6.3.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 67/32

1.1

EHSV se otázkou nelegálního přistěhovalectví zabýval z různých hledisek již mnohokrát (1). Jedná se o velmi komplexní jev, který má mnoho podob a vyžaduje krátkodobá i dlouhodobá řešení. V tomto stanovisku bude kladen důraz na níže uvedené aspekty.

1.2

V této souvislosti je Výbor velice zarmoucen tím, že u pobřeží Lampedusy zahynulo nejméně 311 a pravděpodobně mnohem více afrických migrantů při nehodách dvou lodí, které se nedávno potopily. Ačkoliv tato tragédie má řadu různých příčin, Výbor je přesvědčen, že tyto nehody jsou pro širší problém nelegálního přistěhovalectví po moři do EU příznačné a že existuje příčinná vazba mezi nimi a zřejmou neschopností EU vytvořit vyhovující a provázané politiky nelegálního přistěhovalectví, jež by se zakládaly na solidaritě, a to včetně politik týkajících se prohledávání lodí, záchranářské činnosti a vyloďování. Výbor vyzývá EU a členské státy, aby tyto nehody vnímaly jako varovný signál a přijaly doporučení v tomto stanovisku dříve, než dojde k další tragédii. Tragédie u ostrova Lampedusa poukazují na to, že EU musí nutně řešit otázku nelegálního přistěhovalectví a kontroly hranic jako evropský problém.

1.3

Lidská práva: Výbor s obavami sleduje rostoucí netoleranci, rasismus a xenofobii namířené proti přistěhovalcům, proti „jiným“ v Evropě, a obává se, že sociální důsledky finanční krize tyto postoje jen prohloubí. Je nutné, aby činitelé v oblasti politiky a společnosti a sdělovací prostředky jednali s velkou mírou zodpovědnosti a působili politicky a sociálně výchovně s cílem zamezit tomuto chování. Lidská práva nelegálních přistěhovalců musí být respektována ve všech fázích, od jejich záchrany nebo zadržení, a to bez ohledu na to, zda získají status ochrany, dostanou se do nelegální situace osob „bez papírů“ nebo jsou navráceni do země původu.

1.4

Záchrana životů na moři: Každý člověk, který se nachází v situaci ohrožení na moři nebo rizikové situaci, musí být zachráněn, což platí i pro nelegální přistěhovalce.

1.5

Vylodění: EU musí přijmout politiku vylodění, jež nebude zvyšovat zátěž v členských státech, které se již nyní potýkají s neúměrným přílivem přistěhovalců. Při řešení problematiky vylodění je třeba vycházet ze zásady vylodění na nejbližším bezpečném místě, avšak pouze tehdy, pokud dotyčná země plně dodržuje všechny mezinárodní úmluvy o lidských právech a monitorují ji organizace na ochranu lidských práv.

1.6

Právo na azyl a jeho zajištění: Musí být zabezpečeno dodržování zásady nenavracení na hranici a to, aby všechny osoby, které potřebují mezinárodní ochranu, mohly předložit svou žádost v EU, jež bude postoupena příslušným vnitrostátním orgánům. V této souvislosti je zapotřebí vytvořit efektivnější systém posuzování žádostí o azyl. EHSV podporuje spolupráci se třetími zeměmi na tom, aby zlepšily své azylové systémy a dodržování mezinárodních norem.

1.7

Navracení nelegálních přistěhovalců: Směrnice o navracení (2) poskytuje evropský rámec záruk právní a procesní ochrany (3), jenž EHSV hodnotí pozitivně; patří sem např. účinný prostředek právní nápravy na odvolání proti rozhodnutí týkajícímu se navrácení k příslušnému soudnímu nebo správnímu orgánu nebo jinému příslušnému nezávislému subjektu, bezplatná právní pomoc a zastoupení, určité záruky pro období čekání na navrácení a podmínky zajištění. Výbor navrhuje, aby evropská politika navracení podporovala dobrovolnost a co nejvyšší zohledňování humanitárních hodnot. Na tom závisí legitimita a důvěryhodnost evropské přistěhovalecké politiky mimo EU. Článek 19 Listiny základních práv výslovně zakazuje hromadná vyhoštění a zaručuje, že žádná osoba nebude moci být navrácena, vyhoštěna či vydána do jiného státu, v němž by se vystavovala vážnému nebezpečí trestu smrti, mučení či jiným nehumánním či ponižujícím trestům či zacházení – zásada nenavracení (články 4 a 19 Listiny).

1.8

Komplexní evropská politika v oblasti nelegálního přistěhovalectví založená na solidaritě: EHSV se domnívá, že pro zajištění dodržování lidských práv je nutné zlepšit solidaritu EU s členskými státy, které jsou z důvodu své geografické polohy vystaveny početnému přílivu osob, jež přicházejí nedovolenou cestou a jsou oběti kriminálních sítí obchodníků s lidmi nebo převaděčů. Hranice EU, včetně námořních hranic členských států EU ve Středozemí, jsou hranicemi všech členských států a řádný dohled nad nimi by měl být v souladu se Smlouvami sdílenou odpovědností všech. Nejedná se jen o projev solidarity, ale i o přijímání odpovědnosti ze strany členských států prostřednictvím mechanismů pro sdílení zátěže, kterou nelegální přistěhovalectví přináší. Také členským státům, které se nacházejí na vnější hranici EU, je tedy třeba ukázat solidaritu a podporu, a to pomocí mechanismů pro sdílení zátěže, jež umožní přesídlování žadatelů o azyl v rámci EU. EHSV velmi podporuje provádění evropského systému rozdělování, který je popsán ve zprávě Evropského parlamentu o posílení vnitřní solidarity EU v oblasti azylu – (2012/2032 INI).

1.9

Vypracování dohod se třetími zeměmi: Dialogy o migraci a mobilitě mezi EU a třetími zeměmi musí mít primárně za cíl zajistit, aby k migraci docházelo legálním a řádným způsobem, zaručit mezinárodní právo na azyl, omezit nelegální přistěhovalectví a bojovat proti zločineckým sítím obchodu s lidmi. Spolupráce s třetími zeměmi je často nezbytným předpokladem pro účinné provádění postupů spojených s navracením. Pro dosažení lepších výsledků je třeba tuto spolupráci posílit. Zároveň je třeba pomoci některým tranzitním zemím, aby dokázaly lépe spravovat své hranice a také aby byly schopny si vybudovat kapacity, a tak poskytovat ochranu těm, kdo ji potřebují.

1.10

Evropská pohraniční agentura (Frontex): Agentura Frontex musí být i nadále transformována do podoby skutečné evropské agentury pro ochranu vnějších hranic, která koordinuje společnou činnost EU na vnějších hranicích členských států. V této souvislosti by se mělo věnovat více úsilí realizaci konceptu evropských jednotek pohraniční stráže, jak vyzdvihuje zpráva Evropského parlamentu o agentuře Frontex (A7-0278/2011). Kromě toho by měla být rozšířena oblast působnosti této agentury, aby mohl být kladen větší důraz na prevenci. Je zjevné, že pokud má tato agentura fungovat účinněji, bude potřebovat více prostředků, ne méně. Uskutečnění společných operací koordinovaných agenturou (a jejich vliv na základní práva a procesní práva stanovená v hraničním kodexu) musí podléhat demokratické kontrole ze strany Evropského parlamentu a Agentury Evropské unie pro základní práva (FRA).

1.11

EASO: Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu zahájil svoji činnost poměrně nedávno. Očekává se tedy, že se rychle a plně zhostí svých úkolů, zejména pokud jde o hledání udržitelných řešení a proaktivní jednání v oblasti vnitřní solidarity EU, jak vyplývá z jeho povinností stanovených v nařízení o jeho zřízení. EASO musí být schopen jasně identifikovat rozdíly v azylových postupech v různých členských státech i v jejich legislativě a navrhovat nezbytné změny.

1.12

Prevence nezákonného převaděčství a boj proti němu: EHSV rovněž zdůrazňuje, že musí být učiněno vše pro důrazný boj proti organizovanému zločinu. Při pátrání po těch, kdo nezákonnému převaděčství napomáhají, a při jejich stíhání se nesmí šetřit. V této souvislosti je zásadní usilovat o pomoc vlád třetích zemí.

1.13

Financování: EHSV zdůrazňuje, že otázka zamezení přílivu přistěhovalců a jeho řízení je stejná pro celé Společenství, což musí být zohledněno i v rozdělení finančních nákladů na nástroje, které jsou zapotřebí k uplatňování účinné politiky. Výbor podpořil návrh Komise na flexibilnější správu Azylového a migračního fondu a Fondu pro vnitřní bezpečnost od roku 2014.

2.1

Společná přistěhovalecká politika musí mít všeobecné zaměření a vztahovat se na různé aspekty jako demografickou situaci a trhy práce, dodržování lidských práv, rovné zacházení a nediskriminaci, legislativu týkající se přijímání nových přistěhovalců, situaci nelegálních přistěhovalců, přijímání a ochranu žadatelů o azyl, boj proti zločineckým sítím obchodujícím s lidmi, spolupráci se třetími zeměmi, evropskou solidaritu a sociální politiku a integraci.

2.2

V posledních letech dochází k událostem, prohlášením a politickým rozhodnutím, které EHSV vnímá s velkým znepokojením, jelikož se Evropou šíří stará známá nemoc Evropanů: xenofobie a výlučný nacionalismus. Menšiny a přistěhovalci jsou oběťmi ponižování, urážek a agresivních a diskriminačních politik.

2.3

Nelegální přistěhovalectví je mimořádně závažnou a složitou otázkou, což dokládají tabulky v přílohách na konci tohoto dokumentu. Je to kromě toho otázka, kterou by se měla zabývat EU jako celek. Nelegální přistěhovalci, kteří překračují jižní hranice, se neustále snaží usadit v jiných zemích EU.

2.4

Jelikož v schengenském prostoru neexistují vnitřní hranice, má problematika nelegálního přistěhovalectví důsledky pro celou Evropu. Proto se jí musí věnovat společná a účinná evropská politika.

2.5

EHSV se otázkou nelegálního přistěhovalectví podrobně zabýval a své postoje vyjádřil v celé řadě stanovisek, jež byla přijata převážnou většinou.

2.6

Tato stanoviska obsahují analýzu příčin nelegálního přistěhovalectví směřujícího do EU, konstatují, že neexistuje komplexní politika EU v otázkách nelegálního přistěhovalectví, a upozorňují na to, že pokrok EU na cestě k dosažení společné přistěhovalecké a azylové politiky a vysoké úrovně harmonizace právních předpisů je velmi pomalý. K důsledkům tohoto problému a řadě navrhovaných řešení je uvedeno velké množství odkazů.

2.7

Tisíce nelegálních přistěhovalců vstupují na území EU po moři. Z toho vyplývá, že otázka nelegálního přistěhovalectví po moři musí být řešena specificky. Dle agentury Frontex dochází k tomuto jevu nejčastěji v evropsko-středomořském regionu.

2.8

Ačkoli hlavním cílem předkládaného stanoviska je prozkoumat otázku nelegálního přistěhovalectví po moři, je v něm nastíněno i na několik významných témat, jež se vztahují k nelegálnímu přistěhovalectví obecně, s cílem hledat komplexní řešení, jež povedou k účinné, lidské a finančně dostupné přistěhovalecké politice.

3.1.1

Lidská práva nelegálních přistěhovalců musí být respektována ve všech fázích, od jejich záchrany nebo zadržení až do chvíle, kdy získají ochranu nebo jsou navráceni do země původu. Nelegální migrace po moři má často za následek ztráty na životech. EHSV navrhl, aby Agentura pro základní práva rovněž monitorovala činnosti a operace konzultačního fóra agentury Frontex v oblasti ochrany hranic. Výbor podporuje činnost této agentury a zdůrazňuje svůj zájem o spolupráci s ní.

3.2.1

Členské státy a soukromá plavidla jsou povinny zachránit každého, kdo je v ohrožení na moři. To se týká i přistěhovalců nebo obchodníků s lidmi či převaděčů, kteří se takovému riziku vědomě vystavili. Zločinecké sítě, které obchodují s žadateli o azyl nebo s nelegálními přistěhovalci nebo je nelegálně převádějí, vystavují často tyto osoby velkým nebezpečím. Agentury a nevládní organizace informovaly, že ve Středozemním moři každoročně umírají tisíce osob v těchto podmínkách a v některých případech jim nebyla poskytnuta pomoc a záchrana proplouvajícími loděmi.

3.3.1

V minulých letech došlo během záchranných akcí, jež proběhly v mezinárodních vodách Středozemního moře, k právním a politickým sporům, které zbytečně ohrozily život mnoha osob. EHSV zdůrazňuje, že otázka vylodění musí vycházet z konceptu vylodění na nejbližším bezpečném místě, avšak pouze tehdy, pokud dotyčná země plně dodržuje všechny mezinárodní úmluvy o lidských právech a monitorují ji organizace na ochranu lidských práv. V případě misí agentury Frontex EHSV rozhodně nesouhlasí s tím, že by migranti měli být vždy předáni do členského státu, jež misi pořádá. Taková politika vede nejméně ke dvěma problémům: i) jednak zesiluje tlak na členské státy, které se již nyní potýkají s velkou zátěží, a to do té míry, že členské státy, které potřebují agenturu Frontex nejvíce, by již nemohly být hostitelskou zemí pro její mise; ii) poškozuje zachráněné osoby, neboť ty by musely být dopraveny až do země, která misi Frontex hostí, namísto oblasti, jež by byla přiměřená daným okolnostem (obvykle nejbližší bezpečné místo).

3.4.1

EHSV naléhavě žádá EU, aby pokračovala v utváření společného azylového systému s vysoce harmonizovanými právními předpisy. Dublinské nařízení zavádí odpovědnost každého členského státu pověřeného posuzováním žádostí o azyl. Výbor již upozornil, že tento systém způsobuje řadu problémů. Každý žadatel by měl být dotázán, v kterém členském státě si přeje, aby se jeho žádost posoudila. Ve svém stanovisku k zelené knize (4) Výbor navrhl, „aby byla žadateli o azyl ponechána volba země, ve které předloží žádost o azyl, a aby byly v této souvislosti členské státy už nyní vyzvány k používání humanitární doložky v čl. 15 odst. 1 nařízení“.

3.4.2

V oblasti spolupráce členských států zahájila řadu aktivit EURASIL, skupina expertů z členských států pod předsednictvím Komise. Byl rovněž vytvořen nástroj finanční solidarity v podobě Evropského fondu pro uprchlíky. Azylový a migrační fond získá od roku 2014 více finančních prostředků a větší flexibilitu pro řešení mimořádných událostí.

3.4.3

Žádosti o ochranu překládané žadateli o azyl by měly být posuzovány v rámci evropské legislativy pro azyl a poskytování mezinárodní ochrany. Těm, kteří ochranu skutečně potřebují, by měla být poskytnuta.

3.4.4

EHSV znovu připomíná, že zacházení a záruky, jichž se dostává žadatelům o azyl na hranicích, musejí být stejné jako v případě žadatelů, kteří svou žádost předkládají na území členského státu.

3.4.5

Výbor žádá, aby se EU silněji zavázala k boji proti zločineckým sítím, které obchodují s lidmi, ale zároveň se domnívá, že některé politiky „boje proti nelegálnímu přistěhovalectví“ vedou k vážné krizi azylu v Evropě. EHSV v několika stanoviscích (5) konstatoval, že boj proti nelegálnímu přistěhovalectví by neměl vytvářet nové problémy ve vztahu k azylu a že činitelé odpovědní za ochranu hranic by měli být odpovídajícím způsobem připravováni, aby bylo možné zaručit právo na azyl.

3.4.6

EHSV podporuje návrhy UNHCR na sestavení týmů expertů v azylové problematice, které by pomáhaly při všech operacích souvisejících s ochranou hranic v EU.

3.4.7

Je zvláště důležité upozornit na skutečnost, že tisíce osob, které vstoupí na území EU, o azyl nežádají, neboť jsou ekonomickými migranty a jejich hlavní důvod vstupu na území EU je pokračovat směrem do dalších evropských zemí, nikoli zůstat v zemi, do které původně přijely.

3.4.8

Partnerství v oblasti mobility by neměla vést k tomu, že partnerské země ponesou všechny náklady spojené s žádostí o azyl osob, které přecházejí přes jejich území. EU musí vyjadřovat svoji podporu prostřednictvím azylového fondu. Tento fond by měl přispět k vytvoření mechanismu a struktur, jež umožní posuzování žádostí a přijímání rozhodnutí v přiměřených lhůtách v rámci mezinárodních právních záruk.

3.4.9

EHSV naléhavě žádá EU, aby pokračovala v utváření společného azylového systému s vysoce harmonizovanými právními předpisy. Žádosti o azyl by se neměly posuzovat pouze v zemích vstupu, ale i v dalších členských státech. Každého žadatele by se měli zeptat, který stát by měl jeho žádost přezkoumat. Ve svém stanovisku k zelené knize Výbor doporučil (6), „aby byla žadateli o azyl ponechána volba země, ve které předloží žádost o azyl, a aby byly v této souvislosti členské státy už nyní vyzvány k používání humanitární doložky v čl. 15 odst. 1 nařízení“, čímž by se urychlilo posuzování žádostí a ulevilo by se byrokraticky přetíženým zemím vstupu. EHSV se vyslovuje pro to, aby EU spolupracovala s třetími zeměmi na zlepšení jejich azylových systémů a jejich uvedení do souladu s mezinárodními normami. Ve vnější dimenzi azylové politiky došlo k pokroku v oblasti podporování třetích zemí s velkými počty uprchlíků (zvláště významné jsou regionální programy ochrany) a v oblasti přesidlování uprchlíků v prostoru EU.

3.5.1

Navracení migrantů, kteří vstoupili na území EU nedovoleným způsobem, musí probíhat velmi opatrně. Klíčový význam zde mají dohody o navracení s třetími zeměmi, aby bylo zajištěno, že budou plně respektována práva navracených migrantů.

3.5.2

Partnerství v oblasti mobility by měla zajistit, že postupy používané při navracení budou primárně založeny na dobrovolném navracení, které bude doprovázet podpůrný mechanismus (7). Pokud se použije postup pro nucené navracení, je nezbytné, aby byla plně respektována lidská práva dotčených osob a zohledněna doporučení Rady Evropy (8).

3.5.3

Výbor žádá větší transparentnost v oblasti zajišťovacích zařízení uvnitř a vně EU a rovněž to, aby byl UNHCR informován o situaci internovaných osob a aby nevládní organizace mohly těmto osobám poskytovat přiměřenou pomoc. EHSV se domnívá, že těhotné ženy a nezletilí by měli užívat zvláštní ochrany a měli by se umisťovat do odpovídajících zařízení, která by se měla zřizovat s finanční podporou ze strany EU.

3.6.1

EHSV zdůrazňuje, že se jedná o celoevropskou problematiku a ne o problém pouze středomořských zemí; již vzhledem k existenci Schengenské dohody by měla být otázka přistěhovalectví v oblasti Středomoří řešena v rámci společného evropského úsilí. Nejedná se pouze o projev komunitní solidarity, ale o převzetí odpovědnosti ze strany všech členských států EU, a to prostřednictvím společné evropské politiky, kterou by měla navrhnout Komise a schválit Rada a Parlament.

3.6.2

Hranice Evropské unie, včetně námořních hranic členských států EU ve Středozemí, jsou hranicemi všech členských států a jejich řádná správa by měla být sdílenou odpovědností všech.

3.6.3

V tomto ohledu by všechny členské státy měly zajistit svoji podporu a spolupracovat při: i) poskytování prostředků pro účinnou záchranářskou činnost na moři a ochranu hranic; ii) posuzování žádostí o azyl v rámci svých pravomocí; iii) provádění postupů používaných ve výjimečných případech při navracení a vyhoštění; iv) přesunu migrantů v rámci EU z malých středomořských členských států a v) boji proti organizovanému zločinu a nezákonnému obchodování.

3.6.4

Přemístění by mělo být prováděno na základě stanoveného stálého mechanismu. V této souvislosti by Komise měla předložit legislativní návrh stálého a účinného mechanismu přemístění v rámci EU, jenž by vycházel z evropského systému rozdělování žadatelů o azyl, který je popsán ve zprávě Evropského parlamentu o posílení vnitřní solidarity EU v oblasti azylu (2012/2032 INI). V zájmu zajištění maximální funkčnosti tohoto mechanismu je třeba, aby legislativní návrh zohlednil také praktické zkušenosti získané v rámci pilotního projektu EUREM pro Maltu (9).

3.7.1

Evropská unie by měla využít veškerý svůj politický i hospodářský vliv, zejména v zemích, které využívají značné množství finančních prostředků z EU, aby je přesvědčila ke spolupráci v otázkách přistěhovalectví. Výbor se domnívá, že partnerství v oblasti mobility musí obsahovat čtyři pilíře globálního přístupu: usnadňování a organizaci legální migrace a mobility; prevenci a omezování nelegální migrace a obchodování s lidmi; podporu mezinárodní ochrany a posílení vnějšího rozměru azylové politiky; maximalizaci dopadu migrace a mobility na rozvoj.

3.7.2

Řešení tohoto problému musí jít nad rámec ochranných opatření a sahat až k preventivním činnostem, které by měly probíhat ve třetích zemích – měl by se klást větší důraz na rozvoj programů spolupráce na podporu zemědělství a chovu dobytka, malých a středních podniků atd. EU musí ukázat, že má politické páky k tomu, aby prováděla společné akci v oblasti bezpečnosti, organizovaného zločinu a nelegálního přistěhovalectví se zeměmi, s nimiž má spolupracovat a které dostávají velkou finanční pomoc. EHSV vítá nedávnou dohodu s Marockým královstvím a iniciativu zřídit partnerství mobility mezi EU, Tuniskem, Egyptem a Libyí. Mělo by se však nutné provést vyhodnocení účinnosti a dopadu partnerství mobility, která jsou v současnosti uzavřena. EHSV podporuje návrh Komise zajistit, aby partnerství mobility obsahovala účinné hodnotící mechanismy. Na druhou stranu by se měla partnerství mobility, která představují společná politická prohlášení, jež nejsou pro zúčastněné státy právně závazná, přetvořit na mezinárodní smlouvy. EHSV se domnívá, že EU a členské státy musejí uzavřít nové dohody s dalšími zeměmi v tomto regionu. Vzhledem ke zvláštnímu vztahu EU a Turecka by mezi oběma stranami měly být posíleny migrační otázky, zejména pokud jde o boj se zločineckými sítěmi.

3.7.3

Pro zaručení řádného fungování správních a soudních řízení je velmi důležité, aby EU vyzvala země, ze kterých nelegální migranti pocházejí, aby neprodleně poskytly cestovní doklady.

3.7.4

Touto otázkou by se měla zabývat i evropsko-středomořská konference, neboť významný počet nelegálních přistěhovalců využívá pro vstup na území EU třetí země na středomořském pobřeží.

3.7.5

Je třeba pomoci některým tranzitním zemím, aby dokázaly lépe spravovat své hranice, zřizovat azylová zařízení a také aby byly schopny si vybudovat kapacity, a samy tak poskytovat ochranu těm, kdo ji potřebují.

3.8.1

Agentura Frontex musí být i nadále transformována do podoby skutečné evropské agentury pro ochranu vnějších hranic a musí disponovat širšími pravomocemi v oblasti koordinace a prevence. Za tímto účelem musí být posílena odpovídajícími finančními prostředky, aby mohla poskytovat náležitou podporu jižním členským státům, které se jen těžko vyrovnávají s migračními toky. Rovněž je třeba zvýšit počet pracovníků (včetně pohraniční stráže) a elektronických nástrojů pro monitorování a registraci. V této souvislosti by se mělo věnovat více úsilí posílení realizace konceptu evropských jednotek pohraniční stráže, jak vyzdvihuje zpráva Evropského parlamentu o agentuře Frontex (A7-0278/2011). Kromě toho je třeba náležitě zvážit využití nových možností, kterými Frontex disponuje (například koupě vybavení).

3.8.2

Měla by se posílit evropská síť hlídek, která zajišťuje bezpečnost na regionálních hranicích. To by umožnilo koordinaci vnitrostátních zdrojů a celoevropských opatření a zlepšilo spolupráci na vnitrostátní a celoevropské úrovni.

3.9.1

EASO musí být schopen jasně identifikovat rozdíly v azylových postupech v různých členských státech i v jejich legislativě a navrhovat nezbytné změny. Musí také mít orgán k návrhu společných hlavních směrů pro výklad a používání různých procedurálních a věcných hledisek azylového acquis Evropské unie, jak Komise navrhuje ve své zelené knize.

3.9.2

Tento úřad by se mohl stát významným centrem výměny osvědčených postupů a vývoje aktivit odborné přípravy v azylové politice, především pro přípravu pohraničního personálu. Také by mohl být střediskem monitorování a analýzy výsledků nových opatření, která EU v oblasti azylu vyvíjí. Mohl by být místem, kde by se sestavovaly a odkud by se řídily společné týmy expertů v azylové problematice.

3.9.3

EASO bude muset používat síťový přístup, spolupracovat s EURASIL a udržovat těsné vazby na UNHCR a specializované nevládní organizace.

3.9.4

Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu zahájil svoji činnost poměrně nedávno. Očekává se, že se bez dalších průtahů plně zhostí svých závazků, zejména pokud jde o hledání udržitelných řešení a zajišťování rozdělení nákladů mezi členské státy, jak stanovuje nařízení o jeho zřízení. Zároveň musí EASO proaktivně vystupovat v otázkách vnitřní solidarity EU, jak stanovuje nařízení o jeho zřízení.

3.10.1

Nedovolené přistěhovalectví po moři je nebezpečné a ohrožuje lidské životy. Tisíce osob přišly o život při přepravě po Středozemním moři na plavidlech nezpůsobilých k plavbě na moři. Tyto nebezpečné cesty jsou organizovány zločineckými sítěmi, které natěsnají stovky lidí (včetně žen a dětí) bez nezbytného vybavení nebo zásob či dokonce záchranných prostředků do lodí, z nichž naprostá většina není způsobilá k plavbě na moři. Usnesení přijaté Parlamentním shromážděním Rady Evropy (usnesení č. 1872 (2012)) nazvané „Ztráty na životech ve Středozemním moři: kdo za ně nese odpovědnost?“ velmi podrobně popisuje roli převaděčů v organizování nebezpečných cest na lodích přes Středozemní moře a mělo by být vzato v úvahu pro pochopení závažnosti tohoto problému.

3.10.2

Trestní stíhání a trestání obchodníků s lidmi a převaděčů definované v členských státech by mělo být velmi přísné a tresty by měly zahrnovat i doživotí. Osoby zneužívané obchodníky by se vždy měly považovat za nevinné oběti.

3.10.3

Nezákonné převaděčství generuje další trestnou činnost, protože zločinecké sítě, jež tyto cesty organizují, vybírají od všech cestujících jízdné, často za použití vydírání a nehumánních prostředků. EHSV zdůrazňuje, že EU musí spolupracovat jak se zeměmi odjezdu, tak se zeměmi původu, s cílem rozbít zločinecké sítě, které jsou do toho zapojeny. EHSV rovněž zdůrazňuje, že EU musí co nejrazantněji zabránit nezákonným převaděčům ve vyvíjení jejich aktivity a ohrožování životů.

3.10.4

EU by také měla zvážit uzavření smluv se třetími zeměmi o vytvoření přijímacího zařízení pro migranty a zajistit finanční podporu pro jejich vznik a provoz. Za účelem identifikace a péče mohou zařízení zřízená v těchto zemích fungovat ve spolupráci s přijímacími zařízeními. IOM, UNHCR, Agentura pro základní práva a specializované nevládní organizace by měly dohlížet nad fungováním těchto zařízení.

3.10.5

Dále se EU musí angažovat v informační činnosti, kterou by potenciální nelegální přistěhovalci byli tím, že budou informováni o nebezpečích a potížích spojených s nelegálním přistěhovalectvím, odrazováni od nelegálního vstupu na území EU. Potenciální nelegální přistěhovalce je také zapotřebí informovat o tom, že budou muset čelit velkým problémům, pokud se budou v Evropě snažit hledat práci bez dokladů.

3.10.6

Měla by být zajištěna morální a finanční podpora organizacím v zemích odjezdu, které působí v oblasti veřejné osvěty ve výše uvedených otázkách, a odrazují tak potenciální migranty od nebezpečných cest.

3.10.7

EHSV navíc žádá, aby byla věnována pozornost řešení hlubších příčin tohoto problému, které se vztahují k životní úrovni v zemích odjezdu. Měly by být zahájeny programy za tímto účelem. Tato problematika jako celek by měla být na pořadu jednání evropsko-středomořské konference.

3.11.1

Je třeba zajistit finanční prostředky na prevenci a omezení přílivu nelegálních přistěhovalců. Při navrhování zadržovacích zařízení je nutné dbát na to, aby nelegální migranti byli odděleni od uprchlíků, kteří žádají o azyl. Pro nezletilé a zranitelné osoby musí být rovněž zajištěno samostatné ubytování, a to ve lhůtě 15 dnů. Podle italské studie, kterou dala k dispozici agentura Frontex, dosahují denní výdaje na jednoho nelegálního přistěhovalce 48 eur. Pokud toto číslo vynásobíme 100 000 (počet přistěhovalců, kteří podle agentury Frontex přijdou každý rok (10)) a 365 za každý den, činí celkové náklady za každý rok přes 1,752 miliardy eur.

3.11.2

EHSV vítá snahu Evropské komise o zjednodušení finančních nástrojů vytvořením dvou fondů – Azylového a migračního fondu (11) a Fondu pro vnitřní bezpečnost (12), které jsou doplněny horizontálním nařízením obsahujícím soubor společných ustanovení o programování, informování, finančním řízení, kontrole a hodnocení (13). EHSV podporuje návrh Komise stanovit při rozdělování finančních prostředků mezi členské státy jednu základní částku a další proměnlivou či flexibilní. Co se týče flexibilní částky, EHSV považuje za zásadní, aby členské státy připravovaly své roční programy v návaznosti na priority EU a na základě spolupráce s ostatními členskými státy. Výbor souhlasí s tím, aby Azylový a migrační fond získal od roku 2014 více finančních prostředků a větší flexibilitu pro řešení mimořádných událostí.

3.11.3

Plánované změny pomohou překonat stávající problémy, neboť programy EU na řízení migračních toků a zřizování zařízení pro zadržování migrantů fungují na roční bázi. Totéž platí i pro financování a opatření. Během jednoho roku je však téměř nemožné dokončit stavby určené k přijímání a pobytu. Z toho důvodu by bylo vhodné, aby tyto programy byly navrhovány flexibilněji.

3.11.4

Je nezbytné zajistit finanční prostředky na výstavbu přijímacích a pobytových zařízení třetích zemí, které tvoří migrační spojníky se zeměmi, které byly výchozím bodem migrantů.

V rozpočtu EU je třeba vzhledem k výše uvedenému ekonomickému příkladu vyčlenit finanční prostředky na zajištění opatření na monitorování a prevenci (hlídkové lodě, stanice pobřežních stráží, helikoptéry). Dále je třeba dbát na to, aby orgány Frontex a EASO disponovaly odpovídajícím ročním rozpočtem a mohly tak v plné míře plnit svoji roli. Je třeba zajistit, aby měly země vstupu finanční prostředky k účinnému boji proti zločineckým sítím a zároveň aby mohly vstupujícím migrantům poskytovat odpovídající podmínky.

—

stanovisko ze dne 25. dubna 2002 ke sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu o společné politice v oblasti ilegálního přistěhovalectví, zpravodaj: pan Pariza Castaños (Úř. věst. C 221, 17.9.2002),

—

stanovisko ze dne 29. ledna 2004 k návrhu nařízení Rady, kterým se zřizuje Evropská agentura pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích, hlavní zpravodaj: pan Pariza Castaños (Úř. věst. C 108, 30.4.2004),

—

stanovisko ze dne 27. října 2004 k návrhu rozhodnutí Rady, kterým se mění rozhodnutí č. 2002/463/ES, kterým se přijímá akční program administrativní spolupráce v oblasti vnějších hranic, víz, azylu a imigrace (Program ARGO), zpravodaj: pan Pariza Castaños (Úř. věst. C 120, 20.5.2005),

—

stanovisko ze dne 12. března 2008 k zelené knize o budoucím společném evropském azylovém systému, zpravodajka: paní Le Nouail-Marlière (Úř. věst. C 204, 9.8.2008).