Účastníci řízení
Odůvodnění rozsudku
Výrok

Účastníci řízení

Ve věci C‑480/09 P,

jejímž předmětem je kasační opravný prostředek na základě článku 56 statutu Soudního dvora, podaný dne 26. listopadu 2009,

AceaElectrabel Produzione SpA, se sídlem v Římě (Itálie), zastoupená L. Radicatim di Brozolo a M. Merolou, avvocati,

účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka),

přičemž dalšími účastnicemi řízení jsou:

Evropská komise, zastoupená V. Di Buccim, jako zmocněncem,

žalovaná v prvním stupni,

Electrabel SA, se sídlem v Bruselu (Belgie), zastoupená L. Radicatim di Brozolo a M. Merolou, avvocati,

vedlejší účastnice v prvním stupni,

SOUDNÍ DVŮR (druhý senát),

ve složení J. N. Cunha Rodrigues, předseda senátu, A. Arabadžev (zpravodaj), A. Rosas, A. Ó Caoimh a C. Toader, soudci,

generální advokátka: E. Sharpston,

vedoucí soudní kanceláře: M. Ferriera, vrchní rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 30. září 2010,

s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generální advokátky, rozhodnout věc bez stanoviska,

vydává tento

Rozsudek

Odůvodnění rozsudku

1. Kasačním opravným prostředkem se společnost AceaElectrabel Produzione SpA (dále jen „AEP“) domáhá zrušení rozsudku Soudu prvního stupně Evropských společenství ze dne 8. září 2009, AceaElectrabel v. Komise (T‑303/05, Sb. rozh. s. II‑137, dále jen „napadený rozsudek“), kterým tento soud zamítl návrh na zrušení rozhodnutí Komise 2006/598/ES ze dne 16. března 2005 o státní podpoře, kterou Itálie – region Lazio – hodlá poskytnout na snížení emisí skleníkových plynů (Úř. věst. 2006, L 244, s. 8, dále jen „sporné rozhodnutí“).

Skutečnosti předcházející sporu

2. Skutkové okolnosti sporu, jak byly vylíčeny v bodech 1 až 17 napadeného rozsudku, lze shrnout následovně.

3. AEP je společností vyrábějící elektrickou energii, která je z 50% ovládána společností Electrabel Italia SpA (dále jen „Electrabel Italia“) a z 50% společností AceaElectrabel Holding SpA (dále jen „AceaElectrabel“).

4. Společnost Electrabel Italia je ze 100% ovládána společností Electrabel SA (dále jen „Electrabel“), která má své sídlo v Belgii.

5. AceaElectrabel je společným podnikem vytvořeným společnostmi ACEA SpA (dále jen „ACEA“) a Electrabel Italia. Tento společný podnik působí v odvětví elektrické energie a plynu. Je z 59,41 % ovládán společností ACEA a z 40,59 % společností Electrabel Italia. Dohody o vytvoření společného podniku stanovily, že ACEA má převést na AEP dvě tepelná elektrárenská zařízení a pět vodních elektráren, zatímco Electrabel má předložit řadu projektů na výstavbu zařízení.

6. AceaElectrabel krom toho ovládá zcela nebo zčásti podniky AceaElectrabel Energia (ze 100 %), AceaElectrabel Elettricità (ze 100 %) a AceaElectrabel Trading (dále jen „AE Trading“, z 84,17 %).

7. Struktura těchto podniků může být znázorněna následujícím způsobem:

>image>1

8. Dne 28. ledna 2002 oznámila Italská republika Komisi Evropských společenství dva projekty podpory investic, k nimž patřil projekt výstavby sítě dálkového vytápění nacházejícího se v blízkosti Říma, která měla být napájena energií z částečně zesíleného a přeměněného zařízení na kombinovanou výrobu energie, jež mělo vytápět novou čtvrť (dále jen „předmětná podpora“). Investiční náklady na tento projekt dosahovaly výše 9 500 000 eur a částka předmětné podpory činila 3 800 000 eur.

9. Dopisem ze dne 13. května 2003 oznámila Komise Italské republice své rozhodnutí zahájit ohledně předmětné podpory formální vyšetřovací řízení podle čl. 88 odst. 2 ES. Měla totiž za to, že je předmětná podpora slučitelná se společným trhem, ale že se musí uplatnit zásady, které Soudní dvůr formuloval v rozsudku ze dne 15. května 1997, TWD v. Komise (C‑355/95 P, Recueil, s. I‑2549), který potvrdil rozsudek Soudu ze dne 13. září 1995, TWD v. Komise (T‑244/93 a T‑486/93, Recueil, s. II‑2265) (dále jen „judikatura TWD v. Komise“).

10. Komise v tomto ohledu poukazuje na to, že ACEA je jedním z podniků pod městskou správou odvětví energetiky, které využívaly režimů podpory (dále jen „dřívější podpora“), jež byly prohlášeny za protiprávní a neslučitelné se společným trhem rozhodnutím Komise 2003/193/ES ze dne 5. června 2002 o státních podporách ve formě osvobození od daně a zvýhodněných půjček poskytovaných Itálií podnikům veřejných služeb s převládajícím veřejným kapitálem (Úř. věst. 2003, L 77, s. 21, dále jen „dřívější rozhodnutí“), a rovněž na to, že Italská republika jí po dvou výzvách v tomto směru nepotvrdila skutečné vymožení částek vyplacených společnosti ACEA v rámci těchto režimů, které bylo uloženo článkem 3 dřívějšího rozhodnutí.

11. Podle Komise totiž byla ACEA původním příjemcem předmětné podpory, jelikož AEP se stala současným příjemcem až poté, co v ní proběhla řada reorganizací. Komise má krom toho za to, že ACEA a AEP musí být považovány za jednu hospodářskou jednotku a že i přes vnitřní reorganizaci musí být tato skupina včetně společnosti ACEA považována za příjemce předmětné podpory.

12. Dne 16. května 2005 přijala Komise sporné rozhodnutí, v němž prohlásila předmětnou podporu za slučitelnou se společným trhem, ale odložila její vyplacení společnosti AEP až do okamžiku, kdy Italská republika předloží důkaz o vrácení dřívější podpory společností ACEA.

Řízení před Soudem a napadený rozsudek

13. Návrhem došlým kanceláři Soudu dne 3. srpna 2005 podala AEP žalobu znějící na z rušení sporného rozhodnutí v souladu s článkem 230 ES.

14. Svým prvním žalobním důvodem uplatňovala AEP porušení čl. 87 odst. 1 ES, jakož i vady v odůvodnění sporného rozhodnutí a při vyšetřování týkajícím se kvalifikace předmětné podpory jako státní podpory. Druhý žalobní důvod vycházel z porušení článku 88 ES a nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku [88] Smlouvy o ES (Úř. věst. L 83, s. 1; Zvl. vyd. 08/01, s. 339), jakož i z nesprávného právního posouzení a nedostatečnosti a rozporuplnosti odůvodnění sporného rozhodnutí, pokud jde o totožnost příjemce předmětné podpory. Třetí žalobní důvod vycházel z toho, že odklad vyplacení předmětné podpory je protiprávní a odkaz na judikaturu TWD v. Komise není relevantní.

15. Dne 6. prosince 2005 podala Electrabel návrh o vstup do řízení jako vedlejší účastnice na podporu návrhových žádání AEP. Usnesením ze dne 7. dubna 2006 předseda pátého senátu Soudu tento vstup do řízení povolil.

16. Dne 24. července 2007 požádal Soud účastníky řízení a Italskou republiku, aby předložily hmotný důkaz o případném vrácení dřívější podpory společností ACEA, pokud jej mají k dispozici.

17. Dopisem ze dne 7. září 2007 potvrdila Italská republika, že ACEA vrátila částku 1 511 135,88 eur za rok 1998 a částku 1 534 938,78 eur za rok 1999.

18. V dopisu ze dne 14. února 2008 uvedla Komise, že částky vrácené společností ACEA představují velmi malý procentní podíl částek, které měly být vráceny na základě dřívějšího rozhodnutí ve vztahu k výpočtům uvedeným v účetní rozvaze společnosti ACEA pro rok 2004. Zdůraznila, že odkladná podmínka, na níž záviselo vyplacení předmětné podpory, nemůže být tedy považována za splněnou.

19. Soud napadeným rozsudkem žalobu zamítl.

20. Pokud jde o první žalobní důvod, Soud měl za to, že Komise, mohla kvalifikovat předmětnou podporu jako státní podporu, aniž porušila čl. 87 odst. 1 ES, jelikož místní charakter sítě dálkového vytápění nevylučuje soutěžní vztahy s jinými energetickými produkty ani případné ohrožení obchodu mezi členskými státy, a že toto zjištění bylo dostatečně odůvodněno. Soud krom toho odmítl jako nepřípustné argumenty, podle nichž odůvodnění sporného rozhodnutí je rozporuplné a vyšetřování týkající se kvalifikace předmětné podpory jako státní podpory bylo nedostatečné, neboť měl za to, že žaloba neobsahovala v tomto ohledu žádnou argumentaci.

21. Soud prohlásil druhý žalobní důvod za nepřípustný v rozsahu, v němž vycházel z porušení článku 88 ES a nařízení č. 659/1999, jelikož podle Soudu žaloba neobsahovala žádný argument ohledně uvedených porušení. V rozsahu, v němž se druhý žalobní důvod vztahoval k nesprávnému právnímu posouzení, jakož i k nedostatečnosti a rozporuplnosti odůvodnění sporného rozhodnutí, pokud jde o totožnost příjemce předmětné podpory, Soud rozhodl, že se Komise nedopustila zjevně nesprávného posouzení, když měla pro účely vyšetřování předmětné podpory za to, že ACEA a AEP musí být považovány za jednu hospodářskou jednotku a že o ACEA se musí mít za to, že je jedním z příjemců předmětné podpory. Dál měl Soud za to, že sporné rozhodnutí bylo dostatečně odůvodněno a nebylo rozporuplné.

22. Pokud jde o třetí žalobní důvod, Soud zamítl argumenty vycházející z tvrzení, že ACEA a AEP nejsou totožné a že dřívější a předmětná podpora nemají kumulativní účinek s tím, že odkázal na své úvahy učiněné v rámci posouzení druhého žalobního důvodu. Měl také za to, že v rozporu s tím, co uvedla AEP, je judikatura TWD v. Komise použitelná také ve vztahu k obecným režimům podpor, a nikoliv pouze ve vztahu k individuálním podporám. Konečně Soud rozhodl, že Komise nejednala v rozporu s uvedenou judikaturou, když měla za to, že nebyla povinna prokázat účinky narušení hospodářské soutěže, které by mělo kumulování dřívější a předmětné podpory, ani předem znát přesnou částku dřívější podpory.

Návrhová žádání účastníků řízení

23. AEP navrhuje, aby Soudní dvůr:

– zrušil napadený rozsudek a přijal návrhová žádání předložená v prvním stupni;

– podpůrně vrátil věc Tribunálu a 

– uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

24. Komise navrhuje, aby Soudní dvůr:

– zamítl kasační opravný prostředek a 

– uložil AEP náhradu nákladů řízení.

Ke kasačnímu opravnému prostředku

25. Navrhovatelka uplatňuje dva důvody kasačního opravného prostředku, první vychází ze zkreslení žalobních důvodů, nesprávného právního posouzení, jakož i z iracionálního a rozporuplného charakteru odůvodnění napadeného rozsudku, pokud jde o určení příjemce předmětné podpory. Druhý důvod vychází ze zkreslení žalobních důvodů, nesprávného právního posouzení a rozporuplnosti a nedostatečnosti odůvodnění tohoto rozsudku, pokud jde o význam judikatury TWD v. Komise.

K prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku, týkajícímu se určení příjemce předmětné podpory

K první části prvního důvodu kasačního opravného prostředku, vycházející ze zkreslení žalobních důvodů

– Argumentace účastníků řízení

26. AEP se domnívá, že prohlášení nepřípustnosti druhého žalobního důvodu v rozsahu, v němž tento důvod vycházel z porušení článku 88 ES a nařízení č. 659/1999, vyplývá z povrchního přezkumu žaloby, neboť odkaz na tato pravidla musí být vykládán ve spojení s argumentací ohledně nesprávného posouzení při určování příjemce předmětné podpory. Správné určení příjemce je totiž relevantní s ohledem na dodržení procesních pravidel v oblasti státních podpor.

27. Podle AEP bylo o otázce hospodářské kontinuity mezi ACEA a AEP z důvodu převodu části podniku, v jejímž rámci probíhal projekt, na nějž byla poskytnuta předmětná podpora, zeširoka pojednáno jak ve spisech účastníků řízení, tak na jednání. Soud nicméně nevzal tuto diskusi v úvahu, čímž zkreslil žalobní důvod a výsledky vyšetřování.

– Závěry Soudního dvora

28. Podle ustálené judikatury musí Soud odmítnout jako nepřípustný bod návrhových žádání žaloby, která mu je předložena, pokud hlavní skutkové a právní okolnosti, na kterých je tento bod návrhových žádání založen, nevyplývají uceleně a srozumitelně ze znění samotné žaloby (rozsudek ze dne 18. července 2006, Rossi v. OHIM, C‑214/05 P, Sb. rozh. s. I‑7057, bod 37, a usnesení ze dne 13. března 2007, Arizona Chemical a další v. Komise, C‑150/06 P, bod 45).

29. Soud tedy právem poté, co uvedl, že v souladu s čl. 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu musí každá žaloba obsahovat předmět sporu a stručný popis žalobních důvodů, a to dostatečně jasně a přesně, aby umožnily žalovanému připravit svou obhajobu a Soudu rozhodnout o žalobě, odmítl jako nepřípustnou argumentaci vycházející z porušení článku 88 ES a nařízení č. 659/1999 z důvodu, že nesplňovala tyto podmínky.

30. Žaloba podaná k Soudu totiž neidentifikovala jasně, jednoznačně, koherentně a srozumitelně, v čem sporné rozhodnutí porušilo tato ustanovení. AEP krom toho nepředložila Soudnímu dvoru žádnou skutečnost, jejímž cílem by bylo prokázat, že žaloba podaná k Soudu uvedené podmínky splňovala.

31. Zvláště v tomto ohledu nemůže stačit poukaz na to, že se odkaz na uvedená ustanovení musí vykládat ve spojení s argumentací ohledně nesprávného posouzení při určování příjemce předmětné podpory, jelikož žaloba neozřejmuje tuto souvislost ani to, čím domnělé nesprávné posouzení vedlo k porušení právě těchto ustanovení.

32. Za těchto podmínek musí být první část prvního důvodu kasačního opravného prostředku zamítnuta.

Ke druhé části prvního důvodu kasačního opravného prostředku, vycházející z nesprávného právního posouzení

– Argumentace účastníků řízení

33. AEP uvádí, že se Soud dopustil nesprávného právního posouzení, když potvrdil závěr Komise, podle něhož tvoří ACEA a AEP jednu hospodářskou jednotku. I když je AEP ovládána z méně než 30 %, společností ACEA, vlastní ji ze 70 % společnost Electrabel, takže nelze tvrdit, že AEP tvoří jednu hospodářskou jednotku s ACEA.

34. Podle AEP z veškeré judikatury citované Soudem na podporu své analýzy vyplývá, že posuzovací pravomoc, kterou má Komise k určení toho, zda pro účely identifikace příjemce podpory dva nebo několik podniků tvoří jednu hospodářskou jednotku, je omezena na případy výlučného ovládání toutéž osobou nebo skupinou. Pokud je naopak podnik ovládán, jako v projednávaném případě, společným podnikem, který je sám ovládán dvěma odlišnými skupinami, nelze z uvedené judikatury vyvodit, že Komise může dojít k závěru o existenci hospodářské jednotky mezi ovládanou společností a jednou ze dvou společností ovládajících společný podnik.

35. AEP má také za to, že Komise nikdy nepoužila takový přístup v jiných oblastech práva hospodářské soutěže, i když toto právo používá stejné pojmy ve všech svých oblastech. Tvrdí, že ačkoli Soud dospěl k opačnému závěru, pojmy použitelné v oblasti spojování podniků nebo kartelových dohod mohou být přeneseny do oblasti státních podpor, s výjimkou zvláštních situací odůvodňujících odlišný výklad.

36. V tomto ohledu Komise ve svém rozhodnutí schvalujícím zřízení AEP kvalifikovala tento společný podnik jako spojení podniků, protože se jedná o podnik, který je funkčně samostatný ve vztahu ke svým mateřským společnostem. Pojem „funkční samostatnost“ je přitom používán v právu hospodářské soutěže pro společné podniky, které přestože jsou ovládány různými hospodářskými skupinami, mají vlastní organizační a správní strukturu a na trhu působí prostřednictvím samostatných operativních a finančních prostředků.

37. Podle AEP se tedy Soud dopustil nesprávného posouzení, když v bodě 142 napadeného rozsudku přes toto dřívější zjištění Komise dospěl k závěru, že AEP nemá skutečnou funkční samostatnost ve vztahu k ACEA a Electrabel z důvodu jejich společného ovládání společnosti AEP. Soud totiž podle jejího názoru zaměnil pojmy „funkční samostatnost“ a „ovládání“, přičemž každé ovládání nemá vliv na funkční samostatnost podniku.

38. Pokud jde dále o to, že Soud měl v bodě 142 napadeného rozsudku za to, že AEP není funkčně samostatná, protože energii, kterou vyrábí, uvádí na trh AE Trading, AEP poznamenává, že takové úvahy nejsou relevantní, neboť oddělení výroby, jakož i velkoobchodního prodeje, které zajišťuje v projednávaném případě AEP, od maloobchodního prodeje, který v projednávaném případě provádí AE Trading, je v odvětví energetiky běžné a Komise o něm v době, kdy schválila spojení podniků, věděla.

39. AEP dodává, že ačkoli Soud uvádí, že Komise nepřičítala žádnou odpovědnost AEP ani po ní nepožadovala vrácení dřívější podpory, nic to nemění na tom, že AEP a prostřednictvím ní Electrabel, nesou důsledky odkladu vyplacení předmětné podpory. Pokud přitom Komise chtěla postihnout prostřednictvím společnosti AEP společnost ACEA, neměla ovlivnit situaci Electrabel a odložit vyplacení předmětné podpory pouze poměrně k účasti držené ACEA, a sice ve výši 29,705 %.

40. Odkaz Soudu na rozsudek ze dne 29. dubna 2004, Itálie v. Komise (C‑91/01, Sb. rozh. s. I‑4355, body 50 až 53) není podle AEP relevantní vzhledem k tomu, že věc, ve které byl vydán tento rozsudek, se týkala toho, zda společnost může mít prospěch z přednostního zacházení přiznaného malým a středním podnikům, a nikoliv příslušnosti k hospodářské jednotce. V této věci se krom toho jednalo o výlučné ovládání jednou skupinou.

41. Pokud jde o to, že Soud rozhodl o existenci hospodářské kontinuity mezi ACEA a AEP z důvodu převodu části podniku, v jejímž rámci probíhal projekt, na nějž byla poskytnuta předmětná podpora, má AEP za to, že tento převod nemůže stačit k prokázání toho, že pokračovala v činnosti, kterou předtím vykonávala ACEA, a že se stala příjemcem této podpory. Nemůže být ani základem pro závěr, že AEP a ACEA tvoří jednu hospodářskou jednotku.

42. V tomto ohledu AEP uvádí, že k převodu zmíněného projektu došlo v souvislosti s dohodou o společném podniku, která představovala ukončení nabídkového řízení vyhlášeného společností ACEA, v rámci něhož byla převedená část podniku přiměřeným způsobem ohodnocena podle tržních pravidel. Z bodu 33 oznámení Komise nazvaného „Cesta k účinnému provádění rozhodnutí Komise, jimiž se členským státům nařizuje zajistit navrácení protiprávní a neslučitelné podpory“ (Úř. věst. 2007, C 272, s. 4) přitom vyplývá, že v případě takového převodu aktiv („asset deals“), jako je převod v projednávaném případě, neexistuje kontinuita mezi dřívějším a novým podnikem.

43. Pokud jde o úvahy Soudu vztahující se k nebezpečí, že cílem převodu dotčené části podniku ACEA na AEP mohlo být vyhnout se příkazu k vrácení podpory obsaženého v dřívějším rozhodnutí, AEP připomíná, že před Soudem uvedla, že tak významná operace z hospodářského a strategického hlediska, jako je zřízení AceaElectrabel, nemohla být provedena za účelem vyhnout se riziku odkladu vyplacení státní podpory v tak zanedbatelné výši ve vztahu k celkové hodnotě operace.

44. Krom toho Soud tím, že rozhodl, že Komise neměla povinnost prokázat cíl spočívající ve vyhýbání se příkazu k navrácení podpory a že zjištění převodu a uvedení rizik, která jsou s ním spojena ve vztahu k pravidlům v oblasti státních podpor, postačuje pro vývody Komise, zbavil Komisi její povinnosti odůvodnit svá rozhodnutí jinak než odkazem na teoretické a paradoxní případy.

45. Během jednání podpořila Electrabel argumentaci AEP s cílem prokázat, jak skutečnost, že AEP a ACEA netvoří hospodářskou jednotku, tak skutečnost, že převod dotčené části podniku ACEA na AEP nebyl proveden s cílem vyhnout se příkazu k vrácení obsažený ve dřívějším rozhodnutí. Electrabel zvláště uvedla, že jakékoliv nebezpečí vyhýbání se příkazu musí být hodnoceno nikoliv abstraktně, ale na základě konkrétních skutkových okolností.

– Závěry Soudního dvora

46. Vzhledem k tomu, že AEP a Electrabel zpochybňují zjištění Soudu, že Komise mohla považovat AEP a ACEA za společnosti představující jednu hospodářskou jednotku z hlediska dřívější a předmětné podpory, je třeba ověřit, zda Soud mohl – aniž se tím dopustil nesprávného právního posouzení – sporné rozhodnutí, pokud jde o tuto problematiku, potvrdit.

47. Z judikatury Soudního dvora v tomto ohledu vyplývá, že po provedení restrukturalizace, jejíž součástí je převod výrobních zařízení společnosti na nově založené průmyslové společnosti, přičemž dřívější společnost má nadále účast v těchto nově založených průmyslových společnostech, mohou všechny tyto společnosti s ohledem na podporu tvořit jednu skupinu, přestože nově založené průmyslové společnosti mají svou právní subjektivitu odlišnou od právní subjektivity dřívější společnosti (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 14. listopadu 1984, Intermills v. Komise, 323/82, Recueil, s. 3809, bod 11).

48. Dřívější společnost a nové výrobní společnosti mohou zejména tvořit jednu hospodářskou jednotku, pokud provedená restrukturalizace představuje soudržný celek z průmyslového a finančního hlediska (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek Intermills v. Komise, bod 12).

49. Z judikatury Soudního dvora rovněž vyplývá, že subjekt, který vlastnictvím většinových podílů ve společnosti tuto společnost ovládá tím, že se přímo či nepřímo vměšuje do její správy, musí být považován za účastnícího se hospodářské činnosti vykonávané ovládaným podnikem (rozsudek ze dne 10. ledna 2006, Cassa di Risparmio di Firenze a další, C‑222/04, Sb. rozh. s. I‑289, body 112 a 118).

50. Pokud by tomu tak nebylo, postačilo by pouhé rozdělení podniku na dva odlišné subjekty – z nichž první by vykonával přímo původní hospodářskou činnost a druhý by první podnik ovládal, přičemž by zasahoval do jeho správy – aby pravidla Společenství ohledně státních podpor byla zbavena svého užitečného účinku. Druhému subjektu by to umožnilo využít dotace nebo jiná zvýhodnění poskytovaná státem nebo ze státních prostředků a použít je zcela nebo částečně ve prospěch prvního subjektu, čili rovněž v zájmu hospodářské jednotky tvořené oběma subjekty (výše uvedený rozsudek Cassa di Risparmio di Firenze a další, bod 114).

51. Okolnost, že členové řídícího výboru a dozorčího orgánu uvedeného subjektu jsou jmenováni do obdobných orgánů ovládané společnosti, může zejména odrážet možnost plnit dozorčí funkci, funkci iniciátora a funkci finanční podpory, což jde nad rámec pouhého investování kapitálu investorem, i odrážet existenci organických a funkčních vazeb mezi subjektem, který vlastnictvím většinových podílů ovládá společnost, a toutéž ovládanou společností (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek Cassa di Risparmio di Firenze a další, body 116 a 117).

52. V projednávaném případě AEP ani Electrabel nezpochybnily následující zjištění Soudu: a sice že zaprvé Soud konstatoval v bodě 103 napadeného rozsudku, že ACEA byla původním příjemcem předmětné podpory, že došlo k převodu části podniku ACEA, kterému byla poskytnuta uvedená podpora, na AEP a že AEP pokračuje v činnosti této části podniku. V bodě 142 napadeného rozsudku Soud také uvedl, že energii, kterou vyrábí společnost AEP, uvádí na trh společnost AE Trading, která je z 84,17 % ovládaná společností AceaElectrabel, jež je ovládána z 59,41 % společností ACEA.

53. Zadruhé v bodě 109 napadeného rozsudku Soud konstatoval, že je AEP spojená jak s ACEA, tak s Electrabel a že ACEA vlastní většinu kapitálu AceaElectrabel, která vlastní 50 % kapitálu AEP, a v bodě 111 tohoto rozsudku uvedl, že ACEA výslovně uvedla, že spolu s Electrabel ovládá AEP.

54. Zatřetí Soud v bodě 119 napadeného rozsudku poukázal na to, že i když je Electrabel zastoupena osmi členy z dvanácti ve správní radě AEP a čtyřmi členy ze šesti ve výkonném výboru, je v nejdůležitějších věcech nezbytný souhlas jednoho z členů zastupujících ACEA, což jí dává právo blokovat rozhodnutí.

55. Z judikatury připomenuté v bodech 47 a 48 tohoto rozsudku přitom vyplývá, že za takovýchto okolností mohla mít Komise za to, aniž překročila svůj prostor pro uvážení, že po restrukturalizaci provedené společností ACEA s podporou Electrabel jsou ACEA a AEP součástí soudržného celku s ohledem na dřívější a předmětnou podporu, jelikož uvedená restrukturalizace zahrnovala převod dotčené části podniku ACEA na AEP, AEP pokračuje v činnostech této části podniku, ACEA má nadále účast v AEP a energie vyráběná AEP je uváděna na trh společností AE Trading, přičemž AE Trading je ovládána ACEA prostřednictvím většinové účasti v AceaElectrabel.

56. Dále s ohledem na judikaturu připomenutou v bodech 49 a 51 tohoto rozsudku ze stejných zjištění vyplývá, že Komise mohla mít za to, že ACEA, která vlastní podíly umožňující jí společně ovládat AEP, realizuje ovládání tak, že se přímo nebo nepřímo vměšuje do její správy prostřednictvím jak přítomnosti svých zástupců ve správní radě AEP a ve výkonném výboru, tak své většinové účasti v AceaElectrabel vzhledem k tomu, že AceaElectrabel vlastní 50 % kapitálu AEP.

57. Soud krom toho v bodě 125 napadeného rozsudku uvedl, že dohoda o přidělení části podniku převedené z ACEA na AEP stanovila doložku vylučující jakýkoliv případný spor týkající se uvedené části a že ACEA již v této době zpochybnila dřívější rozhodnutí.

58. Za těchto okolností nemůže být přitom vytýkáno Soudu, že se dopustil nesprávného posouzení, když měl v bodě 130 napadeného rozsudku za to, že Komise v projednávaném případě prokázala, že restrukturalizace provedená společností ACEA společně se společností Electrabel mohla vyvolat nebezpečí vyhýbání se příkazu k vrácení podpory obsaženému v dřívějším rozhodnutí.

59. Na jedné straně je totiž třeba mít za to, že v rozporu s tvrzením AEP a Electrabel nemůže zohlednění nebezpečí, že dojde k vyhýbání se příkazu k vrácení dřívější podpory, za skutkových okolností projednávaného případu podléhat důkazu o existenci takového cíle. Pokud by tomu tak bylo, podniky by byly podněcovány k tomu, aby vytvářely sociální struktury, jejichž cílem by bylo vyhnout se vrácení protiprávních podpor, přičemž by měly výhodu v tom, že by důkazní břemeno ohledně sledování takového cíle měla Komise.

60. Proto Soud právem rozhodl, že stačilo, že Komise prokázala v projednávaném případě existenci takového nebezpečí.

61. Na straně druhé Komise mohla mít za to, že kdyby nekonstatovala existenci hospodářské jednotky s ACEA, mohla by AEP po provedení restrukturalizace a za společného ovládání společností ACEA pokračovat v převedené činnosti, přičemž by byla příjemcem dřívější podpory a získala by i předmětnou podporu. Lze mít i za to, že by poskytnutí předmětné podpory společnosti AEP umožnilo její využití i společnosti ACEA, a to vzhledem k tomu, že vykonávají své hospodářské činnosti v rámci soudržného celku.

62. Přitom s ohledem na judikaturu připomenutou v bodě 50 tohoto rozsudku by skutečnost, že společnost ACEA by mohla být příjemcem předmětné podpory, postačila k tomu, aby pravidla Unie ohledně státních podpor byla zbavena užitečného účinku, což by bylo mimo jiné v rozporu s logikou judikatury TWD v. Komise.

63. Za těchto podmínek mohl mít Soud za to, aniž se dopustil nesprávného právního posouzení, že se Komise, která má v tomto ohledu širokou posuzovací pravomoc, nedopustila zjevně nesprávného posouzení, když dospěla k závěru, že ACEA a AEP tvoří jednu hospodářskou jednotku s ohledem na dřívější a předmětnou podporu.

64. Soud zvláště mohl mít za to, že okolnost, že společnost ACEA ovládá společně se společností Electrabel společnost AEP a že Electrabel má v AEP větší část kapitálu než ACEA, nebrání v projednávaném případě závěru Komise, že ACEA a AEP tvoří uvedenou hospodářskou jednotku.

65. Tento závěr nemůže být zpochybněn jinými argumenty předloženými společností AEP.

66. Zaprvé je třeba mít za to, že s ohledem na výše uvedenou analýzu, nelze přijmout argumenty vycházející jednak z funkční samostatnosti AEP ve vztahu k ACEA, kterou Komise konstatovala v rámci posouzení spojení podniků, a jednak z pojmu „hospodářská jednotka“ v oblasti kartelových dohod a spojování podniků. Jak totiž právem Soud rozhodl v bodech 135, 137 a 138 napadeného rozsudku, pojem „hospodářská jednotka“ se v oblasti státních podpor může lišit od pojmu „hospodářská jednotka“ použitelného v jiných oblastech práva hospodářské soutěže.

67. V každém případě případná funkční samostatnost AEP ani pojem „hospodářská jednotka“ z oblasti kartelových dohod a spojování podniků nemohou zpochybnit okolnost, že s ohledem zejména na právo blokovat rozhodnutí, které má ACEA v nejdůležitějších věcech řízení AEP, mohl Soud v projednávaném případě potvrdit závěr Komise, že ACEA společně ovládá společnost AEP a že AEP je součástí soudržného celku.

68. Zadruhé, pokud jde o argument vycházející z převodu dotčené části podniku na AEP v rámci domnělého převodu aktiv („asset deal“), stačí uvést, že se pravidla vztahující se na tento druh převodů nemohou uplatnit za takových okolností, jako jsou okolnosti projednávaného případu, kdy ACEA společně ovládá dotčenou část podniku, a může tak být považována za součást hospodářské jednotky spolu s AEP.

69. Zatřetí, pokud jde o argument vycházející z odkazu Soudu na výše uvedený rozsudek Itálie v. Komise, z posouzení v bodech 55 až 64 tohoto rozsudku vyplývá, že i kdyby byl tento odkaz nesprávný, jak tvrdí AEP, mohl Soud nicméně dospět k závěru, že Komise mohla konstatovat, že ACEA a AEP tvoří jednu hospodářskou jednotku. Tento argument je tudíž neúčinný.

70. Začtvrté ohledně argumentu AEP, že vyplacení předmětné podpory mělo být odloženo pouze do výše, která poměrně odpovídá kapitálu AEP, který vlastní ACEA, stačí uvést, že z důvodů vysvětlených v bodě 61 tohoto rozsudku mohly mít Komise a Soud za to, že jakákoliv podpora, byť v nižší výši, poskytnutá AEP, mohla přinést výhody ACEA.

71. S ohledem na výše uvedené je třeba druhou část prvního důvodu kasačního opravného prostředku zamítnout.

Ke třetí části prvního důvodu kasačního opravného prostředku, vycházející z iracionality a rozporuplnosti odůvodnění napadeného rozsudku

– Argumentace účastníků řízení

72. AEP vytýká Soudu, že se omezil na převzetí argumentů Komise, aniž si všímal jejich rozporuplnosti a zjevně nesprávného právního a skutkového posouzení, kterými jsou tyto argumenty stiženy.

73. AEP má zvláště za to, že jelikož Soud uznal, že je AEP ovládána dvěma odlišnými skupinami, z nichž Electrabel vlastní větší část, je jeho závěr, že AEP a ACEA jsou ovládány z jednoho centra, rozporuplný, svévolný a nelogický, protože stejná společnost nemůže logicky tvořit hospodářskou jednotku se dvěma odlišnými osobami.

74. Krom toho závěr Soudu, že AEP není funkčně nezávislá, protože uvádění jí vyráběné energie na trh přísluší společnosti AE Trading, není podle jejího názoru doložen žádným vysvětlením, které by mohlo objasnit jeho význam.

75. AEP je toho názoru, že není racionální ani logické uznat, jak učinil Soud, že AceaElectrabel byla vytvořena za účelem obejít pravidla použitelná na státní podpory a že Komise neměla povinnost tento cíl spočívající v obejití pravidel prokázat, nýbrž že zjištění převodu a uvedení nebezpečí, která jsou s ním spojena ve vztahu k pravidlům v oblasti státních podpor, pro vývody Komise postačují.

76. Podle AEP si Soud protiřečil i v bodě 140 napadeného rozsudku, když měl za to, že pro určení existence hospodářské jednotky, je třeba vzít v úvahu účast dotčeného podniku ve skupině společností, která je přímo nebo nepřímo ovládána jednou z nich, jakož i vytvoření jedné skupiny ovládané jedním subjektem, ačkoli sám konstatoval, že AEP je ovládána dvěma odlišnými subjekty.

– Závěry Soudního dvora

77. Je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury povinnost uvést odůvodnění rozsudků, která přísluší Soudu na základě článku 36 a čl. 53 prvního pododstavce statutu Soudního dvora, neukládá Soudu povinnost poskytovat vysvětlení, ve kterém by se vyčerpávajícím způsobem postupně zabýval každou ze všech úvah uvedených účastníky sporu. Odůvodnění tedy může být implicitní za podmínky, že umožní zúčastněným osobám seznámit se s důvody, pro které byla dotčená opatření přijata, a Soudnímu dvoru disponovat poznatky dostatečnými k tomu, aby mohl vykonat svůj soudní přezkum (rozsudek ze dne 2. dubna 2009, Bouygues a Bouygues Télécom v. Komise, C‑431/07 P, Sb. rozh. s. I‑2665, bod 42, jakož i usnesení ze dne 21. ledna 2010, Iride a Iride Energia v. Komise, C‑150/09 P, bod 42).

78. V projednávaném případě stačí konstatovat, že odůvodnění Soudu je jasné a srozumitelné a umožňuje AEP a Electrabel se seznámit s důvody, z nichž Soud zamítl daný žalobní důvod a Soudnímu dvoru disponovat poznatky dostatečnými k tomu, aby mohl provést svůj soudní přezkum.

79. Je třeba zvláště zdůraznit, že se domnělé nesoudržnosti odůvodnění, které AEP vytýká Soudu, ve skutečnosti týkají stejných domnělých nesprávných posouzení, která již byla přezkoumána a zamítnuta v rámci druhé části prvního důvodu kasačního opravného prostředku, a nikoliv nedostatku odůvodnění.

80. V důsledku toho je třeba zamítnout třetí část prvního důvodu kasačního opravného prostředku, a tedy první důvod v celém rozsahu.

Ke druhému důvodu kasačního opravného prostředku, týkajícímu se významu judikatury TWD v. Komise

K první části druhého důvodu kasačního opravného prostředku, vycházející ze zkreslení žalobních důvodů

– Argumentace účastníků řízení

81. AEP tvrdí, že tím, že Soud uvedl v bodě 172 napadeného rozsudku, že Komise nebyla povinna provést v dřívějším rozhodnutí analýzu individuálně poskytnutých podpor na základě režimu, zkreslil třetí žalobní důvod, který byl zaměřen na to, že pro nařízení vrácení individuální podpory poskytnuté na základě režimu je nezbytné ověřit ještě předtím konkrétní situaci každého dotčeného podniku.

82. Podle AEP je totiž nezbytné před nařízením vrácení určit, zda a v jakém rozsahu byla podniku náležejícímu ke kategorii dotčené uvedeným režimem poskytnuta podpora neslučitelná s pravidly Smlouvy o ES. V projednávané věci přitom podle jejího názoru k tomuto ověření zatím nedošlo.

– Závěry Soudního dvora

83. S ohledem na tyto nároky stačí uvést, že z bodů 23 až 28 žaloby, jakož i z bodů 147 až 151 napadeného rozsudku vyplývá, že Soud věrně shrnul argumenty AEP a na tyto argumenty odpověděl v bodech 164 až 181 napadeného rozsudku.

84. Z bodu 25 in fine prvoinstanční žaloby zvláště vyplývá, že AEP tvrdila mimo jiné, že k tomu, aby Komise mohla namítat vůči ACEA nebo AEP protiprávnost dřívější podpory obdržené společností ACEA, měla přezkoumat ve dřívějším rozhodnutí použití režimů dřívější podpory na ACEA a že nemohla namítat tuto protiprávnost, jelikož tento přezkum neprovedla.

85. Nelze tudíž Soudu vytýkat, že se dopustil zkreslení třetího žalobního důvodu, když odpověděl na argumenty uplatňované AEP, zejména pak závěrem v bodě 172 napadeného rozsudku v tom smyslu, že Komise neměla ve svém dřívějším rozhodnutí povinnost provést analýzu individuálně poskytnutých podpor na základě uvedených režimů.

86. Proto první část druhého důvodu kasačního opravného prostředku musí být zamítnuta.

Ke druhé části druhého důvodu kasačního opravného prostředku, vycházející z nesprávného právního posouzení

– Argumentace účastníků řízení

87. Zaprvé AEP tvrdí, že judikatura TWD v. Komise, která se týká posouzení účinků kumulování podpor v případě určitého podniku, může být použita pouze ve vztahu ke stejnému podniku. AEP přitom tvrdí, že v rámci prvního důvodu kasačního opravného prostředku prokázala, že ACEA a ona nemohou být považovány za součásti jedné hospodářské jednotky. Soud proto podle ní nesprávně potvrdil sporné rozhodnutí v rozsahu, v němž je v něm použita uvedená judikatura.

88. Zadruhé má AEP za to, že měl Soud k prokázání toho, že dřívější podpora kumulovaná s předmětnou podporou mohly mít nepříznivé účinky, ověřit, že ACEA skutečně obdržela protiprávní podporu, jelikož toto ověření neprovedla Italská republika ani Komise.

89. Vzhledem k tomu, že z úvah Soudu vyplývá, že analýza, kterou měla provést Komise, měla zohlednit především účinky podpory na ACEA, učinil Soud podle názoru AEP z judikatury TWD v. Komise novou podmínku slučitelnosti, která není stanovena ve Smlouvě a jejímž cílem je uložit sankci v případě nevrácení dřívější podpory. Soud totiž místo toho, aby vzal v úvahu případný kumulativní účinek jako jeden z prvků posouzení slučitelnosti předmětné podpory se společným trhem, použil uvedenou judikaturu jako nástroj k vymáhání vrácení dřívější podpory tím, že ujistil společnost, které byla poskytnuta dřívější podpora, že až do uvedeného vrácení nemá žádnou další výhodu, a to ani nepřímou. Přitom Soud nezaujal své stanovisko k této základní námitce a v bodě 188 napadeného rozsudku ji zamítl v úvaze, kterou uvedl jen pro úplnost a jež zůstala v rovině čistě hypotetických případů.

90. AEP zdůrazňuje, že v době přijetí sporného rozhodnutí nebylo možné předpokládat existenci kumulativního účinku ani ohodnotit jeho význam. Když Komise přezkoumává režim podpor, má podle AEP možnost provést přezkum individuálníc h případů nebo se omezit na obecné a abstraktní posouzení. AEP má za to, že pokud si Komise zvolí druhý způsob, jsou její prostředky k zajištění toho, aby členský stát vykonal dotčené rozhodnutí, omezeny na žaloby pro nesplnění povinnosti, přičemž smyslem judikatury TWD v. Komise nebylo poskytnout jí alternativní nástroj pro uložení sankce.

91. AEP se totiž domnívá, že vzhledem k tomu, že cílem uvedené judikatury je zabránit tomu, aby příjemce nové podpory mohl mít nadměrnou výhodu na trhu z důvodu, že nevrátil dřívější protiprávní podporu, vyžaduje použití téže judikatury konkrétní a podrobný přezkum výhod vyplývajících z nové podpory a že tento přezkumu musí být proveden právě s odkazem na postavení podniku, který je příjemcem podpory, na dotčeném trhu ve vztahu k jeho soutěžitelům a obchodu Společenství.

92. AEP má tak za to, že k tomu, aby Komise mohla odložit vyplacení nové podpory, musí dojít k odůvodněnému závěru, že by účinky narušení hospodářské soutěže a obchodu vyplývající z kumulování dvou podpor v dotčených odvětvích byly takové, že lze mít za to, že by negativní účinky nové podpory převládly nad pozitivními, což vede k tomu, že její povolení není možné až do vrácení první podpory.

93. Jelikož Soud měl v bodě 186 napadeného rozsudku za to, že judikatura TWD v. Komise nevyžaduje, aby Komise prokázala, že kumulování dvou podpor může ovlivnit obchod, ale že pouhý předpoklad takového nebezpečí je dostatečný, dopustil se podle AEP nesprávného právního posouzení.

94. Zatřetí podle AEP se Soud dopustil nesprávného právního posouzení, když měl za to, že členský stát a podnik, který je příjemcem nové podpory, jsou povinny předložit Komisi skutečnosti, které mohou prokázat, že neexistuje kumulativní účinek nové podpory s dřívějšími protiprávními a nevrácenými podporami. Dotčený členský stát totiž sice musí poskytnout Komisi skutečnosti, které mohou prokázat, že nová podpora je slučitelná se společným trhem, avšak tento členský stát ani dotčený podnik nemusí podle názoru AEP předložit záporný důkaz, že kumulování dotčených podpor nemá žádný účinek na obchod.

– Závěry Soudního dvora

95. Nejprve je třeba připomenout, že argument, že ACEA a AEP představují dva odlišné hospodářské subjekty z hlediska dřívější a předmětné podpory, byl zamítnut v rámci přezkumu druhé části prvního důvodu kasačního opravného prostředku. Krom toho bylo v rámci téhož přezkumu uvedeno, že se Soud nedopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že Komise mohla mít za to, že by poskytnutí předmětné podpory společnosti AEP umožnilo využití podpory i společnosti ACEA.

96. Dále je třeba připomenout, že z judikatury Soudního dvora vyplývá, že nutnost zabránit kumulativnímu účinku nevrácených a zamýšlených podpor je stejná, ať již jde o individuální podpory nebo o podpory spadající do režimu podpor, a že judikatura TWD v. Komise umožňuje Komisi, aby podmínila slučitelnost podpory předchozím vrácením dřívějších protiprávních podpor (viz v tomto smyslu výše uvedené usnesení Iride a Iride Energia v. Komise, body 49, 50 a 70).

97. Komise totiž musí případně zohlednit případný kumulativní účinek dřívějších protiprávních podpor, které nebyly vráceny, a nových podpor (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek ze dne 15. května 1997, TWD v. Komise, body 26 a 27) a slučitelnost nových podpor se společným trhem může konstatovat pouze tehdy, pokud jí skutečnosti, které má k dispozici, umožňují dojít k závěru v tomto smyslu (viz v tomto smyslu výše uvedené usnesení Iride a Iride Energia v. Komise, bod 70).

98. V projednávaném případě Soud konstatoval, že Komise měla na jedné straně k dispozici skutečnosti naznačující, že společnosti ACEA byla poskytnuta dřívější podpora, a na straně druhé neměla k dispozici skutečnosti, které by jí umožnily dospět k závěru, že dřívější a předmětná podpora neměly protiprávní kumulativní účinek, který by byl neslučitelný se společným trhem.

99. Jak Soud přitom správně připomenul v bodě 187 napadeného rozsudku, z judikatury TWD v. Komise vyplývá, že pokud se Komise rozhodne zahájit formální vyšetřovací řízení, je věcí členského státu a potenciálního příjemce nové podpory, aby předložily Komisi skutečnosti, které mohou prokázat, že tato podpora je slučitelná se společným trhem a že se tato povinnost se vztahuje také na nutnost prokázat neexistenci kumulativního účinku nové podpory a dřívějších protiprávních podpor, které jsou neslučitelné se společným trhem a nebyly vráceny.

100. Soud tudíž právem rozhodl, že vzhledem k tomu, že se dřívější rozhodnutí týkalo režimu podpor, a nikoliv individuálních podpor, takže bylo věcí Italské republiky určit částky, které měly být vráceny příjemci podpor v rámci uvedeného režimu, příslušelo Italské republice, ACEA a AEP, aby v řízení, na jehož konci bylo vydáno sporné rozhodnutí, oznámily Komisi částky, které měly být vráceny nebo případně které byly vráceny jakožto dřívější podpora, za účelem prokázání toho, že ke kumulování protiprávních podpor případně nedošlo.

101. Jelikož však takové údaje nebyly Komisi oznámeny, vyplývá z toho, že nelze Soudu vytýkat, že měl za to, že v projednávaném případě Komise neměla povinnost přesně určit částku dřívější podpory obdržené společností ACEA před tím, než odložila vyplacení předmětné podpory na základě judikatury TWD v. Komise.

102. Konečně, jelikož z judikatury Soudního dvora vyplývá, že stačí, aby Komise prokázala, že sporné podpory mohly ovlivnit obchod mezi členskými státy a narušit hospodářskou soutěž (výše uvedené usnesení Iride a Iride Energia v. Komise, bod 72), Soud právem rozhodl, že v projednávaném případě Komise neměla povinnost provést konkrétní a podrobný přezkum výhod vyplývajících z předmětné podpory tím, že by specificky odkázala na postavení AEP a ACEA na dotčeném trhu ve vztahu k jejich soutěžitelům a obchodu Společenství.

103. S ohledem na výše uvedené je nutno konstatovat, že odůvodnění Soudu není stiženo vadou spočívající v nesprávném právním posouzení, a že je tudíž třeba druhou část druhého důvodu kasačního opravného prostředku zamítnout.

Ke třetí části druhého důvodu kasačního opravného prostředku, vycházející z rozporuplného a nedostatečného odůvodnění napadeného rozsudku

– Argumentace účastníků řízení

104. AEP poukazuje na to, že Soud v bodě 179 napadeného rozsudku přiznal, že nemůže s určitostí tvrdit, že ACEA obdržela podporu neslučitelnou s pravidly Smlouvy. AEP tudíž nechápe, že v následujícím bodě tohoto rozsudku měl Soud za to, že zmínka o případném nebezpečí vrácení určité částky ve finanční zprávě ACEA stačila Komisi k jejím vývodům.

105. AEP považuje bod 186 napadeného rozsudku za nejasný a bod 187 téhož rozsudku za nevysvětlitelný a neodůvodněný. Bod 188 tohoto rozsudku není krom toho podle jejího názoru odůvodněn.

106. AEP v tomto ohledu dodává, že jelikož úvahy, které rozvinul Soud v těchto bodech implikují, že měl za to, že Komise neobdržela od Italské republiky nezbytné informace k provedení vyšetřovacího řízení, měl Soud odpovědět na argument předložený na jednání, podle něhož se Komise v takovém případě nemůže vyslovit pouze na základě skutečností, které má k dispozici, ale musí zahájit řízení stanovené v článku 5 nařízení č. 659/1999. Soud však na tento argument neodpověděl.

– Závěry Soudního dvora

107. V bodě 77 tohoto rozsudku bylo připomenuto, že povinnost uvést odůvodnění rozsudků, která přísluší Soudu, neukládá Soudu povinnost poskytovat vysvětlení, ve kterém by se vyčerpávajícím způsobem postupně zabýval každou ze všech úvah uvedených účastníky sporu, a že stačí, když umožní zúčastněným osobám seznámit se s důvody, proč byla dotčená opatření přijata, a Soudnímu dvoru disponovat poznatky dostatečnými k tomu, aby mohl provést svůj soudní přezkum.

108. V projednávaném případě stačí konstatovat, že odůvodnění Soudu je jasné a srozumitelné a umožňuje se AEP a Electrabel seznámit s důvody, z nichž Soud zamítl daný žalobní důvod, a Soudnímu dvoru disponovat poznatky dostatečnými k tomu, aby mohl provést svůj soudní přezkum.

109. Soud zvláště v bodě 180 napadeného rozsudku vysvětlil, proč podle něj mohla mít Komise i přes argumenty AEP, které byly přezkoumány v bodě 179 tohoto rozsudku, za to, že ACEA byla příjemcem dřívější protiprávní podpory. Krom toho z bodů 186 až 188 napadeného rozsudku jasně vyplývá, že Soud v nich rozvedl svůj výklad judikatury TWD v. Komise.

110. Krom toho ze spisu vyplývá, že se AEP nedovolávala argumentu uvedeného v bodě 106 tohoto rozsudku ve fázi písemné části řízení před Soudem, ale že jej poprvé předložila na jednání před tímto soudem, což sama přiznala. Za těchto podmínek je třeba mít za to, že se jednalo o nový argument směřující ke zrušení sporného rozhodnutí.

111. V tomto ohledu ze spisu vyplývá, že tento argument nepředstavoval přímé ani nepřímé rozšíření argumentu dříve uvedeného v žalobě a neměl s ním úzký vztah. Přitom v souladu s čl. 48 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu nelze nové důvody v průběhu řízení předkládat, ledaže by se zakládaly na právních a skutkových okolnostech, které vyšly najevo v průběhu řízení (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 12. listopadu 2009, SGL Carbon v. Komise, C‑564/08 P, Sb. rozh. s. I‑191, bod 20 až 34).

112. Vzhledem k tomu, že se argument uvedený v bodě 106 tohoto rozsudku nezakládal na nových okolnostech, které by vyšly najevo v průběhu řízení, nelze tedy Soudu vytýkat, že na tento argument výslovně neodpověděl.

113. Pokud jde dále o to, že AEP předložila uvedený argument poprvé ve fázi písemné části řízení před Soudním dvorem, z ustálené judikatury vyplývá, že umožnit účastníku řízení vznést poprvé před Soudním dvorem důvod, který nevznesl před Soudem, by znamenalo umožnit mu předložit Soudnímu dvoru širší spor než spor, se kterým byl seznámen Soud. V rámci kasačního opravného prostředku je tak pravomoc Soudního dvora omezena na přezkum posouzení provedeného Soudem ohledně důvodů, které před ním byly projednány (viz zejména rozsudek ze dne 10. září 2009, Akzo Nobel a další v. Komise, C‑97/08 P, Sb. rozh. s. I‑8237, bod 38, jakož i výše uvedené usnesení Iride a Iride Energia v. Komise, bod 32).

114. V důsledku toho je třeba třetí část druhého důvodu kasačního opravného prostředku zamítnout, a tím i druhý důvod v celém jeho rozsahu.

115. Z toho vyplývá, že kasační opravný prostředek je třeba v celém rozsahu zamítnout.

K nákladům řízení

116. Podle čl. 69 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě článku 118 téhož jednacího řádu, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a společnost AEP neměla ve věci úspěch, je důvodné uložit posledně uvedené náhradu nákladů řízení. Krom toho vzhledem k tomu, že společnost Electrabel neměla ve věci úspěch, je důvodné jí uložit, že ponese vlastní náklady řízení.

Výrok

Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto:

1) Kasační opravný prostředek se zamítá.

2) AceaElectrabel Produzione SpA ponese kromě vlastních nákladů řízení také náklady vynaložené Evropskou komisí.

3) Electrabel SA ponese vlastní náklady řízení.