(1)

Podle článku 169 Smlouvy má Unie přispívat k dosažení vysoké úrovně ochrany spotřebitele prostřednictvím opatření přijatých podle článku 114 Smlouvy.

(2)

Volný pohyb bezpečných ▐ potravin je důležitým hlediskem vnitřního trhu a významně přispívá ke zdraví a blahu občanů a k jejich sociálním a hospodářským zájmům. Toto nařízení slouží jak zájmům vnitřního trhu, neboť zjednodušuje právní předpisy, zajišťuje právní jistotu a omezuje byrokratickou zátěž, tak i zájmům občanů, neboť ukládá, aby byly potraviny označovány jasným, srozumitelným a čitelným způsobem.

(3)

Pro dosažení vysoké míry ochrany zdraví spotřebitelů a zaručení jejich práva na informace by mělo být zajištěno, aby byli spotřebitelé příslušně informováni o potravinách, které konzumují. Rozhodnutí o koupi mohou mimo jiné ovlivnit zdravotní, hospodářská, environmentální, sociální a etická hlediska.

(4)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin (3), stanoví, že obecnou zásadou potravinového práva je poskytovat spotřebitelům základ, který jim umožní činit informovaný výběr potravin, které konzumují, a zabránit jakýmkoli jiným praktikám, které mohou spotřebitele uvést v omyl.

(5)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu (4) se vztahuje na některé aspekty poskytování informací spotřebitelům, konkrétně s cílem předcházet klamavému jednání a klamavému opomenutí informací. Obecné zásady týkající se nekalých obchodních praktik by měly být doplněny zvláštními pravidly pro poskytování informací o potravinách spotřebitelům.

(6)

Pravidla Unie týkající se označování potravin platná pro všechny potraviny jsou stanovena ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2000/13/ES ze dne 20. března 2000 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se označování potravin, jejich obchodní úpravy a související reklamy (5). Většina ustanovení v uvedené směrnici se datuje do roku 1978, a měla by být proto aktualizována.

(7)

Směrnice Rady 90/496/EHS ze dne 24. září 1990 o nutričním označování potravin (6) stanoví pravidla pro obsah a uvádění údajů o výživové hodnotě na balených potravinách. Uvedení údajů o výživové hodnotě je dobrovolné, kromě případu, kdy je u dané potraviny uvedeno tvrzení o její výživové hodnotě. Většina ustanovení v uvedené směrnici se datuje do roku 1990, a měla by být proto aktualizována.

(8)

Požadavky na obecné označování potravin jsou doplněny řadou ustanovení vztahujících se na všechny potraviny za zvláštních okolností nebo na určité skupiny potravin. Kromě toho existuje řada zvláštních pravidel vztahujících se na konkrétní potraviny.

(9)

Původní cíle a základní součásti současných právních předpisů v oblasti označování potravin jsou stále platné, je však třeba je zjednodušit, zajistit jejich snadnější uplatňování a větší právní jistotu pro zúčastněné strany a zmodernizovat je tak, aby zohledňovaly nový vývoj v oblasti poskytování informací o potravinách.

(10)

Veřejnost má zájem o vzájemný vztah mezi stravováním a zdravím, stejně jako o vhodný způsob stravování odpovídající individuálním potřebám. Bílá kniha Komise ze dne 30. května 2007 o strategii pro Evropu týkající se zdravotních problémů souvisejících s výživou, nadváhou a obezitou uvádí, že nutriční označování potravin je jedním ze způsobů informování spotřebitelů o složení potravin, který jim pomáhá při informovaném výběru. Vzdělávací a informační kampaně jsou významným nástrojem pro zlepšování srozumitelnosti informací o potravinách pro spotřebitele. Strategie spotřebitelské politiky Unie pro období 2007–2013 zdůraznila, že jak pro účinnou hospodářskou soutěž, tak pro blaho spotřebitelů je možnost informovaného výběru zásadní. K informovanému výběru by významně přispělo, kdyby spotřebitelé znali základní zásady výživy a příslušné údaje o výživové hodnotě v potravinách. Kromě toho je vhodné a správné, aby spotřebitelé v jednotlivých členských státech mohli využívat nestranné zdroje informací k objasnění otázek ohledně individuálního stravování. Členské státy by proto měly zřídit vhodné informační linky, na jejichž financování by se mohl podílet potravinářský průmysl.

(11)

Pro zvýšení právní jistoty a zajištění racionálnosti a konzistence prosazování daných právních předpisů je vhodné zrušit směrnice 90/496/EHS a 2000/13/ES a nahradit je jediným nařízením, jež by zajistilo jistotu pro spotřebitele i zástupce výrobního odvětví a snižilo administrativní zátěž.

(12)

V zájmu lepší přehlednosti je vhodné zrušit a začlenit do tohoto nařízení jiné horizontální právní předpisy, a to směrnici Komise 87/250/EHS ze dne 15. dubna 1987 o uvádění obsahu alkoholu v procentech objemových na etiketách alkoholických nápojů určených k prodeji konečnému spotřebiteli (7), směrnici Komise 94/54/ES ze dne 18. listopadu 1994 o povinném uvádění jiných údajů, než jsou údaje stanovené ve směrnici Rady 79/112/EHS, při označování určitých potravin (8), směrnici Komise 1999/10/ES ze dne 8. března 1999, kterou se stanoví odchylky od ustanovení článku 7 směrnice Rady 79/112/EHS, pokud jde o označování potravin (9), směrnici Komise 2002/67/ES ze dne 18. července 2002 o označování potravin obsahujících chinin a potravin obsahujících kofein (10), nařízení Komise (ES) č. 608/2004 ze dne 31. března 2004 o označování potravin a složek potravin s přidanými fytosteroly, estery fytosterolů, fytostanoly nebo estery fytostanolů (11) a směrnici Komise 2004/77/ES ze dne 29. dubna 2004, kterou se mění směrnice 94/54/ES, pokud jde o označování určitých potravin obsahujících glycyrrhizovou kyselinu a její amonnou sůl (12).

(13)

Je nezbytné stanovit společné definice, zásady, požadavky a postupy, aby byl vytvořen jasný rámec a společný základ pro opatření na úrovni Unie a jednotlivých členských států upravující poskytování informací o potravinách.

(14)

Pro zajištění uceleného a evolučního přístupu k informacím poskytovaným spotřebitelům o potravinách, které konzumují, by měla být zavedena široká definice právního předpisu o poskytování informací o potravinách vztahující se na pravidla obecné i zvláštní povahy, jakož i široká definice informací a osvětové činnosti o potravinách vztahující se na údaje poskytované i jinými prostředky než etiketami.

(15)

Pravidla Unie by se měla vztahovat pouze na podniky, z jejichž povahy vyplývá jistá kontinuita činnosti a určitý stupeň organizace. Toto nařízení se nevztahuje na činnosti, jako je příležitostné poskytování potravin třetím osobám , podávání a prodej jídla soukromými osobami například při charitativních akcích nebo na trzích či setkáních místní komunity , ani na různé formy přímého prodeje potravin zemědělci . Aby nebyly příliš zatíženy zejména malé a střední podniky zabývající se tradiční výrobou potravin a maloobchodním prodejem potravin, k nimž patří také zařízení společného stravování, nemělo by se povinné označování potravin vztahovat na nebalené výrobky.

(16)

Na stravovací služby, které poskytují dopravní podniky, by se toto nařízení mělo vztahovat pouze v případě, že tyto služby jsou nabízeny na trasách mezi dvěma místy na území Unie.

(17)

Na stravovací služby, které poskytují kina, vyjma malých a středních podniků, by se toto nařízení mělo vztahovat pouze v případě, že potraviny jsou baleny v místě prodeje do normalizovaných balení, jejichž kapacita je předem určena, takže konečné množství a obsah potraviny či nápoje jsou jasně vymezené a měřitelné.

(18)

Právní předpisy o poskytování informací o potravinách by se měly též opírat o požadavky spotřebitelů na informace a nebránit inovacím v potravinářském odvětví . Flexibilitu dále zvyšuje možnost potravinářských podniků dobrovolně uvádět další informace.

(19)

Účelem požadování povinných informací o potravinách je umožnit spotřebitelům činit informovaná rozhodnutí o koupi potravin, jež vyhovují jejich individuálním stravovacím přáním a potřebám.

(20)

Aby se mohl právní předpis o poskytování informací o potravinách přizpůsobovat měnícím se potřebám spotřebitelů z hlediska informací a aby se zamezilo zbytečnému odpadu z obalů, mělo by se povinné označování potravin omezit na uvádění základních informací, které jsou průkazně předmětem značného zájmu většiny spotřebitelů ▐.

(21)

Nové požadavky na poskytování povinných informací o potravinách nebo nové formy uvádění informací o potravinách by však měly být stanoveny pouze v nutných případech a v souladu se zásadou subsidiarity, proporcionality , transparentnosti a udržitelnosti.

(22)

Pravidla poskytování informací o potravinách by měla kromě již existujících ustanovení, která zakazují klamavou reklamu, zakázat veškeré údaje , které by uváděly spotřebitele v omyl , zejména pokud jde o energetickou hodnotu, provenienci nebo složení potravin . Má-li tento zákaz být účinný, měl by se vztahovat také na obchodní úpravu potravin a na související reklamu.

(23)

O některých výrobcích se tvrdí, že jejich použití přináší určitý tělesný prospěch. Tato tvrzení by měla být formulována tak, aby se účinky používání výrobku daly měřit nebo ověřit.

(24)

Aby nedošlo k roztříštění pravidel týkajících se odpovědnosti provozovatelů potravinářských podniků za poskytování nesprávných nebo klamavých informací o potravinách či za neposkytnutí povinných informací , je nutné jednoznačně stanovit jejich povinnosti v této oblasti. Aniž je dotčen článek 19 nařízení (ES) č. 178/2002, měli by provozovatelé potravinářských podniků odpovědní za maloobchodní nebo distribuční činnost, která nemá vliv na informace o potravinách, okamžitě jednat, dozví-li se, že tyto informace nejsou v souladu s ustanoveními tohoto nařízení.

(25)

Měl by být vypracován seznam všech povinných informací, které by měly být ▐ uvedeny na všech potravinách určených pro konečného spotřebitele a zařízení společného stravování. Uvedený seznam by měl zachovat informace, které jsou již požadovány v rámci stávajících právních předpisů vzhledem k tomu, že jsou obecně považovány za cenné acquis v oblasti informací pro spotřebitele.

(26)

Při poskytování dalších informací spotřebitelům mohou hrát důležitou roli nové informační a komunikační technologie, které umožňují rychlou a nenákladnou výměnu informací. Je možné si představit, že by spotřebitelé mohli získávat doplňkové informace prostřednictvím terminálů umístěných v obchodních střediscích, které by po načtení čárového kódu poskytly informace o daném výrobku. Stejně tak si lze představit, že spotřebitelé by mohli mít přístup k doplňkovým informacím prostřednictvím příslušné internetové stránky.

▐

(27)

Některé složky nebo jiné látky, pokud jsou použity při výrobě potravin a zůstávají v nich přítomny, mohou vyvolat alergie nebo nesnášenlivost a v ojedinělých případech dokonce ohrozit zdraví dotčených osob. Je proto důležité, aby byly poskytovány informace o přítomnosti potravinářských přídatných látek, pomocných a dalších látek s vědecky prokázanými alergenními účinky nebo látek , které mohou zvyšovat riziko určitého onemocnění, aby měli zejména spotřebitelé trpící potravinovou alergií nebo nesnášenlivostí možnost cíleného výběru potravin, které jsou pro ně bezpečné . Aby mohli lidé trpící vážnými alergiemi činit bezpečná rozhodnutí, měla by se uvádět i stopová množství takových látek. Pro tento účel by se měly vypracovat společné předpisy.

(28)

Etikety na potravinách by měly být jasné a srozumitelné, aby pomáhaly spotřebitelům při cíleném výběru potravin a stravy. Studie ukazují, že důležitým prvkem pro dosažení maximálního vlivu informací na etiketě na spotřebitele je dobře čitelný text a že nečitelné informace o výrobku jsou jednou z hlavních příčin nespokojenosti spotřebitelů s etiketami na potravinách. Proto je třeba zohlednit faktory, jako je písmo, barva a kontrast v jejich různých kombinacích.

(29)

Má-li se zajistit poskytování informací o potravinách , je třeba tuto povinnost uložit i prodejcům potravin komunikačními prostředky na dálku. Ačkoliv je zřejmé, že všechny potraviny dodávané v rámci prodeje na dálku by měly splňovat stejné požadavky ohledně poskytování informací jako potraviny prodávané v obchodech, je třeba upřesnit, že v těchto případech musí být před dokončením nákupu k dispozici i příslušné povinné informace o potravinách.

(30)

Aby se spotřebitelům poskytly informace o potravinách nezbytné pro informovaný výběr, měly by být na alkoholických míchaných nápojích též uvedeny informace o jejich složkách.

(31)

V souladu s usnesením Evropského parlamentu ze dne 5. září 2007 o strategii Evropské unie na podporu členských států při snižování následků spojených s alkoholem (13) a stanoviskem Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 18. září 2008 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům a vzhledem k činnosti Komise a obavám široké veřejnosti ohledně škodlivých účinků alkoholu zejména v případě mladých a zranitelých spotřebitelů by Komise měla společně se členskými státy stanovit definici nápojů, typu „alkoholických limonád“, které jsou určeny především pro mladé lidi. Tyto nápoje by vzhledem ke své alkoholické povaze měly podléhat přísnějším požadavkům na označování a měly by se v obchodech prodávat odděleně od nealkoholických nápojů.

(32)

Je též důležité spotřebitelům poskytovat informace o ostatních alkoholických nápojích. Zvláštní pravidla Unie ohledně označování vín již existují. Nařízení Rady (ES) č. 1493/1999 ze dne 17. května 1999 o společné organizaci trhu s vínem (14) stanoví vyčerpávající soubor technických norem, které kompletně pokrývají všechny enologické postupy, metody výroby a způsoby obchodní úpravy a označování vín, což zajišťuje, že všechny fáze řetězce jsou ošetřeny a že spotřebitelé jsou chráněni a náležitě informováni. Uvedené nařízení zejména popisuje přesným a vyčerpávajícím způsobem látky, u nichž je pravděpodobné, že budou při výrobním procesu použity, spolu s podmínkami jejich použití prostřednictvím pozitivního seznamu enologických postupů a zacházení. Veškeré postupy, které nejsou zahrnuty v uvedeném seznamu, jsou zakázány. Je tedy vhodné v tomto stadiu vyjmout víno z povinnosti uvádět složky a poskytovat nutriční údaje. Na pivo a lihoviny podle definice čl. 2 odst.1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 110/2008 ze dne 15. ledna 2008 o definici, popisu, obchodní úpravě, označování a ochraně zeměpisných označení lihovin (15), se budou vztahovat stejné výjimky, aby byl zajištěn konzistentní přístup a soudržnost s podmínkami stanovenými pro víno. Komise nicméně pět let po vstupu tohoto nařízení v platnost vypracuje zprávu, a pokud to bude nutné, může v rámci tohoto nařízení navrhnout zvláštní požadavky.

(33)

Země ▐ nebo místo provenience potraviny by se měla v souladu s čl. 9 odst. 1 písm. k) uvádět povinně vždy, když by opomenutí této informace mohlo spotřebitele uvést v omyl, co se týče skutečné země ▐ nebo místa provenience daného výrobku. V ostatních případech ▐ by uvedení země původu nebo provenience mělo být poskytováno tak, aby spotřebitele nemátlo, a na základě jasně stanovených kritérií, která zajišťují stejné podmínky pro zástupce výrobního odvětví a spotřebitelům poskytují srozumitelnější informace o zemi původu nebo provenienci potraviny. Tato kritéria se nevztahují na označení jména/názvu nebo adresy provozovatele potravinářského podniku.

(34)

Pokud provozovatelé potravinářských podniků uvedou , že potravina pochází z Unie , aby spotřebitele upozornili na kvality svého výrobku a na normy výroby Unie, musí tato tvrzení splňovat harmonizovaná kritéria. Totéž případně platí pro údaje o členském státě.

(35)

Nepreferenční pravidla Unie týkající se původu jsou stanovena v nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (16), a v jeho prováděcích ustanoveních v nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993 (17). Určení země původu potravin se bude řídit uvedenými pravidly, s nimiž jsou obchodní subjekty i správní orgány dobře obeznámeny, což by mělo usnadnit jejich provádění.

(36)

Nutriční údaje o potravině se týkají informací o energetické hodnotě a určitých živinách a složkách v potravinách. Povinné uvedení údajů o výživové hodnotě na přední a zadní straně obalu by mělo být podpořeno kroky členských států, jako je vypracování akčního plánu v oblasti výživy , který bude součástí jejich politiky veřejného zdraví a bude obsahovat konkrétní doporučení pro osvětu v oblasti výživy a podporovat informovaný výběr potravin.

(37)

Ve výše zmíněné bílé knize Komise ze dne 30. května 2007 jsou zdůrazněny některé nutriční prvky důležité z hlediska veřejného zdraví. Je proto vhodné, aby požadavky na povinné uvádění údajů o výživové hodnotě byly v souladu s doporučeními této bílé knihy .

(38)

Spotřebitelé si obecně neuvědomují potenciální podíl alkoholických nápojů na svém celkovém příjmu živin. Proto by bylo prospěšné, kdyby výrobci uváděli informace o energetické hodnotě alkoholických nápojů.

(39)

V zájmu právní jistoty a koherence právních předpisů Unie by dobrovolné uvádění výživových nebo zdravotních tvrzení na etiketách potravin mělo být v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 ze dne 20. prosince 2006 o výživových a zdravotních tvrzeních při označování potravin (18).

(40)

Aby se zabránilo zbytečné zátěži pro výrobce potravin a obchodníky s potravinami , je vhodné určité skupiny potravin, které nejsou zpracovány nebo u nichž nejsou údaje o výživové hodnotě určujícím faktorem při rozhodování spotřebitele o koupi , popřípadě potraviny v příliš malém vnějším balení pro povinné označení, vyjmout z povinného uvádění nutričních údajů, pokud není povinnost poskytovat tyto údaje stanovena jinými právními předpisy Unie .

(41)

Aby ▐ uvedené informace náležitě působily na průměrného spotřebitele a sloužily účelu zajištění informovanosti, pro který byly zavedeny, měly by být pro průměrného spotřebitele srozumitelné. Tyto informace je vhodné umístit v jednom zorném poli, aby spotřebitelé při nákupu potravin snadno spatřili základní údaje o výživové hodnotě ▐.

(42)

Nedávný vývoj v některých členských státech a organizacích potravinářského odvětví, pokud jde o jiné vyjádření nutričních údajů než na 100 g / 100 ml / 1 porci, naznačují, že spotřebitelům se tyto způsoby poskytování informací líbí, neboť mohou jejich prostřednictvím rychle provést výběr. Na území celé Unie však neexistuje vědecký důkaz, jak průměrný spotřebitel chápe a používá alternativní vyjádření těchto informací. V zájmu srovnatelnosti výrobků v různě velkých baleních je proto vhodné , aby byly nutriční údaje i nadále povinně vyjádřeny na 100 g / 100 ml, případně lze povolit uvádění doplňujících údajů na základě porcí . Jsou-li potraviny baleny po jednotlivých porcích, měly by být povinně uváděny i nutriční údaje na jednu porci. Aby nedocházelo k používání zavádějících údajů o velikosti porcí, měly by být velikosti porcí standardizovány pro celou Unii v rámci konzultačního postupu.

(43)

Údaje o množství nutričních prvků a srovnávací ukazatele v hlavním zorném poli uvedené ve srozumitelné formě umožňující posouzení nutričních vlastností potraviny by měly být posuzovány komplexně jako součást nutričních údajů potravin, a nikoli jako skupina jednotlivých tvrzení.

(44)

Zkušenosti ukazují, že v mnoha případech jsou dobrovolné informace o potravinách uvedeny na úkor přehlednosti povinných informací. Proto je třeba na pomoc provozovatelům potravinářských podniků a donucovacím orgánům stanovit kritéria pro zajištění rovnováhy mezi poskytováním povinných a dobrovolných informací o potravinách.

(45)

Informace o případných alergenech jsou pro alergiky velmi důležité také v souvislosti s nebalenými potravinami a zařízeními společného stravování . Proto by tyto informace měly být vždy spotřebitelům k dispozici .

(46)

Není-li v tomto nařízení uvedeno jinak, neměly by členské státy přijímat ustanovení jiná než ustanovení uvedená v tomto nařízení v oblasti, kterou harmonizuje. Navíc vzhledem k tomu, že vnitrostátní požadavky na označování mohou způsobit překážky pro volný pohyb na vnitřním trhu, měly by členské státy prokázat, že jsou tato opatření nezbytná, a uvést kroky, jimiž hodlají zajistit jejich uplatňování způsobem, který co nejméně omezí obchod.

(47)

Pravidla poskytování informací o potravinách by měla být schopna přizpůsobovat se rychle se měnícímu sociálnímu, hospodářskému a technologickému prostředí.

(48)

V případě určitých aspektů poskytování informací o potravinách, které podněcují vývoj inovačních a moderních obchodních metod, je třeba umožnit dostatečný počet pokusů a spotřebitelský průzkum a zajistit solidní důkazy o nejlepších systémech. Proto by se právní předpis Unie o poskytování informací o potravinách měl omezit na stanovení povinných základních požadavků určujících úroveň ochrany spotřebitelů a jejich informovanosti a ponechat určitou pružnost pro plnění těchto požadavků způsobem, který je v souladu s ustanoveními vnitřního trhu.

(49)

Pro zajištění toho, aby podrobnější požadavky na informace o potravinách byly navrženy a zavedeny dialektickým způsobem a na základě osvědčených postupů, by měly na vnitrostátní úrovni i na úrovni Unie existovat pružné mechanismy založené na otevřené a transparentní veřejné konzultaci a udržitelné interakci v rámci širokého okruhu reprezentativních zúčastněných stran. Tyto mechanismy mohou vést k rozvoji nezávazných vnitrostátních systémů založených na důkladném spotřebitelském průzkumu a rozsáhlé konzultaci zúčastněných stran. Měly by rovněž existovat mechanismy, podle nichž by spotřebitelé mohli rozlišit potraviny označené v souladu s vnitrostátním systémem, jako například identifikační číslo nebo znak.

(50)

Pro zajištění určité úrovně konzistence výsledků dosažených v různých členských státech je třeba podporovat neustálou výměnu a sdílení osvědčených postupů a zkušeností mezi členskými státy a s Komisí a podporovat zapojení zúčastněných stran v těchto výměnách.

(51)

Členské státy by měly provádět úřední kontroly pro zajištění dodržování tohoto nařízení v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004 ze dne 29. dubna 2004 o úředních kontrolách za účelem ověření dodržování právních předpisů týkajících se krmiv a potravin a pravidel o zdraví zvířat a dobrých životních podmínkách zvířat (19).

(52)

Odkazy na směrnici 90/496/EHS v nařízení (ES) č. 1924/2006 a v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1925/2006 ze dne 20. prosince 2006 o přidávání vitaminů a minerálních látek a některých dalších látek do potravin (20) by měly být aktualizovány, aby zohlednily toto nařízení. Nařízení (ES) č. 1924/2006 a (ES) č. 1925/2006 by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna.

(53)

Aby mohly zúčastněné strany, zejména malé a střední podniky, uvádět údaje o výživové hodnotě na svých výrobcích, mělo by být opatření o povinném uvádění údajů o výživové hodnotě zaváděno postupně prostřednictvím prodlužených přechodných období s dodatečným přechodným obdobím pro mikropodniky.

(54)

Výrobky odvětví tradiční výroby potravin a čerstvé výrobky v maloobchodním prodeji, které jsou vyráběny přímo v místě prodeje, mohou samozřejmě obsahovat látky, které u citlivých osob vyvolávají alergické reakce nebo nesnášenlivost. V přímém kontaktu se zákazníkem se ovšem prodávají právě nebalené výrobky, a proto by měl mít zákazník možnost získat příslušnou informaci např. formou dialogu v okamžiku prodeje nebo prostřednictvím dobře viditelné informační tabule umístěné v prodejním prostoru, popř. prostřednictvím vystaveného informačního materiálu.

(55)

Jelikož cílů tohoto nařízení nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jich může být lépe dosaženo na úrovniUnie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

▐

(56)

Komise by v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie měla být zmocněna k přijímání aktů v přenesené pravomoci. Zejména je důležité, aby Komise během přípravné fáze vedla vhodné konzultace, včetně konzultací s odborníky.

(57)

Aby byly zajištěny jednotné podmínky provádění, měly by být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci k přijetí technických pokynů pro výklad seznamu přísad způsobujících alergie nebo nesnášenlivost, k určení toho, jak vyznačit datum minimální trvanlivosti, a s ohledem na přijetí postoje k vnitrostátním předpisům přijatým členským státem.V souladu s článkem 291 Smlouvy o fungování Evropské unie se pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu jejích prováděcích pravomocí, stanoví předem formou nařízení přijatého řádným legislativním postupem. Dokud nebude přijato toto nové nařízení, členské státy vzhledem k tomu, že je nezbytné přijmout toto nařízení co nejdříve, by měly provádět kontrolu v souladu s ustanoveními rozhodnutí Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (21), s výjimkou regulativního postupu s kontrolou, který se již nepoužije, za předpokladu, že jsou tato ustanovení i nadále slučitelná s pozměněnými Smlouvami. Odkazy na tato ustanovení je však nutné nahradit odkazy na pravidla a zásady stanovené v novém nařízení, jakmile toto nařízení vstoupí v platnost.

▐

a)

definice „potravin“, „potravinového práva“, „potravinářského podniku“, „provozovatele potravinářského podniku“, „maloobchodu“, „uvádění na trh“ a „konečného spotřebitele“ v článku 2 a v čl. 3 odst. 1, 2, 3, 7, 8 a 18 nařízení (ES) č. 178/2002;

b)

definice „zpracování“, „nezpracovaných výrobků“ a „zpracovaných výrobků“ v čl. 2 odst. 1 písm. m), n) a o) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004 ze dne 29. dubna 2004 o hygieně potravin (24);

c)

definice „potravinářských přídatných látek“ a „pomocných látek“ v čl. 1 odst. 3 písm. a) a v poznámce pod čarou 1 směrnice Rady 89/107/EHS ze dne 21. prosince 1988 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se potravinářských přídatných látek povolených pro použití v potravinách určených k lidské spotřebě (25);

d)

definice „látky určené k aromatizaci“ v čl. 1 odst. 2 písm. a) směrnice Rady 88/388/EHS ze dne 22. června 1988 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se látek určených k aromatizaci pro použití v potravinách a výchozích materiálů pro jejich výrobu (26);

e)

definice „masa“ a „strojně odděleného masa“ v bodě 1.1 a 1.14 přílohy I k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004 ze dne 29. dubna 2004, kterým se stanoví zvláštní hygienická pravidla pro potraviny živočišného původu (27);

f)

definice „tvrzení“, „živin“, „jiných látek“, „výživového tvrzení“ a „zdravotního tvrzení“ v čl. 2 odst. 2) bodě 1) až 5) nařízení (ES) č. 1924/2006.

a)

„informacemi o potravinách“ se rozumí informace týkající se potravin a zpřístupněné konečnému spotřebiteli prostřednictvím etikety, jiného průvodního materiálu nebo jinými prostředky včetně ▐ moderních technologií nebo slovního sdělení. Netýkají se obchodního sdělení vymezeného ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu (28);

▐

b)

„zařízeními společného stravování“ se rozumí jakékoli zařízení (včetně prodejních automatů, vozidel, stánků s pevným stanovištěm a přenosných stánků), jako například restaurace, závodní jídelny, školy, nemocnice a cateringové firmy , kde se v rámci běžné činnosti připravují potraviny určené k okamžité spotřebě konečným spotřebitelem ;

c)

„balenými potravinami“ se rozumí prodejní jednotka v obchodní úpravě v nezměněném stavu určená konečnému spotřebiteli a zařízením společného stravování, která se skládá z potraviny v obalu ▐, a to bez ohledu na to, zda je potravina v obalu uzavřena zcela nebo pouze zčásti, avšak v každém případě takovým způsobem, že bez otevření nebo výměny obalu nelze změnit jeho obsah;

d)

„nebalenými potravinami“ se rozumí potraviny, které jsou konečnému spotřebiteli nabízeny nebalené a které jsou případně zabaleny až v okamžiku prodeje konečnému spotřebiteli, jakož i potraviny a čerstvé výrobky určené k okamžitému prodeji, které jsou opatřeny obalem v místě a v den prodeje;

e)

„tradičně vyrobenou potravinou“ se rozumí potravina, která byla vyrobena přímo pro spotřebitele v závodě zapsaném podle vnitrostátního živnostenského práva ve vnitrostátních rejstřících jako závod provozující řemeslnou výrobu;

f)

„složkou“ se rozumí jakákoli látka, včetně přídatných látek a potravinářských enzymů a jakákoli složka směsné složky, která je použita při výrobě nebo přípravě potraviny a je obsažena v konečném výrobku, ▐ i když případně ve změněné formě ▐;

g)

„proveniencí“ se rozumí místo, země nebo region, kde byly výrobky nebo zemědělské složky v úplnosti získány, v souladu s čl. 23 odst. 2 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92;

h)

„směsnou složkou“ se rozumí složka, která je sama vyrobena z více než jedné složky;

i)

„etiketou“ se rozumí jakýkoli štítek, značka, známka, obrazový nebo jiný popis, napsané, vytištěné, natištěné pomocí šablony, vyznačené, provedené jako reliéf nebo vytlačené na obalu potraviny nebo k němu připojené;

j)

„označením“ se rozumí jakákoli slova, údaje, ochranné známky, obchodní značky, vyobrazení nebo symboly, které se vztahují k určité potravině a jsou umístěny na obalu, dokladu, nápisu, etiketě, krčkové nebo rukávové etiketě, které potravinu provázejí nebo na ni odkazují;

k)

„zorným polem“ se rozumí všechny povrchy na balení, které lze přečíst z jednoho zorného úhlu, umožňující rychlý a snadný přístup k informacím obsaženým v označení ▐;

l)

„čitelností“ se rozumí písmo, tisk, vzorování, symboly, ražba, uvádění značek atd., které spotřebiteli s normálním zrakem umožní porozumět etiketám na potravinách bez použití optických pomůcek; čitelnost závisí na velikosti, druhu a tloušťkou tahů písma, na odstupech mezi písmeny, slovy a řádky, na poměru mezi výškou a šířkou písmen a na kontrastu mezi písmem a pozadím;

▐

m)

„vžitým názvem“ se rozumí název, který je v členském státě, kde se daná potravina prodává, chápán spotřebiteli jako název potraviny, aniž by potřeboval další vysvětlení;

n)

„popisným názvem“ se rozumí název obsahující popis potraviny, popřípadě rovněž popis jejího použití, který je dostatečně přesný, aby spotřebitelům umožnil poznat skutečnou podstatu potraviny a odlišit ji od jiných výrobků, se kterými by mohla být zaměněna;

▐

o)

„výrobkem s jedinou složkou“ se rozumí jakákoli potravina, která kromě soli, cukru, koření, vody, přísad, aromat nebo enzymů obsahuje pouze jednu složku;

p)

„základními požadavky“ se rozumí požadavky na úroveň ochrany spotřebitele a poskytování informací o potravinách v určité otázce, které jsou stanoveny v právním předpisu Unie ;

q)

„datem minimální trvanlivosti“ se rozumí datum, do kterého si potravina uchovává své specifické vlastnosti , pokud je uchovávána uvedeným způsobem nebo je uchovávána v souladu se zvláštními pokyny uvedenými na obalu ;

r)

„datem spotřeby“ se rozumí datum, do kdy se musí potravina spotřebovat; po uplynutí tohoto data již nesmí být potravina vydána spotřebiteli ani nesmí být dále zpracována;

s)

„datem výroby“ se rozumí datum, kdy byl výrobek vyroben, případně zabalen a zmrazen;

t)

„osvědčenými postupy“ se rozumí standardy, systémy, iniciativy a všechny další činnosti schválené příslušnými orgány, které se ukázaly na základě zkušeností a výzkumu jako nejúčinnější pro většinu spotřebitelů a jsou považovány za vzor, který mají ostatní následovat.

u)

„napodobeninou potraviny“ se rozumí potravina, která vyvolává dojem, že se jedná o jinou potravinu, v níž je však některá obvykle užívaná složka zcela nebo částečně smíchána s jinou složkou nebo je jí nahrazena;

a)

informace o identitě a složení, množství, vlastnostech nebo jiných charakteristikách dané potraviny;

b)

informace o ochraně zdraví spotřebitelů a bezpečném použití určité potraviny, zejména informace o:

c)

informace o nutričních charakteristikách umožňující spotřebitelům, včetně spotřebitelů se zvláštními výživovými požadavky, provádět informovaný výběr potravin.

a)

pokud by popis nebo vyobrazení potraviny mohly spotřebitele uvést v omyl, s ohledem na její povahu, identitu, vlastnosti, složení, jednotlivé složky a jejich množství ve výrobku , trvanlivost, zemi původu nebo provenienci, způsob výroby nebo získání;

b)

vyvoláváním dojmu prostřednictvím popisu či vyobrazení na obalu, že se jedná o určitý výrobek nebo že byla použita určitá složka, ačkoli ve skutečnosti obal obsahuje výrobek, který je napodobeninou potraviny nebo obsahuje náhražku za určitou složku, která se obvykle používá v daném výrobku. V těchto případech musí být na obalu výrazně uvedeno označení „napodobenina“ nebo „vyrobeno za použití (název náhražky) místo (název nahrazené složky)“.

c)

vzhledem k tomu, že u masných výrobků vzniká dojem, že se jedná o vyrostlý kus masa, ačkoli výrobek tvoří směs kousků masa. V těchto případech musí být výrobek na přední straně obalu opatřen odkazem „kombinované části masa – směs kousků masa“.

d)

připisováním účinků nebo vlastností, které dotčená potravina nemá;

e)

vyvoláváním dojmu, že dotčená potravina má zvláštní charakteristiky, pokud všechny podobné potraviny mají stejné charakteristiky, případně výslovným zdůrazňováním nepřítomnosti určitých přísad nebo živin, které daná potravina ve své podstatě neobsahuje;

f)

výslovným upozorňováním na výrazné snížení obsahu cukru nebo tuku, přestože současně není odpovídajícím způsobem snížena energetická hodnota výrobku (uvedená v kilojoulech nebo kilokaloriích);

g)

označováním výrobku slovem „dietní“, ačkoli daná potravina neodpovídá právním předpisům Unie o potravinách určených pro zvláštní výživu.

h)

u mléka jeho označováním za „čerstvé“, jestliže datum spotřeby mléka je více než sedm dní od data jeho plnění.

a)

související reklamu;

b)

obchodní úpravu potravin, jejich tvar, vzhled nebo balení, použité obalové materiály, způsob jejich úpravy a místo vystavení.

a)

pokud jsou balené potraviny určené konečnému spotřebiteli, avšak uváděné na trh ve fázi, která předchází prodeji konečnému uživateli a při které nedochází k prodeji zařízením společného stravování;

b)

pokud jsou balené potraviny určené pro dodání zařízením společného stravování za účelem přípravy, zpracování, dělení nebo porcování.

a)

název , pod nímž je výrobek prodáván;

b)

seznam složek;

c)

▐ složky uvedené v seznamu v příloze II způsobující alergie nebo nesnášenlivost a všechny látky z nich odvozené při řádném dodržování zvláštních ustanovení o nebalených potravinách ;

d)

množství určitých složek nebo skupin složek podle přílohy VII ;

e)

čisté množství potraviny v okamžiku balení ;

f)

datum minimální trvanlivosti , nebo v případě potravin, které z mikrobiologického hlediska snadno podléhají zkáze, datum spotřeby ;

g)

v případě mražených výrobků datum výroby;

h)

zvláštní podmínky uchování nebo použití, včetně ustanovení o podmínkách chlazení a uchovávání a o konzervaci výrobku před otevřením a po otevření obalu, pokud by při absenci těchto informací nebylo možné potravinu odpovídajícím způsobem použít;

i)

návod k použití v případě potraviny, kterou by bez tohoto návodu nebylo možné vhodným způsobem použít;

j)

jméno nebo obchodní jméno nebo registrovaná obchodní známka a adresa výrobce usazeného v Unii, balírny , u výrobků pocházejících ze třetích zemí prodejce či dovozce, případně provozovatele potravinářského podniku, pod jehož jménem či obchodním jménem je daná potravina uváděna na trh ;

k)

země nebo místo provenience se uvádí v případě těchto výrobků:

U všech ostatních potravin země nebo místo provenience v těch případech, kdy by opomenutí tohoto údaje mohlo uvádět spotřebitele podstatným způsobem v omyl, pokud jde o skutečnou zemi nebo místo provenience potraviny, zejména pokud by informace připojená k potravině nebo etiketa jako celek jinak naznačovala, že potravina je z jiné země nebo místa provenience. V uvedených případech musí být údaje stanoveny prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci v souladu s článkem 42 a s výhradou podmínek stanovených v článcích 43 a 44.

▐

l)

u nápojů s obsahem alkoholu vyšším než 1,2 % (obj.) se uvede skutečný obsah alkoholu (% obj.);

m)

nutriční údaje.

a)

▐ informace o potravině uvedené v článcích 9 a 29 musí být na žádost spotřebitele k dispozici před dokončením nákupu a mohou být uvedeny na materiálu podporujícím prodej na dálku nebo být poskytnuty prostřednictvím jiných vhodných prostředků;

b)

údaje podle čl. 9 odst. 1 písm. f) a i) , jsou povinné pouze v okamžiku doručení.

a)

čerstvého ovoce a zeleniny včetně brambor, kromě loupaných, krájených nebo podobně upravených;

b)

sycené vody, v jejichž označení je uvedeno, že jsou sycené;

c)

kvasné octy, pokud pocházejí výhradně z jediné základní suroviny a pokud do nich nebyly přidány žádné jiné složky;

d)

sýry, máslo, kysané mléko a smetana, do nichž nebyly přidány žádné jiné složky kromě mléčných výrobků, enzymů a mikrobiálních kultur nezbytných k výrobě, nebo jedlé soli potřebné k výrobě sýrů, s výjimkou čerstvých a tavených sýrů;

e)

nápoje, které obsahují alkohol. Komise předloží po … (34) zprávu, která se bude týkat uplatňování tohoto odstavce na tyto výrobky a tuto zprávu může doprovodit zvláštními opatřeními, která stanoví pravidla pro poskytování nutričních údajů spotřebitelům u těchto výrobků . Opatření, jejichž předmětem je změna jiných než podstatných prvků tohoto nařízení jejich doplněním, se přijímají prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci v souladu s článkem 42 a s výhradou podmínek stanovených v článcích 43 a 44 ;

f)

potraviny sestávající z jediné složky, pokud

a)

součásti složky, které jsou během výroby přechodně odděleny a poté jsou do potraviny opět přidány v množství nepřekračujícím původní podíl;

b)

přídatné látky a enzymy:

c)

látky používané v nezbytně nutném množství jako rozpouštědla nebo nosiče nutričních látek, přídatných látek , enzymů nebo látek určených k aromatizaci potravin;

d)

látky, které nejsou potravinářskými přídatnými látkami, avšak jsou používány stejným způsobem a za stejným účelem jako pomocné látky při zpracování a jsou nadále přítomny v konečném výrobku, třebaže ve změněné formě;

e)

voda:

a)

název potraviny jasně odkazuje na dotčenou složku; nebo

b)

složka uvedená v příloze II, z níž pochází určitá látka, je již uvedena v seznamu složek; nebo

c)

potraviny jsou nebalené. V tomto případě musí být v prodejním prostoru nebo na jídelním lístku zřetelným způsobem uvedeno, že:

a)

je dotčená složka nebo skupina složek uvedena v názvu , pod nímž je potravina prodávána, nebo ji spotřebitelé s tímto názvem obvykle spojují; nebo;

b)

je dotčená složka nebo skupina složek na etiketě zdůrazněna slovy, vyobrazením nebo grafickým znázorněním; nebo

c)

je dotčená složka nebo skupina složek důležitá pro charakterizaci potraviny a pro její odlišení od výrobků, s nimiž by mohla být zaměněna z důvodu svého názvu nebo vzhledu.

a)

v jednotkách objemu u tekutin ve smyslu směrnice Rady 85/339/EHS ze dne 27. června 1985 o obalech tekutin k lidské spotřebě (35);

b)

u ostatních výrobků v jednotkách hmotnosti.

a)

datum minimální trvanlivosti:

b)

datum spotřeby:

c)

datum výroby:

a)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/46/ES ze dne 10. června 2002 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se doplňků stravy (36);

b)

Směrnice Rady 80/777/EHS ze dne 15. července 1980 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se využívání a prodeje přírodních minerálních vod (37).

a)

energetickou hodnotu;

b)

množství tuku, nasycených mastných kyselin, cukru a soli;

c)

množství bílkovin, sacharidů, vlákniny a přírodních a umělých trans-tuků.

▐

mononenasycených mastných kyselin (monoenových mastných kyselin);

a)

polynenasycených mastných kyselin (polyenových mastných kyselin);

b)

polyalkoholů;

d)

cholesterolu;

e)

škrobu;

▐

f)

veškerých vitamínů nebo minerálních látek přítomných ve významném množství podle bodu 1 části A přílohy X v souladu s hodnotami uvedenými v bodě 2 části A přílohy X;

g)

dalších látek ve smyslu části A přílohy XII a složek těchto živin;

h)

jiných látek ve smyslu nařízení (ES) č. 1925/2006.

a)

analýz výrobce potravin; nebo

b)

výpočtu s použitím známých nebo skutečných průměrných hodnot použitých složek; nebo

c)

výpočtu s použitím obecně prokázaných a přijímaných údajů.

a)

tyto formy vyjádření nesmějí uvádět spotřebitele v omyl ani odvádět pozornost od povinných nutričních údajů; a

b)

jsou založeny na referenčních příjmech podle části B přílohy X nebo na platných vědeckých poznatcích týkajících se energetické hodnoty a živin; a dále

c)

je vědecky prokázáno, že průměrný spotřebitel rozumí tomuto způsobu uvedení informací a využívá jej; a

d)

existují důkazy získané v rámci nezávislého spotřebitelského výzkumu, že průměrný spotřebitel tuto formu vyjádření chápe;

▐

a)

ochrany veřejného zdraví;

b)

ochrany spotřebitelů;

c)

předcházení podvodům;

d)

ochrany práv průmyslového a obchodního vlastnictví, uvádění regionální provenience, označení místa původu a předcházení nekalé soutěži.

1.

V článku 6 se odstavec 6 nahrazuje tímto:

„6.   Přidání vitamínu nebo minerální látky do potraviny musí vést k přítomnosti daného vitaminu nebo minerální látky v potravinách alespoň ve významném množství, je-li stanoveno v bodě 2 části A přílohy XI nařízení (EU) č.…/… o poskytování informací o potravinách spotřebitelům (44). Odchylně od výše uvedených významných množství se pro určité potraviny nebo skupiny potravin postupem podle čl. 14 odst. 2 přijmou nejnižší přípustná množství, včetně případných nižších množství.

2.

V článku 7 se odstavec 3 nahrazuje tímto:

„3.   Nutriční označování výrobků, do kterých byly přidány vitamíny a minerální látky a na něž se vztahuje toto nařízení, je povinné. Poskytované údaje musí obsahovat informace blíže uvedené v čl. 29 odst. 1 nařízení (EU) č. …/2010 [o poskytování informací o potravinách spotřebitelům] a celkové množství vitaminů a minerálních látek obsažených v okamžiku jejich přidání do potraviny.“.