25.4.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 145/15

1)

Může soud členského státu, jehož příslušnost s ohledem na žalovanou vyplývá pouze z čl. 79 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 6/2002 ze dne 12. prosince 2001 o (průmyslových) vzorech Společenství (1) ve spojení s čl. 6 bodem 1 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (2), v rámci řízení o prosazování nároků z (průmyslového) vzoru Společenství přijmout vůči žalovanému se sídlem v jiném členském státě, který dodal žalovanému v dotčeném členském státu zboží, čímž pravděpodobně porušil práva duševního vlastnictví, opatření, která platí v celé Unii a mají přednost před příslušností založenou dodavatelskými vztahy?

2)

Musí být nařízení Rady (ES) č. 6/2002 ze dne 12. prosince 2001 o (průmyslových) vzorech Společenství a zvláště jeho čl. 20 odst. 1 písm. c) vykládáno v tom smyslu, že třetí osoba smí vyobrazit (průmyslový) vzor Společenství k obchodním účelům, pokud chce prodávat příslušenství ke zboží majitele, které odpovídá (průmyslovému) vzoru Společenství? Pokud ano, jaká kritéria se v tomto případě uplatní?

3)

Jakým způsobem se musí určit [země], „ve které k tomuto porušení došlo“ podle čl. 8 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (3), v případech, kdy zboží, které porušuje (průmyslový) vzor Společenství, porušovatel