19.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 65/120

—

s ohledem na svá předchozí usnesení o transatlantických vztazích, zejména na své usnesení ze dne 1. června 2006 o zlepšení vztahů mezi EU a USA v rámci Dohody o transatlantickém partnerství (1), své usnesení ze dne 26. března 2009 o stavu transatlantických vztahů po volbách v USA (2) a své usnesení ze dne 17. listopadu 2011 o summitu EU a USA ze dne 28. listopadu 2011 (3),

—

s ohledem na výsledky summitu EU a USA, který se konal ve Washingtonu D.C. dne 28. listopadu 2011,

—

s ohledem na společná prohlášení přijatá na 71. zasedání v rámci transatlantického dialogu zákonodárců, které se uskutečnilo v Jacksonville v prosinci 2011, 72. zasedání v rámci transatlantického dialogu zákonodárců, které se uskutečnilo v Kodani a Štrasburku v červnu 2012 a na 73. zasedání v rámci transatlantického dialogu zákonodárců, které se konalo ve Washingtonu D.C.v listopadu 2012,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 23. října 2012 o obchodních a hospodářských vztazích se Spojenými státy americkými (4), v němž podpořil myšlenku zahájit jednání o komplexní dohodě o hospodářské spolupráci, a na své usnesení ze dne 23. května 2013 (5) o mandátu k jednání,

—

s ohledem na prohlášení prezidenta USA Baracka Obamy, předsedy Evropské rady Hermana Van Rompuye a předsedy Evropské komise José Manuela Barrosa ze dne 13. února 2013, v němž oznámili, že Spojené státy americké i Evropská unie zahájí vnitřní postupy nezbytné k otevření jednání o transatlantickém obchodním a investičním partnerství,

—

s ohledem na prohlášení ze summitu Severoatlantické rady, jenž se konal v Chicagu dne 20. května 2012,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 12. září 2012 o výroční zprávě Rady Evropskému parlamentu o společné zahraniční a bezpečnostní politice (6), své usnesení ze dne 22. listopadu 2012 o provádění společné bezpečnostní a obranné politiky (7) a na své usnesení ze dne 22. listopadu 2012 o kybernetické bezpečnosti a ochraně (8),

—

s ohledem na společné prohlášení Evropské unie a Spojených států amerických ze dne 12. července 2012 o asijsko-tichomořské oblasti,

—

s ohledem na dokument Ministerstva obrany USA z ledna 2012 s názvem „Zachování vedoucího postavení USA ve světě: priority obrany ve 21. století“ (Sustaining US Global Leadership: Priorities for 21st century Defense), v němž nastínilo změny ve vojenské strategii USA,

—

s ohledem na druhý inaugurační projev amerického prezidenta Baracka Obamy ze dne 21. ledna 2013, na jeho projev o stavu unie ze dne 12. února 2013 a komentáře amerického viceprezidenta Josepha Bidena na bezpečnostní konferenci v Mnichově dne 2. února 2013,

—

s ohledem na strategické partnerství EU s Brazílií (2007) a Mexikem (2008), na dohody o přidružení mezi EU a Mexikem, Chile a Střední Amerikou, obchodní dohody s Kolumbií a Peru, probíhající jednání s Kanadou o dohodě o strategickém partnerství a komplexní dohodě o hospodářské a obchodní spolupráci a současná jednání s organizací Mercosur,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 12. června 2012 o definici nové politiky rozvojové spolupráce s Latinskou Amerikou (9), v němž zdůrazňuje podporu EU pro proces regionální integrace Latinské Ameriky prostřednictvím CELAC, UNASUR, MERCOSUR, Andského společenství, SICA, CARICOM a Tichomořské aliance;

—

s ohledem na summity, které se pravidelně konají mezi EU či USA a zeměmi Latinské Ameriky, summit EU-CELAC, který se koná dvakrát ročně, a summit Amerik, které se oba mají konat v roce 2015,

—

s ohledem na vztahy EU s regionálními a subregionálními organizacemi afrických zemí ležících v oblasti Atlantického oceánu, zejména s Africkou unií (AU), Hospodářským společenstvím států západní Afriky (ECOWAS), Hospodářským společenstvím středoafrických států (ECCAS) a Jihoafrickým společenstvím pro rozvoj (SADC),

—

s ohledem na prohlášení vedoucích představitelů skupiny G20, na výsledný dokument týmu OSN pověřeného systémovými úkoly v rámci Rozvojového programu OSN po roce 2015 (Realizing the Future We Want for All (Zajištění budoucnosti, jakou chceme pro všechny)) a výsledný dokument konference Organizace spojených národů o udržitelném rozvoji („Budoucnost, jakou chceme“),

—

s ohledem na svá usnesení mimo jiné o arabském jaru, Mali, Blízkém východě, Sýrii, Íránu, Afghánistánu, Východním partnerství, Rusku a Číně,

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci (A7-0173/2013),

A.

vzhledem k tomu, že nejdůležitější politickou a hospodářskou vazbou v celé oblasti Atlantiku je vztah EU a USA; vzhledem k tomu, že nové funkční období prezidenta Obamy je třeba využít k upevnění tohoto vztahu prostřednictvím nového ambiciózního programu;

B.

vzhledem k tomu, že základem transatlantického partnerství jsou silné politické, kulturní, hospodářské a historické vazby a sdílené hodnoty, jako je svoboda, demokracie, lidská práva a právní stát, a společné cíle, mezi něž patří prosperita, otevřená a integrovaná ekonomika, sociální pokrok a začlenění, udržitelný rozvoj a mírové řešení konfliktů;

C.

vzhledem k tomu, že světový hospodářský pokles vedl jak v EU, tak v USA k podstatným škrtům v oblasti obrany;

D.

vzhledem k tomu, že v globálním a stále více multipolárním světě, kde panuje množství spletitých vztahů, by EU a USA měly i přes hospodářskou krizi hrát nadále klíčovou roli ve světové politice a hospodářství i v utváření mezinárodního prostředí a měly by na multilaterálním základě společně čelit regionálním konfliktům a globálním výzvám, především v rámci mezinárodních organizací; vzhledem k tomu, že by za tímto účelem měly rovněž zajistit, aby se zapojily i nové klíčové mocnosti, včetně dvou strategických latinskoamerických partnerů EU, Brazílie a Mexika, i Kanada;

E.

vzhledem k tomu, že v kontextu měnící se globální situace, kdy nastupující mocnosti z Asie posilují své postavení, skupiny expertů, mezinárodní organizace a některé vlády v poslední době upozorňují na rostoucí význam atlantické oblasti jako celku, včetně jejího jižního rozměru, a na nutnost spolupráce zemí, které se v této oblasti nacházejí, tak aby všechny dokázaly čelit problémům, jež se týkají celého regionu;

F.

vzhledem k tomu, že Latinská Amerika je regionem, který s EU a USA sdílí celou řadu hodnot a zájmů a jejž s nimi pojí historický vývoj a sílící hospodářské vazby; vzhledem k tomu, že latinskoamerické země založily velké množství regionálních a subregionálních organizací; vzhledem k tomu, že je vhodné prozkoumat, ve kterých oblastech by bylo možné rozvíjet různé formy třístranné spolupráce; vzhledem k tomu, že tuto spolupráci by bylo možné rozšířit o africké země v oblasti Atlantiku; vzhledem k tomu, že je důležité, aby se spolupráce v transatlantickém prostoru zakládala na kompromisu různých zájmů, a vzhledem k tomu, že by si všechny zúčastněné strany měly zachovat své právo usilovat o plnění svých národních priorit a rozvojových přístupů;

G.

vzhledem k tomu, že některé země, především Čína, a další jako je Indie posilují svou činnost v atlantické oblasti, zejména v její jižní části, přičemž je tato činnost ovlivněna jejich potřebou získat suroviny a potraviny;

H.

vzhledem k tomu, že širší transatlantické partnerství musí řešit otázky jako je rozvoj, bezpečnost, energetika či přistěhovalectví, jakož i podpora postupné hospodářské a politické konvergence;

I.

vzhledem k tomu, že mimo širší oblast Atlantiku existují i další aktuální otázky a konflikty, ve vztahu k nimž je naprosto nezbytné, aby EU a USA zaujaly koordinovaný přístup;

J.

vzhledem k tomu, že vyšší počet i větší sofistikovanost významných kybernetických útoků vedly k přezkumu příslušné legislativy, přičemž USA přijaly dobrovolný mechanismus podávání zpráv a EU hodlá přijmou přísnější povinná opatření;

1.

blahopřeje Baracku Obamovi k jeho znovuzvolení prezidentem Spojených států amerických; zve jej, aby během své příští návštěvy Evropy promluvil na plenárním zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku;

2.

žádá, aby se co nejdříve uskutečnil summit EU-USA, na němž se rozhodne o společném programu krátkodobých a dlouhodobých cílů jak v oblasti dvoustranných záležitostí, tak globálních a regionálních otázek;

3.

uznává dlouhodobý dopad, který má nalezení geopolitické rovnováhy ve vztahu USA vůči Asii pro transatlantického partnerství; uznává potřebu konstruktivní, soudržné a strategické reakce EU; domnívá se, že to rovněž představuje pro EU příležitost aktivněji se angažovat v regionu Asie-Tichomoří jako autonomní globální aktér, avšak v úzké spolupráci s USA, čímž by prohloubila strategický aspekt transatlantického partnerství;

4.

vítá, že byla oficiálně ohlášena jednání o transatlantickém obchodním a investičním partnerství; zdůrazňuje, že tato dohoda významně posílí hospodářství EU i USA a přinese oživení do vztahů mezi EU a USA; Konstatuje, že její globální dopad by přesáhl dvoustranný rozměr, neboť by přinesl společný přístup k pravidlům a standardům v globální obchodní a investiční činnosti a v oblastech s obchodem souvisejících; zdůrazňuje potřebu silné politické vůle a konstruktivního přístupu, mají-li tato jednání probíhat efektivně; očekává, že procesy v rámci transatlantického obchodního a investičního partnerství přinesou v transatlantických vztazích znovu politickou dynamiku, kterou bude možno a je třeba využít ke stimulaci užší spolupráce v jiných oblastech, včetně zahraniční politiky;

5.

vyzývá vysokou představitelku pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, místopředsedkyni Komise, Radu, Komisi a členské státy EU, aby lépe koordinovaly přístup EU k vládě USA, aby tak vyslaly jasný signál, že EU je vnitřně jednotným a schopným mezinárodním hráčem; zdůrazňuje, že je rovněž důležité posílit společnou bezpečnostní a obrannou politiku, neboť v sousedních regionech EU může dojít k různým krizím a USA přijaly doktrínu, že nebudou ve všech globálních problémech zastávat vedoucí úlohu;

6.

připomíná svůj návrh vytvořit Transatlantickou politickou radu, jež by pod vedením vysoké představitelky pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, místopředsedkyně Komise a ministra zahraničí USA systematicky konzultovala a koordinovala zahraniční a bezpečnostní politiku,

7.

zdůrazňuje přínos transatlantického dialogu zákonodárců k upevnění vazeb mezi EU a USA tím, že nabízí fórum k parlamentnímu dialogu, stanovování cílů a koordinaci při řešení společných problémů; vítá, že ve Washingtonu byla zřízena kontaktní kancelář Evropského parlamentu, a vybízí Kongres USA, aby následoval tohoto příkladu a otevřel svou kancelář v Bruselu; vyzývá, aby se i nadále organizovaly výměny personálu mezi oběma institucemi;

8.

jednoznačně odsuzuje teroristický útok, k němuž došlo dne 15. dubna 2013 v Bostonu; vybízí oba partnery, aby nadále bojovali proti terorismu a organizované trestné činnosti a současně dodržovali a prosazovali lidská práva a základní svobody; je hluboce znepokojen nedávnými odhaleními toho, jak Spojené státy prováděly sledování a sběr osobních údajů v rámci programu PRISM, a jejími možnými dopady na ochranu občanských svobod občanů EU; vyzývá Komisi a Radu, aby tuto otázku vznesli na nadcházejícím zasedání ministrů SVV EU-USA, které se bude konat dne 14. Června 2013; konstatuje, že dohoda o předávání jmenné evidence cestujících a dohoda o programu sledování financování terorismu (dohoda o sdílení údajů SWIFT), jež Evropský parlament schválil, již vstoupily v platnost; vyzývá partnery, aby zintenzívnili spolupráci na dohodě o důvěrnosti osobních údajů a jejich ochraně s cílem dokončit jednání tak, aby byla zajištěna náležitá transparentnost zpracování údajů i dostatečná ochrana osobních údajů

9.

Všímá si rostoucího významu používání bezpilotních letounů; zdůrazňuje, že je třeba, aby proběhla rozsáhlá debata o bezpilotních letounech vybavených zbraněmi a jejich limitech, transparentnosti a kontrole; vítá současnou debatu v USA a očekává, že v brzké době vznikne komplexní regulační rámec; vítá v této souvislosti rozhodnutí prezidenta Obamy, které oznámil ve svém projevu dne 23. května 2013, dát formální podobu novým omezením pro užívání bezpilotních letounů jakožto smrtících zbraní a pověřit Kongres, aby prozkoumal možnosti, jak zvýšit dohled nad jejich užíváním; vyzývá obě strany, aby zahájily podrobné diskuse o ozbrojených bezpilotních letounech, a zdůrazňuje, že je třeba přijmout kroky směřující k budoucí mezinárodní regulaci, a to vzhledem na globální rozměr této otázky;

10.

opakuje svůj názor, že EU ve vztazích se Spojenými státy na politické i technické úrovni nadále zdůrazňovat dlouhotrvající otázku vízové povinnosti, kterou mají občané čtyř členských států EU;

11.

opakuje, že kybernetická obrana má stále větší význam, a vítá, že na summitu v roce 2010 byla zřízena pracovní skupina pro kybernetickou bezpečnost a kyberkriminalitu; domnívá se, že EU a USA by měly zvláště upřednostnit svou spolupráci v oblasti kybernetické bezpečnosti, zejména pokud jde o boj proti kybernetickým útokům, a měly by společně na mezinárodní úrovni vyvíjet úsilí o vytvoření komplexního a transparentního mezinárodního rámce, který by stanovil minimální standardy v politikách týkajících se kybernetické bezpečnosti při současném zachování základních svobod;

12.

vyjadřuje politování nad tím, že EU a USA plánují uplatnit různé úrovně dozoru nad kybernetickou bezpečností v době, kdy NATO usiluje o posílenou spolupráci; zdůrazňuje, že takové nesrovnalosti nejen představují hrozbu pro kybernetickou obranu, ale mohou rovněž způsobit problémy v oblasti obchodu pro společnosti, jejichž činnost spadá pod obě jurisdikce;

13.

vítá obnovený slib prezidenta Obamy uzavřít zařízení Guantánamo, který vyjádřil ve svém projevu dne 23. května 2013; opětovně vyzývá k tomu, aby každému zadrženému, jenž nebyl obžalován, bylo umožněno se co nejrychleji vrátit domů nebo přesídlit do jiné bezpečné země, a aby USA proti všem osobám zadržovaným na Guantánamu, proti nimž existuje dostatek přípustných důkazů, neprodleně zahájily náležité a spravedlivé soudní řízení formou veřejných slyšení u nezávislého a nestranného soudu, a budou-li tyto osoby odsouzeny, aby byly uvězněny na území Spojených států v souladu s platnými mezinárodními normami a zásadami;

14.

zdůrazňuje trvající význam NATO jakožto základu transatlantické bezpečnosti; znovu žádá o posílení strategického partnerství mezi EU a NATO;

15.

vyzývá oba partnery, aby prozkoumali oblasti a rámce, v nichž by bylo možné pragmaticky provádět širší transatlantickou spolupráci, a s dalšími zeměmi v oblasti Atlantiku zkoumali účelnost této rozšířené spolupráce; zdůrazňuje, že z pohledu EU tyto případné oblasti zahrnují hospodářské a sociální otázky, globální správu, proces demokratizace, lidská práva, rozvojovou spolupráci, změnu klimatu, bezpečnost a energetiku; vyzývá partnery, aby se zabývali možností využívat pro účely těchto třístranných dialogů regionální a subregionální struktury vytvořené v Latinské Americe, které EU vždy podporovala;

16.

navrhuje, aby si partneři pravidelně mezi sebou vyměňovali názory na své summity s latinskoamerickými zeměmi v regionálním rámci, tedy na dvakrát ročně konaný summit EU-CELAC a na summit Amerik pořádaný Organizací amerických států;

17.

zdůrazňuje skutečnost, že v současnosti existují různé mnohostranné rámce zaměřené na konkrétní záležitosti, u nichž často dochází k třístranným rozhovorům, jako Iniciativa pro regionální bezpečnost ve Střední Americe;

18.

připomíná pozitivní úlohu, kterou může v rámci širší transatlantické spolupráce sehrát Kanada, s níž mají oba partneři pevný vztah;

19.

vyzývá oba partnery, aby se rovněž zabývali možností širší spolupráce, jíž by se účastnily africké země v oblasti Atlantiku, a dále s ohledem na příslušné africké organizace určili vhodné oblasti a rámce;

20.

vyzývá EU a USA, aby koordinovaně spolupracovaly s cílem přispívat ke stabilnímu mezinárodnímu mírovému pořádku a spolupráci, jež by byly založeny na účinném multilaterálním přístupu a do nichž by se zapojili i země s rostoucím významem, včetně zemí ležících na březích jižního Atlantiku; naléhavě vyzývá partnery, aby pokračovali v programu reformy OSN a zapojili i ostatní země v oblasti Atlantiku a zohlednili jejich zájmy; zdůrazňuje potřebu posílené spolupráce EU a amerických zemí v rámci OSN;

21.

připomíná, že Mezinárodní trestní soud je stále nepostradatelnějším nástrojem mezinárodního práva a základním prvkem zahraniční politiky EU zaměřené na ukončení beztrestnosti; při příležitosti desátého výročí založení Mezinárodního trestního soudu vyjadřuje ocenění jeho práci; vítá krok Obamovy vlády směrem k obnovení pracovního vztahu s Mezinárodním trestním soudem a očekává další kroky, které by měly vést k opětovnému podpisu a ratifikaci Římského statutu ze strany USA;

22.

vyzývá EU a USA, aby spolupracovaly s cílem posílit regionální a subregionální organizace v atlantické oblasti, a to vzhledem k důležité úloze, kterou tyto organizace hrají při podpoře hospodářské a politické integrace;

23.

vyzývá partnery, aby do skupiny G20 vnesli novou dynamiku také tím, že budou současně na rovnoprávném základě angažovat i další mocnosti v oblasti Atlantiku, které jsou členy tohoto fóra; zdůrazňuje skutečnost, že vzhledem ke znovuzvolení Obamy a k počtu nových vedoucích představitelů zemí G20 nastala vhodná doba k tomu, aby byl příští summit G20 ambicióznější a akceschopnější, a očekává, že tato věc bude řešena na příštím bilaterálním summitu;

24.

zdůrazňuje, že případné uzavření transatlantického obchodního a investičního partnerství může vést ke vzniku rozsáhlého hospodářského prostoru, jenž by zahrnoval Severní Ameriku, EU a celou řadu latinskoamerických zemí, s nimiž oba partneři vyjednali dohody o hospodářské spolupráci;

25.

zdůrazňuje, že integrace dvou největších tržních ekonomik může vést k vytvoření geopolitického vzoru k propagaci liberálně demokratických hodnot;

26.

zdůrazňuje, že základní hodnotou zemí v oblasti Atlantiku musí být demokracie, právní stát a dodržování lidských práv; vybízí k další spolupráci mezi programy EU a USA na podporu demokracie, svobodných a spravedlivých voleb a ochrany lidských práv;

27.

zdůrazňuje význam koordinace v boji proti hrozbám pro celosvětovou bezpečnost, jako je terorismus, nefungující státy, obchodování s lidmi, zbraněmi a drogami, organizovaná trestná činnost a pirátství, kybernetická bezpečnost, z nichž všechny v současnosti představují hrozby v oblasti Atlantiku; zdůrazňuje, že je třeba prohloubit komplexní spolupráci všech zemí v oblasti Atlantiku v boji proti obchodu s drogami, jenž sílí v celé západní Africe a oblasti Sahelu; vítá skutečnost, že partneři podpořili regionální akční protidrogový plán společenství ECOWAS;

28.

upozorňuje na to, že námořní bezpečnost musí hrát v oblasti Atlantiku zvláště důležitou úlohu; vítá úsilí, které partneři vyvíjeli v úzké spolupráci se společenstvími ECOWAS a ECCAS v boji proti pirátství a podpoře námořní bezpečnosti v Guinejském zálivu;

29.

zdůrazňuje, že je důležité diverzifikovat dodavatele energie, její zdroje a přepravní trasy; zdůrazňuje rostoucí význam zemí atlantické oblasti, pokud jde o výrobu energie a zásoby a suroviny, neboť tyto všechny nabízí značné možnosti diverzifikace; navrhuje, aby se Rada pro energetiku EU-USA společně s dalšími zeměmi v oblasti Atlantiku zabývala možností spolupráce v záležitostech energetické bezpečnosti a udržitelnosti, včetně technologií v oblasti energie z obnovitelných zdrojů; stejně tak navrhuje, aby byla prozkoumána možnost užší spolupráce v oblasti účinného využívání surovin a recyklace;

30.

vítá, že prezident Obama ve svém inauguračním projevu zdůraznil, že je třeba obnovit schopnost USA řešit krize v zahraničí, a doufá, že současnou spolupráci EU a USA při řešení krizí ve východní Africe a v rostoucí míře také při předcházení těmto krizím by bylo možné rozšířit i na země ležící na březích Atlantiku; v této souvislosti vybízí oba partnery, aby plně a konstruktivně používali rámcovou dohodu o zapojení USA do SBOP z roku 2011; vyzývá členské státy EU, aby se skutečně zapojily do společných projektů sdružování a sdílení kapacit, aby tak byly schopny samostatně plnit úkoly uvedené v článku 43 Lisabonské smlouvy;

31.

vyzývá EU a USA, by i nadále posilovaly svůj dialog o rozvoji a spolupráci v oblasti rozvoje s cílem zvýšit kvalitu a účinnost své rozvojové pomoci; naléhavě vyzývá oba partnery, aby nadále podporovali dosažení rozvojových cílů tisíciletí do roku 2015; vítá skutečnost, že partneři vytvořili poradní skupinu, jež pro období po roce 2015 vypracuje agendu týkající se rozvojových cílů tisíciletí; naléhavě vyzývá partnery, aby v souvislosti s těmito cíli zajistili důslednou koordinaci se zeměmi v oblasti Atlantiku, neboť tyto cíle jsou pro tyto země zvláště důležité; vyzývá EU a USA, aby se v rámci tohoto procesu reflexe zabývaly otázkou, jak by bylo možné propojit rozvojové cíle tisíciletí po roce 2015 s cíli v oblasti udržitelného rozvoje;

32.

vítá obnovený závazek prezidenta Obamy bojovat proti změně klimatu; naléhavě vyzývá partnery, aby se co nejdříve a nejpozději do roku 2015 dohodli na povinných závazcích ke snižování emisí skleníkových plynů tak, aby byla změna klimatu udržena pod úrovní 2 oC; čekává, že tato otázka bude řešena na příštím bilaterálním summitu; zdůrazňuje, že je nezbytné zapojit do tohoto úsilí i země v oblasti Atlantiku, zejména kvůli negativnímu dopadu, který má v těchto zemích i v celosvětovém měřítku změna klimatu na produkci potravin, biologickou rozmanitost, desertifikaci a v souvislosti s extrémními povětrnostními jevy; pokládá za zásadně důležité, aby v rámci generálního shromáždění ICAO razily EU a USA cestu k uzavření celosvětové dohody o regulaci emisí z letecké dopravy; znovu opakuje, že je zapotřebí úzké transatlantické spolupráce v oblasti těžby břidlicového plynu;

33.

vyzývá EU a USA, aby přijaly společnou strategii k omezení šíření zbraní hromadného ničení a konvenčních zbraní, kterou budou uplatňovat na mezinárodních fórech, zejména v OSN, a aby do tohoto úsilí zapojily i země v oblasti Atlantiku; očekává, že USA a Rusko dosáhnou dalšího pokroku v otázce jaderného odzbrojení; velmi vítá, že nedávno Valné shromáždění OSN schválilo smlouvu o obchodu se zbraněmi a vyzývá členské státy EU a USA, aby ji bezodkladně podepsaly;

34.

vybízí skupiny odborníků a výzkumné pracovníky, aby dále zkoumali možnost širší transatlantické spolupráce, což by také podpořilo myšlenku širšího atlantického společenství;

35.

zdůrazňuje, že kulturní výměny v rámci vzdělávacích programů mají zásadní význam pro vytváření společných hodnot, a budují tedy mosty mezi partnery v oblasti Atlantiku;

36.

vyzývá partnery, aby na základě komplexní strategie pomoci a pobídek spojených s demokratickými reformami, která bude podmíněna požadavky, stanovili jako prioritu užší spolupráci při podpoře demokratizace v severní Africe a na Blízkém východě; vyzývá partnery, aby dosáhli co nejužší koordinace, pokud jde o podporu opozice v Sýrii, a aby nadále naléhali na Rusko a Čínu s cílem co nejdříve dosáhnout politického řešení tragické krize v této zemi; podporuje výzvu uspořádat v Ženevě mírovou konferenci o Sýrii; podtrhuje rovněž potřebu společné reakce na politickou nestabilitu a rýsující se hospodářskou krizi v Egyptě; vybízí ke spolupráci s cílem podpořit programy demokratizace v této oblasti;

37.

zdůrazňuje, že je třeba, aby EU, její členské státy, USA, AU, ECOWAS, OSN a další subjekty koordinovaly svůj postup s cílem podpořit provádění plánu v souvislosti se změnami v Mali, a že je třeba poskytnout mezinárodní podpůrné misi v Mali (AFISMA), jež probíhá pod africkým vedením, finanční a logistickou podporu, přičemž tato mise je připravena přejít pod vedení integrované vícerozměrné stabilizační mise OSN v Mali (MINUSMA) v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 2100, která byla přijata dne 25. dubna 2013;

38.

vyjadřuje politování nad stagnací mírového procesu na Blízkém východě; vítá skutečnost, že prezident Obama v rámci první zahraniční cesty po svém znovuzvolení navštívil Izrael, palestinskou samosprávu a Jordánsko, a vítá skutečnost, že se mírový proces na Blízkém východě stal opět hlavní prioritou, o čemž svědčí současné úsilí ministra zahraničí Johna Kerryho; vítá závazek prezidenta Obamy k řešení v podobě dvou států; vyzývá USA, aby se zasadily o zastavení výstavby osad a spolupracovaly s EU na obnovení přímých jednání Izraele s Palestinou; sdílí názor prezidenta Obamy na probíhající výstavby osad a na význam zajištění bezpečnosti Izraele;

39.

naléhavě oba partnery vyzývá, aby pokračovali v úsilí směřujícímu k diplomatickému řešení nukleární otázky v Íránu, aby tak bylo co nejdříve vyjednáno komplexní dlouhodobé řešení této otázky, jež by podpořilo důvěru mezinárodního společenství v to, že se jaderný program Íránu zaměřuje výhradně na mírové účely, přičemž musí být respektována legitimní práva Íránu na využívání jaderné energie pro mírové účely v souladu se smlouvu o nešíření jaderných zbraní; vyzývá EU a USA, aby v rámci jednání EU 3+3 (P5 +1) s Íránem zvážily koordinované a podmínečné uvolnění sankcí výměnou za oboustranně dohodnutá a ověřitelná opatření íránské vlády s cílem vyřešit všechny zbývající problémy týkající se íránského jaderného programu, a to v plném souladu s ustanoveními smlouvy o nešíření, radou guvernérů MAAE a příslušnými rezolucemi Rady bezpečnosti OSN a s požadavky Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE); vyzývá oba partnery, aby ve vztahu s Íránem přijali ucelenější přístup, který zohledňuje situaci v oblasti lidských práv i širší souvislosti regionální bezpečnosti, a aby tam, kde to je možné, zapojili íránskou občanskou společnost a nevládní organizace;

40.

naléhavě vyzývá partnery, aby společně v koordinaci s afghánskou vládou vypracovali ucelený přístup k Afghánistánu po roce 2014; zdůrazňuje, že řádně vycvičená a vybavená afghánská armáda a policejní složky společně s politikami v oblasti lidského a socioekonomického rozvoje, řádné správy a právního státu budou mít zásadní význam pro mír, stabilitu a bezpečnost v zemi, přičemž bude zapotřebí také mnohem větší závazek k plnění těchto cílů ze strany sousedních zemí; rovněž zdůrazňuje, že v zemi je zapotřebí demokratický a inkluzivní politický proces; uznává zásadní úlohu, kterou plní NATO při koordinaci bezpečnostní reakce na teroristickou hrozbu v Afghánistánu, včetně obnovy a rekonstrukce země, a uznává úlohu, kterou bude NATO nadále hrát i v období po roce 2014;

41.

zdůrazňuje význam Východního partnerství pro EU; zdůrazňuje, že země v sousedním regionu je třeba v politické a hospodářské rovině přiblížit EU a společným hodnotám transatlantických partnerů; vyzývá EU a USA, aby v této souvislosti aktivně koordinovaly svou činnost, a zdůrazňuje, že je třeba vyvíjet společné úsilí, aby se podpořily demokratické reformy, konsolidovaly se demokratické instituce a orgány a posílilo se mírové řešení konfliktů; oceňuje pokračující podporu USA pro proces rozšíření o západní Balkán a vyzývá oba partnery, aby k zemím tohoto regionu uplatňovali koordinovaný přístup;

42.

naléhavě vyzývá oba partnery, aby lépe koordinovali své politiky v souvislosti se zásadními jednáními s Ruskem; zdůrazňuje význam spolupráce s Ruskem v otázkách globálního významu, včetně odzbrojování a nešíření jaderných zbraní; vyzývá EU a USA, aby přispěly k procesu modernizace Ruska se zvláštním důrazem na upevnění demokracie, lidských práv a právního státu a podporu diverzifikovaného a sociálně spravedlivého hospodářského růstu; zdůrazňuje význam podpory mezilidských kontaktů; v této souvislosti vyjadřuje politování nad novými restriktivními zákony týkajícími se nevládních organizací a nad zvyšujícím se tlakem, který ruské úřady vyvíjejí na kanceláře nevládních organizací fungujících v Rusku; zdůrazňuje, že uplatňování závazků, které Rusko přijalo při vstupu do WTO, je důležitou součástí plánu modernizace této země; vyzývá oba partnery, aby se zapojili do konstruktivních diskusí s Ruskem o nevyřešených konfliktech; vítá, že Kongres USA schválil „Magnického seznam“, a připomíná, své vlastní usnesení z října 2012;

43.

konstatuje, že mezinárodní pozornost je nyní zaměřena na východní Asii, neboť asijsko-tichomořský region posiluje své politické a hospodářské postavení; vítá, že byly nedávno zavedeně užší konzultace mezi EU a USA ohledně tohoto regionu, a je přesvědčen, že tato aktivita by mohla přinést těsnější spolupráci EU a USA v otázkách spojených s Asií; všímá si především, že je třeba koordinovaně reagovat na otázky, které by případně mohly narušit mír v této oblasti, především pokud jde o konflikt v Jihočínském a Východočínském moři, který v některých asijských zemích vyvolává agresivní nacionalismus a představuje hrozbu pro námořní bezpečnost;

44.

důrazně odsuzuje stupňující se válečnou rétoriku Severní Koreje a její přímé hrozby vůči Spojeným státům, které vyřkla v reakci na nedávnou rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 2087, kterou byly schváleny přísnější sankce; vyzývá Pchjongjang, aby se podřídil příslušným rezolucím Rady bezpečnosti OSN, v nichž je požadováno ukončení jeho programů v oblasti jaderných zbraní a balistických raket; naléhavě vyzývá obě strany, aby zachovaly klid a usilovaly o mírové řešení diplomatickými cestami; naléhavě vyzývá EU, USA a Jižní Koreu, aby vedly blízký dialog s Čínou s cílem omezit režim v Pchjongjangu;

45.

vyzývá EU a USA, aby koordinovaně usilovaly o zapojení nového čínského vedení do aktivnějšího řešení otázek celosvětové agendy a konfliktů; vítá skutečnost, že se EU a Čína dohodly na pořádání pravidelného dialogu o obranné a bezpečnostní politice a na udržování pravidelných kontaktů mezi zvláštními představiteli a zvláštními vyslanci; připomíná, že je důležité pokračovat v otevřeném dialogu s Čínou o řádné správě a dodržování lidských práv;

46.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládě a Kongresu USA.