—

Žalobce v tomto ohledu tvrdí, že sdružení není jediným subjektem, ale spíše skupinou subjektů nebo „kolektivním subjektem“, a že v grantových smlouvách ani v obecných podmínkách obsažených v příloze II obecných smluv se neuvádí, že subjekt zahrnutý do sdružení je třetí stranou ve vztahu k příjemci grantové smlouvy, pokud obě osoby mají samostatnou právní subjektivitu.

—

Žalobce v tomto ohledu tvrdí, že auditorská zpráva odsouhlasená Komisí vychází z výkladu grantových smluv, jenž není podložen zněním těchto smluv ani použitelnými právními pravidly. Tato zpráva naopak vychází výlučně z „prováděcí příručky“, kterou připravily útvary Komise. Podle tvrzení žalobce nemůže tento dokument, jenž byl vypracován jednostranně, převážit nad pravidly, která byla dohodnuta mezi smluvními stranami.

—

Žalobce v tomto ohledu tvrdí, že systém proplácení nepřímých nákladů týkající se některých poradců sdružení IBI, kteří pracovali z domu, nelze považovat za správný.

—

Žalobce v tomto ohledu tvrdí, že není zcela jasné, která smluvní ujednání grantových smluv ICARGO a CONTAIN, včetně jejich příloh, udělují Komisi právo, aby si od IBI vyžádala strukturovaný a podrobný audit všech smluv, jichž se IBI účastnilo v rámci sedmého rámcového programu. Komise, která jedná na základě předpokladu, že chyby, které byly díky auditu zjištěny, jsou systémové, požaduje, aby IBI uvedlo, zda je seznam úplný a případně jej doplnilo o chybějící projekty a ověřilo, zda se tyto systémové chyby nacházejí ve finančních zprávách týkajících se těchto projektů