13.2.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 37/7

—

prohlásit kasační opravný prostředek za přípustný a opodstatněný,

—

zrušit napadnutý rozsudek,

—

vyhovět žalobě podané v prvním stupni, konkrétně zrušit článek 3 sporného rozhodnutí,

—

podpůrně vrátit věc Tribunálu a případně mu uložit provedení odmítnutého důkazu,

—

uložit Komisi náhradu nákladů řízení v prvním stupni, jakož i v řízení o kasačním opravném prostředku, a Comunidad Autónoma de la Rioja, vedlejšího účastníka řízení, uložit náhradu nákladů řízení v prvním stupni.

1)

Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když měl za to, že ukončení předběžného přezkumu týkajícího se sporného daňového opatření před nabytím účinnosti nařízení č. 659/1999 (1) vyžaduje výslovné rozhodnutí Komise v daném smyslu (adresované členskému státu).

2)

Tribunál se dopustil zkreslení rozhodnutí ze dne 28. listopadu 2000, když měl za to, že uvedené rozhodnutí ukončilo předběžný přezkum týkající se sporného daňového opatření na základě stížnosti podané v dubnu 1994. Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když měl za to, že přezkum sporného daňového opatření v roce 2000 měl být proveden v rámci řízení pro existující podpory.

3)

Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když nedodržel procesní pravidla týkající se důkazního břemene a hodnocení důkazů, zejména v souvislosti s písemným důkazem, jímž je rozhodnutí ze dne 28. listopadu 2000 (hodnověrnost a důkazní hodnota). Porušení práva na spravedlivý proces.

4)

Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když nedodržel procesní pravidla týkající se důkazního břemene a hodnocení důkazů v souvislosti s objektivními, relevantními, shodnými a rozhodujícími opěrnými body existujícími v projednávané věci, které dokazovaly, že Komise před rozhodnutím ze dne 28. listopadu 2000 přezkoumala sporné daňové opatření a tento přezkum ukončila. Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když nedospěl k závěru, že přezkum sporného daňového opatření v roce 2000 měl být proveden v rámci řízení pro existující podpory.

5)

Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když potvrdil kvalifikaci sporného daňového opatření přijatého v roce 1993, jako provozní podpory, na základě definice podpory spojené s investováním uvedené v pokynech týkajících se státních podpor pro regiony z roku 1998. Došlo k porušení zásady právní jistoty a zejména zásady zákazu retroaktivity.

6)

Došlo k nesprávnému právnímu posouzení v souvislosti s pojmem „relevantní informace“ pro přezkum daňového opatření v rámci státní podpory, což vedlo k tomu, že Tribunál nepovažoval dobu trvání předběžného přezkumu za nepřiměřenou.

7)

Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když nepovažoval dobu trvání přezkumu sporného daňového opatření v délce 79 měsíců za nepřiměřenou, a když konstatoval, že nedošlo k porušení čl. 14 odst. 1 nařízení (ES) č. 659/1999 ve spojení se zásadou právní jistoty.

8)

Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když nepovažoval dobu trvání přezkumu sporného daňového opatření v délce 79 měsíců za nepřiměřenou, a když konstatoval, že nedošlo k porušení čl. 14 odst. 1 nařízení (ES) č. 659/1999 ve spojení se zásadou řádné správy.

9)

Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když měl za to, že v konkrétním případě neexistují žádné mimořádné okolnosti, které by odůvodňovaly legitimní očekávání ohledně regulérnosti daňového opatření, jež brání nařízení vrátit podporu na základě čl. 14 odst. 1 nařízení (ES) č. 659/1999. Došlo ke zkreslení rozhodnutí.

10)

Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když měl za to, že v konkrétním případě nedošlo k porušení zásady rovného zacházení, jež brání nařízení vrátit podporu na základě čl. 14 odst. 1 nařízení (ES) č. 659/1999.

11)

Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když nedodržel procesní pravidla v souvislosti s prováděním důkazů a rozhodl neprovést dokazování navrhované žalobcem v souvislosti s předložením určitých dokumentů Komise, jež se s ohledem na odůvodnění Tribunálu k zamítnutí žaloby jeví jako podstatný pro obranu zájmů žalobce. Došlo k porušení práva na spravedlivý proces, zásady „rovnosti zbraní“ a práva na obhajobu.