1.

Je s ohledem na požadavek unijního práva zamezit sekundární migraci, jakož i na obecnou zásadu celistvosti rodiny vyjádřené v nařízení (EU) č. 604/2013 (1) nutné analogické použití čl. 20 odst. 3 tohoto nařízení v situaci, v níž nezletilé dítě a jeho rodiče podají ve stejném členském státě žádosti o mezinárodní ochranu, avšak rodiče již požívají mezinárodní ochrany v jiném členském státě, zatímco dítě se narodilo až v členském státě, ve kterém podalo žádost o mezinárodní ochranu

2.

V případě kladné odpovědi, nemá se žádost nezletilého dítěte o azyl podle nařízení (EU) č. 604/2013 posuzovat a má být vydáno rozhodnutí o přemístění podle článku 26 nařízení s ohledem na skutečnost, že pro posouzení žádosti nezletilého dítěte o mezinárodní ochranu může být příslušný členský stát, ve kterém požívají jeho rodiče mezinárodní ochranu?

3.

V případě kladné odpovědi na předchozí otázku, je čl. 20 odst. 3 nařízení (EU) č. 604/2013 analogicky použitelný rovněž v rozsahu, v němž podle jeho druhé věty není nezbytné provedení vlastního řízení o převzetí u později narozeného dítěte, i když pak existuje riziko, že hostitelský členský stát nebude vědět o situaci pro převzetí nezletilého dítěte nebo že podle své správní praxe odmítne analogické použití čl. 20 odst. 3 nařízení (EU) č. 604/2013, takže hrozí, že se nezletilé dítě stane „refugee in orbit“ (srov. rozsudek BVerwG ze dne 23. června 2020-1 C 37.19; ECLI:DE:BVerwG:2020:230620U1C37.19.0)

4.

V případě záporné odpovědi na otázky 2 a 3, může být vůči nezletilému dítěti, které podalo žádost o mezinárodní ochranu v členském státě, přijato rozhodnutí o nepřípustnosti na základě analogického použití čl. 33 odst. 2 písm. a) směrnice 2013/32/EU (2) také tehdy, jestliže mezinárodní ochranu v jiném členském státě nepožívá samotné dítě, ale jeho rodiče?