20.6.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 141/23

—

zrušit v plném rozsahu napadený rozsudek Soudu prvního stupně a vydat nový rozsudek, který v souladu s právem Společenství prohlásí rozhodnutí Komise 2005/261/ES ze dne 30. března 2004 o režimu podpory, kterou plánuje zavést Spojené království v souvislosti s reformou korporační daně vlády Gibraltaru (1), a

—

uložit odpůrcům náhradu nákladů řízení.

1.

Porušení čl. 299 odst. 4 ES prostřednictvím jeho výkladu v judikatuře Soudního dvora. Jednak napadený rozsudek ignoruje právní postavení Gibraltaru podle judikatury ESD (rozsudky ze dne 23. září 2003 a ze dne 12. září 2006), protože neprohlašuje, že Gibraltar byl prostřednictvím Utrechtské smlouvy z roku 1713 postoupen španělským králem britské koruně, a protože se při vymezení právního postavení Gibraltaru dopouští četných pochybení. A jednak rovněž porušuje čl. 299 odst. 4 ES, když Gibraltaru dává možnost právní nezávislosti na Spojeném království v daňových otázkách, což by znamenalo, že posledně uvedené neodpovídá za vnější vztahy prvně uvedeného v této oblasti, a v daňové oblasti by to Gibraltar de facto proměnilo v další členský stát.

2.

Porušení čl. 87 odst. 1 ES prostřednictvím výkladu v tom smyslu, že brání tomu, aby jej Společenství použilo v boji proti daňovým rájům uznaným Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Podle OECD je Gibraltar daňovým rájem. Napadený rozsudek tím, že podnikatelskou činnost v Gibraltaru považuje za nesrovnatelnou s podnikatelskou činností ve Spojeném království, odporuje zásadám OECD, podle kterých opatření, která mohou být v Gibraltaru běžná, mohou být škodlivá pro její členské státy, mezi kterými je Spojené království. Článek 87 odst. 1 ES je třeba vykládat v souladu se zásadami OECD, a proto je takové srovnání nejen možné, ale i nezbytné.

3.

Porušení obecných zásad Evropské centrální banky ze dne 16. července 2004 použitím čl. 87 odst. 1 ES. Evropský systém centrálních bank považuje Gibraltar, spolu s 37 dalšími územími, za extrateritoriální finanční středisko oddělené od Spojeného království v otázkách statistiky platební bilance, statistiky investiční pozice vůči zahraničí a výkazu devizových rezerv. Analýza napadeného rozsudku, jež brání srovnání mezi podnikatelskou činností v Gibraltaru a ve Spojeném království, brání takové definici, jež takové srovnání považuje za možné, a vede k použití čl. 87 odst. 1 ES, čímž porušuje platný právní předpis Společenství, jako jsou obecné zásady ECB ze dne 16. července 2004.

4.

Porušení čl. 87 odst. 1 ES nesplněním požadavku, podle kterého podporu poskytuje „stát nebo státní fondy“. Vzhledem k tomu, že Gibraltar je území tvořící součást členského státu, v souladu s čl. 299 odst. 4 ES, by tvrzení rozsudku, podle kterého se referenční rámec pro použití čl. 87 odst. 1 ES omezuje výhradně na zeměpisné hranice území Gibraltaru, vedlo k tomu, že by Gibraltar byl považován za členský stát, neboť v opačném případě by nikdy nemohl být splněn požadavek, podle kterého podporu poskytuje „stát nebo státní fondy“.

5.

Porušení zásady zákazu diskriminace tím, že byla bez odůvodnění uplatněna doktrína „Azory“ na předpoklad odlišný od předpokladu, z něhož daná doktrína vychází. Rozdíly mezi věcí Azory a věcí projednávanou v napadeném rozsudku jsou dva. Jednak Azory jsou území členského státu, což není případ Gibraltaru, a jednak ve věci Azory byla předmětem přezkumu snížení sazby korporační daně, zatímco v případu Gibraltaru jde o nový obecný systém korporační daně.

6.

Porušení čl. 87 odst. 1 ES nezohledněním skutečnosti, že požadavky na státní podpory jsou souběžné z podhledu regionální selektivity. Konkrétně má Španělské království za to, že rozsudek je stižen nesprávným právním posouzením, neboť tři požadavky politické autonomie, procesní autonomie a hospodářské autonomie, stanovené rozsudkem Azory, považuje za splněné.

7.

Nesprávné právní posouzení, neboť bylo odmítnuto zohlednit a použít čtvrtý požadavek uplatněný Španělským královstvím v řízení v prvním stupni. I kdyby byly tři požadavky rozsudku Azory považovány za splněné, bylo by třeba vyžadovat čtvrté kritérium harmonizace v rámci vnitřního daňového systému členského státu, který je původcem opatření.

8.

Porušení čl. 87 odst. 1 ES nezohledněním skutečnosti, že požadavky na státní podpory jsou souběžné z podhledu věcné selektivity. I za předpokladu, že by Gibraltar byl autonomním referenčním rámcem v němž se sbíhají požadavky rozsudku Azory, napadený rozsudek porušil čl. 87 odst. 1 ES při přezkumu věcné selektivity, neboť Soud prvního stupně ve své analýze nezohlednil, že prostřednictvím reformy korporační daně, kterou chce Gibraltar zavést, by došlo k vytvoření režimu, v němž by z 29 000 společností existujících v Gibraltaru 28 798 společností mohlo podléhat nulové sazbě daně. Tyto společnosti by byly daným opatřením obzvláště zvýhodněny, a napadený rozsudek tím, že tomu takto neporozuměl, porušil čl. 87 odst. 1 ES. Navíc Komise vymezila společný daňový režim v rozporu s tím, co tvrdí daný rozsudek.

9.

Nedostatek odůvodnění rozsudku, neboť nepřezkoumal čtvrtý požadavek uplatněný Španělským královstvím.

10.

Porušení základního práva na projednání žaloby v rozumné lhůtě, neboť uvedené řízení před Soudem prvního stupně trvalo prakticky dvojnásobek doby trvání běžného řízení, aniž by to bylo jakkoli odůvodněno, přičemž tato okolnost měla na spor relevantní dopad.

11.

Porušení čl. 77 písm. a) a b) jednacího řádu Soudu prvního stupně, neboť řízení nebylo po vyslechnutí účastníků řízení formálně přerušeno.