud dceřiná společnost nespadá do působnosti této směrnice, jelikož není povinna provádět náležitou péči, měla by mateřská společnost zahrnout provoz dceřiné společnosti do rámce svých vlastních povinností náležité péče. Pokud do působnosti této směrnice spadají dceřiné společnosti, ale nikoli mateřská společnost, měly by i tak mít možnost zdroje a informace v rámci skupiny společností sdílet. Za plnění povinností náležité péče podle této směrnice by však měly nést odpovědnost dceřiné společnosti.

(22)

Plněním některých povinností náležité péče na úrovni skupiny by neměla být dotčena občanskoprávní odpovědnost dceřiných společností podle této směrnice ve vztahu k obětem, jimž je způsobena škoda. Jsou-li podmínky občanskoprávní odpovědnosti splněny, mohla by odpovědnost za vzniklou škodu nést dceřiná společnost bez ohledu na to, zda povinnosti náležité péče plní sama, nebo tak jejím jménem činí mateřská společnost.

(23)

Obchodní partneři by neměli mít povinnost sdělovat společnosti, která plní povinnosti vyplývající z této směrnice, informace, které jsou obchodním tajemstvím vymezeným ve směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/943 (11), aniž je dotčeno sdělení totožnosti přímých a nepřímých obchodních partnerů, nebo základní informace potřebné k identifikaci skutečných nebo potenciálních nepříznivých dopadů, je-li to nezbytné a řádně odůvodněné z hlediska dodržování povinností náležité péče ze strany společnosti. Tím by neměla být dotčena možnost obchodních partnerů chránit svá obchodní tajemství prostřednictvím mechanismů stanovených ve směrnici (EU) 2016/943. Obchodní partneři by nikdy neměli mít povinnost sdělovat utajované informace ani jiné informace, jejichž vyzrazení by ohrozilo podstatné zájmy bezpečnosti státu.

(24)

K nepříznivým dopadům v oblasti lidských práv a životního prostředí by mohlo docházet v souvislosti s vlastním provozem společností, provozem jejich dceřiných společností a jejich obchodních partnerů v řetězcích činností společností, zejména na úrovni získávání surovin a jejich zpracovávání. Aby měla náležitá péče smysluplný dopad, měla by zahrnovat nepříznivé dopady v oblasti lidských práv a životního prostředí vznikající během většiny životního cyklu výroby, distribuce, přepravy a skladování výrobku nebo poskytování služeb, na úrovni vlastního provozu společností, provozu jejich dceřiných společností a jejich obchodních partnerů v jejich řetězcích činností.

(25)

Řetězec činností by měl zahrnovat činnosti předcházejících (upstream) obchodních partnerů společnosti, které souvisejí s výrobou zboží nebo poskytováním služeb společností, včetně návrhu, těžby, získávání zdrojů, výroby, přepravy, skladování a dodávek surovin, výrobků nebo částí výrobků a vývoje daného výrobku nebo služby, a činnosti následujících (downstream) obchodních partnerů společnosti, které souvisejí s distribucí, přepravou a skladováním daného výrobku, pokud obchodní partneři tyto činnosti provádějí pro danou společnost nebo jejím jménem. Tato směrnice by se neměla vztahovat na likvidaci výrobku. Mimoto, v souladu s touto směrnicí by řetězec činností neměl zahrnovat distribuci, přepravu, skladování a likvidaci výrobku, který v určitém členském státě podléhá kontrole vývozu, což znamená buď kontrolu vývozu podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/821 (12), nebo kontrolu vývozu zbraní, střeliva nebo vojenského materiálu v rámci vnitrostátních kontrol vývozu, poté co je vývoz daného výrobku povolen. Tato směrnice je doplněna dalšími legislativní akty, které se rovněž zabývají nepříznivými dopady v oblasti lidských práv nebo ochrany životního prostředí. Jedná se zejména o nařízení (EU) 2021/821, kterým se zavádí režim pro kontrolu vývozu, zprostředkování, technické pomoci, tranzitu a přepravy zboží dvojího užití, jež se týká mimo jiné softwaru a technologií, které lze použít pro účely kybernetického dohledu. V rámci tohoto režimu by členské státy měly zejména zvážit riziko, že toto zboží bude použito v souvislosti s vnitřními represemi nebo závažným porušováním lidských práv a mezinárodního humanitárního práva. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/125 (13) rovněž zakazuje nebo případně reguluje vývoz zboží, jako jsou chemické látky, které se používá nebo by mohlo být použito pro účely trestu smrti nebo pro účely mučení či jiného krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání. Kromě toho se několik dalších legislativních iniciativ zaměřuje na zmírnění dopadů výrobků na životní prostředí během celého jejich životního cyklu, mimo jiné stanovením požadavků na ekodesign založených na aspektech udržitelnosti a oběhovosti výrobků. Dodržování této směrnice by mělo usnadnit soulad s ustanoveními a cíli těchto dalších legislativních aktů a s podmínkami příslušných povolení uplatňovaných na jejich základě. Vývozci by měli při dodržování těchto dalších legislativních aktů zohlednit výsledky svých zjištění z náležité péče podle této směrnice. Pojmem „řetězec činností“, jak je vymezen v této směrnici, nejsou dotčeny pojmy „hodnotový řetězec“ nebo „dodavatelský řetězec“, jak jsou vymezeny v jiných právních předpisech Unie nebo ve smyslu v nich používaném.

(26)

Definice pojmu „řetězec činností“ by neměla zahrnovat činnosti následujících obchodních partnerů společnosti, které souvisejí se službami společnosti. V případě regulovaných finančních podniků by definice pojmu „řetězec činností“ neměla zahrnovat činnosti následujících obchodních partnerů, kteří jsou příjemci jejich služeb a produktů. V případě regulovaných finančních podniků by se tudíž tato směrnice měla vztahovat pouze na předcházející (upstream), nikoli však na následující (downstream) část jejich řetězce činností.

(27)

Podle této směrnice by společnosti založené v souladu s právem členského státu měly podléhat požadavkům náležité péče, pokud splňují určité podmínky, včetně obratu a v některých případech prahových hodnot pro počet zaměstnanců. Ačkoli jsou uvedené podmínky vyjádřeny s ohledem na jedno účetní období, tato směrnice by se měla použít pouze tehdy, pokud je společnost splnila v každém z posledních dvou po sobě jdoucích účetních období, a neměla by se již uplatňovat, pokud přestanou být v každém z posledních dvou příslušných účetních období splněny. To platí i pro společnosti založené v souladu s právem třetí země, které by měly v každém z posledních dvou účetních období splňovat příslušné kritérium obratu v Unii. V zájmu jasnosti a s ohledem na časově rozložené uplatňování směrnice je třeba, aby kritéria působnosti splňovaly společnosti z Unie i ze třetích zemí po dvě po sobě jdoucí účetní období, která předcházejí příslušným datům použitelnosti stanoveným v souladu s pravidly pro provedení této směrnice. Pokud jde o prahové hodnoty pro počet zaměstnanců, měli by být do počtu zaměstnanců uživatelské společnosti zahrnuti zaměstnanci agentur práce a pracovníci vyslaní podle čl. 1 odst. 3 písm. c) směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES (14). Vyslaní pracovníci podle čl. 1 odst. 3 písm. a) a b) směrnice 96/71/ES by měli být zahrnuti pouze do počtu zaměstnanců vysílající společnosti. Do výpočtu počtu zaměstnanců by měli být zahrnuti i další pracovníci v nestandardních formách zaměstnání, pokud splňují kritéria pro status pracovníka stanovená Soudním dvorem Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“). Sezónní pracovníci by do počtu zaměstnanců měli být zahrnuti úměrně počtu měsíců, po které jsou zaměstnáni. Výpočet prahových hodnot podle této směrnice by měl zahrnovat počet zaměstnanců a obrat poboček společnosti, které jsou jinými provozovnami než ústředím, které jsou na ní právně závislé, a jsou tudíž v souladu s právními předpisy Unie a vnitrostátními právními předpisy považovány za součást společnosti. To by mělo platit i pro skupiny společností v případě, že se prahové hodnoty vypočítávají na konsolidovaném základě. Není-li stanoveno jinak, měly by být prahové hodnoty, jichž je třeba dosáhnout, aby se na společnost vztahovala tato směrnice, chápány jako prahové hodnoty vypočítávané na individuálním základě.

(28)

Povinnost dodržovat povinnosti náležité péče stanovené v této směrnici by se měla vztahovat na společnosti usazené v Unii, které měly v posledním účetním období, za které byla nebo měla být přijata roční účetní závěrka, v průměru více než 1 000 zaměstnanců a čistý celosvětový obrat vyšší než 450 000 000 EUR. Povinnost dodržovat povinnosti náležité péče stanovené v této směrnici by se měla vztahovat i na společnosti, které uzavřely v Unii franšízové nebo licenční dohody s nezávislými třetími společnostmi výměnou za licenční poplatky, pokud tyto dohody zajišťují společnou identitu, společnou obchodní koncepci a uplatňování jednotných obchodních metod a pokud tyto licenční poplatky v posledním účetním období, za které byla nebo měla být přijata roční účetní závěrka, činily více než 22 500 000 EUR, jestliže společnost měla v posledním účetním období, za které byla nebo měla být přijata roční účetní závěrka, čistý celosvětový obrat vyšší než 80 000 000 EUR. Totéž platí pro nejvyšší mateřské společnosti skupin společností, které společně splňují tyto podmínky. Pokud jde o tyto nejvyšší mateřské společnosti, povinnosti vyplývající z této směrnice by měla plnit nejvyšší mateřská společnost, nebo v případě, že nejvyšší mateřská společnost má jako hlavní činnost držení podílů v provozních dceřiných společnostech a nepodílí se na přijímání řídicích, provozních ani finančních rozhodnutí ovlivňujících skupinu nebo její dceřiné společnosti, namísto této nejvyšší mateřské společnosti jedna provozní dceřiná společnost usazená v Unii, a to v souladu s podmínkami stanovenými v této směrnici.

(29)

Aby bylo možné plně dosáhnout cílů této směrnice týkajících se nepříznivých dopadů v oblasti lidských práv a životního prostředí, pokud jde o provoz společností, provoz jejich dceřiných společností a jejich obchodních partnerů v řetězcích činností společností, měly by do její působnosti spadat i společnosti ze třetích zemí s významným provozem v Unii. Konkrétně by se směrnice měla vztahovat na společnosti ze třetích zemí, které v účetním období předcházejícím poslednímu účetnímu období dosáhly v Unii čistého obratu přinejmenším ve výši 450 000 000 EUR. Povinnost dodržovat povinnosti náležité péče stanovené v této směrnici by se měla vztahovat i na společnosti, které v Unii uzavřely franšízové nebo licenční dohody výměnou za licenční poplatky s nezávislými třetími společnostmi, pokud tyto dohody zajišťují společnou identitu, společnou obchodní koncepci a uplatňování jednotných obchodních metod a pokud tyto licenční poplatky v Unii v účetním období předcházejícím poslednímu účetnímu období činily více než 22 500 000 EUR a pokud společnost v účetním období předcházejícím poslednímu účetnímu období dosáhla v Unii čistého obratu vyššího než 80 000 000 EUR. Totéž platí pro nejvyšší mateřské společnosti skupin společností, které společně splňují tyto podmínky. Pokud jde o tyto nejvyšší mateřské společnosti, povinnosti vyplývající z této směrnice by měla plnit nejvyšší mateřská společnost, nebo v případě, že nejvyšší mateřská společnost má jako hlavní činnost držení podílů v provozních dceřiných společnostech a nepodílí se na přijímání řídicích, provozních ani finančních rozhodnutí ovlivňujících skupinu nebo její dceřiné společnosti, namísto této nejvyšší mateřské společnosti jedna provozní dceřiná společnost usazená v Unii, a to v souladu s podmínkami stanovenými v této směrnici.

(30)

Pro účely vymezení oblasti působnosti této směrnice ve vztahu ke společnostem ze třetích zemí by mělo být použito popsané kritérium obratu, neboť vytváří územní vazbu mezi společnostmi ze třetích zemí a územím Unie. Obrat je zástupným ukazatelem účinků, které by činnosti těchto společností mohly mít na vnitřní trh. V souladu s mezinárodním právem tyto účinky odůvodňují použití práva Unie na společnosti ze třetích zemí. Pro určení příslušného obratu dotčených společností by se měly použít metody výpočtu čistého obratu společností ze třetích zemí stanovené ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2013/34/EU (15). Aby bylo zajištěno účinné prosazování této směrnice, společnosti ze třetích zemí, na které se má tato směrnice vztahovat, by naopak neměly být určeny pomocí prahové hodnoty pro počet zaměstnanců, neboť pojem „zaměstnanci“ použitý pro účely této směrnice je založen na právu Unie a nelze jej snadno přenést mimo Unii. Vzhledem k tomu, že ani v účetních rámcích neexistuje jasná a jednotná metodika pro určení počtu zaměstnanců společností ze třetích zemí, by použití této prahové hodnoty vedlo k právní nejistotě a pro orgány dohledu by bylo obtížné ji uplatňovat. Definice pojmu „obrat“ by měla vycházet ze směrnice 2013/34/EU, v níž jsou již stanoveny metody výpočtu čistého obratu společností ze třetích zemí, neboť definice obratu a výnosů jsou podobné i v mezinárodních účetních rámcích. S cílem zajistit, aby orgán dohledu měl informace o tom, které společnosti ze třetích zemí dosahují v Unii takového obratu, aby spadaly do oblasti působnosti této směrnice, by tato směrnice měla vyžadovat, aby zplnomocněný zástupce společnosti ze třetí země nebo společnost sama informovali orgán dohledu v členském státě, v němž má zplnomocněný zástupce společnosti ze třetí země bydliště nebo sídlo – a pokud se jedná o dva odlišné členské státy, orgán dohledu v členském státě, v němž společnost dosáhla největší části svého čistého obratu v Unii za účetní období předcházející poslednímu účetnímu období, o tom, že daná společnost je společností spadající do oblasti působnosti této směrnice. Je-li to nezbytné pro určení toho, ve kterém členském státě společnost ze třetí země dosáhla největší části svého čistého obratu v Unii, měl by členský stát mít možnost požádat Komisi, aby jej o čistém obratu společnosti ze třetí země dosaženém v Unii informovala. Komise by měla zřídit systém pro zajištění takovéto výměny informací.

(31)

Vzhledem k významu společností jako jednoho z pilířů udržitelné společnosti a ekonomiky je důležité, aby vznikl unijní rámec pro odpovědný a udržitelný přístup ke globálním hodnotovým řetězcům. Vznik závazných právních předpisů v několika členských státech vyvolal potřebu rovných podmínek pro společnosti s cílem zabránit roztříštěnosti a poskytnout právní jistotu podnikům působícím na vnitřním trhu. Tato směrnice by však neměla bránit členským státům v zavádění přísnějších ustanovení vnitrostátních právních předpisů, která se odchylují od ustanovení stanovených v jiných článcích než v čl. 8 odst. 1 a 2, čl. 10 odst. 1 a čl. 11 odst. 1, a to i v případech, kdy tato ustanovení mohou nepřímo zvýšit úroveň ochrany podle čl. 8 odst. 1 a 2, čl. 10 odst. 1 a čl. 11 odst. 1, například ustanovení o oblasti působnosti, definicích, vhodných opatřeních pro nápravu skutečných nepříznivých dopadů, o provádění smysluplné spolupráce se zúčastněnými stranami a o občanskoprávní odpovědnosti, nebo v zavádění ustanovení vnitrostátních předpisů, které jsou konkrétnější z hlediska sledovaného cíle nebo oblasti, jako jsou ustanovení vnitrostátních právních předpisů upravující konkrétní nepříznivé dopady nebo konkrétní odvětví činnosti, ve snaze dosáhnout odlišné úrovně ochrany lidských, zaměstnaneckých a sociálních práv, životního prostředí nebo klimatu.

(32)

Cílem této směrnice je komplexně pokrýt lidská práva, včetně všech pěti základních zásad a práv při práci vymezených v Deklaraci MOP o základních principech a právech v práci z roku 1998. Za účelem dosažení smysluplného přispění k přechodu k udržitelnosti by měla být náležitá péče podle této směrnice prováděna s ohledem na nepříznivé dopady v oblasti lidských práv na osoby v důsledku porušení některého z práv zakotvených v mezinárodních nástrojích vyjmenovaných v části I oddíle 1 přílohy této směrnice. Pojem „porušení“ by měl být vykládán v souladu s mezinárodním právem v oblasti lidských práv. Aby bylo zajištěno komplexní pokrytí lidských práv, mělo by být porušení lidského práva výslovně neuvedeného v části I oddíle 1 přílohy této směrnice, jehož se může dopustit společnost nebo právní subjekt a jež přímo poškozuje právní zájem chráněný v právních nástrojích v oblasti lidských práv vyjmenovaných v části I oddíle 2 přílohy této směrnice, rovněž součástí nepříznivých dopadů v oblasti lidských práv, na něž se vztahuje tato směrnice, pokud dotčená společnost mohla riziko takového porušení lidského práva přiměřeně předpokládat, s přihlédnutím ke všem relevantním okolnostem konkrétního případu, včetně povahy a rozsahu obchodních operací společnosti a jejího řetězce činností, hospodářského odvětví a zeměpisného a provozního kontextu. Náležitá péče by měla dále zahrnovat nepříznivé dopady v oblasti životního prostředí vyplývající z porušení jednoho ze zákazů a povinností vyjmenovaných v části II přílohy této směrnice, jakož i nepříznivé dopady vyplývající z porušení jednoho ze zákazů vyjmenovaných v části I bodech 15 a 16 přílohy této směrnice, s přihlédnutím k vnitrostátním právním předpisům souvisejícím s ustanoveními nástrojů uvedených v příloze. Tyto zákazy a povinnosti by měly být vykládány a uplatňovány v souladu s mezinárodním právem a unijními obecnými zásadami práva v oblasti životního prostředí, jak je stanoveno v článku 191 Smlouvy o fungování EU. Mezi tyto zákazy patří zákaz způsobovat jakékoli měřitelné zhoršení životního prostředí, jako je znečištění půdy, vody nebo ovzduší, škodlivé emise, nadměrná spotřeba vody, degradace půdy nebo jiné dopady na přírodní zdroje, jako je odlesňování, které podstatně poškozuje přírodní zdroje pro uchovávání a produkci potravin, nebo které určité osobě znemožňuje přístup k nezávadné a čisté pitné vodě nebo ztěžuje přístup k hygienickým zařízením nebo je ničí, poškozuje její zdraví, bezpečnost, běžné užívání půdy nebo zákonně nabytý majetek určité osoby nebo významně nepříznivě ovlivňuje ekosystémové služby, jejichž prostřednictvím ekosystém přímo či nepřímo přispívá k lidskému blahobytu. Za účelem posouzení, zda je poškození ekosystémových služeb významné, by měly být v příslušných případech zohledněny tyto prvky: základní stav zasaženého životního prostředí, zda se jedná o škodu dlouhodobou, střednědobou nebo krátkodobou, rozšíření škody a vratnost škody. Požadavky náležité péče podle této směrnice by proto měly přispívat k zachování a obnově biologické rozmanitosti a zlepšení stavu životního prostředí, zejména ovzduší, vody a půdy, včetně lepší ochrany lidských práv. Komise by měla být zmocněna k přijímání aktů v přenesené pravomoci za účelem změny přílohy této směrnice pro účely stanovené v čl. 3 odst. 2, včetně doplnění odkazu, jakmile ji ratifikují všechny členské státy, na Úmluvu MOP o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci z roku 1981 (č. 155) a na podpůrný rámec MOP pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci z roku 2006 (č. 187), které jsou součástí základních nástrojů MOP.

(33)

V závislosti na okolnostech může být nutné, aby společnosti zvážily další standardy. Například s ohledem na konkrétní souvislosti nebo vzájemně se ovlivňující faktory, mezi něž patří mimo jiné gender, věk, rasa, etnický původ, třída, kasta, vzdělání, migrační status, zdravotní postižení, jakož i sociální a ekonomické postavení, by společnosti měly v rámci genderově a kulturně citlivého přístupu k náležité péči věnovat specifickou pozornost jakýmkoli zvláštním nepříznivým dopadům na jednotlivce, kteří mohou být vystaveni zvýšenému riziku v důsledku marginalizace, zranitelnosti nebo jiných okolností, a to individuálně nebo jako členové určitých skupin nebo komunit, včetně původního obyvatelstva, které je chráněno podle Deklarace OSN o právech původních obyvatel, a to i v souvislosti se svobodným, předchozím a informovaným souhlasem. Společnosti přitom možná budou muset případně zohlednit mezinárodní nástroje, jako je Mezinárodní úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace, Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen a Úmluva o právech osob se zdravotním postižením.

(34)

Společnosti by rovněž měly využívat svého vlivu k tomu, aby přispívaly k odpovídající životní úrovni v řetězcích činností. Tím se rozumí mj. důstojná mzda pro zaměstnance a důstojný příjem pro osoby samostatně výdělečně činné a drobné zemědělce, které dostávají za svou práci a produkci.

(35)

Tato směrnice se hlásí k přístupu „jedno zdraví“, jak s ním pracuje Světová zdravotnická organizace, tedy k integrovanému a sjednocujícímu přístupu, jehož cílem je udržitelná rovnováha a optimalizace zdraví lidí, zvířat a ekosystémů. Podle tohoto přístupu je zdraví lidí, domácích a volně žijících zvířat, rostlin a širšího prostředí včetně ekosystémů úzce propojeno a vzájemně na sobě závisí. Je proto vhodné stanovit, že náležitá péče v oblasti životního prostředí by měla zahrnovat prevenci zhoršování stavu životního prostředí, které má nepříznivé účinky na zdraví, například v podobě epidemií, a respektovat právo na čisté, zdravé a udržitelné životní prostředí.

(36)

Nepříznivé dopady v oblasti lidských práv a životního prostředí mohou být provázány s faktory, jako je korupce a úplatkářství, nebo jimi mohou být zesíleny. Proto může být nezbytné, aby společnosti k těmto faktorům při provádění náležité péče v oblasti lidských práv a životního prostředí přihlížely, a to tak, aby bylo dosaženo souladu s Úmluvou OSN proti korupci.

(37)

Při posuzování nepříznivých dopadů v oblasti lidských práv mají společnosti k dispozici pokyny, které ilustrují, jaký mohou mít jejich činnosti dopad v oblasti lidských práv a jaké chování společností je v souladu s mezinárodně uznávanými lidskými právy zakázáno. Tyto pokyny jsou obsaženy například v rámci pro podávání zpráv obecných zásad OSN a ve výkladové příručce „Odpovědnost podniků za dodržování lidských práv“.

(38)

Za účelem provádění náležité péče v oblasti lidských práv a ochrany životního prostředí, pokud jde o jejich provoz, provoz jejich dceřiných společností a provoz jejich obchodních partnerů v řetězcích činností společností, by společnosti, na něž se vztahuje tato směrnice, měly začlenit náležitou péči do svých politik a systémů řízení rizik, zajistit identifikaci a posouzení, případně seřazení dle priority, prevenci, zmírňování, stejně jako zastavení a minimalizaci rozsahu skutečných i potenciálních nepříznivých dopadů v oblasti lidských práv a životního prostředí, zajistit nápravu skutečných nepříznivých dopadů, smysluplně spolupracovat se zúčastněnými stranami, zavést a udržovat mechanismus oznamování a postup pro podávání stížností, monitorovat účinnost přijatých opatření v souladu s požadavky stanovenými v této směrnici a veřejně o své náležité péči informovat. Za účelem zajištění jasnosti pro potřeby společností by v této směrnici měly být jasně odlišeny zejména kroky směřující k prevenci a zmírňování potenciálních nepříznivých dopadů a odstranění skutečných nepříznivých dopadů nebo minimalizaci jejich rozsahu, není-li odstranění možné.

(39)

S cílem zajistit, aby náležitá péče byla součástí politik společností a jejich systémů řízení rizik a aby byla v souladu s příslušným mezinárodním rámcem, by měly společnosti začlenit náležitou péči do svých příslušných politik a systémů řízení rizik a na všech příslušných úrovních provozu a zavést politiku náležité péče. Politika náležité péče by měla být vypracována po předchozí konzultaci se zaměstnanci společnosti a jejich zástupci a měla by obsahovat popis přístupu společnosti k náležité péči, a to i v dlouhodobém horizontu, kodex chování popisující pravidla a zásady, jež mají být uplatňovány v celé společnosti a jejich dceřiných společnostech a případně přímými či nepřímými obchodními partnery společnosti, a popis postupů zavedených za účelem začlenění náležité péče do všech příslušných politik a provádění náležité péče, včetně opatření přijatých k ověření souladu s kodexem chování a k rozšíření jeho uplatňování na obchodní partnery. Politika náležité péče by měla zajistit náležitou péči založenou na rizicích. Kodex chování by se měl vztahovat na veškeré příslušné podnikové funkce a provoz, včetně rozhodování o zadávání zakázek, zaměstnávání a nákupu. Pro účely této směrnice by se zaměstnanci měli rozumět i zaměstnanci agentur práce a další pracovníci v nestandardních formách zaměstnání, pokud splňují kritéria pro status pracovníka stanovená Soudním dvorem.

(40)

Aby společnosti splnily povinnosti náležité péče, musí přijmout vhodná opatření, pokud jde o identifikaci, prevenci, zastavení, minimalizaci a nápravu nepříznivých dopadů a provádění smysluplné spolupráce se zúčastněnými stranami v průběhu celého procesu náležité péče. Pojmem „vhodná opatření“ by se měla rozumět opatření, která mohou dosáhnout cílů náležité péče účinným řešením nepříznivých dopadů způsobem úměrným stupni závažnosti a pravděpodobnosti nepříznivého dopadu a která je daná společnost přiměřeně schopna provést s přihlédnutím k okolnostem daného případu, včetně povahy a rozsahu nepříznivého dopadu a relevantních rizikových faktorů. Nelze-li kvůli faktickým nebo právním překážkám nezbytné informace, včetně informací, které jsou považovány za obchodní tajemství, reálně získat, například protože obchodní partner informace odmítne poskytnout a pro jejich vymáhání neexistují žádné právní důvody, nelze tyto okolnosti společnosti vytýkat, ale měla by být schopna vysvětlit, proč tyto informace nebylo možné získat, a měla by podniknout nezbytné a přiměřené kroky, aby je získala co nejdříve.

(41)

V rámci povinností náležité péče stanovených touto směrnicí by společnost měla identifikovat a posuzovat skutečné nebo potenciální nepříznivé dopady v oblasti lidských práv a životního prostředí. Aby mohly být identifikace a posouzení nepříznivých dopadů komplexní, měly by se zakládat na kvantitativních a kvalitativních informacích, mj. na příslušných rozčleněných údajích, které může společnost přiměřeně získat. Společnosti by měly využívat vhodné metody a zdroje, včetně zveřejněných zpráv. Pokud jde například o nepříznivé dopady v oblasti životního prostředí, společnost by měla získat informace o výchozích podmínkách v rizikovějších lokalitách nebo zařízeních ve svých řetězcích činností. Společnosti by měly v rámci své povinnosti identifikovat nepříznivé dopady přijmout vhodná opatření s cílem zmapovat svůj vlastní provoz, provoz svých dceřiných společností, a pokud souvisí s jejich řetězci činností, provoz svých obchodních partnerů s cílem zjistit, v kterých obecných oblastech se nepříznivé dopady vyskytnou nejpravděpodobněji nebo budou nejzávažnější. Na základě výsledků tohoto mapování by společnosti měly provést důkladné posouzení svého vlastního provozu, provozu svých dceřiných společností, a pokud souvisí s jejich řetězcem činností, provozu svých obchodních partnerů v oblastech, v nichž byly nepříznivé dopady identifikovány jako nejpravděpodobnější a nejzávažnější. Při identifikaci a posuzování nepříznivých dopadů by společnost měla na základě celkového posouzení zohlednit možné relevantní rizikové faktory, včetně rizikových faktorů na úrovni společnosti, například zda obchodní partner není společností, na kterou se vztahuje tato směrnice, rizikové faktory týkající se provozu podniku, zeměpisné a kontextové rizikové faktory, jako je úroveň vymáhání práva s ohledem na druh nepříznivých dopadů, rizikové faktory týkající se výrobků a služeb a odvětvové rizikové faktory. Při určování a posuzování nepříznivých dopadů by společnosti měly rovněž identifikovat a posoudit dopad obchodního modelu a strategií obchodního partnera, včetně obchodních a cenových praktik a postupů při zadávání zakázek. S cílem omezit zátěž pro menší společnosti způsobenou žádostmi o informace by společnosti měly v případech, kdy lze získat informace nezbytné k identifikaci nepříznivých dopadů od obchodních partnerů na různé úrovni řetězce činností, zachovávat zdrženlivost ve vztahu k obchodním partnerům, kteří sami o sobě nepředstavují riziko nepříznivých dopadů, a měly by si, je-li to přiměřené, spíše vyžádat podrobnější informace přímo od obchodních partnerů na té úrovni řetězce činností, kde je na základě mapování výskyt potenciálních nebo skutečných nepříznivých dopadů nejpravděpodobnější. Identifikace nepříznivých dopadů by měla zahrnovat dynamické pravidelné posuzování kontextu lidských práv a životního prostředí, a to bez zbytečného odkladu po každé významné změně, nejméně však jednou za 12 měsíců, v průběhu celé doby trvání určité činnosti nebo vztahu a kdykoli se lze oprávněně domnívat, že mohou vzniknout nová rizika. Významnou změnou by se měla rozumět změna dosavadního stavu vlastního provozu společnosti, provozu jejích dceřiných společností nebo obchodních partnerů, právního nebo podnikatelského prostředí nebo jakýkoli jiný podstatný odklon od situace společnosti nebo jejích provozních podmínek. Příkladem významné změny by mohly být případy, kdy společnost začíná působit v novém hospodářském odvětví nebo nové zeměpisné oblasti, zahajuje výrobu nových výrobků nebo mění způsob výroby stávajících výrobků za pomoci technologie s potenciálně vyššími nepříznivými dopady nebo mění svou podnikovou strukturu prostřednictvím restrukturalizace, fúze či akvizice. Oprávněné důvody domnívat se, že existují nová rizika, mohou vzniknout nejrůznějším způsobem, mj. na základě zjištění nepříznivého dopadu z veřejně dostupných informací, prostřednictvím zapojení zúčastněných stran nebo prostřednictvím oznámení. Pokud společnosti navzdory přijetí vhodných opatření k identifikaci nepříznivých dopadů nemají všechny nezbytné informace týkající se jejich řetězce činností, měly by být schopny vysvětlit, proč tyto informace nebylo možné získat, a měly by podniknout nezbytné přiměřené kroky, aby je získaly co nejdříve.

(42)

V oblastech postižených konflikty a v rizikových oblastech vymezených v souladu s nařízením (EU) 2017/821 je pravděpodobnější, že dojde k porušování lidských práv a že bude závažné. Společnosti by to měly zohlednit při začleňování náležité péče do svých strategií a systémů řízení rizik, aby zajistily, aby byly kodexy chování a postupy zavedené za účelem zajišťování náležité péče přizpůsobeny oblastem postiženým konflikty a rizikovým oblastem, a to v souladu s mezinárodním humanitárním právem stanoveným v Ženevských úmluvách z roku 1949 a v jejich dodatkových protokolech. Společnosti by měly při provádění důkladného posuzování v rámci procesu identifikace a posuzování nepříznivých dopadů, při přijímání vhodných opatření k prevenci, zmírnění, odstranění a minimalizaci zjištěných nepříznivých dopadů a v rámci spolupráce se zúčastněnými stranami zohlednit skutečnost, že tyto situace představují zvláštní zeměpisné a kontextové rizikové faktory. Za tímto účelem se společnosti mohou spolehnout na pokyny Komise týkající se posuzování rizikových faktorů spojených s oblastmi postiženými konflikty a rizikovými oblastmi, v nichž by měly být zohledněny pokyny Rozvojového programu OSN s názvem „Zvýšená náležitá péče v oblasti lidských práv pro podniky v oblastech postižených konflikty. Návod“.

(43)

Touto směrnicí by neměla být dotčena pravidla týkající se profesního tajemství vztahující se na advokáty nebo jiné certifikované odborníky, kteří jsou v souladu s právem Unie a členských států oprávněni zastupovat své klienty v rámci soudního řízení.

(44)

Pokud společnost nemůže současně a v plném rozsahu předejít všem zjištěným skutečným a potenciálním nepříznivým dopadům ani je zmírnit či odstranit nebo minimalizovat jejich rozsah, měla by nepříznivé dopady seřadit dle priority na základě jejich závažnosti a pravděpodobnosti. Závažnost nepříznivého dopadu by měla být posouzena na základě intenzity, rozsahu a nenapravitelnosti nepříznivého dopadu s přihlédnutím k jeho závažnosti, včetně počtu fyzických osob, které jím jsou nebo budou dotčeny, rozsahu životního prostředí, které je nebo může být poškozeno či jinak dotčeno, a nevratnosti a omezení možností obnovit v přiměřené lhůtě stav dotyčných fyzických osob nebo životního prostředí, který by byl rovnocenný stavu existujícímu před tímto dopadem. Jakmile jsou v přiměřené lhůtě vyřešeny nejzávažnější a nejpravděpodobnější nepříznivé dopady, měla by společnost řešit nepříznivé dopady s menší mírou závažnosti a pravděpodobnosti. Při seřazování nepříznivých dopadů dle priority by se naproti tomu za relevantní faktor neměl považovat skutečný nebo potenciální vliv společnosti na její obchodní partnery, podíl dané společnosti na nepříznivém dopadu, blízkost dceřiné společnosti či obchodního partnera nebo její potenciální odpovědnost.

(45)

Pokud společnost zjistí potenciální nepříznivé dopady v oblasti lidských práv nebo životního prostředí, měla by v rámci povinností náležité péče podle této směrnice přijmout vhodná opatření, aby těmto dopadům předešla nebo je odpovídajícím způsobem zmírnila. S cílem poskytnout společnostem právní jasnost a jistotu by v této směrnici měla být stanovena opatření, která by společnosti měly v závislosti na okolnostech případně přijmout za účelem prevence a zmírňování potenciálních nepříznivých dopadů. Při posuzování vhodných opatření k prevenci nebo odpovídajícímu zmírnění nepříznivých dopadů by se měl náležitě zohlednit „podíl společnosti na nepříznivém dopadu“ v souladu s mezinárodními rámci a schopnost společnosti ovlivnit obchodního partnera, který nepříznivý dopad způsobuje nebo spoluzpůsobuje. Společnosti by měly přijmout vhodná opatření k prevenci nebo ke zmírnění nepříznivých dopadů, které způsobují samy (tj. „způsobují“ nepříznivý dopad, jak se uvádí v mezinárodním rámci), nebo společně se svými dceřinými společnostmi či obchodními partnery (tj. „přispívají“ k nepříznivému dopadu, jak se uvádí v mezinárodním rámci). To platí bez ohledu na to, zda nepříznivý dopad způsobují i třetí strany mimo řetězec činností společnosti. Společné způsobení nepříznivého dopadu se neomezuje na případy, kdy se společnost a její dceřiná společnost nebo obchodní partner podílejí na nepříznivém dopadu v rovnocenné míře, ale mělo by zahrnovat všechny případy jednání nebo opomenutí společnosti, které způsobují nepříznivý dopad v kombinaci s jednáním nebo opomenutím dceřiných společností či obchodních partnerů, včetně případů, kdy společnost způsobení nepříznivého dopadu obchodnímu partnerovi významně usnadňuje nebo jej k tomu podněcuje, tj. s výjimkou malého nebo zanedbatelného přispění. Pokud společnosti nepříznivé dopady, k nimž dochází v jejich řetězci činností, samy nebo společně s jinými právními subjekty nezpůsobují, nýbrž je způsobuje výhradně jejich obchodní partner v jejich řetězcích činností (tj. „jsou přímo spojeny“ s nepříznivým dopadem, jak se uvádí v mezinárodním rámci), měly by přesto usilovat o využití svého vlivu k prevenci nebo ke zmírnění nepříznivého dopadu způsobeného jejich obchodními partnery nebo svůj vliv za tímto účelem zvýšit. Používáním pouze výrazu „způsobuje“ namísto výše uvedených formulací používaných v mezinárodních rámcích se zabrání nejasnostem ve vztahu ke stávajícím právním pojmům ve vnitrostátních právních systémech a zároveň se tento výraz vztahuje na stejné příčinné vztahy, které jsou popsány v uvedených rámcích. V této souvislosti by v souladu s mezinárodními rámci měl vliv společnosti na obchodního partnera zahrnovat na jedné straně její schopnost přesvědčit obchodního partnera, aby nepříznivému dopadu předešel (například prostřednictvím tržní síly, požadavků předběžného výběru nebo propojení obchodních pobídek s lidskými právy a environmentální výkonností), a na druhé straně míru vlivu nebo pákového efektu, které by společnost mohla přiměřeně uplatňovat, například prostřednictvím spolupráce s dotyčným obchodním partnerem nebo prostřednictvím zapojení jiné společností, která je přímým obchodním partnerem obchodního partnera spojeného s nepříznivým dopadem.

(46)

Za účelem splnění povinnosti prevence a zmírňování dopadů podle této směrnice by společnosti měly být povinny přijmout v relevantních případech vhodná opatření. Je-li to vzhledem ke složitosti preventivních opatření nezbytné, měly by společnosti vypracovat a provádět plán preventivních opatření. Společnosti by měly usilovat o získání smluvních záruk od přímého obchodního partnera, že zajistí dodržování kodexu chování a v případě nutnosti plánu preventivních opatření, a to i tím, že si od svých partnerů vyžádají odpovídající smluvní záruky v rozsahu, v jakém jsou činnosti těchto partnerů součástí řetězce činností společností. Smluvní záruky by měly být navrženy tak, aby bylo zajištěno odpovídající rozdělení odpovědnosti mezi společnost a obchodní partnery. Smluvní záruky by měla doplňovat vhodná opatření k ověření jejich dodržování. Společnost by však měla mít pouze povinnost vyžádat si smluvní záruky, neboť jejich získání může záviset na příslušných okolnostech. Aby byla zajištěna komplexní prevence potenciálních nepříznivých dopadů, měly by společnosti rovněž provádět finanční či nefinanční investice, úpravy nebo modernizaci, jejichž cílem je předcházet nepříznivým dopadům, a spolupracovat s dalšími společnostmi v souladu s právem Unie. V příslušných případech by společnosti měly přizpůsobit své obchodní plány, celkové strategie a provoz, včetně nákupních postupů, a vypracovat a používat nákupní politiku, která by přispívala k důstojným mzdám a příjmům jejich dodavatelů a která by nevedla k potenciálním nepříznivým dopadům v oblasti lidských práv nebo životního prostředí. Aby společnosti zajišťovaly náležitou péči účinně a efektivně, měly by rovněž provést nezbytné úpravy nebo zlepšit své postupy navrhování a distribuce výrobků s cílem řešit nepříznivé dopady vznikající v předcházející (upstream) i v následující (downstream) části jejich řetězce činností, a to před výrobou daného výrobku i po ní. Přijetí a případné přizpůsobení těchto postupů by mohlo být pro společnost obzvláště relevantní, aby se v prvé řadě zabránilo nepříznivému dopadu. Tato opatření by mohla být relevantní rovněž z hlediska řešení nepříznivých dopadů, které jsou společně způsobeny společností a jejími obchodními partnery, například kvůli lhůtám nebo specifikacím, které jim společnost uložila. Mimoto, lepším rozdělením vytváření hodnoty v rámci řetězce činností přispívají odpovědné nákupní nebo distribuční postupy k boji proti dětské práci, k níž často dochází v zemích nebo na územích s vysokou mírou chudoby. Společnosti by rovněž měly poskytovat cílenou a přiměřenou podporu malým a středním podnikům, které jsou obchodními partnery společnosti, pokud je to nezbytné s ohledem na zdroje, znalosti a omezení daného malého nebo středního podniku, a to zajišťováním nebo umožňováním přístupu k budování kapacit, odborné přípravě nebo modernizaci systémů řízení, a pokud by soulad s kodexem chování nebo plánem preventivních opatření ohrozil životaschopnost takového malého či středního podniku, poskytováním cílené a přiměřené finanční podpory, jako je přímé financování, nízkoúročené půjčky, záruky týkající se nepřerušení dodávek nebo pomoc při zajišťování financování. Pojmem „ohrožení životaschopnosti malého nebo středního podniku“ by se mělo rozumět možné způsobení úpadku malého nebo středního podniku či situace, kdy mu úpadek bezprostředně hrozí.

(47)

V souvislosti s prodejem zemědělských a potravinářských produktů je zvláště důležitý boj proti škodlivým nákupním praktikám a cenovým tlakům na producenty, zejména na menší hospodářské subjekty. S cílem řešit nerovnoměrné rozložení sil v odvětví zemědělství, zajistit spravedlivé ceny ve všech článcích potravinového dodavatelského řetězce a upevnit postavení zemědělců by velcí zpracovatelé potravin a maloobchodníci měli upravit své nákupní postupy a vypracovat a používat takové nákupní strategie, které by přispívaly k důstojným mzdám a příjmům jejich dodavatelů. Jelikož se tato směrnice vztahuje pouze na obchodní chování největších hospodářských subjektů, tj. těch, které mají celosvětový čistý obrat vyšší než 450 000 000 EUR, měli by z ní mít užitek zemědělští producenti s menší vyjednávací silou. Navíc vzhledem k tomu, že se tato směrnice vztahuje i na společnosti založené v souladu s právem třetí země, chránila by zemědělské producenty v Unii před nekalou konkurencí a před škodlivými praktikami hospodářských subjektů usazených nejen v Unii, ale i mimo ni.

(48)

Aby byla zohledněna celá škála možností společnosti v případech, kdy nebylo možné potenciální nepříznivé dopady řešit pomocí popsaných opatření k jejich prevenci nebo ke zmírňování, měla by tato směrnice rovněž odkazovat na možnost společnosti usilovat o smluvní záruky ze strany nepřímého obchodního partnera s cílem dosáhnout souladu s kodexem chování společnosti nebo plánem preventivních opatření a přijmout vhodná opatření k ověření dodržování smluvních záruk ze strany nepřímého obchodního partnera.

(49)

Je možné, že prevence potenciálních nepříznivých dopadů bude vyžadovat spolupráci s jinou společností, například na úrovni nepřímého obchodního partnera se společností, která má přímý smluvní vztah s dotyčným nepřímým obchodním partnerem. V některých případech by spolupráce s jinými subjekty mohla být jediným realistickým způsobem prevence potenciálních nepříznivých dopadů, které způsobují přímí obchodní partneři, není-li vliv dané společnosti dostatečný. Společnost by měla spolupracovat se subjektem, který může sám nebo společně s ní potenciálním nepříznivým dopadům co nejúčinněji předejít nebo je co nejúčinněji zmírnit nebo s dalšími právními subjekty, a to při dodržení platných právních předpisů, zejména práva hospodářské soutěže.

(50)

Aby bylo zajištěno, že vhodná opatření k prevenci a ke zmírňování potenciálních nepříznivých dopadů budou účinná, měly by společnosti upřednostňovat zapojení obchodních partnerů ve svém řetězci činností namísto ukončení obchodního vztahu, které by mělo být až poslední možností poté, co pokus o prevenci a zmírnění potenciálních nepříznivých dopadů skončí neúspěchem. Tato směrnice by však měla rovněž v případech, kdy potenciální nepříznivé dopady nebylo možné řešit pomocí těchto vhodných opatření, odkazovat na povinnost společností se v krajním případě zdržet navazování nových nebo rozšiřování stávajících vztahů s dotyčným partnerem, a pokud existuje přiměřená vyhlídka na změnu, využitím nebo zvýšením vlivu společnosti prostřednictvím dočasného pozastavení obchodního vztahu s ohledem na dotyčnou činnost, bez zbytečného odkladu přijmout a zavést rozšířený plán preventivních opatření týkajících se konkrétního nepříznivého dopadu, včetně konkrétního vhodného časového harmonogramu pro přijetí a uskutečnění všech v něm uvedených opatření, během něhož může společnost rovněž hledat alternativní obchodní partnery. Faktory určující, zde je časový harmonogram vhodný pro přijetí a uskutečnění takových opatření, by mohly zahrnovat závažnost nepříznivého dopadu, nutnost nalézt a přijmout opatření k prevenci nebo ke zmírnění jakýchkoli dalších nepříznivých dopadů, včetně dopadu na malé a střední podniky nebo drobné zemědělce. Společnosti by měly pozastavit své obchodní vztahy s obchodním partnerem, což zesiluje jejich vliv a zvyšuje šance, že dopad bude řešen. Pokud nelze důvodně očekávat, že toto úsilí bude úspěšné, například v případech státem uložené nucené práce, nebo pokud zavedení rozšířeného plánu preventivních opatření nepříznivému dopadu nezabránilo nebo jej nezmírnilo, měla by mít společnost povinnost obchodní vztah s ohledem na dotyčné činnosti ukončit, je-li potenciální nepříznivý dopad závažný. Aby společnosti mohly tuto povinnost splnit, měly by členské státy umožnit, aby byla ve smlouvách, které se řídí jejich právem, stanovena možnost ukončení obchodního vztahu. Při rozhodování o ukončení nebo pozastavení obchodního vztahu by společnost měla posoudit, zda by bylo možné důvodně očekávat, že nepříznivé dopady tohoto kroku budou zjevně závažnější než nepříznivý dopad, jemuž nebylo možné předejít nebo jejž nebylo možné odpovídajícím způsobem zmírnit. Pokud společnosti obchodní vztah dočasně pozastaví nebo ukončí, měly by přijmout kroky k prevenci, ke zmírnění nebo k odstranění dopadů spojených s jeho pozastavením nebo ukončením, oznámit obchodnímu partnerovi toto rozhodnutí v přiměřeném předstihu a průběžně je přezkoumávat. Je možné, že prevence nepříznivých dopadů na úrovni nepřímých obchodních vztahů vyžaduje spolupráci s jiným subjektem. V některých případech by spolupráce s jinou společností mohla být jediným realistickým způsobem, jak nepříznivým dopadům na úrovni nepřímých obchodních vztahů předejít, zejména pokud nepřímý obchodní partner není připraven uzavřít se společností příslušnou smlouvu.

(51)

Ačkoli se na regulované finanční podniky vztahují povinnosti náležité péče týkající se pouze předcházející (upstream) části jejich řetězce činností, budou s ohledem na specifika finančních služeb a na pokyny pro nadnárodní společnosti k dispozici vhodná a účinná opatření, která by mohly finanční podniky v rámci svých postupů náležité péče přijmout. Jak se zdůrazňuje i v pokynech pro nadnárodní podniky, je třeba uznat specifika finančních služeb. Očekává se, že regulované finanční podniky zváží nepříznivé dopady a využijí svůj „pákový efekt“ k ovlivňování společností. Jedním ze způsobů, jak využít tohoto pákového efektu, je výkon práv akcionářů.

(52)

Pokud jde o přímé a nepřímé obchodní partnery, další pákový efekt pro identifikaci, zmírňování a prevenci nepříznivých dopadů mohou pomoci vytvořit odvětvové a vícestranné iniciativy. Společnosti by proto měly mít možnost se těchto iniciativ účastnit a podpořit tak plnění svých povinností stanovených v článcích 7 až 16 této směrnice v rozsahu, v jakém jsou tyto iniciativy pro podporu plnění těchto povinností vhodné. Význam pojmu „iniciativy“ je široký a zahrnuje kombinaci dobrovolných postupů, nástrojů a mechanismů náležité péče, vyvinutých a kontrolovaných vládami, průmyslovými sdruženími, zainteresovanými organizacemi včetně organizací občanské společnosti nebo seskupeními či jejich kombinacemi, kterých by se mohly společnosti účastnit s cílem podpořit plnění povinností náležité péče. Po posouzení její vhodnosti by společnosti mohly využít analýzu příslušných rizik prováděnou v rámci odvětvových nebo vícestranných iniciativ či jejich členy nebo se k ní připojit a mohly by prostřednictvím těchto iniciativ přijmout účinná vhodná opatření nebo se k nim připojit. Společnosti by přitom měly monitorovat účinnost těchto opatření a v případě potřeby i nadále přijímat vhodná opatření k plnění svých povinností. S cílem zajistit dostupnost úplných informací o těchto iniciativách by směrnice měla rovněž odkazovat na možnost Komise a členských států usnadnit šíření informací o těchto iniciativách a jejich výsledcích. Komise by měla ve spolupráci s členskými státy vydat pokyny, v nichž by stanovila kritéria vhodnosti a metodiku k posuzování vhodnosti odvětvových a vícestranných iniciativ společnostmi. Společnosti by rovněž mohly na podporu plnění povinností náležité péče využívat nezávislé ověřování třetí stranou ohledně společností ve svém řetězci činností a od těchto společností, a to v rozsahu, v jakém je toto ověřování vhodné pro podporu plnění příslušných povinností. Nezávislé ověřování třetí stranou by mohly provádět jiné společnosti nebo by se mohlo provádět v rámci odvětvové či vícestranné iniciativy. Nezávislí ověřovatelé, kteří jsou třetí stranou, by měli jednat objektivně a zcela nezávisle na dané společnosti, nesmějí být v žádném střetu zájmů, musejí být nezávislí na vnějším vlivu, ať už přímém či nepřímém, a měli by se zdržet jakéhokoli jednání, které se neslučuje s jejich nezávislostí. V závislosti na povaze nepříznivého dopadu by měli mít zkušenosti a odbornou způsobilost v záležitostech životního prostředí nebo lidských práv a měli by odpovídat za kvalitu ověřování a jeho spolehlivost. Komise by ve spolupráci s členskými státy měla vydat pokyny, v nichž by stanovila kritéria vhodnosti a metodiku k posuzování vhodnosti ověřovatelů, kteří jsou třetí stranou, společnostmi, a dále pokyny pro monitorování přesnosti, účinnosti a integrity ověřování třetí stranou. Tyto pokyny mají zásadní význam pro řešení nedostatků neúčinných auditů. Společnosti, které se na podporu plnění povinností náležité péče účastní odvětvových nebo vícestranných iniciativ nebo využívají ověřování třetí stranou či smluvní ustanovení, by měly nadále podléhat sankcím a nést odpovědnost za porušení této směrnice a za škodu, která v důsledku toho obětem vznikla.

(53)

Pokud společnost zjistí skutečné nepříznivé dopady na lidská práva nebo na životní prostředí, měla by v rámci povinností náležité péče podle této směrnice přijmout vhodná opatření k jejich odstranění. Lze očekávat, že společnost je schopna odstranit skutečné nepříznivé dopady své vlastní činnosti a činnosti dceřiných společností. Je však třeba vyjasnit, že pokud nelze nepříznivé dopady odstranit, měly by společnosti rozsah těchto dopadů minimalizovat. V rámci minimalizace rozsahu nepříznivých dopadů by se měly vyžadovat výsledky, které by se co nejvíce blížily odstranění nepříznivého dopadu. Společnost by proto měla pravidelně přehodnocovat podmínky, které jí zabránily odstranit daný nepříznivý dopad, a to, zda je možné jej odstranit. S cílem zajistit společnostem právní jasnost a jistotu by v této směrnici mělo být uvedeno, jaká opatření by společnosti měly být povinny přijmout k odstranění skutečných nepříznivých dopadů na lidská práva a životní prostředí a minimalizaci jejich rozsahu, je-li to v závislosti na okolnostech relevantní. Při posuzování vhodných opatření k odstranění nepříznivých dopadů nebo k minimalizaci jejich rozsahu by se měl náležitě zohlednit „podíl společnosti na nepříznivém dopadu“ v souladu s mezinárodními rámci a schopnost společnosti ovlivnit obchodního partnera, který nepříznivý dopad způsobuje nebo spoluzpůsobuje. Společnosti by měly přijmout vhodná opatření s cílem odstranit nepříznivé dopady, které způsobují samy („způsobují“ nepříznivý dopad, jak se uvádí v mezinárodním rámci) nebo společně se svými dceřinými společnostmi či obchodními partnery („přispívají“ k nepříznivému dopadu, jak se uvádí v mezinárodním rámci), nebo minimalizovat jejich rozsah. To platí bez ohledu na to, zda nepříznivý dopad způsobují i třetí strany mimo řetězec činností společnosti. Společné způsobení nepříznivého dopadu se neomezuje na případy, kdy se společnost a její dceřiná společnost nebo obchodní partner podílejí na nepříznivém dopadu v rovnocenné míře, ale mělo by zahrnovat všechny případy jednání nebo opomenutí společnosti, které způsobují nepříznivý dopad v kombinaci s jednáním nebo opomenutím dceřiných společností či obchodních partnerů, včetně případů, kdy společnost způsobení nepříznivého dopadu obchodnímu partnerovi významně usnadňuje nebo jej k němu podněcuje, tj. s výjimkou malého nebo zanedbatelného přispění. Pokud společnosti nepříznivé dopady, k nimž dochází v jejich řetězci činností, samy nebo společně s jinými právními subjekty nezpůsobují, nýbrž nepříznivý dopad způsobuje výhradně jejich obchodní partner v jejich řetězcích činností („jsou přímo spojeny“ s nepříznivým dopadem, jak se uvádí v mezinárodním rámci), měly by přesto využívat svůj vliv k odstranění nepříznivého dopadu způsobeného jejich obchodními partnery či k minimalizaci jeho rozsahu nebo svůj vliv za tímto účelem zvýšit. Používáním pouze výrazu „způsobuje“ namísto výše uvedených formulací používaných v mezinárodních rámcích se zabrání nejasnostem ve vztahu ke stávajícím právním pojmům ve vnitrostátních právních systémech a zároveň se tento pojem vztahuje na stejné příčinné vztahy, které jsou v uvedených rámcích popsány. V této souvislosti by v souladu s mezinárodními rámci měl vliv společnosti na obchodního partnera zahrnovat na jedné straně její schopnost přesvědčit obchodního partnera (například prostřednictvím tržní síly, požadavků předběžného výběru, propojení obchodních pobídek s lidskými právy a environmentální výkonností), aby nepříznivé dopady odstranil nebo minimalizoval jejich rozsah, a na druhé straně míru vlivu nebo pákového efektu, které by společnost mohla přiměřeně uplatňovat, například prostřednictvím spolupráce s dotyčným obchodním partnerem nebo prostřednictvím zapojení jiné společností, která je přímým obchodním partnerem obchodního partnera spojeného s nepříznivým dopadem.

(54)

Za účelem splnění povinnosti odstranit skutečné nepříznivé dopady a minimalizovat jejich rozsah podle této směrnice by se od společností mělo vyžadovat, aby v relevantních případech přijaly tato vhodná opatření. Je-li to nezbytné vzhledem k tomu, že nepříznivý dopad nelze okamžitě odstranit, měly by společnosti vypracovat a zavést plán nápravných opatření. Společnosti by měly usilovat o získání smluvních záruk od přímého obchodního partnera, že zajistí soulad s kodexem chování a případně plánem nápravných opatření, a to i tím, že bude u svých partnerů usilovat o odpovídající smluvní záruky, pokud je činnost těchto partnerů součástí řetězce činností společností. Smluvní záruky by měly být navrženy tak, aby bylo zajištěno odpovídající rozdělení odpovědnosti mezi společnost a obchodní partnery. Smluvní záruky by měla doplňovat vhodná opatření k ověření jejich dodržování. Společnost by však měla mít pouze povinnost o smluvní záruky usilovat, neboť jejich získání může záviset na příslušných okolnostech. Společnosti by rovněž měly provádět finanční nebo nefinanční investice, úpravy či modernizaci s cílem odstranit nepříznivé dopady nebo minimalizovat jejich rozsah a spolupracovat v souladu s právem Unie s jinými společnostmi. V příslušných případech by společnosti měly přizpůsobit své obchodní plány a svou celkovou strategii a provoz, včetně nákupních postupů, a vypracovat a používat nákupní politiku, která by přispívala k důstojným mzdám a příjmům jejich dodavatelů a která by nepodněcovala ke skutečným nepříznivým dopadům v oblasti lidských práv nebo životního prostředí. Aby společnosti zajišťovaly náležitou péči účinně a efektivně, měly by rovněž provést nezbytné úpravy nebo zlepšit své postupy navrhování a distribuce výrobků s cílem řešit nepříznivé dopady vznikající v předcházející (upstream) i v následující (downstream) části jejich řetězce činností, a to před výrobou daného výrobku i po ní. Přijetí a případné přizpůsobení těchto postupů by mohlo být pro společnost obzvláště relevantní, aby se v prvé řadě zabránilo nepříznivému dopadu. Tato opatření by mohla být relevantní rovněž z hlediska řešení nepříznivých dopadů, které jsou společně způsobeny společností a jejími obchodními partnery, například kvůli lhůtám nebo specifikacím, které jim společnost uložila. Mimoto, lepším rozdělením vytváření hodnoty v rámci řetězce činností přispívají odpovědné nákupní nebo distribuční postupy k boji proti dětské práci, k níž často dochází v zemích nebo na územích s vysokou mírou chudoby. Společnosti by rovněž měly poskytovat cílenou a přiměřenou podporu malým a středním podnikům, které jsou obchodními partnery společnosti, pokud je to nezbytné s ohledem na zdroje, znalosti a omezení daného malého nebo středního podniku, a to zajišťováním nebo umožňováním přístupu k budování kapacit, odborné přípravě či modernizaci systémů řízení, a pokud by dodržování kodexu chování nebo plánu nápravných opatření ohrozilo životaschopnost takového malého či středního podniku, poskytováním cílené a přiměřené finanční podpory, jako je přímé financování, nízkoúročené půjčky, záruky týkající se nepřerušení dodávek nebo pomoc při zajišťování financování. Pojmem „ohrožení životaschopnosti malého nebo středního podniku“ by se mělo rozumět možné způsobení úpadku malého či středního podniku nebo situace, kdy mu úpadek bezprostředně hrozí.

(55)

S cílem zohlednit celou škálu možností společnosti v případech, kdy nebylo možné skutečné nepříznivé dopady řešit pomocí popsaných opatření, by měla tato směrnice rovněž odkazovat na možnost společnosti usilovat o smluvní záruky ze strany nepřímého obchodního partnera s cílem dosáhnout dodržování kodexu chování společnosti nebo plánu nápravných opatření a přijmout vhodná opatření k ověření dodržování smluvních záruk ze strany nepřímého obchodního partnera.

(56)

Pokud jsou smluvní záruky získány od malého nebo středního podniku, který je nepřímým obchodním partnerem, měly by společnosti posoudit, zda by smluvní záruky měly být doprovázeny vhodnými opatřeními pro malé a střední podniky. Pokud malý nebo střední podnik požádá o úhradu části nákladů, nebo po dohodě se společností by měl mít možnost sdílet výsledky ověření s dalšími společnostmi.

(57)

S cílem zajistit, aby vhodná opatření k odstranění nebo minimalizaci skutečných nepříznivých dopadů byla účinná, by měly společnosti upřednostňovat zapojení obchodních partnerů ve svém řetězci činností namísto ukončení obchodního vztahu, které by mělo být až poslední možností po neúspěšném pokusu o odstranění skutečných nepříznivých dopadů nebo minimalizaci jejich rozsahu. Tato směrnice by však měla rovněž v případech, kdy by skutečné nepříznivé dopady nebylo možné pomocí těchto vhodných opatření odstranit nebo jejich rozsah odpovídajícím způsobem minimalizovat, odkazovat na povinnost společností se v krajním případě zdržet navazování nových nebo rozšiřování stávajících vztahů s dotyčným partnerem, a pokud existuje přiměřená vyhlídka na změnu, využitím nebo zesílením pákového efektu společnosti v podobě dočasného pozastavení obchodního vztahu s ohledem na dotyčné činnosti, bez zbytečného odkladu přijmout a zavést rozšířený plán nápravných opatření pro konkrétní nepříznivý dopad, včetně konkrétního vhodného časového harmonogramu pro přijetí a uskutečnění všech v něm uvedených opatření, během něhož může společnost rovněž hledat alternativní obchodní partnery. Faktory určující vhodnost časového harmonogramu pro přijetí a uskutečnění těchto opatření by mohly zahrnovat závažnost nepříznivého dopadu, potřebu nalézt a přijmout opatření k odstranění jakýchkoli dalších nepříznivých dopadů a dopadů na malé a střední podniky nebo drobné zemědělce nebo k minimalizaci jejich rozsahu. Společnosti by měly pozastavit své obchodní vztahy s obchodním partnerem, aby zvýšily svůj pákový efekt a šanci, že daný dopad bude řešen. Pokud nelze důvodně očekávat, že toto úsilí bude úspěšné, například v případech státem uložené nucené práce, nebo pokud zavedení rozšířeného plánu nápravných opatření nevedlo k odstranění nepříznivého dopadu nebo minimalizaci jeho rozsahu, měla by mít společnost povinnost ukončit obchodní vztah v souvislosti s dotyčnými činnostmi, je-li skutečný nepříznivý dopad považován za závažný. Aby společnosti mohly tuto povinnost splnit, měly by členské státy umožnit, aby byla ve smlouvách, které se řídí jejich právem, stanovena možnost ukončení obchodního vztahu. Při rozhodování o ukončení nebo pozastavení obchodního vztahu by společnost měla posoudit, zda by bylo možné důvodně očekávat, že nepříznivé dopady tohoto kroku budou zjevně závažnější než nepříznivý dopad, jejž nebylo možné odstranit nebo jehož rozsah nebylo možné odpovídajícím způsobem minimalizovat. Pokud společnosti obchodní vztah dočasně pozastaví nebo ukončí, měly by přijmout kroky k prevenci, ke zmírnění nebo k odstranění dopadů spojených s jeho pozastavením nebo ukončením, oznámit obchodnímu partnerovi toto rozhodnutí v přiměřeném předstihu a průběžně je přezkoumávat. Je možné, že odstranění nepříznivých dopadů na úrovni nepřímých obchodních vztahů bude vyžadovat spolupráci s jiným subjektem. V některých případech by spolupráce s jinou společností mohla být jediným realistickým způsobem, jak skutečné nepříznivé dopady na úrovni nepřímých obchodních vztahů odstranit, zejména pokud nepřímý obchodní partner není připraven uzavřít se společností příslušnou smlouvu.

(58)

Pokud společnost způsobila nebo společně způsobila skutečný nepříznivý dopad, měla by zajistit nápravu. Pojmem „náprava“ se rozumí uvedení dotyčné osoby nebo osob, komunit či životního prostředí do stavu rovnocenného nebo co nejbližšího tomu, v němž by se nacházely, kdyby ke skutečnému nepříznivému dopadu nedošlo, a to úměrně podílu dané společnosti na nepříznivém dopadu, včetně finančního nebo nefinančního odškodnění, které společnost poskytne osobě nebo osobám dotčeným skutečným nepříznivým dopadem, a případně včetně úhrady nákladů vynaložených orgány veřejné správy na jakákoli nezbytná nápravná opatření. Členské státy by měly zajistit, aby zúčastněné strany postižené nepříznivým dopadem neměly povinnost usilovat o nápravu před podáním žaloby k soudu. Členské státy by měly dále zajistit, aby v případě, že společnost nezajistila nápravu, pokud způsobila nebo společně způsobila skutečný nepříznivý dopad, měl příslušný orgán dohledu pravomoc nařídit z vlastního podnětu nebo na základě opodstatněných obav, které mu byly sděleny v souladu s touto směrnicí, dané společnosti, aby zajistila vhodnou nápravu. Za těchto okolností tím není dotčeno ukládání sankcí za porušení ustanovení vnitrostátních právních předpisů přijatých podle této směrnice ani uplatňování občanskoprávní odpovědnosti u vnitrostátního soudu. Je-li skutečný nepříznivý dopad způsoben pouze obchodním partnerem společnosti, může společnost zajistit nápravu dobrovolně. S cílem umožnit nápravu může společnost využít rovněž svou schopnost ovlivnit obchodního partnera, který nepříznivý dopad způsobuje nebo spoluzpůsobuje.

(59)

Společnosti by měly v případě oprávněných obav týkajících se skutečných nebo potenciálních nepříznivých dopadů v oblasti lidských práv a životního prostředí poskytnout osobám a organizacím možnost podávat stížnosti přímo jim. Mezi osoby a organizace, které by mohly takové stížnosti podávat, by měly patřit osoby, které jsou nepříznivým dopadem dotčeny nebo mají oprávněné důvody se domnívat, že by jím mohly být dotčeny, a legitimní zástupci těchto osob jednající jejich jménem, jako jsou organizace občanské společnosti a obránci lidských práv, odborové svazy a další zástupci pracovníků v daném řetězci činností a organizace občanské společnosti působící a mající zkušenosti v oblastech souvisejících s nepříznivým dopadem v oblasti životního prostředí, který je předmětem stížnosti. Společnosti by měly zavést spravedlivý, veřejně dostupný, přístupný, předvídatelný a transparentní postup pro vyřizování těchto stížností a informovat příslušné pracovníky, odborové svazy a v případě potřeby další zástupce pracovníků o těchto postupech. Společnosti by měly pro osoby a organizace rovněž zavést přístupný mechanismus pro podávání oznámení, pokud tyto osoby a organizace mají informace nebo obavy týkající se skutečných či potenciálních nepříznivých dopadů. Za účelem snížení zátěže by společnosti měly mít možnost zapojit se do kooperativních postupů podávání stížností a mechanismů oznamování, jako jsou ty, které si společnosti (například skupina společností) vytvořily společně, prostřednictvím odvětvových sdružení, vícestranných iniciativ nebo globálních rámcových dohod. Podání oznámení nebo stížnosti by nemělo být nezbytným předpokladem ani překážkou pro to, aby osoba, která je podává, měla přístup k postupu pro případ opodstatněných obav nebo k soudním či jiným mimosoudním mechanismům, jako jsou vnitrostátní kontaktní místa OECD, pokud existují. Ustanovení o postupu při podávání stížností a mechanismu oznamování podle této směrnice by měla zamezit tomu, aby tento přístup k zástupcům společnosti vedl k nepřiměřeným kontaktům. V souladu s mezinárodními normami by osoby podávající stížnosti, pokud tak neučiní anonymně, měly být oprávněny požádat společnost o přijetí včasných a vhodných následných opatření a možnost setkat se se zástupci společnosti na vhodné úrovni, aby projednaly potenciální nebo skutečné závažné nepříznivé dopady, které jsou předmětem stížnosti, a o potenciální nápravu, obdržet zdůvodnění toho, proč je stížnost považována za opodstatněnou nebo neopodstatněnou, a v případě opodstatněné stížnosti obdržet informace o krocích a opatřeních, jež společnost přijala nebo přijme. Společnosti by měly přijmout rovněž přiměřeně dostupná opatření k zabránění jakékoli formě odvetných opatření, a to zajištěním důvěrnosti totožnosti osoby nebo organizace, která stížnost nebo oznámení podala, v souladu s vnitrostátním právem. Označení „spravedlivý, veřejně dostupný, přístupný, předvídatelný a transparentní“ by mělo být chápáno v souladu se zásadou č. 31 obecných zásad OSN, která vyžaduje, aby byly postupy legitimní, přístupné, předvídatelné, spravedlivé, transparentní a slučitelné s právy a aby byly zdrojem neustálého učení, jak je uvedeno rovněž ve všeobecném komentáři č. 16 Výboru OSN pro práva dítěte. Pracovníci a jejich zástupci by měli být rovněž náležitě chráněni, přičemž mimosoudním nápravným úsilím by neměla být dotčena podpora kolektivního vyjednávání a uznávání odborových svazů a v žádném případě by neměla být oslabena úloha legitimních odborových svazů nebo zástupců zaměstnanců při řešení pracovněprávních sporů. Společnosti by měly zúčastněným stranám zajistit přístup k mechanismům oznamování a postupům pro podávání stížností, přičemž by měly náležitě zohlednit příslušné překážky.

(60)

Vzhledem k širšímu seznamu osob nebo organizací oprávněných podat stížnost a k širšímu věcnému rozsahu stížností by měl být postup při podávání stížností podle této směrnice právně chápán jako mechanismus, který se liší od postupu při interním oznamování zavedeného společnostmi v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1937 (16). Pokud lze porušení unijního nebo vnitrostátního práva spadajícího do věcné působnosti uvedené směrnice považovat za nepříznivý dopad a oznamující osoba je zaměstnancem společnosti, který je nepříznivým dopadem přímo dotčen, mohla by tato osoba použít oba postupy – mechanismus pro podávání stížností v souladu s touto směrnicí nebo postup při interním oznamování vytvořený v souladu se směrnicí (EU) 2019/1937. Pokud však jedna z výše uvedených podmínek splněna není, měla by daná osoba smět použít pouze jeden ze zmíněných postupů.

(61)

Společnosti by měly sledovat provádění a účinnost svých opatření náležité péče. Měly by provádět pravidelné posuzování svého vlastního provozu, provozu svých dceřiných společností, a pokud souvisejí s řetězci činností společnosti, provozu svých obchodních partnerů za účelem posouzení provádění a za účelem monitorování přiměřenosti a účinnosti identifikace, prevence, zmírňování a odstranění nepříznivých dopadů a minimalizace jejich rozsahu. V rámci takového posouzení by se mělo ověřit, zda jsou nepříznivé dopady řádně identifikovány, zda jsou prováděna opatření náležité péče a zda bylo nepříznivým dopadům skutečně zabráněno nebo byly odstraněny. Aby se zajistilo, že tato posouzení budou aktuální, měla by být prováděna bez zbytečného odkladu po každé významné změně, nejméně však jednou za 12 měsíců a měla by být průběžně revidována, existují-li oprávněné důvody se domnívat, že by mohla vzniknout nová rizika nepříznivého dopadu. Významnou změnou by se měla rozumět změna dosavadního stavu vlastního provozu společnosti, provozu jejích dceřiných společností nebo obchodních partnerů, právního či podnikatelského prostředí nebo jakýkoli jiný podstatný odklon od situace společnosti nebo jejích provozních podmínek. Příkladem významné změny by mohly být případy, kdy společnost začíná působit v novém hospodářském odvětví nebo v nové zeměpisné oblasti, zahajuje výrobu nových produktů nebo mění způsob výroby stávajících produktů za pomoci technologie s potenciálně vyššími nepříznivými dopady nebo změní svou podnikovou strukturu prostřednictvím restrukturalizace, fúze nebo akvizice. Oprávněné důvody domnívat se, že existují nová rizika, mohou vzniknout nejrůznějším způsobem, mj. na základě zjištění nepříznivého dopadu z veřejně dostupných informací, prostřednictvím zapojení zúčastněných stran nebo prostřednictvím oznámení. Společnosti by měly uchovávat dokumentaci prokazující plnění tohoto požadavku po dobu alespoň pěti let. Tato dokumentace by měla v příslušných případech zahrnovat alespoň zjištěné dopady a důkladná posouzení podle článku 8, plán preventivních nebo nápravných opatření podle čl. 10 odst. 2 písm. a) a čl. 11 odst. 3 písm. b), smluvní ustanovení nebo smlouvy uzavřené podle čl. 10 odst. 2 písm. b), čl. 10 odst. 4, čl. 11 odst. 3 písm. c) a čl. 11 odst. 5, ověření podle čl. 10 odst. 5 a čl. 11 odst. 6, nápravná opatření, pravidelné posuzování v rámci monitorovací povinnosti společnosti, jakož i oznámení a stížnosti. Finanční podniky by měly provádět pravidelné posuzování pouze svého vlastního provozu a provozu svých dceřiných společností a obchodních partnerů v předcházející (upstream) části řetězce.

(62)

Stejně jako v případě stávajících mezinárodních norem stanovených obecnými zásadami OSN a rámcem OECD je součástí náležité péče požadavek externě sdělovat relevantní informace o politice, postupech a činnostech v oblasti náležité péče prováděných za účelem identifikace a řešení skutečných nebo potenciálních nepříznivých dopadů, včetně zjištění a výsledků těchto činností. Příslušné povinnosti společností, na něž se vztahuje tato směrnice, týkající se podávání zpráv jsou stanoveny ve směrnici 2013/34/EU. Mimoto jsou v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/2088 (17) stanoveny další povinnosti finančních podniků týkající se podávání zpráv o zveřejňování informací souvisejících s udržitelností v odvětví finančních služeb. Aby se zabránilo zdvojení povinností týkajících se podávání zpráv, neměla by tato směrnice zavádět žádné nové povinnosti podávat zprávy nad rámec povinností podle směrnice 2013/34/EU pro společnosti, na něž se uvedená směrnice vztahuje, ani standardy pro podávání zpráv, které by měly být podle ní vypracovány. S cílem splnit svou komunikační povinnost v rámci náležité péče podle této směrnice by měly společnosti v přiměřené lhůtě, avšak nejpozději do 12 měsíců od rozvahového dne účetního období, za které je vypracován, zveřejňovat na svých internetových stránkách roční výkaz alespoň v jednom z úředních jazyků Unie, pokud se na společnost nevztahují požadavky na podávání zpráv o udržitelnosti podle směrnice 2013/34/EU.V případech, kdy společnost není povinna podávat zprávy v souladu s článkem 19a nebo 29a směrnice 2013/34/EU, by měl být výkaz zveřejněn do dne zveřejnění roční účetní závěrky. Roční výkaz by měl být předložen určenému orgánu shromažďujícímu informace za účelem jeho zpřístupnění v jednotném evropském přístupovém místě zřízeném nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/2859 (18). Za účelem zajištění jednotných podmínek uplatňování pravidel o přístupnosti informací v jednotném evropském přístupovém místě by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci. Za účelem zvýšení právní jistoty by měla být příloha nařízení (EU) 2023/2859 změněna vložením odkazu na tuto směrnici.

(63)

Požadavek týkající se společností, které spadají do působnosti této směrnice a zároveň podléhají požadavkům na podávání zpráv podle článků 19a, 29a a 40a směrnice 2013/34/EU týkajícím se podávání zpráv o jejich postupech náležité péče, jak je stanoveno v článcích 19a, 29a a 40a směrnice 2013/34/EU, by měl být chápán jako požadavek, aby společnosti popsaly, jakým způsobem zajišťují náležitou péči stanovenou v této směrnici.

(64)

Cílem této směrnice není požadovat, aby společnosti zveřejňovaly duševní kapitál, duševní vlastnictví, know-how nebo výsledky inovací, které by mohly být považovány za obchodní tajemství vymezené ve směrnici (EU) 2016/943. Požadavky na podávání zpráv stanovenými v této směrnici by proto neměla být dotčena směrnice (EU) 2016/943. Touto směrnicí není dotčeno ani nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 596/2014 (19).

(65)

Aby mohly společnosti zajišťovat smysluplnou náležitou péči v oblasti lidských práv a životního prostředí při provádění opatření náležité péče, měly by přijmout vhodná opatření s cílem účinně spolupracovat se zúčastněnými stranami. Aniž je dotčena směrnice (EU) 2016/943, měla by účinná spolupráce zahrnovat poskytování relevantních komplexních informací konzultovaným zúčastněným stranám a průběžné konzultace, které by umožnily skutečnou interakci a dialog na příslušné úrovni, například na úrovni projektu nebo lokality, a s přiměřenou periodicitou. Smysluplná spolupráce s konzultovanými zúčastněnými stranami by měla náležitě zohledňovat překážky bránící spolupráci, zajistit, aby zúčastněné strany nebyly terčem odvety a odplaty, mimo jiné tím, že bude zachována důvěrnost a anonymita, přičemž zvláštní pozornost by se měla věnovat potřebám zranitelných zúčastněných stran a překrývajícím se slabým místům a vzájemně se ovlivňujícím faktorům, mimo jiné zohledněním skupin nebo komunit, které mohou být potenciálně dotčeny, například těch, které chrání Deklarace OSN o právech původních obyvatel, a těch, na něž se vztahuje Deklarace OSN o obráncích lidských práv. Existují situace, kdy nebude smysluplná spolupráce s konzultovanými zúčastněnými stranami možná nebo kdy bude k tomu, aby mohla společnost plnit veškeré požadavky této směrnice, užitečné zajistit spolupráci s dalšími odborníky. V těchto případech by společnosti měly dále konzultovat s odborníky, jako jsou organizace občanské společnosti nebo fyzické či právnické osoby hájící lidská práva nebo životní prostředí, s cílem získat věrohodný přehled o potenciálních nebo skutečných nepříznivých dopadech. Konzultace se zaměstnanci a jejich zástupci by měly probíhat v souladu s příslušným právem Unie, případně s vnitrostátním právem a kolektivními smlouvami, a aniž jsou dotčena jejich příslušná práva na informace, konzultace a účast, a zejména práva, na něž se vztahují příslušné právní předpisy Unie v oblasti zaměstnaneckých a sociálních práv, včetně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/86/ES (20), směrnice 2002/14/ES (21) a směrnice 2009/38/ES (22). Pro účely této směrnice by se zaměstnanci měli rozumět i zaměstnanci agentur práce a další pracovníci s nestandardní formou zaměstnání, pokud splňují kritéria pro stanovení statusu pracovníka stanovená Soudním dvorem. Při provádění konzultací by společnosti měly mít možnost spoléhat se na odvětvové iniciativy, pokud jsou vhodné k podpoře účinné spolupráce. Využití odvětvových nebo vícestranných iniciativ samo o sobě ke splnění povinnosti konzultovat s pracovníky a jejich zástupci nepostačuje.

(66)

S cílem poskytnout společnostem nástroje, které by jim pomohly plnit jejich požadavky na náležitou péči v rámci jejich řetězce činností, by Komise měla po konzultaci s členskými státy a zúčastněnými stranami poskytnout pokyny ohledně vzorových smluvních ustanovení, jež by mohly společnosti dobrovolně používat jako nástroj, který jim pomůže plnit jejich povinnosti podle článků 10 a 11. Cílem těchto pokynů by mělo být usnadnit jasné rozdělení úkolů mezi smluvními stranami a průběžnou spolupráci, a to takovým způsobem, aby se zamezilo přesunu povinností vyplývajících z této směrnice na obchodního partnera a aby byla v případě porušení daná smlouva automaticky zneplatněna. V pokynech by se měla odrazit zásada, že pouhé použití smluvních záruk nemůže samo o sobě představovat splnění standardů náležité péče stanovených v této směrnici.

(67)

Za účelem poskytování podpory a praktických nástrojů společnostem nebo orgánům členských států ohledně toho, jak by společnosti měly plnit své povinnosti náležité péče praktickým způsobem, a za účelem poskytování podpory zúčastněným stranám by Komise měla vydávat pokyny, včetně obecných pokynů a pokynů pro konkrétní odvětví nebo konkrétní nepříznivé dopady a pro vzájemné působení této směrnice a jiných legislativních aktů Unie, které sledují stejné cíle a stanovují širší nebo konkrétnější povinnosti, a opírat se přitom o příslušné mezinárodní pokyny a normy a konzultace s členskými státy a zúčastněnými stranami, Agenturou Evropské unie pro základní práva, Evropskou agenturou pro životní prostředí, Evropským orgánem pro pracovní záležitosti a případně s mezinárodními organizacemi a dalšími subjekty s odbornými znalostmi v oblasti náležité péče.

(68)

Digitální nástroje a technologie, jako jsou nástroje a technologie používané ke sledování polohy a pohybu surovin, zboží a výrobků a dohled nad nimi v hodnotových řetězcích (například družice, drony, radary nebo řešení založená na platformách), by mohly podpořit shromažďování údajů pro účely řízení hodnotových řetězců, včetně zjišťování a posuzování nepříznivých dopadů, jejich prevence a zmírňování a monitorování účinnosti opatření náležité péče, a snížit náklady s tím spojené. S cílem pomoci společnostem při plnění jejich povinností náležité péče v celém jejich hodnotovém řetězci by se použití těchto nástrojů a technologií mělo podporovat a propagovat. Za tímto účelem by Komise měla vydat pokyny s užitečnými informacemi a odkazy na odpovídající zdroje. Při používání digitálních nástrojů a technologií by společnosti měly zohlednit a odpovídajícím způsobem řešit možná rizika s nimi spojená a zavést mechanismy pro ověřování přiměřenosti získaných informací.

(69)

Ačkoli malé a střední podniky nejsou zahrnuty do oblasti působnosti této směrnice, mohly by být jejími ustanoveními ovlivněny jako dodavatelé nebo subdodavatelé společností, které do oblasti působnosti této směrnice spadají. Cílem je nicméně zmírnit finanční nebo administrativní zátěž malých a středních podniků, z nichž mnohé se už nyní potýkají s problémy v kontextu celosvětové hospodářské a zdravotní krize. S cílem podpořit malé a střední podniky by členské státy měly za podpory Komise jednotlivě nebo společně zřídit a provozovat specializované a uživatelsky vstřícné internetové stránky, portály nebo platformy s cílem poskytovat společnostem informace a pomáhat jim a rovněž by mohly finančně podporovat malé a střední podniky a pomáhat jim při budování kapacit. Tato podpora by mohla být rovněž zpřístupněna a případně přizpůsobena a rozšířena i s ohledem na hospodářské subjekty na začátku hodnotového řetězce ve třetích zemích. Společnosti, jejichž obchodními partnery jsou malé nebo střední podniky, se rovněž vybízejí, aby tyto podniky podporovaly v dodržování opatření náležité péče a aby vůči malým a středním podnikům uplatňovaly spravedlivé, rozumné, nediskriminační a přiměřené požadavky.

(70)

Komise by měla zřídit jednotné kontaktní místo pro náležitou péči podniků v oblasti udržitelnosti. Toto jednotné kontaktní místo by mělo být schopno vyžádat si informace od relevantních vnitrostátních orgánů v každém členském státě, včetně vnitrostátních kontaktních míst, pokud existují, a spolupracovat s nimi, například s cílem pomoci při přizpůsobování informací a pokynů vnitrostátnímu kontextu a při jejich šíření, aniž by bylo dotčeno rozdělení funkcí a pravomocí mezi orgány v rámci vnitrostátních systémů. Jednotné kontaktní místo a relevantní vnitrostátní orgány by rovněž měly vzájemně spolupracovat s cílem zajistit přeshraniční spolupráci.

(71)

Za účelem doplnění podpory společností, včetně malých a středních podniků, ze strany členských států, pokud jde o provádění, může Komise vycházet ze stávajících nástrojů, projektů a dalších opatření Unie, které pomáhají s prováděním náležité péče v Unii a ve třetích zemích. Může zavést nová podpůrná opatření, která podpoří společnosti, včetně malých a středních podniků, pokud jde o požadavky náležité péče, a to včetně střediska pro sledování transparentnosti řetězce činností a usnadnění společných iniciativ zúčastněných stran.

(72)

Komise by mohla doplnit podpůrná opatření členských států na základě stávajících opatření Unie s cílem podpořit předcházející (upstream) hospodářské subjekty při budování kapacit pro účinnou prevenci a zmírňování nepříznivých dopadů jejich provozu a obchodních vztahů v oblasti lidských práv a životního prostředí, přičemž zvláštní pozornost by měla být věnována výzvám, jimž čelí drobní zemědělci. Unie a členské státy jsou v oblastech svých příslušných pravomocí vybízeny k tomu, aby využívaly nástroje pro sousedství a rozvojovou a mezinárodní spolupráci, včetně obchodních dohod, na pomoc vládám třetích zemí a předcházejícím (upstream) hospodářským subjektům ze třetích zemí, které se zaměřují na nepříznivé dopady, jež mají v oblasti lidských práv a životního prostředí jejich provoz a obchodní vztahy v předcházející (upstream) části řetězce. To by mohlo zahrnovat spolupráci na řešení základních příčin nepříznivých dopadů v oblasti lidských práv a životní prostředí s vládami partnerských zemí, místním soukromým sektorem a zúčastněnými stranami.

(73)

Tato směrnice je důležitým legislativním nástrojem k zajištění přechodu společností na udržitelné hospodářství, včetně snížení existenčních škod a nákladů spojených se změnou klimatu, zabezpečení souladu s cílem dosáhnout do roku 2050 nulových čistých emisí, zamezení jakýmkoli zavádějícím tvrzením týkajícím se tohoto souladu a zastavení klamavé zelené reklamy, dezinformací a rozmachu fosilních paliv po celém světě za účelem dosažení mezinárodních a evropských cílů v oblasti klimatu. Aby tato směrnice účinně přispívala k boji proti změně klimatu, měly by společnosti přijmout a zavést transformační plán pro zmírňování změny klimatu, jehož cílem je prostřednictvím maximálního úsilí zajistit, aby obchodní model a strategie společnosti byly slučitelné s přechodem na udržitelné hospodářství a s omezením globálního oteplování na 1,5 oC v souladu s Pařížskou dohodou a s cílem dosáhnout klimatické neutrality, jak je stanoveno v nařízení (EU) 2021/1119, včetně jeho průběžných cílů a cíle klimatické neutrality do roku 2050. Plán by se měl případně zabývat expozicí společnosti vůči činnostem souvisejícím s uhlím, ropou a plynem. Tyto požadavky by měly být chápány jako povinnost vynaložit veškeré úsilí a ne jako povinnost dosáhnout výsledku. Vzhledem k tomu, že se jedná o povinnost vynaložit veškeré úsilí, je třeba náležitě zohlednit pokrok, jehož společnosti dosahují, a složitost a vyvíjející se povahu přechodu souvisejícího se změnou klimatu. Ačkoli by společnosti měly usilovat o dosažení cílů snížení emisí skleníkových plynů obsažených v jejich plánech, mohou konkrétní okolnosti vést k tomu, že nebudou schopny těchto cílů dosáhnout, pokud to již není přiměřené. Plán by měl obsahovat časově vymezené cíle k roku 2030 v oblasti změny klimatu a v pětiletých intervalech do roku 2050 na základě přesvědčivých vědeckých důkazů a případně včetně absolutních cílů snížení emisí skleníkových plynů pro rámec 1, rámec 2 a rámec 3 emisí skleníkových plynů. Měl by obsahovat prováděcí opatření k dosažení cílů společnosti v oblasti klimatu a vycházet z přesvědčivých, tj. nezávisle ověřených vědeckých důkazů, které jsou v souladu s omezením globálního oteplování na 1,5 oC, jak je vymezuje Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC), a s přihlédnutím k doporučením Evropské vědecké poradní rady pro změnu klimatu. Orgány dohledu by měly mít alespoň povinnost dohlížet na přijímání a koncipování tohoto plánu a jeho aktualizace v souladu s požadavky stanovenými v této směrnici. Vzhledem k tomu, že obsah transformačního plánu pro zmírňování změny klimatu by měl být v souladu s požadavky na podávání zpráv podle směrnice 2013/34/EU, pokud jde o podávání zpráv podniků o udržitelnosti, mělo by se mít za to, že společnosti, které takový plán oznámí podle směrnice 2013/34/EU, splnily zvláštní povinnost přijmout plán podle této směrnice. I když se bude mít za to, že povinnost přijetí byla splněna, společnosti by měly stále splnit povinnost uvést tento transformační plán pro změnu klimatu do praxe a každých 12 měsíců jej aktualizovat, aby bylo možné posoudit pokrok při plnění jeho cílů.

(74)

S cílem umožnit účinný dohled a případně prosazování této směrnice ve vztahu ke společnostem ze třetích zemí by tyto společnosti měly v Unii jmenovat zplnomocněného zástupce disponujícího dostatečným pověřením a poskytovat informace týkající se svých zplnomocněných zástupců. Zplnomocněný zástupce by měl mít možnost působit rovněž jako kontaktní osoba, jsou-li splněny příslušné požadavky této směrnice. Pokud společnost ze třetí země zplnomocněného zástupce nejmenuje, měly by být k vymáhání této povinnosti, především jmenovat fyzickou nebo právnickou osobu v jednom ze členských států, v nichž daná společnost působí, v souladu s rámcem pro vymáhání stanoveným ve vnitrostátním právu příslušné všechny členské státy, v nichž daná společnost působí. Členské státy, které takové vymáhání zahájí, by měly informovat orgány dohledu dalších členských států prostřednictvím evropské sítě orgánů dohledu tak, aby nedošlo k vymáhání ze strany jiných členských států.

(75)

Aby se zajistilo monitorování správného provádění povinností společností týkajících se náležité péče a řádné prosazování této směrnice, měly by členské státy určit jeden nebo více vnitrostátních orgánů dohledu. Tyto orgány dohledu by měly být veřejného charakteru, měly by být nezávislé na společnostech spadajících do působnosti této směrnice nebo jiných tržních zájmech a neměly by být ve střetu zájmů a pod vnějším vlivem, ať už přímým nebo nepřímým. Aby mohly tyto orgány dohledu vykonávat své pravomoci nestranně, neměly by od nikoho vyžadovat ani přijímat pokyny. V souladu s vnitrostátním právem by členské státy měly zajistit, aby byly každému orgánu dohledu poskytnuty lidské a finanční zdroje nezbytné pro účinné plnění úkolů a výkon pravomocí. Měly by být oprávněny provádět šetření z vlastního podnětu nebo na základě opodstatněných obav vznesených podle této směrnice. Tato šetření by mohla případně zahrnovat kontroly na místě a slyšení relevantních zúčastněných stran. Pokud existují příslušné orgány podle odvětvových právních předpisů, mohly by členské státy určit tyto orgány jako odpovědné za uplatňování této směrnice v oblastech jejich působnosti. Orgány dohledu by měly na internetových stránkách zveřejnit a zpřístupnit výroční zprávu o provedené činnosti, včetně nejvážnějších zjištěných porušení. Členské státy by měly zavést přístupný mechanismus pro přijímání opodstatněných obav, a to bezplatně nebo s poplatky omezenými pouze na pokrytí administrativních nákladů, a zajistit, aby byly veřejnosti k dispozici praktické informace o tom, jak toto právo uplatňovat.

(76)

Za účelem zajištění účinného prosazování ustanovení vnitrostátních právních předpisů, kterými se provádí tato směrnice, by členské státy měly stanovit odrazující, přiměřené a účinné sankce za jejich porušení. Aby byl tento režim sankcí účinný, měly by sankce ukládané vnitrostátními orgány dohledu zahrnovat peněžité sankce a veřejné oznámení uvádějící odpovědnou společnost a povahu porušení v případě, že společnost v příslušné lhůtě nesplní rozhodnutí o uložení peněžité sankce. Tímto režimem sankcí není dotčena pravomoc stáhnout výrobky z trhu a zakázat jejich uvádění, dodávání na trh a vývoz podle jiných legislativních aktů Unie, které stanoví rozsáhlejší nebo konkrétnější povinnosti náležité péče, jako je nařízení (EU) 2023/1115. Členské státy by měly zajistit, aby peněžitá sankce byla úměrná celosvětovému čistému obratu společnosti v době, kdy je ukládána. To by však nemělo pro členské státy znamenat povinnost, aby peněžitou sankci zakládaly ve všech případech pouze na čistém obratu společnosti. Měly by v souladu s vnitrostátním právem rozhodnout, zda by sankce měly ukládat orgány dohledu přímo, ve spolupráci s dalšími orgány, nebo prostřednictvím dožádání u příslušných soudních orgánů. Aby byl zajištěn veřejný dohled nad uplatňováním pravidel stanovených v této směrnici, měla by být rozhodnutí orgánů dohledu, které ukládají sankce společnostem za nedodržení ustanovení vnitrostátních právních předpisů provádějících tuto směrnici zveřejněna, zaslána evropské síti orgánů dohledu a zůstat veřejně dostupná nejméně po dobu tří let. Zveřejněné rozhodnutí nesmí obsahovat žádné osobní údaje v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 (23). Zveřejnění názvu společnosti by mělo být přípustné i v případě, že obsahuje jméno fyzické osoby.

(77)

S cílem zabránit umělému snižování případných správních pokut by měly členské státy zajistit, aby při ukládání peněžité sankce společnosti patřící do skupiny, byly takové sankce vypočítány s přihlédnutím ke konsolidovanému obratu vypočtenému na úrovni nejvyšší mateřské společnosti.

(78)

K zajištění jednotného uplatňování a prosazování ustanovení vnitrostátních právních předpisů přijatých podle této směrnice by vnitrostátní orgány dohledu měly spolupracovat a koordinovat svou činnost. Za tímto účelem by Komise měla zřídit evropskou síť orgánů dohledu a orgány dohledu by si měly vzájemně pomáhat při plnění svých úkolů a poskytovat si vzájemnou pomoc.

(79)

S cílem zajistit, aby oběti nepříznivých dopadů měly účinný přístup ke spravedlnosti a odškodnění, by členské státy měly mít povinnost stanovit pravidla upravující občanskoprávní odpovědnost společností za škody způsobené fyzické nebo právnické osobě, jestliže společnost úmyslně nebo z nedbalosti nepředešla potenciálním nepříznivým dopadům a nezmírnila je nebo nezastavila skutečné dopady a neminimalizovala jejich rozsah, v důsledku čehož vznikla fyzické nebo právnické osobě škoda. Škodu způsobenou na chráněných právních zájmech osoby je třeba chápat v souladu s vnitrostátním právem, například se může jednat o smrt, fyzickou nebo psychickou újmu, zbavení osobní svobody, ztrátu lidské důstojnosti nebo škodu na majetku dané osoby. Podmínku, že škoda musí být způsobena určité osobě v důsledku toho, že společnost nesplnila povinnost řešit nepříznivý dopad, pokud je cílem práva, zákazu nebo povinnosti vyjmenovaných v příloze této směrnice, jejichž porušení má za následek nepříznivý dopad, který měl být řešen, ochrana fyzické nebo právnické osoby, jíž je škoda způsobena, je třeba chápat tak, že nezahrnuje nepřímou škodu (způsobenou nepřímo jiným osobám, které nejsou oběťmi nepříznivých dopadů a které nejsou právy, zákazy nebo povinnostmi vyjmenovanými v příloze I této směrnice chráněny). Pokud například zaměstnanec společnosti utrpěl škodu v důsledku porušení bezpečnostních norem na pracovišti ze strany společnosti, neměla by mít osoba, která tomuto zaměstnanci pronajímá bydlení, možnost uplatnit vůči dané společnosti nárok na náhradu ekonomické ztráty způsobené tím, že dotyčný zaměstnanec není schopen platit nájemné. Tato směrnice neupravuje příčinnou souvislost ve smyslu občanskoprávní odpovědnosti s výjimkou toho, že společnosti by podle této směrnice neměly nést odpovědnost, pokud škodu způsobili pouze obchodní partneři v jejich řetězcích činností (tj. „jsou přímo spojeny“, jak se uvádí v mezinárodním rámci). Oběti by měly mít právo na odškodnění v plné výši v souladu s vnitrostátním právem a v souladu s touto společnou zásadou. Odrazování prostřednictvím odškodnění (odškodnění s represivní funkcí) nebo jakákoli jiná forma nadměrného odškodnění by měly být zakázány.

(80)

Vzhledem k tomu, že by nepříznivé dopady měly být seřazeny dle závažnosti a pravděpodobnosti a řešeny postupně, pokud není možné řešit současně a v plném rozsahu všechny negativní dopady, které byly zjištěny, neměla by společnost podle této směrnice nést odpovědnost za škody vyplývající z méně významných nepříznivých dopadů, které dosud nebyly řešeny. V rámci posuzování toho, zda společnost porušila povinnost přiměřeným způsobem řešit identifikované nepříznivé dopady, by však měla být při zjišťování naplnění podmínek pro její odpovědnost posuzována správnost jejího seřazení nepříznivých dopadů dle priority.

(81)

Režim odpovědnosti neupravuje, kdo by měl prokázat splnění podmínek odpovědnosti za okolností daného případu nebo za jakých podmínek může být zahájeno občanskoprávní řízení, a proto jsou tyto aspekty ponechány na vnitrostátním právu.

(82)

S cílem zajistit právo na účinnou právní ochranu zakotvené v čl. 2 odst. 3 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, článku 8 Všeobecné deklarace lidských práv a čl. 9 odst. 3 úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí (Aarhuská úmluva) se tato směrnice zabývá některými praktickými a procesními překážkami pro oběti nepříznivých dopadů, včetně obtíží s přístupem k důkazům, omezené délky promlčecích lhůt, neexistence vhodných mechanismů pro zástupné žaloby a neúměrně vysokých nákladů řízení o občanskoprávní odpovědnosti.

(83)

Pokud žalobce předloží řádné odůvodnění obsahující přiměřeně dostupné skutečnosti a důkazy dostatečné k doložení věrohodnosti jeho nároku na náhradu škody a uvede, že dalšími důkazy disponuje daná společnost, měly by členské státy zajistit, aby soudy mohly v souladu s vnitrostátním procesním právem nařídit, aby společnost tyto důkazy zpřístupnila, přičemž toto zpřístupnění omezí na to, co je nezbytné a přiměřené. Za tímto účelem by vnitrostátní soudy měly zvážit, do jaké míry je nárok nebo obhajoba podložena dostupnými skutečnostmi a důkazy odůvodňujícími žádost o zpřístupnění; rozsah a náklady zpřístupnění, jakož i oprávněné zájmy všech dotčených stran, včetně předcházení nespecifickému vyhledávání informací, které nejsou pro strany řízení pravděpodobně relevantní. Pokud tyto důkazy obsahují důvěrné informace, měly by mít vnitrostátní soudy možnost nařídit jejich zpřístupnění pouze tehdy, považují-li to za relevantní pro žalobu o náhradu škody, a měly by zavést účinná opatření na ochranu těchto informací.

(84)

Členské státy by měly stanovit přiměřené podmínky, za nichž by kterákoli údajně poškozená strana měla mít možnost zmocnit odborovou organizaci, nevládní organizaci na ochranu lidských práv nebo životního prostředí či jinou nevládní organizaci a v souladu s vnitrostátním právem vnitrostátní instituce na ochranu lidských práv se sídlem v kterémkoli členském státě, aby podaly občanskoprávní žaloby k vymáhání práv obětí, pokud tyto subjekty splňují požadavky stanovené vnitrostátním právem, například pokud udržují vlastní samostatnou stálou přítomnost a v souladu se svými stanovami se nezabývají komerčně – a to nikoli pouze dočasně – uplatňováním práv chráněných podle této směrnice nebo odpovídajících práv ve vnitrostátním právu. Toho by mohlo být dosaženo prostřednictvím ustanovení vnitrostátního občanského procesního práva o zmocnění zastupovat oběti v kontextu zásahu třetí strany na základě výslovného souhlasu údajné poškozené strany a nemělo by to být vykládáno tak, že se po členských státech požaduje, aby rozšířily ustanovení svých vnitrostátních předpisů týkajících se zástupných žalob, jak jsou vymezeny ve směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/1828 (24).

(85)

Promlčecí lhůty pro podání žaloby o náhradu škody by měly činit nejméně pět let a v žádném případě by neměly být kratší než promlčecí lhůta stanovená v obecných vnitrostátních režimech občanskoprávní odpovědnosti. Vnitrostátní pravidla týkající se začátku běhu, délky, pozastavení nebo přerušení promlčecích lhůt by neměla nepřiměřeně bránit podávání žalob o náhradu škody a v žádném případě by neměla poskytovat nižší ochranu než pravidla týkající se obecných vnitrostátních režimů občanskoprávní odpovědnosti.

(86)

Kromě toho by za účelem zajištění prostředků právní ochrany měli mít žalobci možnost žádat o soudní příkazy v podobě konečného nebo předběžného opatření k zastavení porušování ustanovení vnitrostátních právních předpisů přijatých podle této směrnice, a to vykonáním určitého opatření nebo ukončením určitého jednání.

(87)

Pokud jde o pravidla občanskoprávní odpovědnosti, občanskoprávní odpovědností společnosti za škody vzniklé v důsledku toho, že neprovedla dostatečně náležitou péči, by neměla být dotčena občanskoprávní odpovědnost jejích dceřiných společností ani příslušná občanskoprávní odpovědnost přímých a nepřímých obchodních partnerů v řetězci činností. Pokud společnost škodu způsobila společně se svou dceřinou společností nebo obchodním partnerem, měla by být s touto dceřinou společností nebo obchodním partnerem odpovědna společně a nerozdílně. To by mělo být v souladu s vnitrostátním právem upravujícím podmínky společné a nerozdílné odpovědnosti, a aniž je dotčeno unijní nebo vnitrostátní právo o společné a nerozdílné odpovědnosti a regresním právu v případě, že odškodnění v plné výši poskytne jedna ze společně a nerozdílně odpovědných stran.

(88)

Pravidly občanskoprávní odpovědnosti podle této směrnice by neměla být dotčena pravidla Unie nebo členských států týkající se občanskoprávní odpovědnosti v souvislosti s nepříznivými dopady v oblasti lidských práv nebo nepříznivými dopady v oblasti životního prostředí, která stanoví odpovědnost v situacích, na něž se tato směrnice nevztahuje, nebo která odpovědnost stanoví přísněji než tato směrnice. Přísnější režim odpovědnosti by měl být rovněž chápán jako režim občanskoprávní odpovědnosti, který stanoví odpovědnost i v případech, kdy by uplatnění pravidel odpovědnosti podle této směrnice nevedlo k odpovědnosti společnosti.

(89)

Pokud jde o občanskoprávní odpovědnost vyplývající z nepříznivých dopadů v oblasti životního prostředí, mohou osoby, které utrpěly škodu, požadovat odškodnění podle této směrnice i v případech, kdy tyto nároky překrývají nároky v oblasti lidských práv.

(90)

Aby se zajistilo, že oběti, které utrpěly újmu z hlediska lidských práv nebo životního prostředí, mohou podat žalobu na náhradu škody a požadovat odškodnění za způsobenou škodu, pokud společnost úmyslně nebo z nedbalosti nesplnila povinnosti náležité péče vyplývající z této směrnice, měla by tato směrnice vyžadovat, aby členské státy zajistily, že ustanovení vnitrostátních právních předpisů, jimiž se provádí režim občanskoprávní odpovědnosti stanovený v této směrnici, budou povinně uplatňována v případech, kdy právem rozhodným pro takové nároky za tímto účelem není právo členského státu, jak by tomu mohlo být například v souladu s pravidly mezinárodního práva soukromého, pokud ke škodě dojde ve třetí zemi. To znamená, že by členské státy měly rovněž zajistit, aby požadavky, pokud jde o to, které fyzické nebo právnické osoby mohou uplatnit nárok, promlčecí lhůtu a zpřístupnění důkazů, byly povinně uplatňovány. Při provádění režimu občanskoprávní odpovědnosti stanoveného v této směrnici a při volbě způsobů, jak těchto výsledků dosáhnout, by členské státy měly rovněž zohlednit všechna související vnitrostátní pravidla, a to v rozsahu nezbytném k zajištění ochrany obětí a zásadního významu pro ochranu veřejných zájmů členských států, jako je jejich politické, sociální nebo ekonomické uspořádání.

(91)

Režimem občanskoprávní odpovědnosti podle této směrnice by neměla být dotčena směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/35/ES (25). Tato směrnice by neměla bránit členským státům v tom, aby společnostem ukládaly další, přísnější povinnosti nebo aby jinak přijímaly další opatření, která mají stejné cíle jako směrnice 2004/35/ES.

(92)

Členské státy by měly zajistit, aby dodržování povinností vyplývajících z ustanovení vnitrostátních právních předpisů, jimiž se provádí tato směrnice, nebo jejich dobrovolné uplatňování bylo kvalifikováno jako environmentální nebo sociální aspekt nebo prvek, který mohou veřejní zadavatelé v souladu se směrnicí 2014/23/EU (26), směrnicí 2014/24/EU (27) a směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2014/25/EU (28) zohlednit jako součást kritérií pro zadání veřejné zakázky nebo udělení koncese, nebo stanovit v souvislosti s plněním těchto zakázek. Veřejní zadavatelé a zadavatelé mohou vyloučit z účasti v zadávacím řízení včetně případně z účasti v koncesním řízení jakýkoli hospodářský subjekt, mohou-li jakýmikoli vhodnými prostředky prokázat jakékoli porušení příslušných povinností v oblasti environmentálního, sociálního a pracovního práva, včetně povinností vyplývajících z některých mezinárodních dohod ratifikovaných všemi členskými státy a uvedených ve zmíněných směrnicích, nebo že se hospodářský subjekt dopustil vážného profesního pochybení, což zpochybňuje jeho důvěryhodnost, nebo jim takové vyloučení může členský stát nařídit. Za účelem zajištění souladu s právními předpisy Unie a podpory provádění by Komise měla zvážit, zda je vhodné aktualizovat kteroukoli z těchto směrnic, zejména pokud jde o požadavky a opatření, které mají členské státy přijmout k zajištění souladu s povinnostmi v oblasti udržitelnosti a náležité péče v průběhu postupů zadávání veřejných zakázek a udělování koncesí.

(93)

Osoby, které pracují pro společnosti, na něž se vztahují povinnosti náležité péče podle této směrnice, nebo které jsou s těmito společnostmi v kontaktu v souvislosti se svými pracovními činnostmi, mohou hrát klíčovou úlohu při odhalování případů porušení ustanovení vnitrostátních právních opatření, jimiž se provádí tato směrnice. Mohou tak pomoci předcházet těmto porušením, odrazovat od nich a posílit prosazování této směrnice. Na oznamování všech porušení ustanovení k provádění vnitrostátních právních předpisů, jimiž se provádí tato směrnice a na ochranu osob oznamujících taková porušení by se proto měla vztahovat směrnice (EU) 2019/1937.

(94)

S cílem zvýšit právní jistotu by měla být použitelnost směrnice (EU) 2019/1937 podle této směrnice na oznámení porušení ustanovení vnitrostátních právních předpisů, kterými se provádí tato směrnice, a na ochranu osob oznamujících tato porušení zohledněna v uvedené směrnici (EU) 2019/1937. Příloha směrnice (EU) 2019/1937 by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna. Je na členských státech, aby zajistily, že změna se odrazí v opatřeních k provedení ve vnitrostátním právu přijatých v souladu se směrnicí (EU) 2019/1937.

(95)

Za účelem upřesnění informací, které by společnosti, na něž se nevztahují požadavky na podávání zpráv podle ustanovení o podávání zpráv podniků o udržitelnosti podle směrnice 2013/34/EU, měly sdělovat o záležitostech, na něž se vztahuje tato směrnice, by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 SFEU, pokud jde o stanovení dodatečných pravidel týkajících se obsahu a kritérií tohoto podávání zpráv, v nichž by měly být upřesněny informace o popisu náležité péče, skutečných a potenciálních dopadech a opatřeních přijatých v souvislosti s nimi. Je obzvláště důležité, aby Komise vedla v rámci přípravné činnosti odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů (29). Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na setkání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.

(96)

Tato směrnice by se měla uplatňovat v souladu s právem Unie na ochranu údajů a podle práva na ochranu soukromí a osobních údajů zakotveného v článcích 7 a 8 Listiny základních práv Evropské unie. Veškeré zpracování osobních údajů podle této směrnice musí být prováděno v souladu s nařízením (EU) 2016/679 včetně požadavků na účelové omezení, minimalizaci údajů a omezení uložení.

(97)

V souladu s čl. 28 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 (30) byl konzultován evropský inspektor ochrany údajů, který vydal stanovisko dne 17. března 2022.

(98)

Komise by měla Evropskému parlamentu a Radě pravidelně podávat zprávy o uplatňování této směrnice a o její účinnosti při dosahování stanovených cílů, zejména při řešení nepříznivých dopadů. První zpráva by se měla mimo jiné týkat dopadů této směrnice na malé a střední podniky, působnosti této směrnice, pokud jde o společnosti, na něž se vztahuje, toho, zda je nezbytné revidovat definici „řetězce činností“ a upravit přílohu I a zda by měl být seznam příslušných mezinárodních úmluv uvedených v této směrnici změněn, zejména s ohledem na mezinárodní vývoj, zda je třeba revidovat pravidla boje proti změně klimatu a pravomoci orgánů dohledu související s těmito pravidly, účinnost mechanismů vymáhání zavedených na vnitrostátní úrovni, sankcí a pravidel občanskoprávní odpovědnosti a zda je třeba změnit úroveň harmonizace této směrnice, aby byly zajištěny rovné podmínky pro společnosti na vnitřním trhu. Co nejdříve po dni vstupu této směrnice v platnost, avšak nejpozději do dvou let po uvedeném datu, by Komise měla rovněž předložit Evropskému parlamentu a Radě zprávu ohledně nutnosti stanovit další požadavky náležité péče v oblasti udržitelnosti přizpůsobené regulovaným finančním podnikům, pokud jde o poskytování finančních služeb a investičních činností, a o variantách takovýchto požadavků náležité péče, jakož i o jejich dopadech v souladu s cíli této směrnice a s přihlédnutím k dalším legislativním aktům Unie, které se vztahují na regulované finanční podniky. K této zprávě by měl být, bude-li to vhodné, připojen legislativní návrh.

(99)

Jelikož cíle této směrnice, totiž lepšího využívání potenciálu jednotného trhu tak, aby přispíval k přechodu na udržitelné hospodářství a k udržitelnému rozvoji prostřednictvím prevence a zmírňování potenciálních nebo skutečných nepříznivých dopadů v oblasti lidských práv a životního prostředí v řetězcích činností společností, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich z důvodu rozsahu a účinků opatření, zejména skutečnosti, že problémy a příčiny těchto problémů, jimiž se zabývá tato směrnice, mají nadnárodní rozměr, neboť mnoho společností působí v celé Unii nebo celosvětově a jejich hodnotové řetězce se rozšiřují do jiných členských států a do třetích zemí, a že hrozí, že opatření jednotlivých členských států budou neúčinná a povedou k roztříštěnosti vnitřního trhu, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o EU. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů,

„vii)

směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1760 ze dne 13. května 2024 o náležité péči podniků v oblasti udržitelnosti a o změně směrnice (EU) 2019/1937 a nařízení (EU) 2023/2859 (Úř. věst. L, 2024/1760, 5.7.2024, ELI: http://data.europa.eu/eli/dir/2024/1760/oj) .“