30.8.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 224/88

1.1

Zdravá a bezpečná práce pro evropské občany v roli zaměstnanců je základním předpokladem pro dosažení cílů obnovené Lisabonské strategie týkajících se vyšší produktivity a konkurenceschopnosti. Právní předpisy Společenství společně s opatřeními jednotlivých členských států zajišťují zdraví a bezpečnost zaměstnanců při práci. Nová strategie Společenství pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci na období 2007–2012 to musí zavést do praxe.

1.2

Bezpečnost a ochrana zdraví při práci by měla být považována za klíčový faktor hospodářského růstu a produktivity. Předpokládá značné náklady a neztrácejí zde pouze podniky a pracovníci, ale také společnost jako celek. Tyto náklady je třeba lépe analyzovat. Je to důležité, abychom zjistili, kolik všechny zúčastněné strany stojí nedostatečná bezpečnost při práci a špatné pracovní podmínky, což dále snižuje produktivitu.

1.3

EHSV vítá cíl snížit počet pracovních úrazů o 25 %, měl by však být také stanoven podobný cíl pro snížení nemocí z povolání. Zvláštní pozornost by měla být věnována rakovinám spojeným s výkonem povolání. Měl by být vypracován, ověřen a upraven konkrétní akční plán obsahující měřitelné cíle a důvěryhodné srovnávací systémy podávání zpráv.

1.4

Musí být respektována a účinně aplikována práva zaměstnanců, přičemž je třeba mít na paměti nové formy pracovního poměru a potřebu toho, aby se právní předpisy a tedy i inspekce týkaly všech pracovníků, a to bez ohledu na druh práce nebo formu pracovního poměru. Zanedbání tohoto by znamenalo porušení základních práv.

1.5

EHSV podporuje provádění odpovídajících právních předpisů EU, především prostřednictvím vytváření a provádění národních strategií.

1.6

Prioritní cílové skupiny, tj. pracovníci se zdravotním postižením, ženy, starší pracovníci, mladí pracovníci a migrující pracovníci, vyžadují specifické právní úpravy a specifickou politiku a podporu.

1.7

Pro provádění a monitorování strategie jsou nutné konkrétní minimální normy pro počet inspektorů práce, které zajistí účinný a standardizovaný dohled a inspekci na úrovni Společenství i na úrovni jednotlivých států (1).

1.8

Počet zaměstnanců Výboru vrchních inspektorů práce a příslušných národních orgánů a orgánů Společenství by se neměl snižovat, ale zvyšovat v souladu s počtem obyvatel v produktivním věku a celkovým počtem obyvatel rozšířené EU.

1.9

Členské státy by měly podporovat sociální dialog na úrovni Společenství, na národní a místní úrovni a na úrovni zaměstnavatelů jako základní nástroj pro zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci pro jednotlivé zaměstnance.

1.10

Je třeba posílit spolupráci mezi členskými státy. Zejména v rozpočtové politice EU musí být provedena nezbytná rozpočtová opatření, aby se zaručilo systematické a efektivní provádění strategie Společenství pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci v praxi.

1.11

Prostřednictvím koordinace politik Společenství na rozvoj kultury předcházení rizikům musejí být zahájeny a zintenzivněny programy odborné přípravy, jež se opírají o zkušenosti na místní, regionální a národní úrovni. Ve vzdělávacích programech (začínajících od mateřských škol a zahrnujících základní vzdělávání i odbornou přípravu) musí být zohledněno předcházení rizikům a musí být zajištěna koordinace s politikami veřejného zdraví.

1.12

Klíčovým předpokladem úspěšnosti prevence jsou kultura bezpečnosti a ochrany zdraví na pracovišti a útvary a osoby zodpovědné za bezpečnost a ochranu zdraví na pracovištích. Je třeba zajistit aktuálnost školení v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví na pracovišti. Klíčovými cílovými skupinami jsou nadřízení a pracovníci zodpovědní za bezpečnost a ochranu zdraví. Ty je nutno náležitě vyškolit, poskytnout jim dostatečný čas na plnění úkolů spojených s bezpečností a ochranou zdraví a dát jim možnost ovlivňovat mj. vývoj pracovních procesů. Zásadní úlohu mohou při dosahování dohod a jejich konkrétního provádění na pracovišti sehrát sociální partneři.

1.13

Malé a střední podniky, které zaměstnávají více než 80 % pracujících, jsou značně znevýhodněny z hlediska finančních a technických zdrojů a možností. Tyto podniky jsou velmi zranitelné a potřebují zvláštní podporu pod podmínkou, že se zaváží k respektování sociálního dialogu a sociálních dohod v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

1.14

Nové a rychle se měnící formy organizace práce a nové technologie přinášejí nová rizika, jež vyžadují reakci na úrovni Společenství. Podle Vědeckého výboru pro limitní hodnoty expozice chemickým činitelům při práci (SCOEL) by měly být přijaty limitní hodnoty pro expozici založené na zdravotních kritériích. Výbor vítá, že sociální partneři přispěli významně ke zlepšení duševního zdraví zaměstnanců prostřednictvím svých dohod týkajících se stresu, násilí a mobbingu. Tyto dohody by se měly provádět na vnitrostátní úrovni.

1.15

Sociální odpovědnost podniků je třeba ocenit jako metodu, nelze jí však nahradit stávající a budoucí právní předpisy.

1.16

Zvláště vzhledem ke globalizaci nemohou být problémy, na které se zaměřují politiky Společenství, vyřešeny pouze v rámci EU. Spravedlivá globalizace a slušná práce pro všechny zaměstnance zaručí dosažení cílů EU na mezinárodní úrovni. Instituce EU musejí vybízet členské státy k ratifikaci úmluv Mezinárodní organizace práce (MOP).

2.1

V rámci Lisabonské strategie členské státy uznaly významný přínos politik bezpečnosti a ochrany zdraví na pracovišti pro hospodářský růst a zaměstnanost (2). Zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je rovněž součástí evropského sociálního modelu. Pro minulost byla typická potřeba navrátit evropské veřejnosti důvěru a podporu (3).

2.2

Ambiciózní a citlivá sociální politika přispívá nejen k větší produktivitě a růstu, ale podporuje i sociální soudržnost, a tím sociální harmonii a politickou stabilitu, bez níž nemůže docházet k trvalému či udržitelnému rozvoji. Jinými slovy, sociální politika je faktorem ovlivňujícím produktivitu (4). Bezpečnost a ochrana zdraví při práci tak nejsou samoúčelným cílem; z dlouhodobého hlediska budou výdaje v této oblasti nejen kompenzovány, ale mohou mít i rozhodující pozitivní vliv na hospodářskou výkonnost.

2.3

Vzhledem k tomu, že dospělí stráví třetinu života na pracovišti, jsou pracovní podmínky pro zdraví zvláště důležité. Nebezpečné a nezdravé podmínky v práci stojí 3–5 % HDP. Opatření zaměřená na prevenci, veřejné výdaje na zdravotní péči i výdaje na ochranu zdraví při práci je třeba považovat za investici. V důsledku demografických změn je třeba brát v úvahu udržitelný rozvoj (5), neboť pro Evropu je důležité, aby rostly investice a aby se zvyšoval počet pracovních míst zaručujících zdraví jednotlivce.

2.4

V EU je třeba i nadále rozvíjet a řádně provádět komplexní rámec ochrany zdraví a bezpečnosti při práci, který bude rozšířen i na dosud nezahrnuté nejslabší sociální skupiny, které obtížně uplatňují svá práva v oblasti bezpečnosti při práci, včetně zejména osob s nejistým zaměstnáním, osob pracujících na vysoce rizikovém pracovišti nebo osob vystavených riziku spojenému s krátkodobou konkurenční výhodou.

2.5

Podpora bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a jejich zajištění na trvalé bázi je jednou z podmínek ochrany a zachování zdraví zaměstnanců. Je také nákladově efektivní. Jedním z hlavních prostředků pro dosažení tohoto stavu je prevence. Prevence – jako přístup, který nabízí nejlepší návratnost investic – přináší, společně s řádnými normami ochrany na všech pracovištích, významné dlouhodobé zisky či úspory i pro hlavní systémy zdravotní péče a sociálního zabezpečení i pro podniky, co se týká pojistného na úrazové pojištění, nebo v dalších nákladech přímo či nepřímo spojených s následky pracovních úrazů. Kvalita preventivní péče, školení zaměstnanců v oblasti zdraví a bezpečnosti, lepší a účinnější bezpečnostní normy, kompetentní průběžné inspekce a spolupráce se sociálními pracovníky jsou nejdůležitějšími a vzájemně na sobě závislými aspekty při zajišťování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

2.6

Program PROGRESS uvádí, že hlavním cílem evropské sociální politiky je neustálé zlepšování pracovních podmínek a zároveň naslouchání zaměstnancům a jejich zástupcům a zapojení těchto lidí do procesu rozhodování. Sociální dialog na úrovni Společenství probíhající napříč všemi odvětvími by měl zaručit rovnoprávnost ve všech členských státech. Na dohody založené na sociálním dialogu (např. o práci na dálku, boji proti násilí na pracovišti a pracovním stresu), které je třeba konsolidovat, musí navazovat účinná opatření, a to bez ohledu na druh práce nebo formu pracovního poměru. Co se týče zaměstnanců v soukromém sektoru, navzdory využívání sociálního dialogu zde panuje enormní nerovnost nejen v právních předpisech, ale i v praxi. Konkrétním institucionálním rysem sociálního dialogu je zapojení trvalého zástupce zaměstnanců do pravidelného monitorování a řízení rizik v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

2.7

EHSV doporučuje, aby členské státy vážně uvážily jednak zavedení sankcí za porušování předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, jednak analýzu výdajů na tuto bezpečnost a ochranu, a to vzhledem k tomu, že následky pracovních úrazů a nemocí z povolání představují zátěž pro celou společnost a rovněž ovlivňují produktivitu a tím i konkurenceschopnost.

2.8

Přes všeobecné zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví na pracovišti v posledních letech, ať už v počtu úrazů či počtu nemocí z povolání a jejich závažnosti, se rizika povolání stejnou měrou nesnížila. V určitých odvětvích, určitých kategoriích pracovníků a určitých typech společností je situace i nadále znepokojivá a příslušné údaje výrazně překračují průměr (6). Z hodnocení vyplývá, že národní programy opomíjejí určité zranitelné skupiny, jako například falešné samostatně výdělečně činné osoby. To je třeba změnit.

2.9

Ačkoli předcházející strategie nabízela prostor pro rozvoj kultury prevence, tato kultura se nerozšířila. Zejména malé a střední podniky by měly více těžit z pravidelné finanční podpory, pod podmínkou, že se naproti tomu zaváží respektovat sociální dohody týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

2.10

EHSV vybízí k tomu, aby byl v souvislosti s inspekcemi kladen důraz na skutečnost, že podniky mají také povinnost provádět interní monitorování ze své vlastní iniciativy.

2.11

Mají-li být politika a právní předpisy Společenství prováděny na národní úrovni a mají-li být účinné, musí být na národní úrovni zajištěno jejich používání a monitorování. EHSV vítá, že členské státy předkládají pravidelné zprávy o provádění směrnic.

2.12

EHSV podporuje návrh Evropské komise o statistice Společenství v oblasti veřejného zdraví a bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (KOM(2007) 46 v konečném znění) a upozorňuje na mimořádný význam společných definic a systémů uznávání (7). Jednotné právní předpisy jsou třeba k tomu, aby bylo možné shromažďování požadovaných diferencovaných údajů, aby tak mohly být zaváděny normy a ukazatele.

3.1

Sdělení Komise stanoví cíl zlepšit kvalitu a produktivitu práce na období 2007–2012 jako základ strategie Společenství v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, která navazuje na strategii Společenství na období 2002–2006, jež se opírá o rámcovou směrnici 89/391/EHS.

3.2

Byla vytvořena hodnotící zpráva o provádění a dopadu cílů stanovených strategií na období 2002–2006 (8). V tomto období do EU vstoupilo deset nových členských států. Vzhledem k chybějícím statistikám a informacím nebyla do tohoto hodnocení zahrnuta situace v deseti nových členských státech a nová strategie byla taktéž připravena na základě údajů z roku 1999. EHSV je proto velmi zklamán, že ačkoli nové členské státy přistoupily v polovině období strategie, Komise nevyužila možnosti plánovat průběžně a odpovídajícím způsobem strategii přizpůsobit.

3.3

Je pozitivní, že strategie Společenství stanovila cíl snížit počet pracovních úrazů o 25 %. Pro dosažení tohoto cíle bude třeba vypracovat jednak konkrétní akční plán obsahující měřitelné cíle a ukazatele a důvěryhodné srovnávací systémy podávání zpráv, jednak systémy monitorování. Také je třeba zvážit vnitřní příčiny pracovních úrazů, jako jsou nedostatek času a krátké dodací lhůty, i vnější příčiny související s nedbalostí vyvolanou např. stresem doma. Vedle pracovních úrazů je stejně tak důležité zabývat se daleko větším podílem nemocí z povolání. Prvním krokem k prevenci je uznání nemocí z povolání a aktualizace definice těchto nemocí. Pokud jsou příčiny nemocí zjištěny včas, lze včas učinit kroky k jejich odstranění. Měl by však být také stanoven podobný cíl pro počet osob pracujících v nebezpečných pracovních podmínkách, neboť to má rozhodující vliv na počet případů nemocí z povolání v budoucnosti; měl by být rovněž vyčíslen počet případů nemocí z povolání.

3.4.1

EHSV zdůrazňuje, že je třeba vypracovat vyváženou strategii bezpečnosti a ochrany zdraví sestávající z opatření legislativní či nelegislativní povahy, podle toho, co bude účinnější z hlediska jejího provádění v praxi. Obzvláště vhodné by bylo se zaměřit na nové a změněné pracovní podmínky. Systematicky je třeba zvážit dopad těchto změn na zdraví a bezpečnost. Na základě výzkumu je nutné zvážit, zda je třeba vypracovat vhodná opatření reagující na rozsáhlé a exponenciální změny pracovních okolností a podmínek, zejména na rychlejší a intenzivnější pracovní tempo. EHSV upozorňuje na skutečnost, že všichni pracovníci mají stejná práva a že tato práva je třeba respektovat jak na úrovni EU, tak na úrovni členských států.

3.4.2

Vzhledem k tomu, že mladí lidé, migrující pracovníci, ženy, starší zaměstnanci a osoby se zdravotním postižením jsou skupinami, které jsou nejvíce vystaveny rizikům, pracovním úrazům a nemocem z povolání, potřebují v průběhu provádění nové strategie specifické právní úpravy a politiky, které by je podporovaly. Rizika představuje chybějící odborná příprava, rekvalifikace a nedostatek informací, zanedbání zaškolení a vedení, jakož i neodpovídající jazykové znalosti. V případě migrujících pracovníků jsou jazykové znalosti důležitým faktorem pro zajištění prevence a šíření informací; je třeba zajistit rovné zacházení.

3.4.3

Pro zajištění koordinace a monitorování směrnic je nutné poskytnout dostatečné financování i personál. Navzdory rozšíření v roce 2004 se však plánuje snižování počtu pracovních míst ve Výboru vrchních inspektorů práce. Nebylo by také vhodné snížení počtu zástupců v tomto Výboru. V příslušném útvaru Evropské komise je rovněž pouze 26 zaměstnanců, z nichž 4–5 se zabývá prováděním právních předpisů. Tento stav byl kritizován již ve stanovisku EHSV z roku 2002, přičemž tehdy měla EU pouhých 15 členů oproti dnešním 27. Tato situace se rozhodně musí zlepšit. Obdobně je nutné zabránit snižování počtu inspektorů na úrovni členských států.

3.4.4

Hlavním cílem by mělo být zajistit dodržování právních předpisů o ochraně zaměstnanců. Je potřeba zvýšit počet inspekcí kontrolujících dodržování závazků týkajících se ochrany zdraví a bezpečnosti zaměstnavatelů i zaměstnanců. Prostřednictvím vzdělávání, školení a přístupnějšího předpisového rámce je třeba rozvíjet širší kulturu ochrany zdraví a bezpečnosti při práci.

3.4.5

Národní inspekce práce by kromě kontroly dodržování bezpečnostních předpisů mohly sehrát pozitivní roli tím, že by zaměstnavatelům poskytovaly poradenství a konzultace. Na zajištění nezávislosti a účinnosti inspekcí jsou třeba dostatečné finanční prostředky.

3.4.6

Už v roce 2002 se Výbor vrchních inspektorů práce rozhodl zlepšit efektivitu inspekcí na pracovišti vzhledem ke skutečnosti, že jedním z hlavních nástrojů je vytvoření ukazatelů umožňujících zhodnotit kvalitu inspekcí. EHSV toto rozhodnutí podpořil ve svém dřívějším stanovisku (9). EHSV souhlasí se závěry Výboru vrchních inspektorů práce a podporuje jeho návrhy, je proto zklamán, že byly ve strategii opomenuty.

3.5.1

Je třeba vybízet k sociálnímu dialogu o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a sociální partneři musejí učinit opatření na evropské úrovni. Kandidátské země by měly být podporovány – zejména finančně – prostřednictvím evropských sociálních fondů a partnerských vztahů mezi starými a novými členskými státy. V případě kandidátských a potenciálních kandidátských zemí začalo přejímání právních předpisů společně se zintenzivněním inspekcí na pracovišti.

3.5.2

Lékaři a odborníci v oblasti zdravotní péče si jsou vědomi jevů, které způsobují pracovní podmínky, je však třeba zvážit obecně nákladnou situaci v oblasti zdravotní péče. Náklady na prevenci by neměli nést zaměstnanci, neboť z finančních důvodů by mnozí své nemoci přehlíželi, což by následně mohlo vést k vyšším nákladům na léčbu. V rámci podpory zdraví na pracovišti nabízí zaměstnavatelé řadu opatření, která vypracovali společně se zaměstnanci a která přispívají k zdravému životnímu stylu zaměstnanců. K tomu patří například zdravotní vyšetření a programy na odvyknutí kouření, poradenství o zdravé výživě a pohybu a prevence stresu (10).

3.5.3

Tato strategie požaduje, aby byla zavedena důležitá opatření na zlepšení rehabilitace a opětovného začlenění pracovníků vyloučených z trhu práce v důsledku nemoci z povolání nebo pracovní neschopnosti. EHSV souhlasí s myšlenkami Komise, politika Společenství však pro tyto účely nezajistila nezbytné finanční podmínky.

3.5.4

EHSV souhlasí s názorem Evropské komise, že z hlediska začlenění otázky zdraví a bezpečnosti do jiných politik EU zbývá ještě mnoho práce, například co se týče opatření navazujících na systémy veřejné zdravotní péče.

3.5.5

EHSV podporuje práci skupiny, kterou tvoří několik organizačních subjektů z generálního ředitelství pro zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti a jejímž cílem je zajistit součinnost a dosáhnout konkrétních výsledků.

3.6.1

Posilování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na úrovni členských států je obecně nedílnou součástí zdravotní kultury. Je také v zájmu členských států. Navíc je v zájmu zaměstnanců a zároveň jejich povinností pravidelně se vzdělávat a školit. Hlavními aktéry ve vytváření národní kultury a v jejím rozvoji jsou zaměstnavatelé, pokud dodržují svoji povinnost pravidelně informovat zaměstnance a spolupracovat s nimi. V tomto směru jsou také významným nástrojem kolektivní smlouvy.

3.6.2

EHSV připomíná členským státům a sociálním partnerům význam prevence, vzdělávání a školení, stejně jako i odpovědnost, již mají v této oblasti. Je vhodné začlenit nebo rozvíjet modul o zdraví a bezpečnosti již od mateřské školy, na základních školách, v odborné přípravě, vysokoškolském vzdělávání, vzdělávání dospělých a dalším vzdělávání.

3.6.3

Ve vzdělávání, odborné přípravě a v dalším vzdělávání musí být zohledněny různé skupiny. EHSV schvaluje, že je v nové strategii a v preventivním přístupu zavedeno celoživotní učení.

3.6.4

Téma bezpečnosti a ochrany zdraví při práci obvykle není začleněno do základního vzdělání ani do rekvalifikace, EHSV proto vítá, že se celoživotní učení stalo součástí nové strategie a preventivního přístupu.

3.6.5

S ohledem na kritická pracoviště, na kterých dochází k většině pracovních úrazů a vyskytuje se většina nemocí z povolání, EHSV doporučuje, aby národní strategie věnovaly při identifikaci rizik a konkrétněji v rámci prevence zvláštní pozornost novým rizikům. Cennou pomocí by bylo rovněž vytvoření odvětvových databází.

3.6.6

Výbor se domnívá, že zásadním problémem jsou nemoci způsobené rakovinotvornými činiteli na pracovišti. Jen v roce 2006 bylo ve 25 členských státech EU zaznamenáno 2,3 milionu nových případů nádorových onemocnění, která se tak stala hlavní příčinou předčasných úmrtí. Odhaduje se, že asi 9,6 % všech úmrtí z důvodu nádorových onemocnění je spojeno s pracovními podmínkami (11). Výbor proto žádá členské státy, aby přijaly konkrétní opatření k podstatnému snížení počtu pracovníků vystavených látkám s rakovinotvornými účinky.

3.6.7

EHSV považuje za vhodné obecně rozvinout kulturu zdraví, aby pracovníci byli ke zdraví pozornější. K tomu je třeba nejen pomoci zaměstnavatelům, ale také navrhnout podporu Společenství a jednotlivých členských států a též obeznámit pracovníky s jejich právy v této oblasti, která vyplývají z různých právních norem – mezinárodních norem (MOP), norem Společenství (EU) a vnitrostátních norem.

3.6.8

Na úrovni Společenství a jednotlivých států je zapotřebí vědomého úsilí o vytvoření politik prevence a o poskytnutí odpovídající podpory z rozpočtů/systému sociálního zabezpečení. Musíme zaujmout komplexní, preventivní přístup, který by vedl k silnější kultuře prevence. Je nutné zajistit, aby všichni zaměstnanci měli přístup k odborné přípravě, a mohla se tak zmírnit zranitelnost určitých skupin. Z hlediska měnících se forem pracovního poměru to je zvláště důležité pro zaměstnance, pro něž, aniž by za to mohli, často není zajištěna odborná příprava a další školení v oblasti bezpečnosti zaměstnanců, ani lékařské prohlídky na pracovišti, prevence a kontroly.

3.6.9

EHSV doporučuje věnovat zvláštní pozornost vlivu hromadných sdělovacích prostředků s cílem lepší informovanosti široké veřejnosti o nutnosti dodržování pravidel bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Je nutné více využívat kampaní EK, Evropské agentury pro BOZP, MOP, odborů (jako např. Mezinárodní den vzpomínkových akcí za oběti pracovních úrazů a nemocí z povolání a za zraněné při práci atd.).

3.7.1

EHSV navrhuje, aby pro stanovení nových rizik spojených s výkonem povolání, jako je pracovní stress nebo nové náročné podmínky, bylo využito vědeckých metod. Psychosociální a fyzické dopady nových oblastí práce a pracovních podmínek zaměstnanců je třeba prozkoumat pomocí vědeckých metod a pro tyto účely je nutné vytvořit nové ukazatele. EHSV je toho názoru, že všichni pracovní lékaři by měli mít takové odborné vzdělání, které by jim umožnilo diagnostikovat psychické zátěže u pracovníků způsobené jejich pracovními podmínkami a problémy, jež z nich plynou.

3.7.2

EHSV souhlasí s očekáváním Komise, že zaměstnanci zaujmou k otázce zdraví uvědomělejší postoj. K tomu však nedojde, pokud nebudou splněny požadované podmínky. Ke stávajícím problémům patří neodpovídající pracovní smlouvy, pracovní smlouvy na dobu určitou, skutečná pracovní doba a neustálý stres kvůli strachu ze ztráty zaměstnání, neznalost práv zaměstnanců a nedostatek informací v této oblasti, jakož i nevýhodná situace migrujících pracovníků při využívání služeb zdravotní péče, což brání správným postojům.

3.7.3

EU při provádění strategie na období let 2002–2006 zaměřené na dobré pracovní podmínky dosud nesplnila své úkoly, jejichž cílem je zajistit, aby stres a deprese neohrožovaly duševní zdraví na pracovišti. EHSV je s tím nespokojen a vyzývá Evropskou komisi, aby vypracovala konkrétní návrhy.

3.8.1

EU je odpovědná nejen za své občany, ale i za pracovní podmínky občanů žijících za jejími hranicemi. Jak již bylo zdůrazněno v předcházející strategii, v mezinárodním obchodě a politikách rozvoje je nutné brát v úvahu také dodržování základních práv pracovníků, ačkoli v těchto oblastech může docházet ke konfliktům se zásadou volných trhů (12).

3.8.2

V mezinárodních politikách je třeba podporovat přijímání předpisů/doporučení MOP společně s úspěchy dosaženými v souvislosti s nařízením REACH. Je nutné vytvořit politiky a právní předpisy zaměřené na snížení rizik a nemocí, které způsobuje azbest, karcinogenní látky a křemík.

3.8.3

Členské státy by při poskytování státních či veřejných služeb měly jít příkladem tím, že budou podporovat společnosti, které dodržují právní předpisy týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (jak je navrženo ve strategii pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci na období 2002–2006).

3.8.4

Všechny členské státy EU musejí být vybízeny k ratifikaci stávajících úmluv MOP.