6.3.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 67/27

1.1

Pivo je nápojem, jemuž společenství v Evropě holdují již několik tisíc let. Pivní kultura v Evropě se sice značně liší, existují zde různé typy piva a různé zvyklosti jeho konzumace, pivo ale hraje důležitou roli v každé zemi Evropské unie a je neodmyslitelnou součástí kultury, dědictví a stravování. Evropský hospodářský a sociální výbor zdůrazňuje, že se pivovarnictví neustále vyvíjí a že se přizpůsobuje a odolává i za současné složité situace. Poukazuje na to, jak tento sektor plní cíle strategie Evropa 2020 v jednotlivých prioritních oblastech, jako je zaměstnanost, udržitelnost, inovace, vzdělávání a sociální začleňování.

1.2

Evropský hospodářský a sociální výbor upozorňuje Evropskou komisi, Evropský parlament, Radu a členské státy na nejdůležitější opatření, o nichž je třeba vážně uvažovat, jestliže má evropské pivovarnictví plně realizovat svůj potenciál růstu. Konkrétně EHSV vyzývá rozhodující činitele k tomu, aby:

1.3

Evropský hospodářský a sociální výbor rovněž pobízí k tomu, aby byly na úrovni členských států a na regionální a místní úrovni podniknuty kroky s cílem:

1.4

Evropský hospodářský a sociální výbor se domnívá, že by se pivovary měly:

2.1

Evropská unie je jedním z největších výrobců piva na světě. V roce 2011 bylo ve zhruba 4 000 pivovarů rozesetých po celé Evropě vyprodukováno přes 380 milionů hektolitrů piva (1). Jejich výrobky se rozvážejí do celého světa. Co do množství patří EU k předním výrobcům – na světové produkci se podílí více než čtvrtinou. Teprve nedávno ji předstihla Čína, za EU však nadále zůstávají USA, Rusko, Brazílie a Mexiko (2).

2.2

Z hlediska struktury je evropské pivovarnictví velice rozmanitým sektorem. Tvoří ho především malé a střední podniky zahrnující minipivovary, pivovary působící na místní, regionální či celostátní úrovni a čtyři hlavní výrobci piva se sídlem v Evropě (3), kteří ve svém oboru hrají světový prim. Nárůst počtu nových malých pivovarů a minipivovarů v uplynulém desetiletí je pozoruhodným dokladem inovačního potenciálu tohoto sektoru a přínosem pro cíl udržitelnosti.

2.3

V dodavatelském řetězci spojeném se sektorem pivovarnictví najdeme mezi sladovnami, výrobci zařízení a poskytovateli technických služeb nejen podniky s místní působností, ale také přední světové hráče. Evropské pivovarnické instituty předávají své poznatky do celého světa. Takové akce, jako jsou kongresy organizace European Brewery Convention či samostatné konference o pivu, lákají návštěvníky ze všech koutů.

2.4

Pivo je nejdůležitějším zpracovaným zemědělským produktem – objem vývozu u něj činí více než 2 miliardy eur (4). Na pivo se také vztahuje politika EU v oblasti jakosti zemědělských produktů (5) prostřednictvím systémů CHOP a CHZO (6). U 23 zeměpisných označení se dosahuje obratu přes 2,3 miliardy eur (7). Zeměpisná rozmanitost piv v těchto systémech je však malá, neboť tato piva pocházejí z méně než jedné třetiny zemí EU.

2.5

Hlavní složky piva jsou přírodního původu – jedná se o vodu, obilí, chmel a kvasinky. Voda je pro pivovarnictví nejdůležitější surovinou, neboť v průměru tvoří 92 % piva. Ochrana podzemních vod je tedy klíčová. K výrobě piva je zapotřebí obilí, např. ječmen, pšenice nebo jiná obilovina, jež je základním zdrojem škrobu, proto mají pro pivovarníky a sládky podstatný význam vztahy se zemědělci.

2.6

Evropská unie je rovněž nejvýznamnějším aktérem na světovém trhu s chmelem, který se pěstuje ve čtrnácti členských státech EU (8) na ploše odpovídající zhruba třetině světových chmelnic (9), přičemž hlavním zákazníkem evropských pěstitelů chmele je sektor pivovarnictví. Bude zřejmě nutné přehodnotit hospodářskou soutěž mezi pěstiteli chmele a diferencovaný přístup v rámci zemědělských politik v jednotlivých členských státech EU, jestliže se má zabránit narušení trhu, které by mohlo mít pro pivovarníky dlouhodobé negativní důsledky.

2.7

Závislost pivovarníků na zemědělství vedla v posledních letech k tomu, že se tento sektor musel vyrovnat s nárůstem cen zemědělských surovin potřebných k výrobě piva, který byl vyvolán proměnlivou kvalitou sklizní a volatilitou cen. Ve vztahu mezi dodavateli surovin a pivovarníky by tam, kde je to možné a nutné, měl vládnout udržitelný a dlouhodobý přístup.

2.8

Celkové tržby z prodeje piva v roce 2010 činily 106 miliard eur, včetně DPH, což představuje 0,42 % HDP EU. Odhaduje se, že více než 63 % piva vyrobeného v Evropě se prodá v supermarketech a jiných maloobchodních prodejnách (tzv. off-trade). Zbývajících 37 % se vypije v pohostinství (např. v barech, hospodách a restauracích, tj. on-trade).

3.1

Evropský trh s pivem prodělal v uplynulých 15 letech různé změny, pokud jde o technický pokrok, investice, fúze, zakládání nových podniků a chování spotřebitelů. Výrazný pokles konzumace piva od roku 2007 se přímo dotýká činnosti pivovarníků. Po dlouhých letech, kdy výroba piva v Evropské unii rostla, nastal v roce 2011 prudký propad ze 420 na 377 milionů hektolitrů. V nadcházejících letech se však počítá s oživením a potenciálem růstu, jestliže nastanou příznivější hospodářské a regulační podmínky.

3.2

Hospodářská krize a snížení spotřeby vedly k restrukturalizaci evropského pivovarnictví, jejíž hnací silou byla konsolidace činnosti v Evropě a investice velkých mezinárodních a národních koncernů mimo EU. Současně se ve všech zemích zvýšil počet menších pivovarů, čímž se zpestřila nabídka pro spotřebitele a potvrdila podnikavost pivovarníků v souladu s Akčním plánem podnikání 2020 (10). Jde o příznivý vývoj i z hlediska udržitelnosti, protože souvisejícím vedlejším jevem je obvykle regionální cestovní ruch a také často bližší koloběh produkce a spotřeby, což je výhodné pro životní prostředí.

3.3

Hospodářská situace zapříčinila také to, že lidé konzumují více piva doma než v barech či restauracích. V důsledku toho se snížil počet pracovních míst, přidaná hodnota i veřejné příjmy z každého litru piva, který se v EU vypije (11). Tento vývoj byl ovlivněn rovněž silnějším cenovým tlakem v maloobchodním prodeji.

3.4

Rostoucí počet pivovarů a inovace ve výrobě přinesly také nové produkty, z čehož mají prospěch spotřebitelé, společnost i životní prostředí. Pivovarům všech velikostí vznikly nové příležitosti díky rozšíření nabídky o piva s nízkým obsahem alkoholu a nealkoholická piva, čímž jim stoupl prodej. Současně se neustále zvyšuje dostupnost organických piv.

3.5

Pivovarnictví přináší národním vládám značné finanční výhody. Z výroby a prodeje piva proudí do státních pokladen vysoké částky – jedná se o příjmy ze spotřební daně, DPH a daní z příjmu a příspěvků na sociální zabezpečení, které odvádějí pracovníci a jejich zaměstnavatelé v pivovarnictví, ale také v dalších souvisejících odvětvích, kde mohou pracovní místa nepřímo souviset s činností v odvětví piva. V roce 2010 tyto příjmy činily přibližně 50,6 miliard eur (12).

3.6

Odolnost sektoru pivovarnictví vůči současným hospodářským potížím nahlodalo rostoucí daňové zatížení, především zatížení spotřební daní, ale také sazby DPH zejména v pohostinství. Tento nárůst zhoršil složitou ekonomickou situaci pivovarů obzvláště v takových zemích, jako je Maďarsko, Finsko, Francie, Nizozemsko a Spojené království (13). Celková přidaná hodnota připisovaná výrobě a prodeji piva v EU v období 2008–2010 poklesla o 10 % (14) a v pivovarnictví v EU se na daních vybralo dohromady o 3,4 miliardy eur méně.

3.7

Systém spotřebních daní na úrovni EU a na vnitrostátní úrovni by měl zohlednit jedinečné vlastnosti piva, včetně jeho obecně nízkého obsahu alkoholu, a místní přínos vaření piva a pivovarnictví pro společnost, tvorbu pracovních míst a hospodářství v širším slova smyslu. Na pivo jakožto kvašený nápoj by se proto měla vztahovat stejná pravidla, tzn. že by měla být do právních předpisů EU o spotřební dani z piva začleněna nulová minimální sazba, která je uplatňována u vína a ostatních kvašených nápojů (15).

3.8

Vyvážená politika v oblasti spotřebních daní na vnitrostátní úrovni a lepší využívání stávajících mechanismů spolupráce v rámci daňové správy může pomoci zamezit obchodování vedenému daňovými motivy a souvisejícím škodlivým praktikám, a zachovat tak konkurenceschopnost pivovarnictví, zejména v pohraničních oblastech.

3.9

Vzhledem k tomu, jaký význam má pro prodej piva segment on-trade (16), může daňová politika rovněž podpořit růst v odvětví pohostinství a pivovarnictví a pozitivně ovlivnit zaměstnanost na místní úrovni.

3.10

I přes nepříznivé podmínky zůstává evropské pivovarnictví odolné a konkurenceschopné. Místní pivovarníci si ještě stále udržují své postavení na trzích v ostatních zemích EU a mimo ni. Ačkoli se většina piva vyrobeného v Evropě prodá na jednotném trhu EU, exportuje tento sektor od roku 2000 stále více do různých částí světa (od roku 2007 se vývoz zvýšil o 30 %). Mezi největší odběratele patří USA, Kanada, Angola, Čína, Švýcarsko, Tchaj-wan, Rusko a Austrálie (17). Kromě toho jsou evropští pivovarníci rovněž významnými investory na všech kontinentech a účastní se různých iniciativ spolupráce s místními pivovarníky a distributory.

3.11

Schopnost evropských pivovarů zachovat si a rozšířit své působení ve třetích zemích však mohou ohrozit místní právní předpisy, které představují obchodní překážku, jež brzdí vývoz piva a investice. Vedle celních tarifů mohou mít tyto překážky podobu opatření souvisejících s právními předpisy, jako jsou definice produktů (např. Rusko) či daňové administrativní postupy (např. Albánie, Turecko). Evropská komise a členské státy ve spolupráci se sektorem pivovarnictví hrají klíčovou roli při překonávání těchto a dalších obtíží, k nimž občas dochází na zahraničních trzích.

3.12

Zatímco Evropská unie uplatňuje v příslušných obchodních dohodách nulový celní tarif pro dovoz piva, řada zemí tato cla zachovává, aby tak zabránila konkurujícímu dovozu z členských států EU. Tento aspekt řeší také probíhající jednání o dohodách o volném obchodu. V nejnovějších dohodách (např. mezi EU a Jižní Koreou) se stanoví postupné snižování těchto cel, což je opatření, které by se mělo používat v rozsáhlejší míře.

3.13

Budoucímu zastoupení evropských značek piva na zahraničních trzích napomáhají rovněž propagační akce, např. výstavy a veletrhy, a konzultační programy, které ve třetích zemích provádí Evropská komise. Účast pivovarníků na příslušných akcích v těchto zemích zatím byla dosti nízká, protože pivovarníci nejsou dostatečně informováni o potenciálních výhodách a tyto akce nejsou náležitě propagovány.

4.1

Sektor pivovarnictví nezahrnuje pouze samotnou výrobu piva. Patří do něj řada činností počínaje pěstováním zemědělských surovin, jež jsou pro vaření piva nepostradatelné, až po pohostinství a maloobchodní prodej. Pivovary v Evropské unii dohromady poskytují více než 128 800 přímých pracovních míst. Kromě toho jsou zde 2 miliony pracovních míst spojených s výrobou a prodejem piva, což jen v EU představuje přibližně 1 % veškerých pracovních míst (18), s různým potenciálem zaměstnanosti.

4.2

Cíle EU týkající se inteligentního a udržitelného hospodářství podporujícího začlenění v rámci strategie Evropa 2020 pro růst se odrážejí v charakteristických rysech pivovarnictví. Pivovary existují ve všech evropských zemích a jsou oporou pro více než 2 miliony pracovních míst díky značným výdajům za zboží a služby a vysokému obratu v pohostinství a maloobchodním prodeji. Přes 73 % pracovních míst vytvořených v odvětví piva je v oblasti pohostinství.

4.3

Jelikož má pohostinství rovněž zásadní význam pro zajištění pracovních míst a růstu, a to nejen přímo v příslušných podnicích, ale i nepřímo ve velké části evropského hospodářství, jsou opatření k jeho rozvoji důležitá pro zaměstnanost, především u mladých a nekvalifikovaných pracovníků, přičemž je třeba upustit od uplatňování nestabilních pracovních smluv a nízkých platů.

4.4

Tato jedinečná rozmanitost v sobě spojuje dědictví, kulturu a modernitu a skýtá četné možnosti, jak využít pracovních dovedností v pivovarech a souvisejících odvětvích. Vedle práce v dodavatelském a zásobovacím řetězci je třeba dále rozvíjet potenciál v oblasti gastronomie a cestovního ruchu s cílem zvýšit zaměstnanost, a to jak činností samotných pivovarníků, tak prostřednictvím programů financování na úrovni EU a na vnitrostátní úrovni.

4.5

Sektor pivovarnictví pocítil dopady celosvětových hospodářských potíží v podobě snížení počtu přímých pracovních míst o 9 % v letech 2008 až 2010, který byl způsoben poklesem konzumace piva. Navzdory nižší spotřebě, kterou zapříčinila vypjatá hospodářská situace v Evropě, byl celkový počet pivovarů (včetně minipivovarů) v Evropě v roce 2010 vyšší (3 638) než v roce 2008 (3 071) a neustále roste, díky čemuž skýtá další potenciál pro zaměstnanost. Tento potenciál by neměl být ohrožován opatřeními omezujícími prodej či poškozujícími fiskálními opatřeními a měl by být dále rozvíjen prostřednictvím odborného vzdělávání a přípravy a dokonce i na vyšších úrovních, aby v tomto sektoru vznikla kvalitnější pracovní místa.

5.1

Evropské pivovarnictví musí reagovat na různé cíle týkající se energetické účinnosti, snížení emisí CO2 a využívání zdrojů v rámci úsilí o dosažení udržitelnosti. Díky investicím z posledních let se v něm spotřebovává méně přírodních zdrojů, vzniká méně odpadu a důsledně se v něm opětovně používají druhotné produkty procesu vaření piva.

5.2

Pivovarníci projevili snahu o ochranu životního prostředí tím, že učinili potřebné kroky a investice, díky nimž snížili spotřebu energie, emise CO2 a množství odpadní vody a zavedli změny v balení. V sektoru pivovarnictví byly rovněž vypracovány pokyny ohledně nejlepších dostupných technik, v nichž se zdůrazňuje úloha udržitelného řízení a jimiž se lze řídit na cestě k dosažení environmentálních cílů. Je třeba podporovat používání hodnocení životního cyklu jakožto sebeanalytického nástroje pro co nejrozsáhlejší spektrum pivovarnictví, při současném zohlednění toho, že malé rodinné pivovary jsou v tomto směru omezeny v důsledku nedostatečné kapacity.

5.3

V letech 2008 až 2010 pivovarnictví ve svém úsilí pokračovalo, a to navzdory zhoršující se podnikatelské situaci. Výsledkem bylo snížení spotřeby vody o 4,5 % a snížení spotřeby energie o 3,8 % na hektolitr vyrobeného piva. Podle odhadů se snížily rovněž emise CO2, a to o 7,1 % (19).

5.4

Pro proces vaření piva má velký význam kvalita vody a její využívání. Z tohoto důvodu je nezbytné náležité hospodaření s vodou ze strany dodavatelů vody a pivovarníků, aby byla zaručena udržitelnost výroby piva. V této souvislosti je třeba přijmout řádná opatření, aby bylo zajištěno, že průzkum břidlicového plynu nezamoří spodní vodu dodávanou spotřebitelům, včetně průmyslových uživatelů. Co se týče pivovarnictví, poukazuje EHSV na to, že pivovarníci v Nizozemsku a Německu již s velkým znepokojením sledují vývoj v této oblasti.

5.5

Ze surovin k výrobě piva vzniká během procesu vaření řada dalších užitečných produktů (tzv. druhotné produkty). Tyto produkty jsou vysoce ceněny v jiných průmyslových procesech nebo při specifickém koncovém využití, např. v oblasti léčiv, zdravých potravin, obnovitelných zdrojů energie, průmyslových aplikací, krmiv pro zvířata a zemědělských produktů (20), kosmetických či wellness produktů. Splňují přísné standardy kvality a striktní předpisy týkající se bezpečnosti potravin či krmiv pro zvířata a další právní předpisy. Význam a hodnota těchto druhotných produktů pivovary přiměly k navázání dlouhodobých dodavatelských vztahů s obchodníky a koncovými uživateli.

6.1

V průběhu let pivovary a jejich sdružení ve všech evropských zemích podnikly iniciativy zaměřené na zvýšení povědomí o odpovědné konzumaci, zlepšení informovanosti spotřebitelů, zajištění odpovědné reklamy a odpovědného marketingu, uvádění varovných informací a odrazení spotřebitelů od neodpovědného jednání. Mnohé z těchto místních iniciativ byly realizovány v partnerství, jejich významný přínos pro společnost uznaly také vnitrostátní orgány a byly převzaty na evropské úrovni v rámci Evropského fóra pro otázky alkoholu a zdraví (21).

6.2

Z těchto činností by měly vycházet vlády, pivovarníci, ostatní hospodářské subjekty a skupiny občanské společnosti při společné kampani zaměřené na propagaci odpovědné konzumace piva, která může být zcela v souladu se zdravým životním stylem dospělého člověka, a zamezení nadměrnému pití alkoholu.

6.3

Díky místnímu charakteru piva jsou evropští pivovarníci rovněž pevně vrostlí do svých místních společenství a podporují celou řadu aktivit. Sektor pivovarnictví v Evropské unii každoročně utratí více než 900 milionů eur na společensky prospěšnou činnost (22) – jde o širokou škálu činností podporovaných na místní a regionální úrovni.

6.4

Toto odvětví a širší okruh zúčastněných stran se důrazně zasazují o provádění iniciativ v oblasti sociální odpovědnosti podniků a institucionální odpovědnosti, a potírají tak negativní důsledky škodlivé konzumace. Tato angažovanost by měla být zohledněna ve vyváženém rámci pro obchodování s pivem a obchodní informace poskytované pivovarníky (23).

6.5

S ohledem na významnou roli, jakou pivo hraje v oblasti kultury, dědictví a spotřeby, je třeba zvážit iniciativu EU týkající se financování pořádání speciálních školení pro učitele a vychovatele škol všech stupňů, která by se věnovala zdravotním, sociálním a kulturním aspektům požívání kvašených nápojů.

7.1

Vzdělávání a výzkum mají zásadní význam pro další zachování angažovanosti tohoto sektoru. Podílejí se na tom vysoké školy, pivovarnické školy, ústavy potravinářské technologie a další sítě. Je třeba pokračovat v pořádání fór pro výměnu poznatků, aby Evropa zůstala hlavním střediskem výzkumu uskutečňovaného pivovarníky, jejich partnery, výzkumnými pracovníky a zainteresovanými jednotlivci.

7.2

Je nutné posílit výzkumnou kapacitu a potenciál, neboť pivovarníci hrají důležitou úlohu coby průmysloví partneři v různých oblastech souvisejících s potravinářskými a pivovarnickými technologiemi, zdravotními hledisky a environmentální výkonností. Intenzivnější zapojení do Evropského výzkumného prostoru, programu Horizont 2020 a dalších technologických platforem by posílilo stávající potenciál (24).

7.3

Jestliže se podpoří snahy sektoru pivovarnictví o dosažení špičkových výkonů podle nejpřísnějších vědeckých standardů týkajících se vlastností piva a jeho vlivu na lidské zdraví a chování, může se tím rovněž přispět ke zlepšení informovanosti a vzdělání v této významné oblasti. Všechny zainteresované strany by mohly zvážit větší účast v programech EU pro financování a spolupráci.