—

prohlásil žalobu za přípustnou a opodstatněnou:

—

zrušil rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 10. října 2018 v rozsahu, v němž používá na žalobkyni doložku o výhradě stanovenou v článku 100 Pracovního řádu ostatních zaměstnanců Evropské unie

—

v rozsahu, v němž je to třeba, zrušil rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 29. října 2019 v rozsahu, v němž zamítá stížnost žalobkyně ze dne 8. ledna 2019;

—

uložil žalovanému náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z porušení článku 100 Pracovního řádu ostatních zaměstnanců Evropské unie (dále jen „Pracovní řád“). Žalobkyně tvrdí, že použití výhrady v jejím případě porušuje článek 100 Pracovního řádu, který musí být vykládán restriktivně a v souladu se zásadou volného pohybu pracovníků zakotvenou článkem 45 SFEU. Článek 100 Pracovního řádu musí být rovněž vykládán v souladu s články 34 a 35 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) a články 12 a 13 Evropské sociální charty. Podpůrně žalobkyně vznáší námitku protiprávnosti článku 100 Pracovního řádu, z důvodu, že toto ustanovení porušuje článek 45 SFEU, články 34 a 35 Listiny a články 12 a 3 Evropské sociální charty.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z porušení zásady zákazu diskriminace zakotvené v čl. 1d Služebního řádu úředníků Evropské unie a článku 21 Listiny. Žalobkyně se domnívá, že použití výhrady vůči ní ji po dobu pěti let zbavuje možnosti mít prospěch z určitých prvků všech dávek v invaliditě a navíc zakládá diskriminaci zakázanou článkem 1d služebního řádu a článkem 21 Listiny.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z toho, že byla porušena zásada péče. Administrativa porušila povinnost péče, která jí přísluší, i když byla tato povinnost o to naléhavější z důvodu křehkého zdraví dotčeného zaměstnance.