–

za S: M. M. J. van Zantvoort, advocate,

–

za Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR): C. J. Ullersma, advocate,

–

za nizozemskou vládu: K. Bulterman a A. Hanje, jako zmocněnkyně,

–

za německou vládu: J. Möller a A. Hoesch, jako zmocněnci,

–

za Evropskou komisi: A. Azéma a F. Wilman, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 10 odst. 1 písm. e) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. prosince 2011 o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany (Úř. věst. 2011, L 337, s. 9; oprava Úř. věst. 2017, L 167, s. 58).

2

Tato žádost byla předložena v rámci dvou sporů, a to zaprvé mezi S a zadruhé mezi A na jedné straně a Staatssecretaris van Veiligheid en Justitie (státní tajemník pro bezpečnost a spravedlnost, Nizozemsko) (dále jen „státní tajemník“), na straně druhé, ve věci odmítnutí státního tajemníka přiznat jim postavení uprchlíka.

3

Článek 1 oddíl A odst. 2 první pododstavec Úmluvy o právním postavení uprchlíků, která byla podepsána v Ženevě dne 28. července 1951 a vstoupila v platnost dne 22. dubna 1954 [Sbírka smluv Organizace spojených národů, sv. 189, s. 150, č. 2545 (1954)], doplněná Protokolem týkajícím se právního postavení uprchlíků uzavřeným v New Yorku dne 31. ledna 1967, který vstoupil v platnost dne 4. října 1967 (dále jen „Ženevská úmluva“), stanoví, že pojem „uprchlík“ se vztahuje na kteroukoliv osobu, jež „se nachází mimo svou vlast a má oprávněné obavy před pronásledováním z důvodů rasových, náboženských nebo národnostních nebo z důvodů příslušnosti k určitým společenským vrstvám nebo i zastávání určitých politických názorů, je neschopna přijmout nebo, vzhledem ke shora uvedeným obavám, odmítá ochranu své vlasti.“

4

Body 4, 12 a 16 odůvodnění směrnice 2011/95 uvádějí:

[…]

[…]

5

Článek 2 této směrnice stanoví:

„Pro účely této směrnice se rozumí

[…]

[…]

[…]“

6

Článek 4 uvedené směrnice, nadepsaný „Posuzování skutečností a okolností“, v odstavcích 3 až 5 stanoví:

„3.   Posouzení žádosti o mezinárodní ochranu se provádí jednotlivě a jsou při něm zohledněny

[…]

4.   Skutečnost, že žadatel již byl pronásledován […] nebo byl vystaven přímým hrozbám pronásledování […] je závažným ukazatelem odůvodněnosti obav žadatele z pronásledování […] neexistují-li závažné důvody domnívat se, že pronásledování […] se již nebude opakovat.

5.   Uplatňují-li členské státy zásadu, podle které je povinností žadatele, aby žádost o mezinárodní ochranu zdůvodnil, a nejsou-li jednotlivá prohlášení žadatele doložena písemnými nebo jinými doklady, nevyžadují tato prohlášení důkazy při splnění těchto podmínek:

[…]

7

Článek 6 téže směrnice zní:

„Mezi původce pronásledování nebo vážné újmy patří

[…]“

8

Článek 9 směrnice 2011/95 stanoví podmínky pro to, aby jednání mohlo být považováno za „pronásledování“ ve smyslu čl. 1 odd. A Ženevské úmluvy. Pro tyto účely obsahuje demonstrativní výčet forem, které mohou mít akty pronásledování, a vyžaduje, aby bylo možné prokázat souvislost mezi těmito jednáními a důvody pronásledování uvedenými v článku 10 této směrnice.

9

Článek 10 této směrnice, nadepsaný „Důvody pronásledování“, stanoví:

„1.   Při posuzování důvodů pronásledování přihlíží členský stát k těmto hlediskům:

[…]

[…]

2.   Při posuzování otázky, zda má žadatel odůvodněnou obavu z pronásledování, není důležité, zda žadatel skutečně má rasové, náboženské, národnostní, sociální nebo politické charakteristické rysy, které vedou k pronásledování, jestliže původce pronásledování tyto rysy žadateli připisuje.“

10

Článek 13 uvedené směrnice, nadepsaný „Přiznání postavení uprchlíka“, zní takto:

„Členské státy přiznávají postavení uprchlíka státním příslušníkům třetích zemí a osobám bez státní příslušnosti, které splňují podmínky pro získání postavení uprchlíka v souladu s kapitolami II a III.“

11

Kapitola C2 Vreemdelingencirculaire 2000 (oběžník o cizincích z roku 2000) ze dne 2. března 2001 (Stcrt. 2001, č. 64), ve znění použitelném na věc v původním řízení, v bodě 3.2 stanoví:

„[…]

Politické názory

Okolnost, že cizí státní příslušník nemůže vyjádřit své politické názory v zemi svého původu stejným způsobem jako v Nizozemsku, nepostačuje k tomu, aby bylo cizímu státnímu příslušníkovi uděleno povolení k přechodnému pobytu z důvodu azylu […].

V každém případě [Immigratie- en Naturalisatiedienst (IND) (Imigrační a naturalizační služba)] zohledňuje při posuzování žádosti o povolení k přechodnému pobytu z důvodu azylu rovněž:

V případě zásadních politických názorů IND nevyžaduje zdrženlivost, pokud činnosti (které cizí státní příslušník zamýšlí) souvisejí s těmito zásadními politickými názory. Pokud se nejedná o zásadní politické názory, IND skutečně vyžaduje zdrženlivost.

IND posoudí, zda opatření a sankce, které budou přijaty vůči cizímu státnímu příslušníkovi v případě návratu do země původu z důvodu těchto projevů nebo jednání, jež jsou důsledkem zásadních politických názorů, jsou dostatečně závažnými důsledky, aby se jednalo o pronásledování.

I v případě, že se nejedná o zásadní politické názory, IND posoudí, zda se orgány dozvěděly o politických činnostech cizího státního příslušníka nebo jeho projevech politických názorů v zemi jeho původu, Nizozemsku nebo jinde, nebo se o nich dozví, a zda v důsledku toho dostatečně odůvodňují přiznání oprávněné obavy z pronásledování v případě návratu z důvodu politických názorů, které jsou mu připisovány.

[…]“

12

S, súdánská státní příslušnice, přicestovala do Nizozemska dne 21. ledna 2012. Ve své čtvrté žádosti o azyl podané u státního tajemníka uvedla, že by v případě návratu do země svého původu byla vystavena pronásledování súdánskými orgány z důvodu politických aktivit vyvíjených v Nizozemsku jednak ve prospěch strany Oumma, která byla součástí aliance „Jednotky pro svobodu a změnu“ a koordinovala súdánskou revoluci, k níž došlo v roce 2019, a jednak ve prospěch Darfur Vereniging Nederland (sdružení pro Darfúr v Nizozemsku).

13

S rovněž tvrdila, že se účastnila více než deseti demonstrací organizovaných v Nizozemsku proti súdánské vládě, během kterých skandovala hesla proti súdánskému režimu, že informovala jiné ženy o činnostech strany Oumma a podněcovala je k účasti na těchto demonstracích a že na svých účtech na Facebooku a Twitteru kritizovala súdánskou vládu.

14

V žádné ze svých žádostí o azyl však S netvrdila, že v době, kdy byla ještě v Súdánu, projevovala politické názory, které ji přinutily opustit tuto zemi. Netvrdila ani, že se súdánské orgány dozvěděly o politických názorech, které vyjádřila po svém odchodu.

15

Rozhodnutím ze dne 30. srpna 2019 zamítl státní tajemník žádost o povolení k přechodnému pobytu z důvodu azylu podanou S, přičemž měl za to, že navzdory hodnověrnosti jejích prohlášení týkajících se její činnosti v Nizozemsku, nebyla tato prohlášení výsledkem politických názorů hodných ochrany. Podle státního tajemníka S tyto názory jasně neidentifikovala, neuvedla, že pro ni mají zásadní význam, ani neupřesnila, jaké konkrétní činnosti hodlá v budoucnu na základě uvedených názorů vyvíjet.

16

Rozsudkem ze dne 20. května 2020 vyhověl rechtbank Den Haag (soud v Haagu, Nizozemsko) žalobě podané S a toto rozhodnutí zrušil, přičemž rozhodl, že dotyčná dostatečně prokázala, že zastává „politické názory“ ve smyslu čl. 10 odst. 1 písm. e) směrnice 2011/95. Podle tohoto soudu musí být otázka, zda jsou tyto názory hodné ochrany, posuzována s ohledem na body 80, 82 a 86 Příručky k postupům a kritériím pro určování postavení uprchlíků a pokyny k mezinárodní ochraně podle Úmluvy o právním postavení uprchlíků z roku 1951, vypracované Úřadem vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR), ve znovu vydaném znění z února 2019 (HCR/1P/4/FRE/REV.4, dále jen „Příručka k postupům“). Uvedený soud měl rovněž za to, že kritérium uvedené v oběžníku o cizincích z roku 2000, podle kterého musí být politické názory „zásadní“, je nejednoznačné a splývá s kritérii použitelnými na důvodu pronásledování na základě náboženství.

17

Státní tajemník podal proti tomuto rozsudku odvolání k Raad van State (Státní rada, Nizozemsko), který je předkládajícím soudem, přičemž tvrdil, že soud prvního stupně nesprávně rozhodl, že důvody pronásledování založené na politických názorech a náboženském přesvědčení mají odlišnou povahu. Oba důvody totiž musí být podle něj posuzovány tak, že se ověří, zda názory nebo přesvědčení uváděné žadatelem jsou natolik rozhodující pro jeho identitu nebo svědomí, že po něm nelze požadovat, aby se jich vzdal, nebo aby je v případě návratu do země svého původu skrýval.

18

S, která podala vedlejší odvolání proti rozsudku ze dne 20. května 2020, uvedenému v bodě 16 tohoto rozsudku, soudu prvního stupně vytýkala, že rozhodl, že posouzení podmínek, které musí žadatel splnit, aby mu mohlo být přiznáno postavení uprchlíka, závisí na významu a síle jeho politických názorů. Ani směrnice 2011/95, ani Příručka k postupům nevyžadují, aby tyto názory byly „zásadní“ k tomu, aby byly hodné ochrany.

19

A, súdánský státní příslušník, přicestoval do Nizozemska dne 20. července 2011. Ve své druhé žádosti o azyl uvedl, že by byl v případě návratu do země svého původu súdánskými orgány pronásledován z důvodu svých kritických postojům zaujímaných v Nizozemsku k politické situaci v Súdánu a svých iniciativ ve prospěch práv kmene Al-Gimir ze západního Darfúru.

20

Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že informace, které poskytl A při podání jeho první žádosti o azyl s cílem prokázat, že byl před svým odjezdem ze Súdánu zatčen a mučen z důvodu podezření z členství v opoziční politické straně, byly považovány za nevěrohodné. Mimoto A se stal v Nizozemsku politicky činným až po zamítnutí této první žádosti o azyl.

21

Rozhodnutím ze dne 18. června 2020 státní tajemník zamítl žádost o povolení k přechodnému pobytu z důvodu azylu podanou A a uložil mu zákaz vstupu na území z důvodu, že dostatečně nedoložil, že jeho činnost v Nizozemsku je výsledkem jeho zásadních politických názorů.

22

Rozsudkem ze dne 28. srpna 2020 rechtbank Den Haag (soud v Haagu) zamítl žalobu podanou A proti rozhodnutí státního tajemníka. Tento soud rozhodl, že státní tajemník správně považoval za nedůvěryhodnou hypotézu, že politické aktivity vyvíjené A v Nizozemsku jsou výsledkem zásadních politických názorů. Uvedený soud zdůraznil, že A neupřesnil ani účel manifestací, kterých se údajně zúčastnil, ani cíl sledovaný svou účastí na těchto manifestacích.

23

A podal proti tomuto rozsudku odvolání a soudu prvního stupně vytýkal, že nekonstatoval zejména neexistenci jednotné rozhodovací praxe státního tajemníka ve vztahu k pojmu „politické názory“ ve smyslu čl. 10 odst. 1 písm. e) směrnice 2011/95. V každém případě ani z této směrnice, ani z Příručky k postupům nevyplývá, že proto, aby tyto názory byly hodné ochrany, musí být „zásadní“.

24

V rámci těchto dvou sporů si Raad van State (Státní rada) klade zejména otázku, zda k tomu, aby dotčené názory spadaly pod pojem „politické názory“ ve smyslu čl. 10 odst. 1 písm. e) směrnice 2011/95 v situaci, kdy žadatel dosud nevzbudil nežádoucí pozornost potenciálních původců pronásledování v zemi svého původu, musí mít dotčené názory „určitou intenzitu“. Tento soud si rovněž klade otázku, zda a v jakém rozsahu je taková okolnost relevantní pro posouzení opodstatněnosti žádosti o mezinárodní ochranu.

25

Za těchto podmínek se Raad van State (Státní rada) v obou sporech v původním řízení rozhodla přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

26

Podstatou první, třetí a čtvrté otázky předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, je, zda čl. 10 odst. 1 písm. e) a odst. 2 směrnice 2011/95 musí být vykládán v tom smyslu, že k tomu, aby názory, myšlenky nebo přesvědčení žadatele, který dosud nevzbudil v zemi svého původu nežádoucí pozornost potenciálních původců pronásledování, mohly spadat pod pojem „politické názory“, stačí, aby tento žadatel tvrdil, že zastává či vyjadřuje tyto názory, myšlenky nebo přesvědčení.

27

Podle čl. 10 odst. 1 písm. e) směrnice 2011/95 „pojem politických názorů zahrnuje zejména zastávání názorů, myšlenek nebo přesvědčení ohledně potenciálních původců pronásledování uvedených v článku 6 a jejich politik nebo postupů, bez ohledu na to, zda žadatel podle dotyčných názorů, myšlenek nebo přesvědčení jednal“. Podle čl. 10 odst. 2 této směrnice „[p]ři posuzování otázky, zda má žadatel odůvodněnou obavu z pronásledování, není důležité, zda žadatel skutečně má […] politické charakteristické rysy, které vedou k pronásledování, jestliže původce pronásledování tyto rysy žadateli připisuje“.

28

Podle ustálené judikatury z požadavků jednotného použití unijního práva i zásady rovnosti vyplývá, že znění ustanovení unijního práva, které za účelem vymezení svého smyslu a působnosti neodkazuje výslovně na právo členských států, musí být v celé Evropské unii vykládáno zpravidla autonomním a jednotným způsobem. Tento výklad je třeba nalézt nejen s přihlédnutím k jeho znění, ale i ke kontextu tohoto ustanovení a k cíli sledovanému dotčenou právní úpravou [rozsudky ze dne 18. ledna 1984, Ekro, 327/82, EU:C:1984:11, bod 11, jakož i ze dne 2. června 2022, T. N. a N. N. (Prohlášení o odmítnutí dědictví)), C‑617/20, EU:C:2022:426, bod 35 a citovaná judikatura].

29

Zaprvé ze samotného znění čl. 10 odst. 1 písm. e) a odst. 2 směrnice 2011/95 vyplývá, že pojem „politické názory“ musí být vykládán široce. Je tomu tak především z důvodu demonstrativního výčtu prvků, které mohou tento pojem zakládat, vyplývajícího z použití příslovce „zejména“. Dále jsou uvedeny nejen „názory“, ale také „myšlenky“ a „přesvědčení“ v oblastech spojených s potenciálními původci pronásledování, jakož i v oblastech souvisejících s „politikami“ a „postupy“ těchto původců, aniž se tyto názory, myšlenky či přesvědčení nutně projevují v jednání žadatele. Nakonec je kladen důraz na vnímání jejich politické povahy potenciálními původci pronásledování spíše než na osobní důvody žadatele [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. ledna 2023, Migracijos departamentas (Důvody pronásledování založené na politických názorech),C‑280/21, EU:C:2023:13, bod 26].

30

Z toho vyplývá, že znění čl. 10 odst. 1 písm. e) a odst. 2 směrnice 2011/95 neposkytuje bez ohledu na dotčené jazykové znění žádné vodítko v tom smyslu, že k tomu, aby se pojem „politické názory“ ve smyslu těchto ustanovení vztahoval na názory, myšlenky nebo přesvědčení, o nichž žadatel tvrdí, že je zastává, nebo o nichž tvrdí, že je vyjadřuje, musí vykazovat na straně tohoto žadatele určitý stupeň přesvědčení, či dokonce musí být tak hluboce zakořeněny, že by se nemohl v případě návratu do země svého původu zdržet jejich projevu, aby nevzbudil nežádoucí pozornost potenciálních původců pronásledování v této zemi.

31

Zadruhé je tento široký výklad pojmu „politické názory“ potvrzen obecným kontextem, do něhož je zasazen pojem „politické názory“ ve smyslu čl. 10 odst. 1 písm. e) a odst. 2 směrnice 2011/95. V hlavních zásadách, které jsou obsaženy v Příručce k postupům, na níž je třeba odkázat s ohledem na její zvláštní význam z důvodu role svěřené UNHCR Ženevskou úmluvou (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 23. května 2019, Bilali, C‑720/17, EU:C:2019:448, bod 57), je totiž zdůrazněno, že pojem „politické názory“ může znamenat jakýkoliv názor nebo jakoukoliv otázku zahrnující státní aparát, vládu, společnost nebo politiku nezávisle na její síle nebo zakoření u žadatele [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. ledna 2023, Migracijos departamentas (Důvody pronásledování založené na politických názorech),C‑280/21, EU:C:2023:13, bod 27].

32

Pokud jde o specifický kontext směrnice 2011/95, je třeba připomenout, že „politické názory“ jsou v souladu s čl. 1 oddílem A bodem 2 prvním pododstavcem Ženevské úmluvy jedním z pěti „důvodů pronásledování“ vyjmenovaných v článku 10 směrnice 2011/95, přičemž další jsou rasa, náboženství, národnost a příslušnost k určité sociální skupině. Každý z těchto „důvodů pronásledování“ je jakožto samostatný a odlišný pojem předmětem autonomních definic v pěti bodech odstavce 1 tohoto článku 10.

33

S přihlédnutím k otázkám předkládajícího soudu je nutné zejména uvést, že důvod pronásledování týkající se „náboženství“ a důvod, jenž se týká „politických názorů“, uvedené v písm. b) a e) tohoto čl. 10 odst. 1, usilují, jak je stanoveno v bodě 16 odůvodnění směrnice 2011/95, o podporu uplatňování odlišných základních práv různého obsahu a rozsahu. V prvním případě se jedná o svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání, zaručenou v čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv. Ve druhém případě se jedná o svobodu projevu zaručenou v jejím článku 11, která zahrnuje svobodu zastávat názory a přijímat a rozšiřovat informace nebo myšlenky bez zasahování veřejné moci a bez ohledu na hranice. Z toho vyplývá, že tyto dva „důvody pronásledování“ by v zásadě neměly být posuzovány, aniž by byl tento rozdíl zohledněn.

34

Dále je třeba zdůraznit, že pouze v souvislosti s důvodem pronásledování souvisejícím s „náležitostí k určité společenské vrstvě [sociální skupině]“, uvedeným v čl. 10 odst. 1 písm. d) směrnice 2011/95, se uvádí „charakteristi[ka] nebo přesvědčení, které jsou natolik zásadní pro totožnost [identitu] nebo svědomí, že daná osoba nemá být nucena, aby se jí zřekla“. Požadavek takového prvku pro účely vymezení pojmu „politické názory“ ve smyslu čl. 10 odst. 1 písm. e) a odst. 2 této směrnice by tak vedl k nepřiměřenému omezení rozsahu, který je třeba posledně uvedenému pojmu přiznat.

35

Zatřetí široký výklad pojmu „politické názory“ ve smyslu těchto ustanovení je podpořen cílem uvedené směrnice, kterým je zejména – jak uvádí bod 12 jejího odůvodnění – zjistit na základě společných kritérií totožnost osob, které mezinárodní ochranu skutečně potřebují.

36

Jak totiž uvedl UNHCR ve svém písemném vyjádření, i za předpokladu, že politické názory, jichž se žadatel dovolává, nevykazují určitou míru přesvědčení, či dokonce nejsou „zásadní“ nebo nejsou u tohoto žadatele hluboce zakořeněné, mohl by být tento žadatel v případě návratu do země jeho původu vystaven reálnému nebezpečí pronásledování z důvodu těchto politických názorů nebo názorů, které by mu potenciální původci pronásledování v této zemi mohli s ohledem na osobní situaci žadatele a obecný kontext uvedené země připisovat. Z tohoto pohledu může zajistit dosažení cíle uvedeného v předcházejícím bodě pouze široký výklad pojmu „politické názory“ jakožto důvodu pronásledování.

37

S ohledem na všechny výše uvedené důvody je třeba na první, třetí a čtvrtou otázku odpovědět, že čl. 10 odst. 1 písm. e) a odst. 2 směrnice 2011/95 musí být vykládán v tom smyslu, že k tomu, aby názory, myšlenky nebo přesvědčení žadatele, který dosud nevzbudil v zemi svého původu nežádoucí pozornost potenciálních původců pronásledování, mohly spadat pod pojem „politické názory“, stačí, aby tento žadatel tvrdil, že zastává či vyjadřuje tyto názory, myšlenky nebo přesvědčení. Tím není předjímáno posouzení odůvodněnosti obav žadatele z pronásledování z důvodu těchto politických názorů.

38

V rámci postupu spolupráce upraveného v článku 267 SFEU může být Soudní dvůr vyzván, aby předkládajícímu soudu poskytl všechny prvky výkladu unijního práva, které mohou být užitečné pro rozhodnutí ve věci, která mu byla předložena, bez ohledu na to, zda je tento soud ve svých otázkách zmínil. Soudnímu dvoru přísluší, aby ze všech poznatků předložených vnitrostátním soudem, zejména pak z odůvodnění předkládacího rozhodnutí, vytěžil ty prvky tohoto práva, které je s ohledem na předmětu sporu třeba vyložit [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 12. prosince 1990, SARPP, C‑241/89, EU:C:1990:459, bod 8, jakož i ze dne 1. srpna 2022, TL (Nepřítomnost tlumočníka a neexistence překladu), C‑242/22 PPU, EU:C:2022:611, bod 37].

39

V projednávané věci předkládající soud neuvádí ve znění druhé otázky žádné konkrétní ustanovení. Nicméně z žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce vyplývá, že tento soud se snaží určit kritéria pro posouzení důvodu pronásledování uvedeného v čl. 10 odst. 1 písm. e) směrnice 2011/95. Takové posouzení se řídí ustanoveními článku 4 této směrnice, která se týkají posouzení skutečností a okolností, a konkrétně ustanoveními odstavců 3 a 5 tohoto článku.

40

Za těchto podmínek je třeba mít za to, že podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 4 odst. 3 až 5 směrnice 2011/95 vykládán v tom smyslu, že pro účely posouzení odůvodněnosti obav žadatele z pronásledování z důvodu jeho politických názorů musí příslušné orgány členských států vzít v úvahu míru přesvědčení o těchto názorech, a konkrétně ověřit, zda jsou uvedené názory u žadatele tak hluboce zakořeněné, že by se nemohl v případě návratu do země svého původu zdržet jejich projevu, čímž by se vystavil nebezpečí pronásledování ve smyslu článku 9 této směrnice.

41

V tomto ohledu je nutné na úvod připomenout, že i když se ustanovení článku 4 směrnice 2011/95 vztahují na všechny žádosti o mezinárodní ochranu, ať už jsou důvody pronásledování uplatňované na podporu těchto žádostí jakékoli, musí příslušné orgány upravit své postupy pro posuzování prohlášení a písemných nebo jiných dokladů v závislosti na specifických vlastnostech každé kategorie žádosti o mezinárodní ochranu a v souladu s právy zaručenými Listinou základních práv (rozsudek ze dne 25. ledna 2018, F, C‑473/16, EU:C:2018:36, bod 36).

42

V systému směrnice 2011/95 musí posouzení odůvodněnosti obav žadatele z pronásledování z důvodu jeho „politických názorů“, ve smyslu čl. 10 odst. 1 písm. e) a odst. 2 této směrnice, mít v souladu s jejím čl. 4 odst. 3 individuální povahu a musí být prováděno případ od případu. Při takovém posouzení musí příslušné vnitrostátní orgány určit, zda prokázané okolnosti představují takové ohrožení, že dotyčná osoba může mít s ohledem na svou individuální situaci odůvodněné obavy před skutečným pronásledováním. Toto určení, které musí být v každém případě prováděno s ostražitostí a opatrností, musí spočívat pouze na konkrétním zhodnocení skutečností a okolností v souladu s pravidly uvedenými zejména v čl. 4 odst. 3 až 5 uvedené směrnice (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 5. září 2012, Y a Z, C‑71/11 a C‑99/11, EU:C:2012:518, body 76 a 77).

43

Článek 4 odst. 3 směrnice 2011/95 uvádí v písmenech a) až e) skutečnosti, které musí být za tímto účelem zohledněny, mezi něž patří zejména všechny významné skutečnosti týkající se země původu žadatele v době rozhodování o žádosti, informace a dokumenty umožňující určit, zda žadatel byl nebo by mohl být pronásledován, jakož i konkrétní postavení a osobní situace žadatele. Článek 4 odst. 4 této směrnice uvádí, že skutečnost, že žadatel již byl pronásledován nebo byl vystaven přímým hrozbám pronásledování, je závažným ukazatelem odůvodněnosti obav žadatele z pronásledování, neexistují-li závažné důvody se domnívat, že pronásledování se již nebude opakovat.

44

A konečně čl. 4 odst. 5 uvedené směrnice stanoví, že nejsou-li jednotlivá prohlášení žadatele doložena písemnými nebo jinými doklady, musí být splněny kumulativní podmínky nezbytné k tomu, aby tato prohlášení nevyžadovala důkazy. Mezi tyto podmínky patří souvislost a hodnověrnost prohlášení žadatele a jeho celková hodnověrnost.

45

Z výše uvedeného vyplývá, že příslušné orgány členských států musí provést úplné a důkladné posouzení všech relevantních okolností týkajících se zvláštní osobní situace tohoto žadatele a obecnějšího kontextu země jeho původu, zvláště v jeho politických, právních, soudních, historických a kulturních souvislostech, aby určily, zda má uvedený žadatel odůvodněné obavy, že bude osobně pronásledován z důvodů svých politických názorů, a zejména těch, které by mu mohli potenciální původci pronásledování v zemi původu připisovat [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. ledna 2023, Migracijos departamentas (Důvody pronásledování založené na politických názorech),C‑280/21, EU:C:2023:13, body 33 a 38].

46

V tomto kontextu představuje míra přesvědčení o politických názorech, na něž se žadatel odvolává, jakož i případná činnost zaměřená na podporu těchto názorů významné skutečnosti pro účely individuální posouzení jeho žádosti v souladu s čl. 4 odst. 3 směrnice 2011/95. Tyto skutečnosti se totiž zohledňují při posuzování nebezpečí, že mohly nebo budou moci vzbudit nežádoucí pozornost potenciálních původců pronásledování v zemi původu žadatele a v případě návratu do této země může být žadatel pronásledován.

47

Okolnost, že žadatel již vzbudil na základě politických názorů, které vyjádřil, nebo případné činnosti, které vyvíjel za účelem podpory těchto názorů během svého pobytu v zemi původu nebo po svém odjezdu z této země, nežádoucí pozornost potenciálních původců pronásledování uvedené země, je rovněž relevantním faktorem pro individuální posouzení vyžadované čl. 4 odst. 3 směrnice 2011/95.

48

Z toho vyplývá, že v situaci, kdy žadatel tvrdí, že zastává nebo že vyjadřuje názory, myšlenky nebo přesvědčení, jež nabyl po svém odchodu ze země původu, aniž prokáže, že vzbudil u potenciálních původců pronásledování v této zemi nežádoucí pozornost, která může vést k aktům pronásledování z jejich strany, pokud by se tam vrátil, musí příslušné orgány členských států zohlednit pro účely individuálního posouzení žádosti, které jsou povinny provést, zejména míru přesvědčení o politických názorech, jichž se žadatel dovolává, jakož i jeho případné zapojení do činností zaměřených na podporu těchto názorů. Tyto orgány však nemohou požadovat, aby tyto politické názory byly u uvedeného žadatele natolik hluboce zakořeněny, že by se nemohl po návratu do země svého původu zdržet jejich projevu, aby nevzbudil u potenciálních původců pronásledování v této zemi nežádoucí pozornost, což by je mohlo vést k pronásledování ve smyslu článku 9 směrnice 2011/95.

49

S ohledem na výše uvedené je třeba na druhou otázku odpovědět, že čl. 4 odst. 3 až 5 směrnice 2011/95 musí být vykládán v tom smyslu, že pro účely posouzení odůvodněnosti obav žadatele, že bude pronásledován z důvodu svých politických názorů, musí příslušné orgány členských států zohlednit skutečnost, že tyto politické názory mohly nebo budou moci z důvodu míry přesvědčení, s nímž jsou vyjadřovány, nebo z důvodu případného zapojení tohoto žadatele do činností zaměřených na podporu uvedených názorů, vzbudit nežádoucí pozornost potenciálních původců pronásledování v zemi původu tohoto žadatele. Není však vyžadováno, aby tytéž názory byly u žadatele natolik hluboce zakořeněné, že by se nemohl v případě návratu do země svého původu zdržet jejich projevu, čímž by se vystavil nebezpečí pronásledování ve smyslu článku 9 této směrnice.

50

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto: