27.6.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 224/157

—

s ohledem na zprávu Komise pro Evropský parlament a Radu o odpovědnosti, náhradě a finančním zajištění v oblasti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři předloženou na základě článku 39 směrnice 2013/30/EU (COM(2015)0422),

—

s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise nazvaný „Odpovědnost, náhrada a finanční zajištění v případě havárií v pobřežních vodách v Evropském hospodářském prostoru“, doprovázející zprávu Komise o této záležitosti (SWD(2015)0167),

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2013/30/EU ze dne 12. června 2013 o bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři a o změně směrnice 2004/35/ES (1) (dále jen „směrnice o bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři“),

—

s ohledem na posouzení dopadů doprovázející návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o bezpečnosti činností souvisejících s vyhledáváním, průzkumem a těžbou ropy a zemního plynu na moři (SEC(2011)1293),

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/99/ES ze dne 19. listopadu 2008 o trestněprávní ochraně životního prostředí (2),

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2004/35/ES ze dne 21. dubna 2004 o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí (3) (dále jen „směrnice o odpovědnosti za životní prostředí“),

—

s ohledem na mezinárodní a regionální acquis týkající se žádostí o náhradu škody způsobené incidentem v odvětví ropy a zemního plynu v moři, a zejména na Mezinárodní úmluvu o občanskoprávní odpovědnosti za škodu způsobenou znečištěním ropnými látkami („úmluva o občanskoprávní odpovědnosti“) ze dne 27. listopadu 1992, na Mezinárodní úmluvu o zřízení Mezinárodního fondu pro náhradu škod způsobených ropným znečištěním („úmluva o fondu“) ze dne 27. listopadu 1992, na Mezinárodní úmluvu o občanskoprávní odpovědnosti za škody způsobené znečištěním ropnými palivy („úmluva o ropných palivech“) ze dne 23. března 2001, na Severskou úmluvu o ochraně životního prostředí, kterou uzavřely Dánsko, Finsko, Norsko a Švédsko, a na protokol o ochraně pobřežních oblastí k barcelonské Úmluvě o ochraně mořského prostředí a pobřežní oblasti Středomoří („protokol o ochraně pobřežních oblastí“),

—

s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 13. září 2005 (4),

—

s ohledem na čl. 83 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech („přepracované znění nařízení Brusel I“) (5),

—

s ohledem na Úmluvu o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (6) („Luganská úmluva z roku 2007“),

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (7) („nařízení Řím II“),

—

s ohledem na závěrečnou zprávu, kterou pro Komisi vypracoval útvar Bio by Deloitte, nazvaný „Občanskoprávní odpovědnost, finanční zajištění a žádosti o náhradu v případě činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři v Evropském hospodářském prostoru“ (8),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 13. září 2011 o řešení otázky bezpečnosti těžby ropy a plynu v pobřežních vodách (9),

—

s ohledem na katastrofu plošiny Deepwater Horizon v roce 2010 v Mexickém zálivu,

—

s ohledem na incidenty spojené s vrtnou plošinou Castor při pobřeží Castellónu a Tarragony, k nimž patří i více než 500 zemětřesení, která měla přímý dopad na tisíce evropských občanů,

—

s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti a stanovisko Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A8-0308/2016),

A.

vzhledem k tomu, že článek 194 SFEU výslovně potvrzuje, že členské státy mají právo stanovit si podmínky pro využívání svých energetických zdrojů, a zároveň že je nutné dodržovat solidaritu a chránit životní prostředí;

B.

vzhledem k tomu, že domácí zdroje ropy a zemního plynu mohou významně přispívat k uspokojování stávajících energetických potřeb v Evropě a jsou zvláště důležité pro energetickou bezpečnost a různorodost energetických zdrojů;

C.

vzhledem k tomu, že činnosti v oblasti těžby ropy a zemního plynu v moři se uskutečňují ve stále extrémnějších prostředích, což by mohlo mít závažné a ničivé důsledky pro životní prostředí a hospodářství mořských a pobřežních oblastí;

D.

vzhledem k tomu, že ačkoli těžba ropy a zemního plynu v Severním moři byla v uplynulých letech na ústupu, počet zařízení v moři v Evropě v budoucnu pravděpodobně stoupne, zejména ve Středozemním a v Černém moři;

E.

vzhledem k tomu, že nehody způsobené vrtnými plošinami pro těžbu ropy a zemního plynu v moři mají ničivé důsledky, které přesahují hranice států, a že jsou tudíž opodstatněna opatření na úrovni EU, jež by takovým nehodám bránila, zmírňovala jejich dopady a snažila se je likvidovat;

F.

vzhledem k tomu, že je důležité si připomenout tragickou ztrátu 167 pracovníků ropného průmyslu, kteří zahynuli při katastrofě Piper Alpha u pobřeží skotského Aberdeenu 6. července 1988;

G.

vzhledem k tomu, že několik studií, včetně studie vypracované výzkumnou službou Evropského parlamentu a studie Společného výzkumného střediska, odhadují počet incidentů v odvětví ropy a zemního plynu EU na několik tisíc, přesněji 9 700 incidentů mezi lety 1990 a 2007; vzhledem k tomu, že kumulativní dopad těchto incidentů, a to i malého rozsahu, má závažný a trvalý vliv na mořské životní prostředí a je třeba jej ve směrnici zohlednit;

H.

vzhledem k tomu, že v souladu s článkem 191 SFEU musí jakékoli kroky v této oblasti vycházet z vysoké míry ochrany založené mj. na zásadách předběžné opatrnosti a prevence, jakož i na principu „znečišťovatel platí“ a na zásadách udržitelnosti;

I.

vzhledem k tomu, že v EU nedošlo k závažnější havárii v moři od roku 1988, přičemž se zde 73 % ropy a zemního plynu těží v členských státech na pobřeží Severního moře, jejichž námořní bezpečnostní systémy jsou již uznávány jako nejúčinnější na světě; vzhledem k tomu, že je důležité zdůraznit, že EU má přibližně 68 000 km pobřeží, a že se v budoucnu počet zařízení umístěných na moři bude pravděpodobně výrazně zvyšovat, především ve Středozemním a Černém moři, je zásadní plně uplatňovat směrnici 2013/30/EU, vymáhat její provádění a zajistit, aby byl vyvinut náležitý právní rámce pro veškeré činnosti na moři před tím, než dojde k závažné nehodě; vzhledem k tomu, že podle článku 191 Smlouvy o fungování Evropské unie, environmentální politika Unie se musí zakládat na zásadě předběžné opatrnosti a zásadě preventivních opatření;

J.

vzhledem k tomu, že režimy odpovědnosti jsou hlavním prostředkem uplatňování zásady „znečišťovatel platí“, který zajišťuje, aby byly podniky povolány k odpovědnosti za veškeré škody, jež v průběhu své obchodní činnosti způsobí, a který podniky motivuje, aby přijaly preventivní opatření, rozvíjely postupy a podnikaly kroky, jež sníží riziko takových škod na minimum;

K.

vzhledem k tomu, že směrnice o bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři sice stanoví, že držitelé licence pro činnost v moři jsou striktně odpovědni za prevenci a nápravu veškerých škod na životním prostředí způsobených jejich činností (článek 7 ve spojení s článkem 38, jenž rozšiřuje působnost směrnice o odpovědnosti za životní prostředí na kontinentální šelf), avšak nemůže zavést komplexní rámec EU v oblasti odpovědnosti;

L.

vzhledem k tomu, že je zásadně důležité, aby existovaly účinné a odpovídající mechanismy náhrady a mechanismy zpracování žádostí v případě škod na obětech, zvířatech a životním prostředí způsobených činnostmi v oblasti těžby ropy a zemního plynu v moři, a také dostatek prostředků k obnovení důležitých ekosystémů;

M.

vzhledem k tomu, že směrnice o bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři nepřináší harmonizaci, pokud jde o občanskoprávní řízení o náhradu škody způsobené nehodami v moři, a že za stávajícího mezinárodního právního rámce je obtížné podávat úspěšné přeshraniční občanskoprávní žádosti o náhradu škody;

N.

vzhledem k tomu, že směrnice o bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři stanoví předběžné podmínky vydávání licencí, které mají zajistit, aby se držitelé licence nikdy nestali technicky nebo finančně neschopnými nést důsledky své činnosti v moři, a které také od členských států vyžadují, aby zavedly postupy pro rychlé a náležité zpracování žádostí o náhradu, a to i u přeshraničních incidentů, a aby usnadňovaly používání udržitelných finančních nástrojů (článek 4);

1.

2.

3.

4.

5.

6.

7.

8.

9.

10.

11.

12.

13.

14.

15.

16.

17.

18.

19.

20.

21.

22.

23.

24.

25.