—

Žalobkyně tvrdí, že Komise nesprávně konstatuje, že si byly vědomy protisoutěžního jednání v souvislosti s bezpečnostním příplatkem a neplacením provize.

—

Kromě toho žalobkyně tvrdí, že tyto aspekty tvrzeného jediného a trvajícího protiprávního jednání nelze oddělit od celku a napadené rozhodnutí tedy musí být zrušeno v celém rozsahu.

—

Žalobkyně poukazují na to, že Komise neprokázala právně dostačujícím způsobem, že se podílely na tvrzeném protiprávním jednání v rozsahu, v němž se týkalo palivového příplatku.

—

Žalobkyně dále tvrdí, že prostřednictvím tiskových zpráv se nemohly dozvědět o údajné kartelové dohodě.

—

Žalobkyně konečně uvádějí, že omezené důkazy o jejich kontaktech s dopravci neprokazují žádné protisoutěžní jednání ze strany žalobkyň, ani neukazují, že věděly o protisoutěžním jednání jiných dopravců nebo mohly ho předpokládat.

—

Žalobkyně poukazují na to, že Komise je nesprávně zahrnula do konstatování odpovědnosti v čl. 1 odst. 1, 3 a 4 napadeného rozhodnutí, jelikož již uplynula promlčecí lhůta.

—

Žalobkyně dále tvrdí, že Komise nemá pravomoc konstatovat, že jsou odpovědné za porušení článku 101 SFEU na trasách v rámci EHP před 1. květnem 2004, ani článku 53 Dohody o EHP před 19. květnem 2005.

—

Žalobkyně kromě toho uvádí, že Komise nemá pravomoc konstatovat, že žalobkyně jsou odpovědné za protiprávní jednání v souvislosti s trasami mezi Unií a Švýcarskem.

—

Žalobkyně konečně poukazují na to, že uvedená konstatování porušují zásadu ne bis in idem.

—

Žalobkyně poukazují na to, že konstatování Komise, že se podílely na tvrzené kartelové dohodě, není prokázané.

—

Žalobkyně dále tvrdí, že toto konstatování je založeno na nesprávném předpokladu, že se protiprávní jednání dotklo všech tras.

—

Žalobkyně kromě toho uvádí, že toto konstatování je nad rámec pravomoci Komise a vede k nejednoznačnosti ohledně zeměpisného rozsahu tvrzeného porušení povinnosti.

—

Žalobkyně konečně poukazují na to, že toto konstatování vede k nesrovnalostem mezi odůvodněním a výrokovou částí v souvislosti s jejím předmětem, které neumožňují žalobkyním pochopit povahu a rozsah tvrzeného porušení povinnosti.

—

Žalobkyně poukazují na to, že dotčené jednání nesleduje jediný protisoutěžní cíl.

—

Žalobkyně dále tvrdí, že dotčené jednání se netýká jednoho výrobku nebo služby.

—

Žalobkyně kromě toho uvádí, že dotčené jednání se netýkalo téhož podniku.

—

Žalobkyně dále poukazují na to, že tvrzené protiprávní jednání nemělo jednotnou povahu.

—

Žalobkyně dále uvádějí, že prvky tvrzeného porušení nebyly zkoumány souběžně.

—

Žalobkyně konečně poukazují na to, že Komise neposkytla dostatečné důkazy a neprovedla analýzu podle čl. 101 odst. 3 SFEU v souvislosti s neplacením provize.

—

Žalobkyně poukazují na to, že se nemohly vyjádřit k závěrům Komise, že věděly o protiprávním jednání týkajícím se bezpečnostního příplatku a neplacení provize.

—

Žalobkyně dále tvrdí, že na podporu závěru Komise o tvrzené kartelové dohodě byla uvedena nová tvrzení.

—

Žalobkyně kromě toho uvádí, že Komise vychází z důkazů, které jsou vůči nim nepřípustné.

—

Žalobkyně dále tvrdí, že nesrovnalosti mezi důvody napadeného rozhodnutí a výrokovou částí vedou k vadnému odůvodnění.

—

Žalobkyně konečně poukazují na to, že nemohly uvést své stanovisko k rozhodnutí o vypuštění 13 dopravců a tří aspektů protiprávního jednání z šetření po prohlášení o námitkách a Komise to nijak neodůvodnila.

—

Žalobkyně poukazují na to, že Komise nerozlišovala mezi koordinací konečné ceny a koordinací v souvislosti s omezenými aspekty ceny.

—

Žalobkyně dále tvrdí, že Komise nezohlednila omezený kombinovaný podíl na trhu adresátů a právní požadavky odvětví.

—

Žalobkyně kromě toho uvádí, že Komise nakládala s jejich jednáním stejně jako s daleko závažnějším jednáním jiných adresátů, včetně „jádra“.

—

Žalobkyně konečně poukazují na to, že Komise nezohlednila jejich omezenější účast na protiprávním jednání v porovnání s jinými adresáty, kterým byla pokuta rovněž snížena s ohledem na polehčující okolnosti.