–

za Raad van bestuur van de Sociale verzekeringsbank: C. Speear, W. van den Berg a M. Van der Ent-Eltink, jako poradci,

–

za nizozemskou vládu: M. K. Bulterman a M. H. S. Gijzen, jako zmocněnkyně,

–

za Evropskou komisi: B.-R. Killmann, D. Martin a F. van Schaik, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 68 odst. 4 Evropsko-středomořské dohody zakládající přidružení mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a Alžírskou demokratickou a lidovou republikou na straně druhé (Úř. věst. 2005, L 265, s. 2, dále jen „dohoda o přidružení ES-Alžírsko“).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi X a Raad van bestuur van de Sociale verzekeringsbank (správní rada sociální pojišťovny, Nizozemsko) (dále jen „SVB“) ve věci snížení částky pozůstalostního důchodu vypláceného X z důvodu jejího bydliště v Alžírsku.

3

Dohoda o přidružení ES-Alžírsko byla podepsána ve Valencii (Španělsko) dne 22. dubna 2002 a schválena jménem Evropského společenství rozhodnutím Rady 2005/690/ES ze dne 18. července 2005 (Úř. věst. 2005, L 265, s. 1). Podle svého čl. 110 odst. 1 vstoupila v platnost dne 1. září 2005, jak vyplývá z informace zveřejněné v Úředním věstníku Evropské unie (Úř. věst. 2005, L 292, s. 10). Uvedená dohoda mimoto od svého vstupu v platnost nahradila podle svého čl. 110 odst. 2 dohodu o spolupráci mezi Evropským hospodářským společenstvím a Alžírskou demokratickou a lidovou republikou, podepsanou v Alžíru (Alžírsko) dne 26. dubna 1976 a schválenou jménem Společenství nařízením Rady (EHS) č. 2210/78 ze dne 26. září 1978 (Úř. věst. 1978, L 263, s. 1, dále jen „dohoda o spolupráci EHS-Alžírska“).

4

Článek 1 dohody o přidružení ES-Alžírsko stanoví:

„1.   Zakládá se přidružení mezi Společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a Alžírskem na straně druhé.

2.   Cílem této dohody je:

5

Článek 68 této dohody zní:

„1.   S výhradou ustanovení následujících odstavců požívají pracovníci alžírské státní příslušnosti a členové jejich rodin, kteří s nimi žijí, v oblasti sociálního zabezpečení zacházení prosté jakékoli diskriminace založené na státní příslušnosti ve vztahu ke státním příslušníkům členských států, ve kterých jsou zaměstnáni.

Pojem ‚sociální zabezpečení‘ zahrnuje oblasti sociálního zabezpečení, které se týkají nemocenských dávek a dávek v mateřství, invalidních, starobních a pozůstalostních důchodů, důchodů při pracovním úrazu a nemoci z povolání, pohřebného, podpor v nezaměstnanosti a rodinných dávek.

Toto ustanovení však nesmí vést k tomu, aby se ostatní koordinační pravidla stanovená předpisy Společenství založenými na článku [48] Smlouvy o [FEU] používala jinak než za podmínek stanovených v článku 70 této dohody.

[…]

4.   Dotyční pracovníci budou moci ve výši stanovené podle právních předpisů povinného členského státu nebo států do Alžírska volně transferovat jakékoli starobní důchody a dávky, pozůstalostní důchody a důchody při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, jakož i invalidní důchody při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, s výjimkou zvláštních nepříspěvkových dávek.

[…]“ (neoficiální překlad)

6

Článek 70 uvedené dohody stanoví:

„1.   Před koncem prvního roku následujícího po vstupu této dohody v platnost přijme Rada přidružení ustanovení k provádění zásad stanovených v článku 68.

2.   Rada přidružení přijme podrobná pravidla pro správní spolupráci, která stanoví nezbytné záruky řízení a kontroly pro uplatňování ustanovení uvedených v odstavci 1.“ (neoficiální překlad)

7

Rozhodnutí Rady 2010/699/EU ze dne 21. října 2010 o postoji, který má Evropská unie zaujmout v Radě přidružení zřízené Evropsko-středomořskou dohodou zakládající přidružení mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a Alžírskou demokratickou a lidovou republikou na straně druhé k přijetí opatření pro koordinaci systémů sociálního zabezpečení (Úř. věst. 2010, L 306, s. 14), obsahuje v příloze návrh rozhodnutí Rady přidružení (dále jen „návrh rozhodnutí Rady přidružení“), kterým se provádí článek 70 této dohody.

8

Tento návrh byl přijat Radou Evropské unie na základě návrhu rozhodnutí Rady přidružení připojeného k návrhu rozhodnutí Rady předloženému Evropskou komisí dne 12. prosince 2007 [COM(2007) 790 final].

9

Článek 1 odst. 1 návrhu rozhodnutí Rady přidružení stanoví:

„Pro účely tohoto rozhodnutí se rozumí:

[…]

[…]“

10

Článek 2 tohoto návrhu, nadepsaný „Osobní oblast působnosti“, stanoví:

„Toto rozhodnutí se vztahuje na:

[…]“

11

Článek 4 uvedeného návrhu, nadepsaný „Upuštění od pravidel týkajících se bydliště“, v odstavci 1 stanoví:

„[Exportovatelné] dávky ve smyslu čl. 1 odst. 1 písm. i), na které mají osoby uvedené v čl. 2 písm. a) a c) nárok, nepodléhají žádnému snížení, úpravě, pozastavení, odnětí ani konfiskaci z důvodu skutečnosti, že příjemce pobývá

12

Článek 14 odst. 1 Algemene nabestaandenwet (obecný zákon o pojištění pozůstalých, dále jen „ANW“) zní následovně:

„Nárok na pozůstalostní důchod má pozůstalý příbuzný, který:

[…]“

13

Článek 17 odst. 1 a 3 ANW ve znění Wet woonlandbeginsel in de sociale zekerheid (zákon o zásadě země bydliště v oblasti sociálního zabezpečení), který nabyl účinnosti dne 1. července 2012, stanoví:

„1.   Hrubý pozůstalostní důchod se stanoví v takové výši, aby po odečtení daně z příjmů a příspěvků na sociální zabezpečení, které se z této částky srážejí u osoby, jež ještě nedosáhla důchodového věku, s přihlédnutím pouze k obecné slevě na dani uvedené v článku 22 Wet op de loonbelasting 1964 (zákon z roku 1964 o dani ze mzdy), činil čistý pozůstalostní důchod 70 % čisté minimální mzdy.

[…]

3.   V případě pozůstalého, který má bydliště mimo Nizozemsko, ostatní členské státy Evropské unie, ostatní smluvní státy Dohody o [Evropském hospodářském prostoru] a Švýcarsko, činí hrubý pozůstalostní důchod procentní podíl, který je stanovený ministerským nařízením, z částky stanovené podle odstavců 1, 2 nebo 5. Tento procentní podíl je stanoven tak, aby odrážel poměr mezi úrovní životních nákladů v zemi bydliště pozůstalého a úrovní životních nákladů v Nizozemsku. Tento procentní podíl nesmí překročit 100 %.“

14

Článek 1 Regeling woonlandbeginsel in de sociale zekerheid 2012 (nařízení z roku 2012 o zásadě země bydliště v oblasti sociálního zabezpečení, dále jen „nařízení o zásadě země bydliště“) stanoví:

„Procentní podíl uvedený […] v čl. 17 odst. 3 […] ANW […] pro jinou zemi bydliště než:

je ve výši procentního podílu uvedeného v příloze tohoto nařízení.“

15

Příloha tohoto nařízení stanoví, že v případě Alžírska je faktor země bydliště uvedený v článku 1 nařízení o zásadě země bydliště 60 % od 1. ledna 2013 a 40 % od 1. ledna 2016.

16

X pobývá v Alžírsku. Její manžel pracoval v Nizozemsku a v okamžiku své smrti byl pojištěn podle ANW. Jakožto pozůstalá po svém manželovi má X nárok na pozůstalostní důchod podle ANW od 1. ledna 1999.

17

Rozhodnutími ze dne 19. září 2018 obnovila SVB s ohledem na rozsudek rechtbank Amsterdam (soud v Amsterodamu, Nizozemsko) ze dne 10. listopadu 2016 se zpětnou účinností vyplácení pozůstalostního důchodu X, které ukončila dne 1. listopadu 2012. SVB informovala X, že tento pozůstalostní důchod se od 1. ledna 2013 sníží z důvodu, že od tohoto data má být vyplácen podle zásady země bydliště, tedy na základě procentního podílu odrážejícího úroveň životních nákladů v této zemi ve srovnání s životními náklady v Nizozemsku. V souladu s ustanoveními přílohy nařízení o zásadě země bydliště byl tento procentní podíl pro Alžírsko stanoven na 60 % maximální výše pozůstalostního důchodu od 1. ledna 2013 a na 40 % uvedené maximální výše od 1. ledna 2016.

18

X podala proti tomuto rozhodnutí stížnost, která byla rozhodnutím SVB ze dne 4. prosince 2018 prohlášena za neopodstatněnou.

19

Vzhledem k tomu, že rechtbank Amsterdam (soud v Amsterodamu) prohlásil žalobu podanou proti posledně uvedenému rozhodnutí za neopodstatněnou, podala X odvolání k Centrale Raad van Beroep (odvolací soud ve věcech sociálního zabezpečení a veřejné služby, Nizozemsko), který je předkládajícím soudem.

20

Předkládající soud uvádí, že účastníci řízení se neshodují v otázce, zda čl. 68 odst. 4 dohody o přidružení ES-Alžírsko brání snížení částky pozůstalostního důchodu X, které se opírá o zásadu země bydliště.

21

V tomto ohledu má předkládající soud zaprvé pochybnosti o tom, zda taková osoba, jako je X, spadá do osobní působnosti tohoto ustanovení. Zdůrazňuje, že se uvedené ustanovení na rozdíl od čl. 68 odst. 1 a 3 dohody o přidružení ES-Alžírsko vztahuje pouze na pracovníky, a nikoli na jejich rodinné příslušníky.

22

Kromě toho v případě, že by pozůstalí jakožto příjemci důchodů spadali do působnosti čl. 68 odst. 4 této dohody, klade si předkládající soud otázku, zda nárok na volný transfer částek svých důchodů do Alžírska mají pouze pozůstalí s bydlištěm v Nizozemsku, nebo zda se tohoto ustanovení mohou dovolávat, jak se domnívá předkládající soud, i pozůstalí s bydlištěm v Alžírsku.

23

Zadruhé si předkládající soud klade otázku, zda má čl. 68 odst. 4 dohody o přidružení ES-Alžírsko přímý účinek. Předkládající soud je toho názoru, že článek 68 této dohody stanoví určité obecné zásady, ale podle článku 70 uvedené dohody se přesný věcný obsah těchto zásad a podrobná pravidla spolupráce mezi státy, které jsou smluvními stranami této dohody, řídí rozhodnutím Rady přidružení. Předkládající soud má nicméně za to, že obdobně jako zejména v rozsudcích ze dne 31. ledna 1991, Kziber (C‑18/90, EU:C:1991:36), a ze dne 5. dubna 1995, Krid (C‑103/94,EU:C:1995:97), jakož i usneseních ze dne 13. června 2006, Echouikh (C‑336/05, EU:C:2006:394), a ze dne 17. dubna 2007, El Youssfi (C‑276/06, EU:C:2007:215), potřeba přijmout takové rozhodnutí nebrání tomu, aby některé prvky tohoto článku 68, jako je zákaz diskriminace v oblasti sociálního zabezpečení zahrnutý v odstavci 1 uvedeného článku, mohly mít přímý účinek.

24

Pokud jde konkrétně o čl. 68 odst. 4 dohody o přidružení ES-Alžírsko, má předkládající soud za to, že znění ani předmět a povaha této dohody, jak vyplývají z jejího článku 1, nebrání tomu, aby byl tomuto ustanovení přiznán přímý účinek. Po tomto upřesnění však uznává, že povinnost exportovat dávky ve prospěch osob s bydlištěm v Alžírsku by při jejím plnění mohla být vázána na přijetí pozdějšího aktu, a sice aktu, kterým se stanoví podrobná pravidla správní spolupráce zajišťující nezbytné záruky řízení a kontroly uvedené v čl. 70 odst. 2 této dohody.

25

Konečně zatřetí si předkládající soud klade otázku, zda čl. 68 odst. 4 dohody o přidružení ES-Alžírsko brání snížení dávek na základě zásady země bydliště. Má za to, že ačkoliv návrh rozhodnutí Rady přidružení připojený k návrhu uvedenému v bodě 8 tohoto rozsudku dosud nebyl přijat, článek 4 tohoto návrhu by mohl poskytnout vodítko k rozsahu působnosti čl. 68 odst. 4 dohody o přidružení ES-Alžírsko, a naznačuje, že toto ustanovení stanoví zásadu zákazu pravidel týkajících se bydliště.

26

Za těchto podmínek se Centrale Raad van Beroep (odvolací soud ve věcech sociálního zabezpečení a veřejné služby) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

V případě kladné odpovědi:

V případě kladné odpovědi:

27

Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu, kterou je třeba zkoumat na prvním místě, je, zda čl. 68 odst. 4 dohody o přidružení ES-Alžírsko musí být vykládán v tom smyslu, že má přímý účinek, takže osoby, na které se toto ustanovení vztahuje, mají právo se za účelem vyloučení použití vnitrostátních právních pravidel, která jsou s tímto ustanovením v rozporu, dovolávat tohoto ustanovení před soudy členských států přímo.

28

Z uvedeného čl. 68 odst. 4 vyplývá, že pracovníci alžírské státní příslušnosti mohou do Alžírska volně transferovat starobní důchody a dávky, pozůstalostní důchod, důchody při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, jakož i invalidní důchody při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, s výjimkou zvláštních nepříspěvkových dávek, a to ve výši stanovené podle právních předpisů povinného členského státu nebo států.

29

Mimoto z článku 70 dohody o přidružení ES-Alžírsko vyplývá, že před koncem prvního roku po vstupu této dohody v platnost přijme Rada přidružení jednak ustanovení umožňující zajistit uplatňování zásad uvedených v článku 68 a jednak podrobná pravidla správní spolupráce zajišťující záruky řízení a kontroly nezbytné pro uplatňování těchto ustanovení. Ačkoli Rada přijala rozhodnutí 2010/699 uvedené v bodě 7 tohoto rozsudku, které v příloze obsahuje návrh rozhodnutí Rady přidružení určené k provedení článku 70 zmíněné dohody, uvedená ustanovení, která měla Rada přidružení přijmout do konce prvního roku následujícího po 1. září 2005, kdy vstoupila v platnost dohoda o přidružení ES-Alžírsko, dosud nebyla přijata.

30

Pokud jde o případný přímý účinek čl. 68 odst. 4 dohody o přidružení ES-Alžírsko, je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora je třeba ustanovení dohody uzavřené Unií se třetími státy považovat za přímo použitelné, pokud s ohledem na své znění, jakož i předmět a povahu dohody obsahuje jasnou a přesnou povinnost, jejíž provedení nebo účinky nejsou podmíněny vydáním žádného pozdějšího aktu (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 30. září 1987, Demirel, 12/86, EU:C:1987:400, bod 14, a ze dne 26. května 2011, Akdas a další, C‑485/07, EU:C:2011:346, bod 67, jakož i citovaná judikatura).

31

V projednávané věci je třeba na prvním místě konstatovat, že čl. 68 odst. 4 dohody o přidružení ES-Alžírsko jasně, přesně a bezpodmínečně zakládá právo na volný transfer důchodů a dávek uvedených v tomto ustanovení do Alžírska, a to ve výši podle právních předpisů povinného členského státu. Uvedené ustanovení podle svého samotného znění ukládá členským státům jasnou a přesnou povinnost dosáhnout výsledku spočívajícího v tom, že je dotyčným osobám umožněno využít takového volného transferu, přičemž tato povinnost jako taková, pokud jde o její provedení nebo účinky, není vázána na vydání jakéhokoliv pozdějšího aktu.

32

Je pravda, že toto právo na volný transfer není absolutní, jelikož jeho konkrétní účinky v každém jednotlivém případě budou záviset, jak uvádí čl. 68 odst. 4 dohody o přidružení ES-Alžírsko, na „výši stanovené podle právních předpisů povinného členského státu nebo států“. Tuto část věty však nelze vykládat tak, že umožňuje členským státům omezit na základě volného uvážení uvedené právo na volný transfer, a zbavit jej tak podstaty (obdobně viz rozsudek ze dne 8. května 2003, Deutscher Handballbund, C‑438/00, EU:C:2003:255, bod 29 a citovaná judikatura).

33

Výkon nebo účinky práva stanoveného v tomto ustanovení nejsou podmíněny vydáním jiného aktu, zejména tím, že Rada přidružení přijme ustanovení uvedená v čl. 70 odst. 1 dohody o přidružení ES-Alžírsko (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 13. června 2006, Echouikh, C‑336/05, EU:C:2006:394, bod 41 a citovaná judikatura). Úloha, kterou posledně uvedené ustanovení svěřuje Radě přidružení, totiž spočívá v usnadnění dodržování práva na volný transfer důchodů a dávek uvedených v čl. 68 odst. 4 této dohody do Alžírska, avšak nelze mít za to, že podmiňuje okamžité uplatnění tohoto práva (obdobně viz rozsudek ze dne 31. ledna 1991, Kziber, C‑18/90, EU:C:1991:36, bod 19).

34

Pokud jde na druhém místě o předmět a povahu dohody o přidružení ES-Alžírsko, Soudní dvůr již rozhodl, zaprvé že cíle této dohody, jak jsou stanoveny v jejím čl. 1 odst. 2, přímo navazují na cíle, o které se opírá dohoda o spolupráci EHS-Alžírsko (obdobně viz usnesení ze dne 13. června 2006,Echouikh, C‑336/05, EU:C:2006:394, bod 40), a zadruhé že cíl posledně uvedené dohody spočívající v podpoře celkové spolupráce mezi smluvními stranami zejména v oblasti pracovních sil potvrzuje, že zásada zákazu diskriminace zakotvená v čl. 39 odst. 1 této dohody o spolupráci může přímo upravovat právní postavení jednotlivců, takže toto ustanovení má přímý účinek (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. ledna 1998, Babahenini, C‑113/97, EU:C:1998:13, body 17 a 18, jakož i citovaná judikatura).

35

Cíle dohody o přidružení ES-Alžírsko, které svědčí o vůli posílit a prohloubit cíle dohody o spolupráci EHS-Alžírsko, je třeba a fortiori považovat za cíle potvrzující přímý účinek práva na volný transfer důchodů a dávek uvedených v čl. 68 odst. 4 dohody o přidružení ES-Alžírsko do Alžírska (obdobně viz rozsudek ze dne 14. prosince 2006, Gattoussi, C‑97/05, EU:C:2006:780, bod 27).

36

S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba na druhou otázku odpovědět tak, že čl. 68 odst. 4 dohody o přidružení ES-Alžírsko musí být vykládán v tom smyslu, že má přímý účinek, takže osoby, na které se toto ustanovení vztahuje, mají právo se za účelem vyloučení použití vnitrostátních právních pravidel, která jsou s tímto ustanovením v rozporu, dovolávat tohoto ustanovení před soudy členských států přímo.

37

Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 68 odst. 4 dohody o přidružení ES-Alžírsko musí být vykládán v tom smyslu, že se použije na pozůstalé pracovníka, kteří si přejí transferovat svůj pozůstalostní důchod do Alžírska, nejsou sami pracovníky a mají bydliště v Alžírsku.

38

V tomto ohledu je třeba zaprvé uvést, že se tento čl. 68 odst. 4 výslovně vztahuje pouze na „[d]otyčné zaměstnance“, což odkazuje na „pracovníky alžírské státní příslušnosti“ uvedené v odstavci 1 téhož článku. Je však nutno konstatovat, že v souladu se zněním tohoto odstavce 4 patří pozůstalostní důchody a dávky mezi dávky, které mohou být volně transferovány do Alžírska. Z podstaty věci přitom platí, že na takové dávky nemají nárok pracovníci, ale jejich pozůstalí. Z toho důvodu, jak uvedl generální advokát v bodě 44 svého stanoviska, by byl čl. 68 odst. 4 dohody o přidružení ES-Alžírsko zbaven užitečného účinku, pokud by tito pozůstalí byli vyloučeni z jeho osobní působnosti.

39

SVB se v písemném vyjádření proti takovému závěru opírá o judikaturu Soudního dvora týkající se článku 2 nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství (Úř. věst. 1971, L 149, s. 2; Zvl. vyd. 05/01, s. 35), podle níž mají rodinní příslušníci pracovníka pouze odvozená práva, a nikoli vlastní práva, pokud jde o ustanovení tohoto nařízení, která se vztahují výlučně na pracovníky (rozsudky ze dne 30. dubna 1996, Cabanis-Issarte, C‑308/93, EU:C:1996:169, a ze dne 21. února 2006, Hosse, C‑286/03, EU:C:2006:125).

40

Je přitom třeba připomenout, že Soudní dvůr opakovaně konstatoval, že takovou judikaturu nelze použít v rámci takové dohody, jako je dohoda o přidružení ES-Alžírsko (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. ledna 1998, Babahenini, C‑113/97, EU:C:1998:13, bod 24 a citovaná judikatura, jakož i usnesení ze dne 17. dubna 2007, El Youssfi, C‑276/06, EU:C:2007:215, bod 62 a citovaná judikatura).

41

Na druhém místě, jestliže není pochyb o tom, že se čl. 68 odst. 4 dohody o přidružení ES-Alžírsko použije v případě, že má pozůstalý bydliště v povinném členském státě, je třeba uvést, že by bylo v rozporu s logikou, na níž je založena samotná zásada volného transferu dávek do Alžírska, požadovat, aby byl příjemce povinen mít bydliště v povinném členském státě, jak v podstatě uvedl generální advokát v bodech 46 a 47 svého stanoviska.

42

Proto je třeba na první otázku odpovědět tak, že čl. 68 odst. 4 dohody o přidružení ES-Alžírsko musí být vykládán v tom smyslu, že se použije na pozůstalé pracovníka, kteří si přejí transferovat svůj pozůstalostní důchod do Alžírska, nejsou sami pracovníky a mají bydliště v Alžírsku.

43

Podstatou třetí otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 68 odst. 4 dohody o přidružení ES-Alžírsko musí být vykládán v tom smyslu, že brání snížení částky pozůstalostního důchodu z důvodu, že příjemce tohoto důchodu má bydliště v Alžírsku.

44

Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že snížení částky dotčené ve věci v původním řízení vyplývá ze zákona o zásadě země bydliště v oblasti sociálního zabezpečení, který zavedl tuto zásadu, zejména pokud jde o pozůstalostní důchod vyplácený na základě ANW. Cílem uvedené zásady je zajistit, aby dávky vázané na nizozemskou minimální mzdu, které jsou vypláceny mimo Nizozemsko, odrážely vztah mezi úrovní životních nákladů v zemi bydliště příjemce a úrovní životních nákladů v Nizozemsku. Pozůstalostní důchod dotčený ve věci v původním řízení patří právě mezi důchody vázané na nizozemskou minimální mzdu, jelikož v souladu s čl. 17 odst. 1 ANW jeho čistá výše činí 70 % této čisté minimální mzdy.

45

V tomto ohledu SVB na jednání uvedla, že se jedná o maximální procentní podíl, přičemž výše důchodu, který pobírá každá pozůstalá osoba, se vypočítá v závislosti na příjmu této osoby. Nizozemská vláda na jednání kromě toho upřesnila, že pozůstalostní důchod je pojištěním rizika a že výše pojistného placeného na tento důchod je stejná pro všechny pojištěnce. Nizozemská vláda rovněž uvedla, že minimální mzda v Nizozemsku se upravuje podle životních nákladů v tomto členském státě.

46

Je třeba připomenout, že čl. 68 odst. 4 dohody o přidružení ES-Alžírsko stanoví právo na volný transfer dávek uvedených v tomto ustanovení do Alžírska „ve výši stanovené podle právních předpisů povinného členského státu nebo států“.

47

Z tohoto upřesnění vyplývá, jak v podstatě uvedl generální advokát v bodě 57 svého stanoviska, že povinný členský stát má při stanovení pravidel pro výpočet výše dávek uvedených v tomto čl. 68 odst. 4 prostor pro uvážení. Konkrétně vzhledem k tomu, že uvedené upřesnění je zahrnuto v ustanovení této dohody, které se týká transferu těchto dávek do Alžírska, je třeba jej vykládat tak, že tomuto členskému státu v zásadě umožňuje stanovit taková pravidla pro úpravu výše uvedených dávek při tomto transferu, jako je pravidlo založené na zásadě země bydliště dotčené ve věci v původním řízení.

48

Taková pravidla však musí respektovat podstatu práva na volný transfer dávek, aniž by toto právo zbavovala užitečného účinku (obdobně viz rozsudek ze dne 8. května 2003, Deutscher Handballbund, C‑438/00, EU:C:2003:255, bod 29 a citovaná judikatura).

49

Ze znaků charakterizujících pozůstalostní důchod dotčený ve věci v původním řízení uvedených v bodech 44 a 45 tohoto rozsudku přitom vyplývá, že výše tohoto důchodu je stanovena v závislosti na životních nákladech v Nizozemsku, a v důsledku toho má tento důchod zaručit, že pozůstalým bude přiznán základní příjem vypočtený v závislosti na životních nákladech v tomto členském státě. Pokud tedy jde o transfer uvedeného důchodu do Alžírska, jak je stanoven v čl. 68 odst. 4 dohody o přidružení ES-Alžírsko, skutečnost, že výše tohoto důchodu je upravena tak, aby byly zohledněny životní náklady v této třetí zemi, nemůže podle všeho zbavit právo na volný transfer podstaty, pokud je určení sazby použité pro účely této úpravy založeno na objektivních skutečnostech, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

50

Konečně, pokud jde o skutečnost, že článek 4 návrhu rozhodnutí Rady přidružení stanoví mimo jiné zákaz jakéhokoliv snížení částky takové dávky vyplácené podle právních předpisů členského státu z důvodu, že její příjemce má bydliště v Alžírsku, je třeba uvést, že tento návrh, jelikož nebyl doposud Radou přidružení přijat, nemůže vyvolávat účinky podobné těm, které byly přiznány obdobnému ustanovení, a sice čl. 6 odst. 1 rozhodnutí Rady přidružení č. 3/80 ze dne 19. září 1980 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení členských států Evropských společenství na turecké pracovníky a jejich rodinné příslušníky (Úř. věst. 1983, C 110, s. 60), rozsudkem ze dne 26. května 2011, Akdas a další (C‑485/07, EU:C:2011:346).

51

S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba na třetí otázku odpovědět tak, že čl. 68 odst. 4 dohody o přidružení ES-Alžírsko musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání snížení částky pozůstalostního důchodu z důvodu, že příjemce tohoto důchodu má bydliště v Alžírsku, pokud je cílem tohoto důchodu zajistit základní příjem vypočtený v závislosti na životních nákladech v povinném členském státě a takto provedené snížení respektuje podstatu práva na volný transfer takového důchodu.

52

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto: