EUR-Lex Access to European Union law

Back to EUR-Lex homepage

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 62006CJ0372

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 13. prosince 2007.
Asda Stores Ltd proti Commissioners of Her Majesty’s Revenue and Customs.
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce: VAT and Duties Tribunal, London - Spojené království.
Celní kodex Společenství - Prováděcí opatření - Nařízení (EHS) č. 2454/93 - Příloha 11 - Nepreferenční původ zboží - Televizní přijímací přístroje - Pojem ,podstatné zpracování nebo opracování‘ - Kritérium přidané hodnoty - Platnost a výklad - Dohoda o přidružení EHS-Turecko - Rozhodnutí Rady přidružení č. 1/95 - Přímý účinek - Výklad.
Věc C-372/06.

Sbírka rozhodnutí 2007 I-11223

ECLI identifier: ECLI:EU:C:2007:787

Účastníci řízení
Odůvodnění rozsudku
Výrok

Účastníci řízení

Ve věci C‑372/06,

jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 234 ES, podaná rozhodnutím VAT and Duties Tribunal, London (Spojené království), ze dne 6. září 2006, došlým Soudnímu dvoru dne 11. září 2006, v řízení

Asda Stores Ltd

proti

Commissioners of Her Majesty’s Revenue and Customs,

SOUDNÍ DVŮR (čtvrtý senát),

ve složení K. Lenaerts, předseda senátu, G. Arestis, E. Juhász, J. Malenovský (zpravodaj) a T. von Danwitz, soudci,

generální advokát: J. Mazák,

vedoucí soudní kanceláře: L. Hewlett, vrchní rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 13. června 2007,

s ohledem na vyjádření předložená:

– za Asda Stores Ltd P. De Baerem a M. Kuschewskym, advocaten,

– za vládu Spojeného království E. O’Neill, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s K. Bealem, barrister,

– za italskou vládu I. M. Bragugliou, jako zmocněncem, ve spolupráci s G. Albenziem, avvocato dello Stato,

– za Komisi Evropských společenství X. Lewisem a J. Hottiaux, jako zmocněnci,

s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,

vydává tento

Rozsudek

Odůvodnění rozsudku

1. Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká platnosti ustanovení uvedených ve sloupci 3 u čísla 8528 kombinované nomenklatury uvedeného v příloze 11 nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. L 253, s. 1; Zvl. vyd. 02/06, s. 3, dále jen „napadená ustanovení přílohy 11 nařízení č. 2454/93“).

2. Uvedená žádost se rovněž týká výkladu těchto ustanovení.

3. Dále se týká výkladu článku 47 Dodatkového protokolu podepsaného dne 23. listopadu 1970 v Bruselu a uzavřeného, schváleného a potvrzeného jménem Společenství nařízením Rady (EHS) č. 2760/72 ze dne 19. prosince 1972 (Úř. věst. L 293, s. 1; Zvl. vyd. 11/11, s. 41, dále jen „Dodatkový protokol“), připojeného k Dohodě zakládající přidružení mezi Evropským hospodářským společenstvím a Tureckem, která byla podepsána dne 12. září 1963 v Ankaře Tureckou republikou, jakož i členskými státy Evropského hospodářského společenství a Společenstvím, uzavřené, schválené a potvrzené jménem Společenství rozhodnutím Rady 64/732/EHS ze dne 23. prosince 1963 (Úř. věst. 1964, 217, s. 3685; Zvl. vyd. 11/11, s. 10, dále jen „Dohoda o přidružení EHS-Turecko“).

4. Uvedená žádost se konečně týká výkladu článků 44 až 47 rozhodnutí Rady přidružení ES-Turecko č. 1/95 ze dne 22. prosince 1995 o provádění závěrečné etapy celní unie (Úř. věst. 1996, L 35, s. 1, dále jen „rozhodnutí č. 1/95“).

5. Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společností Asda Stores Ltd (dále jen „Asda“) a Commissioners of Her Majesty’s Revenue and Customs (celní orgány Spojeného království, dále jen „celní orgány“) ohledně antidumpingového cla a daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) uložených z důvodu dovozu barevných televizních přijímacích přístrojů (dále jen „BTV“) montovaných v Turecku a dovezených do Spojeného království.

Právní rámec

Dohoda o přidružení EHS-Turecko

6. Podle svého čl. 2 odst. 1 má Dohoda o přidružení EHS-Turecko za cíl stálé a vyvážené posilování obchodních a hospodářských vztahů mezi smluvními stranami při plném respektování nutnosti zajistit urychlený rozvoj tureckého hospodářství a pozvednout úroveň zaměstnanosti a životní podmínky tureckého lidu. Odstavec 3 téhož článku stanoví, že přidružení zahrnuje přípravnou etapu, přechodnou etapu a závěrečnou etapu.

7. Článek 3 odst. 1 Dohody o přidružení EHS-Turecko stanoví:

„Během přípravné etapy posílí [Turecká republika] s pomocí Společenství své hospodářství, aby mohl[a] splnit povinnosti, které bude mít v přechodné a závěrečné etapě.

Pravidla týkající se přípravné etapy, a zejména pomoci Společenství, upravuje prozatímní protokol a finanční protokol, které jsou připojeny k této dohodě.“ (neoficiální překlad)

8. Článek 6 Dohody o přidružení EHS-Turecko zní následovně:

„Za účelem zajištění provádění a postupného rozvoje režimu přidružení se smluvní strany scházejí v Radě přidružení, která jedná v mezích pravomocí, které jí svěřuje tato dohoda.“ (neoficiální překlad)

9. Článek 30 Dohody o přidružení EHS-Turecko stanoví:

„Protokoly, na jejichž připojení k Dohodě se smluvní strany shodly, jsou její nedílnou součástí.“ (neoficiální překlad)

10. Podle článku 47 Dodatkového protokolu:

„1. Jestliže během dvaadvacetiletého období Rada přidružení na žádost jedné ze smluvních stran zjistí, že ve vztazích mezi Společenstvím a [Tureckou republikou] dochází k dumpingovým praktikám, zašle původci nebo původcům těchto praktik doporučení, aby je ukončili.

2. Poškozená strana může poté, co informuje Radu přidružení, přijmout vhodná ochranná opatření v případě, že:

a) Rada přidružení neučinila žádné rozhodnutí podle odstavce 1 do tří měsíců od podání žádosti;

b) i přes zaslání doporučení podle odstavce 1 se v dumpingu pokračuje.

Navíc pokud zájem poškozené strany vyžaduje okamžitou akci, může tato strana poté, co o situaci informuje Radu přidružení, zavést dočasná ochranná opatření, která mohou zahrnovat i antidumpingové clo. Doba trvání těchto opatření nesmí překročit tři měsíce od podání žádosti nebo ode dne, k němuž poškozená strana přijme ochranná opatření podle písmene b) předchozího pododstavce.

3. Pokud byla ochranná opatření přijata podle odst[avce] 2 prvního pododstavce písm. a) nebo druhého pododstavce, může Rada přidružení kdykoliv rozhodnout, že tato ochranná opatření musí být zrušena, [provádění těchto ochranných opatření musí být odloženo], dokud nedojde k zaslání doporučení podle odstavce 1.

Pokud byla ochranná opatření přijata podle odst[avce] 2 prvního pododstavce písm. b), může Rada přidružení doporučit zrušení nebo změnu těchto ochranných opatření.

4. Výrobky pocházející z jedné ze smluvních stran nebo výrobky, které jsou v nich ve volném oběhu a které byly vyvezeny do jiné smluvní strany, se přijímají ke zpětnému dovozu na území první strany, aniž by se na ně uvalovalo jakékoliv clo, množstevní omezení nebo opatření s rovnocenným účinkem.

Rada přidružení může vydávat vhodná doporučení pro použití tohoto odstavce, přičemž se bude řídit zkušeností Společenství v této oblasti.“

11. Rozhodnutí č. 1/95 zavádí mezi Společenstvím a Tureckou republikou celní unii v zásadě pro jiné zboží než zemědělské produkty. Stanoví zrušení cel a poplatků s rovnocenným účinkem, jakož i zrušení množstevních omezení a opatření s rovnocenným účinkem.

12. Oddíl III, nazvaný „Nástroje na ochranu obchodu“, který je součástí kapitoly IV tohoto rozhodnutí, obsahuje následující články:

„ Článek 44

1. Rada přidružení přezkoumá na žádost jedné ze stran zásady uplatňování jiných nástrojů na ochranu obchodu než ochranných opatření smluvní stranou v jejích vztazích s druhou smluvní stranou. V rámci tohoto přezkumu může Rada přidružení rozhodnout o odkladu použití těchto nástrojů za podmínky, že [Turecká republika] provedla pravidla hospodářské soutěže, pravidla kontroly státních podpor, jakož i jiná ustanovení acquis communautaire týkající se vnitřního trhu a zajistila jejich účinné uplatňování, poskytujíc tak záruky proti nekalé soutěži srovnatelné se zárukami existujícími na vnitřním trhu.

2. Prováděcí pravidla k antidumpingovým opatřením podle článku 47 Dodatkového protokolu zůstávají v platnosti.

Článek 45

Odchylně od ustanovení oddílu II kapitoly V se konzultační a rozhodovací postupy stanovené v uvedeném oddíle nepoužijí v souvislosti s opatřeními na ochranu obchodu přijatými smluvními stranami.

V rámci uplatňování opatření obchodní politiky vůči třetím zemím usilují smluvní strany o nalezení možností koordinace svého postupu prostřednictvím výměny informací a konzultací, pokud jim to umožňují okolnosti a jejich mezinárodní závazky.

Článek 46

Odchylně od zásady volného pohybu zboží zakotvené v kapitole I může smluvní strana, která přijala nebo přijímá antidumpingová opatření nebo jiné opatření v rámci nástrojů na ochranu obchodu uvedených v článku 44, ve svých vztazích s druhou smluvní stranou nebo s třetími zeměmi uplatnit tato opatření na dovoz dotyčných výrobků pocházejících z území druhé strany. V takových případech uvědomí Smíšený výbor pro celní unii.

Článek 47

V rámci plnění formalit při dovozu výrobků, na které se vztahují opatření obchodní politiky uvedená v předcházejících článcích, požadují orgány státu dovozu po dovozci, aby v celním prohlášení uvedl původ dotyčných výrobků.

Je-li to vzhledem k vážným a důvodným pochybnostem nezbytně nutné, mohou být požadovány dodatečné důkazy k prokázání skutečného původu dotčených výrobků.“ (neoficiální překlad)

Celní kodex Společenství

13. Článek 22 oddílu 1, nazvaného „Nepreferenční původ zboží“, kapitoly 2 hlavy II nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. L 302, s. 1; Zvl. vyd. 02/04, s. 307, dále jen „celní kodex Společenství“), stanoví:

„Články 23 až 26 vymezují nepreferenční původ zboží pro účely:

a) použití celního sazebníku Evropských společenství, s výjimkou opatření uvedených v čl. 20 odst. 3 písm. d) a e);

b) použití nesazebních opatření stanovených zvláštními předpisy Společenství upravujícími obchod se zbožím;

c) vystavení a vydání osvědčení o původu zboží.“

14. Článek 23 celního kodexu Společenství zní:

„1. Za zboží pocházející z určité země se považuje zboží, které bylo zcela získáno nebo vyrobeno v této zemi.

2. ,Zbožím zcela vyrobeným nebo získaným v určité zemi‘ se rozumí

a) nerostné produkty vytěžené v této zemi;

b) rostlinné produkty sklizené v této zemi;

c) živá zvířata narozená nebo vylíhnutá a odchovaná v této zemi;

d) produkty získané z živých zvířat chovaných v této zemi;

e) produkty lovu a rybolovu v této zemi;

f) produkty mořského rybolovu a jiné produkty vytěžené z moře mimo pobřežní vody určité země loděmi, jež jsou registrovány nebo přihlášeny v této zemi a plují pod její vlajkou;

g) zboží vyrobené nebo získané na palubě výrobních plavidel z produktů uvedených v písmenu f) pocházejících z této země, jsou-li tato výrobní plavidla registrována nebo přihlášena v této zemi a plují pod její vlajkou;

h) produkty získané z mořského dna nebo z mořského podzemí ležícího mimo pobřežní vody, má-li tato země výhradní práva k využívání tohoto mořského dna nebo mořského podzemí;

i) odpady a zbytky pocházející z výrobních operací a vyřazené předměty sebrané v této zemi, jsou-li použitelné pouze k opětovnému získání surovin;

j) zboží v jakémkoliv výrobním stupni vyrobené nebo získané v této zemi výlučně ze zboží uvedeného v písmenech a) až i) nebo z jeho odvozených produktů.

3. Pro účely odstavce 2 se ,zemí‘ rozumí rovněž pobřežní vody této země.“

15. Článek 24 celního kodexu Společenství stanoví:

„Zboží, na jehož výrobě se podílely dvě nebo více zemí, pochází ze země, kde došlo k poslednímu podstatnému hospodářsky zdůvodněnému zpracování nebo opracování, které bylo provedeno v podnicích k tomu vybavený[ch] a které vyústilo v nový výrobek nebo představuje důležitý stupeň výroby.“

16. Článek 25 tohoto kodexu stanoví:

„Zpracování nebo opracování, u nějž se zjistí nebo u nějž lze na základě zjištěných skutečností důvodně předpokládat, že jeho jediným cílem je snaha obejít předpisy upravující ve Společenství obchod se zbožím z určitých zemí, se za žádných okolností nepovažuje za zpracování nebo opracování, které ve smyslu článku 24 uděluje takto vyrobenému nebo získanému zboží status původu ze země, v níž bylo provedeno.“

17. Článek 26 uvedeného kodexu zní:

„1. Celní předpisy nebo jiné zvláštní právní předpisy Společenství mohou stanovit, že původ zboží musí být prokázán předložením určitého dokladu.

2. I tehdy, kdy je doklad předložen, mohou v případě vážných pochybností celní orgány požadovat dodatečné doklady prokazující, že původ zboží je […] v souladu s příslušnými předpisy Společenství.“

18. Článek 249 celního kodexu Společenství stanoví, že Komise Evropských společenství přijme předpisy nezbytné k provedení uvedeného kodexu.

Nařízení č. 2454/93

19. Článek 39 nařízení č. 2454/93 zní:

„U vyrobených nebo získaných výrobků uvedených v příloze 11 se za opracování nebo zpracování, jež uděluje danému výrobku status původu v souladu s článkem 24 [celního] kodexu [Společenství], považuje opracování nebo zpracování uvedené ve sloupci 3 zmíněné přílohy.

Způsoby uplatňování pravidel uvedených v příloze 11 jsou vysvětleny v úvodních poznámkách v příloze 9.“

20. Příloha 9 nařízení č. 2454/93, nazvaná „Úvodní poznámky k seznamu zpracování nebo opracování, která udělují[,] nebo neudělují výrobkům status původu, pokud jsou prováděna na nepůvodních materiálech“, obsahuje následující poznámky 2 a 3:

„Poznámka 2

2.1 ,Výrobou‘ se rozumí každé zpracování nebo opracování, včetně sestavování nebo zvláštních postupů.

2.2 ,Materiálem‘ se rozumějí jakékoli příměsi, suroviny, komponenty, části apod., které jsou používány při výrobě.

2.3 ,Výrobkem‘ se rozumí právě vyráběný výrobek [vyrobený nebo získaný výrobek], i když je zamýšleno jeho pozdější využití v jiné výrobní operaci.

Poznámka 3

3.1 Zpracování nebo opracování vyžadované pravidlem ve sloupci 3 musí být provedeno pouze na použitých nepůvodních materiálech. Omezení obsažená v pravidlech ve sloupci 3 se rovněž vztahují pouze na použité nepůvodní materiály.

3.2 Jestliže je výrobek, který byl vyroben z nepůvodního materiálu a získal tak v průběhu výroby status původu [na základě pravidel, která se na tento výrobek vztahují], užit k výrobě jiného výrobku, nevztahuje se na něj pravidlo uvedené v seznamu pro tento [druhý] výrobek.

Příklad:

Tkanina bez výšivky může získat status původu výrobou z příze. Pokud je pak použita při výrobě ložního prádla s výšivkou, mezní hodnota vyjádřená v procentech stanovená pro použití tkaniny bez výšivky se v tomto případě nepoužije.“

21. Příloha 11 nařízení č. 2454/93 stanoví:

>lt>1

Nařízení č. 2584/98

22. Článek 1 nařízení Rady (ES) č. 2584/98 ze dne 27. listopadu 1998, kterým se mění nařízení (ES) č. 710/95, kterým se ukládá konečné antidumpingové clo a s konečnou platností vybírá prozatímní clo z dovozu barevných televizních přijímacích přístrojů pocházejících z Malajsie, Čínské lidové republiky, Korejské republiky, Singapuru a Thajska (Úř. věst. L 324, s. 1), stanovil sazby antidumpingového cla použitelné na uvedené přístroje spadající pod číslo 8528.

Spor v původním řízení a předběžné otázky

23. Asda, společnost založená ve Spojeném království, do tohoto členského státu mezi červnem roku 2000 a dubnem roku 2001 dovezla BTV montované v Turecku společností podle tureckého práva Vestel, Electronic Sanayi re Ticavet AS (dále jen „Vestel“). Dovozní prohlášení učiněná Asda uváděla, že toto zboží pochází z Turecka.

24. Zásilky byly opatřeny osvědčeními A. TR1 vydanými tureckými celními orgány a osvědčujícími, že zboží bylo ve volném oběhu v souladu s rozhodnutím č. 1/95. Uvedené dokumenty uváděly, že byla v Turecku vybrána vyrovnávací částka.

25. Celní orgány Spojeného království se však domnívaly, že podmínky, za jakých byly BTV společností Vestel v Turecku sestaveny, vedou k tomu, že je tyto výrobky třeba na základě kritéria stanoveného napadenými ustanoveními přílohy 11 nařízení č. 2454/93 považovat za pocházející ve skutečnosti z Číny a Koreje, tedy zemí, na které se vztahují antidumpingová opatření stanovená v nařízení č. 2584/98.

26. Dovozy Asda tak vedly v červnu roku 2003 a dále pak v říjnu téhož roku k vydání platebních výměrů směřujících k vybrání částky 410 786,52 GBP za antidumpingové clo a DPH uložené z důvodu dovozu po propuštění zboží.

27. Toto clo a tato daň byly ze strany Asda napadeny u celních orgánů Spojeného království a pak, po zamítnutí jejích opravných prostředků ve správním řízení, u VAT and Duties Tribunal, London.

28. Jelikož Asda zpochybnila platnost napadených ustanovení přílohy 11 nařízení č. 2454/93 a jelikož napadla výklad uvedených ustanovení, ustanovení Dodatkového protokolu, jakož i ustanovení rozhodnutí č. 1/95 podaný celními orgány, rozhodl VAT and Duties Tribunal, London, přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

„1) Jsou pravidla pro určení nepreferenčního původu obsažená v [napadených ustanoveních přílohy 11 nařízení č. 2454/93] ve vztahu k [BTV] vyrobeným v Turecku spadajícím pod číslo […] 8528 kombinované nomenklatury, tak jak jsou uvedena ve sloupci 3 tabulky u tohoto čísla, neplatná z důvodu neslučitelnosti s ustanoveními článku 24 [celního kodexu Společenství]?

2) V případě, že je zvláštní pravidlo původu pro BTV [vyplývající z napadených ustanovení přílohy 11 nařízení č. 2454/93] platné, musí být nepreferenční původ samostatného dílu, jako je šasi, začleněného do dokončeného BTV, určen zvlášť? A pokud ano, musí být tento nepreferenční původ určen:

a) na základě fyzického zpracování nebo opracování výrobku pro účely analýzy, kde dotčený výrobek podstoupil svoje poslední podstatné, hospodářky zdůvodněné zpracování nebo opracování (za předpokladu, že jsou splněny ostatní požadavky článku 24 celního kodexu Společenství), nebo

b) na základě zvláštních a zbytkových pravidel, na kterých se dohodla Komise s členskými státy pro účely vyjednávací pozice […] [S]polečenství u Světové obchodní organizace v rámci harmonizace pravidel o nepreferenčním původu, přičemž zvláštním pravidlem je za daných okolností kritérium 45 % přidané hodnoty a zbytkovým pravidlem pravidlo, že zemí původu zboží je země, ze které pochází převážná část nepůvodních materiálů, což se určuje způsobem uvedeným v každé kapitole, avšak za podmínky, že pokud původní materiály představují přinejmenším 50 % všech použitých materiálů, je zemí původu zboží země, která je zemí původu těchto materiálů, nebo

c) na nějakém jiném základě?

3) Pokud díl BTV, jako je šasi, získal místní původ podle článku 24 celního kodexu Společenství na základě kritéria fyzického zpracování nebo opracování, je pak ještě nutné určit hodnotu takového dílu, aby se na BTV použilo zvláštní pravidlo původu pro BTV obsažené v příloze 11 [nařízení č. 2454/93]?

4) V případě, že mohou být pravidla dohodnutá pro účely vyjednávací pozice [Společenství] u [Světové obchodní organizace] uplatněna v rámci použití přílohy 11 [nařízení č. 2454/93], je nezbytné, aby díl BTV, jako je šasi, měl svou vlastní skutečnou cenu ze závodu, nebo mu může být přidělena hodnota rovnocenná ceně ze závodu?

5) Pokud by odpověď buď na třetí, nebo čtvrtou otázku vyžadovala, aby byla zohledněna hodnota rovnocenná skutečné ceně ze závodu, jak má být tato hodnota určena? Konkrétně:

a) Je třeba použít: i) články 29 nebo 30 celního kodexu Společenství, ii) jakýkoli z článků 141 až 153 […] nařízení [č. 2454/93], a iii) jakoukoli z vysvětlivek k celní hodnotě uvedených v příloze 23 [nařízení č. 2454/93]?

b) Jaké důkazní prostředky jsou potřebné k prokázání výše hodnoty nebo nákladů?

c) Za jakých okolností lze vycházet z vypočtených nebo odhadovaných nákladů na díl BTV při posuzování jeho nepreferenčního původu?

d) Jaký typ nákladů lze zohlednit při určování vypočtených nebo odhadovaných nákladů na díl?

e) Je možné použít průměrné hodnoty během určitého období při určení celní povinnosti u konkrétního výrobku v konkrétním okamžiku?

f) Je možné použít různé metody pro výpočet nákladů nebo hodnot při srovnávání nákladů na díl nebo hodnoty dílu s náklady na konečný vyvážený výrobek nebo s jeho hodnotou?

6) Vyplývá z ustanovení čl. 44 odst. 2 rozhodnutí [...] č. 1/95 […] ve spojení s článkem 47 Dodatkového protokolu […] pro Společenství povinnost, aby podalo Radě přidružení [EHS]-Turecko žádost o doporučení a Radu přidružení [EHS]-Turecko uvědomilo předtím, než rozšíří uplatnění antidumpingových cel uložených nařízením […] č. 2584/98 rovněž na výrobky dovážené z Turecka, které byly ve volném oběhu?

7) Vyžaduje článek 46 rozhodnutí č. 1/95, aby Společenství, jež nařízením […] č. 2584/98 […] změnilo rozsah výrobků a sazby cel uložených třemi předcházejícími nařízeními Rady [Evropské unie] na dovozy určitých BTV pocházejících z Číny a Koreje, uvědomilo Smíšený výbor pro celní unii o tom, že tato opatření zamýšlí použít rovněž na dovozy z Turecka, předtím, než na BTV pocházející z Číny nebo Koreje, které jsou dovezeny z Turecka a jsou ve volném oběhu, rozšíří uplatnění nových antidumpingových cel uložených nařízením […] č. 2584/98?

8) Vyžadují články 44 až 47 rozhodnutí č. 1/95, aby byly hospodářské subjekty informovány nebo jinak uvědomeny o informacích poskytnutých podle článku 46 rozhodnutí č. 1/95 nebo o oznámení učiněném podle čl. 47 odst. 2 Dodatkového protokolu […]?

9) V případě povinnosti podat žádost, oznámení či poskytnout informace:

a) Jakou formou musí být podána žádost nebo podáno oznámení podle článku 44 rozhodnutí č. 1/95, ve spojení s článkem 47 Dodatkového protokolu […]?

b) Jakou formou musí být poskytnuta informace podle článku 46 rozhodnutí č. 1/95?

c) Splňují kroky podniknuté Komisí v projednávané věci dostatečně požadovanou formu podání žádosti, oznámení nebo požadovanou formu poskytnutí informace?

d) Jaký je důsledek jejího nesplnění?

10) Jsou články 44, 46 a 47 rozhodnutí č. 1/95 a článek 47 Dodatkového protokolu […] přímo použitelné nebo mají tyto články přímý účinek u vnitrostátních soudů, čímž jednotlivým hospodářským subjektům přiznávají právo dovolávat se jejich porušení, aby se mohly bránit proti úhradě jinak splatných antidumpingových cel?“

K předběžným otázkám

K první otázce

29. Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda jsou napadená ustanovení přílohy 11 nařízení č. 2454/93 neplatná z důvodu rozporu s ustanoveními článku 24 celního kodexu Společenství.

30. Asda tvrdí, že napadená ustanovení přílohy 11 nařízení č. 2454/93 v rozsahu, ve kterém vyžadují, aby navýšení hodnoty získané v důsledku montáže a případně začlenění dílů pocházejících ze země, kde byla provedena montáž, představovalo nejméně 45 % ceny BTV ze závodu k tomu, aby jim jejich výroba udělila status původu v zemi, kde došlo k montáži, tak užívají kritérium založené na přidané hodnotě, které označuje za „kvantitativní“ a které je v rozporu s kritérii, podle jejího názoru „kvalitativními“, použitými v článku 24 celního kodexu Společenství. Asda tvrdí, že Komise tím, že přijala uvedená ustanovení, překročila pravomoci, které jí Rada svěřila k provedení pravidel, jež stanovila v uvedeném kodexu.

31. Zaprvé je třeba připomenout, že podle článku 24 celního kodexu Společenství pochází zboží, na jehož výrobě se podílely dvě nebo více zemí, ze země, kde došlo k poslednímu podstatnému hospodářsky zdůvodněnému zpracování nebo opracování, které bylo provedeno v podnicích k tomu vybavených a které vyústilo v nový výrobek nebo představuje důležitý stupeň výroby.

32. Uvedený článek 24 přejímá znění článku 5 nařízení Rady (EHS) č. 802/68 ze dne 27. června 1968 o společné definici pojmu „původ zboží“ (Úř. věst. L 148, s. 1), použitelného před vstupem v platnost celního kodexu Společenství. Pro účely výkladu tohoto nařízení Soudní dvůr rozhodl, že z tohoto článku 5 vyplývá, že rozhodujícím kritériem je kritérium posledního podstatného zpracování nebo opracování (rozsudek ze dne 13. prosince 1989, Brother International, C‑26/88, Recueil, s. 4253, bod 15).

33. Zadruhé je třeba připomenout, že článek 249 celního kodexu Společenství představuje dostatečné zmocnění k tomu, aby mohla Komise přijmout prováděcí předpisy k uvedenému kodexu (rozsudek ze dne 11. listopadu 1999, Söhl & Söhlke, C‑48/98, Recueil, s. I‑7877, bod 35).

34. Z judikatury Soudního dvora vyplývá, že Komise je oprávněna přijímat všechna nezbytná nebo užitečná prováděcí opatření pro provedení základní právní úpravy, pokud nejsou v rozporu s touto úpravou nebo s prováděcími předpisy Rady (viz zejména výše uvedený rozsudek Söhl & Söhlke, bod 36).

35. Nadto má Komise pro výkon pravomocí, které jí svěřila Rada za účelem provedení článku 24 celního kodexu Společenství, prostor pro uvážení, který jí umožňuje upřesnit abstraktní pojmy tohoto ustanovení vzhledem ke zvláštním formám zpracování nebo opracování (viz rozsudek ze dne 23. března 1983, Cousin a další, 162/82, Recueil, s. 1101, bod 17).

36. Co se týče otázky, zda sestavení různých dílů představuje podstatné zpracování nebo opracování, Soudní dvůr již rozhodl, že lze mít za to, že taková operace může zakládat status původu, pokud představuje, z technického pohledu a s ohledem na definici dotčeného zboží, rozhodující stupeň výroby, během kterého dochází ke konkretizaci určení použitých součástí a během kterého jsou dotčenému zboží dány jeho zvláštní kvalitativní vlastnosti (rozsudek ze dne 31. ledna 1979, Yoshida, 114/78, Recueil, s. 151, a výše uvedený rozsudek Brother International, bod 19).

37. Soudní dvůr nicméně rozhodl, že vzhledem k rozmanitosti operací, které patří pod pojem „sestavení“, existují situace, kdy přezkum na základě kritérií technické povahy nemusí být pro určení původu zboží rozhodující. V t ěchto případech je třeba vzít v úvahu jako podpůrné kritérium hodnotu přidanou v důsledku sestavení (výše uvedený rozsudek Brother International, bod 20).

38. Soudní dvůr upřesnil, že relevance tohoto kritéria ostatně byla potvrzena Mezinárodní úmluvou o zjednodušení a sladění celních režimů (Kjótská úmluva), jejíchž několik příloh bylo přijato jménem Společenství rozhodnutím Rady 77/415/EHS ze dne 3. června 1977 (Úř. věst. L 166, s. 1; Zvl. vyd. 02/01, s. 119) a jejíž poznámky k normě 3 přílohy D.1 uvádí, že kritérium podstatného zpracování lze v praxi vyjádřit procentuálním pravidlem ad valorem , pokud buď procentuální hodnota použitých materiálů, nebo procento přidané hodnoty dosahuje specifikované úrovně (výše uvedený rozsudek Brother International, bod 21).

39. Je nutno rovněž uvést, že svým rozhodnutím 94/800/ES ze dne 22. prosince 1994 o uzavření dohod jménem Evropského společenství s ohledem na oblasti, které jsou v jeho pravomoci, v rámci Uruguayského kola mnohostranných jednání (1986–1994) (Úř. věst. L 336, s. 1; Zvl. vyd. 11/21, s. 80), Rada schválila zejména dohodu o pravidlech původu připojenou k závěrečnému aktu podepsanému v Marrákeši dne 15. dubna 1994 (Úř. věst. L 336, s. 144; Zvl. vyd. 11/21, s. 231), podle které může být při vypracování uvedených pravidel použito procentuální pravidlo ad valorem .

40. V tomto ohledu je důležité připomenout, že mezinárodní dohody jsou od svého vstupu v platnost nedílnou součástí právního řádu Společenství (viz zejména rozsudek ze dne 10. ledna 2006, IATA a ELFAA, C‑344/04, Sb. rozh. s. I‑403, bod 36). Podle ustálené judikatury je třeba vykládat znění sekundárního práva Společenství v co největším možném rozsahu v souladu s těmito dohodami (viz zejména rozsudek ze dne 9. ledna 2003, Petrotub a Republica v. Rada, C‑76/00 P, Recueil, s. I‑79, bod 57).

41. Z výše uvedených úvah vyplývá, že volba kritéria přidané hodnoty není sama o sobě neslučitelná s článkem 24 celního kodexu Společenství a že použití tohoto kritéria nemůže samo o sobě prokázat, že Komise překročila prováděcí pravomoci, které má na základě článku 249 uvedeného kodexu (rozsudek ze dne 8. března 2007, Thomson a Vestel France, C‑447/05 a C‑448/05, Sb. rozh. s. I‑2049, bod 31).

42. Krom toho je nutno připomenout, že k provedení nařízení č. 802/68 Komise přijala nařízení (EHS) č. 2632/70 ze dne 23. prosince 1970 o určování původu rozhlasových a televizních přijímačů (Úř. věst. L 279, s. 35), jehož ustanovení obsahující kritérium přidané hodnoty byla v podstatě přejata napadenými ustanoveními přílohy 11 nařízení č. 2454/93.

43. Podle druhého bodu odůvodnění nařízení č. 2632/70 může montáž rozhlasových a televizních přijímačů zahrnovat více či méně propracované postupy podle typu montovaných přístrojů, použitých prostředků a podmínek, za kterých je prováděna. Třetí bod odůvodnění uvedeného nařízení rovněž uvádí, že montáž „při současném stavu techniky v tomto průmyslovém odvětví“ (neoficiální překlad) nepředstavuje obecně sama o sobě důležitý stupeň výroby ve smyslu článku 5 nařízení č. 802/68, ale že jinak tomu může být v určitých případech, například pokud se tyto operace týkají vysoce výkonných přístrojů nebo přístrojů vyžadujících přísnou kontrolu užívaných dílů nebo pokud zahrnují rovněž montáž základních prvků, ze kterých se přístroje skládají. Čtvrtý bod odůvodnění nařízení č. 2632/70 dodává, že rozmanitost operací, které spadají pod pojem „montáž“, neumožňuje určit na základě kritéria technické povahy případy, kdy tyto operace představují důležitý stupeň výroby, a že je za těchto podmínek třeba držet se hodnoty přidané v důsledku těchto operací.

44. Takové důvody přitom mohou ospravedlnit ponechání kritéria přidané hodnoty v napadených ustanoveních přílohy 11 nařízení č. 2454/93 (výše uvedený rozsudek Thomson a Vestel France, bod 35).

45. Komisi totiž přísluší, aby v rámci prostoru pro uvážení, který má při přijímání opatření nezbytných k provedení ustanovení celního kodexu Společenství, a zejména ustanovení týkajících se původu zboží, přijala ustanovení obecné povahy, která s ohledem na požadavek právní jistoty z dlouhodobého hlediska zohledňují situaci celého průmyslového odvětví, a která tedy nemohou být ovlivněna konkrétní situací toho či onoho podniku uvedeného odvětví v určitém okamžiku (výše uvedený rozsudek Thomson a Vestel France, bod 36).

46. Za těchto podmínek skutečnost, že Komise zohlednila velkou rozmanitost operací, které patří pod pojem „sestavení“, v celém dotyčném průmyslovém odvětví, odůvodňovala použití kritéria přidané hodnoty (výše uvedený rozsudek Thomson a Vestel France, bod 37).

47. Z písemných vyjádření předložených Asda ostatně vyplývá, že sestavování jednotlivých součástí BTV dotčených v původním řízení je součástí složitého průmyslového postupu. Krom toho z písemností ve spisu předloženém Soudnímu dvoru nelze usoudit, že je tento postup totožný pro všechny výrobce BTV. V každém případě nelze na základě těchto písemností dospět k závěru, že by v celém dotčeném průmyslovém odvětví neexistovala velká rozmanitost operací spadajících pod pojem „sestavení“.

48. V této souvislosti vyžaduje jednotné použití celních předpisů na celém celním území Společenství, aby abstraktní pojmy „poslední podstatné zpracování nebo opracování“, které používá článek 24 celního kodexu Společenství ve vztahu k veškerému zboží, byly pro zvláštní výrobky, jako jsou BTV, upřesněny zvláštními ustanoveními, která mohou zohlednit rozmanitost výrobních postupů těchto přístrojů. Použití jasného a objektivního kritéria, jako je kritérium přidané hodnoty, které umožňuje pro tento druh zboží komplexního složení vyjádřit, v čem spočívá podstatné zpracování, jež uděluje status jeho původu, tudíž nemůže vycházet z nesprávného právního posouzení (výše uvedený rozsudek Thomson a Vestel France, bod 39).

49. Mimoto je nutno poznamenat, že jelikož argument uplatněný žalobkyní v původním řízení vychází z vývoje výrobních postupů pro BTV, zdá se, že za těchto podmínek bude uvedený argument záviset čistě na konkrétních okolnostech. Mimoto, vývoj takových současných výrobních postupů, jako jsou postupy pro plazmové obrazovky, může možnost uplatnění takového argumentu popřípadě rovněž v podstatné míře zpochybnit. Z toho vyplývá, že se tohoto argumentu nelze účinně dovolávat za účelem popření opodstatněnosti použití kritéria přidané hodnoty (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek Thomson a Vestel France, bod 44).

50. Totéž platí pro argument vycházející z kolísání směnného kurzu, jelikož toto kolísání, které je čistě konjunkturální a může vést stejně tak k růstu, jako k poklesu, nezpůsobuje, že by uplatnění kritéria přidané hodnoty bylo pro dotyčné podniky nutně nevýhodné.

51. S ohledem na výše uvedené důvody je na první otázku třeba odpovědět tak, že její přezkum neodhalil žádnou skutečnost, kterou by mohla být dotčena platnost napadených ustanovení přílohy 11 nařízení č. 2454/93.

K druhé až páté otázce

Úvodní poznámky

52. Druhá až pátá otázka, které se týkají výkladu napadených ustanovení přílohy 11 nařízení č. 2454/93, mají za cíl určit způsob výpočtu přidané hodnoty získané BTV v důsledku montáže a začlenění dílů pocházejících ze země, kde byla provedena montáž.

53. Asda tvrdí, že je pro provedení tohoto výpočtu nejprve třeba mezi díly sestavenými jejím dodavatelem, společností Vestel, za účelem zhotovení konečného výrobku, kterými jsou dovezené BTV, zvlášť určit původ jednoho z těchto dílů, totiž šasi, které bylo samo zhotoveno týmž dodavatelem z dílů pocházejících z několika zemí. V rámci takového postupu by podle Asda mělo být uvedené šasi, tzn. celek, kterým jsou ovládány veškeré elektronické funkce přístroje, podle pravidel původu, která se na něj vztahují, považováno za pocházející z Turecka. Z toho podle Asda vyplývá, že navýšení hodnoty získané v důsledku jeho začlenění a montáže představuje nejméně 45 % ceny ze závodu dotčených BTV, které by tedy měly být samy považovány za pocházející z Turecka, jak bylo uvedeno v prohlášení učiněném při jejich dovozu.

54. V této souvislosti je tedy podstatou první části druhé otázky předkládacího soudu, zda napadená ustanovení přílohy 11 nařízení č. 2454/93 musí být vykládána v tom smyslu, že za účelem provedení výpočtu navýšení hodnoty získané BTV v důsledku jejich výroby za takových podmínek jako ve věci v původním řízení musí být nepreferenční původ takového samostatného dílu, jako je šasi, začleněného do konečného výrobku určen zvlášť.

55. Pro případ, že by původ takového dílu musel být určen zvlášť, je podstatou druhé části druhé otázky a třetí až páté otázky to, na základě jakých pravidel musí být tento původ a hodnota uvedeného dílu určeny. O těchto pravidlech tedy bude třeba rozhodnout pouze v případě, že by byla předtím kladně zodpovězena první část druhé otázky, kterou je tedy nutné přezkoumat jako první.

K první části druhé otázky

56. Je nutné připomenout, že napadená ustanovení přílohy 11 nařízení č. 2454/93 vyžadují, aby navýšení hodnoty získané v důsledku montáže a případně začlenění dílů pocházejících ze země, kde byla provedena montáž, představovalo nejméně 45 % ceny ze závodu televizních přijímacích přístrojů, k tomu, aby jim jejich výroba udělila status původu v zemi, kde došlo k montáži z materiálu nebo dílů pocházejících ze dvou nebo více zemí.

57. Úvodem je třeba uvést, že ustanovení dotčená v původním řízení jsou formulována obecně a nepřiznávají při určování původu konkrétního výrobku žádný rozhodující význam jeho zvláštní součásti, jako např. obrazovce (výše uvedený rozsudek Thomson a Vestel France, bod 43) nebo šasi. Je důležité přihlédnout k veškerým součástem, které skutečně a objektivně vstupují do procesu sestavení prováděného podnikem, jenž vyrábí konečný výrobek.

58. Jednak, ani ustanovení článku 24 celního kodexu Společenství, ani napadená ustanovení přílohy 11 nařízení č. 2454/93 totiž nestanoví, že by takové posouzení mohlo být provedeno, aniž by bylo vzato v úvahu sestavování jako celek. Podle těchto ustanovení nemají být určité montážní operace v rámci výrobního postupu výrobku zohledněny na úkor určitých jiných operací, ani tak nemá být uměle vyzdvižen význam toho či onoho dílu, který byl sám sestaven týmž dodavatelem.

59. Krom toho, požadavek jednotného použití celních předpisů na celém celním území Společenství brání jinému výkladu uvedených ustanovení. Připustit, jak tvrdí Asda, že jeden z dílů sestavených dodavatelem televizorů, v projednávané věci šasi, musí být v rámci sestavování posouzen zvlášť, jelikož by tak sám mohl získat povahu výrobku pocházejícího ze země, kde byla provedena montáž, by totiž bylo totéž, co ponechat na posouzení dovozce nebo jeho dodavatele určení, v jaké fázi tohoto sestavení získá jedna ze součástí dovezeného výrobku povahu konečného výrobku užitého k výrobě jiného výrobku v témže podniku. Takový přístup, který by tak činil původ výrobku závislým na subjektivním posouzení, v rozporu s objektivní a předvídatelnou povahou dotčených ustanovení právních předpisů, by napadená ustanovení přílohy 11 nařízení č. 2454/93 zbavil jakéhokoliv užitečného účinku.

60. Stejně jako právní úprava Společenství týkající se celní hodnoty zboží, která má za cíl zavedení spravedlivého, jednotného a nestranného systému, vylučujícího používání libovolných nebo smyšlených hodnot (rozsudek ze dne 16. listopadu 2006, Compaq Computer International Corporation, C‑306/04, Sb. rozh. s. I‑10991, bod 30 a citovaná judikatura), nemůže být právní úprava Společenství týkající se původu zboží, která sleduje tentýž cíl, vykládána tak, aby připouštěla, že by tento původ mohl záviset na takovém subjektivním posouzení.

61. Je pravda, že kdyby takový díl, jako je šasi, nebyl sestaven dodavatelem, ale byl tímto dodavatelem získán od třetí osoby, byl by pro účely provádění napadených ustanovení přílohy 11 nařízení č. 2454/93 vzat v úvahu tento díl jako takový, a nikoliv díly, ze kterých se skládá. Se dvěma technicky podobnými díly by tak bylo zacházeno rozdílně v rámci použití téhož ustanovení práva Společenství ve vztahu k dodavatelům televizorů podle toho, zda tyto díly pocházejí z výrobních struktur dotyčného dodavatele, nebo zda je získal u třetích osob.

62. Je rovněž pravda, že podle ustálené judikatury vyžaduje dodržování zásady rovného zacházení a zásady zákazu diskriminace, aby se srovnatelnými situacemi nebylo zacházeno odlišně a s odlišnými situacemi stejně, není‑li takové zacházení objektivně odůvodněno (viz zejména rozsudek ze dne 26. října 2006, Koninklijke Coöperatie Cosun, C‑248/04, Sb. rozh. s. I‑10211, bod 72, a ze dne 3. května 2007, Advocaten voor de Wereld, C‑303/05, Sb. rozh. s. I‑3633, bod 56).

63. Avšak i za předpokladu, že by situace výrobků pocházejících z výrobních struktur dotyčného dodavatele a situace výrobků, které byly získány od jiného dodavatele, byly technicky totožné, nejsou tyto situace právně srovnatelné, konkrétně pro účely použití pravidel původu. U posledně uvedených výrobků totiž obchodní operace se třetí osobou, jejímž předmětem tyto výrobky byly, v zásadě umožňuje objektivně určit okamžik, kdy získávají povahu konečného výrobku a kdy lze stejně objektivně určit jejich původ. U druhé skupiny výrobků naproti tomu tento okamžik nelze předem určit, čímž je tento okamžik ponechán na volném uvážení dodavatele za podmínek, které, jak bylo uvedeno v bodě 59 tohoto rozsudku, vykazují subjektivní povahu, jež je v rozporu s použitím ustanovení právních předpisů dotčených v původním řízení.

64. Zajisté nelze vyloučit, že tak dodavatel bude motivován k tomu, aby ustanovil takovou třetí osobu, která bude tímto sestavením pověřena, aby vytvořil zdání, že uvedené zboží bylo získáno u třetí osoby.

65. Je však třeba připomenout, že podle článku 25 celního kodexu Společenství se zpracování nebo opracování, u nějž se zjistí nebo u nějž lze na základě zjištěných skutečností důvodně předpokládat, že jeho jediným cílem je snaha obejít předpisy upravující ve Společenství obchod se zbožím z určitých zemí, za žádných okolností nepovažuje za zpracování nebo opracování, které ve smyslu článku 24 uvedeného kodexu uděluje takto vyrobenému nebo získanému zboží status původu ze země, v níž bylo provedeno.

66. Asda se však domnívá, že podle ustanovení úvodní poznámky 3.2 přílohy 9 nařízení č. 2454/93 (dále jen „úvodní poznámka 3.2“) musí být před určením původu televizoru určen původ šasi, které je do televizoru začleněno.

67. Ustanovení uvedená v bodě 20 tohoto rozsudku mají původ v ustanoveních přílohy I nařízení Komise (EHS) č. 1364/91 ze dne 24. května 1991 o určení původu textilií a textilních výrobků třídy XI kombinované nomenklatury (Úř. věst. L 130, s. 18); toto nařízení bylo zrušeno článkem 913 nařízení č. 2454/93. Zmíněná ustanovení byla přejata do přílohy 9 posledně uvedeného nařízení, a proto se v zásadě použijí jak na textilní výrobky uvedené v příloze 10 tohoto nařízení, tak na jiné než textilní výrobky uvedené v příloze 11 tohoto nařízení.

68. Nicméně, z obsahu ustanovení úvodní poznámky 3.2 vysvětlené příkladem, který následuje hned za jejím textem, nutně vyplývá, že použití těchto ustanovení je možné pouze v případě, že je pro výrobek uvedený ve sloupcích 1 a 2 v přílohách 10 a 11 nařízení č. 2454/93 ve sloupci 3 těchto příloh stanoveno pravidlo, které určuje mezní hodnotu součásti začleněné do tohoto výrobku (například ustanovení uvedená ve sloupci 3 u čísel 6301 až 6306 kombinované nomenklatury uvedeného v příloze 10 nařízení č. 2454/93).

69. Použití těchto ustanovení naproti tomu nelze rozšířit na výrobky obsažené v uvedené příloze 11, pro něž je stejně jako v případě televizních přijímacích přístrojů ve sloupci 3 téže přílohy stanoveno pravidlo, které nestanoví mezní hodnotu součásti začleněné do tohoto výrobku, nýbrž prahové navýšení hodnoty, kterého může výrobek dosáhnout v důsledku montáže a případně začlenění dílů pocházejících ze země, kde byla provedena montáž.

70. Pokud by tomu tak bylo, ztratilo by totiž použití ustanovení úvodní poznámky 3.2 na takový výrobek, jako je výrobek dotčený v původním řízení, jakýkoliv smysl. Jelikož napadená ustanovení přílohy 11 nařízení č. 2454/93 stanoví pravidla původu televizních přijímacích přístrojů, nejsou použitelná na určení původu jiných výrobků, a tudíž ani na určení původu šasi dotčeného v původním řízení. Pokud by tak ustanovení této poznámky měla být vykládána tak, že vylučují použití pravidla původu pro televizory na některou součást těchto televizorů, jevila by se tato ustanovení jako zcela nadbytečná.

71. Ze samotných ustanovení úvodní poznámky 3.2 každopádně vyplývá, že se tato poznámka týká případu, ve kterém dotčený výrobek získal status původu během své výroby. Z toho plyne, že u tohoto výrobku již nevyvstává otázka jeho původu, a že tudíž pravidlo určující jeho původ, jako je pravidlo uvedené ve sloupci 3 přílohy 11 nařízení č. 2454/93, není ve vztahu k němu použitelné, ale je použitelné pouze ve vztahu k výrobku, jehož součástí se stává.

72. Za předpokladu, že by ustanovení úvodní poznámky 3.2 znamenala, že kritérium přidané hodnoty není použitelné na určení původu šasi a že je za účelem jeho určení nutné použít pouze ustanovení článku 24 celního kodexu Společenství, mohl by takový výklad mít význam pouze tehdy, pokud by samotné šasi bylo předmětem dovozu, a bylo by tedy nutné určit jeho původ, což není případ věci v původním řízení.

73. Za těchto podmínek je třeba na první část druhé otázky odpovědět tak, že napadená ustanovení přílohy 11 nařízení č. 2454/93 musí být vykládána v tom smyslu, že za účelem provedení výpočtu navýšení hodnoty získané BTV v důsledku jejich výroby za takových podmínek jako ve věci v původním řízení není třeba zvlášť určovat nepreferenční původ takového samostatného dílu, jako je šasi.

K druhé části druhé otázky a ke třetí až páté otázce

74. Vzhledem k výše uvedeným důvodům není třeba na tyto otázky odpovídat.

K šesté až desáté otázce

Úvodní poznámky

75. Podstatou šesté až deváté otázky předkládajícího soudu je, jaký je rozsah závazků, které vyplývají pro smluvní strany Dohody o přidružení EHS-Turecko z použití ustanovení článku 47 Dodatkového protokolu a ustanovení článků 44 až 47 rozhodnutí č. 1/95. Asda totiž tvrdí, že antidumpingové clo, které je na ní vymáháno, bylo stanoveno na základě ustanovení přijatých Společenstvím v rozporu s těmito závazky.

76. Jednak je třeba uvést, že jak tvrdí vláda Spojeného království a jak vyplývá z čl. 47 odst. 1 Dodatkového protokolu podepsaného v roce 1970, pravidla provádění antidumpingových opatření vymezená v uvedeném článku 47 byla zamýšlena pouze na dobu dvaadvaceti let. Z toho vyplývá, že pokud mohou být ustanovení tohoto článku případně i nadále použita ve věci, jako je věc v původním řízení, je tomu tak v důsledku účinku ustanovení čl. 44 odst. 2 rozhodnutí č. 1/95, která uvedená prováděcí pravidla výslovně zachovávají v platnosti.

77. Dále je třeba poznamenat, že zatímco se ustanovení prvních tří odstavců článku 47 Dodatkového protokolu týkají dumpingových praktik, a mohla by z tohoto důvodu případně být relevantní při řešení sporu v původním řízení, odstavec 4 uvedeného článku se naproti tomu týká případu výrobků, které jsou předmětem zpětného dovozu, který s uvedeným sporem nijak nesouvisí.

78. Za těchto podmínek je třeba šestou až devátou otázku chápat tak, že se týkají výkladu ustanovení článku 44 rozhodnutí č. 1/95 ve spojení s čl. 47 odst. 1 až 3 Dodatkového protokolu a články 45 až 47 rozhodnutí č. 1/95.

79. Podstatou desáté otázky předkládajícího soudu však je, zda tato ustanovení mají přímý účinek u vnitrostátních soudů, a umožňují tak jednotlivým hospodářským subjektům dovolávat se jejich porušení, aby se mohly bránit proti úhradě jinak splatných antidumpingových cel.

80. Pokud by na tuto otázku muselo být odpovězeno tak, že uvedená ustanovení nemají přímý účinek, byl by tak výklad posledně uvedených ustanovení zbaven jakéhokoliv významu pro dotčené hospodářské subjekty, a nebylo by tedy dále třeba odpovídat na šestou až devátou otázku.

81. V této souvislosti je třeba obrátit pořadí otázek a přezkoumat nejprve desátou otázku, jak byla přeformulována, a dále pak případně šestou až devátou otázku.

K desáté otázce

82. Podle ustálené judikatury má ustanovení dohody uzavřené Společenstvím se třetími zeměmi přímý účinek, pokud s ohledem na své znění a předmět a povahu této dohody obsahuje jasnou a přesnou povinnost, jejíž provedení nebo účinky nejsou podmíněny vydáním žádného pozdějšího aktu. Z toho vyplývá, že pokud dohoda zavádí spolupráci mezi smluvními stranami, mohou některá její ustanovení za výše uvedených podmínek a s ohledem na předmět a povahu této dohody přímo upravovat právní situaci jednotlivců (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 12. dubna 2005, Simutenkov, C‑265/03, Sb. rozh. s. I‑2579, body 21 a 28).

83. Ustanovení rozhodnutí Rady přidružení EHS-Turecko mohou mít přímý účinek (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 20. září 1990, Sevince, C‑192/89, Recueil, s. I‑3461, body 14 a 15, jakož i ze dne 4. května 1999, Sürül, C‑262/96, Recueil, s. I‑2685, bod 60).

84. V bodech 23 a 25 rozsudku ze dne 30. září 1987, Demirel (12/86, Recueil, s. 3719), měl krom toho Soudní dvůr za to, že ustanovení Dodatkového protokolu, která mají v zásadě programový smysl a která nejsou dostatečně přesná a bezpodmínečná, nemohou být považována za pravidla práva Společenství přímo použitelná ve vnitrostátním právním řádu členských států.

85. Zaprvé je třeba konstatovat, že i když ustanovení čl. 44 odst. 1 rozhodnutí č. 1/95 svěřují Radě přidružení možnost odložit použití nástrojů na ochranu obchodu, mají tato ustanovení v každém případě podmínečnou povahu, jelikož výkon pravomoci v této oblasti vážou na podmínku, že Turecká republika provedla pravidla hospodářské soutěže a kontroly státních podpor, jakož i jiná ustanovení acquis communautaire týkající se vnitřního trhu a zajistila jejich účinné uplatňování.

86. Taková ustanovení tedy vyžadují další opatření k tomu, aby jimi mohla být dotčena práva hospodářských subjektů. Uvedená ustanovení, jež nemají bezpodmínečnou povahu, nemohou přímo upravovat právní situaci jednotlivců, a nemůže jim tedy být přiznán přímý účinek.

87. Zadruhé, ustanovení čl. 47 odst. 1 až 3 Dodatkového protokolu a článku 46 rozhodnutí č. 1/95, která smluvním stranám ponechávají možnost přijmout vhodná ochranná opatření, neobsahují žádnou povinnost (viz v tomto smyslu, v souvislosti s použitím článku 25 Dohody o přidružení EHS-Turecko, rozsudek ze dne 14. listopadu 2002, Ilumitrónica, C‑251/00, Recueil, s. I‑10433, bod 73). Judikatura Soudního dvora týkající se přímého účinku tedy není na uvedená ustanovení použitelná.

88. Krom toho, přestože tato ustanovení stanoví, že v případě, že je uvedená možnost využita, dotyčná smluvní strana o tomto opatření informuje Radu přidružení podle článku 47 Dodatkového protokolu nebo Smíšený výbor pro celní unii podle článku 46 rozhodnutí č. 1/95, zakládají tak povinnost pouze ve vztahu ke stranám Dohody o přidružení EHS-Turecko. Tato pouhá informační povinnost mezi orgány, která nijak nezasahuje do práv nebo povinností jednotlivců a jejíž nedodržení by na jejich situaci nemělo dopad, tak nemůže založit přímý účinek uvedených ustanovení.

89. Zatřetí, pokud jde o článek 45 rozhodnutí č. 1/95, postačí konstatovat, že ten se omezuje pouze na to, že smluvní strany podněcuje ke koordinaci jejich postupu prostřednictvím výměny informací a konzultací, a tedy rovněž neobsahuje žádnou povinnost. Judikatura Soudního dvora týkající se přímého účinku není tedy použitelná ani v souvislosti s tímto ustanovením.

90. Konečně, pokud jde o ustanovení článku 47 rozhodnutí č. 1/95, je naproti tomu třeba uvést, že tato ustanovení splňují podmínky výše uvedené judikatury k přímému účinku. Zakotvují jasně, přesně a bezpodmínečně, aniž by jejich provedení nebo jejich účinky byly podmíněny vydáním jiného aktu, povinnost orgánů státu dovozu, aby požadovaly po dovozci, aby v celním prohlášení uvedl původ dotyčných výrobků. S ohledem na předmět a povahu dotčených ustanovení může taková povinnost, která je odrazem vůle smluvních stran požadovat po dovozcích, aby poskytli určité informace, přímo upravovat právní situaci hospodářských subjektů. Těmto ustanovením je tedy třeba přiznat přímý účinek, což znamená, že jednotlivci, ve vztahu k nimž se použijí, mají právo se jich dovolávat u soudů členských států.

91. Za těchto podmínek je třeba na desátou otázku odpovědět tak, že na straně jedné nemají ustanovení článku 44 rozhodnutí č. 1/95 ve spojení s ustanoveními čl. 47 odst. 1 až 3 Dodatkového protokolu a ustanoveními článků 45 a 46 rozhodnutí č. 1/95 u vnitrostátních soudů přímý účinek, a tedy neumožňují jednotlivým hospodářským subjektům dovolávat se jejich porušení, aby se mohly bránit proti úhradě jinak splatných antidumpingových cel. Na straně druhé ustanovení článku 47 rozhodnutí č. 1/95 přímý účinek mají a jednotlivci, ve vztahu k nimž se použijí, mají právo se jich dovolávat u soudů členských států.

K šesté, sedmé a deváté otázce

92. Vzhledem k odpovědi na desátou otázku není třeba odpovídat na šestou, sedmou a devátou otázku, které se týkají výkladu jiných ustanovení než článku 47 rozhodnutí č. 1/95.

K osmé otázce

93. Podstatou osmé otázky předkládajícího soudu je, zda ustanovení článku 47 rozhodnutí č. 1/95 musí být vykládána v tom smyslu, že vyžadují, aby byly hospodářské subjekty obeznámeny s informacemi, jež musí smluvní strany, které přijaly antidumpingová opatření, poskytnout Smíšenému výboru pro celní unii podle článku 46 rozhodnutí č. 1/95 nebo Radě přidružení podle čl. 47 odst. 2 Dodatkového protokolu.

94. V tomto ohledu je třeba konstatovat, že výše uvedená ustanovení čl. 47 odst. 2 Dodatkového protokolu a ustanovení článku 46 rozhodnutí č. 1/95 zakládají, jak bylo řečeno v bodě 88 tohoto rozsudku, pouhou informační povinnost mezi orgány. Jelikož upravují pouze mezinárodněprávní vztahy mezi Společenstvím a Tureckou republikou, nelze mít za to, že tato ustanovení mimoto obsahují povinnost smluvních stran informovat jednotlivce podřízené jejich svrchované moci. Vzhledem k neexistenci výslovných ustanovení v opačném smyslu tudíž ustanovení článku 47 rozhodnutí č. 1/95 nemohou být vykládána v tom smyslu, že po smluvních stranách mlčky požadují, aby s těmito informacemi obeznámily hospodářské subjekty.

95. Třebaže dotyčné subjekty mohou oprávněně namítat, že musí být předem a jasně a přesně informovány o antidumpingových opatřeních, která vůči nim mohou být přijata, a třebaže taková opatření tedy musí být vhodným způsobem zveřejněna, zejména v Úředním věstníku Evropské unie , neznamenají tyto požadavky, že by uvedené subjekty měly být mimoto informovány o formálních postupech, které byly zavedeny pouze v zájmu smluvních stran.

96. Krom toho okolnost, že taková antidumpingová opatření, která jsou předmětem věci v původním řízení, nebyla dostatečným způsobem zveřejněna, jak tvrdí Asda, i kdyby byla v politováníhodném případě považována za prokázanou, by každopádně neměla žádný vliv na rozsah informační povinnosti, kterou mají smluvní strany pouze ve vztahu k orgánům jimi ustaveným k zajištění řádného fungování Dohody o přidružení EHS-Turecko a celní unie zavedené mezi Evropským hospodářským společenstvím a Tureckou republikou.

97. Vzhledem k výše uvedenému je třeba na osmou otázku odpovědět tak, že ustanovení článku 47 rozhodnutí č. 1/95 musí být vykládána v tom smyslu, že nevyžadují, aby byly hospodářské subjekty obeznámeny s informacemi, jež musí smluvní strany, které přijaly antidumpingová opatření, poskytnout Smíšenému výboru pro celní unii podle článku 46 rozhodnutí č. 1/95 nebo Radě přidružení podle čl. 47 odst. 2 Dodatkového protokolu.

K nákladům řízení

98. Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Výrok

Z těchto důvodů Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl takto:

1) Přezkum první položené otázky neodhalil žádnou skutečnost, kterou by mohla být dotčena platnost ustanovení uvedených ve sloupci 3 u čísla 8528 kombinované nomenklatury uvedeného v příloze 11 nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství.

2) Ustanovení uvedená ve sloupci 3 u čísla 8528 kombinované nomenklatury uvedeného v příloze 11 nařízení č. 2454/93 musí být vykládána v tom smyslu, že za účelem provedení výpočtu navýšení hodnoty získané barevnými televizními přijímacími přístroji v důsledku jejich výroby za takových podmínek jako ve věci v původním řízení není třeba zvlášť určovat nepreferenční původ takového samostatného dílu, jako je šasi.

3) Ustanovení článku 44 rozhodnutí Rady přidružení EHS-Turecko č. 1/95 ze dne 22. prosince 1995 o provádění závěrečné etapy celní unie ve spojení s ustanoveními čl. 47 odst. 1 až 3 Dodatkového protokolu podepsaného dne 23. listopadu 1970 v Bruselu a uzavřeného, schváleného a potvrzeného jménem Společenství nařízením Rady (EHS) č. 2760/72 ze dne 19. prosince 1972, připojeného k Dohodě zakládající přidružení mezi Evropským hospodářským společenstvím a Tureckem, která byla podepsána dne 12. září 1963 v Ankaře Tureckou republikou, jakož i členskými státy Evropského hospodářského společenství a Společenstvím, uzavřené, schválené a potvrzené jménem Společenství rozhodnutím Rady 64/732/EHS ze dne 23. prosince 1963, a ustanoveními článků 45 a 46 rozhodnutí č. 1/95 nemají u vnitrostátních soudů přímý účinek, a tedy neumožňují jednotlivým hospodářským subjektům dovolávat se jejich porušení, aby se mohly bránit proti úhradě jinak splatných antidumpingových cel. Ustanovení článku 47 rozhodnutí č. 1/95 mají přímý účinek a jednotlivci, ve vztahu k nimž se použijí, mají právo se jich dovolávat u soudů členských států.

4) Ustanovení článku 47 rozhodnutí č. 1/95 musí být vykládána v tom smyslu, že nevyžadují, aby byly hospodářské subjekty obeznámeny s informacemi, jež musí smluvní strany, které přijaly antidumpingová opatření, poskytnout Smíšenému výboru pro celní unii podle článku 46 rozhodnutí č. 1/95 nebo Radě přidružení podle čl. 47 odst. 2 Dodatkového protokolu.

Top