Choose the experimental features you want to try

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 62012TN0026

    Věc T-26/12: Žaloba podaná dne 20. ledna 2012 — PT Musim Mas v. Rada

    Úř. věst. C 80, 17.3.2012, p. 22–23 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

    17.3.2012   

    CS

    Úřední věstník Evropské unie

    C 80/22


    Žaloba podaná dne 20. ledna 2012 — PT Musim Mas v. Rada

    (Věc T-26/12)

    2012/C 80/38

    Jednací jazyk: angličtina

    Účastnice řízení

    Žalobkyně: PT Perindustrian dan Perdagangan Musim Semi Mas (PT Musim Mas) (Medan, Indonésie) (zástupce: D. Luff, advokát)

    Žalovaná: Rada Evropské unie

    Návrhová žádání

    Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

    Zrušil články 1 a 2 prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1138/2011 ze dne 8. listopadu 2011 o uložení konečného antidumpingového cla a o konečném výběru prozatímního cla z dovozu některých mastných alkoholů a jejich směsí pocházejících z Indie, Indonésie a Malajsie (Úř. věst. L 293, s. 1) (dále jen „napadené nařízení“) v rozsahu, v němž se vztahují na žalobkyni;

    nařídil žalované náhradu nákladů řízení.

    Žalobní důvody a hlavní argumenty

    Na podporu žaloby předkládá žalobkyně pět žalobních důvodů.

    1)

    První žalobní důvod vycházející z tvrzení, že

    Tribunál má pravomoc přezkoumat články 1 a 2 napadeného nařízení a jejich soulad s nařízením Rady (ES) č. 1225/2009 ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (1) (dále jen „základní nařízení“) a obecnými zásadami unijního práva.

    2)

    Druhý žalobní důvod vycházející z tvrzení, že

    Rada porušila čl. 2 odst. 10 písm. i) základního nařízení, jelikož:

    a)

    se dopustila zjevně nesprávného posouzení skutkových okolností a zneužila své pravomoci tím, že odmítla uznat, že žalobkyně a její prodejní pobočky v Singapuru tvoří „jedinou hospodářskou entitu“. Komise během svého šetření vědomě nepřihlédla ke skutečnostem předloženým žalobkyní, které se týkaly propojených společností;

    b)

    Rada právně dostačujícím způsobem neprokázala, že podmínky čl. 2 odst. 10 písm. i) základního nařízení byly splněny. Rada rovněž zneužila své pravomoci a dopustila se zjevně nesprávného posouzení tím, že použila čl. 2 odst. 10 písm. i) základního nařízení, přičemž vycházela z nesprávných a nesprávně vyložených skutečností, aby prokázala, že podmínky čl. 2 odst. 10 písm. i) byly splněny. Rada nepřihlédla ke skutečnostem, které žalobkyně předložila Komisi. Komise přitom tyto skutečnosti ověřila a během celého šetření je nevyvrátila.

    3)

    Třetí žalobní důvod vycházející z tvrzení, že

    Rada porušila čl. 2 odst. 10 první pododstavec základního nařízení, jelikož:

    a)

    neprovedla spravedlivé srovnání mezi vývozní cenou a běžnou hodnotou. Neprokázala dostatečným způsobem rozdíly u činitelů ovlivňujících ceny a srovnatelnost cen. V rozporu s existující judikaturou neprokázala, že v případě neprovedení úpravy zaplacené provize, existuje asymetrie mezi běžnou hodnotou a vývozní cenou. Rada nepřihlédla k informacím a důkazům, které žalobkyně uvedla v dotazníku a během jejich kontrolních návštěv, i když tyto informace a důkazy prokazují, že ICOF S se rovněž zabývá domácím prodejem. Rada dále dostatečným způsobem neuvedla důvody, proč tyto informace a důkazy nezohlednila. Rada se tímto dopustila zjevně nesprávného posouzení skutkových okolností a zneužití pravomoci. Rada dále nedostatečně odůvodnila potřebu úpravy a tato úprava je vůči žalobkyni diskriminační.

    b)

    Rada se nevyvarovala zdvojení při odpočtu zisků z vývozní ceny. Rada nejdříve odečetla hypotetickou marži ve výši 5 % ze zisku ICOF E, když použila čl. 2 odst. 9 základního nařízení, a poté hypotetickou marži ve výši 5 % ze zisku ICOF S, a tímto odečetla neodpovídající celkovou hypotetickou marži ve výši 10 % z prodejní operace v rámci jedné skupiny. To je samozřejmě v rozporu se skutkovými okolnostmi a praxí pro tento typ obchodních operací. Komise jako vyšetřovací orgán by to měla vědět. Rada se tudíž dopustila zjevně nesprávného posouzení skutkových okolností týkajících se zisků v rámci skupiny a chybně, diskriminačně a nesmyslně použila čl. 2 odst. 10 základního nařízení.

    4)

    Čtvrtý žalobní důvod vycházející z tvrzení, že

    Rada při posouzení situace žalobkyně porušila zásadu řádné správy. Nepřihlédla totiž k informacím, důkazům a argumentům poskytnutých Komisi během šetření a namísto toho vycházela z formálních faktur, zaplacených provizí a smluv vytržených z kontextu, aby uměle navýšila dumpingovou marži žalobkyně. Komise i Rada měly při přijímání svých závěrů věnovat případu větší pozornost a provést jeho řádnou analýzu.

    5)

    Pátý žalobní důvod vycházející z tvrzení, že

    napadené nařízení bylo přijato v rozporu se zásadou rovnosti a zásadou zákazu diskriminace. Rada tím, že upravila vývozní cenu žalobkyně, vytvořila asymetrii mezi vývozní cenou a běžnou hodnotou, jelikož vycházela pouze z korporační a daňové struktury žalobkyně. Žalobkyně byla z tohoto důvodu poškozena dvojím odpočtem hypotetické ziskové marže. Obě situace jsou vůči žalobkyni diskriminační ve srovnání s ostatními prověřovanými společnostmi, jelikož tyto společnosti mají stejné náklady, které nebyly předmětem úpravy.


    (1)  Úř. věst. L 343, s. 51; oprava Úř. věst. L 7, s. 22


    Top