52013DC0638

ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ A EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU

Provádění sdělení o zabezpečení dodávek energie a mezinárodní spolupráci a závěrů Rady pro energetiku z listopadu 2011

Tato zpráva shrnuje hlavní úspěchy týkající se vnějších aspektů energetické politiky EU od roku 2011. Vypracovaly ji útvary Komise ve spolupráci s Evropskou službou pro vnější činnost.

1.           Úvod

Bezpečná, udržitelná a konkurenceschopná energetika má zásadní význam pro hospodářství, průmysl a občany EU. Dosažení těchto cílů politiky vyžaduje přijetí vnitřních opatření v rámci EU a náležité nástroje k prosazování zájmů EU v zahraničí.

S cílem upevnit vnější rozměr energetické politiky EU přijala Komise dne 7. září 2011 sdělení o zabezpečení dodávek a mezinárodní spolupráci „Energetická politika EU: jednání s partnery za našimi hranicemi“[1]. Sdělení poprvé stanovilo komplexní vnější energetickou politiku a nastínilo 43 konkrétních opatření, jež mají být realizována. Tento návrh reagoval na žádost Evropské rady ze dne 4. února 2011 o posílení jednotnosti a soudržnosti vnějších opatření v oblasti energetiky vzhledem k významu jejího přínosu pro dosažení cílů energetické politiky EU.

Vnější energetická strategie stanovená v roce 2011 dala významný podnět pro přijetí řady iniciativ EU v této oblasti. Díky úsilí o rozvoj a využití domácích obnovitelných zdrojů, o zlepšení energetické účinnosti a o diverzifikaci zdrojů energie, dodávek a tras a pokračování ve vzájemně výhodné spolupráci se stávajícími dodavateli do Evropy byla upevněna bezpečnost dodávek do EU. Poslední vývoj, pokud jde o výběr trasy pro jižní koridor, přiblížil EU o další krok k navázání přímého spojení s oblastí Kaspického moře, bohatého na zdroje. Pokračovala úzká spolupráce s Ruskem, s ohledem na jeho klíčovou úlohu jakožto dodavatele energie do EU, a vysokou prioritu měla i modernizace ukrajinské plynárenské přepravní soustavy – hlavního koridoru pro dodávky ruského zemního plynu do EU. V kontextu celosvětového vývoje, jako je výroba plynu a ropy z břidlic a objevy nových nalezišť ve východním Středomoří a Africe, bude úsilí EU o diverzifikaci i nadále pokračovat. V této souvislosti bude důležité dále zlepšovat propojení infrastruktury se sousedními zeměmi. První seznam projektů společného zájmu EU bude zahrnovat i určitá propojení se zeměmi mimo EU a v budoucnu budou zvažovány propojovací kapacity se třetími zeměmi, což podpoří vytvoření skutečně celoevropského trhu s energií.

Kromě energetické bezpečnosti se spolupráce EU s většinou partnerských zemí a v rámci mezinárodních organizací zaměřila také na udržitelnou energetickou politiku, podporu energie z obnovitelných zdrojů a energetické účinnosti a rovněž na úsilí v oblasti technologického výzkumu a inovací. V mnohých partnerských zemích EU došlo v těchto oblastech k výraznému pokroku, což poskytlo EU příležitost podělit se s nimi o její zkušenosti v oblasti regulace a o její politické přístupy. Tato témata byla stejně důležitá ve vztazích se spotřebitelskými zeměmi, jako je Čína, ale vzrostl jejich význam také v diskusích EU s producentskými zeměmi včetně zemí jižního Středomoří a tradičních dodavatelů jako Saúdská Arábie.

V celém svém úsilí o spolupráci se EU i nadále zasazovala o transparentní, konkurenceschopné a likvidní světové trhy s energií. Při sjednávání dvoustranných dohod a mnohostranných právních rámců byly i nadále prosazovány klíčové zásady obchodu a investiční činnosti, jako je nediskriminace a přístup na trhy. To doplňovaly iniciativy, jako je spolupráce s Japonskem v otázkách vývoje na světových trzích se zemním plynem, diskuse v rámci Rady pro energetiku EU-USA o americkém vývozu zkapalněného zemního plynu a snaha o posílení průmyslové spolupráce v energetice v rámci mnoha dialogů, jejichž je EU účastníkem. Mimořádně důležitou součástí dialogů EU o energetice zůstanou opatření přispívající ke zlepšování konkurenceschopnosti EU. Konkurenceschopnosti EU ve vztahu k jejím hospodářským partnerům ve světě bude věnována významná část analýzy vývoje nákladů a cen energie, kterou nyní připravuje Komise na základě požadavku vzešlého ze zasedání Evropské rady v květnu 2013.

Závěry Rady k vnějšímu rozměru energetické politiky EU[2], přijaté v listopadu 2011, uložily Komisi, aby do konce roku 2013 předložila zprávu o provádění této strategie. Cílem této zprávy je informovat Radu a Parlament o dosaženém pokroku při provádění prioritních cílů vytyčených v tomto sdělení Komise a v závěrech Rady z listopadu 2011. Tato zpráva je také příspěvkem do diskuse členských států o vývoji vnější energetické politiky EU, v souladu s dohodou dosaženou na zasedání Evropské rady v květnu 2013 o tom, že vzhledem k rostoucí propojenosti vnitřních a vnějších trhů s energií budou členské státy posilovat svou spolupráci zaměřenou na podporu vnějšího rozměru energetické politiky EU.

2.           Faktory ovlivňující priority vnější energetické politiky EU

Když Komise v září 2011 navrhla priority vnější energetické politiky, klíčovými faktory při stanovení těchto priorit EU byly rostoucí podíl rozvíjejících se ekonomik na celosvětové poptávce po energii, rostoucí závislost EU na dovozu a potřeba globálního postupu zaměřeného na řešení problémů klimatu, životního prostředí a konkurenceschopnosti.

Nyní, o dva roky později, zůstávají tyto aspekty světového vývoje do značné míry v platnosti, a v některých případech jejich význam ještě vzrostl. Růst poptávky v rozvíjející se Asii a jiných částech světa neochabuje a významně přispívá ke změně v celosvětových energetických tocích směrem na východ. Na Čínu a Indii v roce 2012[3] připadlo téměř 90 % čistého přírůstku světové spotřeby energie a prognózy hovoří o tom, že do roku 2035 vzroste poptávka po energii v Číně přibližně o 60 % a v Indii přibližně o 100 %[4]. Vzhledem k tomuto růstu spotřeby se rozvíjející se země začínají aktivněji zapojovat do celosvětových diskusí o energii, a to nevyhnutelně přispěje k vývoji v oblasti světové energetické správy. Geopolitické důsledky tohoto vývoje a jejich dopad na energetickou bezpečnost EU a zájmy její zahraniční politiky vyžadují další posouzení.

Ze současných prognóz vyplývá, že v budoucnu potrvá závislost EU na dovozu energie, který bude pokrývat více než 90 % celkové spotřeby ropy v EU a 70 % celkové spotřeby zemního plynu v EU. Celosvětové dohody o klimatu ještě dosaženo nebylo, avšak mnohé země nyní provádějí domácí opatření v oblastech jako energetická účinnost a energie z obnovitelných zdrojů, např. stanovení cílů v oblasti energetické náročnosti a spotřeby energie v Číně, portfolio standardů obnovitelných zdrojů ve většině států USA, zavedení povinného obchodního systému s cílem dodržet závazky v oblasti energetické účinnosti v Indii a stanovení cílů v oblasti energie z obnovitelných zdrojů a energetické účinnosti v Turecku. Vzhledem k tomu, že mezinárodní jednání o změně klimatu zahrnují i rozměr energetické politiky, měla by vnější energetická politika EU ve svých kontaktech s hlavními spotřebitelskými zeměmi usilovat o podpoření těchto mezinárodních jednání.

Situace na Blízkém východě a v severní Africe je i nadále nestabilní, a to ovlivňuje trhy s energií. Geopolitická situace zmírnila tempo a intenzitu energetické spolupráce EU se zeměmi v tomto regionu, ale zároveň se potvrdilo, že budou zapotřebí pragmatická a cílená opatření.

V důsledku havárie ve Fukušimě zesílily hlasy požadující zajištění nejpřísnějších norem jaderné bezpečnosti v celosvětovém měřítku, avšak současně došlo k tomu, že v některých zemích se s jadernou energií přestává počítat jako s jednou z možností výroby energie s nízkými emisemi uhlíku. To vedlo k zintenzivnění spolupráce v oblasti jaderné bezpečnosti s našimi stávajícími partnery i v rámci mezinárodního úsilí, např. v rámci Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE).

Snad nejvýznamnějším vývojem v posledních dvou letech byl prudký růst nekonvenční produkce ropy a zemního plynu v Severní Americe. Konkurenceschopný plyn z nekonvenčních zdrojů nahradil v odvětví výroby elektrické energie v USA uhlí, přispěl ke snížení tamních emisí skleníkových plynů v roce 2012 o 3,8 %, přičemž přibližně polovina z toho je důsledkem této změny[5], a poskytl výraznou konkurenční výhodu zejména odvětvím s vysokou energetickou náročností v USA (např. petrochemický průmysl, rafinérie, výroba hliníku a oceli). V Evropě vzrostla v roce 2012 poptávka po uhlí o 2,8 % oproti průměrnému ročnímu poklesu o 1,3% za poslední desetiletí. Tento vývoj vedl k tomu, že v některých členských státech jako Německo a Spojené království vzrostly emise skleníkových plynů[6]. Rozdíly v konečných cenách zemního plynu a elektřiny na amerických, evropských a asijských trzích vyvolaly obavy, pokud jde o konkurenceschopnost EU. Možnost vývozu zemního plynu a ropy z USA vedla též ke vzniku otázek, jaké to bude mít důsledky z hlediska priorit zahraniční politiky USA a její úlohy na světových trzích s energií. Tento vývoj více než co jiného potvrdil, že trhy s energií jsou vzájemně propojené a že energetická politika EU musí brát v úvahu to, co se děje za jejími hranicemi, stejně jako bere v úvahu aspekty svého vnitřního vývoje.

Ve stejné době, kdy možnosti těžby plynu z břidlic v jiných zemích otevřely nové perspektivy na světových trzích s energií, objevují se noví dodavatelé konvenčních fosilních paliv od východního Středomoří až po východní Afriku. Tyto nové potenciální zdroje by ve střednědobém výhledu mohly nabýt rostoucího významu z hlediska diverzifikační strategie EU. Bude rovněž nutné podrobněji posoudit, jaké důsledky bude mít tento vývoj pro utváření energetické a zahraniční politiky jiných významných vývozců zemního plynu a ropy, např. Ruska, Kataru, Iráku a dalších.

Za této pokračující složité situace budou vnějšími energetickými prioritami energetická bezpečnost, konkurenceschopnost a udržitelnost.

3.           Koordinace vnějšího rozměru energetické politiky EU

S cílem zvýšit soudržnost a zlepšit koordinaci sdělení adresovaných na úrovni EU konkrétním partnerským zemím navrhla Komise řadu následných opatření, včetně větší spolupráce členských států při uzavírání mezivládních dohod se třetími zeměmi. Sdělení Komise přijaté v září 2011 doprovázel návrh mechanismu výměny informací o takových dohodách. Po jednáních spoluzákonodárců bylo dne 25. října 2012 přijato rozhodnutí Parlamentu a Rady o zavedení tohoto mechanismu[7].

Transparentnost ohledně mezivládních dohod

Mechanismus výměny informací o mezivládních dohodách mezi členskými státy a třetími zeměmi v oblasti energetiky (rozhodnutí 994/2012/EU) vstoupil v platnost dne 17. listopadu 2012. Ukládá členským státům, aby předložily své stávající právně závazné dohody, které mají dopad na činnost nebo fungování vnitřního trhu s energií nebo na zabezpečení dodávek energie, a své nové dohody poté, co budou ratifikovány. Dohody jsou pak postoupeny ostatním členským státům, přičemž jsou zohledněny obavy o zachování důvěrnosti. Mechanismus rovněž členským státům umožňuje informovat Komisi o jejich probíhajících jednáních o mezivládních dohodách, dohodnout se na účasti Komise při takových jednáních a požádat o kontrolu, zda je návrh mezivládní dohody v souladu s právem Unie.

V období po přijetí mechanismu byla vytvořena bezpečná databáze. Komise až dosud obdržela 114 mezivládních dohod, analyzovala je z hlediska jejich souladu s právními předpisy EU a spolu s dotčenými členskými státy se zabývala několika případy. Většina mezivládních dohod byla zpřístupněna v celém svém rozsahu ostatním členským státům.

Přezkum dosud předložených mezivládních dohod umožnil zjistit několik ustanovení, u kterých existuje vyšší riziko nesouladu s právními předpisy EU. Komise do konce roku 2013 zorganizuje schůzku s členskými státy za účelem výměny informací o poznatcích získaných z předložených dohod, zjištěných společných problémech a možných opatřeních k odstranění případů nesouladu s právem EU.

Kromě tohoto legislativního nástroje byly přijaty i další iniciativy s cílem zlepšit výměnu informací mezi členskými státy o otázkách vnějších vztahů v oblasti energetiky. V pracovní skupině pro energetiku v rámci Rady se každý měsíc konají diskuse, na kterých Komise informuje členské státy o činnostech EU a důležitých setkáních a na kterých, pokud to situace vyžaduje, jsou připravovány postoje EU. Koordinační skupina pro zemní plyn umožňuje koordinaci opatření k zabezpečení dodávek na úrovni EU a uskutečnily se výměny s dodavatelskými, spotřebitelskými a tranzitními zeměmi, jako je Rusko, Ukrajina, Alžírsko, Švýcarsko, USA a Kanada. Na program formálních zasedání Rady pro energetiku je stejně jako v minulosti zařazován bod týkající se mezinárodních vztahů v oblasti energetiky, což umožňuje sdílení informací a diskusi na úrovni ministrů. Na zasedání Evropské rady v květnu 2013 se členské státy zavázaly, že posílí vzájemnou spolupráci zaměřenou na podporu vnějšího rozměru energetické politiky EU a posoudí vývoj související s vnější energetickou politikou EU.

O vnější energetické politice se častěji diskutuje i v jiných útvarech Rady, v pracovních skupinách Rady a v neformálních sítích, jako je Politický a bezpečnostní výbor, neformální síť generálních ředitelů na ministerstvech zahraničních věcí zemí EU ke globálním otázkám a zeměpisné pracovní skupiny Rady. Konkrétně byla vnější energetická politika na pořadu zasedání Rady pro zahraniční věci v červenci 2012 a dubnu 2013, přičemž ministři zahraničních věcí členských států EU projevili velký zájem o to, jakými způsoby může zahraniční politika podpořit cíle energetické politiky EU.

Komise vytvořila strategickou skupinu pro mezinárodní spolupráci v oblasti energetiky, která má sloužit jako fórum pro podrobnější diskuse o strategiích a iniciativách ve vztahu k třetím zemím. Cílem této skupiny, na jejíž činnosti se budou podílet ministři energetiky a zahraničních věcí členských států a Evropská služba pro vnější činnost (ESVČ), je určit a projednat společné priority, což by mohlo vést k vypracování společných iniciativ a postojů vůči třetím zemím a regionům. Strategická skupina se od svého založení v roce 2012 sešla na pěti zasedáních a jednala o vztazích s Čínou, Ukrajinou, jižním Středomořím, USA a Východním partnerstvím. To umožnilo lepší pochopení společných priorit a příštích kroků při rozvíjení energetické spolupráce s těmito partnery. Práci strategické skupiny by však prospěla intenzivnější výměna informací mezi členskými státy o jejich činnostech ve třetích zemích, která byla až dosud omezená.

Existuje již zavedená praxe pravidelných koordinačních schůzek EU v Bruselu a někdy i místně před zasedáními řídících orgánů Energetického společenství, Smlouvy o energetické chartě (SECH), Mezinárodní energetické agentury (IEA) a Mezinárodní agentury pro obnovitelné zdroje energie (IRENA). Přístup na úrovni EU je nezbytný zvláště v otázkách, jež mají pro tyto organizace strategický význam, např. proces přidružení zavedený agenturou IEA a modernizace a osvětová činnost v rámci smlouvy SECH. V rámci Mezinárodního partnerství pro spolupráci v oblasti energetické účinnosti (IPEEC), Mezinárodního energetického fóra (IEF), zasedání ministrů věnovaného čisté energii (Clean Energy Ministerial – CEM) a skupin G-8 a G-20 sice žádná formální koordinace mezi účastnickými členskými státy a Komisí neexistuje, ale v některých případech dochází k neformálním jednáním. K zajištění významné a účinné úlohy EU při celosvětových energetických diskusích a v těchto organizacích by přispěl koordinovanější přístup.

Veškeré toto úsilí se opíralo o úzké pracovní vztahy mezi Komisí a vysokou představitelkou Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a Evropskou službou pro vnější činnost (ESVČ).

Výše popsané úsilí vneslo větší míru transparentnosti ohledně činností EU, avšak stále ještě existují značné mezery ve znalostech, pokud jde o vlastní činnosti členských států ve třetích zemích v oblasti energetiky. Delegace EU by mohly být více využívány za účelem podávání zpráv a vypracování analýz a mohly by být rovněž posíleny místní sítě energetických poradců. Úspěšnému provádění vnějších energetických cílů EU by prospěla snaha o větší sdílení informací a o prosazování společných cílů, jež mají pro EU strategický význam.

4.           Upevňování spolupráce EU se sousedními zeměmi

Velmi důležité místo ve vnější energetické strategii EU zaujímaly vztahy se zeměmi v bezprostředním sousedství EU, což bylo rovněž v souladu s cíli politiky sousedství EU. Integrace trhů s energií a sbližování v oblasti regulace zůstává společným cílem EU a některých našich sousedů, avšak tempo pokroku při integrování regulačních rámců a fyzické infrastruktury vyžaduje čas, neboť závisí jednak na tempu vnitřních reforem a jednak na sjednání složitých právně závazných dohod a jejich provádění. To si vyžádalo diferencovaný přístup.

Jednání se Švýcarskem o dohodě o spolupráci v oblasti elektrické energie začala v roce 2007 a dosud nedospěla k závěru. Obě strany se v současnosti snaží tento proces oživit. Cílem je dosáhnout uzavření dohody o spolupráci v oblasti elektrické energie v roce 2014, což je nutné z hlediska další účasti švýcarských energetických společností na harmonizovaném trhu EU s elektřinou. Kromě otázek, jako je zajištění rovných podmínek při poskytování státních dotací, uplatňování pravidel o transparentnosti a jiné technické otázky, budou z hlediska závěrů této dohody mimořádně důležité otázky institucionální povahy, zejména neutrální rozhodčí instance pro případ vzniku právních konfliktů.

Klíčovým nástrojem pro rozšíření vnitřního trhu EU na území, s nimiž sousedí, bylo i nadále Energetické společenství, ke kterému v roce 2011 přistoupily Ukrajina a Moldavsko, nedávno požádala o členství Gruzie a status pozorovatele mají Arménie, Norsko a Turecko. V posledních dvou letech Rada ministrů rozšířila acquis Energetického společenství o pravidla třetího balíčku opatření pro vnitřní trh s elektřinou a zemním plynem, směrnici 2009/28/ES o podpoře energie z obnovitelných zdrojů, směrnici 2009/119/ES o zásobách ropy a nařízení 2008/1099/ES a směrnici 2008/92/ES o energetické statistice. Dále jsou činěny kroky k přijetí směrnice 2012/27/EU týkající se energetické účinnosti a směrnice 2010/75/EU týkající se průmyslových emisí. Kromě rozšíření acquis Energetického společenství se činnosti v posledních dvou letech zaměřovaly na dosažení hmatatelného pokroku v integraci sítí zemního plynu a elektřiny smluvních stran prostřednictvím intenzivnějšího sledování a posílení právních ustanovení týkajících se propojení, přístupu třetích stran a přeshraničních výměn.

Práce v oblasti infrastruktury se zaměřila hlavně na aktivní podporu omezeného počtu klíčových investičních projektů, které jsou nezbytné pro zvýšení přeshraničních toků a bezpečnost dodávek a pro překonání stávajícího stavu podinvestování. Na zasedání Rady ministrů v říjnu 2013 by měl být přijat seznam projektů v zájmu Energetického společenství, který zahrnuje projekty, na kterých je v příslušných regionech největší zájem a které mají přeshraniční dopad. Rozsáhlé konzultace vyústily v návrh 100 projektů, z nichž 33 bylo zařazeno na seznam projektů v zájmu Energetického společenství.

Dokončena byla rovněž přípravná práce, která umožní přijmout rozhodnutí o prodloužení Smlouvy o Energetickém společenství na období po roce 2016, neboť tato smlouva byla původně zamýšlena na období 10 let, a o ustavení poradní skupiny na vysoké úrovni, jejímž úkolem bude posoudit fungování Energetického společenství a možnosti zlepšení jeho činnosti.

Jiným rámcem, který usiluje o posílení energetické bezpečnosti EU a jejích východních partnerů, je Východní partnerství; zároveň přispívá i k cílům udržitelného rozvoje a konkurenceschopnosti. Činnost platformy pro energetickou bezpečnost v rámci Východního partnerství i nadále pokračovala na pravidelných zasedáních, která se konají dvakrát do roka a doplňují je specializované praktické semináře a kontroly na místě v energetických zařízeních. Zaměřuje se na sdílení informací s cílem zvýšit informovanost o osvědčených postupech, například v oblastech energetické účinnosti a uspořádání trhu s elektřinou v zemích Východního partnerství.

Dalším důležitým směrem rozvíjení vztahů s mnohými našimi sousedy byla dvoustranná spolupráce. Důležitou součástí programu přidružení mezi EU a Ukrajinou, které připravuje dohodu o přidružení s rozsáhlou komplexní zónou volného obchodu, bylo provádění memoranda o porozumění v energetické oblasti.

EU přikládá velký význam zajištění spolehlivosti a transparentnosti ukrajinské plynárenské přepravní soustavy a Komise pokračovala v aktivní podpoře modernizace infrastruktur pro přenos zemního plynu na Ukrajině a ve snaze zajistit, že zůstane klíčovou součástí celoevropské energetické sítě. Bylo vyvíjeno úsilí o třístranné řešení zahrnující dodávky zemního plynu z Ruska přes Ukrajinu do EU. Ukrajina však má také možnost zvýšit svou energetickou bezpečnost tím, že diverzifikuje zdroje dodávek a vyjde za hranice své důležité tradiční úlohy tranzitní země díky své rozsáhlé síti plynovodů, konvenčním i nekonvenčním zdrojům zemního plynu a významným zařízením na skladování zemního plynu, jež představují důležitý prvek energetické bezpečnosti v tomto regionu. Zvláštní opatření byla přijata s cílem umožnit zpětný tok plynu z EU na Ukrajinu. Nezbytnou podmínkou je vytvoření nediskriminačního a stabilního právního a regulačního rámce v souladu se závazky Ukrajiny v rámci Energetického společenství.

To bylo tématem jednání u kulatého stolu na vysoké úrovni o vývoji ukrajinského trhu se zemním plynem, uspořádaného v květnu 2013 z podnětu evropského komisaře pro energetiku a ministra paliv a energetiky Ukrajiny. Bylo dohodnuto vytvořit skupinu složenou ze zástupců Komise a ukrajinských orgánů, sekretariátu Energetického společenství, příslušných členských států EU a zainteresovaných společností a finančních institucí, která bude sloužit jako fórum pro zajištění podpory pokračujícího procesu reforem plynárenského odvětví na Ukrajině.

V Moldavsku podporuje EU prostřednictvím různých nástrojů, jako je např. podpora rozpočtu a technická pomoc, integraci moldavského trhu s energií do trhu EU, a to jak v odvětví plynu, tak v odvětví elektřiny. EU v současné době podporuje výstavbu propojovacího plynovodu mezi Moldavskem a Rumunskem, který umožní přepravu plynu oběma směry. Obecně lze říci, že EU podporuje probíhající reformní proces v odvětví energetiky, který byl zahájen po přístupu Moldavska ke Smlouvě o Energetickém společenství v roce 2011.

V říjnu 2012 zveřejnilo Energetické společenství svou „Výroční zprávu o provádění acquis podle Smlouvy o založení Energetického společenství“, která poprvé zahrnovala i Ukrajinu a Moldavsko.

V rámci konstruktivní agendy pro vztahy EU s Tureckem bylo dohodnuto posílit energetickou spolupráci se zaměřením na dlouhodobé plánování, integraci trhů a rozvoj infrastruktury, udržitelnou energetickou politiku a technologie a na jadernou bezpečnost a ochranu před radiací. Uskutečnila se dvě zasedání, v únoru a v dubnu 2013, přičemž první se týkalo elektrické energie a druhé zemního plynu. Příští zasedání se bude zabývat spoluprací v oblasti energetické účinnosti a obnovitelných zdrojů energie a je podle současného stavu plánováno na podzim 2013. Toto spolupráce, jejímž cílem je usnadnit případnou integraci trhů s energií EU a Turecka, může rovněž přispět ke zvýšení bezpečnosti dodávek energie a k vytvoření obchodních příležitostí pro obě strany.

Země v oblasti Kaspického moře se svými bohatými přírodními zdroji a svou strategickou zeměpisnou polohou v širším sousedství EU jsou potenciálně důležité z hlediska diverzifikace dodávek energie do EU a tranzitních tras do Evropy, zejména pokud jde o dodávky zemního plynu. V souladu s deklarací o jižním koridoru pro přepravu zemního plynu EU i nadále úzce spolupracovala se zeměmi a podniky tohoto regionu v zájmu otevření jižního koridoru pro přepravu zemního plynu. Při realizaci tohoto pro EU strategického projektu bylo v roce 2012 dosaženo významného pokroku v souvislosti s podpisem mezivládní dohody o transanatolském plynovodu (TANAP) mezi Tureckem a Ázerbájdžánem a jeho následnou ratifikací. Dne 28. června 2013 oznámilo konsorcium Shah Deniz II své rozhodnutí zvolit transadriatický plynovod (TAP) jako trasu pro čerpání plynu do Evropy v rámci jižního koridoru pro přepravu zemního plynu. Konečné investiční rozhodnutí se očekává do konce roku 2013, přičemž první plyn by měl být dopraven do Evropy do ledna 2019.

EU bude i nadále spolupracovat s Ázerbájdžánem i s dalšími zeměmi oblasti Kaspického moře v zájmu rozšíření tohoto koridoru a dalšího zvýšení dodávek, s cílem dodávat prostřednictvím tohoto koridoru v střednědobém výhledu nejméně 10 % evropské poptávky. V souvislosti s tím Komise aktivně podporuje další integraci trhů v jihovýchodní Evropě.

Komise obdržela v září 2011 od Rady směrnice pro jednání za účelem sjednání třístranné dohody s Turkmenistánem a Ázerbájdžánem o výstavbě transkaspického plynovodu (TCP), a rozhovory stále probíhají. Komise úzce spolupracuje s vysokou komisařkou EU a jejím zvláštním zástupcem pro Střední Asii při vysvětlování strategického významu transkaspického plynovodu zemím tohoto regionu včetně Ruska. Ve spolupráci se Světovou bankou Komise zahájila práci na předběžné studii environmentální oblasti působnosti transkaspického plynovodu, která má reagovat na obavy pobřežních zemí Kaspického moře ohledně potenciálních dopadů takového plynovodu na životní prostředí. Tato studie má být dokončena počátkem roku 2014.

Intenzivní zůstává energetický dialog s Ruskem a vztahy v oblasti energetiky jsou pravidelně projednávány na nejvyšších úrovních včetně summitů EU-Rusko. Konstruktivní jednání vedla v březnu 2013 k přijetí energetického plánu EU-Rusko do roku 2050.

Od počátku roku 2012 se pravidelně konala zasedání v rámci konstruktivních jednání mezi EU a Ruskem o dohodě o spolupráci v oblasti elektrické energie, která má zlepšit koordinaci mezi synchronizovanými elektrickými soustavami států Pobaltí, Ruské federace a Běloruska a umožnit státům Pobaltí provádět pravidla vnitřního trhu pro elektřinu. Tato jednání by měla být v blízké budoucnosti dokončena.

V únoru 2011 byl aktualizován mechanismus včasné výstrahy v energetické oblasti mezi EU a Ruskem, který stanoví společná opatření zaměřená na překonání nouzových situací, zmírňování jejích následků a prevenci vzniku takových situací v budoucnosti.

Probíhají rovněž rozhovory s Ruskem o provádění opatření druhého a třetího balíčku[8] v EU a Energetickém společenství, např. pokud jde o oddělení sítí od výroby a dodávek energie v Litvě, výjimku pro plynovod OPAL apod. Jsou zvažována pragmatická řešení, jako tomu bylo v případě plynovodu Jamal v Polsku.

Panuje nejistota, pokud jde o dlouhodobý právní rámec vztahů mezi EU a Ruskem: z rostoucího počtu problémů mezi EU a Ruskem souvisejících s energií je jasně patrné, že existuje potřeba právní jasnosti, avšak postoje obou stran k energetické kapitole nového celkového právního rámce, nové dohody, jsou stále ještě značně rozdílné.

Energetický plán EU-Rusko do roku 2050

V letech 2011 a 2012 spolupracovaly Evropská komise a ruská vláda při tvorbě energetického plánu EU-Rusko do roku 2050 s cílem založit perspektivu dlouhodobé spolupráce a dosáhnout snesitelné míry nejistoty v jejich vztazích v oblasti energetiky. Plán energetické spolupráce EU-Rusko do roku 2050 podepsali evropský komisař pro energetiku Oettinger a ministr energetiky Novak v březnu 2013.

Přijatý plán je vyjádřením jasných společných zájmů a slouží jako základ pro vztahy mezi EU a Ruskem v oblasti energetiky. Stanoví strategický cíl vytvořit do roku 2050 společný energetický prostor s fungující integrovanou síťovou infrastrukturou, s otevřenými, transparentními, efektivními a konkurenceschopnými trhy, v potřebné míře přispívající k zajištění energetické bezpečnosti a dosažení cílů udržitelného rozvoje EU a Ruska.

Plán je živým dokumentem zaměřeným do budoucna, zahrnuje široký okruh otázek, které mají stěžejní význam pro vztahy mezi EU a Ruskem v oblasti energetiky. Zabývá se zejména spoluprací v oblasti energetické účinnosti a rovněž v odvětvích elektrické energie, zemního plynu, ropy a obnovitelných zdrojů energie. V každé z těchto oblastí plán přichází s konkrétními doporučeními na řadu opatření, jež mají posílit energetickou spolupráci mezi EU a Ruskem v příštích desetiletích.

Doporučení a konkrétní opatření navrhovaná v plánu budou sledována – a revidována – v rámci energetického dialogu mezi EU a Ruskem a vytvořená doporučení budou zohledněna v příslušných pracovních programech všech tematických skupin, jež budou v rámci energetického dialogu mezi EU a Ruskem působit. To umožní důkladně sledovat provádění ve všech oblastech dvoustranné energetické spolupráce.

EU se plně zapojila do procesu transformace v jižním Středomoří, nastíněného ve společném sdělení „Partnerství pro demokracii a sdílenou prosperitu s jižním Středomořím“ z března 2011[9] prostřednictvím mobilizace významných dodatečných zdrojů, nabídek větších obchodních a tržních příležitostí a zintenzivnění práce s občanskou společností. Jedním z klíčových návrhů obsažených ve vnější energetické strategii z roku 2011 bylo vytvoření regionálního energetického partnerství mezi EU a Středomořím, které bylo původně zaměřeno na elektřinu a obnovitelné zdroje energie. Vzhledem k tomu, že země tohoto regionu se ocitly ve velmi obtížných politických podmínkách a čelí vnitřním problémům, zůstává vytvoření mnohostranného regionálního rámce pro energetickou regulaci dlouhodobějším cílem.

Přesto bylo v různých oblastech dosaženo pokroku. V několika zemích regionu jsou realizovány významné programy na podporu rozpočtu zaměřené na reformy energetického odvětví a rovněž twinningové programy. Byly zahájeny rozhovory s Marokem o uzavření dohody o rozsáhlé komplexní zóně volného obchodu (DCFTA), jejíž součástí je i podstatná energetická kapitola, přičemž až dosud proběhla v roce 2013 dvě kola tohoto jednání. Podepsání memoranda o porozumění v oblasti energetiky s Alžírskem v červenci 2013 by mělo posloužit jako podnět k zintenzivnění spolupráce s touto klíčovou dodavatelskou zemí. Podpora ze strany EU směřuje do projektů v oblasti výroby a přenosu elektřiny prostřednictvím různých finančních nástrojů a v úzké spolupráci s mezinárodními finančními institucemi.

V prosinci 2013 se má v Bruselu uskutečnit zasedání Rady ministrů energetiky pro Středomoří, první setkání tohoto druhu od roku 2007. Zasedání Rady by mělo poskytnout příležitost k podpoření středomořského solárního programu a projednání projektu vytvoření „středomořského energetického společenství“.

Objevy zemního plynu v Levantské oblasti u pobřeží Izraele a Kypru v letech 2009 a 2011 otevřely nové perspektivy pro oblast východního Středomoří a mohly by umožnit, aby se některé země tohoto regionu z čistých dovozců zemního plynu přeměnily ve vývozce plynu. EU současný vývoj v souvislosti s probíhajícími průzkumnými činnostmi v oblasti východního Středomoří sleduje. Úzká spolupráce mezi EU a zeměmi v tomto regionu bude pro maximální využití potenciálu, který má pro region zemní plyn, zásadní. Pro případný dovoz zemního plynu z této oblasti do EU budou navíc určující volba tras, prostředků přepravy a výše prodejní ceny. V tomto smyslu by měly být kromě již posuzovaných možností, jako je např. terminál LNG na Kypru a plynovod od pobřeží Kypru přes Krétu do Řecka, všechny potenciální trasy zváženy a posouzeny z hlediska energetické bezpečnosti.

Byl zahájen dialog o energetice s Izraelem s cílem podpořit spolupráci v otázkách přístupu na trh EU se zemním plynem, stanovení cen plynu a infrastruktury, ale i spolupráci v oblasti výzkumu, podpory rozvoje výroby energie z obnovitelných zdrojů, zavádění inteligentních sítí a řízení reagujícího na poptávku. Jelikož Libanon v brzké době zahájí průzkum, EU je odhodlána sehrát významnou úlohu formou poskytování technické podpory a budování kapacit. EU se rovněž zapojí do regionální spolupráce zaměřené na zajištění co nejvyšší úrovně bezpečnosti a ochrany životního prostředí při průzkumu uhlovodíků v pobřežních vodách.

Důležitým cílem EU zůstává zlepšení propojení se sousedními zeměmi. Na podzim 2013 bude schválen první seznam projektů společného zájmu v rámci provádění nedávno přijatých hlavních směrů pro transevropské energetické sítě[10]. Předpokládá se, že tento seznam bude zahrnovat některé projekty zaměřené na navázání spojení se zeměmi mimo EU. V budoucnu bude rovněž věnována pozornost zlepšení propojení infrastruktury se třetími zeměmi a rozvíjení skutečně celoevropského trhu.

Kromě toho EU podporuje širokou škálu investic do odvětví energetiky: prostřednictvím investiční facility sousedství (NIF) již Komise v tomto odvětví přispěla 150 miliony EUR na financování podpor na investice nebo technickou pomoc v regionu ESP, což umožnilo evropským finančním institucím poskytnout úvěry ve výši přibližně 2 miliard EUR. Rovněž poskytuje technickou pomoc a podporuje regionální spolupráci v oblasti energetiky prostřednictvím několika programů, např. INOGATE[11] a Paktu starostů a primátorů[12].

5.           Prohlubování energetického partnerství s dodavateli a spotřebiteli

Vývoj na světových trzích s energií za poslední dva roky prokázal, že ve svých vztazích s dodavateli energie by EU měla pokračovat v rozvoji transparentních, konkurenceschopných a likvidních světových trhů s energií. EU by také měla zůstat flexibilní a otevřená spolupráci s nově vznikajícími dodavateli, kteří mají zájem o přístup na trh EU.

Pokud jde o spolupráci s dodavateli energie, úsilí EU se i nadále zaměřovalo na vztahy s tradičními dodavateli, zejména s Ruskem. Významný úspěch zaznamenaly v roce 2012 vztahy EU s Norskem, když vývoz zemního plynu z Norska do EU dosáhl úrovně srovnatelné s vývozem ruského zemního plynu do EU. Kromě své úlohy dodavatele energie Norsko, spojené s EU prostřednictvím Evropského hospodářského prostoru (EHP), bylo i nadále pro EU zvláštním partnerem. Pokračující pozitivní spolupráce byla rozvíjena prostřednictvím každoročních zasedání na úrovni ministrů EU a Norska doplněná specializovanými jednáními, jako byla konference EU a Norska o úloze zemního plynu, která se konala v březnu 2013. Je důležité, že státy EHP a Evropského sdružení volného obchodu včetně Norska co nejrychleji provádějí třetí energetický balíček do svého právního řádu a uplatňují jej v praxi.

V posledních dvou letech se zvýšilo osvětové působení na politické úrovni ve vztahu k dodavatelům na Blízkém východě prostřednictvím přímých neformálních kontaktů se zeměmi jako Saúdská Arábie a Katar a účasti komisaře pro energetiku na akcích na vysoké úrovni, jako jsou zasedání ministrů zemí EU a OPEC a zasedání Mezinárodního energetického fóra na úrovni ministrů. Páteří vztahů EU s dodavateli energie jsou smluvní vztahy mezi obchodními subjekty, avšak budování důvěry na politické úrovni a cílená spolupráce v oblastech zvláštního zájmu pro naše partnery by mohly obchodní vztahy usnadnit. Příkladem nedávných akcí na pracovní úrovni bylo např. společné jednání EU a OPEC u kulatého stolu o bezpečnosti odvětví ropy a zemního plynu v pobřežních vodách, které se konalo v listopadu 2012, a spolupráce v oblasti energetické účinnosti s Ligou arabských států a jednotlivými zeměmi jako Saúdská Arábie.

Výrobci energie v Africe, například Nigérie a Angola, jsou již významnými dodavateli, a to i do EU. Vzhledem k novým objevům ropy a zemního plynu na tomto kontinentu pravděpodobně poroste jeho význam z hlediska dodávek energie a energetické bezpečnosti EU. EU bude tento vývoj i nadále sledovat a náležitě jej zohlední ve svém kooperačním úsilí.

Konkrétnější pokrok bylo možno zaznamenat ve vývoji spolupráce se spotřebitelskými zeměmi, zejména s Čínou. Energetika je dnes jednou ze stěžejních otázek ve vztazích mezí EU a Čínou; na tuto úroveň ji povzneslo úspěšně zasedání na vysoké úrovni o otázkách energetiky mezi EU a Čínou, které se konalo v květnu 2012 a kde se setkali klíčoví činitelé s rozhodovací pravomocí z čínské strany s ministry energetiky členských států EU a zástupci Evropské komise[13]. Energetická bezpečnost je novou oblastí spolupráce, která byla na zasedání na vysoké úrovni dohodnuta a která otevírá možnost strategických rozhovorů s našimi čínskými partnery s cílem zajistit bezpečné, stabilní, zabezpečené a udržitelné světové trhy s energií. Na zasedání na vysoké úrovni bylo rovněž zahájeno partnerství mezi EU a Čínou v oblasti urbanizace. Jeho oblast působnosti je širší, avšak jeho důležitou součástí jsou otázky související s dodávkami energie, energetickou účinností a energetickým plánováním. Spolupráci s Čínou v oblasti energetiky podporuje i dialog mezi EU a Čínou o spolupráci v oblasti inovací.

Priority nové čínské vlády se ve značné míře shodují s prioritami, které stanovila EU pro oblast energetické spolupráce s Čínou. To vedlo k exponenciálnímu růstu činností na pracovní úrovni týkajících se takových oblastí, jako je regulace elektrické energie, vývoj na trzích se zemním plynem, dlouhodobé plánování, světová energetická správa a jaderná bezpečnost a možnost uzavření dohody s Euratomem navazující na uplatňovanou dvojstrannou dohodu o spolupráci při výzkumu a vývoji v oblasti mírového využívání jaderné energie. Energetická spolupráce s Čínou bude důležitým prvkem dokumentu, který vytyčí priority strategického partnerství mezi EU a Čínou a který má být přijat na příštím summitu EU-Čína.

Partnerství mezi EU a Čínou v oblasti urbanizace

Partnerství mezi EU a Čínou v oblasti urbanizace, zahájené v květnu 2012 tehdejším místopředsedou vlády Li Keqiangem a předsedou Komise Barrosem, je otevřenou politickou platformou, na které mohou zainteresované strany z Evropy a Číny spolupracovat a vyměňovat si zkušenosti získané při řešení hospodářských a sociálních problémů a otázek v oblasti životního prostředí, jež vznikají v důsledku urbanizace. Vzhledem k tomu, že se v Číně předpokládá rychlý nárůst urbanizace, která v současné době dosahuje 50 %, a k tomu, že tři čtvrtiny evropského obyvatelstva v současnosti žijí v městském prostředí, snaží se oba partneři rozvíjet k urbanizaci inovativní přístupy.

Toto partnerství je prvním nástrojem svého druhu. Zahrnuje řadu odvětví, jako např. udržitelné plánování měst, zásobování energií a řízení poptávky, mobilitu, ekologické stavebnictví a městskou správu. Podílí se na něm také různé zainteresované subjekty včetně orgánů místní správy, podniků, nevládních organizací, nezávislých výzkumných center a odvětvových sdružení.

Partnerství je uskutečňováno prostřednictvím každoročních zasedání Fóra pro urbanizaci, jež zahrnuje řadu tematických sekcí a výstavu o udržitelné urbanizaci. Zapojeny jsou i soukromé a místní iniciativy. Cílem partnerství je navázat na stávající činnosti v rámci vzájemné spolupráce, podpořit nové činnosti a pokud možno dosáhnout součinnosti.

Spolupráce s USA pokračovala prostřednictvím každoročních zasedání Rady pro energetiku EU-USA a jejích tří pracovních skupin pro energetickou bezpečnost, energetické technologie a energetickou politiku. Pravidelné diskuse se zaměřily na témata jako světový trh s ropou a zemním plynem, vývoj v sousedství EU včetně jižního koridoru pro přepravu plynu, energetická účinnost, zachycování a ukládání uhlíku, inteligentní sítě, bezpečnost v pobřežních vodách a jaderná bezpečnost. Prioritní oblasti projednávané v oblasti výzkumné spolupráce se týkaly rovněž inteligentních sítí a ukládání energie, technologií vodíkových a palivových článků i materiálů pro výrobu energie a jadernou fúzi. Uskutečnily se konkrétní iniciativy s cílem posílit spolupráci na úrovni laboratoří mezi společnými programy evropských aliancí pro výzkum, JRC a příslušnými energetickými programy, laboratořemi a agenturami USA, nicméně stále je třeba projednat hlavní otázky, jako je např. reciprocita.

Vzhledem k prudkému růstu produkce ropy a zemního plynu z nekonvenčních zdrojů v USA nabývají vztahy mezi EU a USA v oblasti energetiky nové dynamiky se zaměřením i na otázky dvoustranného obchodu a konkurenceschopnosti průmyslu. Nedávno zahájená jednání o transatlantickém partnerství v oblasti obchodu a investic by mohla sehrát významnou úlohu při stanovení společných obchodních a investičních pravidel v oblasti energie a surovin. Ta by následně mohla přispět k vypracování celosvětových pravidel a norem.

Po trojí pohromě v březnu 2011 vyzvali vedoucí představitelé EU a Japonska k zesílení energetické spolupráce. Probíhá již spolupráce ohledně reformy trhu s elektřinou, kde Japonsko připravuje návrhy právních předpisů v této oblasti, a ohledně trhů se zemním plynem, kde se zaměřuje na společnou analýzu vývoje za poslední období a jednání o tom, jakým způsobem by vlády mohly podpořit přechod k likvidnějšímu a pružnějšímu světovému trhu se zemním plynem. Uskutečnily se první kontakty směřující k zavedení pravidelných jednání k otázkám jaderné bezpečnosti a neustále se zlepšuje bezpečnost reaktorů i řízení mimořádných situací, neboť Japonsko přehodnocuje svou energetickou strategii a související priority v oblasti výzkumu.

Na summitu EU-Indie v únoru 2012 byla přijata společná deklarace o posílení spolupráce s Indií v oblasti energetiky se zaměřením na produkci a využití čistého spalování uhlí, energetickou účinnost výrobků a budov, inteligentní sítě a energii z obnovitelných zdrojů. Ve většině z těchto oblastí již došlo k zahájení činností a každoročně se schází skupina EU a Indie pro energetiku za účelem dohledu nad spoluprací a výměny názorů. Energetika je také jednou z tematických priorit partnerství mezi Indií a Evropou, které bylo zahájeno v roce 2012.

V rámci energetické spolupráce mezi EU a Brazílií, která existuje od roku 2007, bylo na jednání v rámci dialogu o energetické politice v roce 2013 dosaženo značné míry porozumění pro rozšíření výměn v oblasti udržitelné energie a společné vypracování podmínek pro uvádění biopaliv na trhy transparentním způsobem. Společně se provádí a v příštích letech by se měl zvýšit aktivní výzkum udržitelných biopaliv.

V rovině mnohostranných vztahů EU pokračovala v podpoře Energetické charty jako důležitého rámce pro stanovení právně závazných pravidel obchodování s energií, tranzitních dodávek a energetických investic. EU se důrazně zasazuje za politiku konsolidace, osvěty a rozšiřování Energetické charty, která byla schválena v červenci 2012, a za uskutečnění svého záměru modernizovat deklaraci o energetické chartě z roku 1991.

EU již dojednala komplexní zvláštní pravidla pro energie v řadě dohod o volném obchodu. Do své závěrečné fáze vstoupila jednání o zvláštních pravidlech pro energie s Ukrajinou, Moldavskem, Gruzií a Arménií, v současnosti probíhají s USA, Ruskem a Marokem a zahájena budou s Ázerbájdžánem a pravděpodobně i Mexikem. Energetické otázky jsou důležité horizontálně v obchodních jednáních s Kanadou a Kazachstánem a, pokud jde o zelenou technologii, se zeměmi ASEAN.

Jak bylo již zmíněno dříve, po jaderné havárii ve Fukušimě EU ve dvoustranných i mnohostranných vztazích celosvětově prosazuje nejvyšší možnou úroveň jaderné bezpečnosti a jaderného zabezpečení. Země sousedící s EU byly vyzvány, aby se zapojily do zátěžových testů EU a procesu vzájemného hodnocení, přičemž plně se zapojilo Švýcarsko, Ukrajina a před svým přistoupením k EU Chorvatsko. Jiné sousední země (např. Turecko, Bělorusko a Arménie) souhlasily s tím, že budou postupovat podle stejné metodiky, ale různým tempem, a Rusko provádělo svá vlastní posouzení. V návaznosti na tato hodnocení se plánuje poskytnout určitým zemím pomoc prostřednictvím nástroje pro spolupráci v oblasti jaderné bezpečnosti.

Jsou rovněž podnikány nezbytné kroky k zohlednění problematiky jaderné bezpečnosti ve dvoustranných dohodách Euratomu, jako je probíhající revize této dohody s Kanadou a nová dohoda s Jižní Afrikou, předběžná jednání s Ruskem a v budoucnu i možná jednání s Čínou a Jižní Koreou.

V oblasti mnohostranných vztahů se EU aktivně podílí na úsilí vyvíjeném v rámci Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE), kde Euratom přispívá a poskytuje zkušenosti při přípravě návrhu pro příští, 6. zasedání pro přezkum Úmluvy o jaderné bezpečnosti, které je plánováno na březen/duben 2014. Dvoustrannou spolupráci mezi EU a MAAE posílilo vytvoření nového mechanismu spolupráce v lednu 2013, v rámci kterého se vyšší úředníci budou scházet k diskusím o jaderných technologiích včetně bezpečnosti a zabezpečení výroby jaderné energie a výzkumných činností.

V souvislosti se zaváděním nového právního rámce v EU pro bezpečnost v pobřežních vodách bylo toto téma začleněno do dvoustranné spolupráce s příslušnými zeměmi, jako jsou USA a Norsko, jakož i s organizací OPEC, a v rámci účasti EU v mezinárodních systémech, jako je skupina G-20.

6.           Podpora rozvojových zemí

Podporování úsilí rozvojových zemí o vymýcení chudoby je prvořadým cílem rozvojové politiky EU a jednou z priorit vnějších opatření EU na podporu zainteresovanosti EU na stabilním a prosperujícím světě. EU již učinila mnohé, aby pomohla snížit chudobu, a zejména na podporu dosažení rozvojových cílů tisíciletí. V posledních šesti letech vyčlenila EU finanční příspěvek ve výši nejméně 2,5 miliardy EUR na mezinárodní spolupráci v oblasti nejaderné energie s cílem řešit energetickou chudobu a udržitelný růst. Vážnou překážkou, jež brání sociálnímu a hospodářskému rozvoji, je nedostatečný přístup k udržitelným energetickým službám.      Bez udržitelné energetiky je obtížné zajistit dostatečný přístup k pitné vodě, řádnému vzdělání a základní zdravotní péči. Lepší přístup k energii má značný dopad na produktivitu a návratnost na každém stupni zemědělského hodnotového řetězce od produkce přes posklizňové zpracování a skladování až po uvedení na trh.

S cílem tyto problémy řešit Agenda pro změnu[14] stanoví, že EU by měla nabídnout technologii a odborné znalosti, jakož i rozvojové financování, a měla by se zaměřit na tři hlavní problémy: kolísání cen a energetická bezpečnost, změna klimatu, včetně přístupu k nízkouhlíkovým technologiím a přístup k bezpečným, cenově dostupným, čistým a udržitelným energetickým službám.

Komise podporuje cíle iniciativy generálního tajemníka Organizace spojených národů Pan Ki-muna nazvané „Udržitelná energie pro všechny”, která výše uvedené pokyny vhodně doplňuje. Cílem této iniciativy je zajistit do roku 2030 všeobecný přístup k energii a současně zvýšit míru energetické účinnosti a využívání energie z obnovitelných zdrojů na dvojnásobek.

EU k dosažení těchto cílů přispívá v rámci své vlastní iniciativy EU Udržitelná energie pro všechny. V čele této iniciativy stojí předseda Komise Barroso a jejím cílem je pomoci rozvojovým zemím při zajištění přístupu k energii pro 500 milionů obyvatel do roku 2030.

K dosažení tohoto cíle Komise na okamžitou rostoucí podporu udržitelné energie v rozvojových zemích zmobilizovala na období 2012–2013 více než 500 milionů EUR. Společně s členskými státy bude toto úsilí v příštích letech prohlubováno. Zvláštní pozornost bude věnována těm partnerským zemím, které si v rámci příštího víceletého finančního rámce zvolily energetiku za stěžejní odvětví své spolupráce s EU.

Cíle Agendy pro změnu prosazuje Komise i na mezinárodní úrovni, a to podporou přístupu ke službám v oblasti udržitelné energie jako jednoho ze specifických cílů v rámci následných opatření k dosažení rozvojových cílů tisíciletí.

Iniciativa EU „Udržitelná energie pro všechny“

K dosažení cíle stanoveného předsedou Komise Barrosem pomoci rozvojovým zemím zajistit přístup k energii pro 500 milionů osob, Komise na období 2012–2013 přidělila:

-          400 milionů EUR na opatření spojená s energetickým zajištěním obyvatel subsaharské Afriky v podobě kombinace různých způsobů financování. To by mělo pomoci zmobilizovat konkrétní investice ve výši 4–8 miliard EUR.

-          65 milionů EUR pro nástroj technické pomoci určený k pomoci rozvojovým zemím při vypracování a provádění reformních programů, jež umožní získat soukromé investice.

-          Téměř 100 milionů EUR je dáváno k dispozici na zlepšení přístupu chudých lidí v odloučených a venkovských oblastech k moderním a udržitelným energetickým službám.

7.           Závěr

Sdělení Komise o zabezpečení dodávek a mezinárodní spolupráci a závěry Rady pro energetiku z listopadu 2011 poskytly významný podnět pro opatření EU v této oblasti. V uplynulých dvou letech došlo k zintenzivnění činností včetně politických dohod zaměřených na posílení energetické spolupráce s řadou partnerů EU a byla rovněž zahájena jednání o řadě specifických energetických dohod a meziodvětvových dohod. Sice nebylo dosaženo stejného úspěchu ve všech oblastech a se všemi partnery, zaznamenané pozitivní trendy si však vyžadují trvalou pozornost a úsilí EU.

Strategie a priority zvolené před dvěma lety zásadně zůstávají v platnosti. Vnější energetické vztahy EU by si nicméně měly zachovat pružnost a pragmatismus, jež by umožnily přizpůsobit se probíhajícím rychlým změnám na světových trzích s energií i politickému a ekonomickému vývoji, pokud a jakmile bude takových úprav zapotřebí. Regulační rámec EU pro vnitřní trh s energií, energetická účinnost, energie z obnovitelných zdrojů, životní prostředí, konkurence a další představují i nadále důležité orientační prvky pro mnohé partnery EU. Sdílení zkušeností EU s rozvojem energetické politiky, jejích úspěchů a výzev poskytuje příležitost k pozitivnímu zapojení a budování důvěry s mnoha našimi partnery.

K tomu, aby mohly být vnější energetické priority i nadále úspěšně uskutečňovány, budou zapotřebí úzké pracovní vztahy mezi Komisí a vysokou představitelkou a Evropskou službou pro vnější činnost, jež umožní optimální využití jejich nástrojů a zdrojů, včetně delegací EU. Bude rovněž nutno trvale usilovat o zlepšení koordinace s členskými státy EU a mezi členskými státy navzájem. Cílem vnějších činností EU v oblasti energetiky není a ani by nemělo být nahrazovat dvoustrannou spolupráci navázanou členskými státy, ale spíše je doplňovat všude tam, kde existuje skutečná přidaná hodnota EU. Je však nezbytné zajistit, aby EU ve vztahu k partnerům vystupovala jednohlasně. Koordinovaný přístup rovněž umožní účinně prosazovat strategické zájmy EU, zvýšit její společnou váhu a posílit vyjednávací pozici vůči partnerům.

[1]               KOM(2011) 539.

[2]               Závěry Rady pro dopravu, telekomunikace a energetiku ze dne 24. listopadu 2011 ke sdělení o zabezpečení dodávek energie a mezinárodní spolupráci – „Energetická politika EU: jednání s partnery za našimi hranicemi“ (17615/11).

[3]               Statistický přehled BP týkající se světové energie v roce 2012 (BP Statistical Review of World Energy 2012), http://www.bp.com/en/global/corporate/about-bp/statistical-review-of-world-energy-2013.html.

[4]               Výhled světové energetiky v roce 2012 (World Energy Outlook 2012), Mezinárodní energetická agentura.

[5]               „Přepracování energetické a klimatické mapy“, zvláštní zpráva o výhledu světové energetiky (Redrawing the Energy-Climate Map, World Energy Outlook Special Report), Mezinárodní energetická agentura, červen 2013.

[6]               „Přepracování energetické a klimatické mapy“, zvláštní zpráva o výhledu světové energetiky (Redrawing the Energy-Climate Map, World Energy Outlook Special Report), Mezinárodní energetická agentura, červen 2013.

[7]               Rozhodnutí č. 994/2012/EU, Úř. věst. L 299, 27.10.2012, s. 13.

[8]               http://ec.europa.eu/energy/gas_electricity/legislation/legislation_en.htm

[9]               KOM(2011) 200 v konečném znění.

[10]             Nařízení (EU) č. 347/2013, Úř. věst. L 115, 25.4.2013, s. 39.

[11]             http://www.inogate.org

[12]             http://www.covenantofmayors.eu

[13]             Na zasedání na vysoké úrovni o otázkách energetiky mezi EU a Čínou v květnu 2012 byly sjednány tři deklarace, a sice společná deklarace EU a Číny o posílení spolupráce na trzích s elektřinou, deklarace EU a Číny o energetické bezpečnosti a společná deklarace o partnerství mezi EU a Čínou v oblasti urbanizace.

[14]             KOM(2011) 637 v konečném znění.