EUR-Lex Access to European Union law
This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 62009CN0477
Case C-477/09: Reference for a preliminary ruling from the Cour de Cassation (France) lodged on 25 November 2009 — Charles Defossez v Christian Wiart, liquidator of Sotimon SARL, Office national de l’emploi, CGEA de Lille
Věc C-477/09: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Cour de cassation dne 25. listopadu 2009 — Charles Defossez v. Christian Wiart, likvidátor Sotimon SARL, Office national de l’emploi, CGEA de Lille
Věc C-477/09: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Cour de cassation dne 25. listopadu 2009 — Charles Defossez v. Christian Wiart, likvidátor Sotimon SARL, Office national de l’emploi, CGEA de Lille
Úř. věst. C 37, 13.2.2010, p. 18–19
(BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)
13.2.2010 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 37/18 |
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Cour de cassation dne 25. listopadu 2009 — Charles Defossez v. Christian Wiart, likvidátor Sotimon SARL, Office national de l’emploi, CGEA de Lille
(Věc C-477/09)
2010/C 37/19
Jednací jazyk: francouzština
Předkládající soud
Cour de cassation
Účastníci původního řízení
Žalobce: Charles Defossez
Žalovaný: Christian Wiart, likvidátor společnosti Sotimon SARL, Office national de l’emploi, CGEA de Lille
Předběžné otázky
Musí být článek 8a směrnice Rady č. 80/987/EHS ze dne 20. října 1980 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se ochrany zaměstnanců v případě platební neschopnosti zaměstnavatele (1), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2002/74/ES ze dne 23. září 2002 (2), který ve svém prvním odstavci stanoví, že ocitne-li se podnik provozující činnosti na územích nejméně dvou členských států v platební neschopnosti, je institucí příslušnou pro úhradu nesplacených pohledávek zaměstnanců instituce toho členského státu, na jehož území zaměstnanci pracují nebo obvykle pracují, a ve svém druhém odstavci, že rozsah práv zaměstnanců určí právní předpisy, kterými se řídí příslušná záruční instituce, vykládán tak, že určuje jedinou příslušnou instituci s vyloučením všech ostatních, nebo je ho třeba s ohledem na účel směrnice, kterým je posílení práv zaměstnanců využívajících volného pohybu, a čl. 9 první pododstavec téže směrnice, podle kterého se směrnice nedotýká možnosti členských států uplatňovat nebo přijímat právní a správní předpisy, které jsou pro zaměstnance příznivější, vykládat tak, že nezbavuje zaměstnance práva domáhat se namísto záruky této instituce výhodnější záruky instituce, u které je jeho zaměstnavatel pojištěn a u které přispívá podle vnitrostátního práva.
(1) Úř. věst. L 283, s. 23.
(2) Úř. věst. L 270, s. 10.