1)

zrušil rozsudek Tribunálu ze dne 12. října 2022 ve věci Francesca Corneli v. ECB (T-502/19, nezveřejněný, EU:T:2022:627) v rozsahu, v němž zrušil rozhodnutí ECB ze dne 1. ledna 2019 a ze dne 29. března 2019; a za tímto účelem

2)

prohlásil žalobu podanou Francescou Corneli k Tribunálu za nepřípustnou ve smyslu čl. 263 odst. 4 SFEU, a tudíž ji odmítl v plném rozsahu;

3)

podpůrně prohlásil, že rozhodnutí ECB jsou v souladu s právem v rozsahu, v němž jsou předmětem této věci, a případně vrátil věc zpět Tribunálu, aby rozhodl o žalobních důvodech nepřezkoumaných v napadeném rozsudku;

4)

uložil Francesce Corneli náhradu nákladů řízení vynaložených ECB v obou stupních řízení.

i.

zkreslil relevantní skutečnosti, když dospěl k závěru, že zrušená rozhodnutí měla vliv na „práva“, která údajně měla Francesca Corneli jakožto akcionář Banca Carige, jež však neexistovala a nebyla ovlivněna těmito rozhodnutími;

ii.

dopustil se nesprávného právního posouzení, když uznal, že zrušená rozhodnutí měla přímý účinek na právní situaci Francesky Corneli, která byla jedním z 35 000 malých akcionářů Banca Carige v době podání žaloby;

iii.

dopustil se nesprávného právního posouzení, když měl za to, že Francesca Corneli byla osobně dotčena zrušenými rozhodnutími, jelikož měla postavení akcionáře Banca Carige, které ji podle Tribunálu výlučně identifikovalo, a tudíž byla individuálně dotčená zrušenými rozhodnutími;

iv.

dopustil se nesprávného právního posouzení, když měl za to, že Francesca Corneli měla zájem na zrušení zrušených rozhodnutí odlišný od zájmu adresáta těchto rozhodnutí, a sice Banca Carige, jelikož tento závěr není v souladu s ustálenou judikaturou týkající se výjimečných případů, ve kterých lze uznat zájem společníka na podání žaloby.

i.

nezohlednil výklad článku 70 konsolidovaného zákona o bankách podaný vnitrostátními soudy, a dopustil se tudíž nesprávného právního posouzení při výkladu tohoto ustanovení a dosahu odkazu na čl. 69g odst. 1 písm. b) konsolidovaného zákona o bankách obsaženého v uvedeném článku 70;

ii.

dopustil se nesprávného právního výkladu, když nezohlednil vnitrostátní právo jako celek, z něhož jasně vyplývá vůle italského zákonodárce úplně a správně provést směrnici 2014/59/EU (1);

iii.

dopustil se nesprávného právního výkladu, když nezohlednil kontextuální a teleologický výklad článků 69g a 70 konsolidovaného zákona o bankách z hlediska rozsahu opatření včasného zásahu včetně dočasné správy;

iv.

dopustil se nesprávného právního posouzení, když konstatoval, že výklad článku 70 konsolidovaného zákona o bankách ve vztahu k článku 29 směrnice 2014/59/EU je výkladem italské právní úpravy contra legem.