6.3.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 67/1

1.1.1

Soukromý sektor může hrát významnou úlohu v řešení globální chudoby, protože vytváří pracovní místa, produkuje výrobky a služby, vytváří příjmy a zisky a přispívá daněmi k hrazení veřejných potřeb za předpokladu dodržování mezinárodně uznávaných zásad rozvojové spolupráce a za předpokladu, že tato vytvořená pracovní místa budou důstojná a v souladu s Agendou důstojné práce (Decent Work Agenda) MOP.

1.1.2

Výbor požaduje zapojit mnohem výrazněji soukromý sektor do rozvojové agendy po roce 2015 a do nového globálního partnerství. Jeho účast na definování cílů zaměřených na odstranění chudoby a dosažení udržitelného rozvoje a spravedlivého začleňujícího růstu zohledňujícího jak kvantitu, tak i kvalitu, povede k tomu, že soukromý sektor převezme svůj díl zodpovědnosti za jejich plnění.

1.1.3

Organizace občanské společnosti poukazují nejen na pozitiva, ale též rizika působení soukromého sektoru, a proto by podpora soukromého sektoru v rozvojových zemích měla vycházet ze zásad transparentnosti, otevřenosti veřejných zakázek, efektivity, účelnosti vložených prostředků a odpovědnosti veřejných činitelů za implementaci přijaté strategie rozvoje vůči všem zainteresovaným aktérům. Celkový rostoucí podíl oficiální rozvojové pomoci (ODA) na rozvoji soukromého sektoru by při tom neměl být na úkor finančních objemů ODA poskytovaných nejchudším rozvojovým zemím.

1.2.1

V tomto stanovisku soukromý sektor zahrnuje i sociální sektor a sestává z osob samostatně výdělečně činných, mikropodniků, malých a středních podniků, velkých nadnárodních firem, družstev a dalších podniků sociální ekonomiky a zahrnuje zaměstnance soukromých podniků a jejich odborové organizace a nevládní organizace spolupracující na soukromých projektech. Podpora soukromému sektoru a spolupráce s ním by měly brát v úvahu rozdílné charakteristiky všech zúčastněných stran. V rozvojových zemích existuje rovněž rozsáhlý neformální soukromý sektor a rozvojová spolupráce by měla přispívat k potírání neformální práce a situací, jež jí napomáhají.

1.2.2

Občanská společnost by měla být aktivně zapojena do procesu definování úlohy a stanovení indikátorů přínosu soukromého sektoru pro zahraniční rozvojovou spolupráci a tomu by napomohlo vytvoření široké platformy na evropské úrovni za účasti všech zainteresovaných stran.

1.2.3

ODA by měla být využita jako multiplikační nástroj pro zapojení soukromého kapitálu do investic v rozvojových zemích s využitím inovativních nástrojů financování. Takto poskytovaná podpora musí mít jasně definované cíle, jako je tvorba více a kvalitnějších pracovních míst, zvyšování kvality produkce, transfer manažerského know-how pro soukromý sektor apod.

1.2.4

Partnerství veřejného a soukromého sektoru se mohou stát důležitým nástrojem k implementaci strategií rozvoje za předpokladu správného nastavení a komunikace zainteresovaných stran.

1.3.1

Soukromý sektor v rozvojových zemích potřebuje ke splnění své úlohy v rozvoji příznivé podnikatelské prostředí zahrnující dodržování obecně uznávaných demokratických zásad, které usnadní zakládání a růst podniků, sníží přebujelou byrokracii, zvýší transparentnost, omezí všudypřítomnou korupci a povzbudí zahraniční i místní investory.

1.3.2

Společenská odpovědnost podniků (SOP) by měla být chápána jako dobrovolná iniciativa podniků a jejich přihlášení se k etickému podnikání. Měl by být navržen určitý rámec SOP pro rozvojovou oblast v souladu s „hlavními zásadami OECD pro nadnárodní podniky“ a jinými celosvětově uznávanými zásadami.

1.3.3

Při vytváření nových pracovních míst by měl soukromý sektor dodržovat základní ekonomická a sociální práva, zejména klíčové konvence MOP. Nová pracovní místa by měla být vytvářena v souladu s Agendou důstojné práce MOP.

1.4.1

Programy budování institucionálních kapacit státní správy v rozvojových zemích by měly být vypracovány v úzké součinnosti se sociálními partnery a zainteresovanými nevládními organizacemi působícími v rozvojové pomoci a měly by zlepšovat podmínky podnikání zejména malých a středních podniků, které mají největší potenciál tvorby pracovních míst a snižování chudoby.

1.4.2

Podnikatelské organizace v rozvojových zemích potřebují získat kompetence ke zlepšení schopnosti pozitivně ovlivňovat podnikatelské prostředí. Je potřeba podpořit budování jejich kapacit za aktivní účasti partnerských organizací z rozvinutých zemí. Evropské programy vnější pomoci by proto měly financovat také technickou pomoc, kterou evropské podnikatelské organizace poskytují svým partnerům v rozvojových zemích, a posilovat jejich motivaci.

1.4.3

Rozvojová pomoc by měla více podporovat inovativní projekty a podnikatelské modely podporující začlenění včetně podpory bezbariérové společnosti, což by přispělo k odstranění chudoby ohrožených skupin obyvatel, jako jsou osoby se zdravotním postižením, ženy, starší osoby a podobně.

1.4.4

Je třeba podpořit spolupráci soukromého sektoru s nevládními organizacemi například při využívání dobrovolníků pro přenos manažerského a technologického know-how místním podnikům a podobně. Úspěšné podnikatelské inovativní projekty si zaslouží širší a systematickou publicitu.

1.4.5

Rozvoj soukromého sektoru vyžaduje širší podporu vzdělávání a osvojování znalostí klíčových technologií zejména u zaměstnanců s nízkou kvalifikací.

1.4.6

Výbor doporučuje rozšířit program Erasmus pro mladé podnikatele na zájemce z rozvojových zemí nebo vypracovat obdobně zaměřený program a alokovat na něj nezbytné prostředky.

1.4.7

Zvláštní pozornost musí být věnována těžebnímu a surovinovému průmyslu, kde je třeba důsledně prosazovat požadavky na ochranu životního prostředí, sociální podmínky zaměstnanců a udržitelnost ekonomického rozvoje státu.

1.4.8

V rozvojových zemích obvykle chybí strategie cílené na rozvoj malých a středních podniků a rozvojová spolupráce by měla lépe pomáhat překonat tento handicap. Evropské zkušenosti s politikou podpory malých a středních podniků by měly být cíleně a v relevantní formě předávány rozvojovým zemím.

2.1

Komisař Šefčovič se obrátil na předsedu EHSV dopisem, v němž informuje, že Komise připravuje návrhy na účinnější zapojení soukromého sektoru do globálního partnerství pro rozvoj v období po roce 2015, a žádá proto Výbor o vypracování průzkumného stanoviska k úloze soukromého sektoru pro urychlení inteligentního, udržitelného a zahrnujícího rozvoje v období po roce 2015, o kterém se nyní jedná na úrovni OSN.

2.2

EHSV ve svém stanovisku REX/372 (1) ke sdělení Komise Důstojný život pro všechny: Skoncovat s chudobou a umožnit světu udržitelnou budoucnost přijal řadu doporučení k zapojení občanské společnosti do přípravy, provádění a monitorování cílů udržitelného rozvoje po roce 2015 v globálním měřítku.

2.3

EHSV se ve svých stanoviscích (2) dlouhodobě a intenzivně věnuje rozvojové a vnější spolupráci a získal řadu zkušeností a poznatků v rámci vlastních aktivit v oblasti AKT, Euromed, Východního partnerství, mezinárodních obchodních jednání a dalších oblastí vztahujících se k otázkám rozvoje, které byly využity při vypracování tohoto stanoviska.

3.1

Soukromý sektor může sehrát významnou úlohu v řešení globální chudoby, protože vytváří pracovní místa, produkuje výrobky a služby, vytváří příjmy a zisky a přispívá daněmi k hrazení veřejných potřeb, za předpokladu dodržování mezinárodně uznávaných principů rozvojové spolupráce. Oficiální rozvojová pomoc je a zůstane i po roce 2015 důležitým katalyzátorem rozvoje, ale nemůže sama zajistit likvidaci chudoby (3).

3.2

Rozvojové cíle tisíciletí pro odstranění chudoby postrádaly jasnější vymezení toho, jak těchto cílů dosáhnout, chybělo jim vzájemné propojení a přehlížely úlohu soukromého sektoru v rozvoji (4). Do budoucího rozvojového rámce po roce 2015 by soukromý sektor měl být mnohem výrazněji zapojen jako strategický partner a motor udržitelného růstu ve všech svých třech pilířích – ekonomickém, sociálním a environmentálním, založených nejen na kvantitativních, ale i kvalitativních indikátorech.

3.3

Organizace občanské společnosti (5) upozorňují jak na pozitiva, tak i rizika zapojení soukromého sektoru do rozvojové spolupráce. Pro eliminaci těchto rizik je třeba, aby podpora soukromému sektoru z rozvojových prostředků respektovala zásady transparentnosti, efektivity, účelnosti využití vložených prostředků, otevřenosti veřejných zakázek a odpovědnosti veřejných činitelů za implementaci přijaté strategie rozvoje vůči všem zainteresovaným aktérům.

3.4

Soukromý sektor zahrnuje osoby samostatně výdělečně činné, mikropodniky, malé a střední podniky, velké nadnárodní firmy, družstva a další podniky sociální ekonomiky, finanční instituce. Z širšího hlediska jsou součástí tohoto sektoru i zaměstnanci soukromých firem a jejich odborové organizace a nevládní organizace spolupracující na soukromých projektech. Vedle legálně působícího soukromého podnikání existuje zejména v rozvojových zemích rozsáhlý neformální soukromý sektor. Při poskytování rozvojové pomoci je třeba rozlišovat mezi jednotlivými soukromými subjekty a dopady jejich aktivit na rozvoj v závislosti na jejich velikosti, oboru činnosti a úrovni rozvoje země (nejméně rozvinuté, středně rozvinuté, rozvíjející se země a ohrožené země).

3.5

Soukromý sektor by měl být spolu se zástupci občanské společnosti zapojen do identifikace rozvojových potřeb v každé zemi a měl by se zúčastnit stanovení nových cílů udržitelného rozvoje po roce 2015, aby za jejich realizaci převzal svůj díl odpovědnosti. Tyto cíle by měly navazovat na rozvojové cíle tisíciletí, měly by být konkrétní a měřitelné a zahrnovat oblasti vody, zemědělství, bezpečnosti potravin, energie, dopravní infrastruktury, vzdělávání, zdravotnictví, digitální ekonomiky, rovnosti pohlaví a sociální rovnosti.

3.6

Soukromý sektor by měl být uznán jako významná součást nového globálního partnerství pro rozvoj. Bylo by žádoucí vytvořit platformu, která by zahrnovala představitele evropských podnikatelů a zaměstnavatelů a byla otevřená i dalším zainteresovaným stranám, včetně zástupců občanské společnosti, pro dialog s představiteli evropských a finančních institucí o zapojení soukromého sektoru do zahraniční rozvojové spolupráce.

3.7

Soukromý sektor dárcovských zemí se do rozvojové spolupráce zapojuje jako dodavatel služeb a zařízení hrazených z ODA, jako přímý poskytovatel rozvojové pomoci na filantropické bázi, ve společných projektech s veřejným sektorem a nevládními organizacemi a jako investor v projektech, které mají vedle podnikatelského záměru také významné rozvojové dopady. Přednostně by měly být podporovány inovačně zaměřené projekty budováním inovačních kapacit, poradenských služeb, inkubátorů a klastrů v přijímajících zemích. Veřejné zakázky na rozvojové projekty musí být transparentní a otevřené.

3.8

Příspěvek soukromého sektoru k rozvoji by měl také zahrnovat podporu bezbariérové společnosti, což by přispělo k odstranění chudoby ohrožených skupin obyvatel, jako jsou osoby se zdravotním postižením, ženy, starší osoby, dočasně zranění. Inspirací pro zařazení tohoto požadavku do budoucího rozvojového rámce může být rámcová dohoda o zahrnujícím pracovním trhu uzavřená sociálními partnery v EU v březnu 2010.

3.9

Soukromý sektor v rozvojových zemích potřebuje systematickou podporu, aby mohl sehrát svoji úlohu v rozvoji. Proto roste podíl ODA zaměřené na rozvoj soukromého sektoru. To by však nemělo být na úkor ODA poskytované nejchudším rozvojovým zemí, bez níž se tyto země při řešení palčivých problémů neobejdou.

3.10

Soukromé rozvojově orientované investice velkých nadnárodních společností jsou příležitostí pro zapojení stávajících i nově vznikajících místních malých a středních podniků do realizace projektů, což jim umožní získat díky spolupráci s partnery z rozvinutých zemí technické know-how a přístup k vhodným pokročilým technologiím. Nadnárodní podniky by měly dodržovat uznávané zásady vypracované OSN, OECD a dalšími mezinárodními organizacemi (6).

3.11

Malé a střední podniky představují v rozvojových zemích podobně jako jinde ve světě hlavní potenciál rozvoje a k jeho uvolnění by měly přispívat zejména mikroúvěry a zvýhodněné půjčky evropských a mezinárodních rozvojových finančních institucí. Významný zdroj investic představují také převody úspor a dalších prostředků emigrantů a je třeba pobídkami více ovlivnit jejich zaměření na rozvojové potřeby dané země.

3.12

Výbor vítá náměty předložené Komisí v jejím sdělení Po roce 2015: směrem ke komplexnímu a integrovanému přístupu k financování vymýcení chudoby a udržitelného rozvoje (7) a požaduje, aby do navrhované diskuze o integrovaném přístupu k financování byl zapojen soukromý sektor a organizovaná občanská společnost.

3.13

ODA by měla být využívána jako hlavní multiplikační nástroj pro zapojení soukromého kapitálu do investic v rozvojových zemích. K tomu by měly sloužit takové inovativní nástroje, jako je tzv. blending, různé záruční mechanismy, snížené úrokové sazby. Státem dotované záruky na investice v rozvojových zemích by měly být započítávány do ODA. Takto poskytovaná podpora soukromému kapitálu musí mít jasně definované podmínky a indikátory zohledňující udržitelnost rozvoje, ochranu životního prostředí, zelenou ekonomiku, tvorbu pracovních míst, zvyšování kvality produkce, transfer manažerského know-how pro soukromý sektor apod.

3.14

Investice musí být více zaměřeny na posilování sektoru služeb, jako je bankovnictví, pojištění, telekomunikační služby, doprava a další služby na podporu podnikání, bez nichž není možný zdravý rozvoj průmyslu a zemědělství. Stát při tom musí dbát na dodržení konkurenčního prostředí a zajistit přiměřenou ochranu investic.

3.15

Partnerství veřejného a soukromého sektoru se mohou stát důležitým nástrojem k implementaci strategií rozvoje, protože spojují dotační mechanismus veřejných prostředků a soukromé investiční iniciativy k pokrytí rozvojových potřeb konečných příjemců. Úspěšnost těchto projektů vyžaduje transparentnost informací a otevřenou komunikaci se zainteresovanými stranami.

4.1

Soukromý sektor v rozvojových cílových zemích potřebuje ke splnění své úlohy v rozvoji základní předpoklady pro svoji existenci a své aktivity. Rozvojová spolupráce by se proto měla více zaměřit na kontinuální zlepšování podnikatelského prostředí, které by usnadnilo zakládání a růst podniků, snížilo přebujelou byrokracii, zvýšilo transparentnost a tím omezilo všudypřítomnou korupci. Posilování vlády práva povzbudí zahraniční i místní investory a přispěje k diverzifikaci místních ekonomik.

4.2

Vytváření zdravého podnikatelského prostředí se musí opírat o tržní nástroje včetně hospodářské soutěže, fungujících finančních trhů, nezávislosti soudů, obecné vymahatelnosti práva – zejména obchodního, dodržování pravidel mezinárodního obchodu a práv duševního vlastnictví. Místní kulturní zvyklosti by měly být respektovány, pokud neodporují hospodářské soutěži a nevedou ke korupci a přerozdělování prostředků bez přidané hodnoty.

4.3

Společenská odpovědnost podniků v rozvojové spolupráci by měla být chápána jako dobrovolná iniciativa podniků a jejich přihlášení se k etickému podnikání. Ze základního rámce celosvětově uznávaných principů (8) si podniky samy volí, co a jak je pro jejich ekonomické aktivity přijatelné. Vymezení takového rámce zajistí spravedlivou soutěž s ostatními firmami v oboru.

4.4

Soukromý sektor vytváří pracovní místa, a tím může přispět k odstraňování chudoby, je však nutné, aby při tom byla dodržována základní ekonomická a sociální práva. Je třeba důsledně prosazovat dodržování klíčových konvencí MOP (svoboda sdružování a kolektivního vyjednávání, zákaz nucené práce, zákaz dětské práce a zákaz diskriminace v zaměstnání).

4.5

Nově vytvářená pracovní místa by měla být v souladu s Agendou důstojné práce MOP požadující, aby zaměstnání bylo svobodně vybíráno, aby existovala sociální ochrana, byla dodržována základní práva zaměstnanců a byl ustanoven sociální dialog. Je důležité, aby všichni investoři, zejména ti, kteří využívají veřejné rozvojové podpory, přísně dodržovali tyto zásady v rámci realizovaných projektů a působili v tomto směru na své partnery.

4.6

Programy budování institucionálních kapacit státní správy v rozvojových zemích by měly posilovat zásady právního státu a přispívat ke zlepšení podmínek podnikání a ke zvyšování absorpční kapacity místních podniků. Tyto programy by měly být vypracovány v úzké součinnosti se sociálními partnery a zainteresovanými nevládními organizacemi.

5.1

Podnikatelské organizace, jako jsou obchodní komory, oborová sdružení a asociace, zaměstnavatelské svazy a organizace sociální ekonomiky dárcovských zemí, by měly být do programů podpory soukromého sektoru v rozvojových zemích aktivně zapojeny ve všech fázích projektového cyklu. Za tímto účelem by měl být vytvořen program, který by podporoval místní organizace zastupující malé a střední podniky a umožnil jim získávat zkušenosti zejména v oblasti marketingu, zapojení do dodavatelských řetězců, certifikace, logistiky apod.

5.2

Podnikatelské organizace v rozvojových zemích potřebují získat kompetence ke zlepšení podnikatelského prostředí, posílit demokratické řízení svých organizací, získávat další členy a aktivně s nimi komunikovat. Je potřeba podpořit budování jejich kapacit, a to za aktivní účasti obdobných partnerských organizací z EU. Evropské programy vnější pomoci by proto měly financovat také technickou pomoc, kterou evropské podnikatelské organizace poskytují svým partnerům.

5.3

Rozvoj soukromého sektoru by měl zahrnovat vzdělávací moduly pro podnikatele včetně stáží v rozvinuté zemi. Výbor doporučuje zvážit možnost rozšíření programu Erasmus pro mladé podnikatele i na zájemce z rozvojových zemí nebo vypracování obdobně zaměřeného programu a přidělit na jeho realizaci odpovídající prostředky.

5.4

Mělo by být šířeji podporováno vzdělávání a rozvoj znalostí klíčových technologií zejména u zaměstnanců s nízkou kvalifikací. Dlouhodobě chybí programy učňovského vzdělávání, z dárcovských zemí jsou převážně poskytována stipendia pro vysokoškolské studium. Soukromý sektor v průmyslu i v dalších oborech přitom potřebuje běžné pracovní kompetence ve struktuře klasických učňovských oborů a pracovní návyky potřebné pro práci pro zahraničního investora či společný podnik.

5.5

Rozvojová pomoc by měla více podporovat inovativní projekty a nové podnikatelské modely podporující začlenění, kde je velký prostor pro spolupráci soukromého sektoru s nevládními organizacemi. Příkladem může být vysílání expertů dobrovolníků, kteří pomáhají při rozvoji podnikání v rozvojových zemích (9). Ke vzájemné výměně zkušeností členských států by přispěla širší publicita úspěšných inovativních podnikatelských rozvojových projektů.

5.6

Zvláštní pozornost musí být zaměřena na oblast těžebního a surovinového průmyslu. Investiční projekty musí brát do úvahy otázky ochrany životního prostředí, sociální podmínky zaměstnanců, udržitelnost rozvoje. Státní a místní orgány v přijímající zemi musí stanovit odpovídající podmínky pro daná odvětví a dohlížet na jejich dodržování včetně plnění daňových povinností. Podpora by měla pomoci tento systémový přístup vytvořit a zároveň najít optimální pravidla pro zamezení přílišné byrokracie a vytváření korupčního prostoru.

5.7

Rozvojová pomoc by měla podporovat trvale udržitelné zemědělství a místní zpracovatelský průmysl, aby se zlepšilo zpracování potravin a surovin. Měl by být podporován vznik sdružení farmářů a malých zpracovatelů zemědělské produkce a jejich zapojení do dodavatelských řetězců.