21.6.2012

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 181/28

---

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Zapojení občanské společnosti do rozvojových politik a do rozvojové spolupráce EU (průzkumné stanovisko)

2012/C 181/06

Zpravodaj: pan ZUFIAUR NARVAIZA

Dopisem ze dne 20. října 2011 požádala Evropská komise, v souladu s článkem 304 Smlouvy o fungování Evropské unie, Evropský hospodářský a sociální výbor o vypracování průzkumného stanoviska na téma

Zapojení občanské společnosti do rozvojových politik a do rozvojové spolupráce EU.

Specializovaná sekce Vnější vztahy, kterou Výbor pověřil přípravou prací na toto téma, přijala stanovisko dne 6. března 2012.

Na 479. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 28. a 29. března 2012 (jednání dne 28. března), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 167 hlasy pro, 15 hlasů bylo proti a 5 členů se zdrželo hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1   Vzhledem k tomu, že hospodářská, ekologická a sociální krize ovlivňuje budoucnost lidstva, považuje EHSV za prioritní, aby se jednotlivé subjekty spolupráce shodly na společných koncepcích rozvoje, který se má podporovat (1).

1.2   Má-li být spolupráce účinná, musejí být všechny politiky EU konzistentní s rozvojovou politikou. Organizace občanské společnosti by také měly být motivovány k lepší a rozsáhlejší koordinaci a soudržnosti s těmito politikami.

1.3   Organizace občanské společnosti jsou plným právem hlavní součástí rozvoje, a proto musejí být i hlavní součástí politik spolupráce. Musejí být zapojeny do definice, provádění a monitorování politik a programů spolupráce, a patřit mezi strategické subjekty, jejichž prostřednictvím probíhá financování těchto politika programů.

1.4   EHSV prosazuje strategičtější spolupráci mezi unijními institucemi a organizacemi občanské společnosti prostřednictvím politického dialogu, rámcových dohod a účinnějších mechanismů pro přidělování prostředků.

1.5   Evropská komise i všechny vlády musejí podporovat Zásady z Istanbulu pro účinnost rozvoje organizací občanské společnosti.

1.6   Organizace občanské společnosti by měly získat větší uznání v nových formách spolupráce, mezi něž patří spolupráce jih-jih a třístranná spolupráce.

1.7   Rozvojová spolupráce a rozvojové politiky, zvláště evropské, musí zohlednit specifika a rozmanitost organizací občanské společnosti, jakož i jejich zkušenosti ve vztahu k partnerským zemím.

1.8   V globalizovaném světě je nutné uznat celosvětový charakter některých organizací občanské společnosti a využít jejich možností jako globálních aktérů.

1.9   Je třeba provést změny systému přidělování fondů EU pro rozvoj prostřednictvím organizací občanské společnosti. Je nutné urychleně zavést mj. postupy, jako jsou rámcové smlouvy, provozní granty, kaskádové granty, víceleté dohody, fondy pro naléhavé případy nebo balíček nástrojů (tool box), jehož aplikace je definována ve strukturovaném dialogu. Sítě, federace či konfederace organizací občanské společnosti by podle EHSV měly být hlavními příjemci těchto způsobů financování.

1.10   Organizacím občanské společnosti musí být zaručeno příznivé prostředí pro vyvíjení jejich činnosti ve všech státech. To znamená dodržovat základní normy, jako jsou svoboda sdružování, projevu, shromažďování a jednání. Tento cíl musí být začleněn do veřejných politik spolupráce.

1.11   Zapojení občanské společnosti musí být skutečnou složkou správy a EU ji jako takovou musí používat jako kritérium pro jednání s partnerskými zeměmi.

1.12   EHSV sice vítá zapojení místních orgánů do rozvojové politiky EU (2), nicméně domnívá se, že budou-li v rozvojové spolupráci a rozvojových politikách směšovány organizace občanské společnosti a místní orgány, aniž by chtěl zpochybnit potřebu jejich vzájemného doplňování a spolupráce, povede to ke zmatení pojmů a nevýhodám ve fungování.

1.13   Zapojení soukromého sektoru do rozvojových politik je základním předpokladem zvýšení jejich dopadu. Je ovšem třeba zabránit tomu, aby se jeho zapojení stalo záminkou pro omezení veřejného příspěvku nebo aby účast soukromého či jiného sektoruvedla k zavedení nových podmínek v projektech spolupráce. Měl by se rovněž vytvořit rámec, založený na již definovaných mezinárodních předpisech, pro účinný závazek jakéhokoliv sektoru, který bude v souladu s cíli rozvojové spolupráce.

1.14   Je třeba zintenzivnit mechanismy transparentnosti a odpovědnosti v oblasti spolupráce, včetně těch, co se týkají organizací občanské společnosti, jakož i mechanismy boje s korupcí.

1.15   Organizace občanské společnosti by do rozvojové politiky měly zapojit rovněž Evropský dobrovolnický sbor humanitární pomoci, o němž hovoří Lisabonská smlouva.

1.16   Dlouhodobé mezinárodní aktivity EHSV přispěly, např. v případě mandátu uděleného EHSV v dohodě z Cotonou, k uznání institucionálního rozměru organizací občanské společnosti. To bylo jedním z hlavních rysů dohody z Cotonou, v níž se poprvé v mezinárodní smlouvě podepsané EU výslovně uznala základní úloha nestátních aktérů jako partnerů v rozvojové spolupráci. (3) Důležité je, že se v dohodě rovněž uvádí, že nestátní aktéři by měli dostat finanční zdroje na budování kapacit, aby se v rámci dohody stali účinnými partnery. Tento mandát umožnil zřízení Monitorovacího výboru AKT-EU, který poprvé ustavil paritní orgán zástupců organizací občanské společnosti, v tomto případě ze zemí AKT a členů EHSV, který je financován z ERF. Úkolem monitorovacího výboru je, jak samotný jeho název napovídá, monitorovat provádění dohody z Cotonou a dohod o hospodářském partnerství. Měl také rozhodující úlohu při zavedení doložky o udržitelném rozvoji. Tento způsob práce se stal vzorem pro úsilí EHSV v dalších zeměpisných oblastech, což přineslo své ovoce a přispělo to například k posílení organizačních kapacit organizací občanské společnosti, k vytváření platforem, ke zřizování kontaktních míst s organizacemi občanské společnostina delegacích EU a k usnadnění přístupu organizací občanské společnosti k financování EU a účasti na vyjednávání obchodních dohod.

1.17   EHSV se domnívá, že tyto zkušenosti by se měly konsolidovat a rozšiřovat formou podpory politik spolupráce. Především pak sdílí postoj mnoha velkých organizací občanské společnosti a žádá Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ), aby se delegace EU skutečně zavázaly tyto organizace, ať už evropské nebo v partnerských zemích, podporovat, být s nimi ve styku, seznamovat se s jejich činností a pomáhat jim. Vzhledem k posilování delegací vnější služby Unie je o to víc žádoucí, aby tento závazek chápaly jako svou vlastní a závaznou pravomoc, nikoli jako možný a dobrovolný přístup.

1.18   V kontextu decentralizace evropské rozvojové spolupráce se EHSV domnívá, že může velmi účinně spolupracovat s Evropskou službou pro vnější činnost v dialogu delegací EU s místními organizacemi občanské společnosti. Částečně proto, že EHSV je evropským protějškem různých poradních orgánů, jež vznikají v rámci ekonomických (Cariforum) a obchodních (Jižní Korea) dohod, dohod o přidružení (Střední Amerika, Chile) a jiných dohod. Dalším důvodem jsou dlouholeté a stabilní vztahy, jež EHSV udržuje s organizacemi občanské společnosti a jejich zastupitelskými institucemi na všech kontinentech a zejména v zemích AKT, Latinské Ameriky a Středomoří. (4)

1.19   EHSV opakovaně zdůrazňuje, že by organizace občanské společnosti měly podporovat zvyšování povědomí a vzdělávání občanů EU o spolupráci právě v době krize, která může odsunout závazky k rozvojové politice do pozadí. Pro tento účel by měly být vyčleněny dostatečné prostředky ve specifické finanční položce podléhající dostatečným ochranným opatřením týkajícím se transparentnosti a odpovědnosti.

2.   Obecné zásady a cíle

2.1   Evropská unie v minulém desetiletí věnovala stále větší pozornost dialogu s organizacemi občanské společnosti. Evropský konsenzus o rozvoji, finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci, zpráva Evropského účetního dvora a strukturovaný dialog rozšířily pojetí a dosah dialogu takovým způsobem, že se jej dnes účastní mimo jiné Komise a Evropský parlament, Výbor regionů a EHSV, členské státy a organizace občanské společnosti, mj. odbory, družstva a organizace sociální ekonomiky, organizace zemědělců a spotřebitelů, podnikatelské organizace, platformy nevládních organizací a partnerské subjekty z partnerských zemí.

2.2   Navzdory dosaženému pokroku a mezinárodním dohodám (5) je obecný názor takový, že jsou zatím velmi abstraktní a praktický pokrok je zanedbatelný. V mnoha dárcovských a rozvojových zemích se organizace občanské společnosti nadále potýkají s velkými obtížemi a jejich práce se zhoršila. Tak je tomu např. u odborových organizací, které mají v dárcovských zemích problémy s přístupem k oficiální rozvojové pomoci, a přístup v partnerských zemích je mizivý či nulový, a to jak ke zdrojům, tak k politickému dialogu. Obecně je ohrožena (příkladem jsou nedávná opatření přijatá zimbabwskou vládou) podpora pro organizace občanské společnosti a pro jejich roli coby aktérů rozvoje.

2.3   EHSV se domnívá, že pro širší a lepší uznání role organizací občanské společnosti je třeba přijmout soubor kritérií, zásad a hodnot rozvojových politik a rozvojové spolupráce.

2.4   První a základní zásadou je potřeba konsenzu mezi organizacemi občanské společnosti a evropskými institucemi o tom, co rozumíme rozvojem. Tento cíl je obzvlášť nezbytný a naléhavý v situaci, v níž se prolínají tři krize: ekologická (změna klimatu, ztráta biologické rozmanitosti atd.), sociální (nárůst nerovností atd.) a hospodářská (nezaměstnanost, rostoucí nejistota pracovních míst, nadvláda finančního odvětví nad reálnou ekonomikou atd.). V důsledku těchto tří krizí se objevuje i krize čtvrtá – potravinová. Z údajů dokazujících hloubku těchto krizí, jež se vzájemně přiživují, je zřejmé, že budoucnost nás všech je ohrožena. Rovněž i to, že jediným způsobem, jak lze minimalizovat škody, je pokročit v kvalitě rozměrů rovnosti, spolupráce a péče. Rozvoj nelze chápat jako synonymum hospodářského růstu a prosperitu či pokrok nelze srovnávat s ukazateli HDP.

2.5   EHSV se stále domnívá, že – nehledě na nutnost reforem kritérií postupu – rozvojová spolupráce je jedním ze zásadních nástrojů pro pokrok v rozvoji, zejména v rozvoji nejchudších zemí.

2.5.1   V tomto smyslu opakuje nutnost plnění mezinárodních závazků v oblasti financování rozvoje, přičemž dárcovské země a zejména Evropská unie od nich nesmí upustit. Rozvojová spolupráce je v dárcovských zemích veřejnou politikou vycházející z osvědčených postupů a musí disponovat prostředky nutnými pro její provádění.

2.5.2   EHSV opakuje, že – jak se uvádí v Lisabonské smlouvě – je nutné dohlížet na soudržnost rozvojových politik a rozvojové spolupráce s ostatními politikami, tedy s obchodní, investiční či finanční politikou. Organizace občanské společnosti by také měly být motivovány k lepší a rozsáhlejší koordinaci.

2.6   V uplynulých deseti letech došlo v oblasti spolupráce k významným změnám. K nejdůležitějším z nich patří spolupráce jih-jih a třístranná spolupráce. Úloha organizací občanské společnosti a jejich sítí by měla získat větší uznání v rámci těchto nových forem spolupráce.

2.7   Podobně některé z metod převádění finančních zdrojů určených k posílení odpovědnosti, jako např. rozpočtová podpora, způsobily marginalizaci občanské společnosti v partnerských zemích. Proto EHSV zdůrazňuje, že tamější organizace občanské společnosti musí získat vhodnou vedoucí úlohu v rámci demokratické odpovědnosti a tematických programů včetně finanční složky.

2.8   Vzhledem k působení EHSV v různých strategických partnerstvích EU (s Brazílií či Čínou), k uznání jeho úlohy v mezinárodních dohodách, např. dohodě z Cotonou, a k jeho zapojení do celosvětových programů, např. Rio+20, by bylo vhodné jej zapojit do tematických programů rozvojové politiky a rozvojové spolupráce EU.

2.9   Dohody dosažené na mezinárodní úrovni a vyjádřené v Pařížské deklaraci, akčním programu z Akkry a fóru na vysoké úrovni z Busanu jsou významnými kroky pro dosažení účinnosti pomoci. Organizace občanské společnosti jsou si nicméně vědomy toho, že je třeba rozšířit některá kritéria a koncepty těchto dokumentů, např. co se rozumí odpovědností, harmonizací, sbližováním, správou výsledků, vzájemnou zodpovědností, účinností pomoci. Tato kritéria by se měla konkrétně a koordinovaně definovat pomocí dialogu mezi organizacemi občanské společnosti a evropskými institucemi.

2.10   Je nutné zabývat se účinností pomoci z hlediska vycházejícího z jednotlivých složek lidských práv a hodnotit ji v závislosti na jejím příspěvku ke zmenšení chudoby a nerovnosti, včetně ukončení závislosti na pomoci.

2.11   Přístupy řady organizací a mezinárodní prohlášení potvrzují, že organizace občanské společnosti jsou plně uznávány jako aktéři rozvoje  (6). EHSV žádá, aby Evropská komise a všechny vlády podporovaly Zásady z Istanbulu pro účinnost rozvoje organizací občanské společnosti.

2.12   Rozvojové politiky a rozvojová spolupráce musí zohlednit specifika a rozmanitost organizací občanské společnosti. Několika příklady rozmanitosti forem, jakými mohou organizace občanské společnosti – za podpory vhodných politik spolupráce – přispět k rozvoji, jsou přidaná hodnota, kterou může přinést k rozvoji nevládní organizace zabývající se ochranou životního prostředí nebo lidských práv, odborová organizace chránící pracovní práva, základní rozdělení bohatství prostřednictvím vyjednávání o mzdách a sociální ochrany pracovníků, zemědělské družstvo, jež přímo přispívá k dostatku potravin a potravinové soběstačnosti, sdružení přistěhovalců a jeho přínos ke společnému rozvoji nebo organizace zaměstnavatelů či samostatně výdělečně činných pracovníků, kteří zásadně přispívají k vytváření produkční sítě a k tvorbě pracovních míst. EHSV považuje za zásadní, aby se politiky rozvoje a spolupráce veřejných institucí vytvářely s využitím všech možností, jež tato rozmanitost nabízí.

2.13   EHSV žádá, aby pro organizace občanské společnosti bylo ve všech zemích vytvořeno legislativní a institucionální prostředí, které bude z hlediska kapacit a provádění příznivé pro jejich existenci, rozvoj a působení. Zapojení organizované občanské společnosti by se mělo stát základní složkou demokratické správy (7).

2.14   Spolupráce se soukromými odvětvími je zásadní pro dosažení většího dopadu politiky spolupráce a politiky rozvoje. Je nutno zdůraznit velkou rozmanitost soukromého sektoru (včetně podniků sociálního hospodářství a neziskových sdružení) i podstatné přínosy iniciativ sociální zodpovědnosti podniků. Výzva spočívá v tom, jak může přispět k hospodářskému a sociálnímu rozvoji a bezpečnosti osob v globalizovaném světě v co nejvyšší míře. Partnerství veřejného a soukromého sektoru či pouze soukromá podpora rozvojové spolupráce ze strany velkých firem je však předmětem určité debaty o tom, do jaké míry by tato partnerství mohla ovlivnit rozvojové cíle. Partnerství veřejného a soukromého sektoru mohou být nástroji sblížení rozvojových programů různých partnerů a efektivními nástroji ke sdílení poznatků a zdrojů různých partnerů. V tomto ohledu by bylo nutné vytvořit rámec pro účinný a zodpovědný přínos soukromého sektoru, založený na již přijatých mezinárodních předpisech, jako např. pracovní předpisy MOP, směrnice OECD pro nadnárodní společnosti a obecné zásady Organizace spojených národů v oblasti podnikání a lidských práv. Rovněž je třeba zmínit mezinárodní iniciativy na podporu transparentnosti, mezi něž patří zásady EITI (iniciativa v oblasti transparentnosti těžebního průmyslu) nebo kimberleyský proces o mezinárodním obchodování a investicích.

2.14.1   Účast soukromého sektoru by také neměla znamenat snížení finančního závazku států v oblasti rozvojové spolupráce a neměla by ani podmiňovat pomoc např. privatizací strategických odvětví nebo služeb zásadních pro tamní obyvatelstvo.

2.14.2   Na druhé straně je v souladu s odstavcem 1.13 nezbytné podporovat zapojení organizací občanské společnosti do partnerství veřejného a soukromého sektoru, jakož i úlohu sociálních partnerů a sociálního dialogu.

2.15   Je nutno ještě více posílit mechanismy transparentnosti a odpovědnosti všech subjektů, jež se na spolupráci podílejí. Také je třeba uplatňovat Úmluvu OSN proti korupci, neboť korupce snižuje podporu politik spolupráce ze strany občanů. Organizace občanské společnosti mají pro to dobrou pozici z důvodu dvojí odpovědnosti, jednak za to, co samy uskutečňují, jednak jako kontrolní mechanismus společnosti v oblasti spolupráce obecně. Stanovených rozvojových cílů bude možné dosáhnout pouze tehdy, bude-li zachováno propojení a interakce s občany na toto téma.

2.16   V globalizovaném světě je nutné uznat mezinárodní charakter organizací občanské společnosti a využít jejich možností jako zodpovědných globálních aktérů. Na druhou stranu v multipolárním světě má stále menší smysl rozlišovat mezi organizacemi občanské společnosti ze severu a z jihu. Například podpora sítí organizací občanské společnosti, jejich platforem koordinace, federativních mechanismů a jejich většího zahrnutí by proto měla být součástí rozvojových činností financovaných dárci a zejména prostřednictvím spolupráce EU.

3.   Posílení role organizací občanské společnosti

3.1   Výsledky strukturovaného dialogu, jež jsou shrnuty v závěrečném dokumentu konference v Budapešti (8), obsahují velmi relevantní úvahy a návrhy určené všem zainteresovaným stranám. EHSV se domnívá, že je třeba stabilizovat tento dialog a vytvořit mechanismus koordinace či kontaktní skupinu, jež se bude pravidelně scházet a bude zastupovat složky ERF za účelem zajištění dodržování a provádění doporučení (9). Toto fórum by mělo mít stálou politickou povahu (diskuse o politikách spolupráce s využitím prostředků a nástrojů poskytovaných Evropskou komisí) a být reprezentativní (organizace občanské společnosti, Komise, EP, členské státy atd.). EHSV se domnívá, že by v tomto diskusním fóru měl na základě svého institucionálního mandátu a svých zkušeností sehrávat specifickou úlohu.

3.2   Je třeba zajistit, aby organizace občanské společnosti byly zapojeny a mohly se podílet na definici, použití a monitorování rozvojových politik. Za tímto účelem a k usnadnění posilování organizací občanské společnosti činných na globální úrovni a posílení spolupráce evropských organizací by bylo vhodné, aby EU analyzovala možnost vytvořit právní status evropských organizací občanské společnosti, jenž by vycházel z přesných kritérií, na nichž se shodnou subjekty strukturovaného dialogu.

3.3   Od vstupu dohody z Cotonou v platnost se EHSV zásadním způsobem zasazoval o posílení účasti nestátních aktérů, do značné míry v souladu s mandátem, jejž obdržel (10). Konkrétní realizací tohoto mandátu bylo zřízení stálého monitorovacího výboru AKT-EU, pravidelné regionální semináře a všechny konference AKT atd., jež v průběhu let přímo přispěly k realizaci zásad odpovědnosti, transparentnosti, řádné správy a partnerství, které jsou nedílnou součástí dohody z Cotonou (11).

3.4   Krom toho je důležité, aby při zřízení stálého politického dialogu na úrovni přijímající země byla zohledněna specifika všech aktérů či organizací občanské společnosti.

3.5   Výsledkem strukturovaného dialogu by měla být strategičtější spolupráce mezi unijními institucemi a organizacemi občanské společnosti. V tomto ohledu EHSV poukazuje na nutnost stanovit rámce vztahů a zapojení přesahující financování projektů. Příkladem je zavádění balíčku nástrojů (tool box), jehož aplikace je ve strukturovaném dialogu stanovena nejen na místní (delegace EU), ale i na centrální úrovni. To by vedlo k flexibilnějšímu a účinnějšímu propojení mezi EU a organizacemi občanské společnosti na globální úrovni.

3.6   Role organizací občanské společnosti je rozhodující v tom, že svými podněty a požadavky mohou přispívat k problematice soudržnosti rozvojových politik a podporovat nový celosvětový pakt pro období po roce 2015 tak, aby se do problematiky rozvoje zahrnulo i snižování nerovností, univerzální sociální ochrana, spravedlivé rozdělování bohatství a ochrana přírodních zdrojů.

3.7   Organizace občanské společnosti jsou velmi rozmanité a heterogenní subjekty, což by mohlo vyžadovat přesnější definici pojmu „organizace občanské společnosti“. Navíc tato rozmanitost, zkušenosti a vztah s partnerskými zeměmi se musejí odrážet ve spolupráci EU, jež z nich musí těžit s využitím možností a specifik jednotlivých aktérů.

4.   Zapojení organizací občanské společnosti do různých nástrojů a programů vnější pomoci EU

4.1   ESHV již vyjádřil svůj názor na úlohu organizací občanské společnosti v souvislosti s finančním nástrojem pro rozvojovou spolupráci (12). Dále se EHSV domnívá, že občanská společnost má být zapojena do souboru nástrojů spolupráce v souladu s pozicemi přijatými ve strukturovaném dialogu a s Agendou pro změnu, jež byla nedávno schválena.

4.2   V souladu s návrhy strukturovaného dialogu se EHSV domnívá, že je třeba provést změny systému přidělování fondů EU pro rozvoj prostřednictvím organizací občanské společnosti. Nástroje pro finanční výhled 2014–2020 by měly vzít v úvahu nové postupy přesahující klasické mechanismy projektových grantů. Bylo by vhodné urychleně zavést mj. postupy, jako jsou rámcové smlouvy, provozní granty, kaskádové granty nebo víceleté dohody, což jsou střednědobé a dlouhodobé postupy zaručující větší dopad z hlediska rozvoje.

4.3   Rovněž by bylo vhodné zřídit specifické fondy pro naléhavé případy, jako jsou např. demokratické procesy ve Středomoří, které nemohou čekat na schválení žádostí o granty a které mohou být účinně prováděny pouze prostřednictvím sítí různých organizací občanské společnosti, jako jsou odborové organizace, nevládní organizace, družstva, organizace malých podniků, ženské organizace atd.

4.3.1   Sítě, federace či konfederace organizací občanské společnosti by měly být hlavními příjemci těchto způsobů financování. Mechanismy jako provozní nebo kaskádové granty by pro tento účel byly vhodným nástrojem, který by posílil přidanou hodnotu sítí organizací občanské společnosti zapojených do rozvoje.

4.3.2   V rámci Agendy pro změnu by měla evropská spolupráce řešit a přehodnotit své mechanismy plánování a správy cyklu projektů a zaměřit se na aspekty jako např. včasné vyplácení fondů a flexibilita zohledňující okolnosti. Stejně tak je třeba zaměřit více pozornosti na podporu analýzy a studií proveditelnosti rozvojových činností, což povede k lepšímu zaručení úspěchu těchto činností.

4.3.3   Do modelů financování by se měly zapracovat tři typy pobídek: 1) pobídky podporující odpovědnost za výsledky rozvoje; 2) pobídky podporující integraci a slučování organizací a vytváření celosvětových organizací občanské společnosti; 3) pobídky podporující nové typy sítí a partnerství mezi zúčastněnými subjekty.

4.3.4   Součástí Lisabonské smlouvy je Evropský dobrovolnický sbor humanitární pomoci (EVHAC), který je v současné době v pilotní fázi u GŘ ECHO. Výsledky této pilotní fáze musí být pečlivě vyhodnoceny ještě předtím, než EVHAC zahájí svoji činnost. EHSV je přesvědčen o potenciálu, který mají organizace občanské společnosti při řízení evropského dobrovolnictví ve všech odvětvích, a zejména v oblasti rozvoje. EHSV se domnívá, že by se dobrovolnictví mělo na základě kvantifikovaných kritérií chápat jako věcné plnění v projektech podléhajících spolufinancování. (13)

5.   Posílení občanské společnosti a organizací občanské společnosti v partnerských zemích

5.1   Organizace občanské společnosti se v mnoha případech a v různých zemích dostávají do politicky, institucionálně či hospodářsky obtížných situací, jež ztěžují jejich práci, nebo pracují v okolnostech, v nichž jsou diskriminovány, zastrašovány či trestně stíhány. Často je to důsledkem restriktivních opatření ze strany vlád. EHSV opakuje význam zapojení prvku dohledu nad legislativními rámci, základními svobodami a opatřeními podpory organizací občanské společnosti v politikách rozvojové spolupráce, jakož i nad předpisy týkajícími se rozvoje a spolupráce.

5.2   EHSV si je vědom toho, že regulační rámce týkající se organizací občanské společnosti jsou velmi odlišné, a to jak v EU, tak v partnerských zemích. To by nemělo být překážkou v pokroku při dodržování mezinárodních předpisů (týkajících se svobody sdružování, projevu a shromažďování, aby mohly působit zcela svobodně, komunikovat a spolupracovat, získávat financování a těšit se státní ochraně) ve všech případech a na všech úrovních. Přítomnost a zapojení občanské společnosti a jejích organizací nejenže nepopírá zastupitelskou demokracii, ale naopak ji posiluje, pokud existují prostředky pro její činnost (14). Zapojení občanské společnosti musí být skutečnou složkou správy a EU ji jako takovou musí používat jako kritérium pro jednání s partnerskými zeměmi.

5.3   Institucionální rozměr a posílení organizačních kapacit partnerských organizací z třetích zemí si zasluhuje větší uznání v rámci spolupráce EU. Kromě schopností při správě projektů přispívá posilování organizací občanské společnosti jako takových k celkovému rozvoji společnosti v daných zemích. Proto je třeba podporovat vzdělávání a upevňování schopností těchto organizací občanské společnosti v partnerských zemích a to jak obecně, tak například v oblasti postupů pro přístup k financování EU včetně místních projektů menšího rozsahu a k účasti na vyjednávání obchodních dohod.

5.4   Zároveň EHSV zastává názor, že by politika rozvojové spolupráce EU měla rozlišovat a znevýhodňovat ty subjekty, které se sice nazývají organizacemi občanské společnosti, avšak nejsou demokratické nebo přímo závisejí na státech.

5.5   V partnerských zemích je třeba podpořit slučování organizací občanské společnosti do skupin a právní uznání jako orgány účasti. Jak se již navrhovalo např. v rámci dohody z Cotonou nebo pro Latinskou Ameriku, je třeba dále vytvářet zastupitelské platformy a sítě na různých úrovních za účelem vytvoření synergií a zlepšení metod pro jednání s veřejnými subjekty.

5.6   Existence kontaktních míst nebo osob zvlášť určených pro vztahy s občanskou společností na delegacích EU v partnerských zemích se osvědčila v různých souvislostech. Je třeba prohloubit jejich význam a kapacitu pro analýzu situace v příslušných zemích a podporu kontaktu s organizacemi občanské společnosti. Měla by se posílit koordinace mezi kontaktními místy a EHSV za účelem shromáždění získaných zkušeností a osvědčených postupů v této oblasti.

5.7   Zavedení koncepce demokratické odpovědnosti by také mělo přinést lepší možnost přístupu organizací občanské společnosti z partnerských zemí k finančním zdrojům unijní spolupráce, zvláště pokud jde o sdružení, sítě nebo nejreprezentativnější organizace.

5.8   Zároveň je nutné pokročit v nových formách spolupráce mezi organizacemi občanské společnosti za umožnění např. třístranné spolupráce, jih-jih anebo prostřednictvím výměny know how, technické pomoci ze strany evropských organizací občanské společnosti a správy technologií. Tyto nové formy spolupráce mohou být významné pro organizace občanské společnosti v zemích s průměrným příjmem, v nichž bude omezena klasická spolupráce EU a v nichž jsou organizace občanské společnosti klíčové pro upevňování demokracie a podporu uznání občanských práv, pro snižování nerovností, zapojení občanů, rovnost žena mužů, rozpočtové přerozdělování, transparentnost nebo ochranu práv souvisejících s životním prostředím.

6.   Zvyšování povědomí veřejnosti a rozvojové vzdělávání

6.1   EU udržovala svoji úlohu dárce pro rozvoj i v obdobích hospodářské krize. Pokračovat v tomto závazku je výzvou pro všechny členské státy a instituce Unie a tento závazek bude z velké části záviset na podpoře obyvatel a jejich informovanosti a povědomí o rozvoji a globálních problémech, které se dotýkají všech zemí.

6.2   Organizace občanské společnosti jsou ideálním prostředkem pro zvyšování povědomí veřejnosti a rozvojové vzdělávání. EHSV opakovaně zdůrazňuje, že je třeba zaměřit se na toto téma zvláště v době krize. Rozvojové vzdělávání vyžaduje inovační přístupy, jež znovu oživí jeho schopnost ke změně a předá poselství i jiným skupinám obyvatel než dětem a mládeži. Inovace v této oblasti znamená rovněž vytváření spojenectví s mnoha subjekty. Toto je zejména důležité ve státech, které do EU vstoupily nedávno a v nichž je tradice rozvojové spolupráce a působení organizací občanské společnosti méně vyvinuta.

6.3   Evropské organizace občanské společnosti a EHSV z důvodu svých vztahů s evropskou občanskou společností jsou s to vykonávat tuto činnost zvyšování veřejného povědomí. Kromě toho mohou poskytnout důvěryhodnost, již jim dává práce v EU s nejrůznějšími sociálními odvětvími, a to i s těmi nejzranitelnějšími. V tomto smyslu je zásadní zapracovat do cílů zvyšování povědomí i viditelnost projektů uskutečněných organizacemi občanské společnosti v partnerských zemích, mj. v zemích zapojených do evropské politiky sousedství.

6.4   Zachování specifických finančních položek pro práci v oblasti zvyšování povědomí a rozvojového vzdělávání a provádění celoevropských kampaní věnovaných rozvoji a rozvojové spolupráci je v tomto ohledu zásadní.

---

(1)  Úř. věst. C 376, 22.12.2011, s. 102–109, viz odstavec 1.5, zpravodaj: pan Wilms.

(2)  Zvýšení dopadu rozvojové politiky EU: agenda pro změnu. Úř. věst. C 113, 18.4.2012, s. 52–55.

(3)  Kapitola 2, článek 4 dohody z Cotonou stanoví, že nestátní aktéři by měli být orgány EU a zemí AKT informováni a konzultováni, co se týče politik a strategií spolupráce, a měli by být zapojeni do provádění těchto strategií.

(4)  http://www.eesc.europa.eu/?i=portal.en.external-relations-other-continents.

(5)  Pařížská deklarace o účinnosti rozvojové pomoci, březen 2005; fórum na vysoké úrovni v Akkře 2008; Zásady z Istanbulu pro rozvoj (http://www.aideffectiveness.org/busanhlf4/images/stories/hlf4/PrincipiosdeOSC-Estambul-Final.pdf); mezinárodní rámec pro účinnost rozvoje organizací občanské společnosti (http://www.cso-effectiveness.org/IMG/pdf/spanish_framework_for_cso_dev_eff.pdf); prohlášení fóra na vysoké úrovni v Busanu 2011.

(6)  Článek 20 akčního programu z Akkry. Závěry z Busanu, 1. prosince tohoto roku. Zásady z Istanbulu.

(7)  Závěrečné prohlášení 10. regionálního semináře hospodářských a sociálních organizací AKT-EU, 28.–30. června 2009, http://www.eesc.europa.eu/?i=portal.fr.acp-eu-tenth-regional-seminar-reports.6271.

(8)  https://webgate.ec.europa.eu/fpfis/mwikis/aidco/images/c/ce/FINAL_ES_-_Final_Statement_May.pdf.

(9)  Podobně jako je tomu v několika ředitelstvích Evropské komise zabývajících se jinými tématy.

(10)  „Konzultační schůzky a schůze hospodářských a sociálních subjektů AKT-EU organizuje Hospodářský a sociální výbor Evropské unie“ (Dohoda z Cotonou, protokol 1). Tento mandát byl na žádost bývalého evropského komisaře pro obchod pana Pascala Lamyho doplněn dovětkem, že EHSV monitoruje jednání o dohodách o hospodářském partnerství (EPA). V této souvislosti EHSV podpořil začlenění sociálních a environmentálních aspektů do EPA Cariforum-ES a vytvoření poradního výboru občanské společnosti k monitorování provádění této EPA. Všechny tyto prvky byly začleněny do konečného znění obchodní dohody s tímto regionem. Je tedy zřejmé, že institucionální opatření stanovená jak v dohodě z Cotonou, tak v EPA s Karibskou oblastí spolu s mandátem uděleným EHSV skutečně posílily úlohu organizací občanské společnosti v rozvojové spolupráci.

(11)  Komplexní posouzení úlohy nestátních aktérů v provádění dohody z Cotonou je obsaženo v závěrečném prohlášení 11. regionálního semináře hospodářských a sociálních zájmových skupin AKT-EU, Etiopie, 2010, http://www.eesc.europa.eu/resources/docs/f_ces6152-2010_decl_en.doc.

(12)  Stanovisko k tématu Finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci (DCI) Evropské unie, Úř. věst. C 44, 11.2.2011, s. 123–128, a stanovisko Zvýšení dopadu rozvojové politiky EU: Agenda pro změnu. COM(2011) 637 v konečném znění, (dosud nezveřejněno v Úř. věst.).

(13)  Stanovisko EHSV Sdělení o politikách EU a dobrovolnictví: uznání a propagace přeshraničních dobrovolných činností v EU (Viz strana 150 v tomto čísle Úředního věstníku).

(14)  Prohlášení učiněná v akčním programu z Akkry a fóru na vysoké úrovni z Busanu jsou závazná pro všechny země.

---