Kasační opravný prostředek podaný dne 20. listopadu 2009 Italskou republikou proti rozsudku Soudu prvního stupně (třetího senátu) vydanému dne 4. září 2009 ve věci T-211/05, Italská republika v. Komise Evropských společenství

(Věc C-458/09 P)

2010/C 24/63

Jednací jazyk: italština

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Italská republika (zástupkyně: G. Palmeri, zmocněnkyně)

Další účastnice řízení: Evropská komise

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

. Porušení článků 10 a 13 nařízení č. 659/1999 (1) (nařízení „řízení o státní podpoře“), čl. 88 odst. 2 ES a zásady kontradiktornosti. Zjevně nesprávné posouzení dokumentů.

Soud se domníval, že dopisy Komise z října a prosince 2003 zaslanými Itálii se začalo skutečné předběžné jednání o opatřeních zavedených nařízením č. 326/2003 (2). Soud neměl za to, že tyto dopisy znamenaly pouze obecné žádosti a negativní poznámku „není možné vyloučit“, že opatření obsahovala podporu neslučitelnou se společným trhem.

. Porušení zásady kontradiktornosti.

V rozhodnutí o zahájení formální vyšetřovacího řízení Komise viděla selektivnost opatření ve skutečnosti, že stanovená daňová zvýhodnění vylučovala společnosti, které neměly sídlo v Itálii. Naopak v konečném rozhodnutí se Komise domnívala, že opatření byla selektivní, protože daňová zvýhodnění svědčila mnohem víc společnostem usazeným v Itálii, protože jsou zdaňovány ze zisku uskutečněného na světové úrovní než společnostem Společenství, které jsou v Itálii zdaňovány pouze ze zisku uskutečněného v tomto členském státě. Komise nikdy neupozornila italskou vládu na tuto změnu přístupu a neumožnila jí předložit v tomto ohledu připomínky. Soud se nesprávně domníval, že jednání Komise je legální.

. Porušení čl. 87 odst. 1 ES.

V každém případě není možné považovat za selektivní úlevu, jakou je ta v projednávaném případě, která se vztahuje na všechny společnosti, jak italské, tak Společenství, které splňují podmínky k přijetí na burzu regulovaného trhu Evropské unie. Největší výhoda pro italské společnosti vyplývá z daňového systému, který stanoví zdanění na základě kritéria sídla, avšak jednoduchý rozdíl v rozsahu výhody mezi společnostmi, které jsou bez rozdílu zahrnuty do opatření úlevy, nemůže určovat jejich selektivní povahu. Soud se dopustil pochybení tím, že měl za to, že selektivnost mohla také spočívat v takovém rozdílu.

. Porušení čl. 87 odst. 1 ES. Nedostatek odůvodnění

Soud postupoval nesprávně, když měl za to, že opatření bylo selektivní v rozsahu, v němž v něm nejsou zahrnuty všechny společnosti. Jsou v něm totiž zahrnuty všechny společnosti, které splňují podmínky k přijetí na burzu regulovaného trhu. Navíc volba vstoupit na burzu zahrnuje významné strukturální náklady, které se netýkají společností, které na burzu připuštěny nejsou. Výběr přijatých společností se uskutečňuje na těchto objektivních základech a úleva je v souladu a spojená s rozdílem v nákladové situaci na strukturální úrovni, ve které se nachází obě kategorie společností. Opatření se proto použije obecně, a nikoliv selektivně. Soud v každém případě neposkytl dostatečné odůvodnění týkající se důkazů poskytnutých Itálií v tomto ohledu.

. Porušení čl. 87 odst. 1 ES.

Soud nesprávně dospěl k závěru, že opatření jsou v každém případě selektivní vzhledem k jejich krátkému trvání, které vylučuje společnosti přijímající rozhodnutí vstoupit na burzu později. Dočasná doba trvání úlev se totiž vysvětluje rozpočtovou rovnováhou a zkušební povahou opatření, avšak nemá vliv na jejich strukturu, která je jediným kritériem posouzení, zda jsou opatření selektivní, nebo ne.

. Porušení čl. 87 odst. 3 písm. c) ES. Nedostatek odůvodnění

Opatření, i když je považována za státní podporu, jsou slučitelné se společným trhem ve smyslu čl. 87 odst. 3 písm. c) jako investiční podpora na rozvoj určité hospodářské činností. Soud rozhodl nesprávně, když je považoval za provozní podpory, přičemž ignoroval stálou povahu účinků, které kotování vytváří ve struktuře a operační povaze společnosti, a když neměl za to, že zvýšení kótování na regulovaných trzích představuje činnost zasluhující podporu též na úrovni Společenství. Soud měl tedy zkritizovat Komisi, že vykonala svou diskreční pravomoc v oblasti, aniž by správně zjistila skutečnosti.

(1)  Úř. věst. L 83, s. 1

(2)  ve skutečnosti je jedná o legislativní nařízení č. 269/2003, změněné na zákon č. 326.