7.7.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 199/15

—

s ohledem na závěry zasedání Evropské rady ze dne 17. června 2010 a závěry zasedání Evropské rady ze dne 11. prosince 2009,

—

s ohledem na zápis ze zasedání Rady ECOFIN konaného dne 19. října 2010 a zprávu určenou Evropské radě, která v něm je citována,

—

s ohledem na program belgického předsednictví, zejména návrhy v oblasti inovativního financování,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 10. března 2010 o dani z finančních transakcí – zajištění jejího fungování (1),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 20. října 2010 o finanční, hospodářské a sociální krizi (2),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 22. září 2010 o Evropských orgánech dohledu (3) a konkrétně své usnesení ze dne 22. září 2010 o Evropském orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění (4), ze dne 22. září 2010 o Evropském orgánu pro bankovnictví (5), ze dne 22. září 2010 o Evropském orgánu pro cenné papíry a trhy (6) a ze dne 22. září 2010 o makroobezřetnostním dohledu nad finančním systémem na úrovni Společenství a zřízení Evropského výboru pro systémová rizika (7),

—

s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise o inovativním financování na celosvětové a evropské úrovni (SEK(2010)0409) a sdělení Komise o zdanění finančního sektoru (KOM(2010)0549) a na připojený pracovní dokument útvarů Komise (SEK(2010)1166),

—

s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o OTC derivátech, ústředních protistranách a registrech obchodních údajů (KOM(2010)0484),

—

s ohledem na sdělení Komise o fondech pro řešení problémů bank (KOM(2010)0254),

—

s ohledem na prohlášení skupiny G-20 učiněné dne 15. listopadu 2008 ve Washingtonu, prohlášení skupiny G-20 učiněné dne 2. dubna 2009 v Londýně a prohlášení vedoucích představitelů v návaznosti na summit skupiny G-20 konaný dne 25. září 2009 v Pittsburghu,

—

s ohledem na zprávu Mezinárodního měnového fondu za rok 2010 pro skupinu G-20 o zdanění finančního sektoru,

—

s ohledem na dokument Poradního výboru odborových svazů při OECD s názvem Parametry daně z finančních transakcí a nedostatek zdrojů OECD na zajišťování globálních veřejných statků v období 2010–2020 ze dne 15. února 2010,

—

s ohledem na zprávu OECD z roku 2010 nazvanou Nepříjemná pravda: nutnost řešit následky chování bank,

—

s ohledem na zprávu Rakouského institutu ekonomických studií (WIFO) nazvanou Obecná daň z finančních transakcí: motivy, příjmy, proveditelnost a dopady z března 2008,

—

s ohledem na dokument Evropské nadace pokrokových studií nazvaný Daně z finančních transakcí: nezbytné, reálné a vhodné z března 2010,

—

s ohledem na studii Centra pro výzkum hospodářské politiky nazvanou Výhody zavedení daně z finančních transakcí z prosince 2008,

—

s ohledem na zprávu Komise – Srovnávací přehled státních podpor – Zpráva o nejnovějším vývoji v oblasti podpory finančního odvětví v souvislosti s krizí (KOM(2010)0255),

—

s ohledem studii think thanku Notre Europe s názvem Stále méně uhlíková Unie? Směřování k lepšímu evropskému zdanění v zájmu boje proti změně klimatu,

—

s ohledem na závěrečný dokument z plenárního zasedání Valného shromáždění OSN na vysoké úrovni nazvaný Dodržíme slib: společně k naplnění rozvojových cílů tisíciletí ze září 2010,

—

s ohledem na prohlášení vydané na sedmém plenárním zasedání Vedoucí skupiny pro inovativní financování rozvoje v lednu 2010,

—

s ohledem na zprávu výboru odborníků pracovní skupiny pro mezinárodní finanční transakce pro financování rozvoje nazvanou Globalizující solidarita – důvod pro zavedení finančních daní z roku 2010,

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru a stanoviska Výboru pro rozvoj a Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku (A7-0036/2011),

A.

vzhledem k tomu, že nebývalá finanční a hospodářská krize v roce 2007 odhalila závažné nedostatky fungování regulačního a dohledového rámce globálního finančního systému, které lze popsat jako souhru neregulovaných finančních trhů, příliš složitých produktů a netransparentních jurisdikcí; vzhledem k tomu, že Evropa potřebuje transparentnější a efektivnější finanční trhy,

B.

vzhledem k tomu, že volné trhy jsou na celém světě základem vytváření bohatství a že tržní ekonomiky a volný obchod vytvářejí bohatství a zbavují lidi chudoby,

C.

vzhledem k tomu, že mimořádný nárůst objemu finančních transakcí ve světovém hospodářství v posledním desetiletí – tento objem v roce 2007 dosáhl 73,5násobku nominálního světového HDP, a to zejména kvůli boomu na trhu s deriváty – ukazuje, že postupně narůstá nesrovnalost mezi finančními transakcemi a potřebami reálné ekonomiky,

D.

vzhledem k tomu, že finanční sektor je z velké míry závislý na vzorcích obchodování, jako jsou rychlé obchody (tzv. high-frequency trade), které jsou převážně cílené na krátkodobý zisk a jsou vystaveny vysokému pákovému efektu, což bylo jednou z hlavních příčin finanční krize; vzhledem k tomu, že to vedlo k nadměrnému kolísání cen a přetrvávajícímu vychýlení cen cenných papírů a zboží od jejich základní úrovně,

E.

vzhledem k tomu, že schopnost podniků, vlád a jednotlivců půjčovat si navzájem peníze je zásadním faktorem globální ekonomiky; vzhledem k tomu, že finanční krize poskytla příklady nešťastných rysů mezinárodního kapitálového trhu; vzhledem k tomu, že je z tohoto důvodu nezbytné nastolit rovnováhu mezi nutností přijmout opatření, která přispějí k zachování finanční stability, a nutností zachovat schopnost bank poskytovat úvěry ekonomice,

F.

vzhledem k tomu, že na summitech skupiny G-20, které se konaly v roce 2008 ve Washingtonu a v roce 2009 v Pittsburghu, bylo dosaženo dohody o provádění reforem zaměřených na posílení regulačních systémů finančních trhů a dohledu, aby finanční instituce přijaly svůj díl spravedlivý odpovědnosti za otřesy,

G.

vzhledem k tomu, že hlavní díl nákladů za krizi dosud nesli daňoví poplatníci, jejichž peníze vlády v mnoha zemích světa použily k záchraně soukromých bank a jiných finančních institucí; vzhledem k tomu, že rostou výzvy k tomu, aby se na nákladech odpovídajícím způsobem podílely také finanční instituce a subjekty, které měly po celé roky obrovské výnosy z akcí a z ročních bonusových plateb a pobíraly největší část celosvětových korporátních zisků,

H.

vzhledem k tomu, že v EU zejména náklady na záchranná opatření zhoršily a urychlily příchod fiskální a dluhové krize, která neočekávaně zatížila veřejné rozpočty a vážně ohrozila vytváření nových pracovních míst a poskytování dávek sociálního zabezpečení ze strany státu a plnění cílů v oblasti klimatu a životního prostředí,

I.

vzhledem k tomu, že významnými faktory, které prohloubily krizi schodku veřejných financí států eurozóny v letech 2009 až 2010, byly krátkodobé obchody a spekulace na evropských trzích se státními dluhopisy, které odhalily, že existuje úzké propojení mezi nedostatky finančního sektoru a problémy se zajišťováním udržitelnosti veřejných financí v dobách příliš vysokých rozpočtových schodků a rostoucího veřejného a soukromého zadlužení,

J.

vzhledem k tomu, že neúčinnost Paktu stability a růstu v jeho současné podobě a rozdíly v konkurenceschopnosti mezi členskými státy podnítily probíhající diskusi o evropské správě ekonomických záležitostí, jejíž klíčovými součástmi by měla být opatření k posílení Paktu stability a růstu, zejména jeho preventivních ustanovení, neprodlené zahájení nezbytných strukturálních reforem, koordinaci daňové politiky a boje proti daňovým únikům a podvodům s cílem zajistit daňovou spravedlnost a současně postupně přenášet daňové zatížení z práce na kapitál a činnosti s výraznými negativními externalitami,

K.

vzhledem k tomu, že krize zdůraznila, že je nutné získat nové, rozsáhlé, spravedlivé a udržitelné příjmy a kontrolovat dodržování platných právních předpisů týkajících se daňových úniků a zvýšit jejich účinnost, aby se zajistilo účinné propojení fiskální konsolidace s dlouhodobou obnovou hospodářství a udržitelností veřejných financí, vytvářením pracovních míst a sociálním začleňováním, které jsou hlavními prioritami agendy EU 2020,

L.

vzhledem k tomu, že současná přísná rozpočtová omezení, která jsou důsledkem nedávné krize, přicházejí v okamžiku, kdy EU přijala velmi důležité závazky na celosvětové úrovni, zvláště co se týká cílů v oblasti změny klimatu, rozpočtových cílů tisíciletí (RCT) a rozvojové pomoci, především pro zmírňování změny klimatu v rozvojových zemích a přizpůsobení se jejím dopadům,

M.

vzhledem k tomu, že Evropská rada dne 17. června 2010 uvedla, že by EU měla stát v čele úsilí o vytvoření globálního přístupu k zavedení systému odvodů a daní pro finanční instituce, a vyzvala k tomu, aby se prozkoumala a dále rozpracovala otázka celosvětového zavedení daně z finančních transakcí,

N.

vzhledem k tomu, že již požádal Komisi, aby provedla hodnocení dopadu a vypracovala analýzu pozitivních prvků daně z finančních transakcí; rozhodl se proto na tuto analýzu počkat, než učiní další kroky,

1.

bere na vědomí práci, kterou Komise dosud odvedla v reakci na požadavek Parlamentu vyjádřený v jeho usnesení z 10. března 2010, aby byla provedena studie proveditelnosti týkající se zdanění finančních transakcí na globální úrovni a na úrovni EU; zdůrazňuje, že je třeba provést komplexní posouzení dopadu a žádá, aby byly výsledky tohoto posouzení dopadu a případné konkrétní návrhy zveřejněny do léta 2011, jak je uvedeno ve sdělení Komise o zdanění finančního sektoru; zdůrazňuje, že vyvážená a důkladně vypracovaná studie o proveditelnosti systému zdanění finančních transakcí v EU by měla být základem postupu zavádění této daně;

2.

zdůrazňuje, že zvyšováním sazeb a rozšiřováním oblasti působnosti stávajících daňových nástrojů a dalšími škrty ve veřejných výdajích nelze dostatečně ani udržitelně řešit hlavní problémy, kterým na evropské a celosvětové úrovni čelíme; zdůrazňuje, že při řešení těchto problémů a projednávání nových systémů financování by jednou z hlavních priorit mělo být vytvoření prostředků k posílení evropské konkurenceschopnosti a hospodářského růstu;

3.

zdůrazňuje, že řádně fungující jednotný trh je nejcennějším nástrojem EU v globalizovaném konkurenčním světě a hlavním motorem evropského růstu; zdůrazňuje, že je třeba se soustředit na posilování vnitřního trhu a hledání cest, jak využívat státní a evropské zdroje inteligentněji, a to komplexním přístupem k rozpočtové reformě zaměřeným jak na výdajovou, tak i příjmovou stránku rozpočtu; poukazuje na to, že výdaje je třeba vynakládat tak, aby přinášely výsledky, a že nové finanční nástroje pro plnění rozpočtu musí být dostatečně sofistikované, integrované a flexibilní;

4.

zdůrazňuje, že nejlepší cestou, jak podpořit politiky reálného růstu přinášející skutečné výsledky, je odstranění zbývajících překážek na vnitřním trhu; poukazuje na to, že z různých studií vyplývá, že pokud by se odstranily veškeré překážky stojící v cestě čtyřem svobodám, bylo by možné každoročně ušetřit až 200 či 300 miliard EUR;

5.

klade důraz na význam opětovného oživení jednotného trhu a zdůrazňuje, že EU musí vypracovat a účinně uplatňovat společná pravidla, aby vnitřní trh mohl fungovat jako nástroj strukturálního růstu; zdůrazňuje, že je třeba se soustředit na hnací sílu evropské ekonomiky: 20 milionů evropských podniků, zejména malých a středních podniků, které vedou podnikatelé a jiní kreativní lidé;

6.

zdůrazňuje, že jednou z největších výhod Evropské unie je její velikost a z této výhody je třeba v plné míře těžit využíváním potenciálu jednotného trhu a používáním prostředků z rozpočtu EU k podpoře úsilí veřejného sektoru stimulovat hnací síly růstu;

7.

zdůrazňuje, že Komise by měla přijmout společný strategický rámec, v něž bude stanovena komplexní investiční strategie, která cíle strategie Evropa 2020 převede do investičních priorit, určí investiční potřeby ve vztahu k hlavním cílům a pilotním projektům a k reformám, které jsou zapotřebí, aby se maximalizoval účinek investic podporovaných v rámci politiky soudržnosti;

8.

zdůrazňuje, že jedna z hlavních výhod nástrojů inovativního financování spočívá v tom, že mohou přinést dvojí užitek, neboť mohou přispívat k dosažení důležitých politických cílů, jako je stabilita a transparentnost finančního trhu, a současně nabídnout značný příjmový potenciál; v této souvislosti zdůrazňuje, že by měly být rovněž zohledněny účinky těchto nástrojů na negativní externality vytvářené finančním sektorem;

9.

připomíná, že finanční škody způsobené daňovými úniky a podvody se v Evropě odhadují na 200 až 250 miliard EUR ročně; domnívá se proto, že omezení rozsahu daňových podvodů by pomohlo snížit deficit veřejných rozpočtů, aniž by se musely zvyšovat daně; poukazuje v této souvislosti na to, že by inovativní financování mělo posílit snahu členských států, EU a mezinárodního společenství bojovat proti daňovým únikům, podvodům a ostatním formám nezákonného úniku kapitálu, které mají značný dopad na rozpočet;

10.

zdůrazňuje, že pokud jde o důsledky krize musí EU přesvědčit své občany, že má vůli a prostředky pokračovat v prosazování vyvážené kombinace strategie fiskální konsolidace a stimulačních politik, aby zabezpečila dlouhodobé oživení ekonomiky;

11.

domnívá se, že ačkoli bylo v nedávné době dosaženo značného pokroku v oblasti regulace a dozoru, chybějící aspektem přístupu EU k finančnímu sektoru je daňová politika;

12.

vítá, že Komise uznala, že daně ve finančním sektoru jsou příliš nízké, zejména z toho důvodu, že z většiny finančních služeb se neodvádí DPH, a žádá, aby se díky inovativním finančním opatřením získalo z tohoto sektoru více, a přispělo se tak k uvolnění daňové zátěže pracujících lidí;

13.

domnívá se, že zavedení daně z finančních transakcí by mohlo pomoci řešit stále častější a vysoce škodlivé způsoby obchodování na finančních trzích, jako jsou krátkodobé a rychlé automatizované obchody, a omezit spekulace; zdůrazňuje, že daň z finančních transakcí by tak zlepšila účinnost trhu, omezila nadměrné kolísání cen, zvýšila transparentnost a vytvořila pobídky k tomu, aby ve finančním sektoru docházelo k dlouhodobým investicím s přidanou hodnotou pro reálnou ekonomiku;

14.

zdůrazňuje současný odhad příjmů daně z finančních transakcí s nízkou sazbou, která by se svým velkým daňovým základem mohla přinést téměř 200 miliard EUR ročně v EU a 650 miliard USD ročně na světové úrovni; domnívá se, že by tak mohl finanční sektor výrazně přispět k pokrytí nákladů na boj proti krizi a k udržitelnosti veřejných financí;

15.

poukazuje na vývoj diskuse o DFT a rozdílné názory na proveditelnost, účinnost a účelnost takové daně, a také na vývoj rozvíjející se diskuse o dani z finančních činností (FAT), ale poznamenává, že skupina G-20 dosud nedokázala podpořit v této věci smysluplné společné iniciativy; vyzývá vedoucí představitele zemí G20, aby urychlili jednání o dohodě ohledně minimálních společných prvků celosvětové daně z finančních transakcí a poskytli vodítka, jak by se tyto různé typy zdanění měly vyvíjet v budoucnosti;

16.

podporuje zavedení daně z finančních transakcí, která by zlepšila fungování trhu, neboť by se omezily spekulace, a pomáhala by financovat globální veřejné statky a snižovat veřejné deficity; domnívá se, že zavedení daně z finančních transakcí by mělo být co nejširší a že by EU měla prosazovat zavedení daně z finančních transakcí na globální úrovni; vyzývá Komisi, aby se záměrem zjistit, zda by tato daň mohla být zavedena nejdříve na evropské úrovni, aniž by to mělo negativní dopad na evropskou konkurenceschopnost, co nejdříve vypracovala studii proveditelnosti při zohlednění nutnosti zajistit rovné podmínky na celosvětové úrovni a aby případně předložila konkrétní legislativní návrhy;

17.

poukazuje na to, že při zkoumání možností zdanění finančního sektoru na celosvětové úrovni a na úrovni EU by se měly zohlednit zkušenosti ze zavedení odvětvových daní z transakcí na úrovni členských států;

18.

zdůrazňuje dále, že odliv čistě spekulativních transakcí do jiných jurisdikcí by měl určité škodlivé důsledky, ale mohl by také schopen přispívat k vyšší účinnosti trhu; zdůrazňuje rovněž, že ne všechny činnosti považované za spekulativní je třeba odsuzovat, neboť určité formy rizika mohou zvýšit stabilitu finančních trhů EU;

19.

zdůrazňuje, že na centralizovaném evropském ústředním trhu by služby zúčtovaní a vypořádání mohly usnadnit zavedení daně z finančních transakcí EU, která by mohla být administrativně levná a snadno uplatnitelná; připomíná však, že pro navrhování technických aspektů daně z finančních transakcí je třeba zohlednit globální a propojený charakter finančního sektoru;

20.

poukazuje na nedávné sdělení Komise jako první krok k vyřešení této problematiky; domnívá se, že důkazní břemeno týkající se možných výhod nebo úskalí zavedení daně z finančních transakcí na úrovni EU spočívá na Komisi a jejím posouzení dopadu;

21.

konstatuje, že v nedávném sdělení Komise bylo posouzení dopadu různých možností zdanění finančního sektoru oznámeno, a vyzývá Komisi, aby ve své studii proveditelnosti řešila také otázku nerovnoměrného rozložení transakcí a příjmů mezi zeměpisnými oblastmi a zabývala se i posouzením možnosti odstupňovat nebo odlišit sazbu podle kategorií aktiv, daňové zátěže, povahy dotčeného subjektu nebo krátkodobé a spekulativní povahy některých typů transakcí; žádá Komisi, aby se opírala o veškerý dostupný výzkum;

22.

vyzývá Komisi, aby ve své studii proveditelnosti analyzovala různé možné varianty daně z finančních transakcí na úrovni EU a její dopady, včetně výhod pro hospodářství a společnost vyplývajících ze snížení počtu spekulativních finančních transakcí, které v současné době způsobují vážná narušení trhu;

23.

zdůrazňuje, že daň z finančních transakcí by měla mít co nejširší základ, aby se na finančních trzích zajistily rovnocenné podmínky a nepodporoval se přesun transakcí do méně transparentních oblastí; domnívá se proto, že by se studie proveditelnosti měla Komise měla vztahovat na veškeré transakce s finančními aktivy, jako jsou burzovní spotové transakce a transakce s deriváty obchodovanými na trzích, ale i na mimoburzovní (OTC) deriváty; poukazuje na to, že odstupňovaná daň z finančních transakcí s různými sazbami pro jednotlivá místa obchodování by mohla dále zvýšit stabilitu trhu tím, že vytvoří pro finanční subjekty pozitivní pobídky k přesunu jejich transakcí z mimoburzovních nástrojů do transparentnějších a řádně regulovaných míst;

24.

v této souvislosti vítá nedávné návrhy Komise týkající se mimoburzovních derivátů a krátkého prodeje, které ukládají jasný požadavek, aby se při všech transakcích s OTC deriváty používalo ústřední zúčtování a registry obchodních údajů, díky čemuž bude na úrovni EU provádění této daně z finančních transakcí se širokým základem technicky proveditelné;

25.

trvá na tom, že je třeba přezkoumat, kdo bude nakonec tuto daň platit, protože zátěž nese obvykle spotřebitel, což by v tomto případě byli retailoví investoři a jednotlivci; zdůrazňuje potřebu komplexních pravidel, která budou upravovat výjimky a mezní hodnoty, aby se tomu zabránilo;

26.

vítá nedávné návrhy Mezinárodního měnového fondu, které podpořila Komise, aby daň z bankovních aktiv umožňovala každé zemi vybrat 2 až 4 % HDP na financování mechanismů na řešení budoucích krizí; domnívá se, že bankovní odvody by měly být úměrné systémové významnosti úvěrové instituce a míře rizika, které daná činnost přináší;

27.

konstatuje, že bankovní odvody, daň z finančních činností uvalená na bonusy a zisky a daň z finančních transakcí slouží k různým ekonomickým účelům a mají různý potenciál k zvyšování příjmů; zdůrazňuje, že bankovní odvody se zakládají na rozvahových položkách, a proto jejich úlohou nemže být omezování finančních spekulací a další regulace stínových bankovních aktivit; v této souvislosti dále zdůrazňuje význam mechanismu finančního dohledu a transparentnosti při zvyšování pružnosti a stability finančního systému;

28.

poukazuje na návrh Mezinárodního měnového fondu na daň z finančních činností a nedávný závazek Komise provést komplexního posouzení dopadu jejího potenciálu; zdůrazňuje, že daň z finančních činností je především příjmově orientovaným daňovým nástrojem zaměřeným na finanční sektor, který má umožnit zdanit ekonomické renty a zisky z podstupování nadměrného rizika, a jako taková by mohla poskytnout řešení současného osvobození finančního sektoru od DPH;

29.

je si vědom toho, že existují různé možnosti, jak dodatečné příjmy vytvořené zdaněním finančního sektoru spravovat jak na vnitrostátní, tak evropské úrovni; zdůrazňuje, že je třeba řešit otázku týkající se účelu, pro který by příjmy z daně z finančních transakcí měly být použity, a aby se daňovým poplatníkům poskytlo řádné zdůvodnění dodatečného zdanění finančního sektoru, posouzení a stanovení priorit mezi různými možnosti by mělo být považováno za základní prvek celkové diskuse o nových způsobech financování; zdůrazňuje, že příjmy z globální daně z finančních transakcí by se vzhledem k jejich globální povaze měly používat na financování globálních cílů, jako jsou rozvojové politiky a snižování chudoby v rozvojových zemích a na boj proti změně klimatu; bere na vědomí cíl Komise zvýšit objem rozpočtu EU pomocí inovativních finančních nástrojů; je přesvědčen, že část těchto příjmů by mohla být směrována na financování projektů a politik EU, čímž se zajistí, aby uvedené nástroje inovativního financování měly evropskou přidanou hodnotu; připomíná, že nedávné sdělení Komise o přezkumu rozpočtu EU považuje zdanění finančního sektoru v EU za možný zdroj vlastních finančních prostředků; požaduje širokou diskusi, do níž by byly zapojeny orgány EU, národní parlamenty, zainteresované strany EU a zástupci občanské společnosti a která by se týkala možných variant této politiky, podílu z příjmu, který bude přidělován na úrovni EU a na vnitrostátní úrovni, a způsobech, jak toho bude dosaženo; konstatuje, že s ohledem na hospodaření s podíly z příjmů přidělovanými na vnitrostátní úrovni by měly být posouženy všechny možnosti, včetně rozdělování příjmů ke konsolidaci veřejných financí;

30.

zdůrazňuje, že případné zavedení těchto nových daňových nástrojů ve finančním sektoru by mělo být analyzováno v souvislosti se stávajícím daňovým prostředím v tomto sektoru, přičemž by měly být zohledněny druhotné efekty a měl by být kladen zvláštní důraz na nalezení synergií mezi starými a novými daněmi;

31.

poukazuje na cíl Komise zvýšit objem rozpočtu EU pomocí inovativních finančních nástrojů a uznává možné výhody využívání pákového efektu při financování soukromého sektoru s použitím veřejných prostředků; je si však vědom toho, že využití zvláštních účelových nástrojů k financování projektů může vést ke zvýšení podmíněných závazků; domnívá se proto, že tato opatření by měla být doprovázena plně transparentním zveřejňováním informací v kombinaci s příslušnými pokyny pro investování, řízením rizik, limity pro expozice, kontrolou a dohledem, a to vše demokraticky odpovědným způsobem;

32.

konstatuje, že eurobondy jsou stále více považovány za společný nástroj pro řízení dluhů; upozorňuje na všechny nedávné návrhy a iniciativy v tomto smyslu; vyzývá Evropskou radu a Komisi, aby okamžitě reagovaly na výzvu, kterou Parlamentu učinil ve svém usnesení ze dne 16. prosince 2010 (8) o stálém krizovém mechanismu, aby byl vyslán potřebný politický signál pro průzkum budoucího systému eurobondů, který by Komise provedla s cílem stanovit podmínky, za nichž by takový systém mohl být přínosem pro všechny zúčastněné členské státy a pro eurozónu jako celek;

33.

podporuje myšlenku vydávat jednotné evropské projektové dluhopisy na financování významných potřeb v oblasti evropské infrastruktury a na strukturální projekty v rámci strategie EU 2020, očekává nové strategie EU, jako je např. nová strategie pro rozvoj energetické infrastruktury a další velké projekty; je přesvědčen, že projekt evropské projektových dluhopisů by zajistil požadované investice a vytvořil dostatečnou důvěru k tomu, aby velké investiční projekty získat podporu, kterou potřebují, a staly se tak důležitým mechanismem pro maximální pákový efekt veřejné podpory; připomíná, že má-li mít Evropa udržitelný základ, musí tyto projekty rovněž přispět k ekologické transformaci našich ekonomik a připravit podmínky pro hospodářství s nulovými emisemi uhlíku;

34.

zdůrazňuje, že rozpočet EU musí být více využíván ke stimulaci investic; zdůrazňuje, že u projektů s dlouhodobým obchodním potenciálem by mělo být normální, že prostředky EU se používají v partnerství se soukromým bankovním sektorem, zejména prostřednictvím Evropské investiční banky (EIB) a Evropské banky pro obnovu a rozvoj (EBRD);

35.

vyzývá Komisi a Evropskou centrální banku, aby prošetřily důsledky morálního hazardu, které pro členské státy může mít financování důležitých projektů v oblasti infrastruktury prostřednictvím projektových dluhopisů EU nebo eurobondů, zejména pokud tyto projekty v oblasti infrastruktury mají nadnárodní rozměr;

36.

zdůrazňuje, že současný model zdanění by měl plně přijmout zásadu „znečišťovatel platí“, a to tím, že využije vhodné nástroje inovativního financování, aby postupně přesunul daňovou zátěž na činnosti, které znečišťují životní prostředí, produkují podstatné množství emisí skleníkových plynů či využívají značné množství zdrojů;

37.

podporuje proto posílení systému obchodování s emisemi a komplexní přezkum směrnice o zdanění energií s cílem, aby se emise CO2 a energetický obsah staly základními kritérii pro zdanění energetických produktů;

38.

zdůrazňuje, že oba nástroje mají výrazný dvojí přínos, a to proto, že na jedné straně poskytují silné pobídky k přechodu na bezuhlíkové, udržitelné a obnovitelné zdroje energie a na straně druhé přinášejí významný dodatečný příjem; připomíná však, že hlavním motivem pro zavedení daně z uhlíku je dosáhnout změny struktur chování a výroby, protože po přechodu výrobních modelů na udržitelné a obnovitelné zdroje energie očekávané příjmy poklesnou;

39.

domnívá se, že daň z uhlíku a revize směrnice o zdanění energií by měly stanovit minimální povinné požadavky kladené na všechny členské státy, přičemž ponechat na každém členském státě, zda jeho opatření půjdou ještě dále, považuje-li to za možné;

40.

zdůrazňuje, že by měla být stanovena přiměřená přechodná období, která by zabránila přesunu emisí uhlíku a předešla tomu, aby na spotřebitele s nízkými příjmy byla přesunuta příliš velká zátěž; považuje navíc za užitečné, aby byla stanovena zvláštní cílená opatření ve prospěch domácností s nízkými příjmy a zvýšeny investice do infrastruktury veřejného sektoru a do energetické účinnosti domácností;

41.

domnívá se však, že před zavedením takové daně ze zahraničních dovozů do EU by měl plně prozkoumat prostor pro celosvětovou dohodu na úrovni skupiny G20 nebo v rámci WTO, aby se předešlo tomu, aby tento nástroj pro úpravu daní na hranicích nevedl na jedné straně k nedostatku surovin a na druhé straně k odvetným opatřením třetích zemí proti vývozu EU;

42.

vzhledem k rostoucí energetické poptávce v rychle se rozvíjejících zemích poukazuje na to, že je naprosto nezbytné, aby EU odpovídajícím způsobem investovala do oblasti dodávek energie a energetické účinnosti, a posílila tak svou energetickou infrastrukturu a co nejvíce snížila svou zranitelnost v případě výkyvů trhu, které by mohly mít pro ekonomiku EU a cíle EU 2020 nepříznivé důsledky;

43.

vyzývá členské státy, aby zvážily možnost vyčlenit příjmy z daně týkající se změny klimatu na financování výzkumu a vývoje a opatření zaměřených na snižování emisí oxidu uhličitého, boj proti globálnímu oteplování, podporu energetické účinnosti, řešení energetické chudoby a zlepšování energetické infrastruktury v EU a v rozvojových zemích; připomíná v této souvislosti, že podle směrnice o ETS by mělo být nejméně 50 % příjmů z prodeje emisních povolenek v rámci systému ETS vyčleněno na opatření bojující proti změně klimatu, a to i v rozvojových zemích;

44.

poznamenává, že revolvingové finanční nástroje pro opatření k zajištění energetické účinnosti představují inovativní způsob financování projektů zmírňujících změnu klimatu; vítá vytvoření zvláštního finančního nástroje, který by mohl přilákat soukromé investory (v rámci partnerství veřejného a soukromého sektoru), kteří by využili nepřidělené finanční prostředky z Evropského energetického programu pro hospodářské oživení (EEPR) k podpoře iniciativ zaměřených na energetickou účinnost a obnovitelné zdroje; žádá Komisi, aby účinnost tohoto nástroje pečlivě vyhodnotila a posoudila možnost použití podobného přístupu, včetně iniciativ týkajících se energetiky, energetické účinnosti a surovin, v případě dalších nevyužitých finančních prostředků v rozpočtu EU;

45.

bere na vědomí význam energetické účinnosti, a proto vyzývá Komisi a členské státy, aby účinně využívaly strukturální fondy ke zvýšení energetické účinnosti budov, zejména obytných budov; vyzývá k účinnému využívání finančních prostředků z EIB a jiných subjektů veřejného financování a také ke koordinaci mezi EU a vnitrostátními fondy a jinými formami podpory, které by mohly podpořit investice do energetické účinnosti za účelem dosažení cílů EU;

46.

připomíná členským státům možnost uplatňovat sníženou sazbu DPH na služby v oblasti renovace bydlení a zvyšování energetické účinnosti;

47.

domnívá se rovněž, že z hlediska konkurenceschopnosti je velmi důležité šetrné využívání zdrojů a inovace v oblasti ekologických technologií.

48.

zdůrazňuje – vzhledem k vývoji nového inovativního zdanění a jeho definitivnímu zavedení – potřebu provést komplexní, přeshraniční a meziodvětvové posouzení různých druhů stávajících a plánovaných způsobů financování, zdanění a dotací u činností v oblasti životního prostředí a klimatu, což by se dalo nazvat „postupem de Larosièra k financování životního prostředí“ s cílem účinnějšího zaměření těchto nových nástrojů a vyloučení možnosti překrývání politik nebo rozporu mezi nimi;

49.

je si vědom toho, že daň z uhlíku by byla spíše nástrojem na snížení emisí než dlouhodobým zdrojem příjmů, neboť tento zdroj by mohl v případě účinnosti tohoto nástroje časem vyschnout;

50.

žádá opakované potvrzení příslibu členských států vyčlenit 0,7 % jejich hrubého národního důchodu na oficiální rozvojovou pomoc; vyjadřuje politování nad tím, že tento cíl pro výdaje ve výši 0,7 % HND přijaly sice všechny členské státy EU, avšak v roce 2008 tohoto cíle dosáhly nebo jej překročily pouze Švédsko, Lucembursko, Dánsko a Nizozemsko;

51.

připomíná, že navzdory globální krizi zůstává Evropská unie jako celek, včetně svých členských států, nadále předním dárcem rozvojové pomoci, která v roce 2009 představovala 56 % celosvětové rozvojové pomoci v celkové výši 49 miliard EUR, což potvrzuje i kolektivní příslib vlád EU vyčlenit do roku 2010 a 2015 na oficiální rozvojovou pomoc 0,56 % a 0,70 % HND;

52.

zdůrazňuje prvořadý význam řádného finančního řízení v souvislosti s veškerou rozvojovou a humanitární pomocí EU, zejména z toho důvodu, že evropské orgány zapojené do rozhodování o této pomoci a do jejího provádění musí nést plnou odpovědnost vůči všem evropským občanům a daňovým poplatníkům;

53.

zdůrazňuje, že inovativní financování rozvoje může doplnit mechanismy tradiční rozvojové pomoci, aby byly jejich cíle splněny ve stanoveném čase; připomíná, že nástroje inovativního financování by měly doplňovat cíl OSN, kterým je 0,7 % HDP věnovaných na rozvojovou spolupráci; zdůrazňuje, že inovativní financování rozvoje by mělo být charakterizováno rozmanitostí financování, aby byl zajištěn maximální příjmový potenciál, mělo by však být plně přizpůsobeno prioritám každé země s velkou vlastní zodpovědností jednotlivých zemí; zároveň zdůrazňuje, že je třeba, aby rozvojové země zvýšily své úsilí v daňové oblasti, zejména pokud jde o výběr daní a boj proti daňovým únikům, které jsou klíčové pro dosažení zdravé fiskální politiky;

54.

zdůrazňuje, že účinné a kvalitní poskytování rozvojové pomoci vyžaduje mimořádné úsilí, pokud jde o koordinaci dárců a mechanismy správy; domnívá se, že vyřešení problému s roztříštěností evropské rozvojové pomoci, která způsobuje její neefektivnost mající finanční i politické důsledky, by členským státům přineslo zvýšení účinnosti, které se odhaduje až na 6 miliard EUR ročně, a navíc by usnadnilo činnost správních orgánů v partnerských zemích;

55.

připomíná, že pro dosažení rozvojových cílů tisíciletí do roku 2015 bude potřeba uvolnit 300 miliard USD; vyjadřuje politování nad tím, že navzdory svému nedávnému prohlášení na summitu OSN na vysoké úrovni o rozvojových cílech tisíciletí v září 2010 většina rozvinutých zemí stále ještě nesplnila svůj závazek z roku 2005 zvýšit rozvojovou pomoc, a poukazuje na to, že je tedy třeba vyvinout mnohem větší společné úsilí; zdůrazňuje, že je nepřijatelné, aby byly inovativní mechanismy financování některými zeměmi vnímány jako motivace k tomu, aby upustily od poskytování oficiální rozvojové pomoci; zdůrazňuje, že závazky v oblasti oficiální rozvojové pomoci a inovativních mechanismů financování musí být vnímány jako nezbytné a doplňující součásti boje proti chudobě;

56.

zdůrazňuje, že veřejný dohled nad inovativními systémy financování a jejich transparentnost jsou na základě zkušeností z nedávné finanční a potravinové krize naprosto nezbytnou podmínkou jejich zavedení;

57.

zdůrazňuje, že je nezbytně nutné, aby EU zlepšila koordinaci opatření k vytváření bohatství na místních trzích, a že podpora inovativního financování pro rozvoj by se neměla zaměřovat pouze na zvyšování daní, ale i využívání jiných cest, jako je třeba zvyšování domácích příjmů, jehož lze nejlépe dosáhnout uznáním majetkových práv a jejich ochranou, mapováním pozemků a zlepšením podnikatelského a investičního prostředí rozvojových zemí;

58.

připomíná, že hlavní pandemické choroby – AIDS, tuberkulóza a malárie –, kterými trpí rozvojové země, zejména subsaharská Afrika, představují hlavní překážku dosažení rozvojových cílů tisíciletí; připomíná v této souvislosti, že příspěvek solidarity odváděný z letenek je důležitým finančním nástrojem k řešení zdravotních problémů, který by bylo třeba dále rozvinout; vyzývá zejména Komisi, aby prozkoumala další finanční mechanismy k řešení celosvětových zdravotních problémů a v chudých zemích usnadnila přístup k lékům;

59.

poukazuje na to, že změna klimatu bude mít dopad zejména na rozvojové země, a je toho názoru, že financování opatření zaměřených na zmírnění následků změny klimatu a snížení energetické chudoby přispěje ke splnění rozvojových cílů tisíciletí;

60.

vítá skutečnost, že v závěrečném prohlášení summitu OSN o rozvojových cílech tisíciletí, které bylo přijato dne 22. září 2010, je poprvé konkrétně zmíněna úloha inovativního financování v plnění rozvojových cílů tisíciletí;

61.

zdůrazňuje úspěchy inovativních mechanismů financování, zejména mezinárodního finančního nástroje pro nákup léků (UNITAID), mezinárodního finančního nástroje pro imunizaci (IFFIm) a předběžných tržních záruk (advance market commitment) pro vývoj vakcíny proti pneumokokovým onemocněním, které do dnešního dne vynesly více než 2 miliardy USD; poznamenává, že efektivní jsou i další inovativní mechanismy financování, např. odpuštění části dluhů výměnou za investice do ochrany přírody nebo do zdravotnictví nebo daně z lodního paliva;

62.

připomíná pevnou podporu zavedení daně z finančních transakcí, kterou na summitu OSN věnovaném rozvojovým cílům tisíciletí v září 2010 vyjádřila řada představitelů evropských států, a očekává od nich rozhodné kroky na podporu tohoto závazku;

63.

vyzývá členské státy, které tak dosud neučinily, aby se připojily k pilotní skupině pro inovativní mechanismy financování zřízené v roce 2006 a účastnily se všech stávajících mechanismů, včetně solidárního příspěvku odváděného z letenek;

64.

naléhavě vyzývá Komisi, aby navrhla zavedení inovativních mechanismů financování rozvoje na úrovni EU;

65.

vyzývá instituce a vlády EU, aby se blíže zabývaly možností vytvoření celosvětové loterie určené k financování opatření na boj proti hladu, jak navrhuje Světový potravinový program ve formě potravinového projektu;

66.

je toho názoru, že oficiální rozvojová pomoc nedocílí vymýcení chudoby, pokud země skupiny G20, EU a finanční instituce nezaujmou odhodlaný postoj vůči zkorumpovaným vládám v přijímajících zemích; zdůrazňuje proto, že je nutné zlepšit pomoc EU v oblasti posílení daňových orgánů a soudních a protikorupčních agentur v rozvojových zemích; naléhavě vyzývá členské státy EU, aby bojovaly proti úplatkům, kterých se dopouštějí společnosti, které mají sídlo na území spadající pod jejich jurisdikci, ale působí v rozvojových zemích;

67.

připomíná, že podle odhadů zmizí každý rok z rozvojových zemí 800 miliard EUR, tj. desetinásobek oficiální rozvojové pomoci, prostřednictvím nelegálních praktik, jako jsou nezákonné kapitálové toky a daňové úniky, a jejich prevence nebo omezení by mělo rozhodující význam pro dosažení rozvojových cílů tisíciletí; naléhavě vyzývá EU a její členské státy, aby mezi nejdůležitější body programu všech mezinárodních fór zařadily boj proti daňovým rájům, korupci a škodlivým daňovým systémům, a umožnily tak rozvojovým zemím zvýšit své domácí příjmy;

68.

připomíná, že skupina G20 nese kolektivní odpovědnost za zmírnění dopadů krize na rozvojové země, které byly vážně zasaženy jejími nepřímými důsledky;

69.

naléhavě vyzývá k podpoře odpovědnosti prostřednictvím posílení vnitrostátních kontrolních mechanismů a parlamentní kontroly pomoci, aby byla dosažena transparentnost oficiální rozvojové pomoci; vyzývá EU a skupinu G20, aby pokračovaly v plnění svého programu pro boj proti daňovým rájům a utajování výše daní a podporovaly podávání zpráv jednotlivými zeměmi;

70.

vyzývá Radu a Komisi, aby podporovaly zavedení inovativních nástrojů financování rozvoje, jako je daň z mezinárodních finančních transakcí, dopravní poplatky, boj proti nezákonnému toku kapitálu a snížení nebo zmírnění převodních nákladů, a aby na nich pracovaly;

71.

poznamenává, že hospodářská a finanční krize uvrhne mnoho rozvojových zemí do nové dluhové krize, a vyzývá Komisi a členské státy, aby obnovily své úsilí o zmírnění dluhové zátěže rozvojových zemí;

72.

připomíná, že rozvojové země jsou ze všech zemí nejméně vybaveny k tomu, aby se vyrovnaly se změnou klimatu, a je obecně řečeno pravděpodobné, že se stanou hlavními oběťmi tohoto jevu; vyzývá ke splnění finančního příslibu EU, který byl učiněn v rámci Kodaňské dohody a v souvislosti s globální aliancí pro boj proti změně klimatu; naléhavě vyzývá EU, aby převzala vůdčí úlohu v rámci společných iniciativ průmyslových zemí a poskytla větší a konkrétnější příspěvek na podporu rozvoje ve třetím světě, za něhož mají průmyslové země historickou odpovědnost;

73.

pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal zvláštnímu výboru Evropského parlamentu pro politické výzvy, Komisi, Evropské radě, Evropské investiční bance, Evropské centrální bance, Mezinárodnímu měnovému fondu a Smíšenému parlamentnímu shromáždění AKT-EU.