Back to EUR-Lex homepage

EUR-Lex Access to European Union law

Back to EUR-Lex homepage

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Use quotation marks to search for an "exact phrase". Append an asterisk (*) to a search term to find variations of it (transp*, 32019R*). Use a question mark (?) instead of a single character in your search term to find variations of it (ca?e finds case, cane, care).
Search tips
Need more search options? Use the Advanced search
You are here

Document 52017IP0222

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. května 2017 ke správné skladbě financování pro evropské regiony: nalezení rovnováhy mezi finančními nástroji a granty v politice soudržnosti EU (2016/2302(INI))

Úř. věst. C 307, 30.8.2018, p. 96–102 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

30.8.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 307/96

P8_TA(2017)0222

Správná skladba financování pro evropské regiony: nalezení rovnováhy mezi finančními nástroji a granty v politice soudržnosti EU

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. května 2017 ke správné skladbě financování pro evropské regiony: nalezení rovnováhy mezi finančními nástroji a granty v politice soudržnosti EU (2016/2302(INI))

(2018/C 307/14)

Evropský parlament,

—

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na hlavu XVIII této smlouvy,

—

s ohledem na článek 349 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 ze dne 17. prosince 2013 o společných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti, Evropském zemědělském fondu pro rozvoj venkova a Evropském námořním a rybářském fondu, o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti a Evropském námořním a rybářském fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1083/2006 (1) (nařízení o společných ustanoveních), a na akty v přenesené pravomoci a prováděcí akty spojené s příslušnými články tohoto nařízení,

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1301/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Evropském fondu pro regionální rozvoj, o zvláštních ustanoveních týkajících se cíle Investice pro růst a zaměstnanost a o zrušení nařízení (ES) č. 1080/2006 (2),

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1304/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Evropském sociálním fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1081/2006 (3),

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1300/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Fondu soudržnosti a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1084/2006 (4),

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1017 ze dne 25. června 2015 o Evropském fondu pro strategické investice, Evropském centru pro investiční poradenství a Evropském portálu investičních projektů a o změně nařízení (EU) č. 1291/2013 a (EU) č. 1316/2013 – Evropský fond pro strategické investice (5),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 13. září 2016 o Evropské územní spolupráci – osvědčené postupy a inovativní opatření (6),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 28. října 2015 o politice soudržnosti a přezkumu strategie Evropa 2020 (7),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 9. září 2015 s názvem „Investice pro zaměstnanost a růst: posílení hospodářské, sociální a územní soudržnosti Unie“ (8),

—

s ohledem na stanovisko Výboru pro regionální rozvoj obsažené ve zprávě Výboru pro rozpočtovou kontrolu o výroční zprávě Evropské investiční banky (EIB) za rok 2014 (A8-0050/2016),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 14. prosince 2015 s názvem „Investovat do zaměstnanosti a růstu a maximalizovat příspěvek evropských strukturálních a investičních fondů“ (COM(2015)0639),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 26. listopadu 2014 nazvané „Investiční plán pro Evropu“ (COM(2014)0903),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 22. ledna 2014 nazvané „Pokyny ke státní podpoře investic v rámci rizikového financování“ (9),

—

s ohledem na šestou zprávu Komise o hospodářské, sociální a územní soudržnosti ze dne 23. července 2014 nazvanou „Investice pro pracovní místa a růst (COM(2014)0473),

—

s ohledem na souhrnnou zprávu Komise ze srpna 2016 o ex-post hodnocení programů politiky soudržnosti v období 2007–2013 s důrazem na Evropský fond pro regionální rozvoj (EFRR), Evropský sociální fond (ESF) a Fond soudržnosti (FS),

—

s ohledem na zprávu Komise ze dne 30. října 2014 podle čl. 140 odst. 8 finančního nařízení o finančních nástrojích podporovaných ze souhrnného rozpočtu, sestavená ke dni 31. prosince 2013 (COM(2014)0686),

—

s ohledem na pokyny Komise ze dne 26. listopadu 2015 pro členské státy k čl. 42 odst. 1 písm. d) nařízení o společných ustanoveních – způsobilé náklady na řízení a související platby,

—

s ohledem na pokyny Komise ze dne 10. srpna 2015 pro členské státy k čl. 37 odst. 7, 8 a 9 nařízení o společných ustanoveních – kombinování podpory z finančního nástroje s jinými formami podpory,

—

s ohledem na pokyny Komise ze dne 27. března 2015 pro členské státy k čl. 37 odst. 2 nařízení o společných ustanoveních – hodnocení ex ante,

—

s ohledem na referenční pokyny Komise pro řídící orgány ze dne 2. července 2014 nazvané „Finanční nástroje v programech EISF 2014–2020“,

—

s ohledem na souhrnnou zprávu Komise z listopadu 2016 nazvanou „Finanční nástroje v rámci evropských strukturálních a investičních fondů. Shrnutí údajů o pokroku při financování a provádění finančních nástrojů v programovém období 2014–2020 v souladu s článkem 46 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013“,

—

s ohledem na souhrnnou zprávu Komise z prosince 2015 nazvanou „Shrnutí údajů o pokroku při financování a provádění nástrojů finančního inženýrství na programové období 2014–2020“ v souladu s článkem 46 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013,

—

s ohledem na souhrnnou zprávu Komise ze září 2014 nazvanou „Shrnutí údajů o pokroku při financování a provádění nástrojů finančního inženýrství oznámených řídicími orgány v souladu s čl. 67 odst. 2 písm. j) nařízení Rady (ES) č. 1083/2006“,

—

s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 13. listopadu 2015 nazvaný „Činnosti související s finančními nástroji (doprovodný dokument ke zprávě Komise Evropskému parlamentu a Radě podle čl. 140 odst. 8 finančního nařízení o finančních nástrojích podporovaných ze souhrnného rozpočtu, sestavené ke dni 31. prosince 2014) (SWD(2015)0206),

—

s ohledem na zvláštní zprávu Evropského účetního dvora č. 19/2016 nazvanou „Plnění rozpočtu EU prostřednictvím finančních nástrojů – ponaučení z programového období 2007–2013“,

—

s ohledem na zvláštní zprávu Evropského účetního dvora č. 5/2015 nazvanou „Jsou finanční nástroje úspěšným a slibným nástrojem v oblasti rozvoje venkova?“,

—

s ohledem na zvláštní zprávu Evropského účetního dvora č. 16/2014 nazvanou „Účinnost kombinování grantů regionálních investičních facilit s půjčkami finančních institucí za účelem podpory vnějších politik EU“,

—

s ohledem na zvláštní zprávu Evropského účetního dvora č. 2/2012 nazvanou „Finanční nástroje pro malé a střední podniky spolufinancované Evropským fondem pro regionální rozvoj“,

—

s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 14. října 2015 nazvané „Finanční nástroje na podporu územního rozvoje“,

—

s ohledem na závěrečnou zprávu Evropské investiční banky z března 2013 nazvanou „Finanční nástroje: inventura v rámci příprav na programové období 2014–2020“,

—

s ohledem na studii z října 2016 nazvanou „Finanční nástroje v programovém období 2014–2020: první zkušenosti členských států“, již zadalo generální ředitelství pro vnitřní politiky, tematická sekce B: strukturální politika a politika soudržnosti,

—

s ohledem na studii s názvem „Revize úlohy skupiny EIB v evropské politice soudržnosti“ z března 2016, již zadalo generální ředitelství pro vnitřní politiky Unie, tematická sekce B: strukturální politika a politika soudržnosti,

—

s ohledem na briefing výzkumné služby Evropského parlamentu z května 2016 s názvem „Výzvy pro politiku soudržnosti EU: otázky v nadcházející reformě na období po roce 2020“,

—

s ohledem na briefing výzkumné služby Evropského parlamentu ze září 2015 s názvem „Provádění politiky soudržnosti v EU28“,

—

s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro regionální rozvoj a stanovisko Rozpočtového výboru a Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova (A8-0139/2017),

A.

vzhledem k tomu, že přezkum/revize víceletého finančního rámce (VFR) a skutečnost, že programové období 2014–2020 se blíží ke své polovině, vyvolaly diskusi o skladbě grantů a finančních nástrojů poskytnutých z rozpočtu EU v období po roce 2020;

B.

vzhledem k tomu, že souhrnný návrh (COM(2016)0605) představuje jedinou příležitost k řadě zlepšení systému, který řídí současné programové období, v polovině období;

C.

vzhledem k tomu, že pojem finanční nástroje zahrnuje celou řadu nástrojů a že hodnocení a rozhodnutí o jejich používání vyžadují soustavné podrobné analýzy jednotlivých případů spojené s posouzením konkrétních potřeb místních a regionálních ekonomik nebo konkrétních cílových skupin;

Období 2007–2013 – spolehlivé investování prostřednictvím grantů a finančních nástrojů

1.

 uznává, že přestože byly tyto finanční nástroje navrženy před finanční a hospodářskou krizí a v hospodářském kontextu této krize nebyly nejvhodnější, zprávy Komise jednoznačně prokazují, že investice z evropských strukturálních a investičních (ESI) fondů prostřednictvím grantů a finančních nástrojů měly výrazný dopad a viditelné výsledky v podobě investic v regionech EU, které dosáhly částky 347,6 miliardy EUR bez spolufinancování ze strany členských států a zdrojů dodatečně aktivovaných pomocí pákového efektu;

2.

 vítá stávající operace Evropské investiční banky (EIB) v oblasti politiky soudržnosti patrné ve výročních a odvětvových zprávách, které prokazují dopad na MSP a společnosti se střední tržní kapitalizací, infrastrukturu, výzkum a inovace, životní prostředí, energetiku a zemědělství; vyvozuje, že odhadovaná výše úvěrů EIB poskytnutých na podporu politiky soudržnosti v období 2007–2013 činí 147 miliard EUR, což představuje přibližně 38 % veškerých úvěrů v EU;

Období 2014–2020 – nová stránka v investování prostřednictvím ESI fondů

3.

 vítá skutečnost, že v období 2014–2020 se očekávají investice EU prostřednictvím ESI fondů v hodnotě 454 miliard EUR, přičemž se spolufinancováním investic ze strany členských států formou grantů a finančních nástrojů se očekává, že celková částka dosáhne hodnoty 637 miliard EUR;

4.

 všímá si, že v rámci sdíleného řízení politiky soudržnosti se zvýšily jak objem, tak kvalita finančních nástrojů (v podobě mikroúvěrů, půjček, záruk a soukromého a rizikového kapitálu); vyzdvihuje dvě hlavní příčiny tohoto trendu – období 2007–2013 přineslo cenné zkušenosti a ponaučení ohledně provádění ESI fondů prostřednictvím grantů a finančních nástrojů, zatímco VFR na období 2014–2020 odráží skutečnost, že je s ohledem na nedávnou krizi potřeba více finančních nástrojů kvůli fiskálním omezením;

5.

 konstatuje, že podle odhadů by se měly téměř zdvojnásobit prostředky přidělené na finanční nástroje v rámci Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR), Fondu soudržnosti (FS) a Evropského sociálního fondu (ESF) mezi obdobím 2007–2013, kdy dosahovaly 11,7 miliardy EUR, a obdobím 2014–2020, kdy by měly dosáhnout 20,9 miliardy EUR; konstatuje, že finanční nástroje by tudíž představovaly 6 % celkových prostředků přidělených na politiku soudržnosti v období 2014–2020 ve výši 351,8 miliardy ve srovnání s 3,4 % z 347 miliard přidělených v období 2007–2013;

6.

 konstatuje, že příspěvky z Fondu soudržnosti činí přibližně 75 miliard EUR a představují tak 11,8 % celkových prostředků na finanční nástroje na období 2014–2020; vítá zvýšení příspěvku ze 70 miliard EUR v období 2007–2013 na 75 miliard EUR v období 2014–2020; zdůrazňuje, že příspěvek do Fondu soudržnosti by neměl být snižován, neboť přibližně 34 % obyvatel EU žije v regionech, které dostávají pomoc z tohoto fondu;

7.

 bere na vědomí, že k 31. prosinci 2015 vyčlenilo 21 členských států ve stávajícím VFR celkovou částku 5 571,63 milionu EUR v příspěvcích operačních programů na finanční nástroje, z čehož 5 005,25 milionu EUR pochází z EFRR a FS;

8.

 vítá, že klíčové regulační změny v programování, provádění a řízení finančních nástrojů, jako jsou přímé vazby na všech 11 tematických cílů, náležité povinné hodnocení ex ante, které umožňuje odhalit selhání trhu, vytváření individualizovaných a zjednodušených standardních finančních nástrojů a mechanismů pro podávání zpráv, mohou mít zásadní příznivý dopad na atraktivitu a rychlost provádění politiky soudržnosti díky odstraňování právní nejistoty, která vznikla v období 2007–2013; žádá však, aby bylo vyvinuto úsilí k zajištění toho, aby dotyčné změny neměly vliv na atraktivitu finančních nástrojů a rychlost jejich provádění;

Granty a finanční nástroje – logika intervence definuje skladbu

9.

 zdůrazňuje, že ačkoli granty a finanční nástroje ESI fondů, které nejsou samoúčelné, podporují stejné cíle politiky soudržnosti, mají v rámci sdíleného řízení odlišnou logiku intervence a využití se zaměřením na potřeby územního rozvoje, na potřeby odvětví nebo na potřeby trhu;

10.

 uznává, že v závislosti na druhu projektu mají granty ve srovnání s finančními nástroji různé výhody: podporují projekty, které nemusí nutně generovat výnosy, poskytují financování na projekty, které z různých důvodů nedokáží získat prostředky ze soukromých nebo z veřejných zdrojů, cílí na specifické příjemce, oblasti a regionální priority a jejich využívání je méně složité díky získaným zkušenostem a kapacitám; uvědomuje si, že granty jsou v některých případech svázány omezeními, mezi něž patří: problematické dosahování kvality a udržitelnosti projektů, riziko, že v dlouhodobém výhledu nahradí veřejné financování, a vytlačení potenciálních soukromých investic, a to i v případě opakujících se projektů a schopnosti vytvářet zisky za účelem splácení financování úvěrem;

11.

 uznává, že finanční nástroje nabízejí výhody, jako například pákový a revolvingový efekt, přilákání soukromého kapitálu i pokrytí konkrétních investičních mezer prostřednictvím kvalitních bankami financovatelných projektů, čímž maximalizují účinnost a účelnost provádění regionální politiky; uvědomuje si, že finanční nástroje mají určité nevýhody, kvůli nimž by se tyto nástroje mohly dostávat do konfliktu s atraktivnějšími celostátními nebo regionálními nástroji, jako například: pomalejší provádění v některých regionech, větší složitost, nižší než očekávaný pákový efekt finančních nástrojů podporovaných ESI fondy a v některých případech vyšší náklady na provádění a správu; konstatuje, že v určitých oblastech politiky, například v případě určitých druhů veřejné infrastruktury, sociálních služeb, vědy a inovací nebo obecně projektů, které negenerují výnosy, jsou upřednostňovanou investicí granty;

12.

 zdůrazňuje, že logika intervence není dělící příčkou, nýbrž styčným bodem pro vytvoření rovných podmínek pro granty a finanční nástroje, aby mohla politika soudržnosti zajišťovat lepší pokrytí příjemců a investičních mezer prostřednictvím různých opatření; poukazuje na to, že logika intervence v rámci programování ESI fondů představuje přístup zdola nahoru a že všechny členské státy a regiony by při svobodném stanovování podílu finančních nástrojů nebo grantů jako prováděcích nástrojů, které přispívají k naplňování zvolených priorit, v rámci svých příslušných operačních programů měly zvažovat nejvhodnější řešení, přičemž je třeba mít na paměti, že do tohoto procesu jsou zapojeny a hrají v něm klíčovou úlohu místní a regionální orgány; připomíná, že tím, kdo musí dobrovolně rozhodnout o typu finančního nástroje, který je pro provádění nejvhodnější, jsou řídící orgány;

Výkonnost finančních nástrojů – výzvy

13.

 uznává význam používání finančních nástrojů při operacích v rámci politiky soudržnosti; vítá skutečnost, že zprávy o provádění finančních nástrojů v roce 2015 ukázaly pokrok i navzdory pozdnímu začátku aktuálního programového období; konstatuje však, že pokrok v provádění finančních nástrojů ESI fondů je velmi rozdílný nejen mezi členskými státy navzájem, nýbrž i uvnitř jednotlivých členských států; připomíná, že pozitivní zkušenosti a dopady při používání finančních nástrojů v programovém období 2007–2013 doprovázela řada problémů týkajících se výkonnosti: opožděné zahájení operací, nepřesné posouzení trhu, rozdílná míra využívání v regionech, celkově nízké míry vyplácení prostředků, nízký pákový efekt, problematický revolving, vysoké náklady na správu a nedostatečně vysoké kapitálové vybavení; připomíná, že do roku 2015, poté co Komise prodloužila určité lhůty pro provádění finančních nástrojů, byla řada zjištěných nedostatků zmírněna prostřednictvím cílených opatření;

14.

 konstatuje, že prodlevy při provádění ESI fondů mohou mít dopad na míry vyplácení prostředků, revolving a pákový efekt, jenž by měl být založen na definici a metodikách požívaných mezinárodními organizacemi, jako je OECD, s jasným rozlišením veřejných a soukromých příspěvků a údajem o přesné míře možného pákového efektu v rámci každého finančního nástroje s rozdělením podle zemí a regionů; připomíná skutečnost, že prodlevy v období 2007–2013 nezvratně přispěly k nedostatečné výkonnosti finančních nástrojů EFRR a ESF; zdůrazňuje, že prodlevy při provádění, jež lze přičíst pozdnímu začátku programového období, mohou poškodit výkonnost finančních nástrojů ESI fondů, což by mohlo vést k nepřesným závěrům hodnocení na konci období; vyzývá proto členské státy, aby podnikly veškeré nezbytné kroky ke zmírnění negativních dopadů opožděného provádění finančních nástrojů, zejména pokud jde o riziko jejich omezeného využití a dopadu;

15.

 je vážně znepokojen vysokou pravděpodobností, že se v druhé polovině stávajícího VFR opět ve velké míře nahromadí nezaplacené faktury, což by mohlo vážně ovlivnit i ostatní politiky financované EU;

16.

 konstatuje, že v EU panují značné rozdíly, pokud jde o rozšíření finančních nástrojů včetně ESI fondů a Evropského fondu pro strategické investice (EFSI), úvodní výsledky těchto fondů a očekávaný pákový efekt dodatečných zdrojů, jakož i dalších finančních nástrojů financovaných EU v nejvýkonnějších ekonomikách EU, jež vedou k podkopání cílů politiky soudržnosti; zdůrazňuje, že celková úspěšnost těchto nástrojů záleží na tom, jak jednoduché je jejich používání, a na schopnosti členských států řídit investice jejich prostřednictvím, k čemuž jsou potřebné přesné a rozlišené ukazatele, které umožní hodnotit jejich skutečný dopad na politiku soudržnosti;

Zjednodušení, synergie a technická pomoc – řešení

17.

 vítá opatření Komise zaměřená na optimalizaci regulace a snižování byrokratické zátěže; zdůrazňuje, že i přes různá zlepšení stále přetrvává složitost a že od využívání finančních nástrojů odrazují problémy, jako je dlouhá doba na přípravu a administrativní zátěž pro příjemce; vyzývá Komisi, aby úzce spolupracovala s EIB, EIF a řídícími orgány s cílem zkombinovat daleko snadněji přístup k mikroúvěrům, půjčkám, zárukám a soukromému a rizikovému kapitálu z ESI fondů, a zároveň zajistit stejnou úroveň transparentnosti, demokratického dohledu, vykazování a kontrol;

18.

 konstatuje, že zvláštní ustanovení omezují pružnost při operacích s finančními nástroji; poukazuje na to, že pravidla státní podpory se jeví jako zvláště zatěžující, zejména při kombinování grantů a finančních nástrojů; vyzývá Komisi, aby zajistila vhodný rámec pro státní podporu a prozkoumala další možnosti k usnadnění dodržování předpisů v oblasti státní podpory na všech třech úrovních – ze strany řídících orgánů, fondu fondů a finančních zprostředkovatelů; vyzývá k vytvoření rovných podmínek v pravidlech státní podpory týkajících se všech finančních nástrojů s cílem zabránit zvýhodňování určitých finančních zdrojů ve srovnání s ostatními, zejména v oblasti podpory malých a středních podniků;

19.

 zdůrazňuje důležitost auditování výkonnosti finančních nástrojů včetně auditování operací skupiny EIB v rámci politiky soudržnosti; konstatuje, že auditní činnost zahrnuje přístup k celému cyklu ESI fondů; vyzývá Komisi a vnitrostátní orgány, aby prostřednictvím procesu auditu identifikovaly příležitosti ke zjednodušení a součinnosti; vyzývá tedy Komisi, aby se zaměřila na srovnávací analýzu grantů a finančních nástrojů, na další budování kapacit, metodiku auditů a pokyny pro procesy auditu, které by neměly zvyšovat finanční a administrativní zátěž příjemců;

20.

 poukazuje na to, že kombinování grantů a finančních nástrojů má neprozkoumaný potenciál; zdůrazňuje, že vedle pokynů pro orgány jsou potřebná další zjednodušení a harmonizace pravidel, jež se týkají kombinování různých ESI fondů, jakož i pravidel pro kombinování ESI fondů s nástroji, jako jsou Horizont 2020 a EFSI; vyzývá k lepší regulaci ve formě jasných, konzistentních a cílených pravidel, pokud jde o uvolnění regulační zátěže tím, že bude usnadněno výše zmíněné kombinování zdrojů z více než jednoho programu do téhož finančního nástroje, i tím, že se v operacích ESF umožní kombinace nástrojů mikrofinancování a dále se zjednoduší zadávání veřejných zakázek při výběru finančních zprostředkovatelů a pro partnerství veřejného a soukromého sektoru; žádá větší soudržnost mezi různými strategiemi; zdůrazňuje, že kombinace grantů a finančních nástrojů ESI fondů s jinými zdroji financování mohou zatraktivnit strukturu financování pro příjemce a investory ze soukromého sektoru kvůli lepšímu sdílení rizik a výkonnosti projektů, a pomoci tak těmto nástrojům, aby poskytovaly potenciál dlouhodobého růstu;

21.

 konstatuje, že využívání finančních nástrojů lze zlepšit prostřednictvím investičních partnerství a že partnerství veřejného a soukromého sektoru vylepšují součinnost mezi zdroji financování a udržují nezbytnou rovnováhu mezi veřejnými a soukromými zájmy; zdůrazňuje, že by měly být vytvářeny pobídky i k využívání finančních nástrojů v kontextu komunitně vedeného místního rozvoje a iniciativ integrovaných územních investic;

22.

 vítá stávající praxi, kdy Komise a skupina Evropské investiční banky (EIB) poskytuje technickou pomoc prostřednictvím platformy fi-compass; vyjadřuje politování nad tím, že podpůrné služby pro orgány a zvláště pro příjemce finančních nástrojů včetně EFSI poskytované přímo na místě jsou omezené, přestože se místní a regionální orgány potýkají s technickými obtížemi a nedostatkem kapacit a know-how o účinném využívání finančních nástrojů; vyzývá k poskytování technické pomoci, která bude primárně zaměřena na místní nebo regionální zúčastněné strany a následně na všechny zúčastněné partnery, avšak neměla by být využívána k financování činnosti vnitrostátních orgánů; dále vyzývá k tomu, aby společný plán technické pomoci Komise a EIB zahrnoval finanční a nefinanční poradenskou činnost, zejména pro velké projekty, jakož i budování kapacit, odbornou přípravu, podporu a výměnu znalostí a zkušeností; vyzývá dále k tomu, aby byla na vnitrostátní orgány, správce fondů a příjemce zaměřena kombinace odborných znalostí (včetně právního poradenství) o pravidlech politiky soudržnosti, finančních produktech, státní podpoře a zadávání veřejných zakázek, přičemž zdůrazňuje, že je důležité se vyvarovat zdvojování struktur;

23.

 vyzývá Komisi, aby propagovala investice ESI fondů a zdůrazňovala, že je do nich zapojeno financování z EU; dále vyzývá k poskytování dostatečných a komplexních informací o příležitostech financování z EU, které by pobízely soukromý a veřejný sektor k využívání těchto příležitostí a zaměřily se na potenciální příjemce a zejména na mladé lidi;

Směrem ke správné skladbě financování na období po roce 2020 a budoucnost politiky soudržnosti

24.

 uznává, že výzvy, jako jsou migrace a bezpečnost nebo probíhající a budoucí politický vývoj v EU, by neměly negativně ovlivňovat investice prostřednictvím politiky soudržnosti nebo její cíle a očekávané výsledky, zejména po současném programovém období;

25.

 uznává, že jak granty, tak finanční nástroje mají v rámci politiky soudržnosti svoji konkrétní roli, ale že shodně s 11 tematickými cíli usilují o naplnění pěti hlavních cílů strategie Evropa 2020 směrem k inteligentnímu a udržitelnému růstu podporujícímu začlenění; zdůrazňuje, že je potřebné zajistit, aby finanční nástroje nenahrazovaly granty coby hlavní nástroj politiky soudržnosti, a poukazuje přitom na nutnost udržovat obnovitelný charakter fondů, které mají být dány k dispozici pro reinvestice na základě odvětví a činností, jež mohou podporovat;

26.

 zdůrazňuje, že finanční nástroje mají lepší výkonnost ve vyvinutějších regionech a v metropolitních oblastech, kde jsou finanční trhy rozvinutější, zatímco nejvzdálenější regiony a regiony s vysokou harmonizovanou mírou nezaměstnanosti a nízkou hustotou zalidnění se při získávání investic potýkají s obtížemi, přičemž granty řeší regionální strukturální problémy a vyrovnané regionální financování; konstatuje, že úspěch finančních nástrojů závisí na celé řadě faktorů a že na základě jednoho kritéria nelze vyvodit obecné závěry; konstatuje, že zavedení závazných cílů pro používání finančních nástrojů v politice soudržnosti na období po roce 2020 nelze pokládat za proveditelnou možnost; konstatuje, že zvýšení podílu finančních nástrojů by nemělo ovlivnit nevratné finanční příspěvky, neboť by to narušilo rovnováhu; zdůrazňuje, že v řadě veřejných politik mohou převládat granty, zatímco finanční nástroje mohou hrát doplňkovou úlohu v plném souladu s příslušným hodnocením ex ante a analýzou trhu; vyzývá k dalšímu prosazování finančních nástrojů v programech Interreg s cílem učinit je slučitelnějšími s cíli Evropské územní spolupráce;

27.

 připomíná, že dosavadní zkušenosti s využíváním ESI fondů ukazují, že kombinované financování prostřednictvím grantů a finančních nástrojů odpovídá podmínkám jednotlivých států a odstraňuje mezery v sociální, ekonomické a územní soudržnosti; zdůrazňuje, že kombinované financování nemůže vést k univerzálnímu řešení, a to kvůli celé řadě faktorů, mezi něž patří: zeměpisná oblast, oblast politiky, typ a velikost příjemce, administrativní kapacita, podmínky na trhu, existence konkurenčních nástrojů, podnikatelské prostředí a fiskální a hospodářská situace;

o

o o

28.

 pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům členských států.

(1)  Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 320.

(2)  Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 289.

(3)  Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 470.

(4)  Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 281.

(5)  Úř. věst. L 169, 1.7.2015, s. 1.

(6)  Přijaté texty, P8_TA(2016)0321.

(7)  Přijaté texty, P8_TA(2015)0384.

(8)  Přijaté texty, P8_TA(2015)0308.

(9)  Úř. věst. C 19, 22.1.2014, s. 4.

Top