1)

Je třeba čl. 3 odst. 1a čtvrtý pododstavec bod iii) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/109/ES ze dne 15. prosince 2004 o harmonizaci požadavků na průhlednost týkajících se informací o emitentech, jejichž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu, a o změně směrnice 2001/34/ES (1), naposledy pozměněné směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2013/50/EU, vykládat v tom smyslu, že předpokladem pro přípustnost „přísnějších požadavků“ pro „držitele akcií nebo fyzické či právnické osoby“ je, aby „právní nebo správní předpisy“, v nichž jsou stanoveny přísnější požadavky na zveřejňování účastí, „podléhaly dohledu“ ze strany orgánu, který členský stát určil podle článku 4 směrnice 2004/25/ES (2) […] o nabídkách převzetí, a aby tento dohled zahrnoval dodržování přísnějších požadavků na zveřejňování účastí ve smyslu směrnice 2004/109/ES

2)

Brání článek 47 Listiny základních práv Evropské unie vnitrostátní praxi, podle níž je pravomocnému rozhodnutí orgánu dohledu podle článku 4 směrnice 2004/25/ES, jímž bylo rozhodnuto o tom, že určitá osoba porušila vnitrostátní právní předpisy, které byly vydány k provedení směrnice 2004/25/ES, přiznán závazný účinek i v rámci řízení o správních deliktech vedeného proti téže osobě z důvodu porušení vnitrostátních norem na ně navazujících a přijatých k provedení směrnice 2004/109/ES (směrnice o transparentnosti), takže tato osoba nemůže z právního ani skutkového hlediska zpochybnit porušení práva, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto?