—

uložil Komisi zaplatit náhradu škody odpovídající obvyklému úroku z prodlení za účelem vyhovění rozsudku Tribunálu ve věci Campine (1) za období od data, kdy společnost Campine provedla předběžnou platby pokuty, do 11. prosince 2019. Tento obvyklý úrok z prodlení by měl být vypočten na základě sazby odpovídající sazbě refinancování ECB zvýšené o 3,5 procentního bodu – tedy ve výši 300 637,32 eur, nebo alternativně na základě úrokové sazby, kterou Tribunál považuje za přiměřenou;

—

uložil Komisi zaplatit obvyklý úrok z prodlení z částky uvedené v předchozím bodě, tedy náhradu škody odpovídající obvyklému úroku z prodlení z části pokuty, která byla zrušena. Tento obvyklý úrok z prodlení by měl být vypočten na základě sazby odpovídající sazbě refinancování ECB zvýšené o 3,5 procentního bodu (vypočtený z náhrady ve výši 300 637,32 eur, což představuje částku 28,83 eur denně), nebo alternativně na základě sazby, kterou Tribunál považuje za přiměřenou. Tento obvyklý úrok z prodlení by měl být vypočten za období od data, kdy Komise vrátila jistinu dne 11. prosince 2019, nebo alternativně od data vydání rozsudku Tribunálu v dané věci, nebo dále alternativně za období od data, které Tribunál považuje za přiměřené;

—

podpůrně zrušil dopis Komise ze dne 13. ledna 2020, nebo alternativně e-mail Komise ze dne 10. prosince 2019, ve kterém Komise odmítla zaplatit žalobkyním obvyklý úrok z prodlení v návaznosti na rozsudek Tribunálu ve věci T-240/17, a uložil Komisi zaplatit náhradu škody podle článku 340 SFEU, nebo alternativně přijmout vhodná opatření za účelem dosažení úplného souladu s rozsudkem Tribunálu ze dne 7. listopadu 2019 ve světle požadavků čl. 266 odst. 1 SFEU;

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z tvrzení, že Komise by měl zaplatit náhradu škody podle čl. 266 odst. 2 SFEU a čl. 340 odst. 2 SFEU. Žalobkyně tvrdí, že podle rozsudku Tribunálu ve věci Campine měla Komise podle čl. 266 odst. 1 SFEU, vykládaného ve světle judikatury, v rámci opatření přijatých za účelem vyhovění tomuto rozsudku vrátit nejen jistinu pokuty, ale také zaplatit obvyklý úrok jako náhradu škody v obvyklé sazbě za ztrátu požitků plynoucích z použití této částky během referenčního období (tedy období mezi prozatímní platbou ze strany žalobkyň a vrácením platby ze strany Komise), a že Komise neměla v tomto ohledu žádný prostor pro uvážení. Vzhledem k retroaktivnímu účinku zrušujícího rozsudku by Komise měla zaplatit náhradu škody odpovídající obvyklému úroku z prodlení za účelem vyhovění rozsudku Tribunálu ve věci Campine.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z tvrzení, že Komise by měla zaplatit obvyklý úrok z prodlení z náhrady škody, kterou měla uhradit. Žalobkyně uvádějí, že zásada restitutio in intergrum vyžaduje, aby Komise zaplatila obvyklý úrok z prodlení z náhrady škody, který odpovídá obvyklému úroku z části pokuty, která byla zrušena.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z tvrzení, že dopis Komise ze dne 13. ledna 2020, nebo alternativě e-mail ze dne 10. prosince 2019, ve kterém Komise odmítla zaplatit obvyklý úrok z prodlení, jsou protiprávní, a proto musejí být zrušeny. Žalobkyně tvrdí, že tyto akty jsou protiprávní z důvodu porušení čl. 266 odst. 1 a čl. 296 odst. 1 SFEU.