EUR-Lex Access to European Union law

Back to EUR-Lex homepage

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 62009CN0477

Věc C-477/09: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Cour de cassation dne 25. listopadu 2009 — Charles Defossez v. Christian Wiart, likvidátor Sotimon SARL, Office national de l’emploi, CGEA de Lille

Úř. věst. C 37, 13.2.2010, p. 18–19 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

13.2.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 37/18


Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Cour de cassation dne 25. listopadu 2009 — Charles Defossez v. Christian Wiart, likvidátor Sotimon SARL, Office national de l’emploi, CGEA de Lille

(Věc C-477/09)

2010/C 37/19

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Cour de cassation

Účastníci původního řízení

Žalobce: Charles Defossez

Žalovaný: Christian Wiart, likvidátor společnosti Sotimon SARL, Office national de l’emploi, CGEA de Lille

Předběžné otázky

Musí být článek 8a směrnice Rady č. 80/987/EHS ze dne 20. října 1980 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se ochrany zaměstnanců v případě platební neschopnosti zaměstnavatele (1), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2002/74/ES ze dne 23. září 2002 (2), který ve svém prvním odstavci stanoví, že ocitne-li se podnik provozující činnosti na územích nejméně dvou členských států v platební neschopnosti, je institucí příslušnou pro úhradu nesplacených pohledávek zaměstnanců instituce toho členského státu, na jehož území zaměstnanci pracují nebo obvykle pracují, a ve svém druhém odstavci, že rozsah práv zaměstnanců určí právní předpisy, kterými se řídí příslušná záruční instituce, vykládán tak, že určuje jedinou příslušnou instituci s vyloučením všech ostatních, nebo je ho třeba s ohledem na účel směrnice, kterým je posílení práv zaměstnanců využívajících volného pohybu, a čl. 9 první pododstavec téže směrnice, podle kterého se směrnice nedotýká možnosti členských států uplatňovat nebo přijímat právní a správní předpisy, které jsou pro zaměstnance příznivější, vykládat tak, že nezbavuje zaměstnance práva domáhat se namísto záruky této instituce výhodnější záruky instituce, u které je jeho zaměstnavatel pojištěn a u které přispívá podle vnitrostátního práva.


(1)  Úř. věst. L 283, s. 23.

(2)  Úř. věst. L 270, s. 10.


Top