27.7.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 175/28

1.1.

Tímto sdělením o provádění směrnice 1997/7/ES Komise nejen informuje Radu, Evropský parlament a EHSV o výsledcích provedení směrnice do vnitrostátního práva a provádění této směrnice, ale také zahajuje veřejnou konzultaci zúčastněných stran s cílem sbírat jejich názory. Komise však nepředkládá žádný návrh na přezkum směrnice, dokud není uzavřen širší přezkum spotřebitelského acquis.

1.2.

EHSV konstatuje, že ve srovnání s termíny stanovenými ve směrnici došlo k prodlevě vydání tohoto sdělení, vítá však tuto iniciativu a souhlasí s celou řadou poznámek Komise, z nichž mnohé již ve skutečnosti byly uvedeny ve stanoviscích tohoto Výboru, zejména poznámky týkající se návrhů na směrnici o prodeji na dálku obecně a o prodeji finančních služeb na dálku konkrétně. Výbor rovněž schvaluje nutnost sladit pravidla v této oblasti s pravidly jiných právních nástrojů, jež byly mezitím zavedeny v některých případech bez nezbytné koordinace a společného plánování.

1.3.

EHSV se však domnívá, že by mělo význam okamžitě přezkoumat tato pravidla stejně jako pravidla týkající se prodeje finančních služeb na dálku a určitých aspektů elektronického obchodu, aniž by se čekalo na dokončení přezkumu acquis Společenství zabývajícího se spotřebitelskými smlouvami, aby všechna ta různorodá ustanovení byla přístupnější a srozumitelnější.

1.4.

Z tohoto důvodu EHSV vybízí Komisi, aby vypracovala podrobnou analýzu reakcí na veřejnou konzultaci, které mezitím obdržela, a do této analýzy doplnila spolehlivé statistické údaje o oblasti působnosti a míře prodeje na dálku na vnitřním trhu. Analýza by měla vést k veřejnému slyšení zúčastněných stran.

1.5.

Výbor souhlasí s většinou návrhů Komise na vylepšení znění a struktury směrnice, zdůrazňuje však znovu svůj postoj – vyjádřený již v dřívějších stanoviscích – a sice, že oblast působnosti směrnice by se neměla omezovat na vztahy obchodu a spotřebitele a že by bylo nesmírně užitečné tento aspekt znovu zvážit s cílem sladit jej v základních bodech s oblastí působnosti nařízení o elektronickém obchodě.

1.6.

EHSV nesouhlasí s tím, jak Komise vyhodnotila důsledky použití minimální doložky, kterou nepovažuje za příčinu problémů spojených s prováděním směrnice, které jsou oprávněně zdůrazněny. Výbor však neodmítá možnost úvah o kroku vedoucím k úplné harmonizaci prostřednictvím nařízení za předpokladu, že to spotřebitelům zaručí vyšší úroveň ochrany.

1.7.

EHSV si klade za cíl přispět k hloubkovému přezkumu pravidel prodeje na dálku, a proto předkládá celou řadu konkrétních doporučení, která v této fázi vývoje vnitřního trhu považuje za nutné prostudovat, a posílit tak zabezpečení a důvěru spotřebitelů, a která jim u tohoto druhu transakce zaručí stejnou ochranu, jakou mají spotřebitelé uzavírající smlouvy osobně.

1.8.

EHSV rovněž poukazuje na nutnost zvláště se zaměřit na poskytování pravdivých informací smluvním stranám – zejména méně informovaných spotřebitelům – a dále na potřebu účinného systému pro uvalení sankce za postupy, jež porušují stávající právní ustanovení.

2.1

Prostřednictvím sdělení o provádění směrnice 1997/7/ES ze dne 20. května 1997 (KOM(2006) 514 v konečném znění ze dne 21. září 2006) Komise podává zprávu Radě, Evropskému parlamentu a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru o provedení směrnice do vnitrostátního práva a provádění směrnice v období asi deseti let od jejího vydání, čímž plní požadavek stanovený v čl. 15 odst. 4 této směrnice, byť s přibližně šestiletým zpožděním.

2.2

Vedle zjištění některých problémů v provádění směrnice (1), které vyplývají hlavně z jejího „znění“ a z „problémů při překladu“ do některých jazykových verzí, Komise poukazuje na „značné rozdíly mezi vnitrostátními právními úpravami, jež vycházejí z využívání minimální doložky“ a na případnou nezpůsobilost směrnice obsáhnout „nové technologie a formy marketingu“.

2.3

Komise nakonec vypracovala „dotazník“, který měl být vyplněn a vrácen do 21. listopadu 2006, s cílem zajistit konání „veřejné konzultace“ zainteresovaných stran, a potvrdit či vyvrátit tak své připomínky. Dále plánuje veřejné slyšení.

2.4

Ačkoli Komise uznává, že existující pravidla vykazují chyby v návrhu dokumentu a potíže s výkladem, které jsou příčinou problémů při provádění, nepovažuje za „vhodné“ předkládat návrh na přezkum směrnice, dokud nebude uzavřena diagnostická fáze přezkumu spotřebitelského acquis, přičemž pro ni nebyl stanoven pevný termín.

2.5

V době, kdy se vypracovávalo toto stanovisko, zpřístupnila Komise 84 reakcí na výše uvedenou konzultaci a vydala pracovní dokument, jenž byl shrnutím mnoha z těchto reakcí. Komise navrhuje, že v blízké budoucnosti doplní analýzu o zbývající reakce a provede podrobnější studii dopadů.

3.1.1

EHSV vítá iniciativu Komise, lituje však, že nebyla zrealizována do původně stanoveného termínu (červen 2001) nebo přinejmenším v rámci čtyřleté lhůty pro provedení do vnitrostátního práva (červen 2004), a domnívá se, že většina otázek, jimž se dnes čelí, mohla být zkoumána a vyřešena již nejméně před třemi lety, což by bylo samozřejmě přínosné.

3.1.2

EHSV by rád zdůraznil, že mnohým otázkám, jimiž se sdělení nyní zabývá, byla věnována pozornost již ve stanoviscích EHSV z období, kdy se směrnice nacházela ve fázi vypracovávání.

Již ve svém stanovisku k návrhu směrnice Rady o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených na dálku (prodej na dálku) (2) EHSV upozorňoval na nutnost vymezit některé pojmy stanovené v článku 2 směrnice, konkrétně ty, jež se týkají smluv, na které se směrnice vztahuje, a samotného pojmu „spotřebitel“.

EHSV rovněž vyjádřil názor, že Komise by měla zaujmout jednoznačnější postoj, co se týče práva odstoupit od smlouvy stanoveného ve směrnici, které by podle jeho názoru mělo být chápáno v kontextu práva na rozmyšlenou a nemělo by být zaměňováno s právem spotřebitelů ukončit smlouvu nebo toto právo ohrožovat, za předpokladu, že taková smlouva nebyla plněna nebo že byly odhaleny podvodné praktiky.

EHSV rovněž upozornil na skutečnost, že právo odstoupit od smlouvy do sedmi dnů je méně velkorysé než již platné právo v jiných směrnicích a v současné době platných právních předpisech některých členských států, a vybídl Komisi ke sladění lhůt pro uplatnění tohoto práva. Požadavek EHSV na objasnění pravidel práva na rozmyšlenou byl v podstatě zopakován ve stanovisku k návrhu směrnice o uvádění finančních služeb pro spotřebitele na trh na dálku (3).

Kromě toho se podobná kritika objevila již dávno ve velmi uznávaných specializovaných akademických publikacích (4).

3.1.3

EHSV je překvapen údajným nedostatkem informací dostupných Komisi o datu vstoupení ustanovení pro provedení směrnice do vnitrostátního práva v různých členských státech v platnost (5) a je rovněž udiven tím, že ačkoli prý byla zaznamenána tak nápadná porušení některých členských států týkající se provedení směrnice do vnitrostátního práva, neexistují žádné zprávy o zahájení řízení s těmito členskými státy z důvodu porušení závazků ani o výsledcích těchto řízení.

3.1.4

EHSV se rovněž domnívá, že kdyby veřejná konzultace sdělení předcházela, nikoli po něm následovala, sdělení by lépe odráželo skutečně participativní proces, a zabránilo tak mnoha poznámkám a připomínkám Komise, jež se opírají pouze o subjektivní „dojmy“ a „postoje“ (6).

Výbor se odvolává taktéž na zprávu ze dne 10. března 2000 o stížnostech spotřebitelů v souvislosti s prodejem na dálku (KOM(2000) 127 v konečném znění) a doporučuje provést něco obdobného, tentokrát však na základě objektivní analýzy všech reakcí na veřejnou konzultaci a aktualizace a srovnání údajů, čímž se vytvoří objektivní základ pro úvahy.

3.1.5

Za stávajících okolností EHSV podporuje návrh Komise a vybízí k organizaci veřejného slyšení všech zúčastněných stran, které zajistí, že tato otázka nebude zařazena do širší diskuse o spotřebitelském acquis, k němuž byla nedávno vydána rozsáhlá technická studie asi o 800 stranách (7) a zelená kniha Komise (8).

3.1.6

Vzhledem k dosavadnímu pokroku co se týče prací sítě CFR (Common Frame of Reference – Společný referenční rámec) (9), EHSV pochybuje, že by bylo přínosné nebo vhodné provést přezkum této směrnice v závislosti na dokončení prací a konzultací k tématu celého acquis Společenství spojeného se spotřebitelským právem a k rozhodnutím, jež by mohla být nakonec přijata, byť v poslední zkrácené verzi předložené Komisí (10).

3.1.7

EHSV dále navrhuje, že by se znovu mohl zvážit právní charakter nástroje Společenství, který má být použit při budoucím přezkumu směrnice, pokud se Komise domnívá, že je možné splnit podmínky, a zaručit tak provedení nejdůležitějších změn v této oblasti formou nařízení, což by bylo nejvhodnější (11), a zachovat zároveň základní cíl, tedy opětovné nastolení vyváženosti a rovnosti zúčastněných stran tak, jak se to předpokládá u přímých transakcí uzavíraných v obchodních prostorách.

3.2.1

Poznámky Komise ke směrnici lze rozdělit do dvou skupin:

3.2.2

Co se týče znění/struktury směrnice, EHSV souhlasí s Komisí v následujících bodech:

3.2.3

EHSV však s Komisí nesouhlasí v následujících bodech:

3.2.4

EHSV rovněž doporučuje Komisi, aby usilovala o zjednodušení všech ustanovení souvisejících s prodejem na dálku, která se v současné době vyskytují v řadě různých nástrojů, a učinila je přístupnějšími a srozumitelnějšími.

3.2.5

Co se týče provádění směrnice a vzhledem k povědomí EHSV o zkušenostech v některých členských státech, může Výbor souhlasit s většinou poznámek Komise a podpořit je, domnívá se však, že by se mělo pracovat podrobněji s cílem poskytnout ucelený, spíše než neúplný, přehled o situacích, v nichž se vyskytly rozdíly či nesoulad v provedení směrnice do vnitrostátního práva nebo v jejím výkladu ve všech členských státech.

EHSV proto vybízí Komisi, aby po prostudování odpovědí v dotazníku takovou studii vypracovala a zveřejnila její výsledky.

Dále je nutné konstatovat, že Komise dosud nedala k dispozici statistické údaje, které umožňují vyhodnotit podíl prodeje spotřebitelům na dálku na všech přeshraničních transakcích nebo zjistit objem tohoto typu obchodu ve vztahu k transakcím se spotřebiteli v každém členském státě. Tyto informace nelze s nezbytnou objektivitou získat z nejaktuálnějších statistických údajů shromážděných v rámci průzkumu Eurobarometr (20); tyto informace jsou klíčové pro vyhodnocení kritérií začlenění a pro posouzení, zda jsou výjimky stanovené ve směrnici vhodné.

3.2.6

EHSV je znepokojen postojem Komise, která na jedné straně odhalila řadu problémů v provedení směrnice do vnitrostátního práva, na druhé straně však vyjadřuje pochybnosti, co se týče jejich významu pro důvěru spotřebitelů, uvádí, že neprovede žádné změny, a neoznamuje významnější opatření, která by se zabývala těmito problémy spojenými s provedením směrnice.

3.2.7

Co se týče oblasti působnosti směrnice 1997/7/ES, Komise samotná především uznala, že výjimky stanovené ve směrnici byly v členských státech provedeny odlišně a že některé tyto výjimky je třeba znovu zvážit. EHSV proto vybízí Komisi, aby v této věci učinila konkrétnější opatření.

3.2.8

Co se týče účinků použití „minimální doložky“, EHSV nesouhlasí s Komisí v tom, že všechny situace uváděné Komisí vyplývají z nesprávného provádění doložky stanovené v článku 14.

3.2.8.1

ESHV se spíše domnívá, že většina odhalených skutečných nesrovnalostí není důsledkem nevhodného použití minimální doložky, ale spíše zjištěných nedostatků v návrhu směrnice, jejím znění a provedení do vnitrostátního práva/překladu.

3.2.8.2

EHSV zastává názor, že minimální doložka, která členským státům umožňuje překročit požadavky Společenství na minimální harmonizaci zakotvené ve směrnicích, pokud budou jednat v souladu se Smlouvou, jak stanoví článek 153, je užitečným nástrojem, který zajistí vysokou úroveň ochrany spotřebitele a pomůže zaručit zohlednění specifických kulturních, sociálních a právních charakteristik každého vnitrostátního systému.

3.2.8.3

EHSV přesto navrhuje, pokud je vyšší úroveň ochrany spotřebitele skutečně zajištěna, aby určité oblasti práva podléhaly úplné harmonizaci – pokud možno ve formě nařízení – jako prostředek pro zajištění jednotnosti, což by se mohlo vztahovat rovněž na směrnici, která je předmětem tohoto stanoviska.

3.2.9

EHSV se domnívá, že se vyskytují i jiné otázky, které by si mohly vyžádat opětovné posouzení v přezkumu směrnice a kterými se sdělení nezabývá.

3.2.10

Jedná se konkrétně o následující otázky:

3.2.11

EHSV zastává názor, že je nezbytné náležitě zvážit tyto otázky, chceme-li dosáhnout cílů, jež by podle směrnice měly být zaručeny, jinými slovy, aby se spotřebitelům, kteří zakoupili zboží a služby na dálku, dostalo stejné ochrany, jako je ochrana spotřebitele řádně poskytovaná při osobním uzavření smlouvy v obchodech.