Žaloba podaná dne 8. července 2010 — Evropská komise v. Řecká republika

(Věc C-346/10)

()

2010/C 246/52

Jednací jazyk: řečtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupce: G. Zavvos)

Žalovaná: Řecká republika

Návrhová žádání žalobkyně

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Komise uvádí, že skutečnost, že poskytnutí nových licencí pro užitková vozidla závisí na „přepravních potřebách země“, které nejsou definovány objektivně, omezuje svobodu usazování silničních speditérských podniků v Řecku a že vzhledem k tomu, že dotčená omezení nejsou odůvodněna na základě veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti nebo veřejného zdraví, porušuje čl. 4 odst. 3 písm. a) zákona č. 383/1976 článek 49 SFEU (dříve 43 ES).

Krom toho odrazuje povinnost používat stanovené pevné poplatky s dolní a horní prahovou hodnotou zaprvé zahraniční podniky od přístupu na trh s nákladní silniční přepravou nebo na řecký trh pro obchod s ropnými výrobky a zadruhé brání podnikům již usazeným v Řecku v rozvoji jejich činností, protože nemohou účinně soutěžit s podniky již pevně zakotvenými na trhu, což ve výsledku, v souladu s judikaturou Soudního dvora, porušuje svobodu usazování. Toto stanovení poplatků a podmínek přepravy pro vozidla není v souladu s čl. 96 odst. 2 SFEU (protože Komise neposkytla požadované povolení) a neslouží ani k ochraně citlivých odvětví hospodářství a odlehlých oblastí, zatímco skutečnost, že Řecká republika stanovila jen minimální meze poplatků pro přepravu tekutých paliv užitkovými vozidly není v souladu s pravidly volné hospodářské soutěže a musí být tedy okamžitě odstraněna.

Krom toho zmocňuje zákon č. 3054/2002 řeckou vládu k tomu, aby kontrolovala počet soukromých cisternových vozidel na cestách, čímž sporné ustanovení porušuje svobodu usazování (článek 49 SFEU), protože patří k souboru předpisů řeckého právního řádu, které v konečném důsledku nesledují jen cíl zachovat uzavřenost povolání přepravců ropných výrobků, ale také cíl zachovat tržní sílu každého na tomto trhu činného podniku. Stanovení počtu cisternových vozidel podniků, které obchodují s ropnými výrobky, správním orgánem není nutné k tomu, aby se tyto podniky přizpůsobily tržním podmínkám a není odůvodněné ani z důvodů veřejné (silniční) bezpečnosti a veřejného zdraví.

Řecká republika neposkytla ani dostatečná vysvětlení a důkazy, aby odůvodnila výše uvedená omezení a tedy článek 4 zákona č. 383/1976 a články 6 a 7 zákona č. 3054/2002 spolu s odpovídající prováděcími ministerskými vyhláškami a stanovením pevných poplatků (v rámci určitých prahových hodnot) pro přepravní služby poskytované užitkovými vozidly porušují článek 49 Smlouvy o fungování Evropské Unie (dříve článek 43 ES).