19.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 65/79

—

s ohledem na článek 174 a následující články Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“), které stanovují cíl hospodářské, sociální a územní soudržnosti a k jeho dosažení určují strukturální finanční nástroje,

—

s ohledem na čl. 107 odst. 3 písm. a) a c) Smlouvy o fungování EU, jež stanovují způsobilost pro regionální státní podporu v případech, kdy napomáhá hospodářskému rozvoji určitých znevýhodněných oblastí Evropské unie,

—

s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady předložený Komisí dne 6. října 2011 o společných ustanoveních ohledně Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského sociálního fondu, Fondu soudržnosti, Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova a Evropského námořního a rybářského fondu, jichž se týká společný strategický rámec, o obecných ustanoveních ohledně Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského sociálního fondu a Fondu soudržnosti a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1083/2006 (COM(2012)0496) v pozměněném znění (COM(2013)0146),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 17. ledna 2013 o modernizaci státní podpory (1),

—

s ohledem na stanovisko Výboru regionů č. 2232/2012 ze dne 1. února 2013 o pokynech pro regionální státní podporu na období 2014–2020,

—

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru INT/653 ze dne 26. března 2013 o vnitřním trhu a státní podpoře pro regiony,

—

s ohledem na pokyny Komise k vnitrostátní regionální podpoře na období 2007–2013 (2),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 8. května 2012 nazvané „Modernizace státní podpory v EU“ (COM(2012)0209),

—

s ohledem na rozhodnutí Komise C(2012)7542 ve věci SA 33243 Jornal da Madeira,

—

s ohledem na pracovní dokument služeb GŘ pro hospodářskou soutěž obsahující návrh pokynů pro regionální státní podporu na období 2014–2020 (3), který vydala Komise,

—

s ohledem na bod 57 závěrů ze zasedání Evropské rady (konaného ve dnech 7. a 8. února 2013 – regionální podpora), které se týkají víceletého finančního rámce (4),

—

s ohledem na sdělení Komise členským státům z roku 1998 týkající se vazeb mezi regionální politikou a politikou hospodářské soutěže – posílení koncentrace a vzájemného souladu (COM(1998)0673),

—

s ohledem na rozsudek Evropského soudního dvora ve společné věci T-443/08 a T-455/08T Mitteldeutsche Flughafen a Flughafen Leipzig/Halle v. Komise,

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Zelenou malým a středním podnikům“ – „Small Business Act“ pro Evropu (COM(2008)0394),

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro regionální rozvoj a na stanoviska Hospodářského a měnového výboru a Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (A7-0204/2013),

A.

vzhledem k tomu, že Komise provádí proces modernizace státní podpory, jehož cílem je podpořit růst, zaměřit se na nejdůležitější případy a zjednodušit, zracionalizovat a uspíšit uplatňování příslušných pravidel;

B.

vzhledem k tomu, že právní základ těchto nových návrhů, stanovený v článku 109 Smlouvy o fungování EU, ukládá pouze konzultace s Parlamentem, nikoli řádný legislativní postup; vzhledem k tomu, že Parlament nijak nezasahuje do přijímání pokynů pro regionální státní podporu na období 2014–2020;

C.

vzhledem k tomu, že řádný legislativní postup týkající se balíčku právních předpisů politiky soudržnosti pro evropské strukturální a investiční fondy v období 2014–2020 nebyl dosud ukončen;

D.

vzhledem k tomu, že nejběžnější systémy státní podpory mají podobu grantů a dotací, daňových úlev, osvobození od daňové povinnosti, pobídkových prémií, zvýhodněných půjček, záruk, preferenčních úrokových sazeb a kapitálové účasti, jež poskytují celostátní, regionální či místní orgány veřejné správy či subjekty podléhající veřejné kontrole, nebo podobu stále většího počtu forem partnerství veřejného a soukromého sektoru;

E.

vzhledem k tomu, že některá pravidla státní podpory a některé pokyny se vztahují na regionální, odvětvovou či horizontální úroveň, zatímco rozhodnutí o tom, jaký typ podpory bude uplatněn, je i nadále do určité míry věcí členských států;

F.

vzhledem k tomu, že podle Komise je účelem jejích pokynů k regionální pomoci podpořit konkurenceschopný a soudržný jednotný trh a zároveň zajistit, že rušivé účinky této pomoci zůstanou na co nejnižší úrovni;

G.

vzhledem k tomu, že státní podpora by měla usilovat o rovnováhu s cíli politiky EU v dalších oblastech, zvláště pak v oblasti politiky soudržnosti, a doplňovat je;

H.

vzhledem k tomu, že uplatňování a výklad pravidel státní podpory závisí do značné míry též na judikatuře Evropského soudního dvora;

I.

vzhledem k tomu, že existence mechanizmu, který by zajistil účinné provádění a uplatňování státní podpory EU, je jednou z obecných předběžných podmínek stanovených v navrženém souboru nařízení pro politiku soudržnosti na období 2014–2020;

J.

vzhledem k tomu, že následné dopady státní podpory a její kontroly na členské státy, regiony a místní orgány a také na společnosti, trhy a hospodářství obecně nejsou dostatečným způsobem posuzovány, jak se uvádí ve zprávě Účetního dvora nazvané „Zajišťují postupy Komise účelné řízení kontroly státní podpory?“ (5);

K.

vzhledem k tomu, že na straně příjemců představují hlavní problém obavy z administrativní náročnosti spojené s dodržováním pravidel státní podpory či politiky soudržnosti;

1.

vítá návrh pokynů pro regionální podporu na období 2014–2020, který předložila Komise, jako nedílnou součást programu modernizace státní podpory; opakuje, že podporuje přístup, kdy jsou pravidla slučitelnosti pro posuzování státní podpory zakotvena ve společných zásadách a jsou jednotná v obecném nařízení o blokových výjimkách (6) a v různých pokynech; podporuje přijetí jednodušších, předvídatelných a účinnějších pravidel pro kontrolu a prosazování státní podpory na základě řádné ekonomické analýzy;

2.

zastává názor, že provádění politiky soudržnosti a pravidel systémů státní podpory pro posílení místních a regionálních investic a partnerství veřejného a soukromého sektoru má klíčový význam pro podporu hospodářské, sociální a územní soudržnosti, regionálního a místního rozvoje, inteligentního a udržitelného růstu podporujícího začlenění a tvorby pracovních míst; je nicméně znepokojen otázkou, zda budou pravidla státní podpory v souladu s uplatňováním evropských strukturálních a investičních fondů; naléhavě proto Komisi žádá, aby zajistila soulad mezi nařízeními zabývajícími se modernizací státní podpory a politikou soudržnosti na období 2014–2020, aby nedocházelo k zásadním rozdílům v tom, jak se jedná s oblastmi, které patří do stejné kategorie regionů v rámci politiky soudržnosti;

3.

lituje, že v článku 109 Smlouvy o fungování EU – právní základ ze Smlouvy umožňující přijmout nařízení, a nepřímo tedy obecné nařízení o blokových výjimkách – je stanoven pouze postup konzultace s Parlamentem, nikoli postup spolurozhodování; je přesvědčen, že tento demokratický deficit nelze akceptovat; navrhuje, aby byl tento deficit co nejdříve odstraněn formou interinstitucionálního ujednání v oblasti politiky hospodářské soutěže a aby byla při nejbližší změně Smlouvy provedena oprava; upozorňuje, že návrh prohloubené hospodářské a měnové unie vypracovaný Komisí předpokládá, že návrhy na změnu Smlouvy budou předloženy do roku 2014; považuje za nutné, aby tyto návrhy obsahovaly mimo jiné zvláštní návrh na změnu článku 109 Smlouvy o fungování EU, aby mohla být v souladu s řádným legislativním postupem přijata nařízení, na která daný článek odkazuje;

4.

vybízí Komisi, aby i nadále vydávala právně nevynutitelné pokyny v oblasti politiky hospodářské soutěže, týkající se především otázky státní podpory, a přitom řádně zohledňovala stávající judikaturu Soudního dvora, aby byla zainteresovaným stranám poskytnuta určitá právní jistota;

5.

zdůrazňuje, že primární úlohou kontroly státní podpory je zajistit spravedlivé podmínky na konkurenceschopném a provázaném vnitřním trhu; plně podporuje obecný cíl programu modernizace státní podpory, kterým je uzpůsobit pravidla státní podpory potřebě podpořit hospodářský růst v EU; poznamenává, že je zvláště důležité podpořit hospodářský růst v nejvíce znevýhodněných regionech EU a současně udržovat rušivé účinky státní pomoci v rámci vnitřního trhu na minimu;

6.

zdůrazňuje, že pravidla státní podpory a cíle politiky soudržnosti by měly vést ke zlepšení situace regionů a nejvíce znevýhodněných oblastí a že proces modernizace státní podpory musí odrážet cíle soudržnosti v celé EU, tj. přispívat k udržitelnému rozvoji regionů a ke zlepšování životních podmínek; domnívá se, že modernizace předpisů v oblasti konkurenceschopnosti musí být založena na plném vědomí dopadu těchto předpisů na nadnárodní úrovni;

7.

žádá Komisi, aby zajistila, že podpora inteligentního a udržitelného růstu podporujícího začlenění formou státní podpory bude prováděna za celkového souladu s důvěryhodnými strategiemi dlouhodobé fiskální konsolidace; navrhuje, aby si Komise při vypracovávání doporučení pro jednotlivé členské státy lépe uvědomila vazbu mezi politikou týkající se státní podpory a fiskálním dohledem, a vyzývá členské státy, aby k nim přihlédly při vypracovávání programů stability, konvergenčních programů a národních programů reforem; zdůrazňuje, že je nutné zjednodušit předpisy a zajistit, aby bylo státní podpory méně, ale aby byla lépe cílená, přičemž je třeba mít na paměti, že státní podpora má být výjimkou, ne pravidlem; zdůrazňuje, že je nutné zabránit a vyhnout se soupeření o dotace mezi členskými státy, a to především v době přísných rozpočtových opatření napříč EU;

8.

je přesvědčen, že regionální podpora může hrát účinnou úlohu, jedině pokud je používána střídmě a přiměřeně a soustřeďuje se na nejvíce znevýhodněné regiony EU, kde jí je nejvíce zapotřebí; zdůrazňuje strukturální přínos podpory pro regionální rozvoj, především v rámci současné hluboké hospodářské krize; vyzývá Komisi, aby uznala, že v reálné ekonomice i ve finančním sektoru stále platí krizové kritérium „vážné poruchy v hospodářství členského státu“, a aby ujasnila a standardizovala kritéria pro provádění tohoto hodnocení;

9.

poznamenává, že strukturální fondy politiky soudržnosti a státní podpora poskytovaná společnostem se navzájem do určité míry překrývají; zdůrazňuje, že značná část výdajů na politiku soudržnosti EU v letech 2014–2020 spadá pod obecné nařízení o blokových výjimkách a že v dané souvislosti jsou významné nejen pokyny pro regionální podporu, ale také další horizontální nebo odvětvové pokyny; poznamenává, že všechny tyto nástroje státní podpory musejí být ve vzájemném souladu a také v souladu s cíli politiky soudržnosti a že všechna tato pravidla by měla v konečném důsledku zajistit efektivní vynakládání veřejných finančních prostředků a podporu růstu;

10.

poukazuje na význam nařízení o blokových výjimkách v celém programu modernizace státní podpory, neboť bloková výjimka z oznamovací povinnosti pro určité druhy pomoci může významně snížit administrativní zátěž členských států a umožnit Komisi zaměřit své zdroje na nejproblematičtější případy a lépe si stanovit priority při prosazování dodržování předpisů; domnívá se proto, že návrh nového nařízení o blokových výjimkách a soubor jeho obecných zásad by měla Komise uveřejnit dříve než jakékoliv zvláštní pokyny;

11.

vítá skutečnost, že Komise si v procesu modernizace státní podpory klade za cíl jasnější, přímočařejší a jednodušší formulování zásad; zastává názor, že tyto zásady by měly být dobře koordinovány s politikou EU v dalších oblastech a měly by být dostatečně jasné, předvídatelné a pružné, tak aby odpovídaly potřebám některých členských států a regionů, které procházejí obdobím krize a vážných hospodářských obtíží; znovu připomíná, že uznává úlohu státní podpory a veřejných investicí při řešení krize a dosahování cílů v oblasti hospodářského růstu a zaměstnanosti; v této souvislosti se domnívá, že Komise by měla zajistit, aby se intenzita podpory stanovená v budoucích pokynech pro regionální podporu nevztahovala na veřejné dotace z evropských strukturálních a investičních fondů; vyjadřuje znepokojení nad tím, že návrh ve své uveřejněné podobě, v níž byl předložen ke konzultaci, není dostatečně podložen průkaznými fakty, a ač je jeho cílem zjednodušení, povede opačným směrem;

12.

poznamenává, že na rozdíl od ostatních druhů státní podpory, která může být přidělena napříč EU, regionální podpora by dle své definice měla zahrnovat pouze vymezenou zeměpisnou oblast a konkrétní obyvatelstvo;

13.

zastává názor, že rozsah zeměpisných pásem by však měl být v nových pokynech k vnitrostátní regionální podpoře na období 2014–2020 zachován a měl by jít nad současný rámec 45 % a že vzhledem k politické, ekonomické a sociální situaci členských států a také k jejich přírodnímu, zeměpisnému a demografickému znevýhodnění by na současné úrovni měla být zachována i intenzita pomoci; poukazuje na to, že v celosvětovém měřítku by se hospodářství EU a EHS mohlo dostat do nevýhodné situace ve srovnání se třetími zeměmi, které využívají méně přísný systém zaměstnávání či mají nižší náklady, což snižuje atraktivitu EU a EHS; poukazuje na to, že ve znevýhodněných oblastech EU ohrožují nutné úpravy účetních rozvah v soukromém sektoru, snižování veřejných výdajů v důsledku úsporných opatření a hospodářská nejistota investice a přístup k financování, což vede ke zvyšování nerovností mezi regiony;

14.

trvá na tom, že nové pokyny by neměly mít nepříznivý dopad v podobě nových pravidel způsobujících omezování investic a růstu v regionech, které jsou přeřazeny z kategorie méně rozvinutých regionů do kategorie rozvinutějších regionů; je si vědom toho, že některé regiony, které mají v rámci současného systému nárok na využívání státní podpory, nebudou splňovat kritéria pro přidělení podpory stanovená v nových pokynech k regionální podpoře na další období, a mohou tak být ze systému pásem vyloučeny; domnívá se, že pro tyto regiony by měl být vytvořen zvláštní ochranný režim obdobný režimu pro přechodné regiony v rámci politiky soudržnosti, který by zajistil větší soulad mezi předpisy politiky soudržnosti na období 2014–2020 a předpisy v oblasti hospodářské soutěže a umožnil by těmto regionům vyrovnat se s jejich novou situací; v této souvislosti navrhuje, aby měly regiony, které jsou v období 2007–2013 považovány za regiony kategorie „a“, v období 2014–2020 předem stanovený status regionů kategorie „c“; žádá Komisi, aby zajistila možnost zvýšení maximální intenzity podpory v bývalých oblastech kategorie „a“ včetně regionů, které byly označeny za způsobilé v důsledku „statistického účinku“, a v regionech kategorie „c“;

15.

zdůrazňuje úlohu státní podpory v ekonomikách, které byly krizí postiženy nejvíce a pro které by veřejné financování z prostředků politiky soudržnosti mohlo být jediným zdrojem investic; navrhuje v této souvislosti, aby se uvažovalo o konkrétních regionálních výjimkách mimo mapy regionální pomoci, aby mohly členské státy čelit dozvukům krize; poukazuje na to, že pokud jde o hospodářský rozvoj, musí Komise jako základ pro posouzení nároku na státní podporu použít období 2008–2010, a pokud jde o nezaměstnanost, období 2009–2011, a to navzdory tomu, že tyto roky zatím nemohou sloužit jako měřítko územního dopadu narušení hospodářské činnosti, které způsobila krize a přírodní katastrofy; žádá Komisi, aby jednala na základě novějších a konkrétních údajů; navrhuje, aby Komise s cílem zabránit vakuu prodloužila platnost stávající regionální podpory a současných map regionální podpory alespoň na dobu šesti měsíců, protože nové mapy nebude možné včas schválit; vítá záměr Komise provést v polovině období, tj. v roce 2017, přezkum map regionální podpory v případě regionů kategorie „c“;

16.

vyzývá Komisi, aby v širší zeměpisné souvislosti zhodnotila, jaký hospodářský dopad mají její rozhodnutí o regionální podpoře, neboť se může stát, že o umístění hospodářské činnosti budou příhraniční oblasti soupeřit s územím EHP; doporučuje Komisi, aby vzala tento bod v úvahu při vytváření politiky sousedství EU a při jednáních s kandidátskými zeměmi;

17.

připomíná postoj Evropské rady, která uložila Komisi, aby zajistila, že opatření budou přizpůsobena konkrétní situaci regionů hraničících s konvergenčními regiony; zdůrazňuje tudíž důležitost vyváženého přístupu k přidělování statusu tzv. oblastí kategorie „a“ a „c“, aby se minimalizovaly rozdíly v intenzitě podpory mezi regiony různých členských států, které mají společné hranice; vyzývá Komisi, aby zajistila, že regiony, které mají nárok na státní podporu a které hraničí s oblastmi kategorie „a“ v jiné zemi, budou s ohledem na pokrytí regionů „c“ dostávat zvláštní podporu; má za to, že tato podpora by měla být přiznána formou odchylky od celkové prahové hodnoty všem členským státům nad rámec podpory pro předem stanovené a předem nestanovené oblasti kategorie „c“; trvá na tom, že rozdíl v intenzitě podpory mezi všemi kategoriemi regionů a velikostmi podniků by měl být omezen nejvýše na 15 %;

18.

upozorňuje Komisi na situaci nejvzdálenějších regionů s nízkou hustotou obyvatelstva a na ostrovní regiony; navrhuje použití státní podpory jako přiměřené kompenzace za jejich ostrovní povahu, odlehlost, malou velikost, složitou topografii, klima a omezení týkající se velikosti trhu; požaduje, aby byl v případě těchto oblastí dán balíček právních předpisů v oblasti soudržnosti do souladu s podporou na provoz podniků v rámci požadavků politiky hospodářské soutěže; požaduje, aby Komise v nové regionální podpoře znovu jasně a včas stanovila zásadu zákazu postupného snižování a omezování podpory na provoz podniků v těchto regionech; žádá Komisi, aby ujasnila svou definici státní podpory poskytované nejvzdálenějším regionů, se zvláštním poukazem na dodatečné náklady na dopravu;

19.

vyzývá Komisi, aby na seznam „předem vymezených oblastí kategorie, c““, na něž se vztahuje čl. 107 odst. 3 písm. c) Smlouvy o fungování EU, zahrnula všechny regiony úrovně NUTS 2, jež jsou ostrovem nebo skupinou ostrovů;

20.

navrhuje, aby bylo členským státům umožněno používat při stanovování regionálních znevýhodnění širší škálu parametrů, tak aby se při zjišťování nároku na státní podporu z hlediska území braly kromě nízké hustoty obyvatelstva v úvahu i jiná kritéria, jako je zeměpisné či demografické znevýhodnění nebo náchylnost k přírodním katastrofám; domnívá se, že státní podpora představuje legitimní kompenzaci znevýhodnění v důsledku ostrovní povahy, odlehlosti a malé velikosti daného území a že tato podmínka by měla být pro účely územního pokrytí regionální státní podpory na období 2014–2020 považována za jedno z nezávislých kritérií, aby se ostrovním územím umožnilo překonat jejich strukturální znevýhodnění a zajistit podmínky pro hospodářský, sociální a územní růst;

21.

domnívá se, že uplatňování pravidel státní podpory v rámci programů politiky soudržnosti by mohlo mít lepší výsledky, pokud by se pozornost zaměřila na lépe zaměřenou podporu velkého rozsahu, zjednodušení pravidel, včetně předpisů týkající se oznamovací povinnosti, a rozšíření horizontálních kategorií stanovených zmocňovacím nařízením (7) a na oblast působnosti pravidel pro blokové výjimky stanovených v obecném nařízení o blokových výjimkách; doporučuje zvýšit prahovou hodnotu podpory de minimis; poukazuje na to, že zvýšení prahové hodnoty podpory de minimis, zejména v případě zemědělství, rybolovu a dopravy v nejvzdálenějších regionech a ostrovních oblastech by jim mohlo pomoci vyrovnat svou konkurenceschopnost s pevninou;

22.

opakuje svou výzvu Komisi, aby urychleně poskytla jasné pokyny pro posuzování, co je a co není státní podporou podle definice v čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU, a stanovila podrobná kritéria pro rozlišování mezi důležitými a méně důležitými případy státní podpory, jež byla ohlášena v plánu modernizace státní podpory;

23.

zastává názor, že s ohledem na rozhodnutí Soudního dvora ve společné věci Mitteldeutsche Flughafen a Flughafen Leipzig/Halle v. Komise je důležité zajistit správné uplatňování pravidel státní podpory v rámci programů politiky soudržnosti u projektů v oblasti infrastruktury využívaných pro hospodářskou činnost, a to s cílem zajistit, aby místní a regionální orgány, příp. jimi zřízené veřejnoprávní subjekty nečelily dodatečnému administrativnímu zatížení; zdůrazňuje, že provádění těchto projektů by nemělo být ohroženo náročnými pravidly finanční správy, včetně pravidel pro rušení závazků, která se vztahují na politiku soudržnosti a na podávání stížností v rámci postupu poskytování státní podpory;

24.

v zájmu zajištění zjednodušeného, avšak uceleného přístupu opakuje svou žádost o objasnění otázky posuzování státní podpory, kterou členské státy přidělují na základě nařízení o blokových výjimkách, protože toto posuzování bude zřejmě působit nemalé obtíže nejen malým a středním podnikům, ale i místním a regionálním orgánům a jimi zřízeným subjektům v rámci tvorby programů politiky soudržnosti na období 2014–2020; zdůrazňuje, že tohoto zjednodušení by nemělo být dosaženo na úkor prosazování;

25.

zdůrazňuje, že obecné předběžné podmínky státní podpory v rámci politiky soudržnosti vyžadují, aby ve vztahu k případům státní podpory začala Komise uplatňovat aktivnější přístup, zvláště pokud se zvýší objem a rozsah podpory vyňaté z oznamovací povinnosti; podporuje stanovisko Účetního dvora, podle něhož by Komise měla zvyšovat povědomí o oznamovací povinnosti, propagovat osvědčené postupy, poskytovat cílené informace o různých způsobech ohlašování, zavést na svých internetových stránkách týkajících se hospodářské soutěže pravidelně aktualizovanou rubriku, v níž by byly uveřejňovány často kladené otázky, a vytvořit kontaktní místo, kde by byly zodpovídány dotazy týkající se výkladu pravidel;

26.

domnívá se, že členské státy a regiony by měly svou činnost lépe koordinovat s Komisí, a to jak co se týče kvality, tak i včasného poskytování požadovaných informací a zpráv, které zpracovávají v rámci své oznamovací povinnosti; vyzývá členské státy, aby zajistily řádné uplatňování předběžných podmínek státní podpory v rámci politiky soudržnosti a dbaly o důslednější dodržovaní pravidel státní podpory na úrovni členských států;

27.

vyzývá Komisi a členské státy, aby svou informační kampaň týkající se pravidel státní podpory zaměřily konkrétně na regionální a místní orgány, z nichž mnohé udělují státní podporu jen příležitostně, a mají tudíž o pravidlech, která se na ni vztahují, jen omezené znalosti; vyzývá Komisi, aby vzala při posuzování předběžných podmínek, které se vztahují na státní podporu v členských státech tuto skutečnost v úvahu;

28.

vyzývá Komisi, aby zajistila, aby administrativní a právní požadavky a požadavek na transparentnost v rámci uplatňování předpisů týkající se modernizace státní podpory zůstaly co nejjasnější; domnívá se, že některá z nově navržených pravidel, která jsou součástí návrhu pokynů k regionální podpoře na období 2014–2020 – jako jsou kontrafaktuální scénáře, jednoznačné prokazování toho, že podpora má dopad na investiční rozhodování, či podmínka, že práce na projektu nesmí být zahájena dříve, než veřejné orgány přijmou rozhodnutí o přidělení podpory, – a která chce Komise uplatňovat v následujícím období, a to jak u společností, které podávají přihlášku o pobídky, tak i u členských států a jejich nižší správní struktury, nejsou v souladu se zásadou zjednodušování a odstraňování byrokracie prosazovanou v rámci politiky soudržnosti i v dalších oblastech politiky EU a členských států; znovu opakuje, že tato pravidla mohou vést k tomu, že některé projekty budou z investiční podpory vyloučeny nebo je vůbec nebude možné zahájit; má za to, že potřeba pravidelného posuzování vhodnosti státní podpory v nejvzdálenějších regionech by mohla ohrozit jistotu a předvídatelnost, které jsou nutné, mají-li investoři a podniky hledat příležitosti na trzích těchto regionů;

29.

zdůrazňuje, že je nutné zajistit jasná a přímočará pravidla regionální a odvětvové státní podpory z hlediska získávání přímých zahraničních investic do EU a jejích regionů i z hlediska zajištění jejich konkurenceschopnosti v celosvětovém měřítku a také z hlediska jejich hospodářské, sociální a územní soudržnosti;

30.

vítá nově navržená pravidla transparentnosti (odstavec 127 a 128 návrhu pokynů); vyzývá členské státy, aby jednaly v souladu s těmito pravidly a na hlavní internetové stránce uveřejňovaly úplné a pravdivé informace o poskytnuté podpoře;

31.

naléhavě vyzývá Komisi, aby zabezpečila malým a středním podnikům z nejvíce znevýhodněných regionů snazší a jasnější přístup k státní podpoře, a uznala tak důležitost těchto subjektů pro regionální rozvoj; zároveň žádá Komisi, aby zesílila úsilí vynakládané na větší, potenciálně problematičtější případy;

32.

vzhledem k nedostatečnému účinku pobídek na velké podniky si je vědom problémů, které uvedla Komise a jež se týkají investiční podpory poskytované velkým podnikům; je toho názoru, že ačkoli by se státní podpora měla poskytovat především malým a středním podnikům, vyloučení velkých podniků, což je kategorie, která zahrnuje rovněž rodinné podniky, které nespadají do kategorie MSP, nebo středně kapitalizované podniky, z pravidel státní podpory v oblastech, na něž se vztahuje čl. 107 odst. 3 písm. c) Smlouvy o fungování EU, není oprávněné, a to především s ohledem na přínos těchto společností, pokud jde o zaměstnanost, dodavatelské řetězce, které tyto společnosti vytvářejí spolu s malými a středními podniky, a o jejich podíl na inovacích, výzkumu a vývoji i pokud jde o pozitivní úlohu, kterou hrají v boji s hospodářskou krizí; zastává názor, že přítomnost velkých podniků je často klíčem k úspěchu malých a středních podniků, pro které bývají uskupení vedená velkými společnostmi i jejich subdodavatelské aktivity přínosem; připomíná, že Komise sama uznala, že investice velkých společností mají stimulační účinky a otevírají Evropské unii přístup na světové trhy; zdůrazňuje, že rozhodnutí vyloučit velké podniky v oblastech kategorie „c“ z možnosti získat státní podporu by mohlo vést ke snižování počtu pracovních míst, k poklesu hospodářské aktivity v regionech, ke snižování regionální konkurenceschopnosti a přitažlivosti pro zahraniční investice a k přesídlování společností do jiných regionů v rámci EU nebo i za její hranice; domnívá se proto, že tyto podniky by měly mít i nadále nárok na státní podporu v oblastech „c“, s tím, že by se na ně po jednotlivém ohlášení vztahovala zvláštní kontrola a další kritéria slučitelnosti, pokud jde o účinek pobídek a o jejich přínos k regionálnímu rozvoji na základě uskupení a subdodavatelských zakázek;

33.

domnívá se, že o nároku velkých podniků na využívání pobídek poskytovaných formou státní podpory by se nemělo rozhodovat pouze na základě velikosti podniku či odvětví, v němž působí, nýbrž také na základě odhadovaného počtu pracovních míst, která by díky příslušné pobídce mohla vzniknout a být zachována, na základě jejich udržitelnosti a kvality či na základě udržitelnosti a kvality daného projektu a dlouhodobých účinků na rozvoj dotyčného regionu, včetně sociálních aspektů; zdůrazňuje, že v souladu se zásadou subsidiarity by rozhodování o tom, které konkrétní projekty mají největší potenciál z hlediska dosažení cílů politik EU, mělo být přenecháno členským státům, dotyčným regionům a orgánům místní správy;

34.

souhlasí s Komisí, že státní podpora by neměla mít za následek přemísťování aktivit z jednoho místa v EHP na druhé; vyjadřuje nicméně pochyby ohledně předložených návrhů odstavců 24–25 a 122–124, protože se domnívá, že nejsou dostatečným doplněním politiky soudržnosti a nejsou v souladu s cílem zjednodušení předpisů; poukazuje především na to, že doba dvou let je zcela náhodná a že prosazení tohoto pravidla může být nemožné, jelikož bude složité prokázat jakoukoliv příčinnou souvislost a existenci plánu na dva roky dopředu; je znepokojen tím, že toto pravidlo může zvýhodňovat neevropské podniky před evropskými společnostmi a že může vést k přemísťování aktivit mimo EHP, zatímco daná činnost by jinak mohla být díky regionální podpoře přilákána do oblastí, kterým je podpora poskytována;

35.

upozorňuje na nebezpečí přesídlování podniků, jimž byla poskytnuta podpora, jak uvnitř Evropské unie, tak mimo ni, které je v regionech velmi reálné; poukazuje na ochrannou doložku navrženou Komisí, která zavazuje velké podniky k tomu, aby zachovaly investice a vytvořená pracovní místa v oblasti, kde byla podpora udělena, nebo aby tuto podporu v opačném případě vrátily; upozorňuje Komisi na probíhající jednání o nařízeních v oblasti politiky soudržnosti na období let 2014–2020 a požaduje, aby mu bylo přizpůsobeno období v rámci politiky soudržnosti a politiky hospodářské soutěže, které se týká zachování investic a udržení pracovních míst ze strany podniků, jimž byly poskytnuty prostředky EU/státní pomoc;

36.

vyjadřuje také pochyby nad nezpůsobilostí „podniků v obtížích ve smyslu pokynů Společenství pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích“ (odstavec 11 návrhu pokynů); domnívá se, že společnosti procházející restrukturalizací by neměly být vystaveny přísnějším opatřením, především proto, že apriorně negativní posouzení žádostí těchto společností o podporu může vést k jejich přemístění mimo EU; poukazuje na to, že v dnešním nejistém a neustále se měnícím podnikatelském prostředí je zodpovědná restrukturalizace podniků hlavním opatřením, které může zajistit dlouhodobou udržitelnost investic, pracovních míst a hospodářského růstu; podotýká, že daná podmínka je nejen v rozporu s principem pomoci podnikům postiženým hospodářskou krizí v oblastech, kterým je podpora poskytována, ale je také nemožné ji realizovat, neboť tyto pokyny neobsahují přesnou definici podniku v obtížích; připomíná své usnesení ze dne 15. ledna 2013, které obsahuje doporučení Komisi týkající se o informovanosti a konzultování pracovníků, předvídání a zvládání restrukturalizace (8), v němž je vyjádřen požadavek na právní akt v této oblasti, a žádá Komisi, aby okamžitě jednala;

37.

je přesvědčen o důležitosti zachování určité flexibility při přezkumu pokynů, jak je zmíněno v návrhu odstavce 177, aby bylo možno v budoucnu provést jakékoliv požadované úpravy, jelikož tyto pokyny mají platit po dobu 7 let;

38.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.