1)

Článek 2 bod 5 a čl. 28 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/72/ES ze dne 13. července 2009 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o zrušení směrnice 2003/54/ES musí být vykládány v tom smyslu, že takové soustavy, jako jsou soustavy dotčené v původním řízení, které byly zřízeny pro účely vlastní spotřeby před vstupem této směrnice v platnost, které provozuje soukromý subjekt a je k nim připojen omezený počet výrobních a spotřebních jednotek, které jsou pak připojeny k veřejné soustavě, jsou distribučními soustavami spadajícími do působnosti uvedené směrnice.

2)

Článek 28 směrnice 2009/72 musí být vykládán v tom smyslu, že takové soustavy, jako jsou soustavy dotčené ve věci původním řízení, které členský stát kvalifikoval jako uzavřené distribuční soustavy ve smyslu odstavce 1 tohoto článku, mohou být proto z tohoto titulu tímto členským státem osvobozeny pouze od povinností uvedených v odstavci 2 uvedeného článku a zároveň se na ně mohou vztahovat jiné výjimky stanovené v této směrnici, a to konkrétně výjimka podle čl. 26 odst. 4 této směrnice, pokud splňují podmínky uvedeného ustanovení, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu. Tento členský stát v každém případě nemůže uvedené soustavy zařadit do samostatné kategorie distribučních soustav, aby pro ně mohly platit výjimky nestanovené v uvedené směrnici.

3)

Článek 32 odst. 1 směrnice 2009/72 musí být vykládán v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je úprava dotčená ve věci v původním řízení, která stanoví, že pro uzavřené distribuční soustavy ve smyslu čl. 28 odst. 1 této směrnice neplatí povinnost umožnit přístup třetím osobám, nýbrž musí pouze umožnit přístup třetím osobám spadajícím do kategorie uživatelů připojitelných k těmto soustavám, kteří mají právo na přístup k veřejné síti.

4)

Článek 15 odst. 7 a čl. 37 odst. 6 písm. b) směrnice 2009/72 musí být vykládány v tom smyslu, že v případě neexistence objektivního odůvodnění brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je úprava dotčená ve věci v původním řízení, která stanoví, že se poplatky za dispečink pro uživatele uzavřené distribuční soustavy vypočítají na základě toho, kolik elektrické energie si jednotliví uživatelé s touto soustavou vyměnili přes bod připojení jejich zařízení k této soustavě, pokud se ukáže, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu, že se uživatelé uzavřené distribuční soustavy nenacházejí ve stejné situaci jako ostatní uživatelé veřejné sítě a poskytovatel dispečinku v rámci veřejné sítě nese pouze omezené náklady na tyto uživatele uzavřené distribuční soustavy.